Druhá strana (214 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Tak to v nejhorším strouhneme nějak jinak...Ale my jsme taky předtím jeli déle jelikož jsme se snažili jet po pláži, teď jedeme po cestách, to je taky jiné. Aspoň si pamatuji, že jsme to takhle řešila se Stevenem. Ne?

No, já to říkala, že ta cesta podél pobřeží musela být delší...myslela jsem si, že jsme to jeli oklikou, ale zas jistá jsem si tím nebyla, tak jsem se s Margaret raději nehádala :-) Tři měsíce jsou ale opravdu hodně, to jsem nečekala. To myslím budeme hodně překvapené, když furt pojedeme a Silberlin stále nikde :-D :-/

Tak to koukám:-O necelé tři měsíce, jak jsme si to mohly myslet..... Ale jsem ráda za Geraltovu ochranu, budeme teď muset cestovat mnohem opatrněji.

Fakta z kalendáře a upřesnění:

- v Baladě jsme ještě před odjezdem oslavili s ostatními Samhain

- počasí je divné, byl konec října a přesto bylo počasí spíš jako polovina září. Příroda se prý chová nelogicky, potvrdili ostatní (i předtím druidové), zřejmě díky Konjunkci. I proto jsem chtěla vyjet Jamese s Patrickem hledat a využít počasí. Ale v podstatě jsme předběžně počítaly s případným přezimováním v Silberlinu a tak to taky beru, pokud se nějak podstatně nezmění okolnosti.

- Cesta ze Silberlinu do Balady, jak jsme ji jeli s klukama, trvala necelé tři měsíce. My si ji ale pamatujeme jako kratší, i proto jsme souhlasily s Margaretiným návrhem cestu kopírovat. Myslíme si, že to trvalo míň, už si to správně nepamatujeme

- Město, ve kterém jsem byla ve vězení a kde byli Jamesovi a Patrickovi nepřátelé, se jmenovalo Albon. Nyní na něm byl bílý kříž.

- teď je konec třetího týdne v listopadu. Počasí ale spíš připomíná aprílové, i tak často se mění. Strávily jsme noc pod Geraltovou ochranou.

"Na shledanou," odpovím. Dívám se za nimi, dokud nezmizí.
"Pojďte si promluvit," řeknu a naznačím směr k moři.
Když se tam usadíme na jednom oblém kameni, řeknu: "Nevím, jestli si to uvědomujete, ale před nějakým časem bych se v noci sbalila a zmizela hledat Jamese. Nejspíš bych nechala nějaký dopis. Teď jsem to ale neudělala a ani nechtěla udělat, něco mě nutilo být k vám naprosto upřímná, protože i když vím, že pro mě bude vaše přítomnost velká starost navíc, zároveň to bude i velká pomoc a tyhle pocity mám v sobě oba najednou.
Rozhodně neříkám, že je to nějaká zásluha, že jsem neutekla, je to jedna z mých špatných vlastností, ale ráda bych, abyste si to uvědomovaly a věděly, že vám skutečně dávám na výběr. A taky cítím, že má Katryn stejné právo jít hledat Patricka, jako já Jamese a já jí to můžu usnadnit.
Takže jestli se samy za sebe a dobrovolně rozhodnete jet a nedopadne to nejlíp jakýmkoliv způsobem, nerada bych se dočkala výčitek, nebo vyčítavých výrazů, protože nejvíc ze všeho si to budu vyčítat já.
Ale prostě jsem k vám nedokázala nebýt upřímná. Můžu vám dát své slovo, že se budu ze všech sil snažit vás ohrozit co nejméně a udělám všechno pro vaši ochranu, i když to bude třeba zahrnovat dřívější návrat."
Odmlčím se.
"A k tomu sáhodlouhému projevu mám ještě jednu zprávu. Dneska za svítání udělal Dean druidský obřad jen pro mě. Nevím, jak to dělají, nebo co je k tomu potřeba, ani jsem nebyla přímo s ním, ale oni umějí svým způsobem hledět do budoucnosti, i když jinak, než vědmy. Dean viděl moje dítě živě a dokonce viděl, že se s Jamesem setkám a že to nebude tak dlouho trvat. Viděl, že se i s nimi znovu setkáme a že se oni setkají s mým dítětem. To mi dodává určitou naději..."

