Druhá strana (280 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Milá Katryn a Margaret!
Určitě byste mi neodpustily, kdybych se vám neozvala, tak to radši dělám. Přemluvila jsem radši jiného posla a podplatila ho, abych měla jistotu, že všechno dorazí.
Není to tady tak hrozné, ale obě armády jsou početnější, než jsem čekala. Je to regulérní dobývání a když nad tím tak uvažuji, nikdy jsem žádné bez magie nezažila, takže je to velmi dobrá zkušenost. Vojenský tábor uprostřed podzimní slunné Akarie je také něco jiného, ale co si budeme povídat, pořád je to jen vojenský tábor. Několik prvních nocí jsem ani nespala ve stanu, protože jsem si uvědomila, jak mi chybí spaní venku. Od těch dob, co jsem dva roky trávila s elfy v lesích, to ve mě asi nějak zůstalo.
Jsem ale ráda, že jste tam a v bezpečí, je tu prostě válka a je na obou stranách emotivní, protože jde o hodně. Ale tohle zní blbě, v každé válce jde o hodně, to je fakt. Dvakrát už jsme zaútočili opravdu tvrdě, i když jsme se museli zase stáhnout, ale spíš to bylo tak, že nás Rowan a jeho velitelé rozumně stáhli včas. Cítím v tom taktiku, že my máme času dost a víme, že nakonec vyhrajeme. Cítím v tom psychickou převahu a myslím, že ji Ryan cítí taky, když se pokusil uprchnout v noci tajně s královnou a s doprovodem. Ale nepodařilo se mu to, protože máme bdělé hlídky! Bohužel se tedy nepodařilo ho ani zadržet, ale to není zas tak strašné. Je to něco jiného, než se třást strachy za hradbami před Černou armádou s Morgolithem v čele. Docela se mi to líbí. Ne, že bych si v tom přímo libovala, je to pořád jen válka, při které se zabíjí a bylo by lepší, kdyby se zabíjet nemuselo, ale občas není nad to, pořádně od plic si zakřičet "do útoku" s mečem nad hlavou.
Abych se ale dostala ještě k něčemu: prozradila jsem svou totožnost, i když jsem to vydržela docela dlouho a bylo to příjemné, hrát si na obyčejného vojáka. Ale taky trochu složité, i když mi Richie pomáhal ze všech sil. Rowan byl velmi překvapený, ani to nedokázal zastírat. Já jsem taky nic nezastírala, řekla jsem mu, že jsem prostě nemohla nejet. Nakonec mě ukázal svým nejvyšším velitelům a pokusil se jim vysvětlit, že v zemi odkud pocházím mohou ženy bojovat jako muži, pokud k tomu mají předpoklady. A že já jsem také v mnoha bitvách bojovala, že mám spoustu zkušeností a že jsem teké velela své jednotce. Měly jste vidět, jak se tvářili! Někteří vypadali, že omdlí, byly tu samozřejmě i protesty, ale nic se nezměnilo. Rowan prohlásil, že co lepšího si může Akarie přát, než že v čele spravedlivých půjde nejen její právoplatný budoucí král, ale po jeho boku i právoplatná budoucí královna. Že je to znamení nastávající změny k lepšímu. Snažím se moc neprovokovat a samozřejmě se snažím nevelet a taky samozřejmě nemám komu. Někteří ale stále vypadají, že při pohledu na mě ve zbroji a v kalhotách, s mečem u pasu, asi omdlí doopravdy.
S tím já jim asi moc nepomůžu.
Já to říkala...
No, snad už tu nebudeme tak dlouho, doufám, že se máte dobře, ale předpokládám, že se spíš nudíte. Využijte ten čas k čemukoliv, co je možné, protože netuším, jak to potom bude vypadat u dvora!

Zdravím vás

MORIGAN

Na zámku trávíte hodně času s majordomem Rengettem, který je sice velmi pragmatický muž a tak trochu suchar, ale zvykly jste si na něj a je vám s ním příjemně. I on se k vám chová s úctou a je rád, když ho občas pozvete na společný oběd nebo večeři. Tak máte i veškeré dostupné informace z první ruky. Také s vámi (na vaše pozvání) občas stoluje baron Reginald (to je Rowanův osobní sekretář, ten co má tak veliký přehled v princově majetku a majetku bratrstva:-)
Krátce po tom posledním poslovi, který vezl kromě obecného hlášení i dopisy pro vás, přijel další posel. Ten vezl dopisy dva, jeden byl adresován vám oběma a druhý pouze Katryn.

