Druhá strana (119 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Anna: Na chvíli se mírně pobaveně usměje, asi ta naše cesta tajnými chodbami byla i chvílemi zábavná.
"Pro nás oba bude dobré, když to zachováme v tajnosti," shrnu to. "Nesnažil se to ze mě vytáhnout," ujistím ho.
"Vážně máš protekci," usoudí Gareth znepokojeně..
Kateřina: Začíná z vás být zvláštní trojúhelník, pomyslím si zamračeně.
Anna: "Nemám protekci!" namítnu. "Cítí vinu za tu tvoji trestnou výpravu a naší hloupou situaci!"
Stiskne zuby.
"Cítí vinu, opravdu? A proč si z tebe chce udělat odměnu, princezno?"
"Nechce."
"Nechce?" podiví se. "Jak to?"
Zatvářím se neochotně a podívám se po vás, nechce se mi být žádnou spojkou mezi nimi, ani ničím podobným.
Kateřina: Pokrčím nešťastně rameny, nevím, co bys mu měla říct A chápu, že nechceš stát mezi nimi.
"Jen zkouší, kam je jarl ochoten zajít..." snažím se říct neutrálně, i když to ve mně stále vře, že by to jarl fakt udělal.
Anna: "Byla to jen zkouška?" podiví se upřímně. "Tak... to je mu podobné."
"Nevěděl, že to slyším."
"Ty ho omlouváš? No skvělé. To jsou obraty," ušklíbne se.
No jarl, ten mě teda taky štve!
Kateřina:Taky se trochu podivím, že už ho omlouváš.
Anna:Mě samotnou to udiví.
Markéta: Já se raději moc nevyjadřuji, jelikož bych si nejdřív chtěla promluvit s tím Areim, jako co tohle znamená..
Anna:"Neomlouvám ho, Garethe!" okřiknu ho. "Jen to prostě bylo trochu jinak, než se zdálo na první pohled. Nejspíš."
"Jestli ti nelže," podívá se na mě Gareth vyzývavě. "Což nevíš."
Markéta:No to mě taky napadlo.... takže se trochu souhlasně dívám na Garetha... mám takové tušení, že v tom je i něco jiného.
Kateřina:Jako asi chápu Yanickovo myšlení, ale i tak něco takového neměl dělat.
A jestli lže, tak už je to úplně hrozné.
Anna-"Myslím, že Yanick není lhář," řeknu.
"Tak to by stálo za to přestat na něj hledět přes růžové brýle!" ušklíbne se Gareth..
Kateřina-A jejej, ještě se pohádáte kvůli názoru na Yanicka. Docela mě štve, že vlastnímu synovi takhle leží v žaludku.
Nebo spíš mrzí.
Anna-"Nezdá se ti, že jsi příliš opovážlivý??"
Kateřina-Morigan, to se mu asi nezdá, po tom všem drzém, co už udělal.
Anna-"Jak to myslíš? Že si dovoluji takhle mluvit s princeznou? Jsem princ," upozorní mě. "Jen jsem chtěl poukázat na to, že si možná myslíš, že ho znáš, ale pleteš se. On není tentýž. Tentokrát ho nezjemňuje láska k tobě, na to nezapomínej."
Kateřina-Jako je pravda, že lásko k tobě ho tenkrát změnila.
Anna-Mám pocit, že Gareth má talent vždycky říct něco nepříjemně překvapivého.
Kateřina-To má. A akorát těě rozrušuje
Anna-"Garethe, tohle ale opravdu není tvá starost!"
"Jistě. A to si právě jenom myslíš," vzdychne si.
"Myslím, že bys měl jít," navrhnu důrazně. "Děkujeme, že jsi měl starost."
Zvedne se k odchodu.
Kateřina-To jsem ráda. Tak se automaticky taky postavím..
Anna-
"Uvidíme se u večeře, dámy," řekne. U dveří se ale ještě zastaví. "Můžu pro tebe ještě něco udělat princezno. Cokoli." Zamračím se a posadím se zpátky do křesla. "Mám hroznou chuť na něco sladkého," přiznám neochotně. Pousměje se koutkem úst a s úklonou vycouvá.
Kateřina-No, omlouvá tě jen to těhotenství
"Co budeme dělat?" ptám se, když odejde.
"Margaret by asi měla říct Arimu, že bude muset vymyslet něco jiného."
Anna-"Netuším. Můžeme vůbec něco dělat?"
Začínám si ohledně toho připadat bezradně a navíc mám opravdu velkou chuť na sladké.
Kateřina-"Musejí mu prostě nabídnout něco jiného, jinak se odsud nedostaneme "
Anna-"To ale musí jarl! Doposud nic nenabídl do doby, dokud ho král nepožádal o mě, to najednou souhlasil!"
Kateřina-"Tak mu to bude muset Margaret říct. Že ty jsi tu jako svobodná, takže bys tu musela zůstat jedině dobrovolně, což nehodláš. Navíc když čekáš Ragnarovy děti.".
Anna-"Začíná to tady vypadat na intriky," vzdychnu si. "To se mi nelíbí."
Kateřina-"Jednání s elundy bylo vždy těžké..."
"Mně se to nelíbí vůbec. Já už bych fakt chtěla domů... Ale zatím to na to moc nevypadá,"
Anna-Asi tak za deset minut nám sluha donese velký talíř sladkých koláčků.
"Gareth je zosobnění rozporu," prohlásím a jdu jíst.
Kateřina-"Kéž by šlo všechno tak jednoduše a hladce," vzdychnu s pohledem na ten talíř.
"To tedy je."
Markéta-"No tohle mu jde, dělat ti pomyšlení, tedy od té doby co jsme na panství..."
"Jo musím si promluvit s Arim a samozřejmě mu to řeknu, že jsi těhotná a že bude muset přijít na něco jiného."
Anna-"No, aspoň už mě tolik neobtěžuje," usoudím. "Ale logiku v jeho chování by opravdu nikdo nenašel."
Samozřejmě se s vámi o koláče rozdělím!
Kateřina-"Já myslím, že ta logika tam ani najít nejde.""
Anna-"Hm, asi ne," musím souhlasit.
"Teď se navíc musíme psychicky připravit na tu velkou rodinou večeři," vzdychnu podruhé.
Kateřina-"Horší než oběd už to snad být nemůže... Nedělá mi to ale vůbec dobře."
Markéta-"No to budeme muset, mohly bychom předtím navštívit zajatce a já Ariho."
Anna-"No samy tam těžko můžeme jít."
Markéta-"No dobře, tak to by nám asi už někdo řekl, co?"
Anna-"Myslím, že si budeme prvně muset říct samy..."
Markéta-"Hm... tak to musíme udělat co nejdříve."
Kateřina-"No snad to Yanick nějak zařídí, ne? Když říkal, že v tom nevidí problém."
Anna-"Říkal. Tedy pokud to myslel na nás všechny," podívám se na Margaret. "Ale to bychom ho musely teď jít někam shánět."
Kateřina-"Asi bude nejlepší počkat a doufat jako minule, že pro nás někdy někdo přijde. Třeba to nebude ani dneska."
Markéta-"No myslíš, že by mě znovu k Arimu nepustil?"
Anna-Pokrčím rameny.
"Neudivilo by mě, kdyby ho chtěl udržovat v napětí... bohužel."
Markéta-"Hm... tak snad to vyjde."
Anna-V podvečer přijde komorná, aby nás upravila.
Máme na výběr několik šatů, takže si můžeme zvolit, ve kterých půjdeme. Žádnou velkou radost z toho ale nemáme.
Kateřina-Tak se nechám upravit. Ale začíná mě přepadat z toho všeho stresu, vzpomínek a přítomnosti tady taková otupělost. Doufám, že ta večeře proběhne aspoň trochu v klidu.
Tak si nějaké vyberu, co mi padnou do oka, ale nějak zvlášť to neřeším, to je to poslední, co by mě teď trápilo...
Anna-Taky mám ten pocit.
Markéta-NO vlastně nevím jestli se tam těším, že je uvidím. Teď nejvíc potřebuji mluvit s někým jiným... takže se nechám upravit a vezmu si nějaké šaty. Aspoň pokud to jde si udělám barvou náladu.
Anna-Necháme se pak dovést sluhou do hlavní síně, kam už bychom ale trefily samy. Dneska to bude opravdu velká večeře, je nás tam dost.
Kateřina-Z toho mě asi zas přepadne nervozita a vůbec se mi tam nechce.
Markéta-No to bude dlouhá večeře, pomyslím si.
Anna-(11 lidí + my tři)
Markéta-Jo já zapomněla na toho Igraina.
Anna-Igraine sedí po králově pravé ruce, Gareth po jeho levé. Pro mě je nejspíš místo opět mezi Nicolasem a Garethem, na Katryn mezi Loreenem a Linett a na Margaret mezi Evarianem a Marion.
Yanick, Loreen a Evarian vstanou, aby nás na místa uvedli.
Kateřina-Ach bohové, to je fakt divné! Snažím se soustředit na to, abych se tvářila normálně a chovala se společensky.
Markéta-NO asi tak, trochu mě rozhazuje pohled na mojí rodinu. Ale snažím se.
Anna-Mě to celé rozhazuje taky. Připadám si trochu absurdně.
Markéta-No právě... asi mám chuť se štípat.
Markéta-"Dobrý večer. " pozdravím.

