Kráter (72 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Nemějte strach, pane Páro. Naposledy jsme se také nevraceli touto cestou. Prošli jsme jakýmsi teleportem...dveřmi, které nás kouzlem přemístily zpět na povrch, hned poblíž studnice." dodám, když vidím v barbarově tváři nechápavý výraz nad slovem teleport.

*****

"Je skutečně stále funkční." nadšeně pozoruji portál, když dorazíme do haly. "Brána cesty do neznáma..."

"Tak jsme tady. Kdo půjde první?" ptám se a už z mého výrazu je znát, že mě se moc nechce.

"No to by mně zajímalo jak vylezem zpátky nahoru, ..." Zabrblám, když vidím jak nám provaz spadl k nohám.

Pak si přehodím svůj klacek přes rameno a společně s ostatníma jdu dál do podzemí až k portálu. Když vidím zařízení, tak pouze poněkud zaraženě stojím a mlčím.

Když odvážete a sundáte starého Pandemonixe z barbarových zad, nemeškáte a pokračujete chodbou dál do podzemního komplexu. Podle pokynů Trorna procházíte dalšími chodbami přes několik místností až do poměrně velké haly, kde na vyvýšeném pódiu stojí obloukový portál.

V jeho středu se stále mihotá a vlní vzduch, snad i trochu světélkuje, občas zajiskří drobnými barevnými jiskřičkami. Jako podivný závoj, přesně jak vzpomínal hraničář na svůj vlastní zážitek s portálem.

[viz Mapy: mapa - Studna]

Trorn se chvilku hrabe ve své torně. Nakonec vytahuje kus složeného papíru. Když ho rozloží, můžete ve světle lampy vidět jakousi změť čar, šipek a dalších značek. Nejde vám zcela na rozum, jak se v tom může někdo vyznat. Štíhlý barbar si své nákresky zamyšleně prohlíží a pak pokýve hlavou, zřejmě ve znamení, že ví kudy se vydat.

Mezitím slezl druhý barbar s přivázaným Pandemonixem na zádech, pak i kudůk Arion, temná elfka Tora Tel'vynn a na závěr bard Triamos.

Když jsou všichni dole, hraničář Aer Thano, který se již zvědavě podíval několik kroků dál do chodby, se vrací a ukazuje vám svůj trik s uzlem. Provaz nejdříve napne, pak uvolní a vzápětí rychle dvakrát za sebou trhne. Provaz se skutečně uvolnil a dalším trhnutím spadl k vám dolů.
Zajímavý chlapík, tenhle hraničář. Jestli umí víc takových kousků, bude se nám hodit.

Neohrabaně vylezu na barbara a snažím se co nejpevněji držet.

"Kdežto synu, cítím se velmi dobře, jen mi je poslední dobou dost horko. Slunce v letních dnech je dosti úmorné. Jinak mi zdraví slouží jak se patří!"

"Moment, podívám se do torny," konstatuji a začínám se v ní přehrabovat.

Po Žabikuchových slovech vyrazím do chodby a vzpomínám, že při své minulé výpravě do podzemního labyrintu jsem nějaký portál viděl.
Podobal se závoji posetému malými namodralými plamínky. Naše tehdejší družina se k němu ale nedostala, byl za mříží, kterou jsme nedokázali otevřít.

Trochu zvědavý na vzhled tohoto portálu jdu opatrně vpřed.

"Yah Eilistraee, dať nindol uss rivvil konečne rozum.. prehodím skôr prosebne pri pohľade na elfa, ktorý si svoje rasové poznámky nedokáže odpustiť v žiadnej situácii. Nečudujem sa mu však, kedysi dávno som takto reagovala aj ja. Až vo Fearûne som sa naučila čo znamená rovnosť a tolerancia. Ach.. Nurien..
Niet času púšťať sa teraz do konfliktov kvôli pár poznámkam a tak elfovi iba prikývnem na znak porozumenia a som pripravená začať zliezať do hlbín studne.

Jen jdi bez obav dál. Nic v tom podzemí už není. Portál poznáš hned, jak ho uvidíš. Nemusíš se bát, že bych ho přehlédnul. Je opravdu velký. říkám hraničářovi a jdu za ním do chodby.
"Trorne, máš ještě mapu tohoto podzemí? Myslím, že by se nám teď hodila."

