Druhá strana (210 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(21:02) Margare-tka: Nechci tě naštvat, ale Geralta, tak trochu chápu, takže si to jen pomyslím.:-) "Bohužel s tím nic neuděláme, jen bychom si o to měli dávat větší pozor. A budeme doufat, že se karině podaří ji najít. jen mě tedy zneklidňuje to, že nějaká armáda unáší čaroděje....to fakt není dobrý, ale přece ji nemohou přinutit spolupracovat, ne? Vždyť kdyžy ji nějak oslabovali Ruleonem, tak by pak nemohla čarovat....ne? Teda pokud to není nějaký záhrobní tah Morgolita. Co dělá tvá spirálka Mor?"

(19:10) Morigan: Několika ne úplně souvislými slovy poděkuji hostinskému za informace a chvíli se snažím to nějak zpracovat.
(19:16) Morigan: Pak se naštvu. "Tak to je úplně skvělej svět! Moji blízcí a milovaní jsou buď nezvěstní, unesení a nebo si svévolně odcházejí uprostřed noci!!!" praštím pěstí do stolu. Pak se trochu uklidním. "Tady člověk vážně neví, co dělat dřív..."
(19:29) Morigan: "Komu mohla patřit ta armáda?" nechápe Marigold a obrací se na mě. "Kumpaniím?"
(19:30) Morigan: Jsem bledá jako stěna. "No, jestli jsou Kumpanie schopné shromáždit a zorganizovat armádu, která obléhá město jako je Tristram - tak to by teda nebylo ani trochu dobré."

(13:00) Morigan:"Jaká armáda? Jak dlouho po zemětřesení?" zajímá mě. "Bylo to určitě několik týdnů...ale jaká to byla armáda...copak já vím? Mysleli jsme, že je to konec, i když jsme měli na své straně čarodějky, což byla naděje. Ale jak se ukázalo, oni nechtěli ani tak dobýt město. Chtěli čarodějku."
(13:02) Margare-tka: "Ježiši."
(13:08) Ketryn: Dívám se na něj a sevřel se mi žaludek. Tohle není dobré :-/
(13:23) Morigan:"Jak chtěli čarodějku? Na co chtěli čarodějku?" vyhrknu. Podívá se po mně rozhořčeným pohledem. "Já jsem hostinský, jak mám tohle vědět?" "A co se stalo dál?"
(13:25) Margare-tka: Musím se ovládat abych se nezeptala kde jsou a jestli se jim podařilo uniknout.
(13:34) Morigan:"Odvedli si paní Estellu. A pak už město nechali na pokoji. Pani Karina pak vedla řeč před celým městem, byla opravdu krásná. Řekla, že se musí vydat hledat pomoc pro svou sestru a musi opustit město a taky ho opustila. Někteří jí to mají za zlé, ze by tu měla být a chránit nás. Že prý je to typické, že čarodějové jsou sobci a starají se jen samo o sebe. Já jí to ale za zlé nemám. Přišli jste ve špatný čas, protože v tomhle městě teď není čaroděj."
(13:37) Ketryn: Jsem v soku a mam o Estellu opravdu starost!Prestanu se divat na hostinskeho a podivam se na Morigan. Nějak nejsem schopna slov.
(13:41) Margare-tka: "Bože...když se něco sype, tak to má grády." řeknu smutně. Snad se Karině podaří ji najít.