(13:12) Margare-tka: :-D to mě taky trochu pobaví. No snad nebude mít z toho Gareth problém, že tu je.
(13:12) Margare-tka: A doufám, že se nic neděje.
(14:23) Morigan: "Přišel jsem navštívit svou... matku," řekne Gareth a věnuje Yanickovi jeden ze svých mírně vzdorovitých pohledů. "Nevěděl jsem, že to není dovoleno."
(14:23) Morigan: "Je to dovoleno," odvětí Yanick. "Samozřejmě."
(14:25) Ketryn: To už se mi fakt chce krizově smát! Ale ovládám se.
(14:27) Margare-tka: No jako tohle už je moc. Mám chuť říct jakou myslí, že u něj i nejsem jistá....
(14:47) Morigan: Gareth stále stojí ve dveřích a nějak neví, co dalšího říct.
(14:48) Morigan: "Už jsem byl stejně na odchodu," řekne Yanick a zvedne se. "Uvidíme se u večeře, doufám, že proběhne tentokrát v klidu."
(14:50) Ketryn: To taky doufám.
(14:53) Ketryn: Tak se s ním úklonou zdvořile rozloučím a říkám si, že nás čeká druhé kolo s Garethem.
(14:54) Morigan: Když Yanick odejde, Garetův napjatý postoj se mírně uvolní. "Nenapadlo mě, že ho najdu tady," zamračí se.
(14:57) Morigan: Pokrčím rameny. "Je to král, může být, kde chce."
(14:57) Morigan: "Jistě, to jistě," souhlasí Gareth a pátravě se na nás zadívá. "Pokračovali jste v započaté debatě?" zajímá ho.
(15:01) Margare-tka: No jako oni jsou opravdu stejní nedivím se, že se nemohu snést:-D
(15:01) Margare-tka: Koukám, žesi oba myslí, že si tě podepsali. A to se s nimi neviděl Ragnar a ten tě i podepsanou má.
(15:28) Morigan: "Přišel jsi sem z nějakého důvodu?" zajímá mě, jelikož se chová, jako by byl ve svém vlastním pokoji a ne v našem.
(15:33) Ketryn: To je dědičné. Taky mě zajímá, s čím přišel.
(15:36) Morigan: "Chtěl jsem jen vědět, jestli jste po tom všem v pořádku," přestane se mračit. Mluví v množném čísle, ale dívá se na mě. "Ano jsme. Yanick nám trochu osvětlil své záměry."
(15:36) Morigan: "To bych docela rád slyšel," přizná a bez okolků se posadí do křesla, kde ještě před chvílí právě Yanick seděl.
(15:57) Morigan: "Garethe, nemyslím si, že je dobrý nápad tady rozebírat královy plány," namítnu.
(15:57) Morigan: "Díky mě jsi o nich vůbec věděla," připomene mi jízlivě.
(15:59) Ketryn: Což má ale bohužel pravdu...
(16:00) Morigan: Zamračím se. "Yanickovi jsem neřekla o způsobu, jakým jsem se to dozvěděla. A neřeknu."
(16:00) Morigan: "Proč?" zajímá ho.
(16:00) Morigan: "Už tak máš dost potíží, nebo ne?"
(16:01) Morigan: "Asi ano," usměje se. "Poradím si s tím, o mě strach mít nemusíš. Ona by taky představa luan-coran plížící se tajnými chodbami plnými pavučin vykouzlila údiv na králově tváři."
(16:03) Morigan: Založím si ruce. "No jo."
(16:06) Margare-tka: No jo já z něj fakt nemůžu.