Nakloním sa nad studňu aby som videl ako sa im darí.Keď vidím že sa tam vykecavájú predtým nežn niečo spravia tak len hvízdnem a zahundrem zhoda veselým hlasom:
Možno to dnes aj všetci stihneme!
Načo hodím očkom na Toru a silene sa usmejem:
Teraz pôjdeš ty..Za sebou ťa nechcem a samú ťa s nimi nenechám takže máš istotu že nič zlého nechystám.A navyše pochybujem žeby sa ti chcelo naťahovať s ozembuchom toho ozembucha hm?
Načo ukážem na lano ktoré tam je a odstúpim bokom aby som dal najavo že nič zlé nechystám.

Žabikuchu, je noc a jsme na dně studny přes patnáct sáhů hluboko, odpovím s úsměvem.
Raději mi rychle pověz něco o tom portálu, bude k rozpoznání ve světle lucerny? A jak je daleko od nás? Za chvíli tu bude nával, tak jestli mohu uhnout dál do toho otvoru?
A ještě jak to minule vypadalo za portálem? Předpokládám, že jste museli jít v noci stejně jako dnes, byla za ním tma, šero nebo světlo, na co se mám připravit?

Během mých posledních otázek dorazil na dno Trorn a jeho lucerna trochu osvětlila prostor. Když se vedle něho cosi objevilo, trhnul jsem sebou a moje ruka sjela k dýce. Trornova slova mě zavčas zarazila, a potichu si opakuji jméno toho tvora:
... Mermyr, Mermyr ... když pomocník a výtečný k tomu, proč ne ...
Trorne, mohl bys posvítit do toho otvoru, kam až mohu popojít? A ten tvůj pomocník ať se nelekne jako já při jeho objevení. Myslím, že i do portálu bych měl jít první, tak vytasím meč, než tam vstoupím.

Zdá se mi, že snad dva tři kroky do chodby udělat mohu, tak vytáhnu meč z pochvy, postoupím a uvolním tak dno studny.
Trochu se přitisknu ke stěně chodby, abych nezacláněl, kdyby tam Trorn posvítil lucernou.
Čekám, jestli Žabikuch nebo Trorn něco řeknou o minulém průchodu portálem či o jeho umístění.

Přejdu k hraničáři u vchodu do chodby a pokleknu u vlezu hned naproti hraničáři.
"Je tam tma, co. Ostatní už lezou."

Když slezu dolů, opráším si kabát a na chvíli se zatvářím, jako bych přemýšlel. Po chvíli se nejdříve nahoře u studně a následně dole u mně zničeho nic objevuje chlupatý malý tvor, o kterým většina z vás ví, jako o mém tichém společníku.
Uvědomím si, že především ten silák, kterého jsme potkali nahoře o něm nic neví, a proto, když vidím že s učencem na zádech slézá až dolů, hlasitě jemu a Aerovi oznámím: "Páro a Aeri, nelekněte se, toto je můj výtečný pomocník, jmenuje se Mermyr. Mluvit neumí, ale když mu něco řeknete, tak vám porozumí." Tím uzavřu představování a přesunu se ke vstupu do podzemí.

"Tak jo," souhlasím, "tak si naskoč." Kyj opřu o studnu, otočím se zády k učenci, kleknu si a shrbím se, tak aby se mu co nejpohodlněji drželo. Když bude nahoře a já ucítím teplo, které z něj sálá (teď nevím jestli si to pamatuju dobře, tak mně kdyžtak opravte :-) ), zakleju: "Hrom do čepice! Nemáš horečku?"

Pak se nechám s učencem svázat dohromady a spustím se spolu s ním dolů se slovy: "Až budeme dole, tak houknu. nezapomeňte pak za náma hodit můj klacík, ..." Ukážu na kyj opřený o studnu.

"Tak dem," řeknu a začneme slejzat.

"No..." znovu se podívám do hlubin studnice, kde už i Žabikuch a Trorn sestoupili na dno. "Možná to není špatný nápad, že byste si mě, pane Páro, přivázal na záda a sručkoval dolů i se mnou."

Podrbu se na hlavě a znovu zabloudím očima do útrob studny. "Ano...myslím, že to bude vlastně nejlepší možnost."

"No jestli si netroufáš slézt sám, ... jestli chceš tak teda podržíme to lano." Odpovídám s lhostejnou tváří a bez okolků Flaveriovi tykám.

Počkám jak se učenec rozhodne a pak buď slezem a nebo ho spustíme.

