Druhá strana (121 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(09:33) Ketryn: Vypadá to, že za nimi půjdeme hned?
(09:34) Morigan: Ano, vypadá to opravdu tak.
(09:35) Morigan: Když už vstane král, tak vstanu taky a snažím se nevypadat netrpělivě.
(09:36) Morigan: Loreen nechá poslat pro vojáky, kteří nás budou doprovázet.
(09:43) Ketryn: Taky vstanu a snažím se vypadat v klidu, ale je to opravdu těžké! Nejraději bych všechny popoháněla a pak se tam rozběhla :-D Ale samozřejmě se ovládám. I když se mi zas zvedl tep.
(09:46) Morigan: Přijde nám dlouho, než vojáci dorazí, mezitím ani nejsem schopná Nicolasovi odpovídat, když na mě mluví, ale snažím se. Gareth má napjatý výraz, evidentně není rád, že už nemá všechno ve své režii. Zaslechneš Linett, jak tiše říká Loreenovi, že by chtěla seveřany vidět.
(09:53) Ketryn: Jsem hodně ráda, že už to Gareth ve své režii nemá!! Asi se ošívám aspoň rukama a jsem netrpělivá. Když zaslechnu Linett, tak mě to trochu zarazí. Byla bych raději, kdybychom tam mohly samy.
(09:56) Morigan: "Linett, co bys na nich chtěla vidět? Není hezké okukovat lidi, i když jsou to zajatci. Možná je uvidíš, až se bude jednat, ale sama uznáš, že na nich není nic k okukování," odpoví jí Loreen.
(09:58) Morigan: Linett se s ním rozhodně nepře. "Princ Bren´an říkal, že jsou to opravdu divoši, nikdy jsem nikoho takového neviděla," vysvětlí jen.
(09:59) Morigan: "Zase takoví divoši to nejsou, když umí naši řeči," ujistí ji Loreen s úsměvem.
(10:02) Ketryn: "Nejsou to divoši. Jen mají trochu jiný způsob života..." snažím se vysvětlit.
(10:04) Morigan: Tak to se lekne, že jsi ji slyšela.
(10:07) Morigan: "Jsou to divoši," přistoupí k vám Gareth. Linett k němu zvedne oči a znejistí ještě víc, že to slyšel další člověk. "Primitivní, ale sebevražedně odvážní," uzná. "Ale tvůj otec má pravdu, na koukání na nich nic zajímavého není."
(10:10) Morigan: "Musíš si uvědomit, princi Garethe, že má dcera neviděla zatím nikoho jiného, než elundy, proto je tak zvědavá," snaží se Loreen zmírnit Garethův pohrdavý tón.
(10:14) Ketryn: "Nejsou primitivní ani divoši," neovládnu se a zamračím se na něho. "My tam žijeme..."
(10:30) Morigan: Gareth se ušklíbne. "To bych tady zase tolikrát neopakoval, poněvadž to znamená, že jsme vlastně nepřátelé."
(10:34) Morigan: "To je snad trochu silné slovo, nemyslíš?" nedokážu se neozvat.
(10:35) Morigan: "Tak...v bitvě jsme stáli proti sobě, ne? To je fakt," obrátí se hned ke mě.
(10:38) Morigan: "Doslova rozhodně ne. To bys možná nebyl tak nadšený!" řeknu mu.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(10:43) Margare-tka: Ty jo Morgan se už neudržela..... ale máš pravdu.

(20:02) Morigan: "Mám rád boj," přizná Bren´an.
(20:02) Morigan: "To je dost slabé slovo," směje se Nicolas. "Nedělá nic jiného."
(20:18) Margare-tka: No taky budeš bojovník pomyslím si:-)
(20:19) Margare-tka: Tohle má asi hlavně po tobě, jako ne, že by yanicki nebyl dobrý bojovník... ale není den, kdy by jsi za poslední rok neměla nějakou zbraň v ruce:-D
(20:19) Morigan: "To není pravda," zamračí se Bren´an.
(20:21) Margare-tka: "No když to tak vezmu, tak ty taky neustále máš nějakou zbraň v ruce Morigan." usměju se.
(20:30) Morigan: "Neustále snad ne!" zhrozím se. Ale vzpomenu si na svou sekeru, co s ní asi je.
(20:37) Margare-tka: "No 24 hodin denně ne:-)"
(20:39) Morigan: "Kdybys chtěla, mohli bychom někdy cvičit," navrhne. "I když bude zvláštní cvičit s... se ženou." To se musím pousmát. "Za chvilku ti to ani nepřijde."
(20:43) Morigan: "Já myslím, že to může mít i své výhody," prohlásí Gareth. Úsměv mě přejde.
(20:43) Ketryn: On toho nenechá ani tady?!!
(20:48) Margare-tka: On je fakt neskutečný, kouknu se na něj jako, je už je fakt trapný.
(20:48) Margare-tka: Jo ale ty jsi těhotná.
(21:09) Margare-tka: Ale to, že s tebou chce Brenˇan cvičit mě pobaví. On je v tomhle po tobě.
(21:10) Morigan: Rozhodně budeme mít něco společného :-)
(21:11) Morigan: Z Garetha mám nervy, když sedí vedle mě. Ale v Yanickově přítomnosti je mnohem umírněnější.
(21:14) Morigan: Yanick moc nemluví, převážně nás pozoruje a to až tak, že mě to začne znervózňovat. Ale je to logické, hledá moji podobnost s kluky, nedá mu to.
(21:19) Margare-tka: To se nevidím a asi si i snaží vzpomenout... když spolu máte dvě děti:-)
(21:20) Morigan: Tenhle oběd není tak stresující, jako byla ta večeře, snad je to tím, že si už zvykáme.
(21:22) Margare-tka: No to není. Jsem docela ráda, že tam jsou.
(21:24) Ketryn: Snažím se si povídat s Loreenem a Linett a poznat ji. Ptám se, jak to tu teď mají, jestli žijí spíš tady nebo u dvora, a jak to bylo před tím. A taky se ptám víc na rodinu, jestli má někdo další děti a tak.
(21:24) Ketryn: Asi si už opravdu trochu zvykáme. I když je to stále hodně divné.
(21:32) Morigan: Linett není tak moc komunikativní, i když se odpovídat snaží a zbytek obstará Loreen. Linett u dvora vyrůstala částečně u dvora jako všichni ostatní a částečně tady.
(21:35) Ketryn: Taky se ptám, jestli se vídá se Sebastianem, že si jako děti byli blízcí.
(21:39) Morigan: "Ano, pokud to jde. Mám Sebastiana velmi ráda," odpoví.
(21:40) Ketryn: "To jsem ráda," usměji se.
(21:48) Morigan: Když dojíme, řekne Yanick. "Pokud to stále chcete, můžete navštívit zajatce. Loreen tam s vámi pošle doprovod, je to tak?" podívá se na Loreena.
(21:48) Morigan: "Ano, ovšem," odpoví Loreen.
(21:52) Ketryn: To jsem mile zaskočená, že to šlo tak rychle. "Určitě je chceme navštívit. Děkujeme." Je na mě znát úleva, že je budeme moct vidět.
(21:53) Morigan: Taky málem vstanu ze židle.
(21:53) Morigan: Gareth si nemůže pomoc a ušklíbne se.
(21:54) Margare-tka: Jo dneska to měl bez podmínky, spíš ji dostal on....
(21:54) Margare-tka: Mám chuť se na něj škodolibě usmát, ale ovládnu se.
(21:56) Morigan: "Děkujeme," řeknu.

