Druhá strana (229 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Já samozřejmě nechci Morigan v ničem bránit a být přítěží...Myslím, že bychom tu zvládly žít i samy, kdyby nás tu Nial nechal. Nevím ale, jak zrovna my dvě bychom dokázaly přesvědčit Morigan, aby zas žila ve věži s Nialem a Derekem a věnovala se naplno magii...Nebo to myslíš tak, abychom ji motivovaly, aby si začala stavět vlastní věž? No můžeme to zkusit, byla by šťastnější, kdyby měla lepší zázemí, než je tohle," odpovím zamyšleně.

(23:15) Margare-tka: No tak Kat podávám to s čím jsem potřebovala pomoci. "To není, ale v něčem měl Deerek pravdu. Třeba by Mor ve věži byla spokojenější. Je na ní vidět jak je vždycky nadšená když se může ponořit do svých knížek, tak bychom se k tomu mohly nějak začít nenápadně směrovat."
(23:13) Ketryn: "No, to nebylo dobré..." řeknu potichu. Po chvíli začnu lézt ven a jsem docela rozhozená.
(23:11) Morigan: "Rozhodně by se jí to nelíbilo," dokončí. Pak se ozvou kroky, jako by odcházel a jsou slyšet i dveře. A potom rána, jak jsem něco nakopla nejspíš stůl. "Chlapi mizerný!!" ulevím si. "Pitomí!!" A pak podle zvuku odkráčím i já.
(23:07) Ketryn: :-(
(23:06) Morigan: "Ta by se asi divila...jak jsme skončili..." řekne skoro smutně. Nic na to neřeknu, protože v mém případě...v mém případě by se ani divit nestačila.
(23:05) Margare-tka: Tak se uklidním a ještě jsem v klidu, kdyby ještě něco, tak už začnu jednat.
(23:04) Morigan: "No...ovšem, že ano, nikdy na ní nezapomenu," řeknu stále dost nejistě.
(23:04) Morigan: "Jestli někdy myslíš na Marion," zopakuje.
(23:04) Margare-tka: No to se zaseknu,co najednou taková změna tématu.
(23:04) Ketryn: Tím mě taky hodně překvapí.
(23:03) Ketryn: Já se tvářím dost nejistě, netuším, co dělat...:-(
(23:03) Margare-tka: Jo já jen abychom si nenaplánovaly cestu nahoru a nezasekly se na řebžíku
(23:03) Morigan: "Co?" zarazí mě tím.¨
(23:03) Morigan: "Myslíš ještě někdy na Marion?" řekne úplně jiným hlasem.
(23:03) Morigan: (Poklop je otevřený.)
(23:02) Morigan: "Jestli tohle měl být pokus, jak mě přesvědčit, tak se ti nepovedl!" řeknu pak.
(23:02) Margare-tka: Ten poklop je ještě otevřený a nebo se už zavřel? Bože.... Šeptám Kat. "Možná bychom mophly hrát, že jsem si prostě ničeho nevšimly a s hlukem budeme vycházet nahoru, ne?" hodně šeptám. Kat do ucha.
(23:02) Ketryn: Ježiš!!On tě škrtí!!! Fakt mám touhy vylézt, ale opravdu se bojím, co by se stalo...Derek ti přeci neublíží, že ne :-/
(23:01) Morigan: Chvíle ticha.
(23:00) Morigan: "Pusť mě...dusíš mě...ty...idiote...!" zasípám.