(11:40) Ketryn: Na mém taky.
(11:41) Morigan: "Politika je ošemetná věc a ta válečná obzvlášť," řekne.
(11:41) Ketryn: "Ale to by pak neplatila ani ta dohoda o neútočení, a to je pro vás to nejdůležitější, ne?" zeptám se opatrně.
(11:41) Morigan: "O tom mě nemusíš poučovat," vzdychnu si.
(11:43) Morigan: "Ne tak docela," odpoví Katryn. "Neexistovala by dohoda jako taková, ale měli bychom vaše zajatce, se kterými bychom mohli nakládat podle svého...nebo by se také dalo říct podle vašeho útočení."
(11:44) Ketryn: "Hm..." Upadám do další bezedné krize.
(11:46) Margare-tka: No tak to mě asi začíná trefovat šlak. Jako, že bychom tady zůstaly a ještě by to záleželo na neútčení.... no potěž....
(11:46) Ketryn: "A máš představu, co by sis tak přál, jako adekvátní náhradu? Kromě Morigan tedy."
(11:47) Margare-tka: "No?"
(12:05) Morigan: "To přece není o mé představě. Nepotřebuji vaše hmotné statky, je to víc o principu. Chci, aby váš náčelník nesl následky svých činů a sám se je pokusil odčinit. Řekl jsem i jemu, čekám, co mi nabídne."
(12:07) Morigan: "Po tom všem je nemůžu jen tak pustit a nechat to být, když už to Gareth a jeho trestná výprava vyřešili tímhle způsobem. Se kterým já jsem nesouhlasil."
(12:08) Morigan: Ach jo, kéž by Garetha tahle pitomost vůbec nikdy nenapadla! pomyslím si.
(12:10) Ketryn: To si myslím taky :-/ Teď to začíná vypadat dost zle. Modlím se, aby Ari vymyslel něco jiného.
(12:21) Ketryn: "Budeme s nimi moct ještě nějak mluvit?" odvážím se zeptat opatrně. Tohle by promluvu chtělo, hlavně jarlovi do duše. Ale myslím tou otázkou všechny. Bude se prostě muset vymyslet něco jiného
(12:24) Morigan: Podívá se na tebe a pak na mě. "Ovšem," řekne. "Není důvod, proč ne."
(12:28) Ketryn: "Děkujeme."
(12:29) Morigan: Stejně jim tyhle věci vůbec nebudeme říkat, pomyslím si.
(12:31) Morigan: To by ničemu fakt nepomohlo.
(12:32) Ketryn: No jarlovi by se to podle mě říct mělo, že ty bys tu mohla zůstat jedině dobrovolně, což rozhodně nechceš. Tak bude muset vymyslet něco jiného. Ragnarovi se to asi říct nemůže, to by mohlo špatně dopadnout, ale mohl by popřemýšlet nad tím, co by šlo elundům nabídnout. A i tak, když je možnost, tak chci Sigfrieda vidět, i když nebudeme moct s pravdou ven.
(12:36) Morigan: To samozřejmě.
(12:40) Morigan: Pocitím úlevu nad tím, že to vlastně nenítak hrozné, jak to vypadalo.
(12:40) Morigan: *není tak
(12:43) Morigan: "Omlouvám se, že jsem se chovala nevhodně," rozhodnu se pro omluvu.
(12:45) Morigan: "Nebylo to poprvé, že?" řekne a pár vteřin mi trvá, než pochopím, že žertuje. "Ženám v tvém stavu se promíjí leccos," pousměje se, i když jen nepatrně.
(12:45) Morigan: "Děkuji, můj pane."
(12:46) Morigan: "Když to není oficiální, nemusíš mi tak říkat. Můžeš...jak to přesně znělo?" Vím, co má na mysli. "Nicku," řeknu.
(12:47) Morigan: Přikývne.
(12:47) Morigan: "Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad," řeknu nejistě.
(12:48) Ketryn: Jsem ráda, že je docela v pohodě. To se mi celkem uleví, že není už uražený a naštvaný.
(12:49) Morigan: "Nemůžu tvrdit, že bych si na něco vzpomínal, ale zvuk tvého hlasu, když to říkáš ve mě vyvolává povědomý pocit," přizná zamyšleně.
(12:51) Ketryn: To není úplně dobrý....
(12:51) Morigan: Nevím, co odpovědět, protože nevím, jestli je to dobře, nebo ne, když nás přeruší rázné krátké zaklepání na dveře, po němž hned někdo vejde. V paláci je momentálně asi jediný člověk, který takhle vchází a který taky stojí ve dveřích - Gareth.
(12:51) Morigan: Yanick byl poslední, koho by tady čekal a podle Yanickova udiveného výrazu je to vzájemné.
(12:54) Morigan: "Otče...? Co tady děláš?"
(12:54) Ketryn: To je trochu trapná situace.
(12:54) Morigan: "Co tady děláš ty?" zajímá Yanicka.
(12:54) Morigan: Taky mám ten pocit. Raději vstanu.
(12:55) Ketryn: Otázka "Co tady děláš?" když to říká králi, mě krizově pobaví.
(12:55) Ketryn: Tak taky vstanu.
(12:56) Morigan: No! :-D

Taky jsem samozřejmě vstala, kdy přišel. Teď někde tiše sedím a koukám. Docela mě překvapil, že takhle přišel. A trochu se mi v mých očích tedy očistil, jestli to opravdu myslel jen jako zkoušku. O snad ještě víc nemohu uvěřit tomu, že to Ari přijal. To přeci musí mít taky nějaký háček!? Chtělo by to, aby s ním mohla Margaret ještě mluvit :-(
Bohové, jak tohle dopadne a kdy odsud vypadneme??

No je zajímavý ho poslouchat jak uvažuje.... raději moc uvažovat já nebudu. A doufám, že se ještě uvidím s tím Arim.

"Počkej," snažím se to pochopit. "Tím chceš říct, že jsi to... nemyslel vážně?"
"Tak nějak," pokrčí rameny. "Byla to jen zkouška toho, kam až jednání může vést. Překvapil mě, myslel jsem, že čarodějku si bude držet ze všech svých sil."
"Hm," ušklíbnu se.
"Nejspíš je zoufalý... nebo hodně hloupý," dodá Yanick.

No na to nic neříkám a jen zírám.... jelikož jsem taky překvapená. Jako tohle mi přijde od Ariho jako totální zhovadělý plán.
No doufám, že se tohle nějak ještě bude řešit. A ne nějak agresivně.