(16:53) Margare-tka: To by mě zajímalo kdo to rozsekne.
(17:12) Margare-tka: A to tam teprve vcházíme?
(19:02) Morigan: Jsem usazena mezi Garetha a Nicolase, Katryn mezi Loreena a Linett a Margaret mezi Linett a Bren´anem.
(19:03) Ketryn: Když to tak čtu, tak mám pocit, že zas budu mít problémy s tím se najíst...
(19:17) Morigan: Konverzace tentokrát neprobíhá tak hromadně, jako na večeři, protože je nás víc, tak se spíš bavíme po skupinkách, pokud někdo nechce říct něco všem.
(19:18) Ketryn: Nějakou dobu asi mlčím, protože si zas musím zvyknout na to, kdo sedí vedle mě, a uklidnit ruce a tep.
(19:20) Ketryn: "Jak se má tvoje rodina? Jsou všichni v pořádku?" zeptám se Loreena, když seberu sílu.
(19:24) Morigan: "Ano, jsou. Logan se vrátil stejně jako já. Máš také nějakou rodinu? Pokud nevadí, že se ptám..."
(19:29) Ketryn: "Jestli myslíš rodiče a sourozence, tak ne, to už jsem neměla, když jsem tenkrát přišla do Lúúderu," odpovím. "Ale mám teď rodinu na Daërii."
(19:35) Ketryn: "Je dobře, že jste se vrátili. Jsem ráda, že má Linett aspoň tebe..." dodám.
(19:35) Morigan: "Máš nějaké děti?" zeptá se Linett.
(19:36) Ketryn: "Vyrůstala jsi u prarodičů ve Zlaté řece nebo jste po válce zůstali u dvora?" obrátím se na Linett. (Dohodly jsme se, že to byla Zlatá řeka, že jo?)
(19:36) Ketryn: "Ne a
(19:36) Ketryn: "Ne, zatím jsem další děti neměla."
(19:45) Margare-tka: No tak to já nevím jak budu komunikovat s mlčenlivým Bren´anem. :-DD
(19:47) Morigan: Tak ne, že bys zrovna musela, stejně slyšíš, co si povídáme my a Bren´an většinou poslouchá. Pak se rozhodne zapojit do konverzace. "Prý jsi byla velmi dobrá bojovnice, je to pravda?" zeptá se mě.
(19:50) Morigan: "No, snad ještě jsem," řeknu. "Doufám."
(19:52) Morigan: "Jistě je, Brene," řekne Gareth. "Vytáhli jsme ji z prvních linií."
(19:54) Morigan: "To zrovna není něco, čím bych se mohla chlubit," zamračím se. A ty taky ne, pomyslím si.
(20:02) Morigan: "Mám rád boj," přizná Bren´an.
(20:02) Morigan: "To je dost slabé slovo," směje se Nicolas. "Nedělá nic jiného."

16:13) Margare-tka: "No myslela jsem třeba nějaký čaj na sapná a na to aby jsi se uklidnila. Ale to by jsi jim musela říct, že jsi těhotná."
(16:23) Morigan: "Když to takhle bude pokračovat, tak možná ano," souhlasím váhavě.
(16:27) Morigan: Snažím se během dopoledne odpočívat, než půjdeme na ten oběd.
(16:34) Ketryn: "Uvidíš dneska, snad už se to trochu srovná a nějak se vyspíš," zadoufám.
(16:35) Margare-tka: Tak tě obskakuji aspoň přijdu na jiné myšlenky. aby jsi co nejvíc odpočívala.
(16:37) Margare-tka: "A když ale ne, tak si budeš muset za nimi dojít."
(16:38) Ketryn: "Asi by to pak ale vyšlo najevo, že jsi těhotná. O léčitele bychom stejně musely požádat Loreena."
(16:38) Ketryn: "Bohové, to je fakt divné vyslovovat jejich jména a vědět, že jsou naživu."
(16:38) Morigan: Ráno skutečně přišla komorná, která se představila jak Myrell a pomohla nám s oblékáním a úpravami. Na oběd nás vede sluha, který nás vedl včera na večeři a jdeme opět do přijímacího salonku.
(16:40) Morigan: *jako
(16:41) Ketryn: Jsem z toho společného jídla už méně nervní než včera, ale klidná tedy nejsem.
(16:41) Morigan: Tentokrát nás bude u stolu víc, přibyl Bren´an, Nicolas a Gareth.
(16:42) Margare-tka: Tak to jsem ráda. Jako jsem taky trochu klidnější.... ale ten pocit absurdity se mě jen tam nezbaví.
(16:44) Ketryn: To už je nás docela dost.
(16:45) Margare-tka: Je to fakt hezký tahle tady sedět. A to tu nemám moje děti, kdyby tu byly, tak jsem asi úplně dojatá,
(16:48) Ketryn: Já úplně nevím, jestli bych to nazvala hezký. Je to tak stresující, že si to nějak užívat nedokážu. I když vidět naše děti dospělé dojemné je.
(16:49) Margare-tka: No... jak tam tak sedí.
(16:50) Morigan: Mezi Yanickem a princi je znatelné napětí, což vlastně není překvapivé.
(16:51) Ketryn: Ona asi celkově by se ta atmosféra dala krájet.

14:42) Margare-tka: "Ale vydržíš, určitě... " snažím se tě uklidnit.
(14:44) Morigan: "Já doufám, že to s tím Garethem zůstane promlčené. Bude to tak lepší."
(14:46) Ketryn: "To bych řekla, že zůstane. Víš to jen ty a on a pochybuji, že on by se tím Yanickovi chlubil."
(14:50) Morigan: "Já se tím taky chlubit nebudu."
(14:59) Morigan: Postupně se dokopu k tomu, abych se uložila do postele a zkusila usnout.
(15:05) Ketryn: Já taky. Lehnu si a už nemluvím a snažím se nějak usnout. Mám ale pocit, že se mi tím vším rozskočí hlava.
(15:09) Morigan: k6
(15:10) Ketryn: Hm, tak teď už je toho asi tolik, že ani psychické vyčerpání na usnutí nepomáhá.
(15:12) Morigan: Já taky nespím.
(15:15) Morigan: "No tak to je bezva, ještě ke všemu nemůžu spát!" naštvu se.
(15:21) Ketryn: "Jestli tě to uklidní, tak já taky ne," odpovím ti s krizí v hlase. "Čumím tu do tmy a hlava se mi tím vším asi uvaří."
(15:29) Margare-tka: Já taky.
(15:29) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 3
(15:30) Ketryn: "Nejraději bych se šla vloupat do vězení," vzdychnu. "Ale to nejde..."
(15:33) Morigan: "Vždyť ani nevíme kam..."
(15:34) Ketryn: "No... právě..." :-/
(15:34) Margare-tka: "To asi ne. Ani nevíš jestli jsou ve vězení a nebo v nějaké pokoji."
(15:40) Morigan: K6
(15:45) Ketryn: Jestli to je na spaní, tak stále tedy nic moc :-/
(15:47) Morigan: Já jsem na tom ještě hůř.
(15:51) Ketryn: To je tedy noc :-(
(15:53) Morigan: To tedy je. Stejně se samozřejmě snažíme spát, takže si můžeme hodit ještě jednou.
(15:54) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 1
(15:54) Margare-tka: Hm....
(15:55) Ketryn: Tak nic... :-/ Ty jo, to budu ráno vyschízovaná ještě víc.
(15:56) Margare-tka: Nedivím se, že nesppím. Ty jsi usnula?
(15:58) Morigan: Ne, taky ne. No tak to je opravdu bezva.
(15:59) Margare-tka: No ale není divu, po tom dnešku.
(16:00) Morigan: Ráno vypadám jako zombie, snažím se to dohnat na snídani jídlem, co nám donesou, ale nemám vůbec chuť k jídlu.
(16:03) Ketryn: Taky se cítím pod psa. A pohled na tebe mě ničí ještě víc :-/ Ve svém stavu bys měla být v klidu a pořádně spát.
(16:03) Ketryn: Snažím se něco sníst, ale moc nevnímám, co to je.
(16:03) Morigan: Během odpoledne obdržíme pozvání na oběd.
(16:05) Margare-tka: "Morigan myslím, že jsi si měla zajít za nějaký mléčitelem ať se na tebe podívá. A dá ti třeba nějaké bylinky nebo něco.... Tohle není už dobře pro mimiko."
(16:08) Morigan: "To se srovná, vyspím se odpoledne. Za žádným léčitelem se mi nechce, vždyť mi vlastně nic není."
(16:09) Ketryn: "Chtěla by to hlavně klid... Což tady je prostě krize :-/ Ale opravdu by ses měla pokusit odpoledne se prospat."