(23:16) Morigan: O jídlo se s námi podělí ostatní rodiny, když my jsme úplně vybrakovaný. Naopak jsou rádi, že jíme s nimi dohromady. Zatím jsem nikomu nic neřekla a začala jsem mlčet, protože jsem upadla do ještě větší deprese. Dean s Lukem u mě zůstali ještě do dalšího následujícího dne, kdy se rozhodli vydat na svou cestu.
(23:20) Margare-tka: Jsem ráda, že jsme s nimi. Mohlo by prasknout, že jsi těhotná, ale nic říkat nebudu. Možná by tě někdo přivedl k rozumu....To je na tobě:-) Když odjíždějí, tak se s nimi samozřejmě rozloučím a moc poděkuji....
(23:21) Margare-tka: Už jsem si za tu dobu na nějak zvykla.
(23:22) Morigan: Oba se s námi rozloučí srdečně a mile, každou z nás obejmou. Ten večer, kdy odjíždějí, jsem najednou daleko vyrovnanější a klidnější. Oba dlouze obejmu a usměju se na ně. "Zatím nashledanou," řekne jeden z nich.
(23:23) Margare-tka: Doufám, že se ještě potkáme:-)

Oba se s námi rozloučí srdečně a mile, každou z nás obejmou. Ten večer, kdy odjíždějí, jsem najednou daleko vyrovnanější a klidnější. Oba dlouze obejmu a usměju se na ně. "Zatím nashledanou," řekne jeden z nich.

O jídlo se s námi podělí ostatní rodiny, když my jsme úplně vybrakovaný. Naopak jsou rádi, že jíme s nimi dohromady.
Zatím jsem nikomu nic neřekla a začala jsem mlčet, protože jsem upadla do ještě větší deprese.
Dean s Lukem u mě zůstali ještě do dalšího následujícího dne, kdy se rozhodli vydat na svou cestu.

(22:08) Ketryn: "S Morigan jsme teď mluvily o tom, že bychom asi jely Patricka s Jamesem na nějakou dobu hledat,."
(22:18) Morigan: Tvářím se souhlasně.
(22:18) Morigan: "Nemusíme hned. Možná bychom si měly pár dní odpočinout a tak..." dodám.
(22:19) Ketryn: "Jo, to si taky myslím. Odpočinek by nám jedině prospěl."
(22:21) Morigan: "Samozřejmě tě nenutíme jet, ale určitě tu nebudeš chtít zůstat a budeš chtít jet s námi," řeknu.
(22:22) Margare-tka: "No asi bych jela s vámi, ale měly bychom se vrátit do zimy, ne?? A to není moc času a kam všude chcete jet?"
(22:24) Ketryn: "No mně napadá jen Silberlin a Tristram, jak jsi o tom včera mluvila. Třeba bychom tam na nějakou stopu narazily. Nic jiného mě zatím neosvítilo....Co myslíš ty, Morigan?"
(22:25) Morigan: "Žádnou jinou stopu nemáme, tak asi ano...cestovala bych, dokud to půjde."
(22:29) Margare-tka: "Pokud to stihneme do zimy, tak ráda pojedu... Pak to nebude ani dobrý pro tebe. A na zimu zase sem?"
(22:32) Morigan: "Já...nechci nic slibovat," snažím se být upřímná.
(22:32) Ketryn: "No záleží, co myslíš tím na zimu...Je říjen, takže zima může klidně začít už za měsíc případně dva. Až už nepůjde cestovat, tak bychom se chtěly vrátit sem."
(22:33) Morigan: "Na jihu bude zima o dost mírnější..."
(22:37) Margare-tka: "To bych chtěla....nechce se mi pachtit někde ve sněhu, kort když to tu zrovna není bezpečný, ale do Silberlinu a Tristramu ano. To bychom se vrátit měly stihnout., Ne?"
(22:39) Morigan: "Řekla jsem, že nechci nic slibovat a nikoho k té cestě nenutím. Vím jen, že tu nevydržím sedět. Jestli tu chceš zůstat, nebudu se vůbec zlobit. Je moudré, být na zimu zpátky, ale nevím, jestli to udělám. To říkám upřímně," řeknu už unaveně.
(22:39) Ketryn: "Kdo ví,co bude...Chápu Morigan, že nechce nic slibovat. Limitující bude asi hodně, do kdy bude moct jezdit na koni. Jen pevně doufám, že se do ničeho nezamotáme a stihneme sem do toho tři čtvrtě roka vrátit..."
(22:40) Morigan: "No, to snad dřív, pokud se nerozhodnu porodit jinde," upřesním s hořkým úsměvem. "Budu rodit na jaře."
(22:41) Ketryn: "Nebo ještě v lepší případě by bylo skvělé je najít..."
(22:41) Ketryn: "No, byla bych ráda, kdybys rodila tady, opravdu."
(22:42) Morigan: "No to je jasný, rodit v lese nehodlám..." souhlasím.
(22:50) Morigan: "Nebezpečný to je," uznávám. "Takže bych si nedovolila vás nutit. Ale já do týdne odjíždím. Můžete se ke mě připojit, nebo ne, ani v jednom nebudu moc namítat," řeknu. "A teď jdu najít něco k snídani, umírám hlady."
(22:50) Margare-tka: "V to tedy doufám. Pojedeme....co bych tady dělala."
(22:51) Morigan: Odejdu z domku.
(22:52) Ketryn: "No já pojedu, jak už jsem ti říkala. Asi to není úplně racionální, ale tady bych za těch devět nebo deset měsíců zešílela!"
(22:52) Ketryn: "No, taky bycom si měly jít sehnat něco k jídlu..."
(22:55) Margare-tka: "Taky pojedu, ale jsem tedy zvědavá do čeho se zase namočíme....:-)"