"Ehm..myslíte, že to tak bude lepší, když mě ponesete na zádech?" zeptám se nervózně a přitom pohlédnu do hlubin studnice, kde se zrovna slaňují Žabikuch a Trorn.

"Jo, hned se vrátím," zavolám přes rameno a ledabyle mávnu prackou. Rychlého pohybu Tory si nevšimnu a nebo na sobě nedám znát, že jsem si ho všiml.

Kráčím do lesa, k místu kde jsem nechal ležet svou zbraň, když mně dožene bard. Poslouchám co mi říká a pak pomalu zakroutím hlavou a zeptám se: "Když je tak krvelačná, kolik lidí už zemřelo její rukou?"

Pak potřesu hlavou a zasměju se. Jednou rukou uchopím kyj, hodím si ho přes rameno a druhou ruku vložím na rameno muzikantovi: "Nedělej si starosti, všechny holky jsou stejný, aspoň tendle typ. Tváří se chladně, ale pod tím jejím rouchem je vášnivá ženská. Krev a mlíko." Podívám se zblízka na elfa a pokračuju: "Rozumíš mi co tím chci říct, ... každá ženská touží po chlapovi, některé si to prostě jen nechcou přiznat. Jsou rády, když se o ně chlapi zajímaj. A tady ta..."
Na okamžik se odmlčím, když vyjdeme z lesa ke studni takže rozhovor slyší i ostatní. Zastavím se pohledem na Toře a s úsměvem dopovím: "... Mladá dáma je prostě neodolatelná."

Pak se vydám směrem k dvojici a bezstarostně oslovím Flaveria: "Tak co, strécu, jak to provedeme? Vlezeš mi na záda? Udržíš se?"

Len sledujem čo robia ostatný a v duchu sa bavím nad tým ako sa to narýchlo snažia organizovať.Mne je to viac menej jedno..Ja sa dole nejak dopravím ale nikto nepremýšľal jak sa tma dopraví starký Pandemonix.
Plus ten nový Aer to nejak organizuje.
Vidím čo spravil barbar tej drowke a až stuhnem.Keď však ona zloží kapucňu ja chytím lutnu a už opriem prsty do hmatníka alôe ešte neudriem do strún.Len sledujem čo drowka spraví.Vidím je ukľudnenie po Flaveriových slovách a oddýchnem si.Ešte chvíľu držím lutnu strnulo v rukách než ju odložím späť na chrbát a uvoľním sa celkovo.
Na deduškovu otázku odpoviem priateľským pokývaním hlavy a veselými slovami:
Samozrejme krehký pane.Len slečnu Tmavokožú by som z toho vynechal a vystačil si len s pánom Veľkosvalovým.
Načo na oboch mávnem jemným pohybom dlane a k obidvom naznačím úklonu a pokrčenie v nohách.A potom sa rozosmejem.
Prejdem pomaly k drowke a moje rysy znova stvrdnú.A veľmi potichu,tak aby to počula len ona jej pošepkám:
Sledujem ťa drowka.Upozorním ho na jeho chybu..Ale ty si dávaj pozor.Sledujem ťa a ak spravíš niečo zlé,budem prvý kto ťa bude lynčovať.Akože sú hviezdy na oblohe nad nami a mesiac svieti na vznešené lesy.
Nečakám na odpoveď a namierim si to k barbarovi svojou ľahkou a bezstarostnou chôdzou načo ho priateľsky potľapkám po ramene a potom si pošúcham tlan,ktorá ma z toho trocha zabolí.A bežným hlasom k nemu prehovorím:
Tú drowku nechaj tak.Nedaj sa oklamať jej ostrými ušami.Ona nie je elf.Drowovia,ľuďmi prezývaný temný elfovia,sú krutá,pomstychtivá,vypočítavá a krvilačná rasa.Ľudský učenci hovoria že sú naši vzdialený príbuzný..Ale to je hlúposť.Medzi drowmi a elfami nie je žiadne puto.Ani príbuzenské a ani žiadne iné.Toto spájanie nás elfov uráža.No ale k veci..Dávaj si pozor ako sa k nej správaš aby ťa neprebodla v spánku alebo niečo podobné.A teraz poď pomôcť starkému Pandemonixovi.
S týmto sa na neho už len usmejem a odchádzam rozcvičujúc si ruku v zápästí.Len sa chladne usmejem na Toru a priateľsky na Flaveria.Oni jediný sa teraz tak veľmi nezaoberajú studňou.