Poslední turné Michala Fatty a Harryho Hrnčíře (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Poslední turné Michala Fatty a Harryho Hrnčíře

Autor : Erinye   13. ledna 2019   Úvahy
Psáno spatra v záchvatu anti-počešťování anglických jmen

Nejspíše si právě kladete otázku, *Kdo sakra je Michal Fatta?*, a jakto, že jste o něm neslyšeli v posledním ročníku Superstar, protože přesně tak zní toto jméno – jako jednoho z účastníků a ještě lépe přinejmenším semifinalistů této soutěže. Tedy odpověď může být krátká, nebo dlouhá. Ta která vystačí na jedno souvětí, bude uvedena na konci, ta druhá se před vámi právě otevírá.

Úvahu jsem nepsala myslím od druhého ročníku střední školy, tedy pokud netrpím předčasně sklerózou, každopádně to je hezká řádka let, ale přesto jsem se neubránila pocitu ji sepsat poté, co jsem zhlédla poslední (aktuálně) díl Fantastických zvířat: Grindewaldových zločinů, přesněji tedy si přečetla diskuzi pod tímto filmem, takže pro ty z vás, kdo snad film ještě neviděli, zde nebude žádný nenadálý spoiler, jenž by vás snad o něco ochudil. A kde je jádro pudla? Mezi příspěvky jsem objevila započatou a bouřlivou diskuzi na téma, zda mají lepší dabing Slováci, nebo Češi, a to nejen v tomto konkrétním filmu, ale i v poněkud více, či méně přidružené sérii o Harrym Potterovi, kde veškerá snaha jedné, či druhé stany o domluvu pro a proti tomu, zda více v dabingu válejí Slováci, či Češi byla nakonec převálcována tsunami názorů, zda lépe zní ve filmu Zmijozel, nebo Slizolin, nota bene když si uvědomíme, že v originále je to stejně Slytherin, takže o co jde? Jistě, nabízí se otázka, jak by se pohádka vysvětlovala dětem, pokud by všechna jména zůstala v angličtině a Bradavice nebyly Bradavicemi, Brumbál nebyl Brumbálem, a Vy víte kdo nebyl Vy víte kým; v takovém případě se asi dá i pochopit motivace překladu za účelem, aby si vaše někdy ještě předškolní dítě nezlomilo jazyk na jméně školy, kam chce jít studovat více než na skutečnou základku prvého září, očekávající sovu a obálku s pečetí s nedočkavostí Voldemorta na nové tělo. Tedy pokud pomineme, že mnoho capartů umí anglicky často lépe než my, starší ročníky. Ano, takováto snaha se dá ještě pochopit.

Ale u filmu výše zmíněného už nejsou, alespoň to nebyl prý záměr, cílovou skupinou děti, a tak potřeba ušetřit je jazykolamných názvů odpadá. Možná z jisté piety by se snad dalo zachovat původní přeložení již použité, kdy Bradavice budou Bradavicemi, ale proč jsou přeložena i jména, a to ještě tak hrozně neodporně, řekněme napůl? Z Newtona Scamandera se stal Mlok Scamander, což bije více do uší nežli do očí, zvláště zamyslíme-li se na tím, že podobného zmrzačení se nedočkal Harry Hrnčíř, překládejte Potter, protože kde je rozdíl?

To si nikdo neuvědomil, že daný člověk se narodil a byl pojmenován jako Newton, a tedy i když přijede do Čech, bude mít v pase stále své jméno Newton, na hranicích se mu nepřepíše na Mlok, aby se nám lépe vyslovovalo, i když u čarodějného světa J. K. Rowlingové nikdy nevíte. Daný člověk bude vždy Newton, ať bude kdekoli, a je zbytečné se tak dohadovat, zda je lépe přeložen v českém nebo slovenském dabingu, protože špatný je v obojím, pokud mu není ponecháno jméno Newton.

