Druhá strana (283 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Deset tisíc je fakt hodně...neumím si představit, co je to za netvora. A nebo má ten člověk hrozně peněz. Asha je něco jako šlechtický titul, jako by byl hrabě nebo vévoda, takže peníze asi mít bude. Možná je hodně zoufalý...ale asi opravdu HODNĚ zoufalý, protože deset tisíc zlatých je HODNĚ peněz!"
Uvědomím si, že křižuji rychlými kroky místnost a uklidním se. "Je to prostě trochu záhada. A mě je záhadou, proč je to tolik zajímá. Vím, je to velká suma, ale kdyby někde někdo nechal vyvěsit vyhlášku ve stylu: kdo skočí po hlavě z útesu dostane deset tisíc zlatých, tak by snad taky chtěli skákát???"

"Teda, tolik peněz jsem za obludu nabízet nikdy neviděla! Pravda je, že v tom zas nejsem tolik zkušená...ale připadá mi to divný, to je fakt." řeknu. "Takže záleží, co v tom všechno je. Ale poprvé slyším, že by se Smečka zabývala něčím takovým! Nikdy o tom nikdo z nich nemluvil...pravda je, že mě nenapadlo se na to ptát, ale ani se o něčem takovém nikdo nezmínil!"

"Já si to taky myslím..." (Jsem docela ráda, že tu uklízíme, je to zase trochu něco jiného.)

Tak hlavně že někde bydlíme:)Při tom uklízení zavedu řeč na tu odměnu:"Morigan, co si myslíš o tý obludě a odměně? To asi nebude jen tak...:( Mně se to vůbec nelíbí..."

Ewan, Roderick a Shanir bydlí ve skoro stejném pokoji naproti přes chodbu (která je mimochodem velmi tmavá a úzká) a Eliot s Markusem jsou ubytováni v podkroví v malinkém pokojíčku, neboť to byla poslední volná místa. Teď už je hostinec zdá se plný.

Míříme tedy do krčmy U námořníka, kde pro nás mají ubytování. Není to tedy nic moc, my tři bydlíme v jednom pokoji, ale tentokrát nemá krčma ani části rozdělené na mužské a ženské. Ani pokoj není nic moc, rozhodneme se věnovat nejdřív aspoň nějakému úklidu, než se ubytujeme. Takže se snažíme společnými silami zamést podlahu a pořádně z oken vyvětrat slamníky a deky. Ještě, že máme i svoje deky! Přemýšlíme o tom, že si necháme přinést vědro horké vody a ještě ten pokoj nějak vytřeme a umyjeme stůl a židle. Nic jiného, než postele, stůl a tři židle totiž ten pokoj ani nemá.

Já se mračím a moc nemluvím...:-/...tohle se mi prostě nelíbí!

Dobře... Cestou se tě zeptám, potichu."Morigan co říkáš na tu vývěsku?"

//No asi zajímavě. A to si tam nezapomeň přidat výraz nepřítomnosti ze zaklínačů.//

Vyrazíme směrem k přístavní čtvrti, pro kterou se nakonec Roderick rozhodne. Hledáme krčmu U námořníka, kde by pro nás mohli mít volné pokoje a jelikož je to opravdu velká krčma, kde bychom se taky mohli něco zajímavého dozvědět. Hlavní pro nás také je, aby se nám alespoň přijatelně dokázali postarat o koně.

//To by mě zajímalo, jak ten tvůj výraz ve finále vypadá:-)//

Já se tvářím, že už to vím a myslím, že jsou to blázni. A do toho se tvářím starostlivě.

Můžeš ho předat rovnou mě, akorát u toho ve svém šoku vynecháš Markuse. Já jsem ale strašně zvědavá, takže po tom rychle sáhnu a přečtu si to.
"Kde jste to vzali?" zajímá mě.
"Viselo to na sloupu," odpověděl Shanir. "To se někdy stává. Každopádně už se stává mnohem méně, aby za netvora jediný člověk nabízel deset tisíc zlatých."
"No to teda jo!" prohlásí Markus a čte mi přes rameno.
"Ubytujeme se a toho člověka si najdeme," rozhodne Roderick.

Pošlu ho, asi jsem se z toho šoku trochu zasekla. Pokud možno, tak ho předám rovnou tobě. "No právě, deset tisíc!! To nebude jen tak ledajaká obluda...To je koledování o život!" Snažím se svoji paniku trochu uklidnit, ale jsem už tou minulostí tak nějak poznamenaná, že to ve mně vyvolává asi větší strach, než by mělo...

Teď už mě to teda hodně zajímá.
"O co jde??"
Markus naznačuje Katryn, aby poslala ten papír dál.

Koukám na tebe nechápavě: "Do čeho??" zajímá mě. Chtěla bych si to taky přečíst, ale budu muset počkat, až to ke mě dojde.
"No určitě!" vyhrkne nadšeně Eliot. Absolutně si nevšiml paniky ve tvém hlase. "Teda...jak rozhodne Roderick..." uklidní se a hodí pohledem po Roderickovi. "...ale snad...deset tisíc!!"

Zatvářím se vyděšeně..."Vy by jste do toho chtěli jít??" V hlavě se mi honí všechny ty vzpomínky, kdy jsme měli s obludama co dočinění...Jestli se do toho pusí, tak budu mít o ně opravdu strach...A je to tu zase, opět se o někoho bojím...

Eliotova tvář se skoro rozjasní. "Skvělý!" pronese si polohlasně a protože je vedle něho Katryn, podá papír jí.

"Ale potkali jsme cestou ještě něco zajímavého!" řekne Shanir a sáhne si za kazajku, aby vytáhl bílý papír, na kterém je cosi napsáno. Podá ho Roderickovi a ten se do něj začte.
Během čtení se mu objeví na obličeji zaujatý výraz. Chvíli se ještě do papíru dívá.
"Hm," protáhne. "To nezní vůbec špatně. Víte o tom něco víc?" obrátí se na Ewana se Shanirem.
"No, nijak zvlášť, ale nepochybuji, že se o tom dá lehce něco zjistit." odpoví Shanir.
"To by nebylo od věci," kývne Roderick a podá papír dál, Eliotovi, aby si to mohl taky přečíst.

Na náměstí se sejdeme všichni skoro nastejno. Poslední přichází Margaretina skupina, ale opravdu jen o chvilku později, než ostatní. Roderickova skupina má dva tipy na ubytování, ale Roderick by to raději neriskoval, kvůli přitahování pozornosti, protože to jsou drahé krčmy. Já s Markusem jsme neměli skoro vůbec štěstí a poslední skupina by měla taky dva tipy, ovšem je to zase pravý opak...pohodlí nejspíš nic moc, je to v přístavní čtvrti.