Druhá strana (186 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(17:45) Ketryn: Jdu tedy napsat ten vzkaz o tom, v jakém táboře teď jsme, jakým je směrem, že máš panství na severu jménem Grain a že tam mají jet, kdyby se něco stalo, a že Anabel je na panství lorda Haringtonu, což je nedaleko Grainu..

(21:04) Morigan: Trochu se ušklíbne, i když ne nijak zle. "A jsi si jistá, že to zvládneš?"
(21:07) Ketryn: "Ano, seberu se..." a pevně v to doufám. Svitne mi naděje, že bych je mohla ještě vidět.)
(21:08) Ketryn: "Nevíte, jestli jim teď něco v nejbližší době hrozí?" zkusím se ještě zeptat. "Věřím, že nic neprovedli...že se jen nechtěně do ničeho připletli..."
(21:10) Morigan: "Děvče, byl jsem informován, že přijedete kvůli jejich identifikaci, ne, že si budete hrát v cele na výslech. Jestli ještě jednou uvidím jenom náznak něčeho podobného, neskončí to s vámi dobře. A možná ani s lady Morigan." To je všechno, co ti k tomu řekne a pak odejde.
(21:11) Ketryn: Hm...Tak už budu držet jazyk za zuby. Po jeho odchodu se asi zas zhroutím na postel.
(21:25) Ketryn: Asi pak už nic nedělám, jednak nemám sílu a jednak nevím co. Naleju si zas trochu vína a pak zůstanu ležet na posteli.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(21:48) Margare-tka: "No tak aspoň máme šanci, že je ještě uvidíme. Jen fakt nechápu co bylo tak nesnesitelné na tom, že jsi se zepatala.... Vím že jsme je měly jen identifikovat, ale tohle mi zas tak moc nepříjde..." řeknu až kdy vím, že je pryč.
(21:48) Margare-tka: //Už se tu budu nějak vyskytpvat.//
(21:50) Ketryn: "Hm...asi holt nemáme nárok na něco takového se ptát..." začíná mě asi přepadat taková krizová apatie.
(22:01) Margare-tka: "přemýšlela jsem, jestli bychom tady neměly zůstat, ale když tu fakt nic nezmůžeme, tak je to asi zbytečné. Hlavně aby je pustili."
(22:06) Ketryn: "No já nad tím přemýšlím neustále...vůbec se mi odtud odjet nechce, když vím, že jsou tady. Ale nevím, jestli nebude lepší a užitečnější, když to Morigan řekneme osobně..."
(22:07) Ketryn: "Rozčiluje mě za bezmoc, ale tady samy asi nic nezmůžeme...navíc když se jich ani na nic užitečného nesmím ptát. Ach jo, já fakt nevím..." :-/
(22:11) Morigan: Až budete chtít, tak si zase můžete hodit na spaní.
(22:12) Ketryn: Já se asi pokouším hned, třeba přijde vysvobozující spánek...
(22:12) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 2
(22:13) Ketryn: Hm...tak ne. Pouto nejde, spát nejde...to je fakt na nervy. Sice se tomu ve svém stavu nedivím, ale deprimuje mě to.

(19:28) Ketryn: Tak si dám, snad mě to trochu postaví na nohy.
(19:29) Morigan: Trochu ti to pomůže.
(19:30) Ketryn: Měly bychom ti napsat dopis a pokusit se ho hned ráno poslat, ale dojde mi, že jsme si nevzaly věci na psaní...I takováhle malá věc mě ještě víc rozhodí.
(19:31) Ketryn: Vůbec nevím, co teď dělat...Jestli mě už za nimi nepustí, tak nemá cenu tu zůstávat...ale představa, že bych měla za dva dny odjet, mi přijde absolutně neskutečná.
(19:32) Ketryn: Asi zkusím, jestli mě kapitán zítra ještě nepřijme...nebo já nevím...bože :-/
(19:33) Ketryn: Začnu cítit potřebu něco dělat, tak jdu prohledat stan, jestli tam není něco na psaní.
(19:37) Morigan: Nic tam nenajdeš, co by se dalo použít.
(19:39) Ketryn: Hm, myslela jsem si to...jsme trdla, že nám nedošlo si to vzít s sebou...:-/
(19:40) Ketryn: Posadím se a nevím, co si počít...jsem furt rozrušená a chtěla bych být u Patricka, snad klidně jako spoluvězeň...
(19:43) Morigan: Teď už je pozdě někomu říct, budete muset vydržet do rána.
(19:44) Ketryn: No, snad se ráno něco sežene...a taky budeme muset sehnat posla.
(19:45) Ketryn: Ještě se trochu napiju a pak si jdu asi lehnout. Nedokážu si představit, že usnu, ale nevím, co jiného teď dělat...
(19:48) Morigan: Můžeš si hodit.
(19:50) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(19:50) Morigan: No tak to není tak nejhorší...trochu se prospíš, jenom to není moc tvrdý spánek.
(19:50) Ketryn: Tak to je to lepší, než jsem čekala.
(20:02) Morigan: Ráno se probudíš ne nijak extrémně brzy, tábor už ožívá. Ale odpočatá se rozhodně necítíš.
(20:04) Ketryn: Tak vstanu, obleču se a snažím se dát nějak dohromady. Čekám, jestli nám donesou něco k jídlu, abych se zeptala na ten papír a něco na psaní. Snad někdo přijde, pokud ne, tak to pak asi budeme muset jít shánět do tábora.
(20:06) Morigan: Přijdou, sice až později, ale jídlo vám přinesou. Není to žádná hostina, ale je toho celkem dost. A samozřejmě nějaké víno s vodou.
(20:07) Ketryn: "Mohu se zeptat, dalo by se tu prosím sehnat něco na psaní?" zkusím se zeptat
(20:08) Morigan: Slíbí ti, že se pokusí, ale trvá to další dvě hodiny, než to přinesou. Po táboře se samozřejmě můžete pohybovat volně, tedy nikdo vám to nezakázal.
(20:11) Ketryn: Začnu být nervní a obávám se, že už nepřijdou. O to jsem raději, když se objeví. "Moc děkuji! A ještě bych se chtěla zeptat, za kým nebo kam můžeme jít, když budeme chtít poslat dopis do prvního základního?"
(20:11) Morigan: To na tebe kouká trochu udiveně. "No...asi za nějakým důstojníkem."
(20:14) Ketryn: To jsem si myslela, bála jsem se jen, jestli to nemusí být nikdo konkrétní. "Děkuji, a šlo by si nějak sjednat další přijetí u kapitána Yllarda?"
(20:15) Morigan: "Až bude moct, určitě za vámi přijde."
(20:16) Ketryn: Tak mu ještě jednou poděkuji a už ho neotravuji. Jdu pak napsat dopis pro tebe a pokusím se něco sníst.
(20:28) Ketryn: (Na diskuzi jsem napsala ten dopis, snad se mi ho ještě podaří poslat :-) )
(20:37) Ketryn: Když ti píšu ten dopis, tak si zas vzpomenu na Dereka, doufám, že jsi v pořádku :-/ ! Zároveň mi dojde, že jsem teď úplně zapomněla na pouto a měla bych to napravit. Když to tedy napíšu, tak se pokusím uvolnit a soustředit se na pouto.
(20:37) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 1
(20:38) Ketryn: A sakra...no ve svém stavu se tomu moc nedivím, ale na náladě mi to tedy nepřidá :-(
(20:42) Morigan: Taky se nedivím, že ti to nejde...
(20:42) Morigan: Kapitán přijde někdy k večeru (mezitím vám přinesou oběd). "Máte všechno, co potřebujete?" zeptá se, ale je to spíš zdvořilé.
(20:48) Ketryn: "Ano, nic nám nechybí, děkujeme." I kdy to není tak docela pravda :-(
(20:49) Ketryn: "Chtěla jsem se zeptat, jestli by nebylo možné poslat posla...? Vím, že budeme pozítří odjíždět, ale posel je přeci jen rychlejší..." zkusím se opatrně zeptat.
(20:52) Morigan: "Mezi tábory probíhá korespondence v pravidelných intervalech, vždy se posílá více dopisů najednou," odpoví. "Mohlo by se stát, že přijde až po vašem příjezdu."
(20:53) Ketryn: "Aha, a mohly bychom ho přesto zkusit poslat, nebyl by to problém? Třeba by přeci jen přišel dřív..."
(20:54) Morigan: Pokrčí rameny. "Jistě."
(20:55) Ketryn: "Mohu vám ho tedy dát? Děkuji..." podám mu ho.
(20:56) Morigan: Vezme si ho a uschová.
(20:57) Ketryn: "A...bylo by možné je před naším odjezdem ještě navštívit?" zeptám se opatrně.