(20:12) Ketryn: Chystám se jít tedy asi spát, cítím se z toho všeho vypětí nějaká unavená. Přemýšlím ale, jak to uděláme...Jestli se mi tři vyspíme v jednom domě a Dean s Lukem v tom druhém nebo jinak.
(20:15) Margare-tka: A všichni bychom se tam nevešli?
(20:16) Ketryn: Jako všichni do jednoho? No na zem asi jo...ale když jsou volné postele...
(20:16) Morigan: Asi byl, ale někdo tam pečlivě uklidil. Jídlo tam ale žádné není, něco, co bylo rozbité, je opravené, třeba židle.
(20:16) Morigan: "Já si vezmu Luka s Deanem k sobě..." navrhnu mdle.
(20:20) Ketryn: "Dobře, tak my se vyspíme s Margaret u nás..." odpovím stejným tónem. Na jídlo nemám teď ani pomyšlení, takže to budu řešit až nějak další den. Poděkuji ale, že tam někdo uklidil a něco opravil, nevím komu, takže tak všeobecně.
(20:30) Morigan: "Dobrou noc," popřeju vám.
(20:30) Ketryn: "Dobrou..."
(20:32) Ketryn: Jdeme s Margaret tedy k nám do ložnice. Když to tam vidím, tak mě přepadnou vzpomínky a nová úzkost...Mlčky se svléknu a jdu si lehnout.
(20:33) Margare-tka: "Dobrou noc."
(20:35) Morigan: Rozdělíme se, ocitnete se samy v Katrynině domě.
(20:36) Ketryn: Jestli už je tma, tak se pokusím najít nějakou svíčku a sirky. Pokud se mi to nepodaří, tak se asi budeme dneska muset uložit po tmě.
(20:37) Morigan: Podaří, svíčku rozsvítíš.
(20:38) Margare-tka: ¨"To jsem zvědavá co do zítra vymyslíme budeme to muset pořádně probrat. Možná zajet tedy do Silberlínu a do Tristramu možná aAkárie, ale zase to musíme stihnout do zimy."
(20:40) Ketryn: Nemám sílu o tom teď mluvit, takže Margaret jen přikývnu, že jsem jí slyšela. Když se uložíme do postele, tak sfouknu svíčku a snažím se usnout.
(20:42) Morigan: No tak Katryn usne hned.
(20:44) Morigan: A Margaret bdí...
(20:45) Margare-tka: No asi přemýšlím co budeme dělat, tak se pak ještě snažím.
(20:45) Morigan: Nakonec samozřejmě usneš.
(21:13) Margare-tka: To jsem ráda....
(22:03) Morigan: Právě když se Margaret probouzí, vcházíme do domu já a Katryn, obě oblečené.
(22:04) Margare-tka: "Ahoj." pozdravím vás.
(22:05) Ketryn: "Dobré ráno..."