22:59) Margare-tka: Vystihl to zajímavě:-/
(22:58) Morigan: "Tak poslouchej velmi dobře, holčičko!! Nejsi elfka, nejsi voják, nejsi královna, nejsi lupička, nejsi spasitel všech ubohých a potřebných a nemusíš vést všechny revoluce na světě!!! Jsi čarodějka a dokud si to nepřipustíš a nezačneš podle toho žít, vždycky to bude takhle!!!"
(22:49) Margare-tka: No super, to je fakt idiot, takhle to posrat. To je mu podobný. má stejný neuvěřitelný výraz. Mám chuť vylézt a oddělit jak vás jak malé děti. Ale na to nemám odvahu....
(22:48) Ketryn: Vy se tam perete!!?Dívám se vyděšeně na Margaret!
(22:47) Ketryn: Chtěla bych vylézt a nějak ti pomoct, ale obávám se, že by to nemělo význam...
(22:47) Margare-tka: (Ještě, že jsme ve sklepě, jediný co nám zbývá, aby jste nás tam třeba zabouchli:-D)
(22:47) Morigan: Další rána, tentokrát to zní, jako by padaly hrnce na zem.
(22:46) Ketryn: (No, to by byl průser...:-D)
(22:46) Ketryn: Surovec!
(22:46) Morigan: (To se může stát, že vás tam někdo zavře...:-D)
(22:45) Morigan: "Au!" vyjeknu. "Pusť mě!!"
(22:45) Ketryn: To se leknu a poslouchám, jestli žijete!!!!
(22:44) Morigan: "A dost!!" křikne Derek a ozve se tupá rána.
(22:43) Morigan: "Třeba!! Zrovna jsi mi připomněl, že tam mi bylo fakt dobře!!" ztrácím už nervy.
(22:41) Morigan: "Třeba zdrhneš k elfům??"
(22:41) Morigan: "A posloucháš mě, co ti říkám já?? Říkám: Trhni si!!! Budu si žít tady, dokud budu chtít a když budu chtít jít jinam, tak tam taky půjdu!!"
(22:38) Morigan: "Posloucháš mě, co ti vůbec říkám???" zařve na mě.
(22:38) Morigan: "Co tady řveš na celou ulici!?"
(22:36) Margare-tka: (Ještě, že jsme ve sklepě, jediný co nám zbývá, aby jste nás tam třeba zabouchli:-D
(22:35) Margare-tka: (Když on fakt chce aby jsi měla něco, co bys mít měla.... jakožto čarodějka. Jenže to vidí jak Hurvínek válku.)
(22:29) Morigan: "Holčičko, ty jsi čarodějka, máš být čarodějkou, zatímco ty se zkoušíš stávat čímkoli jiným!! A kupodivu to nejde, co?? Proč asi!! Ani tvůj pokus být vesnickou babkou kořenářkou ti nevyjde!!"
(22:24) Margare-tka: Tímto bude asi naše klidné soužití v Silberlinu končit.
(22:21) Morigan: "Ty jsi tak ohleduplný, Dereku!"
(22:15) Morigan: "Ne!" souhlasí se mnou.
(22:15) Morigan: "Ty se o ní bavíš, já jsem po něčem takovém netoužila, jenže to tebe nezajímá!"
(22:15) Margare-tka: Taky jsem se trochu pousmála, byla jsi opravdu trefná. Ale on je fakt nezmar.....
(22:13) Morigan: "Bohužel se bavíme zrovna o ní."
(22:12) Ketryn: S tím pirátem mě to docela pobavilo :-) Aleopravdu ani nedutám. A obávám se, že Morigan za chvíli naprosto dojdou nervy...
(22:09) Morigan: "Tak sem netahej tu moji!!"
(22:09) Morigan: "Netahej sem moji minulost!"
(22:08) Morigan: "Řekl bývalý pirát!!"
(22:08) Morigan: "A to už je otázka úhlu pohledu holčičko! Ale ne, jsem moc rád, že nejsi v base, nebo že tě třeba nepopravili!!"
(22:07) Morigan: "I to mělo svůj důvod!"
(22:07) Morigan: "Promiň, můžu být rád, že tě přešly ty tvoje zločinecké choutky!"
(22:06) Margare-tka: Myslím, že v tom sklepě už budeme muset s Kat zůstat....:-(
(22:04) Morigan: "Nikdy tě nenapadlo, že po tom všem, co se stalo, chci žít nějak jinak?? Se vším, co se stalo jsem se snažila smířit, takže bych ocenila, kdybys ještě ke všemu nekritizoval, jak žiju!!"
(21:57) Morigan: "Zapomeň!" odsekne mi ještě hlasitěji.
(21:57) Margare-tka: (Myslím, že by asi byla méně psychicky náročná tak věž.:-D)
(21:56) Ketryn: Ach jo...A to jsem si libovala, jak se nehádáte :-(

Margaret jsem samozřejmě při vaření a pečení pomohla, jak nejlépe jsem dovedla :-) Vzpomínání na minulost a vyprávění historek se mi opravdu líbí a je mi hezky. Takovéhle chvíle by mohly být častější.

