Druhá strana (53 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(21:17) Morigan -> Ketryn: Nasednete na koně stejně jako předtím, ty před Patricka.
(21:18) Ketryn: (Už jsem na to přišla, jsem masochistka :-D)
(21:19) Morigan: (Dřív bych tě tak asi nenazvala nikdy, ale teď si to už asi o tobě myslím!! :-D)
(21:19) Ketryn -> Morigan: Vezmu si otěže a pobídnu koně do kroku. Myslím, že bychom zvládli i klus? Začínám si říkat, kde a jak vás najdeme.
(21:19) Margare-tka: (Co jsi proboha řekla zase?)
(21:20) Morigan -> Ketryn: Jo, klus jde určitě taky.
(21:20) Ketryn: (No jo no, prostě mi hráblo :-D Ale já fakt nevěděla, jak jinak ho odtamtud dost. Bála jsem se, že se mnou do Harmu prostě neodjede...)
(21:21) Ketryn: (Neboj, už jsem neřekla vlastně nic :-D )
(21:21) Ketryn -> Morigan: Tak když se nějak srovnáme, tak ho pobídnu do klusu.
(21:22) Margare-tka: (Ty jsi se s ním vyspala?)
(21:23) Ketryn: (Jo...)
(21:23) Ketryn: (Takhle to prostě dopadá, když nejedu podle plánu :-D)
(21:24) Ketryn -> Morigan: Říkám si, jak jsi na tom ty s Jamesem.
(21:26) Morigan -> Ketryn: Nějakou dobu klušete po prázdné cestě, než objevíte za další zatáčkou uvázané dva koně a nás tři na druhém kraji cesty, jak sedíme a odpočíváme.
(21:28) Ketryn -> Morigan: To je vlastně docela trapná situace :-D Ale mě do smíchu vážně není. Zastavím koně a asi sesedneme.
(21:28) Margare-tka: (Cože? jako tam na cestě?)
(21:28) Morigan -> Ketryn: Já se neovládnu, abych na tebe nehleděla tázavě, ale je mi jasné, že mi stejně nic neřekneš.
(21:29) Ketryn: (No ne, pronajali jsme si apartmán v hotelu :-D)
(21:29) Ketryn -> Morigan: Já se po tobě dívám dost krizově.
(21:33) Ketryn -> Morigan: "Chcete jet...?" zeptám se nejistě,
(21:34) Margare-tka: (Jsi blázen, nejdřív mu řekneš, že tu máš manžela a dítě a že s ním nikam nepůjdeš a pak se s ním vyspíš....mám nad hlavou otazníky)
(21:35) Morigan -> Ketryn: "Jestli už vy můžete jet," pokrčí rameny Walter.
(21:35) Morigan: (Kdyby jen to, ale vrhal se na něj ona! :-D (jsem práskač...)
(21:37) Ketryn: (To bylo praktické řešení! Byl fakt naštvaný a odmítal jet dál... podlehla jsem panice. No a tohle fungovalo :-D No dobře, řešila jsem průser ještě větším průserem.)
(21:39) Ketryn -> Morigan: "Hm," nemám víc slov a jdu zpátky nasednout. Dívám se po tobě a přemýšlím, jestli něco neříct. Ale nakonec se rozhodnu nechat to až na obědovou pauzu.
(21:42) Morigan -> Ketryn: Vstaneme a jdeme odvázat své koně.
(21:47) Ketryn -> Morigan: Nejdeš třeba sama? Napadne mě na poslední chvíli.
(21:48) Ketryn -> Morigan: Nebo tak, že bych si tě mohla na chvíli zdržet stranou?
(21:48) Morigan -> Ketryn: Nejdu vůbec sama, jakoby měl James neustálou potřebu mít mě na dotek.
(21:49) Morigan -> Ketryn: Musela bys to říct, že chceš se mnou mluvit nebo tak něco.
(21:49) Ketryn -> Morigan: Aha, tak nic, tak to nechám už na ten oběd.
(21:50) Ketryn -> Morigan: Ať se zas aspoň o kus posuneme, než bude další drama.
(21:51) Margare-tka: (Katryn já nevím jestli tohle bylo řešení, ještě mi řekni, že už měsíc nebereš bylinky a mě trefí, jelikož určitě do toho vlítneš.//
(21:53) Ketryn: (Dej mi pokoj :-D! Sama nejlíp vím, že je to krize a že to je ještě horší. Neměla jsem je teď pár dní a hned doma si je zas vezmu.)
(21:55) Ketryn: (Už se to nebude opakovat...)
(21:57) Margare-tka: (no mě je to jedno.... klidně měj dva manžele, když se snesou.)
(21:57) Morigan -> Ketryn: Pokračujeme v cestě. Většinou mlčíte, ale Patrick tě stále tak pevně drží a hladí, jako předtím.
(21:59) Ketryn: (Samozřejmě že nebudu mít dva manžele. Jen to Patrickovi budu muset říct ještě jednou...)
(22:00) Ketryn -> Morigan: Snažím se ho trochu mírnit.

(16:02) Morigan -> Ketryn: "Hm," prohlásí. Obléká se pomalu, jako by se mu nechtělo, nebo byl unavený.
(18:44) Ketryn -> Morigan: Tak ho pozoruji starostlivě, jestli se mu nepřitížilo, přeci jen ještě rozhodně nebyl v pořádku.
(18:46) Ketryn -> Morigan: "Je... je ti dobře?" zeptám se opatrně a podám mu čutoru s vodou.
(21:09) Morigan -> Ketryn: "Jo," řekne nepřesvědčivě.
(21:09) Margare-tka: ..-)
(21:09) Morigan -> Ketryn: Zapne si kalhoty, které jsou pořád celé ztuhlé uschlou slanou vodou a na některých místech roztrhané a hledá tuniku.
(21:10) Ketryn -> Morigan: Stále ho pozoruji, jestli bude schopný cesty.
(21:10) Ketryn -> Morigan: Tak se po ni hned dívám a podám mu ji.
(21:10) Morigan -> Ketryn: To asi ano.
(21:11) Morigan -> Ketryn: Usměje se na tebe a dooblékne se. Váš naprosto poslušný kůň stojí pořád opodál, jenom si okusuje trávu na druhé straně cesty.
(21:11) Ketryn -> Morigan: Donutím ho, aby se napil a když tak snědl nějako placku.
(21:12) Ketryn -> Morigan: Ne, neměl by se na mě usmívat... Bohové, co jsem to zas provedla. Fakt, zabít mě je málo.
(21:12) Ketryn -> Morigan: Já se mu pohledem raději vyhýbám.
(21:13) Ketryn -> Morigan: Ještě že je koník tak hodný, kdyby nám utekl, tak to by byla poslední kapka. Dojdu pro něho a přivedu ho, abychom mohli nasednout.
(21:13) Ketryn -> Morigan: A propadám se na dno zoufalství.

(15:42) Morigan -> Margare-tka: Zatím všechno vypadá v pořádku, akorát Sára je protivnější, než obvykle, dokonce i jednou rozpláče Lassi, ale naštěstí ne na dlouho.
(17:09) Margare-tka -> Morigan: Tak jsem Lassi utěšila, aby neplakala. A snažím se aby to postupovalo co nejvíce v klidu jak to jde, jestli už dnes prudí, tak zítra bude fakt protivná.
(17:22) Morigan -> Margare-tka: Na večeři se zase dožaduje masa.
(17:28) Margare-tka -> Morigan: To jsem ji vzala k nám a dala jsem ji kousek masa jako dělám velmi málo upečený a samozřejmě lehce teplý a nějakou zeleninu. To si dám s ní. Udělala jsem ho s přípravou toho masa na zítra.
(17:36) Morigan -> Margare-tka: Nejdřív to zahodí na zem, že to není maso, ale pak to jde tedy sebrat a sní to.
(17:45) Margare-tka -> Morigan: Tak ji to pomohu sebrat a čistit. Je mi líto, že ji nedokážu dát to co chce. Ale králíka ji zakusovat nebudu.
(17:59) Morigan -> Margare-tka: Jídlo samozřejmě sní, ještě se nestalo, že by nějaké jídlo nesnědla, ale spát se jde s pláčem.
(18:05) Margare-tka -> Morigan: Tak se ji snažím utěšit. Tak moc bych jí chtěla dát to co chce, ale neví jak to tady zrealizovat. Toho by si prostě někdo všiml.
(18:06) Morigan -> Margare-tka: Když se dobrečí ke spánku, jdeš si taky lehnout, protože tušíš, že tě zítra čeká perný den.
(18:11) Margare-tka -> Morigan: Jo to jsi jdu lehnout, hlavně, abych měla to maso připravené a čaj.
(18:11) Margare-tka -> Morigan: Modlím se asi aby to všechno zvládala dobře, nejspíš usínám s pocitem, že ji nejsem schopná dá to co chce.
(18:22) Morigan -> Margare-tka: Ráno vstává brzy, žádné vyspávání se nekoná.
(18:24) Margare-tka -> Morigan: To se dalo předpokládát. jsem asi na to nastavená. tak jakmile ji slyším, tak se probudím. "Dobré ráno, jak si se vyspinkala?"
(18:30) Morigan -> Margare-tka: "Mám hlad!" řekne a dívá se na tebe způsobem, kdybys jí radši dala najíst a neptala se na takové hlouposti.
(18:34) Margare-tka -> Morigan: "Já vím, že máš hlad." usměju se na ni a jdeme se obléknout a najíst.
(18:34) Margare-tka -> Morigan: "Jen se oblečeme a jdeme."
(18:35) Margare-tka -> Morigan: Asi většina lidí pí, co?
(18:36) Morigan -> Margare-tka: To ještě ano, je brzy.
(18:39) Margare-tka -> Morigan: No to bude dlouhý den.

