Druhá strana (227 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(22:49) Ketryn: Tak mu to hned začnu oplácet, vybuchne ve mně smršť emocí a v hlavě mám totální prázdno - tedy jen ty emoce a pocity. Úplně přestanu vnímat okolí.
(22:46) Morigan: Tak tě začne prudce líbat.
(22:46) Ketryn: Pohladím ho po tváři a krátce políbím. Musím se držet, abych ho znovu nezačala líbat.
(22:40) Ketryn: "Nebudu lhát tobě ani sobě...klidný život spolu mít asi nemůžeme, ani jeden nic nemáme, ty jsi součástí nějaké bandy, já jsem teď s Morigan, která je na útěku před svým Mistrem, nemůžeme se vrátit do Silberlinu a nevím, kdy se zas budeme muset přesunout někam dál, ani vlastně jestli Morigan bude chtít, abych dál cestovala s ní. Nevím, co bude za měsíc ani zítra...Ale život mě už naučil, že se musí žít a musí se žít současností, nejde se trápit minulostí ani se bát budoucnosti...ono to vždy nějak dopadne, někdy líp, někdy hůř, někdy dobře a někdy hodně špatně...Ale pokud člověk nežije, je nešťastný pořád a ne jen ve chvílích, kdy skončilo štěstí. Nemohu na tebe naléhat ani silou ničit tvou obranou skořápku, pokud nebudeš nebudeš chtít...to ne, ale za snahu mi to rozhodně stálo, i v případě, pokud mě teď pošleš pryč a mně se opět rozskočí srdce."
(22:37) Margare-tka: //Jdu do koupelny.//
(22:28) Morigan: "Protože nevím, jestli tě pak dokážu opustit!"
(22:24) Ketryn: "Proč? Protože jsme oba bez budoucnosti? Protože nemáme domov a nikam nepatříme a jen se touláme a proplétáme životem, jak jen to jde?"
(22:20) Morigan: "To bychom neměli," snaží se.
(22:17) Ketryn: Mám v sobě smršť emocí!!
(22:15) Ketryn: Tak chvíli pokračuji, chtěla bych se pokusit tu jeho obranou skořápku aspoň trochu prolomit, když už ne zlomit.
(22:11) Morigan: Rád by se tomu bránil, ale moc mu to nejde.
(22:10) Ketryn: Zkusím ho váhavě a něžně políbit.
(22:08) Morigan: Dál ale nic nedělá.
(22:03) Morigan: Objetí opětuje, i když váhavě.
(21:58) Ketryn: "Právě jsi mě málem psychicky odrovnal..." řeknu nadlehčeným tónem.
(21:57) Ketryn: Svým obratem mě dokonale překvapí! Pak se ale vzpamatuji a konečně ho pořádně obejmu!
(21:51) Morigan: Dlouho se na tebe dívá. "Dobře...já ti věřím. Věřím ti. Omlouvám se. Nezpochybňuji, že ti na mě pořád záleží. I mě na tobě pořád záleží."
(21:49) Margare-tka: ...
(21:43) Ketryn: "A jak říkám, když už jsem tě zkusila obejmout, tak jsi se choval chladně, tak jsem toho raději nechala...nechtěla jsem být odstrčena a odmítnuta. Nevím ale, o čem se tu s tebou dohaduji...viditelně to nemá žádný význam. Ty si trváš na svém a já ti nevysvětlím, že mi na tobě stále záleží, ani kdybych se stavěla na hlavu. Já už na to asi nemám sílu, tě tu o něčem přesvědčovat..." řeknu odevzdaně.
(21:34) Ketryn: "Jaké moje chování tě tedy přesvědčilo, že nemáš dál nic řešit?!? Neměla jsem moc šanci se nějak chovat, byla jsem v takovém šoku ze všeho, že jsem se nestíhala pořádně vzpamatovat."
(21:27) Ketryn: A já z něho nešťastná a naštvaná!
(21:27) Morigan: (No...:-))
(21:26) Morigan: Je z tebe zmatený.
(21:23) Ketryn: "A to je právě to, co se ti tu proboha snažím vysvětlit!!! Moc dobře jsem věděla, co jsou zač, nevím, jestli jsi Morigan poslouchal, ale něčím už jsme si prošla, docela dlouhou dobu jsem strávila ve vojenském táboře a jednu dobu jsem žila se lupičskou bandou!! Takže jsem moc dobře věděla, jak to se mnou může dopadnout! Byla jsem totálně vystrašená a po tam zranění už dokonale vyčerpaná. Taky jsem byla zmatená a v šoku. Takže přesně z těch samých důvodů jako ty, jsem ti euforicky neskočila kolem krku! Nechápu, jak jsem se tedy měla chovat, abych nějak vyvrátila ty tvoje absurdní dedukce!!"
