Druhá strana (246 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

22:19) Morigan: A pak to uděláme, jak jsem řekla. Zhasneme svíčku a pak vylezeme každý jedním oknem. Zavřeme za sebou okenice jak je to nejlíp možné.
(22:16) Ketryn: Oblečená už prakticky jsem. tak jen napjatě zůstávám stát, stranou od okna.
(22:15) Ketryn: "Jasně."
(22:14) Morigan: Uvědomím si, že má pravdu. "Ne. Vypadni tím oknem ve stejnou dobu jako já a pak si dělej, co chceš!" zamračím se na něj a pak se obrátím na vás. "Budu venku kolem domku, nikam nejdu. Oblečte se a zůstaňte tady a radši nechoďte k těm oknům a dveřím," řeknu o mnoho vlídněji.
(22:13) Morigan: "Ty mi radíš, jak bojovat?" užasne.
(22:13) Morigan: "To tedy jde!! Jdu ven oknem. Ty jdi druhým a kryj se ve stínech u domku. Na chvíli zhasneme tu svíčku, neuvidí nás, obejdi dům a zůstaň ve stínu..."
(22:13) Ketryn: On se o tebe bojí opravdu hodně! Co v tom všem sakra vězí!
(22:12) Ketryn: Stále stojím u té postele a ani se nehnu. Já vím, že by jsi to tu ochránila, ale obávám se, že kdybych promluvila, tak by ti má podpora vůbec nepomohla.
(22:12) Morigan: "To...to prostě nejde!" řekne téměř zoufale.
(22:10) Morigan: "Já jsem čarodějka, můžu tuhle kůlničku proti těm šipkám ochránit!! Musím ale ven!!"
(22:10) Ketryn: Událo se to tak rychle, že jsem asi nestihla ani nějak pořád zareagovat a někde se krýt.
(22:08) Morigan: "Doprdele!!!" zakleju. "Slez ze mě!" dusím se, protože mě celou zalehl. "Odpusť, neublížil jsem ti?" zvedá se a chce mi pomoct na nohy. Mám chuť ho nakopnout podruhé.
(22:07) Morigan: Téměř neslyšně proletí otevřenými dveřmi šipka a zabodne se do čela postele, u které se oblékáš. Nestihnu ani zanadávat, když na mě Davigan skočí, aby mě strhl k zemi a já se tak vyhnula druhé šipce, která skončila ve stropním trámku. Volnou nohou kopne do dveří a ty se zabouchnou.
(22:06) Ketryn: Tím nakopnutím jsi mě docela překvapila.
(22:04) Morigan: V nestřežené chvíli ho tedy nakopnu do holeně a jen co vykřikne bolestí a chytne se za nohu, otevřu dveře.
(22:03) Morigan: "Zbláznil ses úplně???" vydechnu. "Okamžitě ustup a myslím to vážně!" prohlásím a pokouším se ho odtlačit. K mému vzteku to není tak jednoduché.
(22:01) Morigan: "Je mi moc líto, ale nemůžu," řekne upřímně. "Nechci, aby se ti něco stalo."
(22:00) Morigan: "To si hraješ na rytíře, nebo co??" začíná mě opravdu štvát. "To na mě neplatí! Já jdu ven a ty mi uhneš!!"
(21:57) Ketryn: Dívám se na vás a oprvadu si říkám, kdo to vyhraje....Jsi pro ně asi opravdu hodně důležitá.

Asi tak nějak. Ještě si dám nějaké víno a sedím a čekám na to co bude. A co po tobě chtějí.

Sednu si a popíjím to víno...Padla na mě nějaká únava po tom všem vypětí. Jsem zvědavá, s čím přijdeš...co chce a jestli s ním budeš ochotná jednat. Radši mlčím a čekám.