(14:49) Morigan -> Ketryn: "Asi ano," usoudí.
(14:55) Ketryn -> Morigan: Tak vstanu a pomůžu mu na nohy. Samozřejmě jsme se oblíkli.
(14:56) Morigan -> Ketryn: No zatím ještě ne.
(14:56) Morigan -> Ketryn: Dotkne se tvého tetování a pomalu po něm přejíždí. "Bolelo to?" zeptá se.
(15:00) Ketryn -> Morigan: Aha, tak jsem se zrovna chtěla začít oblékat. "Ne... nebo ne nijak zvlášť, samozřejmě je to cítit, ale člověk to v tu chvíli nevnímá jako bolest..." řeknu popravdě.
(15:10) Ketryn -> Morigan: "Tetuje se při takové zvláštní příležitosti ve Velké svatyni," dodám. "A tohle mi nedělali najednou. Tetování vzniká postupně během let a postupně se rozšiřuje. Každý ho má jinak velké a na jiném místě."
(15:24) Ketryn -> Morigan: Polknu a raději se začnu oblékat, abych se skryla, před jeho pálivými dotyky.
(15:41) Morigan -> Ketryn: "A co to znamená? Má to nějaký význam?" zeptá se.
(15:53) Ketryn -> Morigan: "Když mě tetovali poprvé, tak jsem se vlastně stala svobodným Varjagem se vším všudy včetně přijetí od bohů. Je spojeno s bohy a bojem a podobnými statečnými činy. Do Svatyně se chodí dvakrát do roka, ale záleží, jestli tě vyberou, že si zasloužíš dostat další tetování," pokusím se vysvětlit a doufám, že ho to moc nevyděsí.

(12:24) Morigan -> Ketryn: "Vlastně nevím," přizná nerad. "Možná i odhodlali, jen jinak a asi by... no, nevím, jestli by měla úspěch. Tedy jestli bychom dopluli."
(12:28) Ketryn -> Morigan: "Proč s vámi ten druid plul až sem?" ptám se dál.
(12:31) Ketryn -> Morigan: "A... proč jste proboha s sebou brali... Anabellu...?" zašeptám bolestně, úplně se to bojím vyslovit.
(12:40) Morigan: (No, já jsem ráda, že jsem znovu zapnula počítač, ani jsem nepočítala, že se to odešle, natož dvakrát, zase se zasekl.)
(12:42) Morigan -> Ketryn: "Ti druidi byli tři," řekne.
(12:44) Ketryn -> Morigan: (Jo aha, mně tam přišla divná ta časová mezera. To je pěkný šmejd, že takhle zlobí :-(( )
(12:47) Ketryn -> Morigan: "Tři? Proč na tom měli takový zájem..." Stále mi to nedává takový smysl.
(12:49) Morigan -> Ketryn: Pokrčí rameny. "Nejsem si jistý, jestli to chápu, ale měli."
(12:51) Ketryn -> Morigan: "Já myslím, že to nechápu vůbec..." vzdychnu a posadím se na zem.
(12:52) Morigan -> Ketryn: "Oni měli zájem především na Annie," řekne tiše.
(12:54) Ketryn -> Morigan: "Proč...?" vypravím ze sebe. Tohle je fakt strašné tajemství.
(12:55) Ketryn -> Morigan: Představa, že to před tebou tajíme je strašná, ale že ti to řeknu je ještě strašnější.
(12:59) Morigan -> Ketryn: "Já nevím, nerozumím druidským věcem. Říkali, že k nim teď patří."
(13:04) Ketryn -> Morigan: "Aha... Jen stále nechápu, jakou to má souvislost s tím, že jste nás podle nich museli najít. Ale druidům asi vážně nejde moc rozumět," zakroutím hlavou.
(13:05) Ketryn -> Morigan: "James... to chce před Morigan tajit?" zeptám se opatrně.
(13:09) Morigan -> Ketryn: "Miláčku to já nevím, neměli jsme skoro možnost o tom mluvit. Nebudu se ho na to ptát, ale já o tom mluvit nebudu. Ani ty ne."
(13:10) Morigan -> Ketryn: "Byla mu tak podobná," řekne pak tišeji. "Kdybys jen viděla, jak byl šťastný, když ji našel."
(13:13) Morigan -> Ketryn: "Během chvíle se stala celým jeho světem. Ani nevíš, jak strašně jsem mu tajně záviděl," dodá.
(13:16) Ketryn -> Morigan: "Nebudu..." zakroutím hlavou a do očí se mi zas hrnout slzy. "Tohle se nemělo stát," hlesnu nešťastně. "Vím, jak musí být Jamesovi strašně..." A bude to ještě horší.
(13:17) Ketryn -> Morigan: Podívám se na něho a znovu mě bodne u srdce, když si představím, jak jim bude, až uvidí naše děti.
(13:24) Ketryn -> Morigan: Je to hodně těžké poslouchat, jak o tom mluví. I o tom, jak moc bych chtěl vlastní dítě.
(13:26) Morigan -> Ketryn: A pak si najednou přikryje dlaněmi obličej a skutečně se rozpláče.
(13:26) Ketryn -> Morigan: "Je mi to líto, všechno..." hlesnu a položím si hlavu na kolena a snažím se zas uklidnit.
(13:27) Ketryn -> Morigan: "Patricku..." Tohle mě dostane úplně. Vstanu a jdu ho znovu obejmout. Slzám se nedokážu ubránit.
(14:21) Ketryn -> Morigan: Objímám ho a snažím se ho utišit.
(14:36) Morigan -> Ketryn: Snaží se ovládnout a uklidnit se.
(14:39) Ketryn -> Morigan: "To zvládneme..." zašeptám, ale sama tomu nevěřím a bojuji s tím, abych se nezhroutila.
(14:43) Ketryn -> Morigan: "Opravdu bychom je měli dojet..." navrhnu, když už je na tom trochu líp. Soustředit se na jednoduché praktické úkonu mi v tuhle chvíli přijde jako jediné řešení.

(09:58) Morigan -> Ketryn: Patrick stále sedí bez pohybu na okraji cesty, jako by na něj pomalu padala náhlá síla všech událostí.
(10:01) Ketryn -> Morigan: Koukám nejistě, jestli Patricka ten zásek trochu přejde. Po chvilce váhání, se ho nakonec pokusím políbit a v tom polibku jsou všechny city k němu, které jsem měla založené hluboko uvnitř sebe, i bolest z téhle celé bezvýchodné situace.
(10:03) Ketryn -> Morigan: Uvědomuji si, že jsem to na něho neměla vybalit takhle najednou, ale nějak jsem nestihla přemýšlet a najednou to vše bylo venku. Myslím, že se mi srdce bolestí opravdu za chvíli rozpadne. Nevím, jak teď z toho ven, tak zkouším poslední bláznivou možnost.
(10:08) Morigan -> Ketryn: K6
(10:09) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 2
(10:14) Morigan -> Ketryn: V první chvíli je trochu v šoku a pak se tě pokusí odstrčit, není to ale zase tak přesvědčivé.
(10:17) Ketryn -> Morigan: Tak seberu sílu, obejmu ho a zajedu mu rukou pod košili a snažím se v polibku pokračovat.
(10:23) Morigan -> Ketryn: Tak to už nevydrží a vloží do toho polibku všechno své zoufalství i lásku. Teď už ale nemáš šanci to jakkoli zastavit.
(10:28) Ketryn -> Morigan: Já vím... a asi se o to ani nesnažím. Vím, že to je krize, ale sama chci aspoň na chvíli zapomenout na své vlastní zoufalství. No dobře, pak to bude ještě horší...ale na to vůbec nemyslím, vlastně vůbec nemyslím a jen se tomu poddám.
(10:31) Ketryn -> Morigan: (Nevím, jestli jsem teď někdy trochu nezapomněla na bylinky, ale pokud ano, tak je hned v Harmu budu muset začít hned pít :-D!)
(10:31) Ketryn -> Morigan: (Nevím, jestli jsem teď někdy trochu nezapomněla na bylinky, ale pokud ano, tak je hned v Harmu budu muset začít hned pít :-D!)
(10:33) Morigan -> Ketryn: (Kat, to jsi asi zapomněla v návalu těch událostí!)
(10:34) Ketryn -> Morigan: (No, to asi ano. Řekla bych, že jsem si je úplně zapomněla vzít do Kattegattu.)
(10:39) Morigan -> Ketryn: (No tak my jsme se tam utábořili někde dál na cestě... :-D)
(11:15) Ketryn -> Morigan: (No :-DD Sorry, tohle jsem neplánovala už vůbec :-D)
(11:17) Ketryn -> Morigan: Mám pocit, že na mě pak padne krize už absolutní a nejsem schopná cokoli říct. Chvíli jen ležím, přitulená k Patrickovi, a říkám si panicky, jestli se tohle vše opravdu děje?
(11:21) Morigan -> Ketryn: Patrick taky nic neříká, jen tě drží a hladí.
(11:23) Ketryn -> Morigan: Ne, tohle opravdu nemůže mít dobrý konec. Už se mi chce zase brečet, ale slzy ze všech sil zaženu.
(11:24) Ketryn -> Morigan: "Asi... bychom měli opravdu jet..." vypravím ze sebe po dalších deseti minutách. Ale nezním moc přesvědčivě, nechce se mi teď vůbec nic. "Budou o nás mít starost."
(11:27) Morigan -> Ketryn: "Myslím, že taky chtějí být sami," řekne Patrick, ale pak si uvědomí, že vlastně sami nejsme stejně. "Walter...no, s Walterem to není úplně lehké, ale bez jeho lodi a jeho skvělé znalosti moře bychom se sem nedostali," řekne, jako by ho omlouval.
(11:30) Ketryn -> Morigan: "No... Walter je pořád stejný jako tenkrát. Řekla bych, že jim moc soukromí nenechal..."
(11:36) Ketryn -> Morigan: Jak dlouho už tak můžeme být pryč?
(11:37) Ketryn -> Morigan: Říkám si, jestli kdyby vás Walter nechal samotné, jestli bys provedla to, co já...
(11:45) Morigan -> Ketryn: Tak to opravdu nevím ani já...
(11:46) Ketryn -> Morigan: Ještě nějakou dobu ležím a přehrávám si to vše v hlavě... neměla jsem to dělat.
(11:49) Ketryn -> Morigan: Pak už bychom ale opravdu měli jet, ať se do Harmu vůbec dneska dostaneme... Začnu se pomalu zvedat.
(11:55) Morigan -> Ketryn: Patrick pořád leží a pozoruje tě.
(11:58) Morigan -> Ketryn: "Druidi nám to řekli," poznamená Patrick po chvíli.
(11:59) Ketryn -> Morigan: "Co vám řekli??" zarazím se uprostřed oblíkání.
(12:00) Morigan -> Ketryn: "No že... v podstatě že tuhle plavbu musíme podniknout. Že vás musíme najít a že vás najdeme. Mluvila jsi někdy s nějakým druidem?"
(12:03) Ketryn -> Morigan: No bezva, takže je sem poslali druidové? A ještě to stálo život Anabellu? Fakt nevím, kam až má krize může padat... "Ano, ale moc si to nepamatuji..." řeknu popravdě. Opravdu si to setkání s druidy teď nedokážu moc vybavit. "Co vám ještě řekli?"
(12:08) Morigan -> Ketryn: "Oni prý umí vidět budoucnost," řekne. "Jenže řeknou vždy jen část, nebo to co říkají má těžko pochopitelný smysl."
(12:10) Ketryn -> Morigan: "Jo, to si dovedu představit..." přikývnu.
(12:10) Ketryn -> Morigan: "A proč říkali, že nás musíte najít?"
(12:16) Morigan -> Ketryn: "To je složité na vysvětlení," napřímí se na loktech. Tváří se zamyšleně, ne, že by ti to nechtěl říct, ale jako že se opravdu snaží vymyslet, jak to vysvětlit.
(12:17) Ketryn -> Morigan: Tak se na něj dívám vyčkávavě, jestli se k tomu vysvětlení odhodlá. Začíná mě to zajímat čím dál víc...
(12:22) Ketryn -> Morigan: "A... kdyby vám to neříkali, tak byste se k téhle plavbě neodhodlali? Prý jste měli jednoho druida s sebou, to jim na tom tak záleželo?"