(21:16) Morigan: "Já se tě snažil dostat co nejdřív nahoru do bezpečí, asi si neuvědomuješ, kde jsi byla! Nemohl jsem se s tebou vítat jako se starou známou, neuvědomuješ si, co ti chlápci byli zač," oponuje.
(21:12) Ketryn: "A zajímalo by mě docela, kde jsi k těm svým smyšlenkám a dedukcím sakra přišel?!"
(21:06) Ketryn: "Neměla jsem sílu skočit ti radostně kolem krku, na to opravdu nebyla situace...a...bála jsem se, že mě odstrčíš. Zkusila jsem tě obejmout, ale ty jsi nereagoval, tak jsem se raději stáhla. Ale nevím, jestli to chceš slyšet a jestli má cenu ti tu něco vysvětlovat, ty jsi si prostě něco usmyslel a asi se ti s tím žije líp nebo já nevím!
(21:02) Margare-tka: (To by mě zajímalo, kde tu jednoznačnost viděl..)
(21:00) Ketryn: "Bože!! Kdyby jsi si nedržel takový odstup, tak bych se taky chovala jinak...Podívej se na to z mojí situace, stejně jako ty, jsem nevěděla, co si myslíš a jak se mám k tobě chovat. Byla jsem zmatená tvým chováním stejně jako ty mým. Byla jsem tak v bídném stavu, že jsem nedokázala dát nic najevo." pokusím se mu vysvětlit.
(20:51) Morigan: Stále má výraz, jako bys mluvila o něčem, co v životě neslyšel. "Ale já...v Kněžmostu jsem...byl překvapený, ale tvoje chování bylo tak jednoznačné, že jsem...prostě jsem neměl co dál řešit. Ano, možná jsme se rozhodovali na základě svých...smyšlenek nebo dedukcí, ale tys moje dedukce vlastně potvrdila...za to sledování se omlouvám. Bylo to pošetilé, hloupé a beze smyslu."
(20:45) Ketryn: "Všechno bych to chápala, ale nechápu, protože jsi teď tady a procházíš se městem takovým způsobem, že jsem měla pocit, že už jsem se zbláznila a mám halucinace!"
(20:41) Ketryn: "Sakra!! Kdybyste s námi aspoň nějak mluvili a poslouchali nás bez těch vašich smyšlenek a předsudků. Netuším, co se ti honí teď v hlavě a netuším, co jsi si myslel v Kněžmostu, když jsi mě tam najednou viděl mokrou, špinavou a probodlou vlastní dýkou. Já byla tak vyčerpaná, vystrašená, ještě ke všemu opilá tím smrťákem a totálně zmatená tvým chováním, že jsem ti ani nedokázala dát najevo, jak jsem šťastná, že tě zase vidím a že jsi v pořádku! Ale ono by to stejně bylo jedno, protože ty se mnou viditelně odmítáš mluvit! A já prostě nevím proč?! Co jsem udělala, že ti teď nestojím za pár vět??" začínají mi docházet nervy.
(20:35) Morigan: Kouká se na tebe, jako bys mluvila latinsky.
(20:22) Ketryn: Dívám se na Patricka a doufám, že bude se mnou aspoň nějak mluvit, monolog nevím, jestli bych zvládla.
(20:20) Ketryn: (No Patrickovi jo, ale Jamesovi ne...Patrickovi to tedy řeknu, když osamotíme. Jsem naštvaná, takže zatím zvládám mluvit, až mi ale dojde adrenalin, tak nevím, co se se mnou stane.)
(20:20) Margare-tka: (Tak to bylo dobrý:-)) Snad to zabere.)
(20:19) Morigan: (Tak mu to řekneš, až James odejde:-)
(20:18) Ketryn: (Aha, tak to jsem mu to asi říct nestihla...)
(20:17) Morigan: Nastane dlouhá zírací chvíle, kdy se nejdřív oba podívají na sebe, pak zase na odřenou zeď, pak zase na sebe, pak zase na ten největší kus stolu, který zůstal uprostřed pokoje a pak zase na sebe. Pak se James sebere a odejde z pokoje.
(20:16) Ketryn: Pak přistoupím k Patrickovi, nadechnu se a řeknu: "Opravdu nechápu, co má tohle všechno znamenat...Na jednu stranu se chováš odtažitě a nestojím ti pořádně ani za pohled. Na druhou nás ale sledujete až sem a přitom s námi nechcete ani mluvit. Jestli jsi naštvaný, že jsem ti vpadla do života a zkazila, tak to chápu...ale v tom případě opravdu nechápu, co teď děláš tady. Proč ze mě děláš blázna a prostě všechno!" Nervy mám už v kýblu.

