Druhá strana (177 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Já nebo Christopher jsme nejspíš podle zvuku něco nakopli.
"A teď vážně vypadni!!"
"S radostí!"

"O moje pocity se starat nemusíš, snad u všech bohů vím sám co dělám!"
Odmlčí se.
"Přestože," dodá tišeji, "oba víme, že já bych byl pro tebe mnohem lepším manželem. Naše panství leží vedle sebe, spojilo by se v jedno velké a silné. Jsem lord Harringtonu a kapitán Modré korouhve. Byl jsem s Annabell od jejího narození, choval jsem jí v náruči, když jí bylo sotva pár hodin a stejně tak bych choval i všechny naše další děti. A víš, že tě miluji."
"Jenomže já už manžela mám!!" prohlásím zoufale.
"Ano. Partyzána a banditu!"

"Radši bys měl jít, Kite," řeknu unaveně.
"Jistě," ozve se ironicky. "Když už nevíš, co bys mi řekla, pošleš mě pryč. Proč ne, můžeš, jsi lady!"
"A ty jsi lord, takže to budeš respektovat, je to tak?"
"Jistě!"
Podle zvuků se rozhodl k odchodu. Ale pak si to asi rozmyslel.
"Proč odmítáš moji pomoc, když ti ji nabízím? Neřekl jsem, že za ni něco čekám."
"Nečekáš?" nevěřím mu.
"Ne, nečekám!"
"Už tak jsme k sobě připoutaní, Kite, nemůžu se k tobě poutat ještě víc, když..."

"Vidíte to!" prohlásím zoufale po chvíli toho ticha. "Stejně mě líbáte, i když to celé vůbec nedává smysl!"
"...co?? Vy jste...políbila mě!"
"Ano, ale vy jste to opětoval! Vždycky budete! A z toho se zblázním!"
Zdá se, že Christopher si myslí, že už jsem se zbláznila.

(15:31) Morigan: "Dobře! Ale je to... jiné...já...vy moc dobře víte, jak to je..."
(15:40) Morigan: Pak je tam nějakou dobu ticho.

(12:09) Ketryn: Dívám se po tobě starostlivě, ale už k tomu asi moc neříkám. Kéž by se ti dva vrátili, to by to bylo hned lepší...
(12:10) Morigan: Přemýšlím, že se budu zase chystat na spaní, i když je docela brzy.
(12:11) Ketryn: No stejně asi nemáme nic jiného na práci...tak se asi taky začnu chystat, že si půjdu lehnout.
(12:12) Morigan: "Lady Morigan," ozve se venku.
(12:13) Ketryn: Podívám se po tobě překvapeně, kdo zas co chce?
(12:14) Morigan: "Sakra!" zakleju potichu a vstávám. "Co?!"
(12:17) Morigan: "Lord Christopher by vás rád navštívil," oznámí mi voják. Ještě opravdu není vůbec pozdě, i když je tma.
(12:18) Morigan: Nezbyde mi nic jiného, než ho přijmout v přijímací místnosti.
(12:19) Ketryn: "No, asi má taky starost..." vzdychnu potichu a odložím svoje uložení do postele.
(12:21) Morigan: Samozřejmě nás uslyšíte, protože je mezi námi jenom plachta.
(12:25) Morigan: "Co pro vás můžu udělat, lorde Christophere?" řeknu pokud možno neutrálně.
(12:25) Morigan: //Jdu na Pekaře....//
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(13:42) Morigan: "Můžu se posadit?"
(13:43) Morigan: "Jistě."
(13:43) Morigan: "Chtěl jsem se zeptat, jak vám mohu pomoci?" řekne tiše.
(13:43) Morigan: "...pomoci?" nerozumím.
(13:43) Ketryn: Poslouchám, co vlastně chce...i když si myslím, že je to kvůli tomu, že si o tebe dělá starost.
(13:44) Morigan: "Víte, že pro vás udělám cokoli. Velmi se trápíte, přece to vidím...kdybych mohl pomoci, udělám to, to přece víte."
(13:50) Ketryn: No, jen kdyby věděl, co tě vlastně trápí...
(14:22) Morigan: "Jak chcete pomoci?" zeptám se ironicky. "Dostanete Jamese z vězení?"
(14:23) Morigan: "Tedy...tak všemocný nejsem, ale...mohl bych s generálem promluvit..." navrhne opatrně.
(14:47) Ketryn: No, to by mě zajímalo, jestli by to mohlo mít nějaký účinek...Koukám ale, jak Christopher úplně otočil od té chvíle, co se kluci poprvé objevili. Musí tě mít opravdu hodně rád.
(15:10) Morigan: "Proč byste to sakra dělal teď najednou???" vyjedu.
(15:21) Morigan: "Protože raději podám ruku vašemu muži, než abych se díval na to, jak se trápíte! A u toho se snažíte zmrzačit sebe a namátkově vybrané muže z jednotek!!"
(15:21) Morigan: "Zrovna vy mi nevyčítejte, že si vybíjím svoje emoce na cvičišti!" odseknu.
(15:22) Ketryn: No, v tomhle směru si oba opravdu můžete podat ruce.