Morigan, jsou to oni, je to opravdu James s Patrickem! Mohly jsme s nimi mluvit jen krátce a nemohly jsme se přiblížit, ale vypadá to, že jsou v pořádku. Prý jsou zajati za napomáhání nepříteli, ale víc se mi zjistit nepodařilo…Patrick říkal, že nic neprovedli, tak nevím, do čeho se přimotali. Nevím, jestli za nimi budeme ještě moct a jestli se nám podaří něco zjistit. Kapitán Yllard už mi k jejich případu nechce nic říct, že to prý nejsou jeho vězni a že tímhle riskuje. Prý ti ale napíše dopis s instrukcemi, jak dál pokračovat. Je takový chladný, ale vypadá to, že ti bude ochoten dál pomoct.
Katryn
PS: James byl v nadšeném šoku, že má dceru, až mu do očí vyhrkly slzy :-) Je to hrozné je takhle vidět a nemoci k nim…musíme je dostat ven, jinak mi z toho asi za chvíli hrábne. Nevím, co si počít, vůbec se mi odtud nechce odjet…ale nevím, jestli tu můžu být k něčemu platná, když za nimi stejně nemohu :-(

(23:32) Morigan: "COŽE???" Tohle James nejspíš vůbec nečekal a Patricka to překvapí asi stejně, protože chtěl něco říct, ale vzápětí to zapomněla a zírá střídavě na tebe a na Jamese.
(23:32) Margare-tka: NO to teda je. Ale nedá se nic dělat.
(23:33) Ketryn: "No ano...Morigan to zjistila, až když jsme zmizeli..."
(23:34) Morigan: James zamrká, jako by měl v očích slzy. "Já mám dceru," sdělí Patrickovi šokovaně a Patrick mu to zmateně odkýve.
(23:35) Margare-tka: Tak to mi vykouzlí na rtech úsměv.
(23:35) Ketryn: Jsem z toho tak dojatá,
(23:35) Ketryn: taky
(23:36) Ketryn: Na vzpamatovávání bude muset být čas potom. Po chvíli se seberu a začnu zas mluvit."Já vím, že je to hodně překvapující...máme ale jen chvíli.Prosím, co jste dělali a do čeho jste se připletli a proč?" naléhám.
(23:37) Morigan: Kapitánovi už se to nelíbí. "Tak jdeme," pobídne hlavně Katryn. "Od vyslýchání tady máme jiné lidi."
(23:38) Margare-tka: No super. Debil.
(23:38) Ketryn: Vůbec se mi nechce odejít. "Prosím, nemůžu k nim aspoň na chvíli. Prosím!" opouští mě mě sebeovládání a přemáhá mě iracionalita.
(23:39) Morigan: Kapitánův pohled tvrdne a netrpělivě čeká, až odejdete ven.
(23:41) Margare-tka: "Kat pojď, děláme to jen horší." šeptnu ti. Když ho viím.
(23:41) Ketryn: Ještě se na Patricka naposledy podívám a fakt nemám daleko k slzám...Doufám, že mě Margaret vystrká ven, jelikož mi vůle na ovládání nějak došla.
(23:42) Morigan: "Miluju tě!" volá za tebou Patrick, protože tě ven vystrká jeden ze strážných, i když docela jemně.
(23:43) Margare-tka: Pomalu tě sunu ke dveřím. "Budeme dělat co půjde." řeknu jim a sunu Kat.
(23:43) Margare-tka: Tam venku Katryn dávám podporu, jelikož já bych se zhroutila.
(23:44) Ketryn: "Taky tě miluju!" zvládnu ještě odpověď a nechám se vystrkat ven. Soustředím se na to, abych se nesesypala a aspoň trochu se sebrala. Vidět ho po dvou letech a nemoct k němu je fakt hrozné...
(23:47) Ketryn: "Co s nimi bude? Z čeho jsou obviněni?" zkusím se venku kapitána zeptat, když najdu nějaká slova.
(23:47) Morigan: Kapitán vás vede zpátky a ponuře mlčí. Ve vašem stanu pořád svítí svíčka, kterou jste zapomněly sfouknout, takže mu vidíte do tváře. Má celkem tvrdý výraz.
(23:47) Margare-tka: Jdeme pak k nám a nebo k omu kapitánovi?
(23:48) Morigan: "Myslím, že co jste chtěly vědět, to už víte."
(23:48) Margare-tka: No a řekne něco a nebo ne? Když dorazíme??
(23:49) Ketryn: "No ano, jsou to oni. Ale lady Morigan bude chtít vědět, z čeho jsou obviněni a co jim hrozí...? Nebo to nám nemůžete říct?"
(23:55) Morigan: "Lady Morigan to bude chtít vědět, když jde o jejího manžela a určitě si to zjistí, o tom nepochybuji. Nejsou to vůbec moji zajatci a já riskuji, když vás k nim vodím tajně a pod rouškou noci! Takže doufám, že si to bude lady Morigan pamatovat."
(23:57) Ketryn: "Nebojte, to si lady Morigan rozhodně pamatovat bude a je vám za to vděčná..."
(23:57) Morigan: "Samozřejmě jí napíšu dopis, jak může postupovat. A pokud budu moci, tak jí pomůžu."
(23:57) Margare-tka: "Moc Vám děkujeme za Vaši dobrotu." řeknu mu.
(23:57) Ketryn: "Ano, moc vám děkujeme..."
(23:59) Ketryn: Cítím se opravdu zničeně...jsem opravdu hrozně šťastná, že jsou to oni, nemůžu tomu ani uvěřit, ale emocionálně mě to tedy dostalo...a hrozně těžko se mi uvažuje nějak rozumně.
(00:02) Margare-tka: Až odejde, tak začneme vymýšlet co budeme dělat. "Chtělo by to napsat dopis Morigan a v něm vše co víme, aby věděla, no a druhý ji pošle kapián, on to tam nějak snad zalobuje u Murtagha, nic jiného mě nenapadá. Podle mě tu něco zmůže jen on."