(00:30) Margare-tka: Rodíme nestíhám. Ale teď jsem tu zjistila, že je už rozvrh na březen a 12 mám noční. Měla jsem tam požadavek na volno, ale Dana mi ho tam nedala. Zkusím to vyměnit ještě s Jitkou, ta je jediná kdo by mi to mohl vzít, zítra ji zavolám, ale má tam pět dní volna, tak jestli někam nejede, Dám vědět.

Margare-tka -> Morigan: Jdu se Sárou na snídaňo oběd a doufám, že t začne až zítra.

(20:58) Morigan -> Margare-tka: Všechno do sebe nacpe, ale opakuje ti párkrát, že chce to maso a tváří se nespokojeně.

(21:05) Margare-tka -> Morigan: "Neboj uděláme ho dnes." dneska budu extrémně na pozoru, když už teď má chuť na maso. nepustím jí z očí..

(21:10) Morigan -> Margare-tka: Prozatím jí to stačí, jdou si hrát s Lassi i Einarem ven.

(21:15) Margare-tka -> Morigan: Tak na ně dohlížím, sednu si tam a šiju panenky a hlídám je.

(21:18) Morigan -> Margare-tka: Většinou pobíhají kolem domu.

Systém: Margare-tka přichází do místnosti.

(22:28) Margare-tka: (Promiň měla jsem hodně papírování a musela se soustředit.)

(22:29) Margare-tka: Tak je hlídám a sleduji hlavně Sáru. Pokud si hraje, tak ji snad přejde zlobení.

Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.

(22:38) Morigan -> Margare-tka: Pokud tam sedíš a šiješ, tak je v dohledu máš tak desetinu doby, co si hrají.

(22:47) Margare-tka: Aha.... no tak to je blbý. :-/ Tak odskočím na chvilku do kuchyně připravit jí to maso a pak se zase vrátím čas od času za nimi vyjdu..

Systém: Margare-tka přichází do místnosti.

(13:55) Morigan -> Ketryn: Zamrká, aby zaplašil slzy v očích. "Jak jsi mohla tak rychle přestat věřit, že tě najdu? Po tom všem, co jsme prožili, po tom všem."
(14:01) Ketryn -> Morigan: Uhnu pohledem, protože se na něho nedokážu dívat, i když ho přes slzy stejně moc nevidím. Tak strašně to bolí, tak strašně moc! "Nechtěla jsem ti ublížit, vážně.. vlastně mě to trápí celou dobu," zašeptám. "Ale byla jsem slabá... prostě jsem nedokázala život tady jen předstírat.
(14:04) Ketryn -> Morigan: "Myslela jsem si, že nemáme šanci spolu být...Tolikrát jsme se našli, ale vždy nás po chvíli zas něco rozdělilo..."
(14:04) Morigan -> Ketryn: "Tak proč nás teď rozděluješ ty?"
(14:09) Ketryn -> Morigan: "Protože... nedokážu opustit svou rodinu, mám dítě... Na to prostě nejde jen tak zapomenout."
(14:22) Morigan -> Ketryn: Vezme tvou tvář do dlaní. "Nemůžu uvěřit, že bys to udělala," řekne.
(14:27) Ketryn -> Morigan: "Patricku, prosím..." po tvářích se mi hrnou slzy. Nemám sílu se s ním dál dohadovat. "Musíme jet..."
(14:28) Morigan -> Ketryn: "Kam si myslíš, že pojedu?" odstrčí tě, až narazíš na sedlo a koně za svými zády.
(14:33) Ketryn -> Morigan: "Musíme jet dál!" vyhrknu a v panice se otočím, jestli jste ještě v dohledu??
(14:34) Ketryn -> Morigan: "Tady není kam jinam jít! Musíme všichni do Harmu a vymyslet, co dál."
(14:35) Morigan -> Ketryn: My už asi dávno nejsme v dohledu, ta cesta nevede rovně.
(14:36) Ketryn -> Morigan: Uvědomím si, že jsem mu vážně neměla říkat celou pravdu najednou.
(14:37) Morigan -> Ketryn: "Já nemusím vůbec nic!" odsekne a ztuhle se posadí na okraj cesty, oči sklopené k zemi.
(14:38) Ketryn -> Morigan: "Musíme je dohnat! Tady není úplně bezpečno," naléhám a začnu mít strach. "Ještě si o tom všem promluvíme," pokusím se ho vzít za ruku. "Je toho najednou hrozně moc."
(14:40) Ketryn -> Morigan: "Prosím, pojď," kleknu si k němu.
(14:41) Ketryn -> Morigan: Jo, měla jsem skončit před tím, než jsem mu řekla, že od Sigfrieda neodejdu... Jenže v tu chvíli mi fakt nešlo nějak přemýšlet.
(14:48) Ketryn -> Morigan: "Nedokážu si s tím vším najednou poradit a nevím, co mám dělat... Tak prosím pojď, promluvíme si o tom všichni," snažím se ho přesvědčit a přepadá mě další panika.
(14:50) Ketryn -> Morigan: Ty jo, doufám, že si nějak všimnete, že za vámi nejsme.
(14:51) Morigan -> Ketryn: Zvedne oči. "Ona taky? Lily?" uvědomí si najednou.
(14:54) Ketryn -> Morigan: Váhavě přikývnu. "Ale to je mezi ní a Jamesem," hlesnu.
(14:59) Morigan -> Ketryn: "Ach bože... pane Bože!"
(15:03) Ketryn -> Morigan: "Já nevím, co bude Morigan dělat... nebyla možnost o tom mluvit..." dodám. Ale nedovedu si představit, že bys Ragnara a kluky opustila. Myslím na Anabellu a padá na mě tíha celé té tragedie.

