Už přichází (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Jméno: Samuel Rock (1911-?)

Věk: 29

Povolání: „Loutkař“

Vzhled: 

Vytáhlý muž, který od prvního pohledu připomínal asketu. Špinavé blond vlasy, které vypadaly mastně, však opak byl pravdou. Obličej ztvárňovaly jemné rysy, snad až dívčí. Nebylo třeba se moc starat o tvář, neboť Samuelovi nikdy vousy rychle nerašily. Dominantou jeho tváře nebyl ani jestřábí nos nebo úhledná bradka, ale tmavě hnědé, uhrančivé oči.

Muž se o sebe staral a také to bylo vidět na jeho vzhledu a šatníku. Nebyl moc obsáhlý, ale obsahoval to, co měl. Ne vždy byl tak úhledný a střídmý. V ponurých dnech dnešního světa jej nejčastěji zahlédnete na ulici jako tradičního anglického gentlemana. Dlouhý plášť do deště, nízký černý klobouk a vycházková hůl.

Vybavení:

Oblečení, vycházková hůl, přívěskové hodinky, kolt 1911

Charakter:

Praktický, pragmatický, klidný, chladnokrevný. To jsou dost možná jediné vlastnosti, které byste na něm mohli postřehnout. Pravda je taková, že se nikdy svému okolí moc neotevírá, je odtažitý a tichý. Ovšem pokud chce, tak vám díky svému umění přetvářky dokáže předvést, že je nejzábavnějším společníkem, jakého jste za posledních pár let mohli poznat. Zvláštní osoba, vskutku.

A čeho že se bojí? Bojí se informací, větších než je on sám, nepoznaného a jako každý živoucí člověk se bojí smrti. Naopak naprosto zbožňuje noc a každý úsvit nového dne je pro něj velkým vysvobozením.

A jeho příběh?

Narodil se jako levoboček barona Lionela Rothschilda ve velšském Newportu měšťanské dcerce. Rodiče ji vyhnali z domova, a tak se živila jako pomocnice v domácnostech, zatímco malý Samuel rostl a sílil. Moc mu nepomohly roky první světové války, které trávil na venkově. Již jako mladík několikrát poznal špínu, která sídlila v podzemí Newportu, a nejen Newportu. Svého času několikráte navštívil svoje pozdější místo působení. Velké, královské místo – Londýn. Opěvované, pevné, hrdé, avšak také špinavé, zkažené a shnilé. Zde se toliko nečekalo na soumrak, jako v poklidnějším Newportu, zde lůza a haranti řádili od svítání a nebrali si přestávky. Ovšem to mělo být jen malou ochutnávkou.

Mladý hoch se i přes nástrahy osudu dočkal sedmnáctého roku. Ovšem právě v té době největšího rozmachu lidstva se ve vidině lehčího života odstěhovali do Londýna. Tam pro ně bude víc práce a víc chleba. Uchytili se. Avšak hospodářská krize již klepala na dveře a společně s ní další temná stránka v historii lidstva. Podnik, kde pracoval Samuel jako poslíček, do týdne zbankrotoval a matka nestíhala živit oba, a tak jednoho dne dopadla na oba úpěnlivá prosba. Prosba lidí, za jejichž peníze dvojice žila. Návštěvu přežila polovina osazenstva domu. S natrženým rtem, zlomeným nosem a obraženými žebry šel mladý muž na policii. Nepochodil, a tak se ještě té noci matčina mrtvola plavila v temných vodách Temže. Té noci společně s ní zemřelo něco v Samuelově nitru. Tehdy ještě netušil, že to byl soucit a dětství. Slíbil si, že ji pomstí. Znal je.