(19:01) Margare-tka: Pomáhám, ale když cítím, že mi je špatně a nebo jsem unavená, jdu si senout ke Katryn a buď se u ní najím a nebo asi možná i na nějakou dobu usnu. Ale vždytě poprosím, aby jsi mě vzbudila když bych spala nějak hodně dlouho...
(18:55) Ketryn: Tak pak čekáme. Já ležím, nic jiného mi nezbývá. A štve mě to, že nemůžu taky pomáhat...Asi střídavě spím a pozoruji okolí.
(18:54) Margare-tka: "Dobře..."
(18:43) Ketryn: "No to jo, počkáme, až se to uklidní a objeví se Mor, pak to nějak vymyslíme."
(18:43) Ketryn: (To máš nějaký zásek :-D)
(18:35) Margare-tka: Jak mi je?? už je to lepší?? "¨Napadůp ěm, že byćhom tš nějak dostaĺi domů...Ale zatím ej tu zma´tek..."
(18:30) Ketryn: "A jak je tobě?"
(18:27) Margare-tka: "No to není. předpokládm, že ty dny ano oka nezamhouřial."
(18:25) Ketryn: "Takže zůstaneme tady, než se to všechno uklidní..."
(18:22) Ketryn: "Jo, žádný velký zranění snad neměla, jen byla hodně špinavá a unavená, což není vůbec divu."
(18:21) Margare-tka: "Aha...no snad to bude v pořáku a byla v pohodě??"
(18:11) Ketryn: "Mor říkala,že teď se bude ještě řešit spousta věcí a zmatků. Takže ji asi ještě nějakou dobu neuvidíme."
(18:09) Margare-tka: "Nö jo vlastně... tak snad se nepohádají."
(18:08) Ketryn: "No jasně, předpokládám, že velel útoku, přeci."
(18:07) Margare-tka: se, uvidvrná než mi to dojde,
(18:07) Margare-tka: "S Moredem=.O"
(17:51) Ketryn: "Viděla jsem Morigan, je v pořádku, ale samozřejmě hrozně unavená. Teď někam odešla s Moredem něco projednat. Když teda konečně pochopila, že ona velí obraně."
(17:48) Margare-tka: Tak k tpbě jdu:-)§
(17:39) Ketryn: "Margaret!!!" zkusím to ještě jednou.

To jsem ráda. Raduji se s ostatními. I když mi pořádně zatrnulo při zaslechnutí toho nového hlučnějšího boje.
(Jen aby to tu neorzpoutalo nějakou další válku....)

Po dalších zhruba dvou hodinách je to jasné a také se to donese k vám. Irlocké předvojové jednotky zaútočili nečekaně a donutily Boraze a jeho vojáky k ústupu.
Další irlocké jednotky dorazí co nejdříve.
Strhne se velký jásot a vřava, tentokrát opravdu veselá.

(13:20) Ketryn: No to asi jo :-D
(13:20) Ketryn: Jj, myslela jsem před tím :-) akorát tady jsem si to uvědomila až teď.
(13:19) Morigan: No to asi už předtím, když byl čas. Ona Margaret, když se na ní tak díváš, taky vypadá dost hrozně...
(13:18) Morigan: :-D
(13:18) Ketryn: Jéžiš, ale v dračáku musí vypadat po tom zavelní :-D Asi jsem si pokusila aspoň omýt obličej.
(12:23) Ketryn: Jsem opravdu ráda, že to město vydrželo, než přijela pomoct. Teď už to snad odbře dopadne. Asi se začnu modlit za všechny, co tam jsou :-) Sleduji dění kolem sebe a případně se snažím zaslechnout něco víc.
(12:22) Ketryn: (To není k smíchu, já jsem fakt asi zralá na blázinec!!!! :-D)
(12:20) Morigan: Po další hodině se zdá, že to zřejmě byla pravda, aspoň všichni jsou o tom přesvědčení.
(12:18) Morigan: :-D
(12:15) Ketryn: Já jsem fakt střelená, asi už mi z tý bolesti hrabe....Najednou jsem se začala bát o Rogera, jestli tam teda je....
(12:13) Ketryn: Bože!!!To mi hned svitne naděje!!!!!!
(12:12) Morigan: Asi tak po hodině od začátku toho velkého hluku a vřavy (opravdu to stojí za to), ale také výstřelů z palných zbraní a dýmu, který je vidět i oknem lazaretu, se začne dít něco zvláštního. Z neurčitých zvěstí, které se tu objevily nikdo neví odkud se nese zpráva, že to není útok Borazových vojáků na naše město, ale útok irlockého předního voje na Borazovy vojáky.
(11:18) Ketryn: Propdám se ještě do daloko hlubší krize a beznaděje...a napadají mě černé myšlenky, jak budu utíkat se zlomenou nohou?! :-/
(11:16) Morigan: Nejsi sama, kdo to vnímá a bojí se, mezi ostatními taky zavládne rozruch.
(11:11) Ketryn: Tak to se začnu bát ještě víc..:-/ jestli polomí hradby, tak je s námi amen :-(
(11:07) Morigan: I tenhle den se snažíš pospávat, i když o hodnotném spánku se hovořit rozhodně nedá, kvůli bolesti. Nespala jsi pořádně od toho zranění. Odpoledne (teda aspoň si myslíš, že je to odpoledne) se ale něco začne dít a vypadá to na další útok, podle hluku nějaký velký.
(11:05) Morigan: No právě...
(11:02) Ketryn: To jo, viz celá Akarie :-D
(11:01) Morigan: Na to si vzpomenu na těch hradbách několikrát!:-D Ale takových situací, kdy si řeknu "kdyby to viděl Derek", těch už stejně bylo dost...
(11:00) Ketryn: A přemýšlím o všem možném. Tak mě napadne, že kdyby tohle věděl Derek, tak už tě opravdu přerazí :-)
(10:59) Ketryn: Nechávám si vždycky zkontrolovat tu nohu od Margaret.
(10:57) Morigan: Na nic takového si nevzpomínáš...
(10:49) Ketryn: přemýšlím, jestli se neříkalo, za jak dlouho by ti poslové mohli dojet do Irlocku...?
(10:45) Morigan: Už je šestý den obléhání.
(10:32) Ketryn: Já asi pořád ležím, když nemám ani ty berle :-( je mi bídně...mohl by se ten vedle mě uzdravit, aby tam položili někoho jiného, přemýšlím...Taky hodně myslím na tebe.