(10:35) Morigan -> Ketryn: Patrick stále mlčí a ani se nepohne.
(10:46) Ketryn -> Morigan: Proč na mě aspoň nekřičí nebo něco? Fakt se za chvíli rozložím na molekuly. Vůbec nevím, jestli mě napadne pobídnout koně, abyste nám neujeli. "Já... hrozně mě to mrzí... nechtěla jsem..." hlesnu bolestně, ale pak zas mlčím. Na tohle nejsou slova ani žádná omluva.
(11:04) Ketryn -> Morigan: "Vybrali si nás jako družky, proto nás odvedli do Harmu... Plánovaly jsme útěk, tak jsme se rozhodly předstírat, že jsme si tu zvykly a jsme spokojené, abychom měly volnost a nepodezřívaly nás. Jenže nebylo jak utéct a postupně se to zvrtlo a už jsme to nepředstíraly, ale ten nový život najednou žily..." vypravím ze sebe po chvíli.
(11:06) Morigan -> Ketryn: "Neměla jsi... na vybranou. Byla moje chyba, že jsem tě před nimi neochránil," hlesne.
(11:18) Ketryn -> Morigan: "Cože?" vyhrknu a otočím se šokovaně na něho. "Nebyla to tvoje chyba! Já se smířila, že teď budu žít tady, podlehla jsem... Je to celé moje chyba! Musíš mi to vyčítat, křičet na mě nebo já nevím co."
(11:28) Morigan -> Ketryn: "Tvoje chyba přece nebyla, že tě odtáhli násilím na nějakou barbarskou loď! Chtěl jsem, abys dělala všechno pro to, abys přežila a to jsi udělala..."
(11:32) Ketryn -> Morigan: "Patricku...já..." zadrhává se mi hlas a po tváři mi tečou slzy. "Nemůžeš být na mě tak hodný, když já jsem tě tak zradila...
(11:34) Ketryn -> Morigan: "Mám tu rodinu..." zopakuji.
(11:46) Ketryn -> Morigan: Snad mi konečně dojde, že nejedeme a pobídnu koně do kroku, než nám úplně zmizíte.
(11:52) Morigan -> Ketryn: Kůň se zase pomalu rozejde. Patrick opět chvíli mlčí. "Nemohla jsi vědět, že... že za vámi pojedeme na sever. Nebýt Jamese, nikdy bychom se sem nedostali. Nepotřebuješ zachránit, zachránila ses sama a to si nikdy neodpustím. Ale vždycky je přece naděje, aby to mělo dobrý konec, Katryn, oba jsme naživu!"
(12:01) Ketryn -> Morigan: Tak tohle mě rozbrečelo i tady. "Tohle nemá dobrý konec..." vzlyknu. Otočím se a neobratně ho na chvíli obejmu.
(12:02) Morigan -> Ketryn: "Je mi jedno, co se stalo nebo co jsi udělala, když jsem tě zase našel, slyšíš?"
(12:08) Ketryn -> Morigan: Zase se otočím, než spadneme. "Nemůže ti to být jedno..." vzdychnu.
(12:08) Ketryn -> Morigan: "Patricku... já Sigfrieda a Ydu neopustím..." vypravím ze sebe.
(12:13) Morigan -> Ketryn: Prudce trhne otěžemi, zastaví koně a seskočí na zem vedle něj.
(12:13) Ketryn -> Morigan: To se leknu, co to dělá??
(12:19) Morigan -> Ketryn: Popadne tě za pas, takže ti nezbyde nic jiného, než nechat se sundat a postaví tě proti sobě, za zády máš koně. "Já jsem tvůj muž, Katryn, nikdy jsem jím nepřestal být!"
(12:20) Ketryn -> Morigan: Dívám se na něho docela vyděšeně a nevím, co říct.
(12:27) Morigan -> Ketryn: "Málem jsem umřel, když jsem tě ztratil a neztratím tě podruhé."
(12:30) Ketryn -> Morigan: "Já vím... a nikdy si neodpustím, jak moc jsi pro mě riskoval."
(12:31) Ketryn -> Morigan: "Ale tady... před zraky zdejších bohů... je můj muž Sigfried..." vypravím ze sebe šeptem.
(12:47) Morigan -> Ketryn: "Nezajímají mě zdejší bohové a nemají zajímat ani tebe, ty sem nepatříš, i když si to myslíš!"
(12:56) Ketryn -> Morigan: Tak tohle je vážně krize a noční můra. "To není tak jednoduché... Přijala jsem je a oni přijali mě..." Stáhnu si košili z ramene a ukážu mu to tetování. A vás zachránili, pomyslím si, ale nahlas to raději neřeknu. "Měli bychom jet..." Pokusím se to ukončit.
(13:32) Morigan -> Ketryn: Zastaví tě pevným stiskem ramene. Na tetování se dívá nevěřícně a znechuceně. "Myslela sis, že jsem mrtvý? Myslela sis snad, že jsem mrtvý? Protože jestli ne, pořád jsem tvůj muž já a byl jsem jím dřív, než jsi vůbec tušila, že nějaký barbarský ostrov existuje! Nemůžeš mít v každé zemi manžela, takhle to nefunguje!"
(13:38) Ketryn -> Morigan: No to by se divil, já jsem na to mnohomanželství docela expert, pomyslím si hořce. Vůbec nevím, co víc mu říct, aby mě pustil.
(13:39) Morigan -> Ketryn: (Vlastně máš ještě dva manžele v jiných zemích, ale tam je to už docela diskutabilní :-D )
(13:42) Ketryn -> Morigan: "Ty víš, že jsem věděla, že jsi živý! Přes Richieho jsem viděla hodně věcí... Ale byly jsme tady na konci světa a myslela jsem, že už se nikdy neuvidíme! Začala jsem žít prostě od začátku jako už několikrát a byla jsem šťastná. Proč mě stále chceš? Vždyť se ti hnusí to, čím teď jsem?!"
(13:48) Ketryn -> Morigan: "Nikdy jsem tě nepřestala milovat... Ale když jsem se smířila s tím, že zůstaneme tady, tak to byl pro mě konec..." dodám potichu.

(11:00) Morigan -> Ketryn: Jsem překvapená, že jsi zpátky tak rychle.
(11:01) Ketryn -> Morigan: Nelíbí se mi, že bychom si měli ještě jednoho koně půjčovat od jarla. Tak zas vejdu do pokoje, asi o dost dřív, než byste čekali. "Mor, toho koně, na kterém jsi přijela, ti poslala Margaret??"
(11:02) Morigan -> Ketryn: "Cože? Ne. Popadla jsem prvního koně, kterého jsem tam potkala. Je fakt, že nevím, komu patřil, to jsem nějak neřešila," přiznám.
(11:03) Morigan -> Ketryn: "Sigfried to asi bude vědět, komu patřil, jen jsem mu oznamovala, že si ho beru, v tu chvíli tam velel," vzpomenu si.
(11:06) Ketryn -> Morigan: "Tak Margaret už se asi fakt úplně zbláznila," vzdychnu unaveně. "Vyklopila Tynně, že jsou Patrick s Jamesem naši manželé, a teď mi tvrdí, že pro tebe poslala i koně."řeknu varjagsky.
(11:06) Ketryn -> Morigan: Při jmenování Sigfrieda se zarazím a sevře se mi žaludek.
(11:07) Ketryn -> Morigan: "Takže toho koně si teď můžeme normálně vzít a pak ho vrátíme majiteli," ujišťuji se.
(11:10) Morigan -> Ketryn: To asi zůstanu šokovaně zírat. "Proč jí to řekla??" odpovím taky varjagsky.
(11:10) Morigan -> Ketryn: "Nechci vám do toho kecat, ale nechtěly byste toho s tím barbarským jazykem nechat?" ozve se Walter.
(11:13) Ketryn -> Morigan: "Nevím, prý to musela Tynně vysvětlit, aby mohla poslat posla. Nechápu, proč jí musela vůbec něco vysvětlovat a když už, tak proč to vyklopila úplně všechno. Trochu jsme se kvůli tomu pohádaly, prý se mi nemá co ospravedlňovat," odpovím ti znovu varjagsky.
(11:14) Morigan -> Ketryn: "Hm, takže je opravdu nejvyšší čas vypadnout!" řeknu tedy obecnou a hodím po Walterovi nehezký pohled.
(11:14) Ketryn -> Morigan: "No, teď si na to budete muset trochu zvyknout," probodnu Waltera naštvaně pohledem. Jsem z toho všeho už fakt hodně rozházená.
(11:15) Morigan -> Ketryn: "Jen doufám, že toho koně někdo ustájil, já jsem ho totiž po příjezdu nechala stát jen tak venku. Ale poznám ho, je takový strakatý," vstanu a jdu si zkompletovat všechno, co tu mám, abychom se mohli nějak vypravit.
(11:16) Ketryn -> Morigan: "Tak já jdu konečně k té Gwydě a sejdeme se ve stájích, abychom našli toho tvého koně?" navrhnu. Taky jsem si tam rychle pobalila těch pár věcí, co jsem si přivezla.
(11:16) Ketryn -> Morigan: "Tak já jdu konečně k té Gwydě a sejdeme se ve stájích, abychom našli toho tvého koně?" navrhnu. Taky jsem si tam rychle pobalila těch pár věcí, co jsem si přivezla.
(11:17) Morigan -> Ketryn: Přikývnu, my se pokusíme zatím nějak dát dohromady.
(11:18) Ketryn -> Morigan: Tak já zas jdu. Snažím se přidat do kroku a být u Gwydy co nejdřív.
(11:26) Ketryn -> Morigan: Zas zaklepu na dveře a vzpomenu si, že se nesmím zapomenout zeptat na ty košile.
(11:27) Morigan -> Ketryn: Gwyda už tě očekává, takže tě vede rovnou z druhé strany do stáje, kde už je jeden z jejich koní osedlaný.
(11:29) Ketryn -> Morigan: "Moc děkujeme!" je zlato, že ho i rovnou osedlala. "Jen... bych měla ještě jednu prosbu. Nemohla bys postrádat ještě tři nějaké košile nebo tuniky?" zeptám se. "Jejich oblečení dostalo při ztroskotání a ošetřování opravdu dost zabrat."
(11:32) Morigan -> Ketryn: "No, určitě ano," zamyslí se a jde se vrátit do domu, aby nějaké našla. "Přiznám se, že bych je strašně ráda viděla," řekne ti, když ti předává dvě složené košile a jednu jednoduchou hnědou tuniku. "Ale nechci působit jako zvědavá drbna."
(11:33) Ketryn -> Morigan: "Děkuji," řeknu vděčně a obejmu ji.
(11:34) Ketryn -> Morigan: "Aha," zamyslím se. "Tak asi můžeš jít se mnou, jestli chceš. Aspoň se pozdravíš s Morigan," navrhnu.
(11:35) Morigan -> Ketryn: Pokud to řekneš takhle, tak asi jde. Vedeš tedy koně a Gwyda nese to oblečení.
(11:39) Ketryn -> Morigan: Tak nechtělo se mi jí to odmítat, když nám tak ochotně pomohla. Míříme tedy do jarlových stájích.
(11:42) Morigan -> Ketryn: My už tam čekáme, osedlávám koně, na kterém jsem zřejmě přijela a asi se mi podařilo najít i sedlo. "Jamie nic mi nebudeš podávat, říkala jsem, že tu ruku nesmíš zatěžovat několik dní, ta rána je ještě křehká!" slyšíš můj hlas. "Podá mi to Walter."
(11:43) Morigan -> Ketryn: "Je to pro mě pocta," odpoví Walterův hluboký, ironický hlas. "Jako vždy."
(11:44) Ketryn -> Morigan: "Ahoj," zavolám na vás, abyste věděli, že jsme přišli. Někam tam uvážu toho koně a jdeme za vámi.
(11:50) Ketryn -> Morigan: "Tohle je Gwyda, byla tak hodná, že nám půjčila koně a nějaké oblečení," představím ji. "A to jsou Patrick, James a Jamesův bratr Walter."
(11:55) Morigan -> Ketryn: Všichni se zatváří trochu překvapeně (tedy kromě mě, já se na Gwydu vděčně usměju).
(11:56) Morigan -> Ketryn: "Moc mě těší, vzchopí se Patrick jako první a napřáhne ruku k pozdravu, protože nemá tušení, že tady takový pozdrav prakticky neznají.
(11:57) Ketryn -> Morigan: Podívám se po Gwydě, jestli to pochopí, nebo jestli mám začít vysvětlovat společenské nedorozumění.
(11:59) Morigan -> Ketryn: "Moc vás zdravím," odpoví Gwyda, ale ruku mu nepodá. "Je mi líto, co se stalo s vaší lodí. Ale bohové vás vedli správnou cestou přímo sem," usměje se.
(11:59) Morigan -> Ketryn: "Otázka je, kteří bohové," dodá Walter.
(12:01) Ketryn -> Morigan: Tady se ruka nepodává, zašeptám Patrickovi.
(12:01) Ketryn -> Morigan: No, s Walterem to bude ještě těžké.
(12:02) Morigan -> Ketryn: "Waltere," napomene ho lehce James.
(12:05) Ketryn -> Morigan: Jdu sedlat svého koně a doufám, že si Walter nebude libovat v tom, aby říkal něco nevhodného.