(19:14) Ketryn: Pak se uvítám i s ostatními. Mám opravdu radost, že je vidím a že tu vše na první pohled vypadá v pořádku!
(19:14) Margare-tka: To jsem spíš myslela dojatá. Špatně jsem se vyjádřila. :-) Uvítám se a jsem šťastná, že jsou všichni v pořádku.
(19:23) Morigan: V nastalém chaosu stihnu představit Deana s Lukeranem, uvážeme koně na zápraží Godrikova domu, který je v pořádku a sedíme v jídelně, Betty rozdává nějaké pití, samozřejmě pálenku, co chutná po jablkách. Dozvíme se v trochu chaotickém vyprávění, že tu bylo menší zemětřesení, které poničilo oba domy, ale škody nebyly tak rozsáhlé. Nastal pak chaos a osada byla několikrát ohrožena kolemjdoucími bandami, takže se celá rodina na pár týdnů uchýlila za hradby Balady, která je ochránila. O nějaký majetek přišli, ale nebylo to tak hrozné.
(19:25) Morigan: James a Patrick se objevili hned po zemětřesení, ale bez nás. Zdálo se, že se v celém okolí děje něco divného, stejně jako bylo divné to zemětřesení. Některým lidem tekla z nosu krev, nebo bezdůvodně omdlévali, trpěli zvláštními horečkami. Něco takového postihlo i některé z nich, ale naštěstí to bylo jen dočasné a pomalu se to zlepšovalo. Měli ale velký strach.
(19:26) Ketryn: Pálenku si dám docela s chutí, myslím, že mi teď přijde vhod. Poslouchám a snažím se v tom všem zorientovat.
(19:26) Morigan: James s Patrickem byli vyděšení a chovali se divně, nedokázali vysvětlit, kam jsme se poděli, ale ostatní pochopili, že s tím má co dělat to zemětřesení a všechno divné, co se dělo.
(19:27) Morigan: Kývám hlavou, že je to tak a doufám, že nikdo nebude chtít detailní popis.
(19:28) Margare-tka: Tak poslouchám.... zajímalo by mě jestli říkali kam se chystají jít, ale nechám to na ně. Taky mě docela zaujalo to s čím co se dělo z jejich pohledu....
(19:28) Ketryn: Taky doufám, že nebudou chtít nějaké bližší vysvětlení...ale bližší detaily, co se nám stalo, nechám když tak na tobě.
(19:30) Ketryn: Mluví taky o tom, kdy Patrick s Jamesem z Balady odjeli a kam měli namířeno? Pokud ne, tak se na to zeptám. Cítím ale další úlevu, že aspoň víme, že po tom zemětřesení byli v pořádku! Zoufale ale zatoužím, aby tu byli...
(19:34) Morigan: Tak to se ptáme nějak společně...:-)
(19:34) Morigan: "Nechtěli čekat ani minutu a zároveň nevěděli, kam vás mají jít hledat," říká Ellaina.
(19:36) Morigan: "To zemětřesení nás dostalo...daleko odtud. Chvíli jsme taky nevěděli, kde jsme," řeknu a doufám, že víc po mě nebudou chtít. Nechtějí, protože to pro ně není v tuhle chvíli moc podstatné.
(19:36) Morigan: "Přemluvili jsme je, aby počkali aspoň dva dny," pokračuje Josh. "I když vypadali, že se zblázní."
(19:41) Morigan: "Pak se sbalili a navzdory tomu, co se dělo se vydali na cestu. I když Jamesovi taky často tekla krev z nosu a Patrick dvakrát omdlel bez důvodu. Ale jeli," naváže Alan.