(13:21) Morigan: Dovečeříme. Uvědomíte si, že tam sedíme už docela dlouho.
(13:26) Morigan: "Ráno vám tam pošlu komornou, která se o vás postará," řekne nám Loreen.
(13:26) Ketryn: Jsem ráda, že se to nějak zvládlo, ale bylo to dost psychicky náročné.
(13:27) Ketryn: "Děkujeme..." řeknu mírně zaraženě. Na komornou už opravdu nejsem zvyklá.
(13:27) Morigan: "Já myslím, že komorná nebude potřeba," namítnu.
(13:27) Morigan: "Ale ano," ujistí mě Loreen. "To je přece to nejmenší."
(13:29) Morigan: "Budu se moci ještě setkat s...princi?" zeptám se. "Nebo mají doživotní domácí vězení?"
(13:30) Morigan: "To jsem se ještě nerozhodl. Ale v setkávání s tebou jim bránit nehodlám, to by bylo kruté. A zbytečné."
(13:30) Morigan: Vstane od stolu a tak vstanou všichni.
(13:31) Ketryn: Taky vstanu.
(13:32) Ketryn: (Budu mít možnost ještě přistoupit k Linett?)
(13:33) Morigan: "Dovolíte, abychom vás doprovodili do komnat?" navrhne Yanick. "To není třeba," pokusím se. "Tohle přece není povinnost krále."
(13:34) Morigan: (Asi ano.)
(13:35) Morigan: Pobavím ho. "V některých případech si král může dělat co chce," usměje se a nabídne mi rámě, takže mi nezbyde nic jiného, než to přijmout. Loreen učiní to samé Katryn a Margaret a Linett se zařadí za vás.
(13:36) Ketryn: (Aha, tak to nechám až na pak u komnat.)
(13:37) Ketryn: (když jde Linett s námi)
(13:38) Ketryn: Tak se do Loreena nejistě zavěsím a je mi z toho opravdu divně. Když se ho dotýkám, tak si ještě víc uvědomuji, že je opravdu živý.
(13:38) Margare-tka: No... jako škoda, je že to s Garethem ještě slízne Niclas a Bren ´an. Taky se nechám doprovodit a mlčím asi... nechávám konverzaci na Kat.
(13:38) Morigan: "Musí to být zvláštní, že?" nadhodí Loreen cestou. "Nebyly jste tu dlouho."
(13:38) Morigan: Taky mi nedělá dobře se Yanicka dotýkat, zjištuji.
(13:40) Margare-tka: Nedivím se.....
(13:43) Ketryn: "Je... je to hodně zvláštní... I když nevím, jestli zvláštní je to pravé slovo..." vykoktám odpověď. "Dávno jsme se smířily, že se sem už nebudeme moct vrátit. A teď tu najednou po patnácti letech jsme, i když jen na krátko. A vy jste živí, což je opravdu neuvěřitelné. Takže zvláštní je slabé slovo."
(13:45) Morigan: "To je pravda," uzná s úsměvem. "Bohové mají někdy s lidmi zvláštní úmysly."
(13:49) Ketryn: "To tedy mají..." souhlasím. "Občas se asi musí docela bavit."
(13:50) Ketryn: "Pamatujete si něco z toho, co bylo mezi tím, co jste umřeli, a tím, kdy jste se vrátili?" odvážím se zeptat.
(13:53) Morigan: "Trochu," přizná. "Mlhavě. Tedy aspoň já. Ta zamlžená či ztracená paměť je asi dar za nový život, s tím se nejspíš nedá nic dělat. Takže nám detaily posmrtného života asi zůstanou utajeny."
(13:54) Margare-tka: Mlčím a jdu...a přemýšlím.
(13:56) Ketryn: To mlčky přikývnu.
(13:56) Morigan: "Občas se mi ale o tom zdává...asi i o jiných věcech, ale ráno zbyde jen pocit."
(14:00) Ketryn: "A... cítíš z té posmrtné doby něco, byl jsi tam šťastný? Nebo to vám taky zůstává utajeno?"
(14:00) Morigan: "Ano, myslím, že jsem tam šťastný rozhodně byl."
(14:08) Ketryn: "A potom, co jste se vrátili? Muselo to být hodně matoucí..."
(14:10) Morigan: "Ano to tedy bylo. Naštěstí nám Igraine všem velmi pomohl a asi to nebyla jednoduchá práce. Na některé věci jsme si postupně vzpomněli a jak říkal už Yanick, něco jsme zkrátka věděli automaticky. Pak se to srovnalo."
(14:12) Morigan: Dojdeme ke dveřím našich komnat. Jsem ráda, že Yanick věděl, kudy jít, já bych asi nevěděla.
(14:13) Margare-tka: No to já taky nevím.... kudy... poslouchala jsem se zaujetím a nekoukala na cestu.
(14:15) Ketryn: "Děkujeme za večeři a doprovod," řeknu a stále mám problém udržet jistý hlas.
(14:20) Morigan: "Jistě se zítra uvidíme, dobrou noc," odpoví Loreen. "Dobrou noc," popřeje nám i Yanick.
(14:23) Margare-tka: Děkujeme. A taky popřeji dobrou noc nějak mám pocit, že jsem v transu. a tohle všechno se mi fakt jen zdá.
(14:25) Ketryn: "Dobrou noc," popřeji taky. "Linett?" oslovím ji ještě. "Já... ráda bych s tebou strávila někdy chvilku čas. Pokud bys tedy chtěla. Ráda bych tě aspoň trochu poznala."
(14:26) Morigan: "Jak si přeješ," souhlasí Linett nejistě. "Dobrou noc."
(14:26) Morigan: Jsem ráda, když zmizíme za dveřmi komnaty.
(14:28) Ketryn: "Tohle mě zabije..." prohlásím zničen po chvíli, co už jsme u v komnatě.
(14:28) Morigan: "No teda vůbec to není jednoduché..." vzdychnu.
(14:30) Ketryn: "Není... je to fakt divné!"
(14:35) Morigan: "Už bych si přála, abysme odtud odjeli."
(14:36) Ketryn: "Já taky, modlím se, aby to vyjednávání nebylo na dlouho. Jinak nás to hodně vyčerpá..."
(14:37) Morigan: "Měly bychom se asi vyspat, zítra to nemusí být o nic lepší...budeme potřebovat dostatek energie."
(14:38) Ketryn: "Snad budeme moc nějak za našimi..." vzdychnu a jdu se připravovat do postele.
(14:38) Morigan: "Vypadalo to nadějně."
(14:39) Morigan: "Kéž by to bylo už zítra, myslím, že bez Ragnara už nevydržím," zaúpím.
(14:41) Margare-tka: "Asi budeme a to by Yanicka omyli, kdyby věděl co Greth na lodi dělal:"
(14:41) Ketryn: "Vypadalo... Taky bych si hodně přála, aby to bylo už zítra. Fakt bych byla raději zavřená s nimi někde dole."