(11:08) Morigan -> Margare-tka: "Dnes?" podiví se. "Přece na tom ještě nemůžou být tak, aby mohli cestovat? Kam jedou, do Harmu?" zeptá se.
(11:09) Margare-tka -> Morigan: "Předpokládám, že do Harmu, kam jinam. Tak Morigan tu ruku zaléčila a pokud bude mít něco na bolest, tak snad to bude dobrý.""
(11:19) Morigan -> Margare-tka: "Budou potřebovat asi něco na cestu, že?"
(11:20) Margare-tka -> Morigan: "Kat mě prosila o jídlo a Koně prý už teď mají dva a nějaké si půjčí tady v Kattegattu."
(11:21) Margare-tka -> Morigan: A jak se ptá, jako, že se jí nelíbí, že odjíždíte a nebo je to naprosto bez podtextu?
(11:23) Morigan -> Margare-tka: To nepoznáš.
(11:24) Morigan -> Margare-tka: Přikývne. "Nějaké jídlo jim necháme připravit, do Harmu to nemají daleko."
(11:25) Morigan -> Margare-tka: (Takže asi spíš se ti zdá, že v tom žádný takový podtext nebyl.)
(11:26) Margare-tka -> Morigan: "Asi budou chtít vyrazit co nejdřív, aby s nimi mohli jet pomalu. Dojdu to říct do kuchyně."
(11:36) Margare-tka -> Morigan: "Dojdu tam rovnou, ještě se půjdu kouknout nasáru má zase spací den, takže zítra určitě bude protivná. Pak se sem vrátím." řeknu jí a jdu tedy do kuchyně. "Helgo prosím tě mohla by jsi připravit nějaké jídlo na cestu do Harmu pro 5 lidí? Sýr, placky, pití, však ty víš nejlépe co."
(11:39) Morigan -> Margare-tka: Helga přikývne a jde s tím začít. Sáru v posteli nenajdeš, ale dveře byly normálně zavřené.
(11:45) Margare-tka -> Morigan: Tak se jdu kouknout pod postel.
(11:52) Morigan -> Margare-tka: Jo, přesně tam spí.
(11:56) Margare-tka -> Morigan: Tak ji tam nechám a zase jdu, mám z toho starost. Ještě se stavím u vás.
(11:56) Margare-tka -> Morigan: Zaťukám a vejdu dovnitř.

(09:14) Margare-tka: :-) Jdu si udělat snídani a budu tu.
(09:19) Morigan: Předpokládám tedy, že Margaret odešla z pokoje.
(09:21) Ketryn: "Tak ahoj..." podaří se mi ještě hlesnou. "Rozloučíme se pak v síni..."
(09:26) Margare-tka: "Jo určitě budu se tam někde pohybovat, ať máte ještě klid před cestou."
(09:30) Margare-tka: Jdu tedy pak tedy dělat po baráku co je potřeba, možná uklízení toho prádla nebo jiný úklid. určitě je tam toho dost.
(10:14) Morigan -> Margare-tka: V síni se pak potkáš s Tynnou. "Jak jsou na tom ranění?" zeptá se tě, asi předpokládá, že ses tam byla podívat.
(10:17) Margare-tka -> Morigan: "Řekla bych, že dobře. Morigan zaléčila Jamesovi ruku."
(10:37) Morigan -> Margare-tka: "To je dobře," prohlásí Tynna. "Už dostali nějaké jídlo?"
(10:37) Morigan -> Margare-tka: Když si tam takhle povídáte, vstoupí do síně Katryn.
(10:38) Ketryn: "Dobré ráno," pozdravím Tynnu. "Mohla bych s tebou na chvíli mluvit," podívám se na Margaret.
(10:39) Margare-tka -> Morigan: "Jo viděla jsem tam snídani."
(10:39) Margare-tka: "Ahoj."
(10:40) Margare-tka: "Jo jasně. Hned se vrátím. " jdeme tedy stranou, "Co se děje?"
(10:42) Ketryn: "Nic, tedy když tohle všechno budeme brát jako nic. Za chvíli budeme odjíždět, jdu nám teď nachystat koně. Tak jsem se chtěla zeptat, jestli bys nám s sebou mohla dát nějaké jídlo na cestu. Samozřejmě peníze za všechno pošleme, jak už říkala Morigan."
(10:45) Margare-tka: "Jo s jídlem jsem počítala. Chcete půjčit i koně? Nebo si vezmete jen toho co jsi s ním přijela ty?"
(10:47) Ketryn: "Ne, děkujeme, koně máme. Jjednoho mám já, na jednom přijela Morigan a jednoho si půjčíme od Gwydy, teď tam pro něho jdu."
(10:48) Ketryn: "Díky, za všechno."
(10:49) Ketryn: "Tak zatím," rozloučím se a jdu ke Gwydě.
(10:51) Margare-tka: "No toho jsem ji poslala já, myslím. Teď už nevím jak to bylo v tom shonu."
(10:53) Ketryn: To se zarazím. "To Morigan neříkala. Myslela jsem, že si ho vzala tam z bojů. Automaticky jsme počítali, že si ho zas odvezeme."
(10:56) Morigan -> Margare-tka: Ne, neposlala, toho jsem si tam "vzala".
(10:56) Margare-tka: "Myslím, že si bral koně, aby to bylo rychlejší."
(10:57) Margare-tka -> Morigan: (Tak já jsem se ptala posla jestli ho kůň bude zdržovat on říkal, že ne, tak jsem si myslela, že si ho vzal. Ale pokud ne, tak j mi to jedno.//
(10:59) Ketryn: "Rychlejší? Vždyť jet na koni a druhého vést za sebou ho muselo zpomalovat. No to je jedno. Jdu se tedy ještě domluvit, jak to uděláme. A když tak ti řekneme..." Jsem z toho zaskočená. "Ahoj," rozloučím se a jdu rychle do našeho pokoje.
(11:01) Margare-tka -> Morigan: "Hele pokud si ho nevzal, tak je mi to jedno, říkal, že ho to zdržovat nebude, Nekoukala jsem jak odjíždí. "
(11:01) Margare-tka: "Hele pokud si ho nevzal, tak je mi to jedno, říkal, že ho to zdržovat nebude, Nekoukala jsem jak odjíždí. "
(11:01) Margare-tka: "na to nebyl čas."
(11:01) Morigan -> Margare-tka: (Pak si to asi myslíš, že to tak udělal, ale nevíš, jak to to bylo nakonec, pak ses už nikoho neptala.)
(11:01) Morigan -> Margare-tka: (Jo, tak nějak :-)
(11:03) Margare-tka -> Morigan: Jdu se tedy pak vrátit za Tynnou.
(11:04) Morigan -> Margare-tka: "Něco se děje?" zeptá se tě.
(11:06) Margare-tka -> Morigan: "Ne, jen chtějí dnes už odjet." řeknu jí.

(09:19) Morigan: Předpokládám tedy, že Margaret odešla z pokoje.
(09:21) Ketryn: "Tak ahoj..." podaří se mi ještě hlesnou. "Rozloučíme se pak v síni..."
(09:25) Ketryn -> Morigan: Když Margaret odejde, tak dostanu zásek a koukám do blba, připadá mi to celé jak zlý sen.
(09:26) Margare-tka: "Jo určitě budu se tam někde pohybovat, ať máte ještě klid před cestou."
(09:26) Ketryn -> Morigan: Snažím se vzchopit a začít plánovat, jak to teď uděláme. Asi budeme muset požádat, jestli by nám nedali ještě nějaké jídlo na cestu. A budu muset dojít pro toho koně ke Gwydě.
(09:29) Ketryn -> Morigan: Zatím čekám, než se vzbudíte, abychom se všichni nějak domluvili.
(09:30) Margare-tka: Jdu tedy pak tedy dělat po baráku co je potřeba, možná uklízení toho prádla nebo jiný úklid. určitě je tam toho dost.
(09:32) Morigan -> Ketryn: Walter se pomalu posadí, jen co Margaret odejde, nejspíš ho probudil hovor, nebo dveře.
(09:36) Ketryn -> Morigan: "Dobré ráno..." pozdravím ho potichu a snažím se nasadit nějakou neutrální masku.
(09:41) Morigan -> Ketryn: "Dobré ráno," odpoví Walter a chvíli si prohlíží mě a Jamese. "Neměli bychom je probudit? Tedy pokud pořád platí, že spěcháme, protože nás pronásleduje náčelník."
(09:46) Ketryn -> Morigan: "Nepronásleduje nás náčelník...Ale vzbudit bychom je asi měli, bude lepší, když vyrazíme co nejdřív."
(09:47) Ketryn -> Morigan: Vstanu, podám Walterovi jídlo a pak jdu opatrně vzbudit vás dva.
(09:53) Morigan -> Ketryn: Poděkuje ti a začne jíst.
(09:54) Morigan -> Ketryn: k6
(09:55) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 2
(09:55) Morigan -> Ketryn: Moc se ti nedaří nás probudit.
(09:58) Ketryn -> Morigan: "Ach jo... asi by ještě potřebovali vstát," vzdychnu. "Ale když bychom jeli třeba až po obědě, tak bychom museli jet moc rychle, abychom stihli do večera dorazit." Chvíli váhám a pak vás zkusím vzbudit trochu silněji.
(09:59) Ketryn -> Morigan: *spát
(10:01) Morigan -> Ketryn: K6
(10:04) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(10:05) Morigan -> Ketryn: Podaří se ti probudit Jamese.
(10:06) Ketryn -> Morigan: "Dobré ráno... Jak se cítíš?" ptám se poté, co mu dám trochu času na probrání.
(10:12) Morigan -> Ketryn: "Dobře," odpoví. "Už odjíždíme?"
(10:14) Ketryn -> Morigan: "No... nerada vás budím, ale měli bychom se najíst a pomalu vyrazit, ať nemusíme cestou moc spěchat."
(10:14) Ketryn -> Morigan: Snažím se dál probudit tebe, nebo to spíš možná nechám na Jamesovi.
(10:28) Morigan -> Ketryn: Připadám si úplně přejetá, ale vstávám a kontroluju tu Jamesovu paži.
(10:32) Ketryn -> Morigan: Ty jo, doufám, že tu cestu zvládnete. Taky vám podám jídlo. "Dojdu pro toho koně ke Gwydě a nachystat ty naše. A taky se poptám, jestli můžeme dostat nějaké jídlo na cestu," řeknu vám.
(10:34) Morigan -> Ketryn: Přikývnu. "Kdyby náhodou Gwyda měla nějaké košile nebo tuniky navíc, které by mohla postrádat, byla by moc hodná," uvědomím si, že jejich oblečení není v úplně nejvhodnějším stavu.
(10:35) Ketryn -> Morigan: "Jo no jo," uvědomím si, že nad tím jsem úplně zapomněla přemýšlet. "Zeptám se," slíbím.
(10:36) Ketryn -> Morigan: Tak pak jdu. Kdybych cestou potkala Margaret, tak se jí zeptám na to jídlo.
(10:37) Morigan -> Ketryn: Margaret je v síni.
(10:37) Morigan -> Ketryn: S Tynnou.
(10:38) Ketryn: "Dobré ráno," pozdravím Tynnu. "Mohla bych s tebou na chvíli mluvit," podívám se na Margaret.
(10:39) Margare-tka: "Ahoj."
(10:40) Margare-tka: "Jo jasně. Hned se vrátím. " jdeme tedy stranou, "Co se děje?"