Historie ve stručnosti:

Vládnoucí dynastie

Král Balder Ardick
(Rowanův a Ryanův dědeček) nastoupil na trůn roku 1589 a za necelý rok poté pojal za manželku hraběnku Edinu, která se tak stala královnou Akarie. Měli spolu jednoho syna Huga a tři dcery. Zemi v té době zachvátila epidemie horečky, které přes všechna opatření podlehly dvě z jejich dcer a i samotný král. Královna velmi truchlila, ale i přes to stála za svým jediným synem a byla mu oporou až do konce svého života, když usedl na trůn po svém otci.

Král Hugo Ardick
Po smrti svého otce byl králem od roku 1616 za velké podpory a rad své matky Ediny. Na její radu se také oženil roku 1620 se svou vzdálenou sestřenicí Annou Marií z Bordéz, která byla korunována na Akarijskou královnu. Dlouho se jim nedařilo mít potomka, až roku 1630 se jim narodil syn Rowan a roku 1636 následoval druhý syn Ryan. Královna zemřela při porodu třetího syna roku 1640 a dítě zemřelo krátce po ní, aniž by bylo pokřtěno. Král Hugo vládl až do své smrti roku 1654. Kvůli nepokojům, které se v Akarii objevili a jichž se zúčastnil i princ Rowan, zbavil ho král Hugo ve své závěti nástupnictví a jako svého nástupce určil svého druhorozeného syna Ryana.

Král Ryan Ardick
Vládne Akarii od roku 1654. V roce 1658 pojal za ženu markýzu Adelinu z Penbroku a hned téhož roku byla korunována na královnu Akarie. Zatím nemají žádné potomky.

Historie ve stručnosti:

Akarie:

Podle Akarijského počítání roku je teď 1668. V knihách nalézáte nějakou podrobnější historii až od roku 1000, ale jste schopny najít přehled všech akarijských vládců. Před prvním rokem se zde pravděpodobně pohybovaly divoké kmeny, podobně jako v Zemi nikoho, ale o tom se nikde skoro nepíše. Prvním korunovaným králem byl Ranulf I. z dynastie Hwuarovců, který nastoupil na trůn v roce 415. Jeho dynastie vládla až do roku 1352, kdy poslední král zemřel náhle a nečekaně bez potomků a po nedlouhých střetech na trůn nastoupil jeho vzdálený bratranec Argon a nastolil novou vládnoucí akarijskou dynastii Ardickovců. Ta vládne dodnes.
V Akarii je dědictví po meči ve všech šlechtických rodinách, pokud nemá šlechtic žádného syna, titul i majetek přechází na nejstarší dceru, ale je platný pouze ve chvíli, kdy se vdá a její muž převezme titul i majetek a práva. Tak to platí i v případě ženské dědicky trůnu. Musí se vdát a její muž se stane králem.
Také si můžete lecos přečíst o architektuře a umění, které je v Akarii hodně důležíté a má docela bohatou historii a vývoj.

Já si myslím, že k sobě s Rowanem patříte dobře a taky že díky vzájemné podpoře to s Akárií bude směřovat dobrou cestou. Jsem ráda, že to mezi vámi dobře vychází a národ který stojí za Rowanem tě přijal dobře.:-)

Sama mám v sobě zmatek a nevím co si o hraběti Viktorovi myslet, teda vím co si o něm myslím, ale nevím co chci. Je mi tam s ním nejspíš dobře a vždy mě naplní dobrou náladou a hezkými pocity. Ale když Morigan řekla, že zažádal o oficiální povolení dvořit se mi, tak mě popadla, tak trochu větší panika.
Tu paniku přičinil pocit, který bych nerada prožívala znovu a to opustit někoho koho miluji ,to manžela a nebo děti. A podvědomě vím, že tady nebudeme žít celý život. Mluvily jsme spolu o tom, že možná budeme za nějaký čas opuštět tutu zemi. Ačkoliv zase nic není jisté; myslela jsem si že v Lúúderu budeme žít napořád a že skrz něj budeme prožívat nové strasti a radostné zážitky se svými rodinami. Ale jak jseme se už poučily tak to tak nebylo "Nic není na vždy" A toho se teď bojím. Bojím se dalších bolestivých ran, ale zase srdci nejde poroučet. A když si něco přeje, tak moc dobře ví proč a taky se z toho bude umět dostat.