Ach ne!! To mi teda na náladě rozhodně nepřidá :-/ tak nějak pozoruji to hemžení tam a je mi bídně. Je mi horzně navíc i tím, že jsem teď k ničemu a mohu jen koukat a přemýšlet...

Ježiši!!! Pomáhám s ošetřním a poslouchám zdali se ho doktor neptá, jak to tam teď vypadá. A dám mu jako všem co byly hodně zraněný, pár kapek toho lektvaru. (Opravdu se teď držím slova kapky, ne jako s pěnou;-))

Pátý den obléhání přinesou do lazaretu zraněného rychtáře. Není to smrtelné zranění, ale má zle rozdrcenou levou ruku a ránu na hlavě.

Ahoj za chvilku jedu do Příbrami. Musím stavit ještě u Číči ve Vinotéce, ale tak kolem šesté už bych snad doma být měla:-)

Taky mě štve, že jsem tak unavená, ale pokud je dost ídla tak se najím a napiju. A pokud mě už ta hlavna nic nedělá, tak se snažím pomáhat, ale ne tak aktivně.
Potřebovala bych vědět co je s tebou....Začínám tam u Kat nahazovat řeč: "Měla bych se tam jít možná podívat,ne??"

Ach jo, noha pitomá!! :-/ Asi se dám na modlení, aby přijeli vojáci z Irlocku...

Třetí den od útoku.
Všechno stále pokračuje, i když časy mezi jednotlivými vlnami útoku se natahují. Katryn není schopná prakticky vůbec ničeho, jelikož noha jí bolí ještě víc a Margaret je tak zesláblá, že toho taky moc neudělá.
Utečou ještě další den a další noc. Celkem na nás útočí už čtyři dny a čtyři noci. Ještě dvakrát se opakoval případ, kdy se jim podařilo rozbořit kus domu, ale vždy to už bylo dál od radnice a od vás.

(Hodila jsem si za vás na spaní)

Margaret si lehla na nějaké složené plachty a kupodivu usnula tak tvrdě, že se vyspala celé tři hodiny a docela jí to prospělo. Katryn se opřela někde vedle ní a v nehlubokém spánku v sedě strávila dvě hodiny.
Pak už svítá a skoro všichni jsou na nohou. Doposud vládla nálada téměř bojovná, alespoň v lazaretu a okolí. Lidé získali naději na úspěch a neobsazení města a tak viděli opevnění jako dobrou věc.
Teď, ve světle nového dne začal převládat pesimismus a obavy. Ne, že by někdo přímo něco vyhlašoval, spíš se mlčí, ale je to úplně cítit ve vzduchu.

Zapojili se snad úplně všichni. I velmi mladí chlapci chtějí bojovat a i velmi mladé dívky nosí, srovnávají a přesouvají lazaret, nebo cokoliv, co je potřeba.
Nezastavíte se až dlouho do noci, kdy je možné si na pár hodin zdřímnout, protože nikdo neví, v kolik zítra Boraz přijde. Vojáci ale, i ti budoucí vojáci, co se jimi zítra teprve stanou, určitě spát nepůjdou. Je třeba připravit zbraně a také střelivo a všechno co je potřeba.
Já jsem jen jednou nakoukla do lazaretu, když jsem šla kolem, abych se ujistila, že tam jste a co děláte, ale od té doby jste mě neviděly. A asi ani neuvidíte.
Tentokrát je čas proti nám.

Od chvíle, kdy jste začali budovat lazaret se prakticky nezastavíte. Pravděpodobné je, že se nezastaví celé město, protože čas do útoku utíká ohromným tempem.
Pochopitelně ještě existuje šance, že když uvidí opevněné město plné ozbrojenců, nebude se jim chtít nic dobývat.
Kéž by to tak bylo.

Mám docela dobrou náladu,ale moc toho nenamluvím. Dobalím se a obleču a jsem připravená k odjezdu.

"To jsem taky ráda, hlavně, že jste přežili ten pád do rokle!"

"No tak to jste tedy opravdu měli štěstí, že se vám nic nestalo a jen to tedy odstonáte. I když takhle zpětně na to můžete vzpomínat se smíchem," :-) "Hlavně teď budete muset odpočívat, aby jste bylo fit, než přijede Rowan."