(22:37) Margare-tka: "Tohle nejsou problémy. Ty budou zítra" hořce se usměju.
(22:37) Ketryn: (Stále nevím, jestli mi dojde ten úplněk...)
(22:38) Morigan: (Asi ne, Kat.)
(22:38) Ketryn: (Taky se obávám.)
(22:46) Margare-tka: To se jako tvářích nechápavě?
(22:50) Ketryn: No spíš tomu asi nepřikládám moc pozornost.
(22:56) Margare-tka: "Já už tedy asi půjdu."

(21:03) Morigan -> Ketryn: Samozřejmě tě nenechá. Ale nevypadá, že by nezvládl nést tác.
(21:04) Ketryn -> Morigan: Tak mu ho tedy nakonec nechám, ať ho odnese.
(21:10) Morigan -> Ketryn: Vrátíte se zpátky, Patrick položí tác na stůl, něco z toho vezme pro vás oba a sedne si s tebou zpátky na postel. My ostatní ještě nejspíš spíme a tak mlčky jíte spolu, Patrick tě občas krmí a dívá se na tebe nesmírně láskyplně.
(21:15) Ketryn -> Morigan: Drtí mi to srdce na malinké kousíčky! Asi se mu trochu vyhýbám pohledem, protože už to nezvládám. Jsem už centimetr od toho, abych mu řekla celou pravdu, ale držím se, nebylo by dobré o tom začínat, dokud nebudeme na cestě.
(21:24) Ketryn -> Morigan: Teď jsem si vzpomněla, že jsem se ho chtěla zeptat na Anabellu! "Patricku...řekni mi, že s vámi nebyla Anabella na té lodi...?" zašeptám tak, aby mě mohl slyšet opravdu jen on.
(21:26) Morigan -> Ketryn: Tak to vzápětí vypadá, že asi vyzvrací všechno, co právě snědl a ve vteřině střelí pohledem k posteli, kde spím já a James. Pak ti položí dlaň přes ústa a zakroutí záporně hlavou, aby tě v žádném případě nenapadlo pokračovat.
(21:28) Ketryn -> Morigan: Mlčím, ale mám zděšený výraz a do očí se mi hrnou slzy.
(21:31) Ketryn -> Morigan: To fakt nemůže být pravda :-/
(21:34) Morigan -> Ketryn: Patricka přešla chuť na jídlo.
(21:37) Ketryn -> Morigan: No mě taky... Prostě jsem chtěla jen slyšet, že tam nebyla :-( Složím si hlavu do dlaní a snažím se zatlačit slzy a nějak se s tím vyrovnat.
(21:43) Morigan -> Ketryn: Patrick tě mlčky obejme a pevně drží.
(21:46) Ketryn -> Morigan: Z toho všeho psychického vypětí se mi chce zhroutit a prostě jen brečet, tohle je taková poslední kapka. Snažím se to rozdýchat, protože prostě musím, tohle se nemůžeš dozvědět, ale je to vážně těžké.
(21:58) Margare-tka: Jdu hned ráno za vámi do pokoje.
(22:01) Margare-tka: Tedy hned po tom co se najím.
(22:04) Morigan -> Ketryn: Zničehonic se otevřou dveře a v nich stojí Margaret.
(22:06) Ketryn: To se leknu. Rychle se narovnám a utřu si oči. "Ahoj..."
(22:08) Margare-tka: "Ahoj. Nechtěla jsem vás rušit, jen jsem vás nechtěla minout. A jak dopadla ta ruka? myslela jsem, že se ještě stavím, ale měla jsem lehce problém se Sárou včera, usínací story."
(22:09) Margare-tka: Vypadám zaskočeně, když kat vidím. A jak se tváří Patrick?
(22:10) Ketryn: "Ruku má James hezky zaléčenou," odpovím. "Pojedeme asi hned, jak se všichni vzbudí a nají..."
(22:15) Margare-tka: Aha tak to je dost trapný. "No já asi půjdu." řeknu dost nejistě s rozpačitým pohledem, když vás vidím. "tak mi prosím neujeďte bez rozloučení." otočím se jdu.
(22:16) Ketryn: "Nemusíš chodit," zakroutím hlavou.
(22:25) Margare-tka: "Tak ještě bychom je vzbudili, Mor asi ještě potřebuje spát. Doufám, že jsme vás včera tím vyrválem na chodbě nerušily.." mluvím tiše.
(22:27) Ketryn: "Ne... vůbec nic jsme neslyšeli. Vy jste měli nějakou scénu?" snažím se vzpamatovat a nějak konverzovat.
(22:28) Morigan -> Ketryn: Patrick tě stále objímá kolem pasu a na boku cítíš jeho pevnou dlaň, jako by se tě snažil ujistit, že tě opravdu drží.
(22:31) Ketryn -> Morigan: Walter měl fakt pravdu, tohle nemá šťastný konec....
(22:31) Margare-tka: "No jako vždy, nechtěla, chtěla jít s Lassi a pak se dívat na čarování. Nakonec usnula v síni pod stolem."
(22:34) Ketryn: "Aha... je mi líto, že s ní máš problémy..." řeknu upřímně.
(22:34) Ketryn -> Morigan: Pro teď to vzdávám a opírám se o něho.