Na Akárijskou módu jsem si zvykla v celku rychle a docela se mi líbí a na tu upjatost si zvykneme. Pánská móda se mi líbí.(mohla být horší;-))
Etiketa je zatím pro mě tak trochu strašidelná, ale to jen proto, že si moc nepamutuji co se může a co ne... nejsem zrovna člověk narozený pro etiketu;-)
Zatím jsem spokojená a snažím se vstřebávat veškeré informace a novinky co se dozvídáme, jak od Morigan tak od ostatních. A snažím se toho dost načíst.
Jsem ráda, že vás tam mám, bez vás už si to ani nedokážu představit. Snažím se Morigan podporovat, jelikož má nejtěžší úlohu z nás:)

A trochu etikety:
Dvoření:
Pokud se muž rozhodne dvořit nějaké ženě, která odpovídá jeho postavení, měl by o oficiální dvoření požádat jejího ochránce (většinou otce) a její rodinu. Pokud dostane povolení, může se jí dvořit podle svého uvážení s tím, že i dvoření má svá pravidla. Nejprve jí většinou posílá dárky, později si s ní sjednává oficiální schůzky a pak jí může požádat o ruku. Všechny tyto fáze mohou trvat v podstatě jakkoliv dlouho. S manželstvím musí souhlasit ženina i mužova rodina, popřípadě ženin ochránce a samozřejmě ona sama. Hlavní slovo má přesto její rodina, ochránce a samozřejmě král. Bez souhlasu krále nemůže šlechta uzavírat sňatky. Vždy jsou důležité i okolnosti (například případné skandály apod). Pokud jsou oba zasnoubeni, je na nich, jakou svatbu si naplánují a kdy.
Samozřejmě pokud se šlechtičně dvoří nějaký šlechtic, neznamená to, že se jí nemůže oficiálně dvořit nějaký další, nebo několik dalších:-) V prvních fázích je to dovoleno, snoubenec je samozřejmě vybrán jen jeden.
Je rozdíl také v tom, pokud je šlechtična mladá panna, nebo vdova. V druhém případě je celé dvoření poněkud svobodnější.

A trochu etikety:
Oblékání:
Spodní prádlo tu tvoří dlouhé spodní košilky pod korzety a případně navazovací jemné nohavice (nebo vlněné, když je zima), ale teď je asi nenosíme vůbec, když je hodně teplo. Kalhotky se nenosí, ale my máme své a tak je ze zvyku asi nosíme (nikdo to stejně nezjistí). Mužská móda nemá nic tak radikálního jako je korzet, navíc tady se všichni oblékají víceméně střízlivě. Nosí se přiléhavé kabátce krátké do pasu, pod nimi košile s různými límci. Kalhoty jsou krátké pod kolena a víceméně úzké kvůli praktičnosti, ale občas i širší stažené pod koleny stuhou nebo knoflíky. K nim se nosí různě barevné punčochy a nízké boty. Ale dost často jde vídat muže ve vysokých jezdeckých botách.

A trochu etikety:
Oblékání:
Na módu už jste si docela zvykly. Nejtěžští to bylo asi s korzetem, ale i to postupně šlo. Korzet je nutnou součástí dámského oděvu, ale existují vyjímky. Když jsme ovšem ve své komnatě a nikoho nepřijímáme, není důvod ani povinnost v něm být. Ženy v kalhotách jsou samozřejmě tabu a žena, která bojuje, je pro ně stejně nepředstavitelná, jako tomu bylo v Lúúderu. Sukně jsou dlouhé až na zem a je neodpustitelné, kdyby byly vidět kotníky (a kdyby bylo vidět víc, to by bylo samozřejmě ještě horší!:-) Podle módy by se dalo tedy říct, že tu žijí velmi puritánští muži:-) V naší situaci si ale moc vybírat nemůžeme a oblékáme si tam to, co máme, to je jasné. Všechny tyto poznatky, které si čtete, vám budou platné spíš v budoucnu.