Trochu mě zarazí, že Miki přešel do tohoto závažného tématu...Na jednu stranu si myslím, že by to Nial s Derekem vědět měli, ale na druhou si to fakt nedovedu představit, že mu o tom začneš vyprávět...Zatím mlčím a dívám se z jednoho na druhého...

Večer si užívám...Ach, to mi chybělo. Ještě, že přijel ten Miki. Je to taková příjemná změna.
" Taky si myslím, že by to měl vědět:-) Aspoň uvidí jak jsi šikovná, že jsi nás teleportovala na k nám:-) A ty okolnosti okolo se budou muset nějak zvládnout. To budeme muset vymyslet. Musíš to vystihnout hodně krátce, jelikož tě to určitě nenechá ani dovyprávět."

Večer jsme pak ukazovaly Mikimu nějaké věci z Druhé strany, jak napadlo Margaret, což byla docela sranda a Mikiho to celkem zajímalo.
Představuju si v duchu, jak jedeme do Akarie a u sedla máme tu trekingovou flašku na pití:-D
Objevila jsem mezi svými věcmi Damonovo tričko a znechuceně ho zahodím zpátky.
Když to doprohlídneme, usadíme se u vína.

Když už jsme každý vypili dvě skleničky vína, obveselujeme se navzájem historkami z minulosti, které nás opravdu baví. Už se staly tak dávno, že už jsou jen vtipné, ačkoliv to tehdy tak nevypadalo. Hodně se týkají čarodějů, a proto náhle Miki zvážní.
„Morigan,“ řekne trochu neochotně. „Vím, že se mnou v tuhle chvíli asi nebudeš souhlasit, ale myslím, že bys to měla říct Derekovi s Nialem.“
Zůstanu na něj zírat. „Zbláznil ses??“ vydechnu. „Víš, co by se stalo??“
„Vím, že by vyváděl, ale přesto si myslím…“
„Vyváděl? To je slabý slovo, vždyť ho znáš, nejspíš by zabil mě a nebo Christiana. Nebo oba postupně.“
„Ty za nic přece nemůžeš…“
„Ano, ale to v Derekových očích neobstojí, já ho znám! A ty ho znáš taky, takže nechápu, co tě to napadlo…“
„Ale tohle je vážnější, než si myslíš, Morigan,“ trvá na svém.
„Já vím, jak moc je to vážné, nebo spíš BYLO vážné! Já to vím, JÁ tam byla osobně!“ zamračím se vážně. „Kdybychom neměly štěstí, tak nás zabili, jelikož jsme se ocitli uprostřed nepřátelského území ve válce v cizím světě, ano, vím, že je to vážné! Ale teď jsme už tady zpátky, takže…“
„Je skvělé, že to bereš takhle klidně,“ skočí mi do řeči. „Ale je dobré vědět, čeho je Christian schopen. Může nás ještě nemile překvapit. Já vím, že bychom to všichni měli vědět i bez toho, jelikož on vždycky byl nevyzpytatelný, ale asi jsme polevili v ostražitosti. A navíc si prostě myslím, že by to vědět měl, Derek, i Nial.“
„Fajn!“ jsem vzteklá. „Jakým způsobem jim to mám asi sdělit??“

Taky si to užiju a mám taktéž povídavou náladu:-)
Jinak když se topíte v knihách, já udělám nějaké maso k večeři a něco dobrého vymyslím jako přílohu. Taky jsem upekla koláčky. Koupila jsem potřebné věci když jsme byly na trhu, nevím co doma máme, ale předpokládám, že mouku mák a spol máme:-). Když tak koukám na výčet toho co chci dělat, tak Katryninu pomoc uvítám:-D velice!!!
Mám z Mikiho podobný uklidňující pocit.
"Mohl by s námi jet do Akárie. Ale nevím jestli by ho to bavilo..." napadne mě při vaření.