(23:32) Morigan: "COŽE???" Tohle James nejspíš vůbec nečekal a Patricka to překvapí asi stejně, protože chtěl něco říct, ale vzápětí to zapomněla a zírá střídavě na tebe a na Jamese.
(23:32) Margare-tka: NO to teda je. Ale nedá se nic dělat.
(23:33) Ketryn: "No ano...Morigan to zjistila, až když jsme zmizeli..."
(23:34) Morigan: James zamrká, jako by měl v očích slzy. "Já mám dceru," sdělí Patrickovi šokovaně a Patrick mu to zmateně odkýve.
(23:35) Margare-tka: Tak to mi vykouzlí na rtech úsměv.
(23:35) Ketryn: Jsem z toho tak dojatá,
(23:35) Ketryn: taky
(23:36) Ketryn: Na vzpamatovávání bude muset být čas potom. Po chvíli se seberu a začnu zas mluvit."Já vím, že je to hodně překvapující...máme ale jen chvíli.Prosím, co jste dělali a do čeho jste se připletli a proč?" naléhám.
(23:37) Morigan: Kapitánovi už se to nelíbí. "Tak jdeme," pobídne hlavně Katryn. "Od vyslýchání tady máme jiné lidi."
(23:38) Margare-tka: No super. Debil.
(23:38) Ketryn: Vůbec se mi nechce odejít. "Prosím, nemůžu k nim aspoň na chvíli. Prosím!" opouští mě mě sebeovládání a přemáhá mě iracionalita.
(23:39) Morigan: Kapitánův pohled tvrdne a netrpělivě čeká, až odejdete ven.
(23:41) Margare-tka: "Kat pojď, děláme to jen horší." šeptnu ti. Když ho viím.
(23:41) Ketryn: Ještě se na Patricka naposledy podívám a fakt nemám daleko k slzám...Doufám, že mě Margaret vystrká ven, jelikož mi vůle na ovládání nějak došla.
(23:42) Morigan: "Miluju tě!" volá za tebou Patrick, protože tě ven vystrká jeden ze strážných, i když docela jemně.
(23:43) Margare-tka: Pomalu tě sunu ke dveřím. "Budeme dělat co půjde." řeknu jim a sunu Kat.
(23:43) Margare-tka: Tam venku Katryn dávám podporu, jelikož já bych se zhroutila.
(23:44) Ketryn: "Taky tě miluju!" zvládnu ještě odpověď a nechám se vystrkat ven. Soustředím se na to, abych se nesesypala a aspoň trochu se sebrala. Vidět ho po dvou letech a nemoct k němu je fakt hrozné...
(23:47) Ketryn: "Co s nimi bude? Z čeho jsou obviněni?" zkusím se venku kapitána zeptat, když najdu nějaká slova.
(23:47) Morigan: Kapitán vás vede zpátky a ponuře mlčí. Ve vašem stanu pořád svítí svíčka, kterou jste zapomněly sfouknout, takže mu vidíte do tváře. Má celkem tvrdý výraz.
(23:47) Margare-tka: Jdeme pak k nám a nebo k omu kapitánovi?
(23:48) Morigan: "Myslím, že co jste chtěly vědět, to už víte."
(23:48) Margare-tka: No a řekne něco a nebo ne? Když dorazíme??
(23:49) Ketryn: "No ano, jsou to oni. Ale lady Morigan bude chtít vědět, z čeho jsou obviněni a co jim hrozí...? Nebo to nám nemůžete říct?"
(23:55) Morigan: "Lady Morigan to bude chtít vědět, když jde o jejího manžela a určitě si to zjistí, o tom nepochybuji. Nejsou to vůbec moji zajatci a já riskuji, když vás k nim vodím tajně a pod rouškou noci! Takže doufám, že si to bude lady Morigan pamatovat."
(23:57) Ketryn: "Nebojte, to si lady Morigan rozhodně pamatovat bude a je vám za to vděčná..."
(23:57) Morigan: "Samozřejmě jí napíšu dopis, jak může postupovat. A pokud budu moci, tak jí pomůžu."
(23:57) Margare-tka: "Moc Vám děkujeme za Vaši dobrotu." řeknu mu.
(23:57) Ketryn: "Ano, moc vám děkujeme..."
(23:59) Ketryn: Cítím se opravdu zničeně...jsem opravdu hrozně šťastná, že jsou to oni, nemůžu tomu ani uvěřit, ale emocionálně mě to tedy dostalo...a hrozně těžko se mi uvažuje nějak rozumně.

(22:40) Morigan: "Můžeme jít," řekne vám.
(22:40) Ketryn: Tak ho hned následuji.
(22:42) Margare-tka: Jdeme tedy s ním a modlím se ani nevím k čemu všemu.
(22:47) Morigan: Jdete docela dlouho a různě uhýbáte a obcházíte.
(22:47) Margare-tka: Koukám se okolo kudy jdeme.
(22:47) Margare-tka: Hm, takto si asi pamatovat nebudu.
(22:48) Ketryn: No, to já taky asi ne...
(22:48) Morigan: Popis cesty by byl asi tma, tma, tma, občas nějaká louč v dáli :-)
(22:49) Margare-tka: Tak v tom případě slepě jdu.
(22:50) Morigan: Je už úplná tma. Dojdete do míst, kde už to vypadá jinak, je tam víc vozů a jen sem tam nějaký zásobovací stan. Dojdete před jeden velký vůz, kde stojí stráže, kapitán s nimi krátce mluví. Pak se obrátí k vám.
(22:51) Morigan: "Bude to jen krátká návštěva, budete pořád stát na kraji u stráží. Mluvit s nimi samozřejmě můžete, ale nepřibližovat se, nedotýkat se, nic nepředávat. Když řeknu, že jdeme zpátky, tak půjdeme zpátky. Rozumíme si?"
(22:52) Margare-tka: "Ano, rozumíme." ujistím ho.
(22:52) Ketryn: "Ano..." vypravím ze sebe. Jestli jsou to oni, tak se budu muset fakt držet, abych zůstala na místě.
(22:53) Margare-tka: Doufám, že to zvládneš, pak je třeba ještě budeme moct vidět.
(22:54) Margare-tka: Ale chápu tě, taky jsem byla ráda že Colina vidím a bylo to fakt šílený, když si a to vzpomenu.
(22:57) Morigan: Pak stráže odemykají dveře a berou sebou louč.
(22:58) Ketryn: Jdu tedy za nimi dovnitř a musím si fakt dávat pozor na sebeovládání.
(23:02) Margare-tka: No já doufám, že to budou oni.
(23:02) Margare-tka: Takže koukám jak to jde nejvíc.
(23:16) Morigan: Zajatci jsou tam tři a dva z nich skutečně vypadají jako Patrick s Jamesem. Nejsou v nijak zuboženém stavu, nejsou pochopitelně nejčistěji oblečení ani moc učesaní, ale nijak hrozně nevypadají.
(23:19) Ketryn: "Patricku?! Jamesi..." vypadám na omdlení a udělám krok dopředu...vzpamatuji se ale a rychle zas couvnu. Musím se fakt ovládat, abych se k němu nepokusila vrhnout. Chce se mi z toho všeho brečet, ale snažím se sebrat.
(23:20) Morigan: (Předtím tam na nějakou chvilku šel strážný, než jste vešli vy.)
(23:20) Morigan: Oba se pokusí postavit, v čemž jim cosi brání, ale není přesně vidět co. "Katryn??" vydechne Patrick. Docela dlouhou dobu nejspíš uvažuje, jestli nemá vidiny, nebo tak něco.
(23:21) Morigan: "Co tady děláte??" nechápe James.
(23:21) Margare-tka: Nechám mluvit Kat přece jenom je to její manžel. A odpoví na ni??
(23:21) Ketryn: Musím se vzpamatovat a začít rychle mluvit, než nás odvedou.
(23:22) Margare-tka: Koukám jestli začneš, když tak něco začnu já, ale vůbec nevím co....Na tom jsme se měly domluvit.
(23:23) Ketryn: "Přijely jsme ze sousedního tábora, když jsme se o vás konečně dozvěděly. Jsme součástí téhle armády, tedy spíš Morigan je její součástí...za vojenské zásluhy dostala panství a je teď lady z Grainu. Je v pořádku, chtěl přijet, ale nedostala povolení od svého velitele..." snažím se vše vysvětlit a dát jim nějaké informace, kdyby se zas něco stalo.
(23:24) Morigan: (Což je dobrý nápad:-)
(23:24) Morigan: "Cože?!" ujede Jamesovi.
(23:25) Morigan: "Patrik do něj strčí nohou, aby mlčel a visí Katryn na rtech. Vypadá, že by se k ní chtěl spíš vrhnout.
(23:25) Ketryn: "No nemám moc času na vysvětlování...Hledali jsme vás a všechno se tak nějak semlelo.Co jste provedli?? Bylo by lepší, kdybyste začali spolupracovat...snad půjde vaše situace nějak vyřešit."
(23:26) Ketryn: Já mám fakt co dělat, abych se k nim nevrhla, furt si to musím v hlavě připomínat, že bych se k Patrickovi stejně nedostala a akorát by nás odvedli.
(23:27) Morigan: "Nic jsme neprovedli," dostane ze sebe Patrick.
(23:27) Margare-tka: tak to jsi začala hezky, taky jsem měla v plnu začít takhle.
(23:28) Ketryn: "No minimálně jste se museli do něčeho připlést...co jste dělali? Prosím, začněte s nimi spolupracovat..." vypadám fakt nešťastně.
(23:28) Margare-tka: Jsem tak ráda, že jsou v pořádku a když říkají, že nic neprovedly, tak snad to půjde nějak vysvětlit.
(23:30) Margare-tka: Pořád uvažuji jestli už teď řekneme o malé a nebo jestli až je znovu uvidíme. Přitakávám Kat a poslouchám je nechám to tedy na ni. Ať si s Patrikem co nejvíce promluví.
(23:30) Ketryn: "Jo, Jamese, slíbila jsem Morigan, že ti to řeknu, i když na to není vůbec vhodná chvíle. Bude to pro tebe asi šok, ale máš dceru. Jmenuje se Anabel, je to úžasné dítě. Teď je na panství lorda z Haringtonu, aby se jí nic nestalo..." řeknu rychle, kdyby naše návštěva měla znenadání skončit. I když mi to takhle přijde fakt hodně nevhodné.