Něco k aktuální situaci v Akarii:
Moje přítomnost v Akarii a místo po boku prince Rowena se rozkřikla po království a pravděpodobně se dostala i k uším krále Ryana, což pro něj znamená špatnou zprávu (tedy pokud jí vůbec věří), jelikož mu zatím hrálo do karet, že Rowan není ani ženatý. A pokud teď našel svou pravou ženu a princeznu, je to ještě horší. Na druhou stranu si pravděpodobně pamatuje okolnosti našeho sňatku a to zase může znamenat problém pro nás. Ovšem podle zákona bylo vše v pořádku. Pro něj je výhoda, že také nemáme děti a on jistě doufá, že to tak zůstane. Oba bratři si spolu občas píší, ale mír to zatím rozhodně nenastolilo, protože Rowan už v této fázi nechce od svého nástupnictví ustoupit ani vytvořit žádný kompromis. Už nejspíš nevěří, že by Ryan dokázal změnit svou vládu a chce se toho chopit sám, nejspíš i z toho důvodu, že Akarii miluje a nevidí jiný způsob. Ryan je sice druhorozený, ale brání se tím, že byl řádně korunován v době, kdy se Rowan potloukal po Akarii i jinde s rebely a tuláky a jejich otec zemřel a jmenoval ho svým nástupcem. Je podle sebe králem se vším všudy.

Něco k aktuální situaci v Akarii:
Bratrsvo růže, které se shormáždilo kolem prince Rowana ho uznává jako právoplatného krále, jelikož je prvorozený a Ryana považuje za uchvatitele trůnu. Také souhlasí s jeho novým způsobem víry. Obě dvě skupiny jsou nyní v otevřeném válečném střetu a Ryan jako král je velmi ohrožen, protože počty věrných Bratrstva růže rostou a dosahují takového měřítka, že musí žít opravdu ve strachu. I tak mu však zbylo tolik poddaných a vojska, aby se mohl bránit. Takže i když to zní zle, je to tak, že bratr tu stojí proti svému vlastnímu bratrovi a oba se cítí být v právu. A oba v něm možná také svým způsobem jsou.

Něco k aktuální situaci v Akarii:
Nynejší král Ryan je starý něco málo přes třicet let. Od svých dvaceti je ženatý s Adelaidou, nynější královnou Akarie. Nemají spolu ale žádné děti a nikdy neměli. Důležitý pro tuto zemi je také kardinál Dorset, který má velký vliv na krále i královnu a v rukou má v podstatě celou Akarii, alespoň tak se to říká. O náboženství jsme spolu moc nemluvily, ale podle všeobecného povědomí je to v podstatě křesťanství. V nynější době to ale už rozhodně není jako dřív a tady se například mše vůbec nedodržují. To je také jedním z hlavních rozdílů krále Ryana a prince Rowana, který pojímá víru v Boha velmi střízlivě.

Ano, hrabě je opravdu víc než vikomt a ten rozdíl tam není tak veliký. Navíc jsi zaslechla (donesl ti to Richie), že hrabě Viktor je opravdu bohatý muž, tedy teď je to komplikovanější, když je válka a on je na Rowanově straně, ale když všechno dobře dopadne, bohatý opravdu je. Margaret je sice vévodkyně, ale z cizí země a navíc nemá v podstatě zatím nic. Reakce vikomta se ti zatím nedonesla, jestli tedy nějaká zásadní byla.

Jsem moc ráda, že je Rowan takový, jaký je:-) a že ty to takhle zvládáš. Doufám, že se vám to oběma dohromady podaří, ne, věřím, že ano. Když budu mít možnost, tak ráda nějakým zbůsobem pomůžu. A když ne, tak tu aspoň pro tebe budu. Na Roberta jsem se určitě zeptala, jaký spolu máte vztah a co k němu cítíš.