My se s Margaret nějak zabavíme :-) Dojdu se postarat o koně a pak můžeme připravit něco dobrého na večer k jídlu.
Mikiho návštěva se mi taky líbí, jeho přítomnost je taková uklidňující :-) Já sice nemohu vzpomínat na doby klidu, jelikož když jsme se tu objevily, tak už byla válka, ale v Mikiho společnosti se mi vybaví spousta vzpomínek a zážitků s čaroději.

Vedle Mikiho se vždy na chvíli přenesu o velký kus zpátky v čase, kdy jsem se aktivně přátelila z okruhem čarodějů a měla mnohem méně starostí a mnohem méně vzpomínek a dramat, než mám teď.
Pochopitelně - tehdy jsem si toho tolik nevážila. Je mi s ním líp, ale vím, že se do té doby a do toho stavu už asi nedokážu vrátit. Nebo aspoň nevím jak.

Doma zjistím, že Miki nevybalil ještě všechny svoje věci a že mi vlastně přinesl spoustu knížek, kterými chce obohatit moji knihovnu, tudíž prakticky celé odpoledne a večer strávíme s Mikim probíráním knížek a debatami o nich, takže s námi velká zábava není, ale večer už sedíme u vína všichni.

Trhy jsou teď jen některé dny, ale dnes zrovna ano, takže se můžeme trhem projít. Koupíme si něco dobrého a samozřejmě ukazujeme Mikimu i následky dobývání Silberlinu.
Miki vypadá, že se na návštěvě baví a je tu rád. Pochopitelně se dostaneme v řeči i na Svobodné kumpanie a podobné záležitosti, protože se tomu nelze vyhnout a mě samotnou zajímá, co si o tom myslí Miki.

Taky Mikimu moc poděkuji a dám si přívěsek na krk. Jsem opravdu moc ráda, že za námi přijel a takhle nám pomohl!
Procházku uvítám. Můžeme mu ukázat, kde byl Silberlin pobořen při tom napadení.
Mám dobrou a povídavou náladu :-)

Moc mu za něj poděkuji a dám si prsten na ruku. Jsem mu neskonale vděčná, jelikož díky mé blbosti to takhle dopadlo. Třeba by se mu jinak nepovedlo navázat jiné spojení.
Do města se docela těším, mohly bychom si vzít ty teplé sametové šaty od Christiana, co jsme si vzaly;-) Aspoň je hezky využijeme.
Jsou dneska trhy?

Za amulety jsem vděčná, možná bych je dokázala spáchat sama, ale stejně bych si nebyla nikdy jistá, že jsou dost dobré, jelikož je to vnímačské kouzlo.

"Na tom kouzle není nic složitého," tvrdí Miki, ale já mu moc nevěřím. Nabídnu se mu, že mu ráda pomůžu a tak druhý den tvoříme amulety spolu v mé pracovně.
Opravdu to tak dlouhou netrvá.
"Měli by mít svou nejsilnější účinnost rok," řekne pak, když vám je dává. "Pak budou ještě nějaký účinek mít, ale bude postupně slábnout. Nezaručím vám ochranu proti všemu, ale takhle na dálku by podobné kouzlo neměl díky těmto amuletům nikdo provést," řekne.
"Zaplatím za ně," nabídnu se.
"Na to pochopitelně zapomeň," ohradí se. "Raději mi ukaž to vaše město, ať vím, jak se vám tu žije."
Rozhodně nevím, co by tu bylo zajímavého k vidění, ale jeho prosbu splním a jdeme ho provést po Silberlinu.