(22:54) Morigan -> Ketryn: "To jsem se právě přišel zeptat já," odpoví.
(22:58) Ketryn -> Morigan: Stále se dívám nechápavě.
(23:02) Morigan -> Ketryn: "No nic," odlepí se tedy od dveří. "Děkuji za informace. Hezký zbytek dne," rozloučí se už zase ironicky.
(23:02) Ketryn -> Morigan: "Nevím, nic o tom, že by se lady Morigan dělo něco dalšího...kromě těch sta věcí okolo jako například je válka, nepřátelský čaroděj u Boraze, oficiální postavení jako čarodějky, uvěznění manžela....nepřítomnost dcery...a spousta dalších maličkostí," vyplodím nakonec.
(23:03) Ketryn -> Morigan: "Hm, vám také..." jsem ráda, že konečně jde a jsem zralá na panáka.¨
(23:05) Morigan -> Ketryn: Při tvé najednou nečekané odpovědi se zastaví a s nečitelným výrazem si ji vyposlechne. Pak se teprve rozloučí a odejde.
(23:08) Ketryn -> Morigan: Jdu pak pokračovat v práci, tenhle rozhovor mě docela vyřídil. Hned, jak se uvidíme, tak ti o něm budu muset říct.
(23:16) Morigan: Vidíme se opět až večer, ale tentokrát dřív. Venku už je pěkná tma a sněží.
(23:19) Ketryn: "Morigan, jsi v pořádku?" zeptám se opatrně. "Dneska jsem mluvila s Gordonem, všiml si tvého sebevražedného chování..."
(23:19) Margare-tka: Tak jsem pro změnu zamlklá taky.. A spíš na sebe narsraná.
(23:20) Margare-tka: "Cože?" nejspíš se na tebe kouknu jestli jsi nějak zraněná....
(23:21) Morigan: Mám lehce natékající modřinu pod okem, zřejmě novou, ale jinak mi nic viditelného není. "On se tě na něco vyptával?" zbystřím.
(23:24) Ketryn: "Jo, vyptával...chtěl vědět, proč se chováš takhle. Snažila jsem se mu vysvětit, že je to pro tebe teď těžké...ale obávám se, že mi moc nevěřil. Myslí si, že se ti děje ještě něco dalšího."
(23:25) Ketryn: "Měla bys na sebe dávat větší pozor...aby se ti opravdu něco nestalo," řeknu starostlivě.
(23:25) Morigan: "Ať si trhne," prohlásím poněkud zoufale.
(23:28) Ketryn: "Morigan, nechceš si o tom nějak promluvit...? Nebo já nevím...Já vím, že je to těžké, taky mě to štve a je mi to líto :-( Ale přeci se kvůli tomu nebudeš snažit přizabít."
(23:33) Ketryn: Mám o tebe starost :-(
(23:38) Margare-tka: No to já taky. A ještě mě sere e za tenhle stav můžu z části taky.