Čímž se vrátíme na začátek, možná trochu stylem deux ex machina, ale přitom vlastně k tématu. Když je možné vzít anglické jméno a znásilnit ho na český ekvivalent překladu, protože si nějaký blbec neuvědomí, že jména jsou fixní, jsem docela ráda, že se této doby nedožil jeden z mých oblíbených zpěváků a neletěl dělat štreku turné po Americe, protože když by na pódiu oznámili: „Apllause! Czech country singer Michal Fatty!“ asi by mě kleplo.

Další články v kategorii Úvahy

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

rafaela - 3. března 2019 12:39
rafaela

Erinye 14. ledna 2019 14:13
Tak pro začátek - nezávislá, nezávislý, ne nezávyslý.

A teď k těm překladům. Zásadní je v tomhle případě nějaký cit překladatele pro to, co je pro čtenáře ještě schůdné a co už ne, co dobře zapadne do celkového vyznění díla a co si vůbec dovolit přeložit může. Mezi ty nejproblematičtější patří jména z titulu - chceš, aby byla kniha dobře poznatelná, a tak jsou modifikace jmen titulních postav vždycky dost riskantní. V tomto případě je dobře, že k ní nedošlo.

Co se týče Mloka Scamandera, Newt anglicky prostě znamená mlok a v souvislosti s autorem učebnice péče o kouzelné tvory to byla hezká hříčka, kterou stálo za to přeložit. A když už to jméno v téhle podobě padlo v Harrym Potterovi, je dobré, aby svět zůstal konzistentní.

Celkově je holt potíž, že nikdo nečekal, že se ta série tak hrozně rozjede a proslaví. Byla to knížka pro děti, Medek jí tedy přeložil s citem pro dětskou literaturu a udělal to dobře. A ne, nevadí mi, že do školy chodí George, Bill a zároveň Lenka, protože tam kromě toho chodí i Cho, Padma a Parvati. Škola je multikulturní, tečka. Hledáš drama tam, kde není.
Víš, cos vlastně chtěl, kdyžs žádal po bozích za ženu z jezera Paní...?

Erinye - 14. ledna 2019 17:19
Erinye

Jinak PS, abych nezůstala jen u jmen postav:

Proč Harry Potter nezabloudil na nástupisši 9 a 3/4 na nádraží "Křižovatka králů" nebo něco podobného (Královské křižovatce), ale bydlí na "Zobí ulici, Kvikálkov" protože když vezmeme v potaz to, že i když jsme v Čechách, stejně jako v Rusku, Argentině nebo v Zimbabwe tak to nádraží v Anglii se bez ohledu na polohu čtenáře bude stále jmenovat Kings Kross, nikdy né jinak, ale proč se najednou Hollow, Whinging či Hangleton jsou Důl, Kvikálkov a Visálek?

Protože jsme v jednom díle, jednoho autora, jedné knize, ale je tam brán dvojí metr překladu a podávání informací - protože technicky a logicky vzato, ať budeš v tom Rusku, v té Argentině atd. vždy se ta vesnice v Anglii bude jmenovat Hollow, to že jsi v Rusku najednou neznamená, že se jmenuje шахта, fut se v té Anglii bude jmenovat Hollow.

Samozřejmě, pak narazíme na to tvé zmíněné, rozdělení mezi faktickými (reálnými) a smyšlenými (fantastickými/literárními) jmény, ať už tedy v rámci osob nebo jmenovitě tedy zde íst, ale, opět velké ale.

To co tvrdíš by mohlo platit, a bude platit v okamžiku, kdy budeš mít dvě knihy, dva příběhy a jedna kniha bude o - plácnu: Historie budov nádraží Kings Cross (nučná literatura), a druhé bude dílo opět náhodně zvolené a vymyšlené. Příběhy a bajky z okolí Kvikálkova (fiktiní vesnice/pohádky), protože pak to je jasně rozlišené, jedno je naučná literatura o jasně exuistující historické budově/místu a druhé vypráví něco o fiktivním městečku. Ale.