James vstane. Je pobledlý a má sevřené rty.
"Nemusíš tohle dělat," řekne mi.
"Dělat...co?"
"Nemusíš se snažit abych se cítil...lépe."
"Slyšel jsi, co jsem říkala??"
"Ano."
"Jsi si tím opravdu jistý?" dívám se na něj ironicky. "Protože mě to tak nepřipadá!"
"Nevěřím ti to, Lily," řekne téměř něžně.

Kdyby to nebyla tak vypjatá situace a já nebyla tak na nervy, tak bych byla pobavena, jak rázně a rychle jsi shrnula celý život do pár let :-) Tenhle přístup se mi opravdu líbí, vymyslela jsi dobře, jak na to jít. Jsem zvědavá, jak budou reagovat...vůbec totiž netuším, jestli budou mít třeba nějaké otázky nebo jestli se James urazí, že jsi vlastně někdo úplně jiný a že o tobě nevěděl vůbec nic, anebo bych se už snad ani nedivila, kdyby to vzali jako fakt a pak si zas mleli svou a odmítali se s námi dál bavit...U nich opravdu nevím, tak jsem zvědavá.

(23:53) Morigan: "Katryn strávila tisíce hodin v lazaretech při bitvách, při válce s Lovci byla v ohnisku bitvy a se Smečkou byla se mnou," ukážu na Katryn. "Ani se nepřibližuju k tomu, koho sis místo mě vysnil."
(23:34) Morigan: "Teprve potom jsem se stala princeznou a po vítězství Rowanovců královnou. Celou dobu jsem byla s ním, ve vojenském stanu, v bitvě, při obléhání Amberwaldu. A momentálně mě pronásleduje můj bývalý Mistr čaroděj, který mě nejspíš chystá usmrtit nebo co já vím," pokračuje.
(23:32) Margare-tka: (Zní to zajímavě, když vytáhneš ty lepší věci.)
(23:21) Morigan: Ta Smečka s nimi trochu hne, ale dál mlčí.
(23:21) Morigan: "Byla jsem právoplatnou členkou lupičské bandy, které se říká Smečka, udělala jsem s nimi několik plánovaných akcí, taky vyloupení Irlocké úschovny šperků. Potom mě zajali Rowanovi "otrokáři" a já pracovala v dolech, dokud mě odtamtud nedostal."
(23:04) Ketryn: Jsou nejspíš v takovém šoku, že jim nic jiného než poslouchat asi ani nezbývá. A to je konečně dobře.
(23:02) Morigan: Začnou mě aspoň poslouchat.
(23:00) Margare-tka: (Neračala jsi zrovna zlehka...)
(22:57) Morigan: "Byla jsem v několika válkách, z toho dvě byly opravdu dlouhé a ohromné, byla jsem tam jako žoldák, jako čarodějka i jako velitel. Učili mě umění meče, umím zabít člověka jedním seknutím čepele, stejně jako jedním mávnutím zápěstí. Obojí už jsem nespočetněkrát udělala. Pravděpodobně ještě udělám."
(22:34) Ketryn: Dívám se na ně a jsem opravdu zvědavá, jak budou reagovat. Už bych se snad ani nedivila, kdyby ti nechtěli věřit nebo nevím co.
