Druhá strana (280 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Něco k aktuální situaci v Akarii:
Nynejší král Ryan je starý něco málo přes třicet let. Od svých dvaceti je ženatý s Adelaidou, nynější královnou Akarie. Nemají spolu ale žádné děti a nikdy neměli. Důležitý pro tuto zemi je také kardinál Dorset, který má velký vliv na krále i královnu a v rukou má v podstatě celou Akarii, alespoň tak se to říká. O náboženství jsme spolu moc nemluvily, ale podle všeobecného povědomí je to v podstatě křesťanství. V nynější době to ale už rozhodně není jako dřív a tady se například mše vůbec nedodržují. To je také jedním z hlavních rozdílů krále Ryana a prince Rowana, který pojímá víru v Boha velmi střízlivě.

Ano, hrabě je opravdu víc než vikomt a ten rozdíl tam není tak veliký. Navíc jsi zaslechla (donesl ti to Richie), že hrabě Viktor je opravdu bohatý muž, tedy teď je to komplikovanější, když je válka a on je na Rowanově straně, ale když všechno dobře dopadne, bohatý opravdu je. Margaret je sice vévodkyně, ale z cizí země a navíc nemá v podstatě zatím nic. Reakce vikomta se ti zatím nedonesla, jestli tedy nějaká zásadní byla.

Jsem moc ráda, že je Rowan takový, jaký je:-) a že ty to takhle zvládáš. Doufám, že se vám to oběma dohromady podaří, ne, věřím, že ano. Když budu mít možnost, tak ráda nějakým zbůsobem pomůžu. A když ne, tak tu aspoň pro tebe budu. Na Roberta jsem se určitě zeptala, jaký spolu máte vztah a co k němu cítíš.

To mám velkou radost, že se Viktor bude Margaret oficiálně dvořit:-))))))A často na něj asi zavedu řeč ;-)
(Jen mě napadlo, že má také nižší titul než my, tak doufám, že se tím vikomt nebude ohrazovat. I když hrabě je víc než vikomt, tím se uspokojím.)

I když si z toho všeho dělá Richie srandu, není tam situace tak jednoduchá. Ti muži tam mají dost práce a dost riskují své životy i postavení. Ale přesto v nedávném čase požádal hrabě Viktor z Eleradu krále o povolení dvořit se věvodkyni z Aneronu a král mu to s radostí povolil.

Na Smečku asi myslím často. Samozřejmě že mi došlo, i když jsem si lecos musela domyslet, co kvůli mě podstoupili a kam se vydali a to neberu na lehkou váhu. Hodně moc věcí zůstalo nevysloveno a nevím, jestli někdy v budoucnu, pokud je najdu (a to mám zatím pořád v plánu), budu mít ještě sílu je vyslovit. Ale možná to časem přejde, jako mě přestala tolik bolet ta poslední hádka s Derekem. (Nebo spíš na ni už moc nemyslím). Pevně doufám, že se dostanou v pořádku do Svobodné říše.

Rowan je pro mě částečně pořád záhada, ale zjišťuji, že má velkou trpělivost a veliký klid. Taky už v něm nevidím jen hezkého prince, jako kdysi v Akarii, ani hrdého odbojáře jako v Lúúderu. Je budoucím králem a je ten pravý na svém místě a to je příjemné. Zvolil si mě, abych mu stála po boku a byla mu oporou, jenom nevím, jestli to zvládnu tím akarijským ženským způsobem (na to by se víc hodila Katryn:-), ale zatím se o to docela úspěšně pokouším. Protože mě do ničeho nenutí, nikam nespěchám a můj vztah k němu zůstal někde nakročený mezi dvěma cestami. No a pak je tu ještě Robert z Milfory...o tom moc nemluvím, pokud se mě neptáte. Pokud ano, tak asi odpovídám úplně upřímně. Ale v podstatě nevím, co s tím!!

Možná právě to mě vrátilo zpět na zem, protože nedokážu odolat překonávání překážek, které někdo nebo něco klade na cestu spravedlnosti, ať už patří komukoliv. Spravedlnost je má slabost. Zatím se ale ovládám a držím se Rowanových rad i jeho samotného, protože nechci udělat nějaké zbytečné chyby ani na sebe upozorňovat víc, než už stejně upozorňuji. Přestože vy si žijete vcelku klidně, venku se děje spousta věcí a stav Akarie je opravdu válečný. Snažím se vás informovat jak jen to jde o politickém dění. Taky vás hodně často navštěvuji, protože mi vaše přítomnost pomáhá.