1:21) Ketryn: Souhlasím s Morigan.
(21:18) Margare-tka: :-) Měla jsem na mysli stejnou věc. Co je za denní dobu?
(21:17) Morigan: "Amulety nevyráběj dneska, odpočiň si. Můžeš zůstat jak dlouho chceš," řeknu pak.
(21:16) Margare-tka: (Jo;-) Ale myslím, že tohle by Miki určitě zvládnul.)
(21:15) Margare-tka: To by mě taky zajímalo, buď byl jeho a nebo klidně mohl být z berklandu a taky klidně opravdu někde z trhu;-)
(21:15) Ketryn: (Ale jinak lžeš ;-)
(21:11) Morigan: (Vlastně nelžu, nevím, komu patřil předtím.)
(21:11) Morigan: "Aha," přikývne Miki. "Nádherná práce. Bude starý. I jestli byl drahý, bylo to výhodné. Sluší ti."
(21:09) Morigan: "Koupila jsem si ho na trhu," řeknu. "Nevím, komu patřil předtím," lžu.
(21:08) Margare-tka: Tak jsem zvědavá co řekneš. Pravda by ho asi překvapila:-D
(21:07) Morigan: "Ale nic," usměje se. "Odkud ho máš?"
(21:06) Morigan: Trochu jsem se lekla. "Co se ti zdálo?" zeptám se a ruku dám nenápadně z jeho dosahu.
(20:59) Ketryn: Dost mě tím překvapí, nuceně musím zavřít pusu. Přemýšlím, co mohl vidět nebo cítit a jestli se tě bude vyptávat.
(20:58) Margare-tka: Zatvářím se překvapeně. Že by něco vycítil? Ale rychle to zase zapudím.
(20:57) Morigan: Chytí mě za ruku. "Pěkně velký rubín! Promiň, jsem zaměřený na krystaly a nerosty." Dotkne se prstenu a vzápětí se zatváří udiveně. "Páni! Promiň, jen jsem něco...se mi zdálo. Vnímačská deformace."
(20:54) Morigan: "Hm," dodám.
(20:53) Margare-tka: To se opravdu pousměju..., že to hned každého trkne do očí.
(20:53) Ketryn: (To já se musím držet, abych se nezasmála :-))
(20:51) Morigan: "No, už bys neměla prsten skoro kam dát," usměje se Miki s pohledem na moje ruce. Mlčky se usměju. Trochu nuceně, jelikož mě poznámky o mých prstenech moc nerozesmívají.
(20:50) Morigan: Bude s tím dělat, jen vám dal zatím vybrat.
(20:50) Ketryn: "Dobře, já jen pro jistotu," :-)
(20:50) Margare-tka: Tak si ho prohlížím, zatím na něj nesahám. Dělá s tím ještě neco?
(20:50) Morigan: "Nebude," pousměje se Miki.
(20:49) Ketryn: ?
(20:49) Ketryn: "Tak já bych si asi vzala ten přívěsek. Jen tedy, nebude se to nějak rušit s lineritem, kdybych to obojí měla na krku," zeptám se.
(20:48) Morigan: "Vám bude stačit ametyst, onyx by nemusel dělat dobře, je to trochu agresivní kámen," dodá a posune k Margaret ametyst.
(20:48) Margare-tka: Taky jsem si říkala, ale Mor by je asi neměla kma brzo dát;-)
(20:48) Margare-tka: Tak si tedy vezmu jen ten s ametystem:-)
(20:47) Ketryn: (Nechtěně mě pobaví ty prsteny a přijde mi líto, že jsi si ho nevybrala :-) )
(20:47) Margare-tka: "No já jsem nejspíš pro prsten. ten se dvěma kameny."
(20:47) Morigan: "Ano, usoudil jsem, že by pro tebe byla dobrá kombinace onyxu a ametystu," vezme náramek a přesune ho ke mě po stole. "Vám dvěma stačí ametyst."
(20:47) Margare-tka: No já jsem nejspíš pro prsten. Ten se dvěma kameny.

Zbledla jsem taky. Nějak mě nenapadlo, že by to pouto mohlo být tak dlouho trvat a ke všemu mě ani nenapadlo, že by to mohly znovu zkusit. Takže jsem za Mikiho nabídku velice vděčná. Asi to bylo slyšet, jak mi spadl kámen ze srdce.
Takže to nás přijede navštívit?

Miki je opravdu zlatej :-) Bylo asi nejlepší řešení se svěřit právě jemu. I když ho tahle zpráva musela hodně překvapit a naštvat, tak stále dokáže racionálně přemýšlet a vše si v klidu vyslechnout. Taky se usměji, když navrhne ten amulet.