Jestliže je máš v jednom příběhu, zde dokonce fantasy, kde jedno je vymyšlené úplně a to druhé je fantastickou magií upraveno do podoby která neexistuje, jak pak můžeš tvrdit, že je Kvikálkov méně fantaskní, oproti realistickéu nádraží, protože ani na něm, žádné kouzla nefungují a žádné nástupiště 9 a 3/4 není, a víceméně je mnohem méně realistické, než prázdná vesnice se jménem Godrikův Důl, která je vybydlená - takže i ta logika toho, že víš, že jedno existuje a druhé ne - tu nebude fungovat protože:

-jsi v příběhu, a v tom příběhu jsou obě dvě věci skutečné stejně (vnejší logika našeho světa tam postrádá smysl, protože překládáš/funguješ v daném světě) a v daném světě jsou zeměpisně a existenčně obě dvě místa stejně reálná jak Godrikův Důl, tak Kings Cross. Takže co má přednost přeložení? A proč?

-a pokud to vezmeš na logiku, že Kings Cross existuje a tak se nepřekládá, zatímco Bradavice/Krásnohůrky/Kruval atd. neexistuje, tak se to překládat může (tak kromě toho, že rovnou zabíjíš jakéhosi ducha samotné fantazie - co jsme děti počeštili je výmysl, co zůstalo anglicky je reálné - konec fantazie, výtejte v reálném světě), tak tak boříš právě to postavení textu, od českého textu prorvaného cizojazyčnými názvy - jestliže 90% míst počeštíš, 90% studentů počeštíš tedy svým způsobem, i když bude napsáno, že se děj odehrává v Anglii, ale všem dáš česká jména a všemu česká jména, a najednou na tebe vybafne anglický název nebo jméno, bude to působit příšrně - asi jako by jsi projížděla vlakem vesnice a byla tam: Nová Lhota, Vysoké Mýto, Černý les, Синий натюрморт, Rode Hooglanden, Staré Strašecí, Rožmitál pod Třemšínem ...

Ve třídě ti bude sedět: Ota Jirák, Pavel Dostál, Lucie Filipová, Josef Dvořák, Petra Tučková, Otakar Nejedlý, Olafeson Ukigerfelikerosgeterson, Kateřina Vrbová ...

Protože se rozhodneš že něco budeš počešťovat a něco nebudeš. Když ta třída bude těch Olafesonů plná tak je to jedno (jo možná se to bude blbě číst a 12% knihy bude vypisování jejich příjmení), ale bude to normální na prostředí a přirozený, to samé když tam bude samej Petr, Lucie a podobně (byť asi křestní jména jsou spíše obecnějšího formátu, ale asi chíápeš pointu), když bude každé okolní místo anglicky, proč ne, ale pak tam prostě nedat jedno, které se jmenuje Stříbřitá vrchovina. Jestliže tam je samej Harry, Gregor, Gregorij, John, Jinny tak tam asi nebude Lenka ale Luna.

Je to spíš o té míře, že když něco chci přeložit, nepřekládám to za každou cenu, nebo nepřekládám jen to jedno co se mi hodí, ale i to, aby to mělo celkový kontext - a prostě udělat knihu (potažmo tedy řeknu film, protože reaguji na diskuzi k filmu, jak to otřesně znělo v dabingu) kde jsou anglická jména a nějakých 30-50% jich je počeštěno a teďkon mezi anglická jména "Gregori!" "Harry!" "Ginny!" "Newtone!" zařveš "Lenko!" "Mloku!" tak to rve uši a stejně je tomu s těmi zeměpistými názvy a jmny obcí ...
„Počítám do pěti. Čtyři…“

Erinye - 14. ledna 2019 14:13
Erinye

Teď jsme asi každá narazila na něco trošku jiného co chceme vyjádřit, a možná se nepochopily (což v mém podání není vůbec těžké, mě nepochopit, protože moje myšlenkové pochody jsou vyšší level minotaurova bludiště i pro mě samotnou), ale myslím si, že jsi spíše ukázala na jakýsi obecný pohled tohoto přechylování, pře/a počešťování, kdežto já chtěla vyjádřit jakýsi konkrétnější příklad.