(19:41) Morigan: "Takže jsou celou dobu pryč??" řeknu, i když je to naprosto jasné.
(19:43) Morigan: "Ano. Netuším, kde by teď mohli být," řekne Godrik. "Je to dlouhá doba. Sem se ale nevrátili."
(19:43) Morigan: "Říkala jsem, že by měli počkat tady!" zamračí se Myriel. "Ale samozřejmě mě naprosto ignorovali."
(19:45) Ketryn: "Ach jo...! Tušily jsem, že tu nezvládnou jen tak čekat...ale kdyby aspoň řekli, kam mají namířeno! No asi to sami netušili...Sakra! To tedy nevím, jak se takhle najdeme..." řeknu napůl odevzdaně a napůl naštvaně a nešťastně. Na to, že už vůbec nemusejí být v pořádku, nechci ani pomyslet.
(19:46) Ketryn: Vůbec mě nenapadá, co teď budeme dělat...Asi si dám dalšího panáka.
(19:46) Morigan: "A říkali něco? Třeba...nějaké vodítko...nebo tak?" jsem taky nešťastná.
(19:47) Ketryn: Podívám se s mírnou nadějí, jestli se přeci jen o něčem nezmínili?
(19:49) Morigan: Podívají se po sobě. "Že pokud vás nenajdou, vrátí se za rok sem, pokud bude Balada stát. A pokud vás zase nenajdou tady, budou vás hledat dál," řekne nakonec Erik.
(19:49) Morigan: "Za rok???"
(19:50) Ketryn: "Za rok?!?" vydechnu stejně s tebou.
(19:52) Ketryn: "Bezva, ještě delší časový úsek si mohli zvolit..." :-/ je mi z toho k uzoufání, ale snažím se myslet pozitivně, že aspoň za rok. Jenže kdo ví, co bude za rok?! :-/
(19:57) Margare-tka: "No to je tedy dlouho, co budeme dělat?" kouknu se na vás. Vím,, že je to blbá otázka, ale ty budeš mít za rok dvouměsíční dítě... težko je budeme někde honit.
(19:57) Ketryn: Nějak mi došla slova. Nepřítomně koukám před sebe a přemýšlím, co bychom tak mohly dělat...No buď tu můžeme čekat anebo je jet hledat, ale sakra kam?!
(19:59) Morigan: Rita, která se nejvíc kamarádila s Margaret, sedí vedle ní, ke Katryn se tiskne Luna, vedle mě sedí Erik, který mě drží kolem ramen a z druhé strany Briana. Uvědomím si, že jsou jako moje rodina.
(20:00) Morigan: Všichni zřejmě chápou, jak se asi cítíme.
(20:00) Morigan: "Možná bude dobré, když se na to vyspíte," navrhne opatrně Betty.
(20:00) Morigan: (Je večer.)
(20:03) Ketryn: "No, asi ano...I když stejně moc možností asi nemáme, buď je můžeme příštích pár měsíců hledat a pak se sem vrátit a čekat...anebo tu zůstat a čekat celou dobu..."řeknu tak nějak bezvýrazně, ale uvnitř mě trhá zoufalství. Jsem ráda, že mám vedle sebe Lunu, která mi opravdu přirostla k srdci.
(20:05) Morigan: "Já vím," souhlasím s Betty.
(20:05) Ketryn: (Který z našich dvou domů je vlastně pobořený?)
(20:07) Morigan: Váš, ale při bližším zkoumání zjišťuješ, že je jen proražené okno a prasklá zeď.
(20:08) Ketryn: Takže je normálně obyvatelný? A není nijak vyrabovaný nebo tak?