(20:38) Ketryn -> Morigan: "Ani nevím, co by bylo lepší...Hlavně, aby to už bylo za námi a dopadlo to dobře!" vzdychnu.
(20:39) Morigan -> Ketryn: "Jo," řeknu a zase se rozejdeme po své práci.
(20:40) Morigan: Sejdete se spolu ve stanu dřív, než jsem tam já.
(20:41) Ketryn -> Morigan: Jdu zase na lazaretu. Nálada mi na chvíli stoupla, když jsme je mohly vidět, ale teď mi zas rapidně klesla, když už jsme zas museli jít.
(20:42) Ketryn: "Ahoj..." pozdravím bez nálady a pak mlčím, ne nijak naštvaně, ale tak psychicky unaveně.
(20:42) Margare-tka: "Ahoj co jsi dělala celý den? A už víš něco o Patrickovi a Jamesovi."
(20:45) Ketryn: "No byla jsem v lazaretu. Byly jsme je s Morigan navštívit, to byla aspoň nějaká světlá stránka při tom všem. To slyšení by mělo být za tři dny..."
(20:54) Margare-tka: "Už za tři dny a jak to vypadá bude rozhodovat Murtagh a nebo se bude hlasovat?"
(20:56) Ketryn: "To ještě nevíme...snad se to nějak dozvíme."
(20:57) Margare-tka: "Aha. A říkala Morigan co by bylo lepší??"
(21:02) Ketryn: "Neříkala...a já taky nevím, co by mi připadalo lepší. Murtagh má sice Morigan hodně rád, ale je tak moc čestný, že to pak může být jedno."
(21:02) Ketryn: "Ostatní zas ale kromě pár neznáme vůbec...No budeme se muset modlit."
(21:09) Margare-tka: "No pokud je neznáme, tak by možná bylo lepší aby rozhodoval Murtagh. No budeme se muset modlit ke všem svatým."
(21:18) Ketryn: "No, uvidíme za tři dny..." řeknu sklesle a pak už mi do řeči moc není.
(21:23) Morigan: Přijdu někdy před půlnocí, padnu do postele a svlékám se už vleže, abych vzápětí usnula.
(21:26) Ketryn: Taky jdu spát a doufám, že se mi taky tak podaří usnout.
(21:34) Morigan: Docela ano. Ráno se probudíme do těžkých sněhových mraků a taky během hodiny začne maličko sníh i padat. Zmizela jsem ráno na rozcvičku.
(21:35) Ketryn: "Myslím, že na sníh nemám náladu..." hudrám a vstávám. Pak jdu zas pracovat do lazaretu, abych byla zaměstnaná.
(21:36) Morigan: V lazaretu už ale skoro není co dělat, je to práce tak na hodinu.
(21:37) Ketryn: Ach jo...Tak si jdu pak hledat práci jinam, asi do stájí nebo do kuchyně.
(21:37) Morigan: Ve stájích i v kuchyni je práce prakticky pořád.
(21:38) Ketryn: Za to jsem ráda, nic nedělání by mě teď zabilo.
(21:56) Morigan -> Ketryn: Je zima, ale ve stájích je ti dobře. Klause ani Damona jsi ani včera, ani dnes nikde nezahlídla, začíná to vypadat, že odešli i se Stevenem.
(21:58) Ketryn -> Morigan: To mě tedy štve, doufám, že se ještě nějak ukáží :-((( Asi se furt dívám, jestli je někde nezahlédnu.
(22:08) Morigan -> Ketryn: Hřebelcuješ zrovna koně a když skončíš a chceš odnést kartáče, zjistíš, že ve vchodu boxu stojí lord Gordon a pozoruje tě.
(22:10) Ketryn -> Morigan: "Dobré odpoledne..." (nebo podle toho, co je za denní dobu) pozdravím ho překvapeně a s otazníkem ve tváři, jestli něco potřebuje.
(22:10) Ketryn -> Morigan: "...lorde Gordone," dořeknu.
(22:12) Morigan -> Ketryn: "Lady Morigan není moc v pořádku, že?"
(22:13) Morigan -> Ketryn: Začne bez pozdravu.
(22:13) Ketryn -> Morigan: Díváme se na něho překvapeně.
(22:16) Ketryn -> Morigan: "Proč myslíte? Je v pořádku...tedy aspoň tak, jak v téhle blbé situaci jde...je to pro nás těžké, tak se nemůžete divit, že není v absolutní pohodě," řeknu, když se vzpamatuji.
(22:30) Morigan -> Ketryn: "Zase...tak strašné to přece není, ne?" řekne zkoumavě. "Její muž je přece živý a zdravý. Ale mám pocit, že ona nějak nechce být," zakončí s lehkou ironií.
(22:31) Ketryn -> Morigan: No, co mu mám na tohle říct??
(22:35) Ketryn -> Morigan: "Stalo se jí něco??" obávám se, že jsi zas vyváděla nějaké kaskadérské kousky. "Uklidňuje jí, když může svou energii vydat na cvičišti..." dodám.
(22:39) Morigan -> Ketryn: "Zatím se jí nestalo nic. Zajímalo mě, jestli v tom není ještě něco dalšího," řekne.
(22:42) Ketryn -> Morigan: Uleví se mi, že se ti nic nestalo. "Co by v tom mohlo být dalšího?" snažím se být nechápavá. Vůbec se mi tenhle rozhovor nelíbí.