"Nic takového jsem tím říct nechtěla!" bráním se. Mám na jazyku otázku, co slýchává o nás dvou, ale správně tuším, že bych asi odpověď slyšet nechtěla.
"Morigan, poslouchej," vzdychne si zvláštně civilním hlasem, bez královského majestátu a nějakým automatickým gestem přesune svoje křeslo tak, aby stálo přímo proti mému. "Obvinila jsi mě z toho, že jsem si tím požadavkem na náhradu za nájezdy chtěl něco dokázat. Ovšem, že jsem chtěl něco dokázat, ale ne sobě. Chtěl jsem všem ostatním dát jasně najevo, kdo je tady ten, kdo rozhoduje. Kdo je tu král. Já mám teď v rukou to, jak to bude pokračovat, ačkoliv připomínám, že já jsem to takhle nechtěl. V tomhle případě dělám jen, co musím a chápej, že se z toho snažím vyjít se ctí bez ohledu na mé věčně bouřící se prince."
"Se ctí??" vstoupím mu do toho. "Co je na tom požadavku čestného?"
Chytne moje křeslo za opěrky, o kousek ho posune i se mnou a nakloní se.
"Co když ti řeknu, že jsem to prostě jen zkusil? Zkrátka jsem jen vznesl požadavek a čekal, jak na to váš náčelník zareaguje. A věř mi, že i já jsem byl překvapen, že souhlasil."

Stále mlčím a nic mu nepotvrdím.
"A kdy bys mi to řekl, kdyby to mělo být po tvém? Ve chvíli, kdy by ostatní odplouvali??" ušklíbnu se.
"Ale no tak! Musel jsem se k tobě chovat hrozně, když si o mě myslíš něco takového," zadívá se na mě. "Což je zvláštní. Od těch, co si na rozdíl ode mě pamatují, jsem slýchávám jiné věci."

(17:40) Morigan: Mám vztek, ale tentokrát i na sebe. "Moc jsem to nezvládla," přiznám nahlas. "Štve mě to, ale nějak jsem to nedokázala ukočírovat, vytočil mě a bylo mi na chvilku jedno, že je král."
(17:43) Margare-tka: "Já to chápu, uvidíme jak se to díky tomuhle zasekne a nebo posune. Ale je jasný, že Igrain tady tomu moc nepomůže."
(17:44) Margare-tka: "No Morigan Yanick je naštvaný sám na sebe, jelikož podle mě k tobě něco začíná cítit." dořeknu ještě.
(17:47) Morigan: To užasnu. "Co to meleš?? To s tím nemá nic společného! Jak tě to vůbec napadlo??"
(19:10) Morigan: "Igraine tomu určitě nepomůže, ale aspoň tady máš děti," vzdychnu. "Jsi ráda, ne?"
(19:32) Margare-tka: "Jo to jsem moc ráda. Nečekala jsem, že je uvidím tak brzo." usměju se, jelikož jsem fakt ráda... "Ach jo on je tak stejný a zároveň jiný."
(19:50) Margare-tka: Tak se tam napiju.
(20:05) Morigan: "No, tohle poznání už my s Katryn máme za sebou," vzdychnu.
(20:06) Morigan: Taky se napiju, ale jen trochu a štve mě, že se vlastně nemůžu pořádně opít.
(20:06) Morigan: Taky nám donesou jídlo z oběda, které jsme nestihly sníst, tak ani nemusíme být hlady.
(20:46) Margare-tka: Tak to jsem ráda a asi se pak najím. A dala jsem si asi pohárek vína, na uklidněnou.
(20:47) Margare-tka: "No to by mě zajímalo jak tady ještě dlouho budeme. A ráda bych se ještě viděla s Arim, snad to vyjde a nebude ten dnešní rozhovor brát Yanick moc osobně, ale co taky čekal."
(20:47) Margare-tka: "Že mu padneš kolem ramen."
(20:50) Morigan: "Já myslím, že hlavně čekal, že to nebudu vědět."
(20:53) Morigan: Snažím se taky najíst a uklidnit se.
(20:55) Morigan: Chvíli pak sedíme u krbu, než se ozve zaklepání na dveře. Už podle způsobu klepání to není sluha, ale i tak čeká za dveřmi, dokud někdo z nás neřekne "vstupte".
(20:59) Margare-tka: Tak zpozorním a hledím ke dveřím. Kdo to je a co se zase děje.
(21:00) Morigan: "Vstupte," řeknu tedy. Dveře se otevřou a vstoupí Yanick osobně a sám. Rychle vstanu z křesla.
(21:06) Margare-tka: Tak to taky vstanu. A hlavou mi projede, že ten nám tady ještě chyběl.
(21:12) Morigan: "Rád bych si ještě promluvil, pokud souhlasíš," řekne a zavře za sebou dveře.
(21:13) Morigan: "Já..." nejsem si jistá, co mám říct. "Nejsem si jistá, jestli dospějeme k něčemu smysluplnému."
(21:18) Morigan: "Měli bychom to aspoň zkusit," prohlásí. "Posadíme se?" pokyne nám všem. Nejistě si sednu zase do křesla.
(21:20) Morigan: "Přiznám se, že bych chtěl vědět, jak je možné, že jsi tak dobře informovaná o radě, na které jsi nechtěla být přítomna, když jsem ti to nabídl."
(21:20) Morigan: Zarytě mlčím, tohle mu prozrazovat nehodlám.
(21:20) Morigan: "Ale dobře," řekne, když vidí, že to asi smysl mít nebude. "Nech si to pro sebe, nebudu po tom pátrat. Jen ti skládám poklonu, jak rychle ses tu zase dokázala orientovat."
(21:25) Margare-tka: Poslouchám ho a jsem tam jako na jehlách. Jsem z něj nervozní.

(21:41) Morigan: Nicolas s námi také vyrazí. Ještě slyšíme, jak Gareth rozkázal, aby jídlo pro nás nechali poslat do našich komnat.
(21:42) Morigan: Myslím, že na chodbě dlouho mlčím.
(21:43) Morigan: "Jsem si jistý, že se to nějak vyřeší ke spokojenosti všech," prohlásí Nicolas povzbudivě a stiskne mi ruku. "V tvém stavu by ses neměla tolik rozčilovat. Pokusím se s otcem promluvit, nemůžu uvěřit, že by něco takového udělal, otec je dobrý člověk."
(21:44) Margare-tka: Hm, to by ho neměl chytat amok.... moc se nezměnil tou ztrátou paměti.
(21:45) Morigan: Stisknu mu ruku. "Jistě, že je, Nicolasi," řeknu. "Vždycky byl dobrý člověk a dobrý král. Některé věci ale nejdou tak hladce..."
(21:46) Margare-tka: "No některé nejdou tak hladce, jak bychom si přáli."
(21:47) Morigan: "To ne. Nebude mě tolik poslouchat po tom, co jsme provedli..." usoudí Nicolas nenadšeně, ale upřímně. "Ale budu se snažit."
(21:48) Ketryn: Já smutně mlčím a jen doufám, že by Nicolasovo přimluvení mohlo nějak pomoct.
(22:03) Margare-tka: No mohlo by, je takový něžný, že by na něj Yanick mohl dát.
(22:03) Morigan: Doprovodí nás do pokoje. "Potřebujete něco? Cokoliv," zeptá se před dveřmi.
(22:04) Margare-tka: "Ne asi ne." kouknu na vás. tázavě.
(22:04) Ketryn: Jen odsud o nejrychleji vypadnout, pomyslím si ironicky.
(22:07) Morigan: "Jen trochu klidu," vzdychnu si. "Ovšem," pousměje se omluvně a políbí mě na tvář. "Uvidíme se na večeři."
(22:07) Morigan: Ocitneme se samy v pokoji.
(22:12) Ketryn: "No, čím dál tím lepší..." ušklíbnu se.