"Ano, ale můžou vymyslet něco jiného, třeba i za čas," řeknu a je vidět, jak moc mě to štve. "Můžeš odhadnout jako vnímač, jak velkou ještě může mít Tristan moc, když to víme? Co by mohl udělat? Může se na nás ještě napojovat?"
"No, v tuhle chvíli asi záleží na vzdálenosti mezi jím a vámi, respektive Margaret. A pokud to už víš, bude se tvůj magický organismus bránit podvědomě sám. I tak to dělal, jen asi jinak," řekne Miki.
"Možná proto se mu teleport nepovedl?" napadne mě.
"To bych netvrdil," zakroutí hlavou Miki. "Ale samozřejmě emoční pouto je relativně trvalé, takže bych možná doporučil nějakou ochranu. Možná amulet, aby ses nemusela vysilovat nějakým ochranným mentálním polem."
Přikývnu. "Děkuju."
"Vyrobím ho," nabídne se a po delší době se usměje.
"Děkuju," řeknu podruhé a úsměv mu vrátím.

"Myslíš další teleport?" zeptá se.
"No třeba, i když to snad proboha už ne!" zamračím se.
"Muselo to být příšerně obtížné pro oba, i když pravda je, že není většího odborníka přes teleport do jiného světa, než je Christian, takže to asi neumím správně posoudit. Našel si k sobě společníka a navíc tedy takového, který ovládá vnímačská kouzla. Přesto je to ale muselo dost vyčerpat, navíc pokud se vás pokoušeli zachránit a vrátit zpátky..." uvažuje nahlas.
Přikyvuji a mlčím.
"Mají snad důvod, proč by se o to pokoušeli znovu?" zeptá se.
"Řekla bych, že ne. Chtěl mě přesvědčit ke spolupráci a to se sakra nepovedlo, protože se mu to prostě celé nepovedlo. Stejný způsob by mu vůbec nic nezaručil," usoudím.
"To je dobře," řekne Miki.

"A jak to zkusili?" ptá se Miki a zdá se být ještě napjatější.
"Zní to šíleně a ani jsem nevěděla, že je něco takového vůbec možné...složila jsem si to z toho, co mi pak říkali a něco jsem si domyslela, ale oni zřejmě...Tristan zřejmě navázal s Margaret spojení přes to emoční pouto a protože se vůbec neměla jak bránit, pronikl i do naší podstaty. Je to možné, protože máme tak těsné spojení my tři mezi sebou...?" ujišťuji se.
"Ano..." přikývne. "Možné to je."
"Tak to udělal. Bylo nám pár dní všem špatně, Margaret hodně, ale nic takového mě nenapadlo, i když nás předtím byl navštívit."
"Nemohlo tě to napadnout, vždyť jsi ani nevěděla, že je to vnímač."
"To ne. Jenže jeden večer jsme spaly v našich postelích a pak jsme se probudily na louce. Holkám bylo po tom teleportu strašně zle. A nebyly jsme v tomhle světě. A bohužel dokonce ani na Druhé straně."
Miki zbledne. "To je vtip??"
"Je možné, aby to dokázali? Jen oni dva?"
"Dobrý vnímač a Christian...domnívám se, že ano," řekne. Stále je udivený a šokovaný. "Co se stalo potom??"
"No...je to dlouhé vyprávění, ale jsme všechny tři v pořádku," řeknu. Taky jsem pobledla, i když jsem nechtěla. "Dostali jsme se odtamtud díky radě někoho...dobré radě. Teleportovala jsem nás, ale bohužel na Druhou stranu. Tam už nás Christian našel. Zjevně šlo o nějaký omyl nebo chybu."
"Dost podstatnou, jste se ocitly v úplně jiném světě!" zamračí se Miki.
"No já vím," přikývnu.
"Morigan, nevím co říct..." přizná Miki. "To je vážné porušení všeho..."
"Všeho morálního," dodám. "Ale ne žádných zákonů. Žádné přece už dávno nejsou. Jsme ve Svobodné."
"Bohužel máš pravdu," přizná.
"Mě ale zajímá jiná věc. Dostal nás z Druhé strany, dokonce se pokoušel o cosi jako omluvu a vím, že byl rád, že nás našel. Jenže nejspíš pouze proto, aby se nemusel nikomu zodpovídat. Zajímá mě ale, jestli na nás nějak může ještě teď? Nebo na Margaret? Potřebuju se poradit s vnímačem, nevím, čeho by mohl být schopný..."