(11:47) Ketryn: Já mám dost starost o vás o oba :-/ Snažím se jen uklidňovat tím, že všechny tvoje děti měly náročné těhotenství.
(11:50) Morigan: "Mohu poslat Evarianovi vzkaz, pokud bude chtít, může přijet na Attis," navrhne Loreen a Yanick souhlasně kývne.
(11:54) Ketryn: Kvůli Margaret jsem ráda, že to navrhl, když je chce vidět.
(11:59) Margare-tka: "Děkuji." usměju se.
(12:05) Morigan: "Jak dlouho jste v Daërii žily?" zajímá Yanicka.
(12:11) Ketryn: "Zatím něco přes rok," odpovím po pravdě.
(12:18) Morigan: "Ne moc dlouho," potvrdím. Za to intenzivně, pomyslím si.
(12:20) Margare-tka: Tak souhlasně přikývnu, asi mám tu stejnou myšlenku. Když se takhle o tom bavíme, tak už chci být zpět.
(12:20) Morigan: Yanick si nás prohlédne, poznám na něm, že uvažuje, proč tam vlastně jsme. Nelíbí se mi, že poznám jeho myšlenkové pochody.
(12:20) Ketryn: (No, intenzivně tedy opravdu ano :-)
(12:21) Ketryn: Je pořád stejný.
(12:21) Morigan: Nakonec se rozhodne nezeptat.
(12:28) Morigan: Což jsem ráda, nemám nervy na to ním rozebírat, proč tam jsme! Nebo alespoň ne teď.
(12:30) Morigan: "Nebyly jste raněné? Je mi nepříjemné, že jste byly v nebezpečí života díky mým synům, i když ne úmyslně," řekne nakonec.
(12:30) Ketryn: To chápu, jsem ráda, že se zatím těhle otázek zdržel.
(12:31) Margare-tka: No to mi trochu dojde, že to nebyl vlastně úplně hladký únos. A taky by mě zajímalo jestli jsou stále tak dobří přátelé.
(12:34) Ketryn: "Ne nijak vážně a byly jsme hned ošetřeny," odpovím. To je to poslední, co by mě teď trápilo.
(12:38) Morigan: "Nic, co bychom nezvládly," ujistím ho.
(12:43) Margare-tka: No nic co by nezvládla Morigan zaléčit, pomyslím si.
(12:44) Morigan: "To jsem rád."
(12:54) Morigan: "Měl bych se za to asi nějak omluvit, ale přiznávám, že si nejsem jistý, jestli se to vůbec omluvit dá," řekne.
(12:55) Margare-tka: No měl by se omluvit za jiný činy. Pomyslím si.
(12:58) Morigan: "Předpokládám, že nepluli s tvým požehnáním, takže... se ani omlouvat nemusíš," ujistím ho.
(12:59) Margare-tka: Ale Gareth, samozřejmě.
(12:59) Margare-tka: (Ukoukla jsem se v by a bych.)
(13:04) Ketryn: Souhlasím s Morigan, myslím, že on se nám za nic omlouvat nemusí.
(13:06) Morigan: "Ale jsem král. Jsem zodpovědný za všechno, co se tu děje, jen moji princové mají zřejmě opačný názor!" ušklíbne se. Zase má trochu vztek.
(13:10) Ketryn: Při vyrůstání jim asi docela otcovská pevná ruka, pomyslím si. Igraine na to viditelně nestačil. Ale to se neopovážím říct.
(13:12) Margare-tka: Docela ho lituji... musí být těžký je nějak umírnit. Když si tu rostli dvanáct let jako dříví v lese.
(13:14) Morigan: Raději k tomu taky nic neřeknu.

3:27) Margare-tka: No to byla. Chudák Yanick, takhle přijít zničeho nic k těm třem floutkům.
(23:30) Morigan: "No...trochu nám tam způsobili zmatek," řeknu.
(23:31) Morigan: "Varjagové si v létě také nebrali servítky, víš o tom?" nenechá se rozhodit.
(23:32) Ketryn: No, kdyby věděl, že jsi u toho asistovala.
(23:33) Morigan: To mě taky trochu znejistí, ale naštěstí to neví.
(23:33) Morigan: "Vím," musím uznat.
(23:38) Margare-tka: No to je mi taky jasný, že jste je nešetřili....
(23:47) Morigan: "Také doufám, že k nějaké oboustranně prospěšné dohodě dospějeme," řekne Yanick.
(23:48) Morigan: "Budu rád, když budete svůj čas zde na Atissu trávit podle své libosti," dodá Loreen. "Kdybyste cokoliv potřebovaly, pokusím se o to postarat."
(23:48) Margare-tka: "A Evarian se také o konjunkci vrátil? " zeptám se. Odhodlávala jsem se k tomu celou dobu.
(23:50) Morigan: "Ano, vévoda z Aneronu také," odsouhlasí ti Loreen.
(23:51) Ketryn: "Děkujeme," Docela koukám, že tu budeme mít nějakou volnost. Doufám, že mezi ty potřeby budou patřit i návštěvy zajatců. Ale snad ano, když to Yanick tak napůl slíbil.
(23:52) Ketryn: (Ty jo, to je fakt divné číst a psát jejich jména... po těch letech.)
(23:52) Margare-tka: (Jo to je strašně divné, úplně jsem měla problém to říct.)
(23:52) Morigan: (No to jo! :-D)
(23:56) Morigan: Mezitím nám tam samozřejmě nosí další jídlo. Konečně se můžu pořádně najíst a zrovna to není vůbec lehké!
(23:56) Margare-tka: (No po tom co řekl Vévoda Aneronu, tak mám asi arytmie.)
(23:56) Margare-tka: Nedivím se, ale musíš.
(23:57) Margare-tka: "To jsem ráda, je dobře, že Vás mají."
(23:57) Margare-tka: "Bylo by možné se s nimi vidět?" i když nevím jestli teď nejsem moc statečná.
(23:59) Morigan: "Evarian je v Lun-ganerothu," odpoví ti Yanick.
(00:00) Margare-tka: "A děti jsou s ním?"
(00:06) Morigan: "Marion myslím byla s ním a..." podívá se pátravě po Loreenovi, jak si není jistý. "Ti další jsou na Aneronu," dopoví Loreen.(00:14) Margare-tka: No stále mi neodpověděl jestli je možné se s nimi vidět. Tak koukám jestli bude nějak pokračovat.
(00:23) Morigan: Nebude, zřejmě to považuje za odpověď.
(00:24) Margare-tka: Jo, ale já ji nepochopila?:-/
(00:28) Margare-tka: Tak to se zatvářím trochu zmateně. Jako moc se mi nikam jezdit nechce, jestli jsem to dobře pochopila. Jako, že bych někam musela já.
(00:32) Margare-tka: "A je tedy možné, aby přijeli sem nebo by s tím byl problém?" dotážu se.

(22:42) Margare-tka: Já se do toho moc jako nepletu, nerada bych na sebe upozornila. Bůh ví co pak by je ještě napadlo.
(22:42) Margare-tka: A doufám, že se do toho taky moc nezapleteš.
(22:56) Margare-tka: "A ti co přijeli vyjednávat už jsou tady?" zrptám se
(22:58) Morigan: "Pokud vím, tak ano. Ale ještě jsem neměl tu čest vůbec zjistit, s kým budu jednat," odpoví Yanick.
(23:01) Morigan: "Postaral jsem se o všechny příchozí," ujistí nás Loreen.
(23:03) Margare-tka: "Děkujeme."
(23:11) Morigan: "A kdy..." vyhrknu málem otázku, pak se zarazím, ale stejně je pozdě. "Kdy se domníváš, že by mohlo k tomu jednání dojít?" dořeknu tedy.
(23:23) Morigan: "Během následujících dvou dnů, až zjistím všechny škody a všechny ostatní detaily dobrodružného výletu mých synů!" neubrání se opět ironii a taky vzteku. "Tedy...našich synů," opraví se a zadívá se na mě. Má z toho asi poněkud zvláštní pocit. Já taky.
(23:23) Margare-tka: A ví že Gareth je Katryn?
(23:24) Margare-tka: /To se to tedy vašim synům povedlo!!!! Pomyslím si.
(23:24) Morigan: Asi jo, když to ví Gareth.
(23:24) Margare-tka: Já jsem vlastně zapomněla, že to vždycky nějak ignoroval:-D
(23:25) Ketryn: To mu zůstalo :-D
(23:25) Morigan: Taky jsem si to uvědomila.
(23:25) Ketryn: Ty jo, ta výprava byla asi opravdu hodně nepovolená.