Já snad své pocity ani nedovedu popsat. Rozhodla jsem se samozřejmě sama, tedy ne tak úplně doslova, ale vím, že kdybych Rowana odmítla, rozhodně by za mnou neposlal ozbrojenou jednotku, aby se mi pomstil. Ale všechny okolnosti dohromady mě donutily k tomuto rozhodnutí, i když mě stálo docela hodně sil. Taky se snažím přizpůsobovat morálce této země a zatím mi to nečiní problém, protože každá zěmě jí má. Pro mě jako pro čarodějku by to mohlo být ponižující, protože čarodějové jsou jedni z těch, kteří když mají štěstí, mohou užívat velké svobody chování i života, což tady na první pohled není. Možná se ale ukáže, že je to jen první pohled. Navíc tohle prostě není dvůr a některá pravidla se tu stejně nedodržují, protože je válka a jsme tam, kde jsme.

No to já taky...A doufám, že se podobně cítí aspoň trochu i vnitřně. Chtěla bych jí nějak pomoct, ale asi není jak...jen tu být s ní a podpořit ji.

Snažím se přizpůsobit co nejvíce. Vyhledávám si aktivitu v knihovně a těmi tancemi, to mi pomáhá.:-)Na směčku taky občas myslím, hlavně na jejich bezpečnou cestu...(Jsem ráda, že to Morigan zvládá, alespoň tak jak to vypadá.)

Cítím se tak všelijak...Přestože vím, že to takhle muselo být, tahle situace se mi nelíbí a Akarie se nikdy nestane mou oblíbenou zemí, cítím, že sem nepatřím...Hodně myslím na Smečku a hlavně na Eliota, jeho ztrátu nesu hůř, než jsem si myslela:-(, ale snažím se to nedávat najevo a neobtěžovat tím ostatní. Snažím se sžít s novou situací a naučit se všechno, co jak chodí a tak. Jsem ráda, že je tu Richie...takový nějaký světlý bod.
Teď jsem vytočená tím Alexandrem, rozčiluje mě, že si myslí něco, co není pravda...a možná není jediný. Nejraději bych na něj někde vykřičela, že si jeho otce pro peníze vzít nehodlám, že to je všechno úplně jinak! Ale že ho v jeho omezenosti a nadutosti ani nenapadlo o tom přemýšlet nebo se zeptat a uvědomit si, že jsem se akorát dostala do nepříjemné situace, která se bude muset nějak vhodně vyřešit!!!!!
(Stačí mi na to jen pomyslet a už metám blesky očima.)

Pak už nic neříkám a jen sedím a čučím do tmy. Hlavou se mi honí, jak to teď všechno bude...oba budou naštvaný, že se bavím, i s tím druhým, takže budou na mě nabručený oba dva...No asi nic nevymyslím, hlavně abychom našli Morigan!

"Aha...A jak se Danny měl? A Cedrik tam nebyl??

"Richie, a viděl jsi se s někým z čarodějů od té doby co jste se teleportovali z Lúúderu??? A nebo jsi byl celou dobu ve věži a na cestách.?"

Já jsem si to taky vyslechla a myslím si své.....Přece jenom jsem tu ztrátu léčila jinak než vy, tak Richieho chápu, že se zlobí. Já bych se na jeho místě zlobila taky. Asi tak jako Derek a Nial. Ale to už je stejně pasé.

Tak vstanu a zamířím k Eliotovi. Je mi líto, že se Richie zlobí, ale to jsem asi čekala...Ještě se snažím v poutě dát najevo, že nechci aby se zlobil a že jsem ráda, že ho vidím.
Tal si přisednu k Eliotovi (předpoklám, že tam stále sedí sám). "Eliote, můžeme si promluvit? Asi ti dlužím vysvětlení. Ale nějak nevím, kde začít...Zlobíš se? Víš, nikomu jsem nic neřekla, protože by jste mi stejně nevěřili..."
Počká, jestli na mě bude nějak reagovat.

"HM!" odfrkne si zuřivě, ale víc ze sebe nevypraví. Začne zírat do tmy, čímž ti dá najevo, že si můžeš odkráčet kam chceš. Zachytíš v posledních záchvěvěch světla Geraltův pohled, kterým vás kradmo pozoroval a raději se vydáš k Eliotovi, než nastane taková tma, že už tam ani netrefíš.
Richie zůstane sedět tam, kde je, vedle Margaret.

"No..proto...prostě mu musím něco vysvětlit...Myslím, že tomu rozumíš, akorát to nechceš chápat..."
"Ty jsi taky nežil v celibátu..."dodám ještě potichu."

"A to, u všech bohů, proč???" ušklíbne se.

"Richie, já se opravdu nechci hádat...:-(...prostě se to tak všechno nějak seběhlo...Chceš ještě něco vědět, odpovím ti na co budu moct. Jestli už tě ale nic pro teď nenapadá, tak já bych si na chvíli odskočila...zas přijdu, ale potřebovala bych si ještě promluvit s Eliotem..."