Já souhlasím se všei těmi Popelkami a jinými uvedenými jmény, které kdyby jsme použili v originále, tedy v jejich jakémsi řekněme občanském jméně, bude povětšinou Německé nebo Holanské(H.CH.A. nebo b.Grimmové a podobní), což je samozřejmě věc kterou akceptuji a není svým způsobem pro mě vůbec ani námetem této úvahy nahoře, tam spíše mělo být to, kde je ten metr kde a kdy to přechylovat a kde nikoliv, protože:

Teď když tě vezmu za slovo (nemyslím doslovně citací, dovolím si to číci svými slovy, bez citace) a zůstaneme u premisi toho, že občanské jméno reálné osoby zůstává: Josef Novák bude Josefem Novákem vždy, ve všech státech a jazycích, zatímco literární, fiktivní postava, vyjadřovaná postava více svázaná se svojí osobností/povahou/dějem, nežli svým občanským jménem může být přechylovaná, tak pak je otázka, kde je ta mez, kde to přechálit/přečeštit a kde ne?

Konkrétní příklad:

Harry Potter zůstal Harry Potterem (přechýlení 0%)

Luna Lovegood se stala Lenka Láskorádová (přechýlení 100%)

(stejná autorka, stejná kniha, stejný překladatel, stejný fiktivní svět)

Newt Scamander se stal Mlok Scamander (přechýlení 50%)

A teď mi upřímně a zodpověďně řekni, kde ten tvůj klíč nebo způsob funguje u fiktivních verzus konkrétních reálných postav potažmo osob?

Ty dáváš jako příklad Popelku, Karkulku, Mrakoplaše (Což já beru a akceptuji - o tom se nehádá)(vůbec to nezpochybňuji, že v to tvůj názor sdílím), ale to už jsou jednotlivá na sobě nezávyslá díla - Ten jeden Mrakoplaš, nezávyslej na Karkulce, nevávyslej na Popelce. Ta jedna Popelka, nezávyslá na Karkulce a Markoplašovi - Snad to vyjadřuji dobře, nebo pochypytelně - Principem je, že ten jeden konkrétní překlad není výzaný na to, jak jsou překládání ostatní, protože Mrakoplaš není závyslej na Karkulce, jsou to jedinečná díla, jednotlivé světy, univerza - na sobě nezávyslá.

Ale oproti tomu, v mém případě máš jedno dílo, jeden svět, a jedno se rozhodnu přeložit napůl, jedno vůbec, jedno celé. Proč? Kde je mez? Proř Harry Potter není Harry Hrnčíř nebo Jan Hrnčíř, s 100% konverzí, když Lunna/Lenka ano?

O tu míru a dovolím si i říci právo to konvertovat, protože i když to je fiktivní postava, má reprezentovat osobu co se jmenuje Harry Potter, ale i Luna nebo Newton, tak proč nebo dokonce jakým právem je z ní Lenka nebo Mlok? Zvláště když Harry zůstal Harrym? Což právě u té Popelky nebo Mrakoplaše, Karkulky nevyzní, tak je Karkulka vždy Karkulka (samozřejmě pokud pominu překlady jazyků jako takové), ale nemáš tam ten neduh, kix toho, že někdo překlad dostal někdo nedostal, proto to podle mě není vhodné přirovnání mezi sebou na tento konkrétní neduh.

...

Což se opakuji, v obecné rovině souhlasím, to že se Popelka přeloží na Popelku a neříkáme jí Cinderella, nebo nedej bože Aschenbrödel, je jasné a nebrojí proti tomu.

Ale když mám v knize dvě jména, v originále jsou dvě anglické, mají český ekvivalent překladu, a jedno mi zůstne v originále i když má téměř doslovný překlad (Honza Hrnčíř) zatímco pro druhé mnohem hůře přeložitelné dají český ekvivalent*, a třetí ještě znásilní na patvar jedno česky a druhé anglicky, to už je docela hrůza!

*Byť tedy musím říci, že čeština je nádherná řeč a zrovna ekvivalent Lenka Láskorádová se mi jako česká verze jména pro tuto studentku Bradavic(řešeno samo o sobě nahoře) moc líbí
„Počítám do pěti. Čtyři…“

Katanga - 13. ledna 2019 14:31
Katanga

Ano. Proč se některá jména přeloží a jiná ne? Proč nemáme vše v originále? Myslíš, že se jména překládají pouze pro malé caparty?