(11:35) Morigan: Když se najíme a hostinský k nám znovu jde, jestli si ještě něco dáme, řeknu: "Ráda bych se na něco zeptala." Zatváří se obezřetně a neochotně.
(11:35) Ketryn: Dívám se na něho a doufám, že nám bude schopný říct něco užitečného.
(11:41) Morigan: "Přijeli jsme do Tristramu za čarodějkou, ale...nenašli jsme ji. Nevíte o nich něco?" zeptám se přímo.
(11:43) Morigan: Jeho neochota trochu zmizí, nepovažuje to za tolik nebezpečnou otázku. "To jsi přijela ve špatný čas," řekne.
(11:44) Morigan: "Proč, co se stalo?"
(11:44) Morigan: Rozhlédne se krátce po krčmě a pak si přisedne na okraj lavice k našemu stolu.
(11:45) Ketryn: Pozorně ho poslouchám. A jsem ráda, že je s námi ochotný mluvit.
(11:52) Margare-tka: Taky ho poslouchám. Snad neřekne úplně špatnou zprávu.
(12:27) Morigan:"Když přišlo to zemětřesení - chápejte nebylo nijak velké, ale lidi to vyděsilo - paní Estella i paní Karina se pokoušely obyvatele uklidnit a pomáhaly likvidovat škody, které to způsobilo přestože samy měly rozbitou věž!" z jeho hlasu je slyšet úcta k oběma čarodějkám.
(12:28) Ketryn: Divam se na nej a tesim me,jakou k nim ma uctu! Jsem ale nervozni z toho,co nam rekne dal. Proc uz tu nejsou?Hloda mi v hlave.
(12:29) Morigan:"Do toho všeho zmatku a strachu přišlo něco horšího - vojáci, co napadli naše město. Objevili se skoro najednou a bylo jich opravdu hodně. To bylo horší než zemětřesení."
(12:30) Ketryn: To se mi vůbec nelibi,z tehle zprav mi neni tedy zrovna dobre:-(Zatajim dech a posloucham dal.
(12:35) Margare-tka: Poslouchám ho a ani nedutám. A doufám, že bude pokračovat dál

0:49) Morigan: "Riskantní to snad není...nemusí to znamenat, že jsem čarodějka taky, když se budu ptát. Prostě budeme vypadat jako lidé, kteří se sem vydali za službami čarodějek...tedy snad."
(10:50) Margare-tka: "No já bych jela do toho hostince jak jsem před chvilkou říkala."
(10:50) Ketryn: "Tak to tedy můžeme zkusit," souhlasím
10:52) Morigan: Zkusíme tedy zajet do nejbližšího většího hostince, kde by mohli něco vědět.
(10:53) Margare-tka: "Ne myslela jsem ten hostinec, kde byl James a Patrick, třeba tam nechali vzkaz a taky je možné, že je tam znají."
(11:02) Ketryn: "Já myslím, že je jedno, do jakého půjdeme hostince, musíme hlavně někde začít."
(11:05) Margare-tka: "Ty nepochopila co myslím, třeba tam Patricka a Jamese znají... nebo tam může být ten jejich kumpán a něco o nich ví. A možná tam něco nechali."
(11:07) Ketryn: "No můžeme to zkusit...ale pochybuji o tom. Zas tak dlouho v tom hostinci nebyli, aby je tam nějak znali. A nevím, jakého kumpána myslíš..."
(11:10) Margare-tka: "No já nevím třeba tu Krysu a nebo kohokoliv jiného svět je malý..."
(11:11) Morigan: "Ale ten hostinský je tenkrát musel znát...jestli je tam tedy pořád stejný hostinský. Nejdřív bych se ale ptala na Estellu, to bude jednodušší. A pak bych tam zašla...jak se to tam jmenovalo?"
(11:12) Ketryn: "Jo, to už si nevzpomínám...Snad bychom si nějak vzpomněli aspoň na cestu."
(11:12) Margare-tka: "Já jsem tam nebyla....:-)" kouknu se na vás dvě.
(11:13) Ketryn: "Tak se poptáme po Estelle a pak se to ta pokusíme najít," rozejdu se směrem do města.
(11:13) Margare-tka: "Hm.. tak jo."
(11:23) Morigan: Před hostincem uvážeme koně a jdeme si dát uvnitř něco k jídlu, protože něco teplého se opravdu hodí.
(11:26) Ketryn: Jo, to jo, alespoň nějaká polévka.
(11:27) Ketryn: Uvnitř se rozhlédnu a hledáme nějaké volné místo.
(11:28) Margare-tka: Taky se rozhlížím."Možná by bylo lepší se dojít zeptat do nějakého stánku bylinkářky a nebo tak..."
(11:29) Morigan: "To taky můžeme zkusit. Až se najíme, zeptám se hostinského. V krčmě se toho ví přece jenom nejvíc," řeknu

Jsem zklamaná, že jsme tu Estellu s Karin nenašli. Doufám, že jsou alespoň v pořádku! Když nenajdeme žádný vzkaz, tak se mi hlavou začnou honit myšlenky, co budeme dělat teď a kam pojedeme...Dolehne na mě taková melancholie, smutek a částečná odevzdanost. Po tom, co se stalo s Richiem, jsem taková psychicky nahnutá, takže mě každý nezdar a nejistota rozhodí víc než normálně.

(22:47) Margare-tka: "Třeba tam nechali vzkaz."