(19:05) Margare-tka -> Morigan: Dojdu tedy za Ginnou a poprosím ji jestli by mola dojít, za Linnou a přivést ji, že Morigan je s ním domluvená na léčení té ruky. A že to budete dělat někdy teď. Kolik je tam hodin? Já jen jestli není čas dát spát děti, dneska by mohly být unavení.
(19:06) Morigan -> Margare-tka: Samozřejmě tě poslechne a vydá se za Linnou. Děti už bys asi mohla dát spát, je nějaký čas po večeři.
(19:13) Margare-tka -> Morigan: Pokud si hezky hrají, tak je tam ještě necháme si asi hrát. Den před úplňkem si připravím maso, jako vždy. Takže to vlastně až zítra.
(19:25) Morigan -> Margare-tka: Jo, to je až zítra. Sára opět nechce jít spát a je protivná, protože by chtěla spát s Lassi.
(19:40) Margare-tka -> Morigan: "No tak nechceš jít spát a nebo chceš jít spát s Lassi?" ptám se jí a u toho je i Lassi a Tynna? Mě ty její vteklé amoky jednou zničí.
(19:42) Morigan -> Margare-tka: "Půjdu spát, ale s Lassi!" zvýší hlas. Jsou u toho obě.
(19:45) Margare-tka -> Morigan: "Zlato, ale Lassi spinká u své maminky a ty u mě. Hrajete si přes den." snažím se nechci aby spala jinde dokud to jde.
(19:47) Morigan -> Margare-tka: Tak tě praští někam do stehna sevřenou pěstičkou a netváří se, že by chtěla jít spát.
(20:00) Margare-tka -> Morigan: "Sáro!" houknu na ni a plácnu ji zadku. "Tohle tedy dělat nebudeš."
(20:00) Morigan -> Margare-tka: Tak ti vrátí druhou ránu.
(20:01) Margare-tka -> Morigan: A teď přijde Tynna s tím, že může u nich spát a mě ranní.
(20:02) Margare-tka -> Morigan: Chtěla jsem ji nabádout, že by Lassi mohla spát u nám, pokud by to Tynna dovolila. Ale te´d má holka smůlu.
(20:03) Margare-tka -> Morigan: "Jde se." vezmu ji za ruku a vedu do ložnice. To ten idylický hrací večer dopadl. "A nehejkej nebo budeš rušit Morigan při čaruje."
(20:04) Margare-tka -> Morigan: "Viděla jsi snad, že by Lassi zlobila maminku?"
(20:06) Morigan -> Margare-tka: "Chci vidět, jak čaruje!!!" zašprajcne se na chodbě a odmítá jít dál.
(20:12) Margare-tka -> Morigan: "To není vidět. Čarování je neviditelný." mě z ní raní šlak "rušily bychom ji."
(20:15) Morigan -> Margare-tka: "Chci se tam podívat! Chci jí rušit!!" lehne si na zem, abys jí nemohla táhnout dál.
(20:18) Margare-tka -> Morigan: Tak si stoupnu ke zdi a čekám až se na zemi vyvzteká. Doufám, že ten vyrvál k vám není slyšet.
(20:22) Margare-tka -> Morigan: "Sáro, ona ti určitě někdy jindy ukáže jak se čaruje, když ji o to poprosíš."
(20:23) Morigan -> Margare-tka: Když zjistí, že jsi jí pustila a ještě sis stoupla dál, tak se bleskurychle sebere a zdrhne zpátky do síně.
(20:30) Margare-tka -> Morigan: Tak to mě zaskočila. Jdu hned za ní. "Sáro, vrať se." zavolám na ni.
(20:32) Morigan -> Margare-tka: Vběhne do síně, ale když tam dojdeš ty, nikde jí nevidíš. Tynna ani děti už tam nejsou, šla je určitě už taky uložit.
(20:36) Margare-tka -> Morigan: Tak se ohnu a koukám se pod stoly.
(20:37) Morigan -> Margare-tka: No, někde tam je, podle zvuku, ale ona moc dobře slyší tebe, takže ví, kdy zdrhnout zase jinam.
(20:48) Margare-tka -> Morigan: "Sáro ty si tady chceš hrát na schovávanou? Já už jsem ale unavená." říkám jí Tak se pak na chvilku zastavím a poslouchám kde je.
(20:49) Margare-tka -> Morigan: Já nevím tohle asi nic nespraví. Ani vejprask. Je tam ještě někdo?
(20:50) Morigan -> Margare-tka: Pár lidí je roztroušeno po síni. Kde je, to celkem slyšíš, ale asi nejsi schopná jí chytit.
(20:52) Margare-tka -> Morigan: Tak asi počkám až usne pod stolem. Naleju si teda medovinu a čekám jestli ji to přestane bavit a nebo vytuhne. Monituruji, tedy kde je, aby mi nezdrhla.
(20:54) Morigan -> Margare-tka: Nakonec usne pod stolem někde v rohu síně.
(21:00) Margare-tka -> Morigan: Tak si pro ni dojdu, zvednu ji a nesu do ložnice.
(21:02) Morigan -> Margare-tka: Když se ji pokoušíš vyrvat zpod toho stolu v tom rohu, tak se samozřejmě začne budit. "Nech mě!" zafňuká ospale. "Nech mě!"
(21:10) Margare-tka -> Morigan: Tak se ji pokusím zase ukonejšit ke spaní, aby se mi nevzbudila. A pak odnést.
(21:11) Morigan -> Margare-tka: Vždycky to dopadne stejně, jakmile se jí pokusíš vytáhnout (nevím tedy za co jí chytneš?) z jejího kouta, kde je stočená, probere se a začne být vzteklejší a rozespale tě odstrkovat.
(21:19) Margare-tka -> Morigan: Jde ten stůl odsunout? Abych ji mohla v tom klubíčku vzít a odnést. Nechci aby spala v síni na zemi.
(21:21) Morigan -> Margare-tka: Leda tak kdyby vás bylo tak pět.
(21:23) Margare-tka -> Morigan: Hm... tak odsunu tu lavici a pokusím se ji prostě vyndat s o největším klidu. V nejhorším se trochu probudí no.
(21:24) Morigan -> Margare-tka: (A za co jí taháš ven?)
(21:28) Margare-tka -> Morigan: Vlezu si tak k ní na bokem a pokusím se ji vzít do náruče a pak s ní vycouvat a vstát. Pokud to nejde, jak ji chytnu zezadu pod rukama a jemně vytáhnu a vezmu do náruče v tom klubíčku.
(21:34) Morigan -> Margare-tka: Ospale se ti brání, když jí začneš násilím táhnout po té podlaze (a ty se taky pěkně vyválíš) a když jí konečně vytáhneš zpod stolu, už začíná být zase naštvaná. "Co děláš, co mi děláš??" fňuká vztekle. Naštěstí ospalost jí bere sílu, takže se ti povede jí nějak vytáhnout do náruče. Je to ale pěkná fuška a skoro z posledních sil, na to, abys ji tahala když nechce, už váží hodně.
(21:35) Morigan -> Margare-tka: Pokud by se ti pokusila z náruče vymanit, tak bys ji v žádném případě neudržela, naštěstí je na to ospalá.
(21:43) Morigan -> Margare-tka: Dofuníš do ložnice totálně vyčerpaná.
(21:44) Margare-tka -> Morigan: "Nesu tě do pelíšku." šeptám a ni. Pak si s ní na chvilku sednu na tu lavici, abych nabrala sílu a nesu ji k nám.
(21:47) Margare-tka -> Morigan: tak i položím do postýlky a začnu se převlékat na spaní.
(21:48) Morigan -> Margare-tka: "Nechci! Proč jsi tak zlá?" odpoví ti vzdorně, ale pak už tak nějak malátně dřímá.
(21:48) Margare-tka -> Morigan: "Zlatičko já nejsem zlá. Chci aby jsi se měla dobře." šeptám jí, abych ji nevzbudila.
(21:55) Morigan -> Margare-tka: Pak odpadneš a usneš. Ráno se ale kupodivu probudíš brzy, asi proto, že víš, že bychom měli odjíždět. Sára ještě spí.
(21:58) Margare-tka -> Morigan: To jsem ráda, že to proběhne bez hysterie, že odjíždíte. Asi večer mi šrotovalo v hlavě jestli jsem na ni fakt zlá....

(19:38) Ketryn -> Morigan: Čekám, než usnete a přemýšlím, co budu teď dělat.
(19:42) Morigan -> Ketryn: Walter se odebere na postel, kde ležel původně, než se přestěhoval na tu Jamesovu a pronese cosi o tom, že tři jsou na tuhle postel přece jenom moc.
(19:43) Morigan -> Ketryn: Patrick tě zezadu pevně obejme a začne líbat do vlasů a potom i na krk.
(19:43) Ketryn -> Morigan: :-D Nechce vám dělat křena :-D
(19:44) Ketryn -> Morigan: Cože? To se leknu a projede mnou elektrický proud. To mi nemůže dělat!
(19:45) Ketryn -> Morigan: "Patricku..." vydechnu a chci pokračovat, ale nějak nemůžu najít slova.
(19:45) Morigan -> Ketryn: Tak si tě k sobě otočí, aby tě mohl políbit na rty.
(19:48) Ketryn -> Morigan: Ach bohové, já fakt skončím v pekle! Chvíli mu to automaticky oplácím, ale pak mi konečně sepne mozek a jemně se odtáhnu. "Měl... bys jít taky spát..." vypravím ze sebe konečně. "Zítra nás čeká cesta."
(19:51) Morigan -> Ketryn: "Já vím," zašeptá, ale navzdory tomu pokračuje dál, jako by se nemohl ovládnout.
(19:54) Ketryn -> Morigan: "Ne... ne... zítra to bude náročný den, musíš ještě nabrat sílu," snažím se ho roztřeseně položit a sama zůstat sedět.
(19:55) Morigan -> Ketryn: k6
(19:55) Ketryn -> Morigan: V krku mám knedlík, že jsem ráda, že vůbec mluvím.
(19:55) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 6
(20:01) Morigan -> Ketryn: I když se musí evidentně opravdu hodně ovládat, lehne si zpátky na záda. Tebe sice drží pořád za obě ruce a hladí tě, nic víc ale nedělá.
(20:06) Ketryn -> Morigan: Tak to se mi uleví, tohle bylo vážně těžké. "Dobrou noc," zašeptám a dám mu pusu na čelo. Taky ho hladím a čekám, než usne. Uvnitř mě ale přepadne panický strach z toho, co mu budu muset zítra říct.
(20:10) Morigan -> Ketryn: Trvá aspoň na tom, aby sis k němu lehla.
(20:10) Ketryn -> Morigan: Tak to se nebráním a zas si k němu lehnu.
(20:25) Morigan -> Ketryn: K6
(20:25) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(20:30) Morigan -> Ketryn: Probudíš se samovolně docela brzy ráno, nejspíš podvědomě tušíš, že se musíme nějak vzchopit a vyrazit.
(20:32) Morigan -> Ketryn: Vypadá to, že jsi první vzhůru.
(20:32) Ketryn -> Morigan: Tak se posadím a přemýšlím, jestli vás ještě nechat spát nebo vás začít budit.
(20:34) Ketryn -> Morigan: Vstanu, rozčešu si a zapletu vlasy a asi půjdu zjistit, jestli bych nám mohla donést snídani.
(20:37) Morigan -> Ketryn: (Myslíš, že tam máme hřeben? :-/
(20:37) Ketryn -> Morigan: (Ne, to asi nemáme :-D Myslela jsem jen prstama.)
(20:37) Morigan -> Ketryn: Tak to jo :-D
(20:38) Morigan -> Ketryn: "Katryn?" ozve se Patrick šeptem, asi se probudil, když jsi vstávala.
(20:40) Ketryn -> Morigan: "Patricku, už jsi vzhůru," usměju se. "Jak se cítíš?"
(20:41) Ketryn -> Morigan: Vrátím se zpátky k posteli.
(20:41) Morigan -> Ketryn: "Výborně," přitiskne si tvou ruku ke rtům. "Někam jdeš?"
(20:43) Ketryn -> Morigan: Zase se mi sevře žaludek. "Chtěla jsem se jít podívat, jestli už bych nám mohla donést snídani," zašeptám.
(20:44) Ketryn -> Morigan: "Asi by bylo nejlepší, kdybychom vyrazili na cestu co nejdřív," dodám.
(20:51) Morigan -> Ketryn: "Půjdu s tebou," zvedne se potichu z postele.
(20:53) Ketryn -> Morigan: "Měl bys..." chci říct odpočívat, ale pak mi dojde, že stejně za chvíli pojedeme. "Dobře," přikývnu nakonec. Pozoruji ho ale, jak na tom je a jestli má opravdu dost sil? Pomalu si vydáme do kuchyně.
(20:54) Morigan -> Ketryn: Jde potichu s tebou, cestou a v kuchyni se zvědavě rozhlíží.
(20:54) Ketryn -> Morigan: Je v kuchyni někdo?
(20:56) Morigan -> Ketryn: Ne, momentálně ne.
(20:58) Ketryn -> Morigan: Tak se tam jdu porozhlídnout po něčem, co bychom si mohli dát k snídani (sýr, tvaroh, placky nebo chleba, ovoce nebo prostě tak něco) a nandám nám to tam na nějaký tác včetně pití.
(20:59) Morigan -> Ketryn: Patrick to vezme, abys to nenesla ty.
(21:01) Ketryn -> Morigan: To se mi mu to moc nechce dávat, že to klidně odnesu. Mám furt tendence ho šetřit.