(21:36) Morigan: A pak čekáte asi hodinu, než někdo přijde.
(21:37) Ketryn: To mě fakt asi zabije...Asi chodím sem a tam, jelikož nedokážu sedět. Musím se ovládnout, abych se na toho příchozího hned nevrhla, a čekám, s čím přišel.
(21:38) Morigan: Je to ten samý, co vás sem přivedl. "Odpočinuly jste si aspoň trochu?" zeptá se zdvořile.
(21:40) Ketryn: "Ano, odpočinuly jsme si," snažím se říct nějak normálně, ale na zdvořilé formality opravdu už nemám sílu.
(21:41) Morigan: "Mám vás odvést za kapitánem Yllardem," řekne.
(21:42) Ketryn: Konečně! Zaúpím v duchu. Vezmu dopis a jsem okamžitě připravená k odchodu.
(21:46) Morigan: Tak vás vede táborem. Je podobný tomu vašemu, možná jen prapory jsou jiné, některé. Někteří se na vás zvědavě dívají, ale ne nijak extrémně.
(21:46) Margare-tka: Tak jdu za za Kat, a snažím se ji tačit předpokládám, že letí, jak šílená.
(21:47) Ketryn: Snažím se dávat aspoň trochu pozor, kudy jdeme, ale v hlavě mám jen pár omezených myšlenek.
(21:50) Morigan: Dojdete ke kapitánovu stanu, muž vás ohlásí a pak už můžete dovnitř. Kapitán je muž asi kolem pětatřiceti, má hnědé vlasy a strniště na tváři. Oblečený je do tmavě hnědého kabátce ze sametu, který je už na několika místech prošoupaný. Když vejdete, povstane ze židle na které seděl. Jste v přední stanové místnosti.
(21:53) Margare-tka: Tak se na něj kouknu a čekám co bude. Možná je dobře že nás nechal odpočinout třeba se nám bude lépe mluvit a vypadá přístupně??
(21:53) Ketryn: "Dobrý den," pozdravím ho a mírně se pokloním. "Já jsem Katryn a to je Margaret, posílá nás lady Morigan," představím nás a podám mu ten dopis.
(21:54) Morigan: Pokývne hlavou a vezme si dopis, který si hned otevře a čte.
(21:56) Margare-tka: Taky ho samozřejmě pozdavím.-)¨
(22:01) Morigan: Čte jen chvíli. "No, pokusím se udělat, co se dá. Snad mohu zařídit, abyste s nimi mohli mluvit někdy dnes večer. Postarám se o vás, jak si přeje lady Morigan."
(22:02) Ketryn: "Děkujeme."
(22:03) Morigan: Pak vás odvedou zpátky, kde mezitím někdo nastěhoval i koš se dřevem a jednu širší postel.
(22:03) Ketryn: "A...mohu se vás zeptat, za co nebo proč jsou v zajetí?" odvážím se nejistě zeptat.
(22:08) Margare-tka: Jo to je dobrý dotaz, taky jsem se chtěla zeptat.
(22:11) Morigan: Chvíli přemýšlí. "Za spolupráci s nepřítelem, dalo by se říct."
(22:13) Margare-tka: Hm to není moc dobrý...
(22:14) Ketryn: Tahle zpráva mě tedy vůbec nepotěší...Chtěla bych se ještě zeptat, jaká konkrétní spolupráce to byla, ale raději to nechám na později, až zjistíme, jestli jsou to oni. Necháme se pak tedy odvést do toho stanu, kde se do večera asi zblázním...
(22:15) Ketryn: No snad aspoň nejsou přímo nepřátelští vojáci, to by to snad neřekl takhle...Ale dobrý to tedy není :-/
(22:21) Margare-tka: Až dorazíme, tak bychom se moly převléknou do čistého.
(22:21) Morigan: Věci tam máte.
(22:21) Morigan: A je tam i lavor s vodou.
(22:22) Ketryn: Tak se tedy opláchnu a převleču, když to Margaret navrhne, ale asi moc nevnímám a jsem roztržitá.
(22:27) Morigan: Do večera čekáte, chce se vám spát.
(22:29) Ketryn: Já se ještě najím a pak přecházím a chvílema sedím. Spát jít nehodlám, jednak na to nemám ani pomyšlení a jednak se bojím, že by nás třeba chtěli nechat vyspat a nikam by nás nevzali.
(22:31) Morigan: Venku už je tma a tak si musíte zapálit svíčku, abyste něco viděly.
(22:32) Ketryn: Tak to si jí zapálíme. Začínám se bát, jestli za nimi dneska vůbec budeme moct jít.
(22:34) Morigan: Pak se u vás objeví sám kapitán.
(22:34) Ketryn: Jsem opravdu ráda, že ho vidím! Dívám se na něj vyčkávavě a s nadějí v očích.
(22:35) Ketryn: "Dobrý večer," ihned vstanu a pozdravím ho.
(22:39) Margare-tka: "Dobrý večer." a taky vstanu. Koukám na něj taky zvědavě.