Večer to nevydržím a zkusím se tě opatrně zeptat: "Morigan, dělo se něco na cvičišti. Trochu jsme zaslechly, jak se muži o něčem baví."
(19:10) Morigan: Podívám se mírně překvapeně. "Ani ne..." řeknu po chvíli.
(19:12) Ketryn: "Aha...no vypadali trochu zničeně. A mluvili něco o tom, že jsi dělala něco sebevražedného..."
(19:14) Morigan: "Mohla jsem si to dovolit...naposledy," řeknu s hořkou ironií.
(19:14) Morigan: "Trocha bolesti je někdy nutná."
(19:16) Ketryn: "Třeba se ještě odrazí a začnou s námi zas mluvit...:-(" snažím se tě trochu povzbudit.
(19:22) Morigan: "Hm..."
(19:23) Morigan: Jak jsem už psala, nikdo nedorazí dlouho do noci a ani ráno se u nás ve stanu neobjeví. Když se nasnídáme, jdu zase do tábora nejspíš cvičit, nebo něco zařizovat. Mám ještě horší náladu.
(19:26) Ketryn: Já jdu zas pracovat do lazaretu. A náladu mám taky mizernou. Hodně mě štve, co se stalo, bojím se o Patricka s Jamesem a vůbec je to celé na prd :-(
(19:55) Morigan -> Ketryn: Během dne, někdy po obědě, si tě najdu v táboře. Pořád vypadám v depresi a potlačovaném vzteku. "Půjdeme za Jamiem a Patrickem," řeknu ti.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(19:58) Ketryn -> Morigan: To mě vytrhne z apatie a hned tě následuji! "To jsem ráda."
(20:00) Margare-tka: To s tím sporýšem mě doopravdy štve, ale doufám v to že se to nějak vyřeší, přeci to není zas tak velký prohřešek....
(20:01) Morigan -> Ketryn: Jdeme za nimi do jejich nového vězení. Jak Murtagh slíbil, mají tam vytopeno a celkem pohodlí, což jsem ráda.
(20:03) Morigan -> Ketryn: Snažím se přetvařovat, aby Jamie nic nepoznal, což okamžitě pozná. Pravdu mu ale nemůžu říct ani vzdáleně. Vlastně mi teprve teď plně dojde, že vůbec, ale vůbec nemůže mít tušení, co se tu v táboře dělo za jeho nepřítomnosti...
(20:04) Ketryn -> Morigan: To jsem taky opravdu ráda, aspoň v tomhle směru mohu být klidná. Hned jdu k Patrickovi (doufám, že můžeme!). Snažím se skrýt své celkové rozpoložení a aspoň trochu se usmívat a působit pozitivně aspoˇň v rámci možností.
(20:04) Morigan -> Ketryn: "Jsem z toho nervózní, za tři dny bude zasedání," řeknu aspoň.
(20:04) Morigan -> Ketryn: "To je přece dobře, ne?" řekne James a přitáhne si mě do náruče.
(20:05) Ketryn -> Morigan: No, to opravdu tušit nemohou...a je to dobře. To by byla fakt krize, kdyby se dozvěděli, co jsme vyváděly.
(20:06) Ketryn -> Morigan: Stulím se k Patrickovi a zoufale si přeji, aby tohle už bylo za námi a my mohli být konečně spolu.
(20:06) Margare-tka: Tedy doufám v to.
(20:07) Ketryn -> Morigan: Na jednu stranu chci, aby to zasedání konečně bylo, ale na druhou z toho mám hrůzu...
(20:07) Morigan -> Ketryn: "Ano je..." propletu si nervózně prsty s jeho. "Jen jsem chtěla říct..." podívám se i na Patricka. "Abyste mluvili před generálem...pravdu," podívám se směrem k poslouchajícím strážným. Doufám, že oba ví, jak to myslím!
(20:08) Ketryn -> Morigan: To taky doufám! Podívám se po nich, jak se tváří.
(20:09) Morigan -> Ketryn: "Říkali jsme pravdu už předtím, Lily," řekne James.
(20:09) Morigan -> Ketryn: "To je dobře," řeknu opatrně. "Ale to vám asi nikdo nevěnoval tolik pozornosti, teď se asi stane, že ty otázky budou...podrobnější..."
(20:12) Ketryn: Tvářím se souhlasně. Říkáš to hezky opatrně a diplomaticky. Celá pravda může být dost jiná, než nějaká polovičatá.
(20:14) Morigan -> Ketryn: Doufám, že mě pochopili. Tedy to vím, že mě pochopili, ale už si nejsem tak jistá, jestli se tím budou řídit.
(20:16) Ketryn -> Morigan: U nich si v tomhle směru nejsem jistá vůbec ničím...Raději k tomu ale nic neříkám a jen se modlím.
(20:18) Ketryn -> Morigan: Nebo tedy říkala bych, ale kdyby tam nebyly ty stráže...takhle se bojím, abych něco nezhoršila.
(20:19) Morigan -> Ketryn: No já taky.
(20:22) Morigan -> Ketryn: Jsme s nimi dokud to jde. Odejít od nich je vždy hrozné, v mém nynějším stavu ještě horší.
(20:23) Morigan -> Ketryn: "Za tři dny bude opravdu to zasedání, asi bys tam taky měla být," řeknu ti pak venku po chvíli mlčení.
(20:25) Ketryn -> Morigan: Ještě Patricka na rozloučení políbím a statečně zadržuji slzy. "Držte se toho, co vám Morigan řekla. Miluji tě..." zašeptám mu a pak už opravdu jdu.
(20:26) Ketryn -> Morigan: "To jsem ráda, moc ráda bych tam byla. I když to bude asi o nervy..." odpovím ti.
(20:27) Ketryn -> Morigan: "A už se rozhodovalo o tom, jestli se bude hlasovat nebo jestli to bude jen na Murtaghovi? Nebo to až po tom slyšení?"
(20:32) Morigan -> Ketryn: "Na zasedání už se to bude určitě vědět, ale já ještě nevím, jak to bude. Snad mi to Murtagh řekne včas..."

(21:38) Morigan -> Margare-tka: Usneš brzo, ale máš noční můry o tom, jak Klaus láme Stevenovi kosti. Noc ti připadá opravdu dost dlouhá...
(21:40) Margare-tka -> Morigan: No to se nedivím, že se mi to zdá. Jako lámat někomu končetiny je dost hnusné a to i u nepřítele.
(21:49) Margare-tka -> Morigan: Ráno se po tom ještě vzpamatovávám. A jsem víc mlčenlivá. Jo samozřejmě jsem ten den co jste přijeli našla ještě Ferguse, abych se ujistila, že je v pořádku a uvítala se s ním.
(21:58) Margare-tka -> Morigan: A už máš náladu lepší ráno?
(22:05) Morigan -> Margare-tka: Vůbec ne, možná ještě horší. Těžko říct, když mlčím. Jdu pak někam ven.
(22:06) Morigan -> Margare-tka: Fergus tě samozřejmě rád viděl.
(22:12) Margare-tka -> Morigan: Tak jsem s ním nějakou dobu pobyla, pokud měl čas. No zatím do tebe nechci nějak šťourat, jelikož si nejsem jistá jestli jsi naštvaná jen na mě a nebo na mě a na to co se stalo s Damonem. A že to tak trochu znemožnilo další plány.
(22:36) Morigan -> Margare-tka: Jinak počasí je docela mrazivé a mraky vypadají celkem sněhově.
(22:38) Margare-tka -> Morigan: No tak to moc nepomůže k dobré náladě. Ale docela se těším na sníh i když jsme v táboře.
(22:54) Margare-tka -> Morigan: Přes den se zase zapojím do chodu tábora. A jsme i s Fergusem spolu. A řes den tě taky potkám?? A nebo hned ráno zase vystřelíš??
(23:00) Morigan -> Margare-tka: Psala jsem, že ráno jsem odešla pryč.