Trochu tady mícháš svět fikčních a skutečných postav.
Fikční postavy jsou svým způsobem symbolické. Nejsou to reální lidé a nikdy nebudou. Když se narodí skutečný člověk, dostane jméno a jeho životní příběh a vlastnosti pak vykrystalizují nezávisle na tom, co má v rodném listu. Na druhou stranu fikční postava existuje nejdříve svou podstatou a funkcí v příběhu a její jméno se často odvíjí právě od toho. Fikční postavy podléhají překladům, skuteční lidé ale moc ne. Protože i když najdeš význam jejich jmen ve slovníku, je to jen význam toho slova, ne význam té osoby. Pokud by byl Michal Tučný literární postava a jeho jméno s ním vnitřními významy souviselo, pak by Michael Fatty byl v pořádku. U skutečného člověka ale už potom ne.

Samozřejmě, máme i výjimky, zvláště když se podíváš na učivo dějepisu. Všichni ti angličtí králové Jindřichové, královny Alžběty, Pipinové Krátcí, Johanky z Arku,...

(Mimochodem na okraj: ona se ta cizí jména jazykově přizpůsobují i tak. Přizpůsobuje se jejich výslovnost českým hláskám, náhle se skloňují a časují, což ve svém původním jazyce nedělají – a zní pak dost jinak, dost vzdáleně originálu. Mám chtít po cizinci, ať si na mé Kateřině zláme jazyk (a já budu stejně trpět, protože to nikdy nevysloví správně) a ať mě oslovuje jiným tvarem, s -o na konci? – Ačkoli pořád nejsme tak hardcore jako třeba litevci, kteří přepisují výslovnost do pravopisu: Viljamas Šekspyras je podle platné litevské jazykové normy.)

Zpět k překladům fikčních postav. Jméno s fikční postavou nějakým způsobem souvisí. Etymologií, významem, může to být nomen omen, nebo i prostě jen tím, jak má na čtenáře působit. Jestli má znít vážně, vtipně, má-li nahánět strach... pokud by se ta jména nepřekládala, bude to pro nás jen další náhodné anglické jméno a nemusíme si pak k němu vypěstovat vztah, jaký třeba zamýšlel autor (viz Kantůrkovy vynikající překlady Pratchetta – autor si při tvorbě jmen hraje s jazykem a pečlivě jméno vybírá nebo konstruuje. A překladatel má před sebou stejnou práci – udělat ideální konstrukci podle autorova záměru tak, aby jméno mělo pro Čechy stejnou atmosféru jako v originále pro čtenáře originálního jazykového kódu).
Samozřejmě to souvisí i s žánrem. Pohádky se často překládají (přeci jen i v lidových – najdi mi pohádku, která k nám nepřimigrovala odjinud a neusadila se, pohádku, která je ryze česká), máme všechny ty Popelky a Karkulky a Zlatovlásky a Jeníčky s Mařenkami, protože obsahují právě postavy archetypální, symbolické, ikonické. Čím více se literární postava snaží tvářit jako skutečný člověk, čím hlubší je, tím méně podléhá překládání. A v tomhle směru si troufám tvrdit, že zmiňovaný Harry Potter má spoustu pohádkových rysů. S postupující sérií to je gradující dark a evil pohádka (jako ostatně bývaly i mnohé pohádky ve své originální podobě), ale je to pohádka.

Já jsem rozhodně pro překlady, když je dělá dobrý překladatel a kdy to není jen mechanické projetí slovníkem. V takovém případě bych byla (a pozor, teď už budu asi určitě upálena jako kacíř) i za to, aby se Harry Potter přeložil – ne však jako Harry Hrnčíř, ale třeba jako Martin Svoboda. Protože nepřekládám slova. Překládám literární význam. Harry Potter, pro Brity naprosto tuctové a na pohled nezajímavé jméno.

Tak, to můj vhled, možná i drobátko odborný, protože se vysokoškolsky literárními postavami, naratologií a pohádkami zabývám. ;-)

1


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)