(19:40) Ketryn: Když obstarám koně, najím se a přichystám si spaní, tak si vzpomenu, že jsem dneska úplně zapomněla na pouto a jdu to hned napravit...¨
(19:47) Ketryn: (Ty jo, já se dneska asi snad vůbec nevyspím! Počítala jsem s tím, že tam dneska dorazíme a tohle prodloužení mě dost zničilo! Nedokážu myslet skoro na nic jiného, než na Patricka...)
(19:49) Margare-tka: Taky se najím a chystám se spát. Teda až to Kat zkusí, jsme zvědavá jak se to povedlo.
(20:02) Morigan: Spíte všelijak, ráno se vstává opravdu brzy, což ale venku nijak nevadí. Už je v noci docela zima. Osedláte koně a pokračujete v cestě, nejspíš byste tam měli dojet už brzy.
(20:04) Margare-tka: Tak to už začínám být taky hodně nervozní, já si nějak neumím představit jak je odtamtud dostaneme.....A v jakém budou stavu, vím jak vypadal Colin. A co Kat bude dělat až to at uvidí.....
(20:04) Ketryn: Tak jsem hned na nohou, sbalím spaní, osedlám koně a jsem připravená ne cestu. Už abychom tam byli, jinak asi zešílím!
(20:07) Margare-tka: Taky vše zabalím a jsem připravená.
(20:09) Morigan: Po půlhodině začne být terén obtížnější, stoupá a vede skrz les, jednu chvíli dokonce vede vedle srázu.
(20:10) Ketryn: Tak pozorně vedu koně a dávám pozor na cestu.
(20:10) Morigan: Pak to skončí a cesta pro změnu trochu klesá, pak vede mezi dvěma kopci a když vyjedete, vidíte už zdálky vojenský tábor.
(20:13) Ketryn: Uleví se mi, že už máme tábor na dohled. Už tak chci zoufale být a mluvit s kapitánem Yllardem! Jsem jak na jehlách.
(20:18) Margare-tka: Teda ten sráz mi dobře nedělal, vzpomněla jsem na sráz v Assiru. Takže jsem ho vedla opravdu opatrně. A jsem opravdu ráda, že ten tábor vidíme. Pořád si říkám, že ten kapitál nebude zas takový ignorant, když vyslyšel tvůj dopis. Doufám, že to bude vstřícný chlap....¨
(20:23) Morigan: Přijedete k bráně, kde musíte předložit povolení a důvod, proč a za kým jedete, takže tam chvilku stojíte.
(20:26) Morigan: Pak pokračujete táborem dál ke stájím, kde odsedláte koně, ustájí je tam a postarají se o ně.
(20:30) Ketryn: Jsem opravdu nervní a mám pocit, jako bych měla každou chvíli explodovat. Koně si ale odsedlám a vezmu si věci, nebo aspoň ten dopis od tebe.
(20:36) Morigan: Pak pro přijdou dva vojáci, jeden má odvést vás a druhý chlapy, abyste se ubytovali.
(20:37) Ketryn: Tak se jdeme nechat ubytovat, i když na to tedy nemám vůbec pomyšlení. Mám v plánu tam jen hodit věci a pak se poptat, jestli nás hned mohou odvést ke kapitánu Yllardovi.
(20:40) Ketryn: Musím se ovládat, abych nehodila věci na zem a neběžela hledat kapitána a zajatce sama...
(20:43) Margare-tka: "Já bych možná počkala až si pro nás přijdou, řekla, bych, že mu nejdřív musíme být ohlášený. a on pro ás pošle."
(20:44) Ketryn: "Hm..." nenávidím slovo počkat.
(20:46) Ketryn: Margaret ignoruji a stejně se toho vojáka pak zkusím zeptat, jestli nás ke kapitánovi může odvést hned, jak si uložíme věci...Při nejhorším mi řekne, že ne, že musíme počkat.
(20:46) Margare-tka: "Ale myslím, že by nebylo od věci počkat, přece jenom jsme tu jako služebný a ne jako Lady:-)"
(20:50) Ketryn: "Za zeptání nic nedám..." Takže se pak prostě toho vojáka slušně zeptám, jestli by to šlo.
(20:54) Margare-tka: No to zase bude domluva...
(20:59) Morigan: Kouká na tebe. "Kapitán o vás ví," řekne ti. "Máte zatím počkat a odpočinout si po cestě."
(21:02) Margare-tka: "Děkujeme." řeknu mu. a doufám, že bude Kat už mlčet, jinak nám na ruku kapitám nepůjde...
(21:03) Ketryn: Raději to vezmu na vědomí mlčky, abych nezačala křičet, že odpočívat je opravdu to poslední, co bych teď chtěla dělat!!! Mám fakt pocit, že zešílím!
(21:03) Morigan: Zavede vás do stanu, který není obytný a je malý, ale je tam stůl s teplým jídlem i svařeným vínem a docela pohodlná křesla.
(21:05) Margare-tka: Tak mu poděkujeme a počkáme až nás kapitán nějak vyzve. a když nás uvede, tak odejde a nebo tam čeká s námi.
(21:06) Ketryn: "Děkujeme..." zvládnu ze sebe vypravit, když nás tam zavede. Složím někam svoje věci a čekám. Naleju si trošku vína a pokusím se něco sníst, ale myslím, že mi to moc nejde.
(21:18) Margare-tka: Tak si sedneme a něco pojíme a nebo se aspoń napijeme.

(16:21) Morigan: Jinak si s vámi ale nijak vstřícně nepovídají, spíš sami mezi sebou a vás si moc nevšímají.
(16:23) Ketryn: "Dobře, děkujeme..." vezmu to na vědomí a taky se asi představíme, pokud jsme to ještě neudělaly.
(16:24) Ketryn: Jsme s Margaret někde u sebe. Po jídle se odsunu kousíček stranou a znovu se začnu soustředit na pouto...
(16:30) Margare-tka: Představíme se tedy a zatím po něm nic nechceme. A už je čas se chystat na spaní??
(16:53) Morigan: Spát můžete v podstatě kdy chcete, nikdo vás nijak nehlídá. Někteří ještě chvilku sedí u ohniště, jiní jdou spát. Jeden pochopitelně zůstane na hlídce.
(16:59) Margare-tka: Tak se pokusím usnout
(17:10) Margare-tka -> Morigan: Mám si hodit??
(17:15) Morigan -> Margare-tka: Jo, můžeš.
(17:18) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(17:27) Margare-tka: Tak to jsemusnula, aspoň nebudu na cestu unavená.
(18:08) Morigan: Ráno vstanete, chlapi zahladí místo tábořiště, osedláte si koně a jedete dál. Počasí se trochu pokazilo, je zataženo, ale zatím neprší.
(18:12) Ketryn: Čím dýl jsme na cestě a blíž svému cíli, tím jsem nervóznější...Počasí v tuhle chvíli asi moc nevnímám, snažím se hlavně dávat pozor na cestu a nebýt zamyšlená.
(18:13) Ketryn: Počítá se s tím, že tam dorazíme dneska?
(18:28) Morigan: No, to nevíte. Když jsme se o tom bavily my, tak jsem odhadovala dva dny, ale to může být stejně tak i dvě noci.
(18:31) Ketryn: No kéž by to bylo už dneska...
(18:34) Morigan: Cesta probíhá plynule a bez problémů až do odpoledne, kdy se na celkem otevřeném prostoru louky objeví naproti vám skupina jezdců.
(18:35) Ketryn: To mi zatrne. Modlím se, aby to byli naši. Držím se tam, kde mám a dávám pozor.
(18:39) Morigan: Velitel zvedne ruku v gestu, které znamená zpomalení. Opravdu zpomalíte do kroku, oni nejspíš taky, chvilku trvá, než navzájem poznáte, že jste z jedné armády.
(18:41) Ketryn: Tak se samozřejmě řídím pokyny a taky zpomalím. To se mi náramně ulev, že jsou to naši!
(18:41) Morigan: Nakonec k sobě skupinky dojedou a zastaví se. Muži mezi sebou prohodí pár vět a chvilku si povídají. Vyplyne z toho, že ti protější jedou zase do našeho základního tábora (tedy do Prvního).
(18:43) Ketryn: To jsme se tedy hezky potkali :-) Tak poslouchám a jsem potichu.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(18:49) Morigan: Nějakou dobu si povídají, ale s koní nikdo nesleze.
(18:49) Ketryn: Říkají něco důležitého?
(18:50) Morigan: Nezdá se.
(18:52) Margare-tka: Poslouchám, co si říkají a nemluvím.