//Jo ten volný víkend tedy ta sobota a neděle jsem se spletla a je to ten víkend 21 - 22. To Kat nemůže. Uvidíme, jestli mi tam nehodí ještě něco za tu záplalplicnici. Už jsem dostala za n ten víkend co teď bude.//

Věnuji se tedy všemu co se dá. popřípadě ještě jdu dělat večer do kuchyně s nádobím. A pak jdi jdu lehnout.

Večer, když se sejdeme ve stanu, samozřejmě na sobě nemám žádné zranění nebo něco podobného. Za to mám opravdu velký vztek.
Ale mlčím. Ne, že bych vás ignorovala, nebo něco takového, to ne, ale nejsem schopná ani moc normálně promluvit, musím prostě mlčet.
Dlouho se ani nepřevlékám a jen tak sedím na posteli, jako bych čekala, že se Damon s Klausem ukáže, ale nestane se tak.
Nikdo nepřijde.
Jdu spát až pozdě v noci...

Když jste uvnitř lazaretu, zaslechnete přes plachtu rozhovor dvou vojáků.
"Do hajzlu, na to oko za chvíli neuvidím!" říká jeden.
"Já jsem zase nechal na cvičišti několik litrů krve z nosu, jestli sis nevšiml," dodá druhý. "Bylo to dneska nějaký drsný..."
"Viděl jsi lady Morigan?? To bylo dobře sebevražedný."
"No...normální člověk by měl zpřelámané kosti..." ztiší hlas.
"Jenže ona není člověk!" ztiší hlas i ten druhý.
"Čarodějky JSOU lidi, tupče!" odfrkne si jeho druh.
"Doufám, že takových podobných cvičení nebude moc, nebo nás to všechny zabije dřív, než nějaká další bitva bude."
"Jo, to jo!" souhlasí. "Buď nás chce zocelit, nebo zabít. Vypadalo to spíš na to druhý, fakt jsem se trochu bál."

Snažíte se pracovat v lazaretu, většinou jde o nošení či skládání věcí, ale není to nijak extrémní.
Pak se jdete nejspíš na obědvat a zase se vrátíte, ale mě tam nepotkáte.

(20:50) Margare-tka -> Morigan: Po tolika jsem dnech jsem už tak trochu nervizní, nejden z toho, že můžete přijet už kdykoliv, ale hlavně pro to, že nic nevím. a taky pro to, že nevím co se bude dít až dorazíte. "Až dorazí, budeme to muset nějak ukončit, jelikož si absolutně nedokážu představit co se bude dít. A abych řekla pravdu ani si to představovat nechci. " řeknu, když jen tak ležíme. Je nejspíš vidět, že jsem z toho dost nešťastná, jelikož bych byla ráda, aby jsme si to všichni nějak v hlavách urovnali. Hlavně já. Jo taky mi pak řekni až si budu moct hodit na to jak to zvládám se ovládat nezamilovat a nezaplést....ačkoliv myslím, že už je pozdě bycha honit....
(20:52) Morigan -> Margare-tka: "Nepředpokládám, že by cokoliv mohlo pokračovat," souhlasí s tebou. "Tedy ne takhle."
(20:57) Margare-tka -> Morigan: "Tak tahle určitě ne."
(21:00) Morigan -> Margare-tka: "To jsi ale věděla už od začátku, ne?" podívá se na tebe pátravě.
(21:01) Margare-tka -> Morigan: "Jasně, že věděla, zas takový blázen nejsem:-)"
(21:05) Margare-tka -> Morigan: Snažím se abych tomu věřila i já.
(21:07) Margare-tka -> Morigan: Můžu si teda hodit, jsem zvědavá jak na tom jsem. Třeba se přesvědčím...že to je docela fajn.
(21:18) Morigan -> Margare-tka: Jo, můžeš.
(21:19) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 1
(21:28) Margare-tka: To je jako, že jsem totálně v prdeli a nebo, že to je dobrý??
(21:29) Margare-tka -> Morigan: To je jako, že jsem totálně v prdeli a nebo, že to je dobrý??
(21:43) Morigan -> Margare-tka: To záleží na tom, z jaké strany to bereš :-D Ale podle tvého spíš to první...:-)
(21:44) Margare-tka -> Morigan: To je škoda, říkala jsem si,že do něj zakoukaná budu určitě, ale tak trochu jsem doufala, že mi to půjde lépe zvládnout....
(21:46) Margare-tka -> Morigan: "Uvědomuješ si, že vůbec není pro tebe příznivá situace zbrojit proti bratrovi?"
(22:10) Morigan -> Margare-tka: "Prosím?" podívá se na tebe, jako bys promluvila cizím jazykem.
(22:22) Margare-tka -> Morigan: "Neměla jsem to zase začínat."
(22:28) Morigan -> Margare-tka: "Co?"
(22:30) Margare-tka -> Morigan: "Ty jsi mě před chvilkou neslyšel??? Když jsem mluvila ne o zrovna vhodné situaci?"
(22:33) Morigan -> Margare-tka: "Slyšel. Já tě dokonce slyšel i před několika dny, kdy jsi mi oponovala, že víš o co jde a že tomu rozumíš. A pak řekneš něco takového. Není neobvyklé, že mě to udivuje."
(22:40) Margare-tka -> Morigan: "Jako rozumín, že máš tenhle plán a snad i to proč ho máš. Ale nechápu, proč by jsi aspoň nemohl zkusit ho ještě uvážit. Už je to spousta let..."
(22:50) Morigan -> Margare-tka: "Ne, nerozumíš," dojde k výsledku s chápavým výrazem. "Ale to přece nevadí, nikdy jsem to po tobě nechtěl. Nikdy jsem to po nikom nechtěl. Asi už půjdu, bude to tak lepší, přece jen by se mohli každou chvíli vrátit..." začne se pomalu zvedat.
(22:52) Margare-tka -> Morigan: "Tak mi to vysvětli. Zajímá mě to, prosím."
(22:54) Morigan -> Margare-tka: "Na to máš malou představivost. Mám jen jediný úkol na tomhle světě a to je Damonova smrt a tak ho prostě musím splnit. Nic víc v tom není. Není to o tom, že se dva bratři neshodli, Margaret," zavrtí klidně hlavou, když se obléká.
(22:59) Margare-tka -> Morigan: "Mám větší představivost než si myslíš. A myslím, že jsem nakloněná hodně absurditám, takže tohle nemůže být zas tak něco jiného."
(23:05) Morigan -> Margare-tka: "Jistě," pousměje se shovívavě. "V tom případě ji můžeš použít." Je oblečený dost rychle. "Dobrou noc, Margaret. Tedy zbytek noci."
(23:09) Margare-tka -> Morigan: "Dobrou."
(23:11) Margare-tka -> Morigan: Obleču se do košile, poklidím zbytek oblečení a jdu si lehnout a pokusím se usnout. Mzrí, mě že jsem to zase nakousla, ale možná je lepší, že šel. Aspoň budu mít čas se nějak vzpamatovat. Stejně je to idiot.....