(19:48) Morigan: Igraine evidentně naší situaci neulehčí, bude to přesně naopak.
(19:55) Ketryn: Moje nálada poklesla snad ještě níž, jestli je to vůbec možné. Igraine mou krizi ještě hezky prohloubil :-/
(19:58) Margare-tka: Jo to neulehčí.....jako jsou dvě varianty. Bu´d to bude komplikovat a protáhne se to a nebo bude chtít Morigan rychle vypakovat a bude to chtít naopak urychlit.
(19:59) Margare-tka: ale po tom co odešli, jsem hodně zaražená.
(20:05) Morigan: Uvědomím si, že tam máme ještě celý oběd, protože jsem začala mluvit při předkrmu!
(20:10) Margare-tka: No já už asi do sebe moc nenacpu. Ale snažím se.
(20:13) Ketryn: To už se asi vůbec nenajíme.
(20:21) Morigan: No já vůbec asi nezvládnu jíst! Koukám se na talíř znechuceně.
(20:21) Margare-tka: A za to všechno může Yanick....
(20:29) Morigan: Nakonec vstanu. "Děkuji, ale myslím, že mě přešla chuť. Raději se vrátím do svých pokojů, pokud král dovolí!"
(20:31) Ketryn: To se docela leknu, tohle už je dost drzé... Začnu automaticky vstávat taky, ale zarazím se a dívám se, co na to Yanick.
(20:32) Morigan: Yanick si taky myslí, že je to drzé.
(20:33) Morigan: Položí příbor (spíš s ním mírně praští).
(20:34) Margare-tka: Tak to taky nějak nevím co dělat.....Asi to co budete dělat vy.
(20:34) Ketryn: Tak to své vstávání zastavím a zůstanu sedět. A obávám se, co bude.
(20:46) Morigan: "Ovšem!" odsekne. "Král dovolí luan-coran všechno. Tedy alespoň ona si to myslí!"
(20:49) Margare-tka: Jako za starých časů, mám chuť pronést.
(21:01) Morigan: "Nic takového jsem neřekla, ani si to nemyslím," pokusím se o pokornější tón.
(21:01) Morigan: "Jistě. Přímo ti to vidím na očích!" ušklíbne se.
(21:03) Ketryn: Tohle se nepovedlo :-/
(21:17) Morigan: "Žádám o laskavé dovolení odejít, necítím se dobře," zkusím to jinak. A ani nelžu.
(21:18) Morigan: "Jistě," řekne Yanick. Vstanu a odstoupím od stolu.
(21:18) Morigan: "Doprovodím Morigan do jejího pokoje," vstane Gareth.
(21:18) Morigan: "Ty zůstaneš tady!" přikáže Yanick.
(21:20) Ketryn: "Pokud dovolíš, králi, tak mi bychom lady Morigan doprovodily," navrhnu opatrně.
(21:24) Morigan: Gareth vypadá, že se asi udusí vzteky.
(21:25) Morigan: "Samozřejmě," dovolí vám Yanick. "Princ Nicolas vás doprovodí," navrhne.
(21:25) Morigan: "Ovšem, rád," vyskočí Nicolas.
(21:27) Ketryn: Tak jdu za tebou.
(21:29) Margare-tka: Tak se taky zvednu. A už teď mám hlad při pomyšlení, že nebudu do večeře jíst.......
(21:29) Margare-tka: A jdu s vámi:-) Chudák Gareth, že ho Yanick takhle vyloučil.

21:48) Morigan: Garetha to ovšem evidentně moc nebere.
(21:48) Ketryn: (Já s ním nespím! Když jsem s ním spala, tak jsem na tom pak byla lépe, byla jsem zvyklá :-D)
(21:49) Margare-tka: (NO je vždy:-D)
(21:49) Margare-tka: To jsem docela ráda.
(21:49) Morigan: (Přesně! :-D)
(21:50) Ketryn: (Nene :-D!)
(21:51) Margare-tka: "No už skoro je.zima." a my jsme stále tady, pomyslím si.
(21:51) Morigan: To si taky pomyslím.
(21:52) Morigan: "Nebudu vás tu zbytečně zdržovat, jsou pro vás připraveny pokoje a všechno pro vaše pohodlí," promluví Yanick. "Odpočiňte si, všichni se uvidíme u večeře."
(21:52) Margare-tka: "Vyrostli jste." řeknu jim a jdu se s nimi víc uvítat. Tedy aspoň se Sebastianem a Izabelou. Když má Marion na starosti Garetha.
(21:53) Margare-tka: Tak to se asi rzohonu se s nimi víc uvítat na večeři:-D
(21:53) Margare-tka: (Jo to mělo být ne vždy:-D)
(21:59) Morigan: Linett se jde pozdravit se Sebastianem a Marion se neustále nenápadně zdržuje u Garetha, než s nimi Evarian odejde do pokojů.
(22:10) Margare-tka: Chudák Evareian... Marion musí být pěkná kometa.