(22:32) Morigan: Nakonec se taky posadí, ale sedí napjatě, se vzpřímenými zády. Nadechnu se. "Jsem Svobodná čarodějka. Jsem odjakživa a byla jsem celou dobu v Akarii," začnu.
(22:28) Ketryn: Přemýšlím, kolik tě tohle musí stát sil a jak dlouho to ještě vydržíš. Stojím vedle tebe. Podívám se na Jamese stojícího u dveří a pak se zadívám na Patrika. Tvůj přístup mi docela docela dodává energii.
(22:27) Morigan: Patrick se prakticky okamžitě posadí. Jamesovi se nechce, ale váhá. Čekám a mlčím, dokud to neudělá.
(22:25) Morigan: Samozřejmě ti nikdo nebrání. James zavře dveře a podívá se po pobledlém Patrickovi. Podívám se na rozvrzaný stůl a dvě židle. "Chci abyste se posadili a chvíli poslouchali. O mém soucitu a všem ostatním si můžete v duchu myslet co chcete." Mám podivně autoritativní hlas.
(22:21) Ketryn: Ta jeho obrana a tvrdost mě bolí za tebe. A obdivuji tě, jak dokážeš reagovat. Myslím, že nakonec budeš taky zralá na blázinec. Vzpamatuji se a proklouznu za tebou.
(22:19) Morigan: "Jenže to se pleteš, Jamie, opravdu! Tak tobě se nelíbí soucit v mých očích?? Podívej se pořádně, to není soucit, ty mě prostě začínáš opravdu štvát!" odstrčím jeho ruku a projdu do pokoje. Překvapím ho, takže mi v tom nijak nezabrání.
(22:09) Morigan: "Lily...milá Lily...stál jsem o všechno, o všechno, co jsi mi jen na chvíli zatoužila dát, kromě jedné věci - toho soucitu v tvých očích!" řekne tvrději.
(22:08) Morigan: "Jamesi, byla bych ráda, kdybys mi dal šanci říct k tomu svoje!"
(21:58) Morigan: :-D Představila jsem si ten roubík!:-DD
(20:06) Ketryn: On je fakt na zabití. Začínám už být taky pomalu zas naštvaná, že vůbec nedokáže poslouchat a připustit, že jsou tu prostě věci,. o kterých nic neví!!! Asi to na něj budeš muset vybalit na tvrdo a zaskočit ho. Anebo ho magicky spoutat a dát mu roubík, aby byl nucen tě poslouchat.
(20:03) Morigan: "Ale ano," trvá si na svém.
(20:02) Morigan: (To mi dojdou brzo!)
(20:01) Ketryn: Nešťastně si pro sebe povzdychnu...Bude těžké je přinutit poslouchat věci, o kterých nic netuší a přitom si myslí, jak tomu všemu rozumí!! Čekám, kdy ti dojdou nervy.
(20:00) Morigan: "Tak potom tomu nerozumíš vůbec!" prohlásím.

Já tam mezitím připravím něco k jídlu na oběd. A nějaký koláč, aby jste měly sladkou vzpruhu až se vrátíte.
A držím vám palce....;-)