21:28) Margare-tka: "Možná bychom si měli teď už dávat věší pozor, kdyby dorazili do tábora. Myslím, že by nebylo dobré, kdyby nás tu Morigan a Katryn našly. Myslíš, že bys slyšel, kdyby přijela družina do tábora?? "
(21:33) Morigan: "Asi tak, jako ty."
(21:34) Margare-tka: "Jak jako já??? Ty nemáš ani trochu lepší sluch než lidé??" řeknu nevěřícně.
(21:35) Morigan: "Možná trochu ano," trhne rameny. "Jak si představuješ, že to uslyším?"
(21:36) Margare-tka: "Já nevím, mohli by třeba troubit až přijedou, ne?"
(21:38) Morigan: "To by mohli. Ty jsi tady ta zkušenější v armádě, jak už jsi mi jednou řekla, ne?" usměje se.
(21:41) Margare-tka: "No jo, už je to docela hodně dlouho co jsem tam byla. A myslím, že se to hlásilo třeba když se jelo z bitvy a bylo to dál. Takže trvalo víc dní, ale jestli je to v téhle armádě zvykem to fakt nevím."
(21:46) Margare-tka: "No spíš jsem chtěla říct že budeme muset být bdělejší k troubení:-) Jelikož se mi moc nechce vzdávat našeho prozatímního režimu:-)."
(21:50) Morigan: Pokrčí rameny. "Ty si myslíš, že bychom mohli přeslechnout troubení?"
(22:02) Margare-tka: "Snad ne, ale pro jistotu se o tom zmiňuji. "

(21:29) Morigan -> Ketryn: "Dneska opravdu není vhodný večer na vaši návštěvu!" řeknu důrazně. "A nic co k ní patří!"
(21:34) Ketryn -> Morigan: "Ano..." souhlasím. "Bylo by lepší kdybyste odešli..."
(21:40) Morigan -> Ketryn: "Lásko moje," vzdychne si Damon, posadí se vedle mě a obejme mě. "Nevím, proč se domníváš, že když jsme vampýři, tak neumíme vůbec nic jinýho, než někomu prokousávat tepny. Když se hodně snažíme, umíme být chvíli i bez toho...jenom tak."
(21:41) Ketryn -> Morigan: Ušklíbnu se ....
(21:42) Ketryn -> Morigan: "Nemáme zrovna náladu na jakoukoli společnost..." snažím se ještě a unaveně si sednu na postel.
(21:43) Morigan -> Ketryn: "Tedy," odkašle si Klaus a posadí se zlehka na stůl. "Ne úplně jenom tak. S druhou - a poslední - pálenkou pana velitele!" zvedne ruku.
(21:44) Ketryn -> Morigan: V duchu zaúpím!
(21:45) Morigan -> Ketryn: "Já myslím, že naopak společnost nutně potřebujete," usoudí Damon a dělá, že moje snahy dostat se z objetí, vůbec nevidí. Nakonec to vzdám. A usoudím, že náruč (i když vampýrova) není úplně od věci.
(21:46) Ketryn -> Morigan: No já se tvářím pořád skepticky. A jestli budeme pít, tak mám v plánu opravdu jen trochu...