(22:12) Morigan: Při bližším ohledání zjistíme, že jsou zamčené dveře a vůbec nejsou kolem stopy, které by naznačovaly, že tu někdo v nejbližší době byl.
(22:14) Margare-tka: "A sakra.... Aspoň jsme to zkusili. Teď bych se šla zeptat. A nebo ještě zaťukat, třeba se tu skrývají a dělají, že tu nejsou."
(22:15) Margare-tka -> Morigan: Asi se podvědomě kouknu po okenich, jestli tam někde není zase nějaký zastrčený vzkaz. Jako u nás a nebo u vchodových dveří.
(22:15) Morigan: To já určitě ťukám a taky jsem volala, aby věděly, že jsem to já, kdyby tam byly.
(22:31) Morigan -> Margare-tka: Nikde tam nic nevidíš.
(22:32) Morigan: "Otevřít ty dveře určitě dokážu, jde o to, jestli by to bylo k něčemu..." řeknu.
(22:32) Margare-tka: "Možná bychom se měli pořádně podívat, jestli tady není někde nějaký další vzkaz od Jamese a Patricka. Nic teda nevidím, ale třeba u jiného okna možná."
(22:33) Margare-tka: "No pokud nejsou vevnitř, tak je to asi zbytečné, pokud tu bez jejich dovolení nechceme na jednu noc zůstat. Ale taky by tam mohly být ranené, ne?"
(22:34) Margare-tka: A nebo jestli je tam něco jako schránka na poštu.
(22:38) Morigan: Schránka na dopisy tam je, ale je prázdná a kolem celého domu, i když hledáme dlouho a pečlivě, nenajdeme nic.
(22:45) Margare-tka: "Hm... tak tady asi nic nebude. Ale mohli bychom se doopravdy poptat, třeba se ubytovali v tom hostinci jako minule. Tak je znají, ne? A můžeme se tam rovnou vyptat i na sestry."

(21:20) Margare-tka: Koukám na dveře, jestli někdo otevře. A modlím se aby ano:-)
(21:22) Morigan: Nikdo neotvírá, tak ještě párkrát zavolám Estellino jméno a pak vám naznačím, že jdu ještě obejít věž.
(21:24) Margare-tka: "Buď opatrná." řeknu ti ještě.
(21:27) Morigan: Obejít věž trvá mnohem déle, než jsem si myslela, protože se musím brodit spoustou suti a kamení. Ale ani moje procházka k ničemu nebyla, je víc než jisté, že ve věži nikdo není.
(21:29) Margare-tka: "Třeba někdo bude vědět, kde jsou. Pamatujete vždyť tu vždycky byly hodně oblíbené. Tak se zkusíme opatrně zeptat.
(21:29) Margare-tka: "
(21:30) Morigan: "Nejdřív bych zkusila zajet do Estellina domu," řeknu, když se vrátím ke koni. "Je to asi logičtější bydlet tam, než v polorozpadlé věži."
(21:31) Margare-tka: "No jo to je pravda, úplně jsem na to zapomněla."
(21:31) Margare-tka: "Tak jedeme."
(22:00) Morigan: Vyrazíme zase v sedlech směrem k Estellině domu, kde jsme i my dřív trávily nějaký čas.
(22:02) Margare-tka: Snad tam budou.
(22:03) Morigan: Dům vypadá z dálky v pořádku.
(22:07) Margare-tka: Aspoň, že to.

(13:07) Morigan: "To zemětřesení tu stejně muselo být, jinak si neumím vysvětlit tu věž...nebo to bylo něco úplně jiného," řeknu a neustále mám oči upřené na vzdálenou věž. Blížíme se k ní pomaleji, přes město to stejně nejde nijak hnát.
(13:14) Ketryn: "To je pravda..." souhlasím. Přemýšlím, jestli Estella s Karinou budou ve své pobořené věži. Mám nepříjemný pocit, že ne, proč by si ji jinak neopravily? Naděje se ale ještě nechci vzdát, takže stále doufám...a taky doufám, že jsou v pořádku!
(15:15) Morigan: Konečně se prokoušeme přes celé město až k věži.
(15:16) Ketryn: Nervózně a s nepříjemným pocitem se na ni koukám a snažím se poznat, jestli je stále obydlená...?
(15:27) Morigan: Kolem věže - a to jsme ještě relativně daleko - je spousta suti, což není divu, když třetina horní části spadla.
(15:28) Ketryn: Dávám pozor a vedu koně tak, aby si něco neudělal.
(15:33) Morigan: Když jsme dostatečně blízko, slezu z koně, někomu dám do ruky uzdu a jdu k bráně. Několikrát na ní zabouchám, ale žádné zázraky neočekávám.
(15:37) Ketryn: Tak se natáhnu, že ti koně podržím. Dívám se, jak bušíš na bránu, ale taky moc naděje necítím...
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.