(21:03) Morigan: Igrainův úsměv se lehce prohloubí. "Některé věci se nezměnily, zdá se."
(21:03) Margare-tka: No koukám, že jsi mu evidentně vadila... už předtím.
(21:04) Morigan: "A některé věci se změnily podstatně!" odseknu.
(21:05) Margare-tka: No jestli se bude plést do vyjednávání, tak tu budeme do jara!!!! zoufnu si duchu.
(21:06) Margare-tka: A nebo naopak, že bude chtít vypakovat co nejrychleji a domluví Yanickovi.
(21:08) Ketryn: No, ten nám tu fakt ještě chyběl :-/!
(21:09) Morigan: Přistoupí ke mě blíž a věnuje mi téměř akademicky zkoumavý pohled. "Velmi mě to zajímá, opravdu," řekne se zájmem.
(21:10) Margare-tka: No koukám, že máme na něj všechny stejný výraz. Možná i bychom se shodly na názvosloví.-)
(21:24) Morigan: "Nejspíš tomu nebudete věřit, ale jsem rád, že vás vidím," řekne a zvedne ruku. Chvilku vypadá, že mě chce chytit za bradu, ale v tu chvíli se zatvářím výhružně a princové, asi jak ucítí moje napětí všichni naráz udělají takový zvláštní půlkrok dopředu, jako by mu v tom chtěli zabránit.
(21:24) Morigan: "Pozor, Igraine," ušklíbne se Yanick. "Luan-cora má silnou ochranku. Obzvláště Gareth se snaží. Ne, že by to potřebovala..."
(21:24) Morigan: Až mu jednou něco přiletí na hlavu, ten se bude divit...
(21:26) Ketryn: Tak to mu tedy nevěřím. A já rozhodně neskáču radostí, že ho po těch letech vidím. Neměla jsem ho ráda tenkrát a natož teď.
(21:26) Ketryn: No, to asi bude :-D
(21:27) Morigan: Igraine se rozhodne prozatím ustoupit (ale předtím zrentgenuje pátravým zrakem všechny tři prince) a dát prostor Evarianovi.
(21:32) Morigan: Evarian nejdřív pozdraví mě (samozřejmě po králi, ale toho už všichni pozdravili) a pak přistoupí k Margaret. "Zdravím tě, Margaret," řekne jen mírně váhavě. "Dovol, abych ti představil tvou dceru Marion, tvou dceru Izabel a syna Sebastiana."
(21:34) Ketryn: Koukám na ně a i když jsem rozčílená a chci odtud pryč, tak mi to přijde dojemné.
(21:36) Morigan: "Vítej v Lúúderu, matko," řekne Marion za všechny.
(21:37) Margare-tka: To mě donutí mě uklidnit se myslet na ně. "Ráda vás vidím, všechny."
(21:38) Morigan: Marion se tváří kultivovaně, kdežto Izabel si Margaret (a později i nás dvě) prohlíží nepokrytým zíráním.
(21:44) Morigan: Marionin kultivovaný výraz se ovšem vytratí, když se oficiálně vítá s Garethem. "Marion," pokyne jí hlavou. "Vítej na Atissu." "Děkuji, princi Garethe," řekne Marion tiše a zírá na něj pohledem, který nápadně připomíná to, když Katryn zírá na Rogera.
(21:46) Margare-tka: Tak to mě pobaví, jsou pořád stejní:-D
(21:47) Margare-tka: Ale trochu mě to zneklidní... Kat s Rodgerm spí....A takhle na něj kouká... ale vlastně bych se asi ničemu neměla divit.
(21:47) Ketryn: To koukám, že jí to zůstalo :-D
(21:47) Margare-tka: "Jakou jste měly cestu?" zeptám se.

(14:40) Morigan: "Jsem rád, že jsi nás tak rychle spravil o té nečekané události," řekne Igraine a zadívá se na mě, protože z vás stojím nejblíž. Je trochu vtipné, jak kolem mě princové stojí, Bren´an a Nicolas na jedné straně a Gareth na druhé, jako by mi vytvářeli zeď. Netváří se na Igraina nijak negativně, ale zřejmě tuší, že si to svoje dobrodružství v Daërii odnesou asi i od něj.
(14:42) Morigan: "To jsem si nemohl nechat pro sebe," odvětí Yanick.
(14:43) Morigan: "Morigan, Katryn, Margaret," osloví nás Igraine všechny postupně a také se na každou zvlášť podívá. Pohled Syna bohů je poněkud znepokojivý.
(14:46) Margare-tka: No jsem znepokojená normálně, takže jeho pohled mi moc nepomůže.
(14:48) Margare-tka: No asi tak.
(14:50) Morigan: "Vítejte zpátky," řekne s úsporným úsměvem.
(14:52) Morigan: "To si můžeš odpustit!" prohlásím, protože jsem pořád rozbouřená z diskuze s Yanickem. S ostatními to zase mírně cukne, možná jsem to přehnala, Yanicka to asi už nepřekvapí.
(15:02) Margare-tka: No jsem rád, že jsi to řekla, jelikož mám stejný pocit.¨

(14:02) Morigan: Yanick se musí dvakrát zhluboka nadechnout, aby se uklidnil, než sluhovi odpoví. "Děkuji. Pošli je všechny sem, jsou očekáváni," řekne mu. Sluha kývne a jde vyplnit rozkaz a my všichni víme, že bychom se měli uklidnit a tvářit se normálně a ne tak, že nám přerušili v půli ohnivou hádku.
(14:04) Morigan: I ti, co ještě seděli (jestli to vůbec někdo byl), se postaví a trochu rozpačitě očekávají příchod. Podvědomě vytvoříme takové skupinky - Loreen s Linett a Katryn, já se všemi třemi princi a Yanick opodál. Margaret jediná stojí tak trochu vyčleněná všem ostatním.
(14:05) Margare-tka: No jako já jsem nečekala, že dorazí tak brzo, tak mě to trochu rozhodilo.
(14:06) Margare-tka: Asi lehce nervozitou třesu.
(14:11) Morigan: Nejdřív vejde Igraine, okamžitě víme, že je stejný tak, jak si ho pamatujeme. Velmi světlovlasý a jeho oči jsou až nepřirozené, jako nějaký tekutý, stříbrozlatý kov. Jeho oblečení i plášť je sice cestovní, ale všem třem nám probleskne hlavou, jak musí být nákladný. Jsme už trochu poznamenané těmi severskými zvyklostmi.
(14:13) Margare-tka: Koukám na něj a nějak nevím co všechno si tu poslední dobu myslet.
(14:17) Morigan: I Evarian vypadá stejně, jak si ho pamatujeme a i on má nákladný oděv v zelenozlatých barvách.
(14:23) Morigan: Marion taky poznáme, i když se změnila. Je na elundku menší, vlasy má světlé po Evarianovi stejně, jako když byla malá a má i jeho barvu očí. Má na sobě šaty z teplého tmavě zeleného sametu a vlasy vyčesané nahoru.
(14:24) Margare-tka: Jako nějak si tady nedokážu představit co sed děje když ho vidím. Asi nevím co si mám myslet. Ale koukám na něj a prohlížím si ho.
(14:25) Margare-tka: Tak v tom případě mi pohled přejede z něj na ní.
(14:26) Morigan: Sebastian stojí vedle ní, ruku položenou na její paži. Je ze všech přítomných elundů nejmenší, i když Marion samozřejmě výškou přesahuje. Vlasy má světle, popelavě hnědé, stejně jako Izabel, která vejde poslední.
(14:27) Margare-tka: No ačkoliv jsem čekala, že je všechny uvidím, tak jsem lehce v šoku. že už je to tady.
(14:31) Morigan: I když všichni míří samozřejmě ke králi, středem pozornosti jsme spíš my tři.
(14:35) Morigan: Igraine předstoupí první. "Můj králi," pokloní se zlehka. Následuje ho Evarian a děti. Jejich poklony už jsou o poznání hlubší.
(14:35) Morigan: "Vítejte," promluví Yanick. "Igraine, Evariane, rád vás vidím." Je na něm ještě trochu znát, že měl před chvílí vztek.
(14:38) Ketryn: Tak se po nich dívám a snažím se uklidnit svůj vztek. Tohle je opravdu překvapení. A zas mi to přijde takové zvláštní.
(14:39) Margare-tka: Já nevím jestli promluvím, takže mobilizuji svůj mozek, abych byla schopná nějak promluvit.