(15:53) Ketryn -> Morigan: Jdeme pak do našeho stanu? Já jsem se docela mimo, takže mi je úplně jedno, kam jdeme...
(15:56) Morigan -> Ketryn: Ano, psala jsem, že jdeme do stanu. Asi ani nevíme, kam jinam bychom měly jít...
(15:59) Ketryn -> Morigan: Nějak nevím, co říkat, tak mimózně mlčím...Jsem hrozně šťastná, že jsou naživu a že jsme se konečně našli!! Ale zároveň jsem absolutně deprimovaná, že jsou zavření...Teď by se hodila ta pálenka...
(16:33) Morigan -> Ketryn: "Zdá se, že teď tomu už nijak pomoct nemůžeme..." řeknu nahlas.
(16:36) Ketryn: "Teď ne no...můžeme se lada modlit, aby je pustili..." vzdychnu.
(16:38) Morigan -> Ketryn: "No, úplně jen tak je asi nepustí, to by se musela prokázat jejich úplná nevina a já nevím jak... snad je pustí aspoň za nějakých podmínek."
(16:38) Ketryn -> Morigan: "Aspoň nějak..."
(16:39) Ketryn -> Morigan: "Stejně nevěřím, že by působili v odboji z nějakého přesvědčení...prostě to byla jen blbá náhoda :-( Oni přeci nejsou pro Murtagha žádná hrozba!" rozčiluje mě to.
(17:18) Morigan -> Ketryn: "Ono je teď spíš mnohem důležitější, co se prokáže nebo neprokáže, než to, co se doopravdy stalo," řeknu sklesle. "A dobře víš, že je docela dobře možné, že se něčeho zúčastnili," řeknu tišeji.
(17:23) Ketryn: "Hm..." :-( zabručím smutně. "Obávám se, že se k něčemu asi opravdu nějak připletli..."
(17:25) Morigan -> Ketryn: "Bohužel se zdá, že s nimi nebudeme mít šanci mluvit o samotě, nepochybuji, že je to účel...bude hrozně důležité, co řeknou a jak se zachovají, ale! Vzpomeň si, jak to probíhalo v Akarii, když je vyslýchali kvůli mě!" řeknu pesimisticky.
(17:27) Ketryn -> Morigan: Z té vzpomínky se mi chce hystericky smát! "Jestli jejich výslechy budou probíhat jako tehdy v Akarii, tak už je nepustí nikdy...Můžeme jen doufat, že přijdou k rozumu a budou pokorní a budou mluvit, jak se to celé stalo...."
(17:31) Morigan -> Ketryn: "Nebo podle svého uvážení třeba některé věci vynechají! Jenže..." pokrčím rameny.
(17:31) Morigan -> Ketryn: "Pokorní!" dostávám také pomalu hysterický tón řeči. "No tak to by se hodilo."
(17:32) Ketryn -> Morigan: "Hodilo! Ale nějak si je pokorné vůbec nedovedu představit."
(17:33) Morigan -> Ketryn: "No právě..."
(17:35) Ketryn -> Morigan: "Myslíš, že se to vyřeší brzy? A doufám, že se s námi budou přesouvat do základního!"
(17:36) Morigan -> Ketryn: "Nejsem si jistá, jestli vůbec můžu něco udělat, ale budu se snažit na Murtagha působit...i když v rámci možností. Ale řekla bych, že se s námi přesouvat budou, nedávalo by smysl, aby tady zůstávali."
(17:36) Ketryn -> Morigan: "Aspoň něco..."
(18:34) Morigan -> Ketryn: "To jo. Už se od nich nesmíme odloučit, nebo se zase něco přihodí..."
(18:34) Morigan -> Ketryn: "Tohle už přece překonáme, hlavně, že jsme se našli," snažím se být optimističtější.
(18:38) Ketryn: "No odloučit se opravdu nesmím! Kdykoli se jen trochu vzdálíme, tak se zas ztratíme...Nejraději bych se tam s nimi zavřela."
(18:39) Ketryn -> Morigan: "Jo, určitě to překonáme, musíme...Překonali jsme vzdálenost mezi dvěma světy, tak zvládneme i tohle!" snažím se myslet taky pozitivně, i když uvnitř cítím dost beznaděj.
(18:51) Morigan -> Ketryn: Moc toho za celý den už neuděláme, snažíme se balit, ale to stejně máme hotové za chvilku. Na večeři zapomeneme.
(18:51) Morigan -> Ketryn: Několikrát se mnou chce mluvit Christopher i Gordon, ale já odmítám mluvit s kýmkoliv. (samozřejmě s Murtaghem bych mluvila, kdyby chtěl.)
(18:52) Morigan -> Ketryn: Když už je šero, objeví se Klaus s Damonem.
(18:53) Ketryn -> Morigan: Myslím, že z nervozity zabalím a zas vybalím aspoň tak čtyřikrát. Vůbec se ti nedivím, že s nimi nechceš mluvit.
(18:54) Ketryn -> Morigan: Na Klause s Damonem tedy vůbec nemám náladu a už vůbec nemám náladu na naše dekadentní večírky!
(19:07) Morigan -> Ketryn: "Slyšeli jsme, co se stalo," řekne Damon.
(19:08) Morigan -> Ketryn: "Nepochybuji, že jste to slyšeli na vlastní uši," řeknu.
(19:40) Ketryn -> Morigan: Nepřekvapuje mě to...oni jsou všude a slyší všechno.