Prohlížím si to tam a jsem ráda, že život tu jde normálně dál...Bojím se ale, co najdeme u Estelliny věže. Přála bych si, aby to bylo zemětřesení a ne útok a rabování města kvůli tomu, že tu přímo sídlí čarodějky.

//Zítra tady budu večer po práci. Snad se mi to povede i odpoledne, když bude málo dětí.//

"Je to blbý doufat v jednu z katastrof, ale lepší by bylo to zemětřesení. Musíme se dojet podívat k věži, snad tam budou." Rozhlížím se okolo.

"Možná, ale...už jsem to viděla tolikrát z obou stran...tyhle škody nejspíš způsobilo nějaké dobývání," řeknu s neochotou.
"Dobývání?" podiví se Marigold. "Kdo by je dobýval?"
"Nemám tušení," pokrčím rameny. "A navíc jen hádám. Třeba to přece jenom bylo zemětřesení," zadoufám.

Projedeme bránou kolem strážných v tristramských uniformách a zkoumavě se rozhlížíme po městě. Městský život vypadá vcelku nerušeně a obyčejně, jako jindy, jen některé domy a ulice nesou ošklivé stopy poničení a sem tam někdo škody uklízí.
"Myslíš, že za to může taky zemětřesení?" nakloní se ke mě Marigold ze sedla.

(13:51) Morigan: Strávíme další noc v přírodě a ráno, když sbalíme a vyjíždíme dál, začne padat déšť se sněhem.
(13:52) Ketryn: To mě tedy moc netěší :-( přeji si, abychom už byli v Tristramu někde v teple.
(13:52) Margare-tka: Už to začíná:-)
(13:53) Morigan: To mě nepotěší vůbec. "Blbý počasí..." huhlám si, ale pořád se v tom - v kapucách a kožešinách - dá docela dobře jet.
(13:53) Ketryn: Pořádně se zachumlám a soustředím se na cestu-
(13:53) Margare-tka: "Zatím to jde."
(13:55) Morigan: O to rychleji se snažíme jet a neděláme skoro žádné přestávky. Nejedeme nijak zběsile, ale spíš vytrvale, takže v podvečer, ještě v posledním denním světle můžeme vidět Tristram z dálky. Čeká nás ale nepříjemné překvapení - hradby jsou na několika místech zbořené, což je vidět i takhle zdálky, takže to asi nebude nic malého. A navíc Estellina a Karinina věž, která se vždycky tyčila nad městem...je teď jen poloviční. Jako by její horní polovinu někdo urazil.
(13:57) Ketryn: Dívám se na toto nemilé překvapení s pootevřenou pusou..."To vůbec nevypadá dobře..." :-/
(13:59) Morigan: Jsem docela zděšená..."Do háje, to ne..."
(14:01) Margare-tka: "Ježiši co se tu stalo? "