(19:54) Ketryn: "Dobře, za tři dny se snad něco vyřeší..." Rozloučím se s tebou a nemám vůbec dobrý pocit z toho, že se rozdělujeme.
(19:56) Margare-tka: Rozloučím se s tebou.Taky ho nemám, ale tohle prostě musíme nějak vyřešit. Pak už by taky jednou zase mohl být jen jeden problém...
(19:57) Morigan: "Hlavně se snažte, aby se vám nic nestalo!"
(19:57) Ketryn: "Neboj, o to se opravdu snažit budeme..."
(20:02) Morigan: Tak vás každou ještě obejmu a pak tam zůstanu stát, když odjíždíte.
(20:09) Ketryn: Ještě se za tebou ohlédnu a pak se soustředím na cestu.
(20:09) Margare-tka: "Neboj budeme."
(20:19) Margare-tka: No já se zase na chvilku zamodím, ať dojedeme a ať jsou to oni a ať v pořádku dojedeme za tebou.
(20:30) Morigan: Vzduch je chladný a naštěstí nemusíte řešit, kam jet, protože cestu určuje někdo jiný. Jedete samozřejmě někde uprostřed.
(20:36) Morigan: Chvilku trvá, než projedete právě se probouzejícím táborem a taky než vás z tábora pustí, všechna povolení ale máte v pořádku, jak se zdá. Gordon se opravdu snažil.
(20:37) Ketryn: No aspoň něco jde, tak jak má. Jsem ráda, že jsme konečně vyrazili, to čekání bylo dost ubíjející.
(20:39) Margare-tka -> Morigan: (Jo samozřejmě jsem řekla Fergusovi, že tam teď pár dní nebudu, ale brzy se vrátíme.
(20:40) Margare-tka: Bylo to ubíjející, ale teď se snaží m nemít obavy z cesty.
(20:41) Morigan -> Margare-tka: (No, čekala jsem, jestli to přijde ještě před odjezdem a ne :-D Tak si hoď k10, první půlka je, že jsi to neřekla (což se mohlo stát, bylo to narychlo, přišel ten Derek a do toho všechny ty hádky atd.) a druhá polovina, že jsi mu to stihla nějak říct.)
(20:42) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na desetistěnné kostce (k10): 4
(20:43) Margare-tka -> Morigan: (Nevadí, budeme za nedlouho zpět.)
(20:45) Margare-tka: Pak se soustředím na cestu. a koukám kudy jedeme, samozřejmě jedu optraně v tom tempu, které je nasazené.
(20:45) Morigan -> Margare-tka: (To ano a navíc tě může uklidňovat, že já mu to pravděpodobně vysvětlím, když se bude divit, kde jsi...)
(20:48) Margare-tka -> Morigan: (Jo tak to jsem si taky řekla:-)
(21:02) Morigan: Žádným zběsilým tempem nejedete, naopak se přistihnete, že kdyby to bylo na vás, tak byste ještě zrychlily.
(21:05) Ketryn: Asi jsem z toho nervní a jela bych opravdu rychleji, ale budu se muset smířit s touhle rchlostí.
(21:05) Margare-tka: Tak kouknu po Kat, ale nevím jestli do toho můžeme kecat... třeba nechtějí aby nám přetěžovaly.....
(21:06) Margare-tka: No a jedeme tak celou dobu a nebo i zrychlíme?
(21:19) Morigan: Samozřejmě, že ne stejně, záleží na terénu :-)
(22:19) Margare-tka: Tak snad se to časem zlepší, snažíme se tempo dodržovat.

(19:09) Margare-tka: Tak se připravujeme.
(19:14) Morigan: Jdu raději všechno zkontrolovat (jako jestli jsou připravení koně a je na nich vše, co tam má být), zatímco se strojíte. Pak se vrátím do stanu ."Lord Gordon se taky obtěžoval si přivstat," oznámím nenadšeně.
(19:16) Ketryn: "Třeba s tebou chce něco probrat..." Naposledy ještě zkontroluji, jestli mám vše - hlavně ten dopis.
(19:16) Margare-tka: "No asi se mít vše pod dohledem....A když budeš rychle ve stanu, tak snad nebude otravovat."
(19:17) Margare-tka: Taky si ještě jednou zkontroluji jestli máme vše. A popřípadě ti budeme psát, Hlavně abych měla nějakou zbraň.
(19:19) Morigan: Ano, dopis jsem dala Katryn, aby ho dobře uschovala a potom odevzdala kapitánu Yllardovi.
(19:19) Morigan: (Můžete mi popsat, co máte sebou? Ne úplně do podrobna, ale aspoň zběžně...)
(19:20) Morigan: "Holky," řeknu, než opustíme stan. "Jestli to bude James s Patrickem, řekněte, prosím, Jamesovi o Anabell. Vím, že by se to asi měl dozvědět jinak, ale při tom všem, co se děje je tu možnost, že bude třeba trvat, než se s ním uvidím já a taky se může leccos stát...chtěla bych, aby to aspoň věděl."
(19:28) Ketryn: (Jedu v kalhotech, košili a tunice (nebo kabátci, podle toho, co mám). A zabalila jsem si šaty, dvě náhradní košile, spodní prádlo, hřeben, nějaké mýdlo, deku, nějaké jídlo a pití na cestu, nějaké peníze (pokud jsme ještě něco měly), nůž a tesák. Jo a samozřejmě jsme si vzala plášť. Tak snad jsem na nic nezapomněla. Co je za měsíc? Kdyby už začínala být zima, tak bych zabalila ještě i něco teplejšího na sebe.)
(19:30) Ketryn: "Ano, řekneme mu to. Kéž by to byli oni...Dávej tu na sebe pozor a žádné sebevražedné akce! Budu se dál snažit spojit s Richiem. A hned jak dorazíme do tábora a podaří se nám něco zjistit, tak se ti budeme snažit poslat posla."
(19:31) Margare-tka: Mám s sebou věci na jízdu, plášť, košile, šaty, nějaký hřeben, mýdlo, nějaké sirky, deku. Jo své cennosti jsem si schovala k tobě, pokud mi je uložíš. A nějaké peníze, jestli ještě něco mám.
(19:31) Ketryn: "A máme mu když tak říct, že jsi lady?"
(19:32) Margare-tka: "Určitě řekneme a nebo jsi mu mohla napsat dopis."
(19:32) Margare-tka: "No?"
(19:32) Margare-tka: "A určitě se brzo uvidíme, hlavně buď na sebe opatrná."
(19:33) Margare-tka: uvidítě
(19:34) Ketryn: (Jo sirky, to je dobrý nápad :-) )
(19:37) Morigan: Cennosti samozřejmě uložím někam pod matraci nebo tak.
(19:38) Morigan: "Jo, klidně mu to řekněte, ale to není důležité," mávnu rukou nad tou lady. "Dopis mu nejspíš nebudete moct předat, když je zajatec, zatím ho psát nebudu."
(19:39) Morigan: Jdu vás pak doprovodit ke koním, ještě je tma, nebo spíš šero. U stájí čeká lord Gordon oblečený do nenápadného, vlněného kabátce a pět jeho mužů, které slíbil, připraveno na cestu. A samozřejmě osedlaní koně.
(19:39) Margare-tka: "To je fakt, to mě nenapadlo, ale můžeš ho pro něj poslat. Napíšeme hned jak to půjde, už abychom všichni byly tady."
(19:40) Margare-tka: Tak nejspíš počkáme jestli spolu budete mlčet. A pak si dáme věci na koně a rozloučíme s těbou.
(19:40) Margare-tka: Mluvit
(19:41) Ketryn: Asi tak...necítím se tedy vůbec klidně.
(19:41) Margare-tka: To já taky ne, ale aspoň se tak snažím vypadat a ty muže známe aspoň od vidění??
(19:50) Morigan: Ty muže neznáte prakticky vůbec.
(19:51) Morigan: Potichu a krátce mluvím s Gordonem a pak se zase vrátím k vám. "Mají rozkaz vás v pořádku doprovodit tam ke kapitánu Yllardovi a za tři dny zase zpět sem," řeknu. "Pokud tam ale budete chtít z nějakého důvodu zůstat, bránit vám samozřejmě nebudou a vrátí se sami."
(19:54) Margare-tka: "Dobře." Snad se to všechno stihne.

(23:18) Morigan: (Já mám 5, Marg 4)
(23:18) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 3
(23:18) Morigan: (Hodíme si, hodím za Marg.)
(23:17) Morigan: "To je pravda...ale nechápu, jak bych mohla usnout..."