(23:53) Morigan: "Katryn strávila tisíce hodin v lazaretech při bitvách, při válce s Lovci byla v ohnisku bitvy a se Smečkou byla se mnou," ukážu na Katryn. "Ani se nepřibližuju k tomu, koho sis místo mě vysnil."
(23:34) Morigan: "Teprve potom jsem se stala princeznou a po vítězství Rowanovců královnou. Celou dobu jsem byla s ním, ve vojenském stanu, v bitvě, při obléhání Amberwaldu. A momentálně mě pronásleduje můj bývalý Mistr čaroděj, který mě nejspíš chystá usmrtit nebo co já vím," pokračuje.
(23:32) Margare-tka: (Zní to zajímavě, když vytáhneš ty lepší věci.)
(23:21) Morigan: Ta Smečka s nimi trochu hne, ale dál mlčí.
(23:21) Morigan: "Byla jsem právoplatnou členkou lupičské bandy, které se říká Smečka, udělala jsem s nimi několik plánovaných akcí, taky vyloupení Irlocké úschovny šperků. Potom mě zajali Rowanovi "otrokáři" a já pracovala v dolech, dokud mě odtamtud nedostal."
(23:04) Ketryn: Jsou nejspíš v takovém šoku, že jim nic jiného než poslouchat asi ani nezbývá. A to je konečně dobře.
(23:02) Morigan: Začnou mě aspoň poslouchat.
(23:00) Margare-tka: (Neračala jsi zrovna zlehka...)
(22:57) Morigan: "Byla jsem v několika válkách, z toho dvě byly opravdu dlouhé a ohromné, byla jsem tam jako žoldák, jako čarodějka i jako velitel. Učili mě umění meče, umím zabít člověka jedním seknutím čepele, stejně jako jedním mávnutím zápěstí. Obojí už jsem nespočetněkrát udělala. Pravděpodobně ještě udělám."
(22:34) Ketryn: Dívám se na ně a jsem opravdu zvědavá, jak budou reagovat. Už bych se snad ani nedivila, kdyby ti nechtěli věřit nebo nevím co.
(22:32) Morigan: Nakonec se taky posadí, ale sedí napjatě, se vzpřímenými zády. Nadechnu se. "Jsem Svobodná čarodějka. Jsem odjakživa a byla jsem celou dobu v Akarii," začnu.
(22:28) Ketryn: Přemýšlím, kolik tě tohle musí stát sil a jak dlouho to ještě vydržíš. Stojím vedle tebe. Podívám se na Jamese stojícího u dveří a pak se zadívám na Patrika. Tvůj přístup mi docela docela dodává energii.
(22:27) Morigan: Patrick se prakticky okamžitě posadí. Jamesovi se nechce, ale váhá. Čekám a mlčím, dokud to neudělá.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(22:25) Morigan: Samozřejmě ti nikdo nebrání. James zavře dveře a podívá se po pobledlém Patrickovi. Podívám se na rozvrzaný stůl a dvě židle. "Chci abyste se posadili a chvíli poslouchali. O mém soucitu a všem ostatním si můžete v duchu myslet co chcete." Mám podivně autoritativní hlas.
(22:21) Ketryn: Ta jeho obrana a tvrdost mě bolí za tebe. A obdivuji tě, jak dokážeš reagovat. Myslím, že nakonec budeš taky zralá na blázinec. Vzpamatuji se a proklouznu za tebou.
(22:19) Morigan: "Jenže to se pleteš, Jamie, opravdu! Tak tobě se nelíbí soucit v mých očích?? Podívej se pořádně, to není soucit, ty mě prostě začínáš opravdu štvát!" odstrčím jeho ruku a projdu do pokoje. Překvapím ho, takže mi v tom nijak nezabrání.
(22:09) Morigan: "Lily...milá Lily...stál jsem o všechno, o všechno, co jsi mi jen na chvíli zatoužila dát, kromě jedné věci - toho soucitu v tvých očích!" řekne tvrději.
(22:08) Morigan: "Jamesi, byla bych ráda, kdybys mi dal šanci říct k tomu svoje!"
(21:58) Morigan: :-D Představila jsem si ten roubík!:-DD
(20:06) Ketryn: On je fakt na zabití. Začínám už být taky pomalu zas naštvaná, že vůbec nedokáže poslouchat a připustit, že jsou tu prostě věci,. o kterých nic neví!!! Asi to na něj budeš muset vybalit na tvrdo a zaskočit ho. Anebo ho magicky spoutat a dát mu roubík, aby byl nucen tě poslouchat.
(20:03) Morigan: "Ale ano," trvá si na svém.
(20:01) Ketryn: Nešťastně si pro sebe povzdychnu...Bude těžké je přinutit poslouchat věci, o kterých nic netuší a přitom si myslí, jak tomu všemu rozumí!! Čekám, kdy ti dojdou nervy.
(20:00) Morigan: "Tak potom tomu nerozumíš vůbec!" prohlásím.
(19:58) Ketryn: Čekám, jak budou dál reagovat a doufám, že budou ochotni poslouchat.
(19:57) Morigan: "Nic takového dělat nemusíš, Lily. Rozumím ti, ale neneseš žádnou vinu a nemáš žádnou povinnost." Pořád stojí mezi dveřmi. Nejraději bych ho odstrčila a na vteřinu mě to i napadne, ale zatím se nehnu.
(19:56) Morigan: "Přišla jsem vám něco říct," řeknu.
(19:51) Margare-tka: No bude to asi složitý...To jsou takový trubky. Ach jo.

"To není špatný nápad jim to říct hned na začátku." uznám. Doufám, že se domluvíte s dobrým koncem. "Bylo by fajn aby to dobře dopadlo, když už se jednou rozhodli jet za vámi sem, do cizí země a jiného životního stylu, tak by se zase pro to svou věc mohli rozhodnout opět. Byla bych fakt ráda."