(21:18) Morigan: "Mohly byste nám něco povyprávět o vašem setkání s mými drahými "dobyvateli"?" zeptá se Yanick ironicky. "Jejich verzi už jsem si vyslechl, ale z pochopitelných důvodů bych rád slyšel i jinou verzi. Opravdu vás přivlekli jako zajatce?" nechce se mu ani uvěřit.
(21:20) Morigan: "Ne tak docela. Jen do té doby, než nás poznali."
(21:27) Ketryn: "No, zajali nás spolu s ostatními našimi lidmi v bitvě na pobřeží," přikývnu. "Pak na lodi nás Gareth poznal."
(21:28) Margare-tka: "Ano tak. " přikývnu.
(21:28) Morigan: "S ostatními vašimi lidmi?" zaujme Loreena. "Takže je to pravda," obrátí se na Yanicka.
(21:31) Ketryn: Podívám se po vás, snad jsem neřekla něco špatně, ale nemá cenu to tajit, ne? "No... ano. Žijeme teď na Daërii..."
(21:46) Morigan: "Ale...pocházíte ze Svobodné," ujišťuje se Yanick.
(21:47) Morigan: "Ano. Jen tam nežijeme."
(21:49) Morigan: "Skutečně jste byly v té bitvě," konstatuje jen.
(21:51) Margare-tka: To mojí účast bych tam raději moc nekomentovala:-D
(21:55) Morigan: Položím obě dlaně na stůl. "Ano, skutečně jsme tam byly. Bránili jsme se," zdůrazním. "Jsou to naši lidé a teď jsou všichni zavření ani nevíme kde, takže to není zrovna nejlepší pocit!"
(21:57) Ketryn: To souhlasně přikývnu. Kéž bychom za nimi mohly.
(21:58) Margare-tka: Taky se tvářím souhlasně.
(22:00) Morigan: "Můj pane," dodám, když vidím, jakým pohledem se na mě podíval.
(22:06) Morigan: "Mrzí mě, že se to seběhlo tímto způsobem," prohlásí, ale zase tak procítěně to nezní. "Ale ti, co byli přivedeni jako zajatci musí zatím zajatci zůstat."
(22:10) Ketryn: "Mohly bychom je vidět?" nedokážu zadržet otázky. "Prosím, králi."
(22:11) Margare-tka: Pane bože.... tohle mi taky nedělá dobře. Doufám, že se umilosrdní.
(22:17) Morigan: "Určitě se na to najde příležitost," ujistí nás Yanick. "A taky s nimi bude zacházeno slušně. Nemám z toho zrovna radost, zajatecká politika není zrovna můj oblíbený způsob, jak řešit problémy, pokud to není nutné. Navíc s takovým počtem zajatců."
(22:19) Margare-tka: Tohle mi nedělá dobře to takhle slyšet.
(22:20) Ketryn: Snažím se, aby mě to aspoň trochu uklidnilo. Ale vše dohromady je opravdu náročné. Snad i pro něho je to tedy nepříjemné a nebude to jednání zbytečně protahovat.
(22:22) Margare-tka: Já taky doufám, ale teď se mi ta debata nehodí, teda vlstně taky hodí. Ráda bych se zeptala na to kdo přijel vyjednávat, jestli se s nimi už viděli. A taky na to, jestli se o konjunkci vrátil i Evarian.
(22:26) Morigan: "Dojde k vyjednávání, že ano?" zeptám se.
(22:29) Morigan: Opět se na mě chvilku podívá pohledem, že se příliš nedržím správného tónu jak mluvit s králem, ale je to jen okamžik. "Ano, když už mi moji drazí princové dotáhli Varjagy až pod nos. Nic jiného mi v tuto chvíli nejspíš nezbývá."
(22:30) Margare-tka: No to řekl hezky....
(22:33) Morigan: "Obě strany si přejí, aby k dohodě došlo hladce a co nejdříve," řeknu.
(22:34) Morigan: "Děláš Varjagům vyslance, má paní?" povytáhne obočí a upije z poháru.
(22:35) Margare-tka: No to mě pobaví, ty se prostě nikdy nezapřeš.
(22:37) Morigan: "To byla ironie, nebo skutečná otázka?" zeptám se a nejraději bych si pak dala facku.
(22:38) Morigan: "Já nevím," zamyslí se Yanick. "Myslím, že skutečná otázka. Neznám příliš jejich hierarchii, pokud nějakou mají. Zastáváš v jejich společnosti nějaké důležité místo?"
(22:38) Morigan: "Ne."
(22:39) Ketryn: To koukám, jak jsi se pustila do debaty.

(19:41) Ketryn: (Princové tam nejsou?)
(20:02) Morigan: (Princové ne.)
(20:03) Margare-tka: Takže jen Yanick a Loreen a Linet?
(20:03) Morigan: Ano, jenom tihle.
(20:03) Morigan: To by mě zajímalo, jak si posedáme.
(20:07) Morigan: Nevím, kam si sednout, tak se posadím do druhého čela stolu, naproti Yanickovi.
(20:07) Ketryn: To by mě taky zajímalo. A taky, jak vůbec celá večeře proběhne. Jsem tak mimo a psychicky rozložená, že jsem zvědavá, jestli ze mě vyleze nějaká rozumná společenská konverzace. Navíc, když oni nevědí nic o nás a my o nich.
(20:08) Ketryn: Tak se asi automaticky posadím někam vedle tebe zleva.
(20:08) Margare-tka: Ježiši my musíme konverzovat??? tak to už nepiju.
(20:12) Ketryn: (No já nevím, Margaret, ale většinou se to v takovýhle situacích dělá, ne :-D I když tady je to tak napjaté, že by mě zajímalo, co z toho bude.)
(20:15) Morigan: Tak to Kat sedí vedle Loreena a Margaret vedle Linett.
(20:18) Morigan: Hned jak si sedneme, tak nám přinesou předkrm a nalijí víno.
(20:19) Morigan: Tak se aspoň symbolicky napiju a chvíli všichni jíme mlčky a koukáme po sobě.
(20:21) Ketryn: Myslím, že mám s tím jezením kapku problém, protože mám totálně stažený žaludek, ale snažím se. Víno upíjím jen s mírou. Snažím se aspoň trochu nenápadně, ale koukám po nich. Stále mi to přijde neuvěřitelné.
(20:22) Morigan: "Omlouvám se, pokud jsem vám způsobil nějakou...újmu," promuví pak Yanick. "Netušil jsem."
(20:23) Morigan: "Ani my ne," řeknu já.
(20:25) Margare-tka: No já nějak jím a uvidím jak mi to půjde. Taky mi nedá a koukám po nich.
(20:28) Morigan: "Já vím," přikývne Yanick a hořce se ušklíbne. "Moji synové mě už seznámili se svými excesy. Jen doufám, že to už bylo všechno."
(20:34) Ketryn: Kdyby věděl, co vyváděl Gareth, tak tedy nevím...
(20:34) Morigan: Taky si na to vzpomenu.
(20:36) Ketryn: "No, nějak se zapomněli zmínit..." vzdychnu. "S varováním by byl příjezd asi o trochu méně šokující."
(20:41) Morigan: Yanick zakroutí hlavou a povzdechne si, jako by nemohl uvěřit, že něco takového zapomněli. "Ještě jednou se omlouvám, rozhodně jsem nikomu nechtěl způsobovat šoky. Nicolas mě ujistil, že vám cestou stihl vysvětlit určité okolnosti o naší paměti," zvedne trochu tázavě obočí, takže mu to potvrdím kývnutím.
(20:43) Morigan: "Je zvláštní o tom mluvit," přizná trochu uvolněněji.
(20:44) Morigan: "Stejně zvláštní je tu sedět," dodá Loreen.
(20:46) Ketryn: "Ano, to je..." přikývnu se smutným úsměvem. "Hodně zvláštní."
(20:48) Morigan: "Po konjunkci se nám, co jsme se vrátili, rozmlžily vzpomínky. Něco jsme si pamatovali, na něco jsme zcela zapomněli, některé věci jsme věděli a znali automaticky...tedy pokud mohu mluvit za sebe."
(20:51) Morigan: Loreen mu to potvrdí kývnutím. "Také to tak mám."
(20:51) Ketryn: "A... vrací se vám některé další vzpomínky nebo to už je pořád stejné?"
(20:52) Ketryn: "Myslím s postupem času."
(20:52) Morigan: "Mám dojem, že se občas něco objeví, ale jsou to jen střípky," zamyslí se Loreen.