(18:48) Morigan: Podívám se po tobě káravě, já se tady snažím Jamese přesvědčit, že to je nutné a že to v pohodě zvládnu a ty mi to takhle podkopeš!
(18:48) Morigan: "Když si tu ruku ovážu, můžu s tím jet v klidu na koni," chytne se toho James.
(18:48) Morigan: "Myslím, že bys jí neměl kecat do řemesla," nadhodí Walter.
(18:49) Ketryn: Jé, to jsem nechtěla. Jen se stále nemůžu rozhodnout, o koho mám větší starost.
(18:50) Margare-tka: "Pošlu pro ni Ginu. Bude lepší, když ti to Mor zaléčí." kouknu na něj, že ti do toho furt kecá.
(18:52) Morigan: "Děkuju," řeknu Margaret a jdu se pomalu připravovat.
(18:52) Morigan: James tedy rezignuje, ale nadšeně se netváří. Bude se tvářit ještě méně nadšeněji, až to začne opravdu pekelně bolet.
(18:53) Morigan: "Jsem už dlouho přesvědčená, že léčitelství je naprosto nejužitečnější obor magie!" řeknu, abych to odlehčila.
(18:54) Morigan: "Tady není... magie?" zeptá se Walter.
(18:54) Margare-tka: To se tvářit bude, ta ruka je dost hnusná.
(18:54) Morigan: Zakroutím hlavou. "Nejen to. Tady jsou všichni lidé vůči magii dokonce úplně imunní. Rezistentní."
(18:54) Morigan: "Co to znamená?" podiví se Patrick.
(18:54) Margare-tka: "Jo to je, měl by se ho čit každý čaroděj povinně."
(18:55) Ketryn: "To je a rozhodně neužitečnější. Ale Mor, ty jsi fakt dobrá, na to, že nejsi léčitel. Máš už praxi," mrknu na tebe.
(18:55) Margare-tka: "No to znamená, že tu na ně magie vůbec nefunguje."
(18:56) Ketryn: "Že na ně magie vůbec nepůsobí, nemůže jim ublížit ani je vyléčit."
(18:56) Ketryn: vysvětlím Patrickovi.
(18:56) Morigan: "Že ať kouzlím cokoli na někoho z nich, nestane se nic. Tedy mě ubyde energie, jako by se kouzlo provedlo, ale oni to vůbec neucítí, i kdyby bylo sebesilnější. Jako by měli ten nejspolehlivější amulet proti magii, jenže v krvi. Napořád. Tedy aspoň myslím."
(18:56) Morigan: "Čím myslíš, že to je?" zeptá se James.
(18:57) Morigan: "Ochrana zdejších bohů," řeknu bez váhání. Uvědomím si, že zatímco na začátku jsem si tím nebyla tak jistá, teď tomu zcela věřím.
(18:57) Ketryn: Přikývnu, taky tomu věřím.
(18:57) Morigan: "To je pěkná ochrana bohů, když jim znemožňuje nechat se i vyléčit," pronese Walter.
(18:58) Morigan: "Asi proto, že nic nemá jen jednu stranu," pronesu zamyšleně.
(18:59) Margare-tka: "No já jdu."
(19:01) Ketryn: "Berou magii jako nebezpečnou. To, že u mí dělat i dobré věci, jako je třeba léčení, je tu novinka."
(19:09) Morigan -> Ketryn: Když přijde Linna, donutíme Jamese vypít nový, silný odvar proti bolesti a pak začneme. Stejně je nejdřív potřeba zbavit ho stehů a pro jistotu ránu znovu vyčistit a není to nic příjemného ani jednoduchého, ještě, že je James tak omámený. Patrick ti celou dobu svírá pevně ruku, jako by trpěl s ním.
(19:14) Morigan -> Ketryn: S pospojováním potrhaných svalů na některých místech mám potíže a není to jednoduché, odmítám to ale vzdát, protože to je velmi důležité. Když se s tím konečně poperu, zacelit tu povrchovější ránu, byť je dlouhá a křivá, jde docela hladce.
(19:15) Morigan -> Ketryn: Když je pak na Jamesově paži jen rudá, lesklá, klikatá jizva, jsme oba bledí, vyčerpaní a se zpocenými obličeji. "Spi, Jamie," políbím ho na čelo a doufám, že opravdu usne. "Potřebuješ nabrat sílu."
(19:15) Ketryn -> Morigan: Myslím, že si s Patrickem svíráme ruku navzájem, taky jsem z toho nervní.
(19:16) Morigan -> Ketryn: "Naprosto úžasné," prohlásí Walter, který to pozoroval celkem z blízkosti. "Necítíte se tady poněkud nevyužitá s takovýmhle potenciálem?" zvedne obočí.
(19:16) Morigan -> Ketryn: "Jděte do háje," vydechnu unaveně. "Nenávidím, když tohle musím dělat."
(19:16) Ketryn -> Morigan: No, to by sis měla hned lehnout vedle něho a spát taky! Pozoruji tě docela s obavami.
(19:17) Ketryn -> Morigan: Čím je Walter odpočatější, tím je zas ironičtější! Myslím, že za chvíli bude úplně na zabití.

(18:03) Ketryn: Katryn: Zakroutím nevěřícně hlavou a myslím si své, ale už Margaret raději nic neříkám. "Nic... nic se neděje," snažím se na Patricka usmát a hlavně se uklidnit. "Jen jsme tu s Margaret trochu diskutovaly..." Samozřejmě přejdu do obecné. "Pojď se najíst, už je večer," pohladím ho po ruce a vstanu, abych mu podala jídlo. Pak jdu jemně vzbudit Morigan, Jamese a Waltera.
(18:03) Ketryn: Morigan: Já už jsem se taky probudila a pomalu vstávám. “Moc děkujeme za jídlo,” řeknu. “Zítra ráno odjedeme, samozřejmě nic nezůstaneme dlužni, buď se sem co nejdřív vrátím, nebo někoho pošlu.”
(18:03) Ketryn: Katryn: Já přikývnu, ale jinak mlčím a podám vám jídlo.
(18:04) Margare-tka: "No já osobně bych nic nechtěla, ale nevím jak si to představuje Tynna." doufám, že nebudou problémy.
(18:06) Ketryn: Řeč o Tynně mě zase naježí, ale udržím se a nic neřeknu. Počítám, že sem peníze za to vše pošleme nebo dovezeme.
(18:10) Margare-tka: Tohle mě taky štve, ale nejvíc mě štve, že jsem si z ní udělala přítelkyni, kterých tam moc nemám a teď tohle. Tedy mám ještě Suzy, ale tohle bylo jinak..
(18:15) Morigan: "Já vím, že ty ne, ale spali jsme v jarlově domě, jedli jeho jídlo a tak. Nemůžeme si dovolit zůstat mu cokoli dlužni."
(18:15) Morigan: Kluci mlčí, ale poslouchají každé slovo a pokouší se v tom orientovat po svém.
(18:18) Margare-tka: "Budiž, ale my sami jsme rozhdly, že se o ně postaráme a o obě. Ale asi to budu muset nechat na ni. Hlavně, že zvládla včas přijet."
(18:19) Ketryn: "Nějak to odhadneme a pošleme sem peníze za všechno," přikývnu. "Ale ještě mu dlužíme převrácený dům naruby a zničené vybavení," ujede mi s úšklebkem varjagsky.
(18:20) Margare-tka: "No tyhle peníze se budou posílat prý po návratu ze severu. Ptala jsem se jí."
(18:21) Ketryn -> Morigan: Začínám si dělat obrázek o tom, že Tynna přebrala vedení domu a rozhodovat úplně o všem opravdu rychle.
(18:27) Morigan: "My mu toho ještě dlužíme dost," neodpustím si, abych taky varjagsky nedodala. "Však se dočká."
(18:28) Morigan -> Ketryn: Udělala jsem si z toho stejný závěr.
(18:28) Margare-tka: To jsem ti samozřejmě řekla taky varjagsky.
(18:28) Morigan: "Jsem ti ale velmi vděčná, že jsi nás tak rychle zavolala," řeknu zase obecnou a myslím to naprosto upřímně.
(18:29) Margare-tka: No myslím, že z nás musí hlavu lehce mimo jak přeházíme do jiných řečí.
(18:31) Morigan: Kluci jsou z té dvojjazyčnosti trochu zmatení a ne moc pozitivně, ale nikdo z nich to zatím nekomentoval. Sázím, že brzy bude první Walter.
(18:33) Margare-tka: "Já vím, že toho hodně." dodala jsem nešťastně varjagsky na tu tvou poslední větu. "Bála jsem se, že tě posel nenajde, ale naštětstí to dopadlo dobře." odpovídám samozřejmě už v obecné.
(18:33) Ketryn: "Ano, to moc děkujeme," souhlasně přikývnu. "Byla to hra s časem."
(18:34) Morigan: (My musíme trošku vypadat jako blázni! :-D)
(18:35) Ketryn: (No, trošku asi jo :-D Ale myslím, že jim začne být jasné, že v tu chvíli nechceme, aby nám rozuměli...)
(18:35) Morigan: Pak, když se hodně najím a napiju, půjdu zkusit něco udělat s tou Jamesovou rukou, i když se ohrazuje,že nechce, ale takhle s ní není schopen vůbec hýbat a i bez těch Linniných odvarů by to asi vůbec nezvládl.
(18:42) Morigan: To jim jasné je, no :-(
(18:42) Margare-tka: "Jdu ještě dohlédnout na děti. Holky se pořád někde schovávají pod stoly a dnes Sára dělala vyrvál u vody, nemá ji ráda a to se na moři narodila..." sdělím vám, aspoň něco mě tu těší, když mám špatnou náladu. "Budeš potřebovat ještě nějak pomoc Mor? Mám pak ještě zajít?"
(18:43) Morigan: "Linninu pomoc asi potřebovat budu," přikývnu. "Ví o tom, jenom jestli bys mohla pro ni někoho poslat."
(18:45) Ketryn: Souhlasím s tím, že to je potřeba vyléčit, jen doufám, že tě to moc neodrovná, ale stejně mám starost. "Mor, hlavně se moc nevyčerpej. Když tak si vezmi energii ode mě, jo?"