Šálu není potřeba šít, tu jsem uřízla, ale jestli si jí chceš obšívat, tak můžeš. :-)
Já si jí neobšívám.
Jak jsem psala, usnuly jsme opravdu rychle a tvrdě.

//A počítáte nějak s tou sobotou? Že bychom zašly aspoň do cukrárny nebo do čajovny...//

/úO víkendu jsem v Pb, tak se tady už snad ukážu, Tomáš se mi v Příbrami pokusí přeinstalovat počítač. snad to vyjde, jinak tu zase dlouho nebudu. Dneska bych tu měla být tak opoledne, pokud mamka přinese počítač. A taky doufám, že doma půjde net, táta měnil firmu, tak nevím jak to s ním bude.//

Ušila jsem si taky šálu a pozašila díry. A ty návleky jsou opravdu dobrý nápad, tak jsem si taky něco ušila.
Jdu si teda lehnout a snažím se rychle usnout. A počítám s tím, že ráno budu balit, abychom hned po vašem příchodu mo´hly vyrazit.:-)

Ulehneme si na dvě postele sražené k sobě, ale musíme tam nacpat i naše deky či šály, abychom ucpaly ty prkna uprostřed.
Se spaním problémy nemáme, popřejeme si dobrou noc a usneme hned.

(18:56) Morigan: Jídlo tu mají dobré a nečekaně velké porce. Všichni jíme s chutí.
(18:56) Morigan: Na večer neplánujeme nic jiného, než se opravdu dosyta vyspat.
(18:57) Morigan: "Zítra půjdeme koupit ty koně," řekne Dean. "Nejspíš chcete odjet z města co nejdřív?"
(19:02) Ketryn: "No ne že bych neuvítal o trochu delší odpočinek a teplé jídlo, ale byla bych pro, abychom ráno zašli koupit koně a pak hned vyrazili na cestu," odpovím Deanovi za sebe.
(19:03) Ketryn: (Už je dokážeme od sebe aspoň trochu odlišit :-) )
(19:03) Ketryn: ??
(19:03) Morigan: Já kývnu.
(19:03) Morigan: (Jen když víme, kde který sedí, nebo co který dělá:-)
(19:06) Morigan: "Tak co kdybychom šli já, Katryn a Morigan - tři lidi budou stačit a Luke zůstal s Margaret tady?" navrhne. Já souhlasím. Jsem spokojená, jak oba pochopili aniž jsme si to řekli, jak je nejlepší se rozdělovat.
(19:07) Morigan: "Ptal jsem se hostinského, poradil mi, kam máme pro koně jít, tak snad to bude dobrá rada," dodá Dean.
(19:08) Ketryn: Nic proti tomu návrhu nenamítám.
(19:08) Ketryn: "Jé, tak to byl dobrý nápad. Myslím, že tenhle hostinský poradil snad dobře, vypadají tu sympaticky."
(19:14) Morigan: "Rozhodně nám to půjde rychle, pokud se to nějak nezamotá. Když nějak rozumně vstaneme, Margaret by mohla zatím zabalit věci a my se budeme snažit to vyřídit rychle."
(19:15) Ketryn: "Jo, bude to tak asi nejlepší," souhlasím.
(19:29) Morigan: Tak dojíme, dopijeme víno a vydáme se nahoru spát.
(19:31) Ketryn: Mám v plánu si jít hned lehnout a pořádně se vyspat.

(17:40) Ketryn -> Morigan: Psala jsem, že se snažím koukat Richieho očima a soustředit se na nějaké výrazné body, aby se mi případně vybavilo, co by to mohlo být za město. A pak se taky snažím vnímat jeho náladu, pocit a cíl jeho cesty.
(17:41) Morigan -> Ketryn: Richie někoho hledá a je docela netrpělivý. Taky má obavy, že ho tu stejně nenajde a to by ho vytočilo ještě víc. Tak nějak je pořád naštvaný, ale ne konkrétně, spíš na okolnosti a tak.
(17:42) Morigan -> Ketryn: Dojde na náměstí, které je ti taky povědomé, ale nemůže se tam dostat, je jen na jeho okraji, neskutečně se tam tísní lidé a on tam neprojde s koněm. Kůň se mu plaší a Richie sprostě nadává.
(17:44) Ketryn -> Morigan: Mohl by hledat stále toho Niala, nebo někoho jiného? Anebo to vůbec nepoznám?Tak se snažím držet spojení co nejdýl, co nejvíc pochopit a případně to město poznat. Kdyby nebyla taková krize, tak bych se jeho nadávání smála :-) Něco se tam děje, že je tam tolik lidí?
(17:50) Morigan -> Ketryn: Něco se tam děje a Richie to už taky vidí. Někde hodně vpředu je člověk, který stojí na vyvýšeném místě a něco povídá davu. Richie tomu ale nerozumí a chtěl by jít blíž, musí se ale zbavit koně, jinak se tam nedostane.
(17:55) Ketryn -> Morigan: Tak se snažím stále soustředit a Richieho neztratit. Taky bych byla ráda, kdyby se dostal blíž a já to mohla případně taky slyšet. Takováhle shromáždění a promluvy k davu nevěstí často nic dobrého...:-(
(17:56) Morigan -> Ketryn: K6
(17:57) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 1
(17:58) Ketryn -> Morigan: Ach ne :-//
(17:58) Morigan -> Ketryn: Tak ztratíš spojení...
(17:59) Ketryn -> Morigan: Naštvu se a nejraději bych něco rozbila!! Snažím se ale uklidnit a po chvíli zkusím navázat spojení znovu. Můžu?
(18:06) Morigan: Na dveře zaklepou bratři, abychom šli dolů na večeři, protože už je večer. Opět se těším na jídlo.
(18:08) Ketryn: Tak se přestanu pokoušet o spojení a naštvaně vstanu a jdu tedy na jídlo. Jsem rozmrzelá, že se mi nepodařilo poznat, co je to za město a taky že jsem neslyšela, co tam ten člověk hlásá.
(18:09) Ketryn: Přemýšlím o tom městě, jestli si dodatečně třeba nevzpomenu, kde by to mohlo být.
(18:35) Morigan: Dám ti šanci, k6:-)
(18:36) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(18:41) Morigan -> Ketryn: Je to nejbližší město u Christianovy věže.
(18:43) Ketryn -> Morigan: Jé, Pj je na mě hodný :-)
(18:43) Ketryn -> Morigan: Tak jsem ráda, že se mi to vybavilo! A přemýšlím, jestli tam hledá Christiana nebo někoho od Christiana...
(18:48) Ketryn: Přestanu být tolik naštvaná, ale moc toho nenamluvím. Pořádně se ale najím, kdo ví, kdy zas budeme pořádně jíst.