(18:48) Ketryn -> Morigan: Poslouchám tebe a lorda Murtagha a já raději mlčím, abych nezačala být hysterická.
(18:58) Morigan -> Ketryn: "Ale co jejich...svoboda...?" vykoktám. Murtagh nalije oběma druhý pohárek a podá nám ho. Mám chuť kopnout do sebe i ten, ale už se ovládám. Jen ucucávám.
(19:02) Morigan -> Ketryn: "Bude to o něco složitější, než byste chtěla, to je nemilé...ale s tím obviněním musíme něco udělat. Není to úplně banální provinění, byli obviněni z napomáhání nepříteli a je možné, že vedli partyzánský odboj."
(19:03) Ketryn -> Morigan: No já druhý do sebe nekopu, ale piji ho docela rychle...
(19:04) Morigan -> Ketryn: "Rád bych to vyřešil k vaší spokojenosti, samozřejmě, co nejrychleji, samozřejmě, ale chápete, že na něco takového musím pohlížet, i když vás mám velmi rád."
(19:05) Morigan -> Ketryn: Bohužel je dost možné, že vedli nějaký partyzánský odboj, uvědomím si hořce, ale jen v duchu.
(19:08) Morigan -> Ketryn: "Zaručuji se, že jsou nevinní, určitě proti vám nic nedělali," řeknu ale nahlas.
(19:12) Morigan -> Ketryn: "Vaše záruka zcela úplně nestačí, jak jistě chápete, i když svou váhu má!" ujistí mě. "Udělám, co se dá, slibuji, ale musím se zachovat čestně, to jistě chápete. I když vás mám rád." řekl už podruhé. Pomyslím si, že bych byla radši, kdyby mě měl víc rád a byl míň čestný. V tuto chvíli by se to hodilo.
(19:13) Ketryn -> Morigan: "Ano!" už se neudržím a přidám se k tobě. "Jim jde jenom o nás. Jestli se k něčemu omylem připletli, tak to bylo opravdu jen omylem nebo z nutnosti, aby přežili, určitě ne z nějakého přesvědčení. Kdybyste jim dal šanci, tak by se určitě dali na vaši stranu," už opravdu mi nejde mlčet.
(19:15) Ketryn -> Morigan: "Nebo, kdybyste s nimi promluvil, tak byste poznal, jak to vlastně je...že proti vám..nám...nic nemají a nebojují za Boraze..." dodám nesměle. Jsem z toho všeho mimo a úplně racionálně mi to nemyslí.
(19:16) Morigan -> Ketryn: Je vidět, že s námi soucítí. "Promyslím si to. Budou mít všechno pohodlí, ale pustit je zatím nemohu."
(19:17) Morigan -> Ketryn: "Za Boraze určitě nebojují," souhlasím s tebou a jsem si tím opravdu jistá.
(19:21) Ketryn -> Morigan: Už raději asi mlčím a jen doufám, že to promyslí pro nás nějak pozitivně...Cítím se dost vyřízeně. "A můžeme za nimi...?" zeptám se opatrně.
(19:27) Morigan -> Ketryn: "Jistě," řekne
(19:29) Morigan -> Ketryn: Jako ve snách se necháme odvést za nimi. Jsou v celách, které jsou ve postavené a opravené. Jsou to takové dřevěné boudy s mřížemi, jen díky tomu, že jde lord Murtagh s námi nám stráže mříže odemknou.
(19:30) Ketryn -> Morigan: To už se neovládnu a vrhnu se Patrickovi do náruče, pokud mě někdo nezastaví...
(19:32) Morigan -> Ketryn: Nezastaví.
(19:34) Ketryn -> Morigan: "Patricku!" vyhrknu a obejmu ho jako bych ho už nechtěla nikdy pustit.
(19:45) Ketryn -> Morigan: "Ono se to nějak vyřeší...a bude to v pořádku," melu nějaké nesmysly.
(19:52) Morigan -> Ketryn: Jsme s nimi v cele, Murtagh sice pak odešel (nevšimli jsme si kdy), ale i tak jsou tam stráže a v žádném případě nejsme sami. Všechno slyší, takže o žádných vážných rozmluvách nemůže být ani řeč, ačkoliv na to stejně nemáme ani pomyšlení.
(19:57) Ketryn -> Morigan: Vykládám Patrickovi pořád nějaké nezávazné věci, jako že jsem v lazaretu, že za pár dní se budeme přesouvat a tak...Mám pocit, že pořád musím něco mluvit, abych se nerozbrečela. A do toho Patricka stále objímám. Taky se snažím ptá, kde byli oni tak. Dozvíme se o tom něco?
(19:59) Morigan -> Ketryn: Patrick tedy taky moc souvisle nemluví, takže se nedozvíš prakticky nic.
(20:00) Ketryn -> Morigan: To jsme dvojka :-D
(20:31) Morigan -> Ketryn: Pak už samozřejmě musíme odejít, i když se nám nechce. Všichni jsme tak nějak v transu.
(20:33) Ketryn -> Morigan: Tak když jsme přinucena, tak jdu...ale jsem opravdu mimo.