(15:09) Morigan: Tak když se přiblíží, tak se mi vybaví ta správná poklona docela automaticky. "Králi," řeknu a sklopím oči. "Luan-coran," odpoví mi formálně a stejně tak formálně mi políbí ruku. Zvednu k němu oči. "Já už nejsem luan-coran," upozorním ho váhavě. Neovládne se, aby se nepousmál, že se ho pokouším opravovat. "Titul luan-coran je doživotní a nepřenositelný. Mohu tě ujistit, že stále jsi luan-coran," opraví on mě.
(15:11) Morigan: Na to už nic neřeknu.
(15:12) Ketryn: Taky se mu samozřejmě pokloním a pozdravím, když se trochu vzpamatuji.
(15:13) Morigan: Políbí ruku i každé z vás a osloví vás lady Katryn a lady Margaret.
(15:15) Ketryn: Ty lady mě stále trochu zarážejí.
(15:21) Ketryn: (samozřejmě jsem ho oslavila "králi")
(15:22) Morigan: Když Yanick ustoupí, vystřídá ho Loreen. Nejdřív podobným způsobem pozdraví mě, pak vás. "Rád bych vám přestavil svou dceru Linett," řekne potom. Dívka přistoupí a pokloní se. "Luan-coran, lady Margaret," pokloní se nám. "Matko," pokloní se i Katryn.
(15:30) Ketryn: "Linett..." vypravím ze sebe a v očích se mi zalesknou slzy. Nejraději bych ji objala, ale to se asi v téhle formální situaci neodvážím. Neovládnu se ale a chytnu ji aspoň za ruku. "Vyrostla z tebe krásná dívka..." řeknu ještě a nedokážu se obránit velkému dojetí. Ta psychika se mnou opravdu cvičí.
(15:32) Morigan: "Děkuji," zrozpačití.
(15:41) Ketryn: Asi už nic dalšího říct nedokážu, protože bojuji se slzami. Do rozpaků jsem ji ale uvést nechtěla.

(14:11) Morigan: Já myslím, že tam prostě sedíme a jsme v takovém otupělém šoku. Margaret se přiopila a já ani nemůžu.
(14:14) Ketryn: Asi tak nějak. Já piju asi víc, než ty, ale míň, než Margaret (stejně už by na mě tolik nezbylo :-D) Takže si naliju pohárek, sednu si ke krbu a koukám do blba a v hlavě se mi honí vše možné. V šoku jsem opravdu velkém.
(14:15) Morigan: (To by nezbylo :-D)
(14:16) Ketryn: Pak se mi hlavou začne honit, jak asi vypadá Linett a jestli s Loreenem spolu nějak vycházejí, doufám, že ano.
(14:16) Morigan: Tak si nevědomky pořád zaplétám a rozplétám vlasy a čučím do krbu.
(14:17) Ketryn: A do toho myslím na Sigfrieda a ostatní zajatce, jestli už jsou tu a kdy je budeme moct vidět. Je mi nanic a smutno a do toho ta šoková otupělost.
(14:17) Ketryn: (Jako vypadám asi jak autisté v blázinci :-D)
(14:18) Morigan: (No to jo! :-D)
(14:23) Morigan: Naše mlčenlivé úvahy přeruší zaklepání na dveře. Vyskočím na nohy.
(14:24) Ketryn: Taky leknutím vyskočím.
(14:25) Morigan: Chvíli mi trvá, než ze sebe dokážu vypravit: "Vstupte!", ale ten za dveřmi trpělivě vyčkává.
(14:29) Morigan: Pak se dveře otevřou. "Dobrý večer, dámy. Král Yanick si vás žádá v přijímacím sále ke společné večeři. Rád vás tam doprovodím," řekne elundský sluha.
(14:29) Ketryn: Na to jsem si asi nevzpomněla vůbec, nějak jsem automaticky myslela, že vstoupí. Budeme si muset na tu etiketu a slušnost zas trochu zvyknou!
(14:30) Ketryn: "Děkujeme..." odpovím mu elundsky a vyrazím ke dveřím. Žaludek mi udělá kotrmelec.
(14:30) Morigan: "Ovšem," řeknu a taky vyrazím.
(14:32) Morigan: Stejně jsme se tomu nemohli vyhnout, takže to přijmu tak nějak apaticky.
(14:34) Ketryn: Potřebovala bych teď nějaká antidepresiva.
(14:35) Morigan: Jdeme dlouhými, rozlehlými chodbami, naše nohy se boří do měkkých koberců, nebo se naopak rozléhají po mramorových podlahách. Uvědomujete si, jak je nezvyklé po tom čase ve vojenských táborech a pak na severu kráčet po takových místech.
(14:35) Morigan: Cestou taky mlčíme.
(14:36) Ketryn: To jo, je to hodně zvláštní. Připadám si jako v nějakém divném snu. Nedá mi to a rozhlížím se a automaticky vzpomínám, co mi je známé a co ne.
(14:40) Morigan: Dojdeme k velkým vyřezávaným dveřím k přijímací síni, to už Katryn celkem známé je. Tentokrát sluha neklepe, otevře obě křídla dveří a ustoupí, abychom mohly vejít dovnitř.
(14:43) Ketryn: Tak tedy vejdeme. Zas se mi ale rozklepou ruce i nohy a jsem bílá jak stěna.
(14:51) Morigan: Uprostřed je přiměřeně velký stůl, který se tam dává jen při některých příležitostech a všichni, kteří tam seděli, tak povstanou, když vejdeme. Yanick seděl v čele, po pravé ruce Loreena a po levé hubenou světlovlasou dívku ve světle fialových šatech. Když se objevíme ve dveřích, tak tedy povstanou. Yanick nám vyrazí naproti a Loreen a Linett se zařadí k sobě a jdou pomaleji za ním.
(14:53) Ketryn: Chvíli se dívám na Yanicka, ale pak nedokážu odtrhnout pohled od Linett a totálně mi vyschne v krku.

(19:49) Margare-tka: No mě asi trefí šlak!!!!
(19:50) Margare-tka: Jako že ho to mrzelo???? Já mám pocit, že se tam na něj vrhnu a začnu ho něčím mlátit do hlavy, aby se vzpamatoval.
(19:50) Morigan: "Byl to instinkt..." pokouším se mu namluvit.
(19:52) Morigan: Vypadá to, že mi aspoň napůl věří.
(19:56) Morigan: "Máš neobvyklé instinkty," usměje se sarkasticky.
(19:58) Margare-tka: Asi nechám, Igrainovi v Lúúderu dopis, že jsem tedy čekala, je vychová tedy jeho lépe... Al e jak je vidět trochu selhal.
(19:58) Ketryn: No svůj obvyklý instinkt, abys ho zmlátila, jsi bohužel musela potlačit.
(19:59) Morigan: :-D
(19:59) Ketryn: No, napiš mu tam, jak hrozně tě zklamal :-D
(20:00) Morigan: Chudák Igraine, obdržet takový dopis! :-D
(20:02) Morigan: "Pro čaroděje to není tak neobvyklé," namítnu lehce. Jsem ráda, že nevyvádí, takže mu raději klidně dál sedím na klíně.
(20:04) Morigan: "Co ještě umíš?" zajímá ho. "Myslím, že Nicolas žádné takové uspávací kouzlo neovládá."
(20:05) Ketryn: Jako dost se mi ulevilo, že se nevyvádí. Ale vidět tě sedět na klíně mého pětadvacetiletého syna je dost krizové.
(20:05) Morigan: "Nemůžu ti vyjmenovat, co všechno umím, ani nevím, kde začít, je toho dost...Nicolase to můžu naučit. Jako i jiné věci."
(20:06) Ketryn: Bylo by nejlepší, kdybys mohla být na Nicolasově lodi až do doplutí!
(20:07) Margare-tka: Bože to je tam zvrhlý, že mu sedíš na klíně jako malá holčička.....a doufám, že tohle ho ujistí, že je dobrý tě nechat u něj, aby se to naučil.
(20:10) Morigan: "Možná je pár věcí, které můžeš naučit mě," řekne a rozhodně nemyslí magii.
(20:10) Morigan: "Garethe!" vypadám už zase o něco blíž omdlení.
(20:11) Morigan: "Co? Snad sis to nevyložila nějak...neslušně," políbí mi ruku. Raději rychle z jeho klína vstanu.
(20:14) Morigan: Zadrží mě za rukáv, abych neodešla daleko. "Abys neřekla, že neplním sliby, odpoledne se připojíme k Nicolasově lodi. Můžeš tam přestoupit a zůstat do dalšího připojení," řekne.
(20:14) Morigan: To se mi neskutečně uleví!
(20:27) Morigan: "Opravdu?" užasnu.
(20:31) Ketryn: Uf, aspoň to. Jsem ráda, že tam budeš moct být. A taky, že aspoň na tu chvíli ti bude muset dát Gareth pokoj.
(20:32) Morigan: "Tolik se divíš?" zasměje se. "Musíš si o mě myslet, že jsem vážně padouch."
(20:33) Ketryn: Taky že je!!! :-/
(20:38) Morigan: Na to raději neodpovím. Napije se našeho vína a potom nás nechá, protože už ho zase někdo shání na palubě.
(20:38) Morigan: "To ještě dopadlo fakt dobře!" vydechnu, když se za ním zavřou dveře.
(20:40) Ketryn: "To jo!" taky se tvářím dost úlevně. "Jen aby to tak vydrželo."
(20:40) Ketryn: "Ale teď budeš u Nicolase a pak už by nemuselo zbývat moc času do doplutí."
(20:40) Morigan: "Jsem ráda, že půjdu vedle. Doufám, že nebude zase nějak terorizovat vás..."
(20:42) Ketryn: "To mě moc nenapadá jak... Nás nechává na pokoji. Řekla bych, že za tu dobu, co budeš pryč, ho moc neuvidíme."
(20:49) Morigan: "No snad to tak bude."