(18:56) Ketryn: Jsme s Margaret v pokoji a trochu jsme se opláchly vodou, o kterou jsem poprosila. Pak se posadím a čekáme na vás.
(19:11) Morigan: V pokoji jsou dvě postele, se kterými se dá pohybovat, stolek a dvě židle a starší, vyřezávaná truhla. Podlaha je dřevěná, ale vypadá čistě. Okno je v prvním patře a vede na ulici. Zanedlouho dorazím já a nesu v náručí látky. Hodím je na nejbližší postel.
(19:11) Morigan: Sednu si k nim a vytáhnu nůž.
(19:16) Ketryn: "Ahoj, tak co jsi koupila?!" zeptám se a jdu se na to podívat.¨
(19:21) Morigan: "Nějakou vlnu, udělám z ní tři šály," rozprostřu jí, abych to mohla rozřezat.
(19:22) Ketryn: Tak se na to s úsměvem dívám a případně ti nějak pomůžu to přidržet a tak.
(19:49) Morigan: Z vlny vzniknou tři dlouhé a docela široké šály (vlna je tmavě hnědá), které nám rozdělím. "Jdu sehnat dolů šití, hospodská vypadala sympaticky, tak snad mi ho půjčí," vyskočím aktivně, jen co rozdělím šály. "Hned jsem tu," řeknu, než zavřu dveře.
(19:54) Ketryn: "Jo, to je dobrý nápad! Vypadá ochotně, tak myslím, že pochodíš :-) Já si aspoň budu moct zašít ty díry."
(19:56) Ketryn: Tak čekám, než se vrátíš. Mám z toho v rámci možností v téhle krizové době dobrou náladu.
(19:57) Morigan: Vrátím se brzy i s nitěmi a třemi jehlami, kdybyste chtěly také něco šít. Zašívám nějaké díry, které mám a ze zbytku té vlny si ušiju návleky na ruce.
(19:58) Ketryn: Tak se dám taky do šití a zašiju si díry a tak.
(20:21) Morigan: Když to doděláme, sejdeme se všichni a jdeme se dolů pořádně najíst a vrátit šití. A potom si necháme nahoru přinést káď. Je sice malá, ale po jednom se tam nějak vejdeme a voda je horká, což je nejdůležitější a také si samozřejmě koupíme mýdlo, ale z toho nám na konci asi moc nezbyde.
(20:31) Ketryn: Užiju si tu koupel a malá káď mi vůbec nevadí. "Ty jo, to je opravdu fajn být najedená a dokonce po takové době čistá!" řeknu spokojeně.
(20:37) Morigan: Taky to docela prospěje k mé větší pohodě. Zapletu si pak ještě vlhké vlasy a odpočívám na posteli.
(20:42) Morigan: "Stejně nebudou v Baladě," pronesu najednou po chvíli mlčení.
(20:48) Ketryn: To mi má trochu zlepšená nálada zase klesne a úplně to zabolí..."No, asi nebudou..." vzdychnu :-/ "Jenže někde začít musíme, třeba se tam aspoň něco dozvíme. A pak...nevím..najít se jen tak je prostě nemožné..." :-/
(20:49) Ketryn: "Musíme je ale najít...!"
(20:57) Morigan: "Hm..."

//Jdu si lehnout. Zítra to bude bída, to už Jana je po noční a bud spát a bude potřebovat počítač. Tak tady nebudu moct být.
Můj už asi fungovat nebude, dokud si nekoupím nový. Ale budu se snažit nějak se tu obejvit. Každopádně jsem na mobilu, kdyby něco. Jo dejte mi vědět jak to bude s tím úterým. Dobrou noc a hezké sny.//