(16:08) Margare-tka: Tak tímhle se to fakt rozseklo.... to vě mě hrkne ještě víc. Bohové!!! Ty strkáš do Yanicka a od si teď vybije vztek na Garethovi.....
(16:10) Margare-tka: A do včeho toho ještě Evarian s dětmi.
(16:33) Margare-tka: A ještě Igrain!!!!!! To bude něco.

(11:38) Morigan: "A já ti připomínám, že se snažíš obchodovat s luan-coran!" odvětím.
(11:39) Morigan: "Ve válce je "obchod" ještě docela slušné slovo. Myslel jsem, že bys tomu mohla rozumět, Morigan."
(11:40) Morigan: "Ne, tomuhle vážně nerozumím!" přiznám. "Moje přítomnost ti tady k ničemu nebude, všichni víme, že můj úkol tady byl naplněn a skončil a ty si to navíc ani nepamatuješ, tak opravdu nechápu, o co tu jde!"
(11:47) Ketryn: Ten jeho klid mě zas začíná vytáčet!
(11:50) Ketryn: Dobře, i kdyby to tedy chtěl brát tak, že jsme ve válce, kde se obchoduje se zajatci, tak ale ty nejsi zajatec!! A se svobodnými lidmi se neobchoduje!
(11:53) Morigan: To se mu snažím celou dobu vysvětlit, ale asi marně!!
(11:54) Morigan: "Nemohu za to, že si nevzpomínám," odvětí chladně.
(11:54) Margare-tka: Plně souhlasím a nechci aby se choval takhle. Jako tohle není zatím válka.... a nebude, tohle je spor, který se táhne několik let.
(11:55) Margare-tka: No Margaret si myslí, že si trošku vzpomínáš a zatím o hraješ do auto..... koukám na něj. A myslím si to.

(11:55) Ketryn: To mu přeci nikdo nevyčítá. Ale ať nás tedy nechá být! Lúúder nemá právo se nám znovu plést do života způsobem, jakým to teď začal dělat on!
(12:04) Morigan: "A na to, že jsi řekl, že tu nikdy nebudeme zajatci, na to si vzpomínáš??"
(12:07) Ketryn: To doufám, že si vzpomíná. A jelikož nejsi zajatec, tak ti nikdo nemůže bránit v odjezdu ať si ti dva ignoranti domluvili cokoli. Děkuji bohům, že jste se s Ragnarem vzali!
(12:08) Morigan: Kdybychom se nevzali, to by mohlo být horší...
(12:31) Morigan: "To s tím nemá tak úplně co dělat," odvětí.
(12:34) Ketryn: Tak teď se můj výraz změní v totálně nechápavý.
(12:35) Morigan: "Sakra, Nicku!!" neovládnu se a strčím do jeho hrudi. Ne moc, ale s Loreenem to trhne tak, až si musí stoupnout. Linett vypadá trochu šokovaně.
(12:35) Morigan: "Ty si tím chceš jenom něco dokázat?? To snad nemyslíš vážně??"
(12:35) Ketryn: Já se tedy taky leknu!
(12:41) Morigan: Yanick má zvláštní výraz, jako by se nemohl rozhodnout, jestli mě za takové skandální chování má okamžitě ztrestat, nebo ho to naopak svým způsobem fascinuje.
(12:47) Morigan: "Otče!" postaví se Gareth vedle mě, než se stihne Yanick rozhodnout. "Už na lodi jsem jim dal své slovo, že se budou moci vrátit do Daërie nebo kamkoli jinam a že je nebudeme zdržovat. Nehodlám svoje královské slovo porušit a nedovolím, abys ho porušil ty!" pronese statečně a položí mi dlaň tak trochu na záda a tak trochu na šíji. "Garethe!" vydechne Nicolas, těžko říct jestli proto, že byl zděšen Garethovým otevřeným odporem proti králi, nebo tím důvěrným gestem.
(12:52) Ketryn: Ty jo, to koukám! Jsem ráda, že to Gareth udělal. I když to důvěrné gesto raději podvědomě přehlížím.
(12:52) Ketryn: Kmitám pohledem mezi Garethem a Yanickem a říkám si, co se z toho vyvine...
(13:11) Morigan: Yanickovi ztvrdne pohled. "Tvá opovážlivost vystoupala do neuvěřitelných výšin, Garethe!" prohlásí. "Pokud jsi zapomněl, za celé tohle neseš zodpovědnost a já jsem ten, kdo to musí vyřešit!"
(13:12) Morigan: "Měl jsi to nechat na mě!" vyštěkne Gareth. "Nikdo se tě o to neprosil!"
(13:36) Morigan: "Až budeš schopný, rád nechám některé věci na tobě! Tohle jsi způsobil, tak musíš počítat z následky!" zavrčí. "Jsou ti nepříjemné? Ono ti to jenom prospěje!"
(13:40) Morigan: Hlavní dveře síně se otevřou a v nich stojí jeden z hlavních sluhů. "Velice se omlouvám, můj králi, za vyrušení, ale dle vašich rozkazů vám musím oznámit, že právě dorazil vévoda z Aneronu se svou rodinou a vévoda Igraine."
(14:02) Ketryn: No, nestačím zírat.
(14:02) Ketryn: Jak tohle všechno dopadne... :-/ Na pohled na Igraina se tedy vůbec netěším.