(18:42) Morigan: "Nepopírám, že jsem byl ráno opravdu zklamaný," řekne. "Velmi," chytí mě za ruku, posadí se na židli a přitáhne si mě tak, abych se mu musela posadit na klín. "Ale když mi prozradíš, jak jsi to udělala, nebudu se zlobit, princezno."
(18:48) Ketryn: Já se snad rozbrečím místo tebe! Tohle je hrůza :-/
(18:56) Morigan: Vypadám rezignovaně. "Bylo to jen zaklínadlo," řeknu.
(19:06) Morigan: "Jaké zaklínadlo?" chce upřesnit.
(19:19) Morigan: "Prostě...vnímačské...dokáže uspat člověka."
(19:19) Morigan: "Evidentně uprostřed čehokoli," dodá napůl pobaveně a napůl nevěřícně. Ale nejspíš se rozhodl dodržet slib, že se zlobit nebude.
(19:22) Morigan: To bych raději vůbec nerozebírala...
(19:22) Ketryn: Tak aspoň něco. To už začnu aspoň trochu dýcht
(19:32) Morigan: "Jak je to možné?" zajímá ho.
(19:39) Morigan: "To je prostě magie, nevím, jak to sakra funguje! Prostě to nějak ovlivní mozek a následně i tělo."
(19:44) Morigan: "Hmm..." protáhne.

(13:07) Morigan: "Nic jsem ti nenalila do pití, Garethe."
(13:43) Ketryn: Ale nelžeš.
(13:47) Morigan: No to nelžu.
(13:48) Morigan: "Ale něco jsi udělala, že ano?" naléhá dál.
(13:49) Ketryn: No, co mu na to říct :-/
(14:16) Morigan: //Nějak se ten dračák na mě přenáší, málem jsem omdlela v koupelně :-D//
(14:16) Morigan: "Já...nevím, jak to myslíš," rozhodla jsem se, že budu mlžit, alespoň zatím.
(14:30) Ketryn: //Ježkovy voči! Jak to?? Ten dračák nás ovlivňuje nějak čím dál víc :-D//
(14:32) Morigan: //Nevím, asi tam bylo moc horko.//
(14:37) Morigan: "Usnul jsem a nepamatuji si jak," osvětlí mi.
(14:37) Morigan: "Pil jsi," připomenu mu.
(14:39) Ketryn: Jako bylo by fajn, kdyby na to skočil. Ale nevím...
(14:42) Morigan: "To je pravda, pil jsem," uzná. "Ale ty jsi stejně něco udělala, že ano?" nevěří mi. "Nevím co, ale něco ano."
(14:42) Morigan: //Tak nevím, ten žlutý pruh přes ty fotoprezentace se posunul doprostřed! :-/// Tak to už fakt nemá cenu...//
(14:46) Ketryn: //Co?? To je debilní! Jak to? To nemohl aspoň zůstat tam, kde byl?!//
(14:48) Ketryn: Měl by mlčet a raději dělat, že se nic nestalo! Je to hrozné, že nemáš jinou šanci, jak se mu ubránit.

(09:36) Morigan: Vyšplhám na svou postel a snažím se usnout, ale myslím, že velmi bděle zírám do stropu.
(09:36) Morigan: "Nevím, jestli usnu," řeknu pak.
(09:51) Ketryn: Taky si jdu lehnout.
(09:51) Ketryn: "To se ti vůbec nedivím... Já si taky nějak nedovedu představit, jak usnu. Bojím se, co bude ráno."
(09:57) Morigan: K6
(09:57) Morigan: No tak já nakonec vlastně v pohodě usnu./
(10:10) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(10:10) Ketryn: Tak já taky. Psychické vyčerpání má asi opačný vliv, než jsem si myslela.
(10:36) Morigan: Asi tak. Ale na několik hodin máme aspoň ve spánku klid.
(10:46) Ketryn: To jo, aspoň na chvíli můžeme zapomenout...
(11:37) Morigan: Ráno se probudíme a nervy se zase vrátí. Obléknu se, pak nám normálně přinesou snídani a po Garethovi ani stopa.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(11:48) Ketryn: Taky se obleču, ale vůbec nevím,jestli budu schopná jíst. "Doufám, že jsi ho neuspala nějak moc..." říkám potichu.
(11:49) Morigan: "To asi ne, nejsem vnímač a neměla jsem moc možnost se... ehm...plně soustředit."
(11:56) Ketryn: "Tak to je možná dobré znamení, že sem hned ráno naštvaně nevlítl."
(11:59) Morigan: "Možná ano...pokud se nepokouší rozluštit, co že se to vlastně stalo..."
(12:05) Morigan: Nervózní z toho tedy jsem.
(12:12) Ketryn: Já taky a neustále jsem v napětí, kdy se otevřou dveře.
(12:13) Morigan: Gareth se ukáže dopoledne a pochopitelně se neobtěžuje s klepáním.
(12:19) Morigan: Málem vyskočím do vzduchu, jak se leknu a dívám se na něj napůl odhodlaně a napůl vyděšeně, nemůžu se rozhodnout.
(12:19) Morigan: "Garethe..." řeknu jen.
(12:26) Morigan: "Morigan," oplatí mi to. "Spala jsi dobře?" zeptá se. Výraz má napjatý, jako by nevěděl, jestli se zlobit, nebo ne.
(12:29) Ketryn: Já jsem nervózní jak sáňky v létě! Doufám, že se rozhodne pro tu možnost nezlobit se.
(12:29) Morigan: "Ano," řeknu váhavě. Otázku "A ty?" raději rychle spolknu.
(12:43) Ketryn: Sleduji ho a snažím se tvářit co nejnormálněji a nejklidněji, ale je to fakt těžké. Tak praštit si ho nemohla, tak co jsi měla dělat jiného?
(12:44) Morigan: Stiskne rty a zavře za sebou dveře kajuty. "Co jsi včera udělala?" přistoupí ke mě blíž.
(12:44) Morigan: "Jak to myslíš?"
(12:54) Morigan: "Nalila jsi mi něco do pití?"
(12:55) Morigan: "Co? Ne! Jak bych to asi udělala?" bráním se. Přistoupí ještě blíž, natolik, až musím ustoupit.
(12:55) Morigan: "Já nevím, to mi řekni ty. Ty jsi čarodějka," ušklíbne se. Stále ještě vypadá, jako by se nemohl rozhodnout, jestli se zlobí.
(13:03) Ketryn: Modlím se k Ódinovi.