Nešlo to rychle. Ulice pro něj nebyla moc nová, ale věděl, že umění vědět, je pro něj slibnější, než umění krást. A tak se, místo hraní si s paklíčem, učil naslouchat. Naslouchat tomu, co lidé nechtějí, aby bylo slyšeno a nebýt viděn. Na tomto principu si postavil svůj byznys. Za peníze, které dík informacím dostal, rozšířil svoje řady o další našeptávače. Každý měl svoji cenu. Během pár let dokázal zorganizovat velkou informační síť, která sahala od špinavých uliček poblíž Temže až k samotnému Westminsterskému opatství. Svoje lidi platil dobře a choval se k nim uctivě, věděl, že spokojený zaměstnanec je dobrý zaměstnanec. Když se naskytla černá ovce, dokázal s ní jednoduše a tiše zatočit. Tiše a diskrétně.

Ovšem osud tomu chtěl nejspíš jinak. Samuel, dítě války, nejspíše nikdy neměl mít dostatek pohodlí a klidu. On se vzchopil, jenže mnoho lidí po celém světě třelo bídu, ze dne na den. Našli se tací jako on, kteří dokázali dát lidem práci. Jenže se vždy něčím lišili. Slibovali a své sliby plnili. Zbrojit, zbrojit, zbrojit. A tak se mladý muž znova dočkal času, kdy se schyluje k válečnému konfliktu. Hnědí mravenci Itálie a Německa se spojili s Japonskem. Malé náznaky přešly k větším. Neplacení reparací, vystoupení z NATO, svět cítil, že se chystá další velká válka. Velká Británie i Francie se pokoušely předejít dalšímu temnému věku lidstva, avšak neúspěšně. A tak se nacházíme v roce 1939. Československo bylo podrobeno Německu a Polsko padlo během několika dní. V senátu se zatím otřásají první lavice. Nejenže si ministři sami zadělali na vlastní průšvih, ale do médií prosákly menší i větší skandály. Nastupuje nový ministerský předseda, avšak starý nezapomíná na to, kdo jej mezi mnoha pomohl sesadit z vršků společenských žebříčků. Pozornost se obrací k malému, šedivému pavouku.

Společenská moc nestíhá vychladnout tak rychle, stejně jako moc peněz. A tak, zatímco se celá Evropa odívá do rudé a zuří válka, tak v srdci Velké Británie byla započata další. Byl zrozen ve strachu, ve strachu vychován a postrachem se stal. Tady začíná opravdový příběh elegantního podrazáckého šéfa podzemí Londýna. Padne nebo zůstane stát? Svoje dnešní dny tráví na odlehlém sídle na venkově.

Za vysokou tepanou bránou stojí mohutná budova. Na prostranství před ní čeká dvojice vraníků zapřažená v kočáru, na němž sedí vozka. Noc již oděla okolí do černého hávu, avšak v jedné z místností ještě plápolá plamen svíce. Vytáhlý muž se hrbí nad papírem, a perem sepisuje nejdůležitější úkoly pro zítřek. Ví, že zde je nejméně zranitelný on, avšak odsud je nejlépe zranitelná jeho vybudovaná říše. Za chvíli odjíždí do chřtánu lva. Ve svém životě zažil již mnoho a svým způsobem k nebezpečí přilnul, tak jako k pánovi přilne pes.

Poslední tah pera, listina putuje do obálky a je zapečetěna. Mladý pán si libuje ve starých mocnářských zvycích. Obálku založí do náprsní kapsy kabátu, uchopí svoji vycházkovou hůl a z těžkého cesmínového stolu sebere kolt 1911. Plamen svíce je uhašen, následuje dovření dveří a lehké kroky klesající dolů po schodech. Když předejde před kočár, podá Samuel vozkovi obálku a následně nasedne.

Ticho noci rozetne až houknutí kočího: „Vijé!“ a kočár se dal do pohybu. Mladý mocnář se uvelebil na sedadle a zahleděl se na chvíli z okna. Nad blaty se vznášela jemná mlha. V útržcích poznával sobě známou osobu. Nikdy nezapomněl její úsměv. Snad to bylo znamení toho, co mělo přijít. Možná se již brzy ocitne u ní. Možná si už pro něj brzy přijde. Ale ne teď.

Už přichází. Mlžný opar se pomalu začal trhat. Zrozený ve strachu, zrozený pro strach.