(21:15) Morigan: "Co prosím??" užasnu taky. "Co to má být za odpověď? Připadám ti jako nějaká věc, o kterou můžeš požádat nebo co??"
(21:16) Morigan: "Rozhodně si nemyslím, že se žádá jen o věci, Morigan," odpoví.
(21:16) Morigan: "Otče, to jsi opravdu udělal?" nevydrží to Nicolas.
(21:19) Margare-tka: Koukám na ně něj dost úkosem. a jsem z toho v šoku.....
(21:25) Morigan: Gareth mlčí.
(21:27) Morigan: "Řekl jsi, že tu nejsem zajatec, takže nechápu, proč mě chceš nutit, abych tu zůstávala!"
(21:29) Morigan: "Váš jarl příliš neváhal s tím, aby na mou podmínku přistoupil. Ale to jistě také víš, že? Celkem by mě zajímalo, jak je možné, že znáš výsledek neveřejného jednání, na kterém jsi odmítla být přítomna?"
(21:30) Morigan: "Jarl nemá vůbec co mluvit do toho, kam já půjdu, jsem svobodná žena!!" zvednu levou ruku, na které mám náramek. "Ať ti slíbil ohledně mě cokoliv, je to naprosto neplatné!"
(21:30) Morigan: "To jsem rád, že to vím," ušklíbne se zlehka. "Nějak se o tom zapomněl zmínit."
(21:34) Ketryn: Modlím se, aby tohle všichni vzali na vědomí a přestali s tebou obchodovat!! Vůbec nechápu, jak to mohl jarl udělat!? Nemůžou tě nutit tu zůstat a doufám, že si to začnou plně uvědomovat.
(21:40) Margare-tka: No tak to je dobrý ještě ví, že mu Jarl slíbil, něco co by asi neměl.....Jako jsem tam jetě bledší.
(21:42) Morigan: "V tom případě jsem zvědavý, jak jarl své slovo dodrží," řekne Yanick.
(21:43) Morigan: "Tati, to jsi přece nemohl udělat!" nevychází z údivu Nicolas. "Vždyť přece víš, že má na severu muže, že čeká dítě...děti! Nechápu smysl toho všeho!"
(21:43) Morigan: "To ani já!" dodám.
(21:44) Ketryn: Nicolas mi mluví z duše!
(21:46) Morigan: "Jsme se seveřany prakticky ve válce."
(21:46) Morigan: "Co to s tím má co dělat??" vyskočím ze židle.
(21:47) Morigan: "Má to s tím hodně co dělat!" postaví se Yanick taky automaticky.
(21:50) Morigan: "Tak se ale pak rozhodni, co jsme my!" mávnu směrem k nám třem. "Jsme z toho vyčleněny? Nebo jsme seveřanky? Tak nás zavřete do vězení! Nebo jsme v Lúúderu vítány, ať přijedeme s kýmkoli? Tak z nás nedělejte věci! Měl by sis ujasnit, co chceš, Nicku a proč to chceš!!"
(21:52) Ketryn: Koukám se zatajeným dechem.
(21:59) Margare-tka: Jo tak t jsi řekla dobře A teď to bude mít buď kladný a úspěšný dopad a nebo ne.
(22:01) Morigan: Přistoupí blíž. "Zapomínáš, že mluvíš s králem. Jak bych ti to mohl připomenout?" přivře oči.
(22:04) Margare-tka: No když vás tak vidím, tak mi připomeněte stáré časy.

(21:03) Margare-tka: No tahle odpověď se mi fakt nelíbí. Chci aby ti odpověděl normálně. A ne jeho stylem.
(21:15) Morigan: "Co prosím??" užasnu taky. "Co to má být za odpověď? Připadám ti jako nějaká věc, o kterou můžeš požádat nebo co??"
(21:16) Morigan: "Rozhodně si nemyslím, že se žádá jen o věci, Morigan," odpoví.
(21:16) Morigan: "Otče, to jsi opravdu udělal?" nevydrží to Nicolas.
(21:19) Margare-tka: Koukám na ně něj dost úkosem. a jsem z toho v šoku.....
(21:25) Morigan: Gareth mlčí.
(21:27) Morigan: "Řekl jsi, že tu nejsem zajatec, takže nechápu, proč mě chceš nutit, abych tu zůstávala!"
(21:29) Morigan: "Váš jarl příliš neváhal s tím, aby na mou podmínku přistoupil. Ale to jistě také víš, že? Celkem by mě zajímalo, jak je možné, že znáš výsledek neveřejného jednání, na kterém jsi odmítla být přítomna?"
(21:30) Morigan: "Jarl nemá vůbec co mluvit do toho, kam já půjdu, jsem svobodná žena!!" zvednu levou ruku, na které mám náramek. "Ať ti slíbil ohledně mě cokoliv, je to naprosto neplatné!"
(21:30) Morigan: "To jsem rád, že to vím," ušklíbne se zlehka. "Nějak se o tom zapomněl zmínit."
(21:34) Ketryn: Modlím se, aby tohle všichni vzali na vědomí a přestali s tebou obchodovat!! Vůbec nechápu, jak to mohl jarl udělat!? Nemůžou tě nutit tu zůstat a doufám, že si to začnou plně uvědomovat.
(21:40) Margare-tka: No tak to je dobrý ještě ví, že mu Jarl slíbil, něco co by asi neměl.....Jako jsem tam jetě bledší.
(21:42) Morigan: "V tom případě jsem zvědavý, jak jarl své slovo dodrží," řekne Yanick.
(21:43) Morigan: "Tati, to jsi přece nemohl udělat!" nevychází z údivu Nicolas. "Vždyť přece víš, že má na severu muže, že čeká dítě...děti! Nechápu smysl toho všeho!"
(21:43) Morigan: "To ani já!" dodám.
(21:44) Ketryn: Nicolas mi mluví z duše!
(21:46) Morigan: "Jsme se seveřany prakticky ve válce."
(21:46) Morigan: "Co to s tím má co dělat??" vyskočím ze židle.
(21:47) Morigan: "Má to s tím hodně co dělat!" postaví se Yanick taky automaticky.
(21:50) Morigan: "Tak se ale pak rozhodni, co jsme my!" mávnu směrem k nám třem. "Jsme z toho vyčleněny? Nebo jsme seveřanky? Tak nás zavřete do vězení! Nebo jsme v Lúúderu vítány, ať přijedeme s kýmkoli? Tak z nás nedělejte věci! Měl by sis ujasnit, co chceš, Nicku a proč to chceš!!"
(21:52) Ketryn: Koukám se zatajeným dechem.
(21:59) Margare-tka: Jo tak t jsi řekla dobře A teď to bude mít buď kladný a úspěšný dopad a nebo ne.
(22:01) Morigan: Přistoupí blíž. "Zapomínáš, že mluvíš s králem. Jak bych ti to mohl připomenout?" přivře oči.
(22:04) Margare-tka: No když vás tak vidím, tak mi připomeněte stáré časy.