To mám velkou radost, že se Viktor bude Margaret oficiálně dvořit:-))))))A často na něj asi zavedu řeč ;-)
(Jen mě napadlo, že má také nižší titul než my, tak doufám, že se tím vikomt nebude ohrazovat. I když hrabě je víc než vikomt, tím se uspokojím.)

I když si z toho všeho dělá Richie srandu, není tam situace tak jednoduchá. Ti muži tam mají dost práce a dost riskují své životy i postavení. Ale přesto v nedávném čase požádal hrabě Viktor z Eleradu krále o povolení dvořit se věvodkyni z Aneronu a král mu to s radostí povolil.

Na Smečku asi myslím často. Samozřejmě že mi došlo, i když jsem si lecos musela domyslet, co kvůli mě podstoupili a kam se vydali a to neberu na lehkou váhu. Hodně moc věcí zůstalo nevysloveno a nevím, jestli někdy v budoucnu, pokud je najdu (a to mám zatím pořád v plánu), budu mít ještě sílu je vyslovit. Ale možná to časem přejde, jako mě přestala tolik bolet ta poslední hádka s Derekem. (Nebo spíš na ni už moc nemyslím). Pevně doufám, že se dostanou v pořádku do Svobodné říše.

Rowan je pro mě částečně pořád záhada, ale zjišťuji, že má velkou trpělivost a veliký klid. Taky už v něm nevidím jen hezkého prince, jako kdysi v Akarii, ani hrdého odbojáře jako v Lúúderu. Je budoucím králem a je ten pravý na svém místě a to je příjemné. Zvolil si mě, abych mu stála po boku a byla mu oporou, jenom nevím, jestli to zvládnu tím akarijským ženským způsobem (na to by se víc hodila Katryn:-), ale zatím se o to docela úspěšně pokouším. Protože mě do ničeho nenutí, nikam nespěchám a můj vztah k němu zůstal někde nakročený mezi dvěma cestami. No a pak je tu ještě Robert z Milfory...o tom moc nemluvím, pokud se mě neptáte. Pokud ano, tak asi odpovídám úplně upřímně. Ale v podstatě nevím, co s tím!!

Možná právě to mě vrátilo zpět na zem, protože nedokážu odolat překonávání překážek, které někdo nebo něco klade na cestu spravedlnosti, ať už patří komukoliv. Spravedlnost je má slabost. Zatím se ale ovládám a držím se Rowanových rad i jeho samotného, protože nechci udělat nějaké zbytečné chyby ani na sebe upozorňovat víc, než už stejně upozorňuji. Přestože vy si žijete vcelku klidně, venku se děje spousta věcí a stav Akarie je opravdu válečný. Snažím se vás informovat jak jen to jde o politickém dění. Taky vás hodně často navštěvuji, protože mi vaše přítomnost pomáhá.

Já snad své pocity ani nedovedu popsat. Rozhodla jsem se samozřejmě sama, tedy ne tak úplně doslova, ale vím, že kdybych Rowana odmítla, rozhodně by za mnou neposlal ozbrojenou jednotku, aby se mi pomstil. Ale všechny okolnosti dohromady mě donutily k tomuto rozhodnutí, i když mě stálo docela hodně sil. Taky se snažím přizpůsobovat morálce této země a zatím mi to nečiní problém, protože každá zěmě jí má. Pro mě jako pro čarodějku by to mohlo být ponižující, protože čarodějové jsou jedni z těch, kteří když mají štěstí, mohou užívat velké svobody chování i života, což tady na první pohled není. Možná se ale ukáže, že je to jen první pohled. Navíc tohle prostě není dvůr a některá pravidla se tu stejně nedodržují, protože je válka a jsme tam, kde jsme.

No to já taky...A doufám, že se podobně cítí aspoň trochu i vnitřně. Chtěla bych jí nějak pomoct, ale asi není jak...jen tu být s ní a podpořit ji.

Snažím se přizpůsobit co nejvíce. Vyhledávám si aktivitu v knihovně a těmi tancemi, to mi pomáhá.:-)Na směčku taky občas myslím, hlavně na jejich bezpečnou cestu...(Jsem ráda, že to Morigan zvládá, alespoň tak jak to vypadá.)