"Mám jít s vámi a nebo chcete jít samotné??"

Když se o tom začnete bavit. "Holky tohle je jedna šance, jak můžete začít nějak znovu a relativně normálně. "

"Je ale škoda, že hon už bude končit...mně se tu moc líbí. Asi budu ale tak týden spát, až se vrátíme na Amberwald :-) Mor, ale měla by jsi být připravená na to, že se mu tu možná hodně zalíbilo a do paláce taky pojede...Budeme ale doufat, že ne!"

Odpoledne, když se sejdeme s Margaret ještě na rozetském panství, řeknu jí: "Na Damona si opravdu musíme dát pozor, ačkoliv absolutně netuším, jak by se to dalo udělat. Ale zase nás "obtěžoval", ačkoliv jsem si ho zrovna ten večer moc nevšímala a navíc nás ovlivnil. Teda mě ne, ale myslel si, že to dělá, hrála jsem to. Pevně doufám, že se na Amberwald nechystá, lov už se chýlí ke konci..."

//Kdyby jsi to nestihla, tak jsem si hodina 5:-) Házela jsem to ve dvacet a nevím jestli jste tady ještě byly:-)//

//Pardon, včera jsem usnula ani nevím jak...tenhle týden byl vyčerpávající...Dneska a zítra bych tu ale měla být skoro celý den.//

Taky mu podám ruku a pokusím se trochu usmát. Začínám se trochu vzpamatovávat z prvního šoku. Ono je přeci jen trochu logické, že je zrovna v Akarii, ale je to pěkná náhoda, že tu jsme zrovna i my. Když jsme představeny, tak mi dojde ta iluze. Přijde mi to asi najednou trochu vtipné, ale samozřejmě se udržím.
Podívám se na Morigan, tohle jí tedy nezávidím...:-(
Pak mi dojde, že Margaret iluzi nemá a podívám se jejím směrem.

No já se konečně trochu vzpamatuji a duchapřítomně a rychle udělám úsporný pohyb za zády. Ruka, kterou mu pak podám, je bez prstenů.
"Lady Anna z Erelu," řeknu sevřeným hlasem, takže se ho ani nemusím pokoušet měnit.
"Anna z Erelu," zopakuje moje jméno. "Vaše jméno se často skloňuje, madam," usměje se a ruku mi políbí. Snažím se nevypadat, že u toho omdlím. "Těšil jsem se, že vás poznám."
"A tohle je Isabella z Coronu," ukáže William jemně směrem ke Katryn.
"Ano, jistě," přikývne Damon. "Také mě těší," políbí i Katryninu ruku.
Snažím se vzpamatovat. A něco vymyslet.

Ty vole! Jsem v šoku a dívám se na něj. To, že máme iluzi, mě absolutně v tuhle chvíli asi nenapadne :-D Stojím a koukám na něj a přemýšlím, co teď bude následovat...

//Zítra tady budu, tak kolem deváté desáté večer. Mám sraz s Týnou:-) Ale ve středu jsem tu od rána, pak jdu kolem dvanácté pryč, ale večer bych tu snad měla být jako vždy:-) Když tak ještě napíšu.//

(23:22) Margare-tka: "Nevíme co se říká, ale asi něco ano." řeknu vyhýbavě.
(23:18) Morigan: "Z toho usuzuji, že to s tím Derekem bude nejspíš pravda..." řekne.
(23:05) Margare-tka: "Dlouho, bude to skoro rok."
(22:55) Morigan: "Jak dlouho jste Morigan neviděly?" zeptá se u jídla.
(22:42) Margare-tka: Tak se posadíme. "Teda to je hostina:-) Vypadá to úžasně." A začneme jíst a samozřejmě se snažím o nějakou milou konverzaci. Doopravdy ráda ji vidím:-)
(22:25) Morigan: V jídelně vás čeká docela hostina, takže se můžete pořádně najíst.
(22:22) Margare-tka: Tak se převlékneme do něčeho čistého co máme zabalené a jdeme dolů:-)Aby na nás Lara dlouho nečekala:-)

hm...

Tak já si hážu na pozdrav :-)

(Na pozdrav si budete moct hodit ještě několikrát, mohly byste si vzpomenout, ale poštolku si asi nevzpomenete, to slovo jsme v elfském jazyce možná nikdy nepoužily...)