(21:24) Margare-tka: "No třeba ne.... třeba měl v tu chvíli mozek úplně někde jinde... a ta si to nebude pamatovat."
(21:32) Margare-tka: "A nebo mu prostě řekni, že to bylo z magického hlediska protě ukončené.... že to tvé tělo podvědomě vědělo a bránilo se, nebo něco takového. Přeci tomu nerozumí a tak by ti mohl věřit."
(21:34) Morigan: "No, mozek jinde určitě měl..."
(21:34) Morigan: "Zkusím mu něco namluvit...nic jiného mi nezbývá..."
(21:35) Ketryn: "Snad to nějak půjde... Tak přeci si tě nemůže vzít proti tvé vůli!"
(21:35) Morigan: "To jsem sice taky doufala...ale fakt jsem se v té chvíli bála," přiznám.
(21:38) Ketryn: Naprázdno polknu a jsem z toho hodně zničená.
(21:38) Margare-tka: "No to je bomba. jako myslíš, že kdyby jsi ho neuspala, tak by pokračoval dál? I přes tvoje odmítání?"
(21:41) Morigan: "Já nevím...ale moc nešlo ho zastavit..."
(21:48) Margare-tka: "On je tedy fakt nějak nemocný, to přece jinak není možný. Tohle musí být nějaký styl úchylky."
(21:57) Morigan: "To nemůžu popřít..."
(21:58) Margare-tka: "No doufám, že na to brzo přijde a bude to někdo řešit. Jinak to taky nemusí dopadnout dobře, když má být král."
(21:59) Morigan: "Já myslím, že když nebudu poblíž, tak to bude mnohem lepší."
(22:02) Margare-tka: "No já taky doufám, jen nevím jak to tady jako chceš udělat. Když spí vedle."
(22:02) Margare-tka: "Snad tě pustí k tomu Nicolasovi."
(22:03) Morigan: Ani si nechci představovat, že by nepustil.
(22:05) Margare-tka: ůAsi se k tomu začnu modlit... a ty si na ráno připrav tu teorii proč usnul, klidně to toho zapoj magii, ale tak aby to bylo jako náhoda."¨
(22:06) Margare-tka: "a nebo tam dej to těhotenství. Hlavně nesmí být tolik naštvaný."
(22:14) Ketryn: Já už k tomu asi nezvládám nic dalšího říct.
(22:15) Margare-tka: "No tak si asi půjdeme lehnout ne? Nebo se chceš jít ještě na chvilku projít?"
(22:15) Margare-tka: "I když nevím jak je to tady vlastně bezpečné. Takhle večer."
(22:16) Morigan: "Ne, raději si půjdeme lehnout," řeknu.
(22:19) Ketryn: "To bude asi nejlepší..." souhlasím.

(20:06) Morigan: "Pak se to nějak zvrhlo a ty slzy jsem nějak nestihla...nebo na ně zapomněla. Asi si neuvědomil, že jsem ho uspala, ale ráno mu asi dojde, že něco nehraje."
(20:12) Ketryn: "Ach jo...:-/ Doufám, že ho to nějak moc nerozčílí."
(20:12) Ketryn: "A... a to se na tebe nějak vrhnul?" ptám se nejistě a asi mi trochu přeskočí hlas.
(20:42) Morigan: "No...jo. Ne nějak násilně, zpočátku, jen...neodbytně. Myslím, že má fakt nějakou posedlost na mou osobu."
(20:43) Ketryn: "To... to je fakt krize. Doufám, že to uspání vezme sportovně. To už je nemoc, když se nenechá odbít."
(20:43) Margare-tka: "no to je bezva, doufám, že ta večeře bude platit.
(20:43) Ketryn: "Mám dost obavy, co bude ráno."
(20:44) Margare-tka: "No to nevím co s tím budeme dělat, myslím, že urgentně potřebuje nějakou ženu do které se zamiluje."
(20:44) Morigan: "No tak...povečeřeli jsme, " řeknu krizově.
(20:45) Margare-tka: "Hm.... no snad si pod tou večeří představuje to samí."
(20:46) Margare-tka: "Jako Morigan jestli tohle bude pokračovat tak to musíš sdělit Nicolasovi."
(20:46) Margare-tka: "A odnesla jsi ho aspoň do postele?"
(20:46) Margare-tka: "a nebo kde jsi o vlastně uspala neleží tam na zemi?"
(20:47) Morigan: "Nicolasovi to nemůžu říct!!"
(20:48) Morigan: "Neboj, spí v posteli..."
(20:48) Morigan: "Co bude ráno se taky děsím," souhlasím s Katryn. "Ale mě nějak nic jiného nenapadlo..."
(20:50) Margare-tka: "Počkej vy jste se dostali do postel4e?"
(20:51) Morigan: "No..."
(20:51) Margare-tka: "Cože???!!!! Bohové!!!!!"
(20:51) Ketryn: "Souhlasím, že Nicolasovi se to říct nemůže. Jednak by to udělalo rozbroje mezi nimi a jednak by se mohl Gareth pomstít."
(20:51) Margare-tka: sednu si někam .
(20:51) Ketryn: "Asi mi vyskočí žaludek z těla..."
(20:52) Ketryn: "Měla bys na ráno začít trénovat ten brek. A když bude nejhůř, tak říct, že jsi těhotná."
(20:55) Margare-tka: "Jo. " zvládnu jen říct.
(20:59) Morigan: "Dobře...asi jo."
(21:00) Morigan: "Ale nic se v tý posteli nestalo...nic zásadního," snažím se vás ujistit.
(21:03) Margare-tka: "tak ještě aby.... vůbec nechápu jak jsi se tam dostala."
(21:06) Ketryn: "Je opravdu horší než Yanick. A zhoršuje se to, jestli rychle nedojedeme na pobřeží, tak nevím."
(21:06) Ketryn: "A nedozvěděla jsi se aspoň něco podstatného, když už to dopadlo takhle katastrofálně?"
(21:08) Morigan: "Dost rychle..."
(21:13) Margare-tka: "No to koukám, to jsi se an nestihla bránit, to si tě jako hodil přes rameno nebo co??? Je to fakt debil."
(21:20) Morigan: "Přes rameno ne, já ani nevím, jak to udělal, když mě u toho líbal...najednou jsme byli tam. Vždyť říkám, že jsem ty slzy nějak nestihla... tak jsem se na chvíli podvolila, pak jsem mu dala ruku na čelo a zašeptala do ucha zaklínadlo."
(21:23) Ketryn: "Bohové...!" už nejsem bílá ale průhledná. "To si asi uvědomí, že bylo něco divně :-/"

(14:33) Margare-tka: "No tak musíš mít připravenou nějakou odpověď.... ale to nebude třeba, jelikož t na to půjdeš přes city."
(14:41) Morigan: "Asi to nějak udělám podle situace. Aspoň, že mám pocit, že mám nějaké možnosti."
(14:49) Ketryn: "Budeme na tebe myslet..." vzdychnu. "A myslím, že tu mezi tím zešílím."
(14:53) Margare-tka: "Tak t je dobrý, že máš ten pocit a kdyby to bylo nějak neúnosné, tak prostě dáš nějak hlasitě vědět a my něco uděláme."
(14:55) Morigan: Koukám překvapeně. "To sice nevím co...ale dobře," řeknu opatrně.
(14:55) Morigan: Předpokládám, že večeři naplánoval na zítřek.
(14:59) Ketryn: taky bych řekla.
(15:07) Morigan: Tak se snažím během dne na to nějak moc nemyslet, abych se zbytečně nestresovala.
(16:40) Morigan: Den strávím zíráním z okna, procházkami po palubě a recitováním Máje. Dvakrát přidám i několik varjagských neslušných písniček, které jsem se naučila na nájezdech.
(16:48) Margare-tka: :-D tak to je fakt už krize, to nevím co budeme dělat jestli už cituješ Máj, ale aspoň tvé večerní zhroucení bude autentické.
(16:49) Margare-tka: Taky jsem se šla projít na palubu a asi se držím v blízkosti tebe, kdyby to s tebou náhodou chtělo švihnout, to bych se totiž vůbec nedivila.
(16:58) Morigan: Večer se nějak v rámci možností upravím a vyrazím do vedlejší kajuty.
(17:26) Margare-tka: "Mor když tak dej nějak vědět. A drž se." řeknu ti když odcházíš a mám za tebe úplně břišní nervozu.
(17:33) Morigan: Raději na to nic neřeknu a jdu.