(11:18) Ketryn: Jdu pak tedy spát a ráno jsem připravená k odjezdu. Náladu nemám tedy nic moc a prakticky nemluvím a cítím se taková otupělá.
(11:29) Margare-tka: Taky se připravím na odjezd.
(11:49) Morigan: Marigold se nachystal na odjezd s námi, aniž jsme to sním nějak řešili a nejspíš s námi bude pokračovat do Tristramu.
(11:51) Margare-tka: Je mi docela smutno, že musíme odjíždět, ale chápu to. Tady se nic nezjistí.
(11:56) Ketryn: To já už se těším, až budeme pryč...Jsem ráda, že Marigold bude pokračovat s námi dál.
(11:56) Morigan: To mě vůbec nenapadlo, pro mě to byla jen další zastávka. Ale jsem ráda, že jsme tu našly ty dopisy, i když nám toho moc neporadily.
(11:58) Ketryn: Já jsem za dopisy šťatsná, i když nám moc v hledání nepomohly, tak mi daly novou naději a vím, že když tu byli, tak byli v pořádku. Doufám, že se v Tristramu dozvíme něco dalšího.
(12:01) Morigan: Počasí není nejlepší, je zima, i když ve dne ještě ani nemrzne. V noci ale nejspíš bude trochu mrznout. Čeká nás několikadenní putování, ale jsme na něj připraveni a máme teplé odění.
(12:04) Margare-tka: Aspoň, že není sníh....
(12:16) Margare-tka: Poctivě všechno doma uklidím a zavřu a zase dám klíč do hadru pod drn pod rohožku.
(12:27) Morigan: Asi jsem si sebou vzala jedny ty své honosné šaty, kdybych je náhodou potřebovala. Nejraději bych tam nenechala už vůbec nic, i když to nejdůležitější už tam dávno nemám, ale to by se mi opravdu nikam nevešlo. Tak jsem si asi sbalila ty, co mi kdysi poslal Rowan po Richiem, co nechal ušít podle naší módy.
(12:31) Morigan: Snažíme se jet rychle a nikde se moc nezdržovat, ale žádné bezhlavé řícení na koni a pokus o jejich uštvání to taky není. Prostě vždycky jedeme, dokud to jde a dokud cítíme, že můžeme a že můžou koně a pak si děláme kratší přestávky.
(12:32) Ketryn: Takovýhle styl cestování mi vyhovuje. Moc toho nenamluvím, ale když se mě na něco ptáte, tak odpovídám normálně.
(12:39) Morigan: V noci se opatrně pokouším o zahřívací kouzla, nebo hranici kolem nás, někdy to vyjde, někdy ne.
(12:41) Margare-tka -> Morigan: Já jsem si do tašky vzala ty lektvary proti bolesti a na horečky. Od každého dva nebo tři pokud se vešly.
(12:42) Margare-tka: Já dělám jako vždy čaj a starám se o jídlo. Jinak toho moc neřeším.
(12:45) Morigan -> Margare-tka: Myslíš, že tam ještě nějaké byly?
(12:53) Margare-tka -> Morigan: Jo vždyť nám jich udělala hodně Estella, ne? Teda aspoň v tom jsem žila. Bylo to chvilku před tím než jsme se vydaly za tebou, tak jsme je nemohly stihnout prodat.
(12:53) Morigan: Marigold si vzal sebou naši loutnu, což mi přišlo naprosto logické a ani jsem se nad tím nepozastavila.
(12:54) Morigan -> Margare-tka: Jo, na Estellu jsem zapomněla:-) V tom případě se ti tam vejdou od každého tři, jdou to jen malé lahvičky.
(12:55) Ketryn: Já jsem to brala automaticky, že si ji vezme, takže mě to taky nepřekvapilo.
(13:00) Morigan: Takže nám večer vždycky hraje, i když mu mrznou prsty.
(13:02) Ketryn: To mi vždy aspoň trochu zvedne náladu.
(13:04) Morigan: Jsme na cestě už třetí den a kromě nepříjemného chladu probíhá všechno hladce.
(13:09) Ketryn: Čím jsme Tristramu blíž, tím jsem nedočkavější, abychom už tam byli.
(13:10) Margare-tka: "Už tam budeme, Zítra ne?"
(13:27) Morigan: "Zítra nebo pozítří, podle toho, kolik zítra ujedeme. Ale myslím, že do večera bychom tam možná mohli být."
(13:30) Margare-tka: "To je dobře. Ještě, že je to takhle blízko."

Dopis jsem si pak od Margaret vzala, abych je mohla oba hned ráno odnést k odeslání.

//Jdu si lehnout. Zítra bych tu tak od pěti už mohla být, jdu na seminář, abych sehnala nějak kredity. A ještě musím sehnat oleje a ručníky:-) Ale dopoledne tak do jedenácti bych tu být měla.//

(22:25) Margare-tka: Samozřejmě chápu, že nemůžeme v Silberlinu zůstat i když bych tak ráda udělala:-) Ale taky jsem myslela, že napíšu Viktorovi, že jsme v pořádku, ale že teď nejspíš nepůjde se dostat do Akárie, že je tady ve Svobodné docela zmatek. Že je pozdravuji a mám ráda.
(22:26) Margare-tka: Jo a ať když tak další dopisy posílají Do Godoroku na tvé jméno jak už to bylo naposledy.
(22:27) Margare-tka: Ještě se tě tedy ujistím, jestli tohle stále platí.