(23:04) Ketryn: "Holky, spíte?" zkusím zašeptat.
(23:04) Morigan: "Ne, co se děje?"
(23:07) Ketryn: "Trochu víc se mi podařilo napojit na Richieho. Je s Cedrikem a Danny u Cedrika ve věže. Je ale pro změnu opilej, takže nevím, jestli vůbec pocítil, že jsem ho volala a snažila se mu něco sdělit..." řeknu rozladěně.
(23:08) Morigan: "Ty jo, já tak nějak doufala, že jsou všichni spolu u Christiana! Teda aspoň většina z nich..."
(23:09) Ketryn: "No, to by bylo rozhodně lepší..."
(23:09) Morigan: "Co zase ti tři dělají??" řeknu taky rozladěně.
(23:10) Ketryn: "Chlastají..." :-/
(23:11) Morigan: "Že mě to vůbec nepřekvapuje!"
(23:12) Ketryn: "Ne že by mě to překvapilo, ale totálně mě to vytočilo!"
(23:13) Morigan: "Doufám, že si zase stěžovali na osud světa a na ženský!"
(23:14) Ketryn: "To nevím, to spojení nebylo moc dobré...a jeho opilost tomu zrovna nepomohla."
(23:16) Ketryn: "Asi bychom se měly pokusit aspoň trochu se prospat..." navrhnu a snažím se uklidnit.

(20:53) Morigan: "Já mám pocit, že dnešní noc asi nebudu spát..." prohlásím zoufale.
(20:56) Ketryn: "To já asi taky ne...jsem furt jak na jehlách."
(21:08) Morigan: Do večera je den dost komplikovaný, protože jak Christopher, tak Gordon se mnou chtějí mluvit a já nechci mluvit ani s jedním z nich za žádnou cenu, takže se snažím být většinou zavřená ve stanu a doufám, že jednoho z nich nenapadne tam vtrhnout násilím (ne, že by to Gordon už neudělal)
(21:10) Ketryn: No nedivím se ti, že se ti s nimi nechce mluvit...
(21:11) Ketryn: Já se ujistím, že máme na zítra vše připravený a že je dohodnutý náš odjezd (jako v kolik, odkud a tak...)
(21:19) Morigan: "Na jednu stranu jsem na Christophere neskutečně rozzlobená, ale na druhou stranu po tom, co se objevil Derek, jsem trochu ráda, že nemusím sama řešit, jestli pojedu s vámi, nebo zůstanu. Ale to je samozřejmě jen náhoda!"
(21:19) Ketryn: "No, to je dobrá ironie..."
(21:20) Ketryn: "Ale Christopher se fakt zbláznil! Tohle přeci nemůže myslet vážně..."
(21:32) Morigan: "Nikdy jsem neměla dovolit, aby to zašlo takhle daleko," začnu znovu sebezpytovat svědomí, jen co si na to vzpomenu.
(21:33) Ketryn: "Morigan, za to přeci nemůžeš...to je tahle blbá válka a situace, že jste si začali být tak blízcí. Nikdy jsi mu ale nelhala ani nic neslibovala..."
(21:35) Morigan: "To jsem neslibovala," uznám.
(21:35) Morigan: "Ale je pak hloupé ohánět se tím, když dojde na lámání chleba, protože určité činy jsou vlastně taky sliby..."
(21:41) Ketryn: "No...naprosto chápu, jak se cítíš...bohužel až moc dobře, i když takovéhle scény jsem byla ušetřena. Vím ale, jak je to těžké....a taky mám mega výčitky :-( Chce to čas a snad se s tím nějak srovnáme. Ať už jsi ale udělala cokoli, tak lord Christopher přeci musel tušit, že Jamese pořád miluješ a že kdyby se konečně objevil, tak se na něj nevykašleš. Takže i kdyby to byla tvoje vina, tak je to současně vina i Christophera..."
(21:43) Morigan: "Pravda je, že i kdyby nějak...doufal, že už Jamese nemiluju, tak už jen ten fakt, že jsem vdaná znamená, že musím být se svým manželem," snažím se na to hledět z té lepší stránky.
(21:43) Morigan: Jdu se napít vína, opět. "To jsou ti důstojníci, úplně klidně si svádějí vdané ženy!" stěžuju si.
(21:44) Ketryn: Taky se napiju.
(21:45) Ketryn: "No, bídaci jedni...s chlapama je to prostě těžký," pokusím se pousmát.
(21:47) Ketryn: "Ale tak tohle je tou situací...s Christopherem jste toho hodně zažili a začali jste si být hodně blízcí, válka lidi sbližuje...a kdyby James nezmizel, tak by k tomuhle taky nikdy nedošlo..."
(22:04) Morigan: "To je pravda," musím uznat. "To by se samozřejmě nestalo."
(22:04) Morigan: Ale stejně z toho mám depresi. Chci, abychom se šly pokusit včas spát, jelikož před sebou máte cestu a vyjíždíte za úsvitu.
(22:05) Ketryn: No pokusit se můžeme...

(19:27) Ketryn: "Zkusila jsem to pouto. Trošku jsem se asi napojila, ale nic moc tedy...Pokusila jsem se Richiemu něco naznačit, ale nevím, jestli vůbec vnímal, že se o něco snažím. Budu se ale snažit teď pravidelně, třeba se to časem podaří a taky třeba začne být vnímavější, když začne mít podezření, že se něco děje," řeknu vám.
(19:45) Morigan: "Určitě to zkoušej, jak to půjde," souhlasím. "Několikrát nám to dost pomohlo..."
(19:47) Morigan: "Tentokrát tě snad Richie neignoruje..."
(19:47) Ketryn: "To ano, když šlo do tuhého, tak se mi s Richiem nakonec vždy spojit podařilo."
(19:49) Ketryn: "No doufám, že ne...i když zrovna růžové to mezi námi není. Ale snad nějakou bariéru, jako měl před tím, už nemá."
(19:49) Ketryn: (Jak často to budu moct zkoušet - na házení? Jednou denně?)
(19:52) Morigan: (Dvakrát denně. Jako by ráno a večer - ale může to být samozřejmě i odpoledne a večer, podle situace.)
(19:52) Morigan: "Hlavně, aby to pochopil a nevyložil si to zase špatně, jako se to jednou stalo...ale lepší nějak, než nijak. Něco se stát musí, jinak jsme všichni v pěkné kaši."
(19:53) Ketryn: (Dobře, na cestě to budu muset přizpůsobit možnostem.)
(19:56) Ketryn: "No snažím se mu naznačit, že se objevil Derek, ať kontaktuje Niala, že jsem stále ve vojenském táboře lorda Murtagha. Budu se mu snažit asi posílat nějaké obrazy. Je to těžké, když to funguje takhle všelijak...Nejlepší by bylo, kdyby se mi s ním aspoň na chvíli podařilo mluvit, ale to bych musela mít fakt mega štěstí."
(19:57) Ketryn: *jsme stále
(19:57) Morigan: "No daleko od sebe nejste, myslím třeba narozdíl od jiných situací, ve kterých jsme byli. Tak by to snad nějak vyjít mohlo."
(19:58) Ketryn: "Kéž by...Doufám, že až pochopí, že se o něco snažím, tak se taky začne soustředit a půjde to snáz."
(19:58) Morigan: "Já se samozřejmě pokouším takhle podobně spojit s Nialem a pokusím se udělat, co půjde, včetně toho kouzla s ptáčkem a tak. Nejlepší by bylo, kdyby se mi podařilo otevřít s ním komunikační portál! Ale v těchhle dobách a když to nečeká, tak nevím.." dodám neradostně.
(19:59) Ketryn: "Jo, daleko by být neměl. Myslím si, že je někde ve věži, takže by měl být ve Svobodné."
(19:59) Ketryn: "Ty jo, komunikační portál by byl fakt dobrý! Škoda, že nebudeme u sebe a nebudeme si moct sdělovat úspěchy..."
(20:05) Morigan: "Ani se nevrátil do Akarie...myslím, že je to tu celé vážné i pro čaroděje."
(20:05) Morigan: "No, snad nebudete pryč dlouho..."
(20:07) Ketryn: "No, hlavně abychom to tam nějak zdárně vyřešili...a kéž by to byli oni! Mám nějak moc přání najednou..." :-(
(20:08) Ketryn: "Hned jak dorazíme a podaří se nám něco zjistit, tak samozřejmě napíšeme."

(21:41) Morigan: "No, ten náhrdelník, co jsi měla ty, o tom pochybuju, ale mohla bych požádat o něco, co by mě posílilo, za to nic nedám a pokud by to šlo, je to dobrý nápad. Je možné, že to cítil i Nial, jsme propojeni dohromady, takže možná ano...já si myslím, že ho Derek moc neposlouchá. Možná Boraz poslouchá Dereka..." usoudím hořce.
(21:42) Ketryn: "No bezva, to by nám ještě scházelo...Derek s vlastní armádou."
(21:44) Margare-tka: "No taky si myslím, že to tak bude, o to je to děsivější. Jelikož armády, který velí Boraz b byla fajn, než armáda, který velí Derek. No a ani kdybych ten medailon měla zase já? To fungovalo na posílní vaší energie, ne?"
(21:45) Morigan: "To asi ne, ono to dodávalo energii, kterou nám brali Lovci, ne žádnou energii navíc, kterou vlastně nemáme..."
(21:47) Margare-tka: "Hm... tak třeba Christian vymyslel něco jinýho, doufejme..."
(21:49) Ketryn: "No nejdřív je musíme nějak kontaktovat..." :-(
(21:50) Morigan: "Já se budu snažit..."
(21:51) Ketryn: "Mám zkusit to pouto...?"
(21:52) Morigan: Do večera už se nic nestane, ale jsme rozrušené opravdu dost. Odmítám se bavit s Gordonem nebo Christopherem a vyhýbám se jim. Mám plnou hlavu všeho.
(21:56) Ketryn: Já už se asi po desáté zabalím a snažím se nějak uklidnit.
(21:56) Ketryn: Pak si najdu chvilku klidu někde a pokusím se soustředit na pouto.
(22:01) Margare-tka: "Já bych to zkusila.... a uvidíš."
(22:02) Margare-tka: Taky si ještě jednou zkontroluji aby měla vše.

(20:54) Morigan: Tak dojdeme k nám do stanu, pečlivě zavřu vchod.
(21:01) Ketryn: "No, tak to je v prdeli..." vzdychnu, když zavřeš.
(21:02) Ketryn: "Morigan, jak jsi se držela za zápěstí a pak jsi omdlela, za to mohl Derek??"
(21:03) Morigan: "Předpokládám, že ano, ale nejspíš ne úmyslně..."
(21:04) Ketryn: "Ne úmyslně...? Jako že ho tohle nečekané setkání taky dost rozrušilo?"
(21:05) Ketryn: "A co budeme dělat...? Tohle by měl Nial a ostatní vědět..."
(21:06) Morigan: "To rozhodně ano...však víte, naše emoce jsou občas tak nějak společné..." posadím se.
(21:08) Margare-tka: "No a co na to řekl Murtagh. A Gordon ví že jsi čaroděj a Christopher ne??" samozřejmě na tohle se ptám tak aby tam oni dva nebyli.
(21:08) Margare-tka: "A Nialovi se bude muset poslat nějak zpráva."
(21:08) Ketryn: "No, tohle asi dostalo fakt i jeho..."
(21:12) Margare-tka: "Dostalo ho to, ale vzpamatoval se celkem rychle...."
(21:20) Morigan: "No Murtagh...byl překvapený."
(21:20) Morigan: Samozřejmě, že tam ti dva nejsou, nepustila jsem je do stanu!
(21:25) Morigan: "Nialovi pošlu poslem dopis a pak se ho pokusím kontaktovat jakkoliv jinak to půjde a jak mě napadne...musí to rozhodně vědět," souhlasím naprosto.
(21:25) Morigan: "Vy ale musíte zítra rozhodně jet!"
(21:26) Margare-tka: "A ptáček by nešel?? Je to složitý kouzlo?"
(21:27) Morigan: "Jo a...no, Christopherovi jsem naplno nikdy neřekla, co jsem zač, ale lecos pochopil sám, myslím. No, teď mu to asi došlo, ale mě je to úplně jedno, jelikož s ním nemluvím."
(21:27) Margare-tka: No pojedeme, ale musíš být opatrná, musíš nám slíbit, že když bude nějaké napadení, že se tam nepohrneš úplně moc...Jo a ví Murtagh, že má n tebe Derek pifku??"
(21:27) Morigan: "No vždyť říkám, všemi možnými způsoby, které půjdou..."
(21:27) Ketryn: "No hůř se to sejít opravdu nemohlo :-/ Na jednu stranu hrozně chci jet a zjistit, jestli jsou to kluci...ale na druhou se mi tě tu vůbec nechce nechávat."
(21:29) Ketryn: "Budu zkoušet pouto s Richiem, třeba by se mohlo zadařit..."
(21:30) Margare-tka: "No to by taky nebylo od věci...."
(21:31) Margare-tka: A ten dopis už je napsaný? Pro toho jak že se jmenuje a je hodnosti?
(21:31) Morigan: "Řekla jsem Murtaghovi, že mě Derek nenávidí, že je to dlouholetá záležitost mezi čaroději. Asi se budu muset brzy rozhodnout, co udělám..."
(21:32) Ketryn: "A jaké máš varianty, co bys chtěla dělat?? Jako jestli tu zůstat nebo se pokusit zmizet?"
(21:32) Margare-tka: "No je škoda, že se jen tak jednoduše nedá sehnat něco jako ruleon a spol..... teď by se na něj docela hodil."
(21:32) Morigan: "Je to kapitán Yllard, jeden dopis odešel a druhý ještě musím napsat večer."
(21:33) Morigan: "Já nevím, měla bych stát Murtaghovi po boku i jako čarodějka...myslím, že by si to přál..."
(21:34) Ketryn: "Jenže sama proti Derekovi...?" :-/
(21:35) Morigan: "Já mu to říkala! A navíc mě nic neděsí víc, než stát proti Derekovi..."
(21:36) Margare-tka: "Jo to bys měla, by lo by to asi dobrý, jen by to chtěla nějaký trik jak to vydžet s energií..."
(21:37) Margare-tka: "No pořád to bude po boku Murtagha nejbezpečnější, ten nebude v první linii. "
(21:37) Ketryn: "No chtělo by to, aby se to Nial dozvěděl co nejdřív..." :-/
(21:37) Margare-tka: "A myslím, že by nešlo udělat něco jako medailon, co by ti dodával energii a ebo něco jako jsem měla já?? To by se ještě mohlo využít. Chritian ho určitě ještě bude mít když mi ho sebral."
(21:38) Ketryn: "Morigan, fakt se o tebe bojím..."
(21:38) Margare-tka: Možná bych do toho dopisu napsala i tuhle avariantu, pokud uznáš, že je to reálné."
(21:38) Ketryn: "Jak se sakra Derek dostal k Borazovi...odkdy je schopný někoho poslouchat!?"
(21:39) Margare-tka: "Taky mě napadlo, Mor. Vy jste spolu propojeni, tak to možná ucítil i Nial."

Při Gordonově poznámce ho asi probodnu pohledem, ještě aby se tu začali předhánět, kdo toho ví víc... Dál ale nervozně mlčím a přešlapuji. Občas se snažím, jestli se mi nepodaří něco zaslechnout.

Když jste zticha, jsou slyšet ze stanu naše zesílené hlasy - přece jen je to jenom stan. Nejspíš se přímo nehádáme, ale hlasy jsme zvedli.
"Bude to ještě hodně zajímavé," poznamená Gordon.
"Prosím tě, přestaň pořád dávat všem najevo, že víš všechno," zabručí Christopher zamračeně.
"Nějak se opakuješ," ušklíbne se lehce Gordon. "Rozhodně vím víc, než víš ty."
Christopher se ho pokouší ignorovat.