Druhá strana (248 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(14:59) Morigan: "Jasně. No tak čas ještě máme."
(14:55) Ketryn: Tak se naštvaně vrátím. "Christianova věž poutu asi moc nevědčí! Budu to průběžně zkoušet, až vyjedeme."
(14:52) Ketryn: Jdu na chodbu někam k oknu, kde budu mít klid a začnu se soustředit.
(14:51) Ketryn: "To bych mohla, taky už jsem na to myslela. Ale jestli je v Akarii, tak je to dost daleko...tak já to jdu zkusit a uvidíme."
(14:38) Morigan: "Kat," napadne mě večer po večeři. "Možná by ses mohla zkusit spojit s Richiem."
(14:33) Morigan: Během dne ještě občas nazírám do knížky, pak jdeme na oběd. S Christianem se už o tom nebavíme. Jsme domluveni, že zítra během dne asi odjedeme (na zabalení toho moc nemáme).
(14:23) Ketryn: "To je pravda...Tak to třeba vyrobil nějaký blázen do draků :-) Je to prostě postavený na hlavu!"
(14:19) Morigan: "To mě v první chvíli napadlo, ale Christian se tváří, jak byl ten symbol pro čaroděje zlý - když se to tady snažím číst, asi s ním souhlasím - říkal přece symbol zla a smrti. Kdyby to byl opačný symbol, přece by na něm bylo něco jiného..." vezmu ho do ruky a znovu se na něj dívám. "Něco, co by to zlo vyrušilo, popřelo. Byl by třeba spoutaný, nebo tak něco. Ale právě, že není. Já vím, že jsme se o síle symbolů asi nikdy nebavili, dřív byla pro čaroděje dost důležitá a svým způsobem je pořád."
(14:16) Ketryn: "Třeba to spíš má spojitost s obranou proti draků..."
(14:13) Morigan: "Já se do tý Akarie začínám doopravdy těšit!"
(14:13) Morigan: "To je ale právě přesně to, co nikdo z nás neví. Tohle ale rozhodně žádnej drak na krku nenosil."
(13:51) Ketryn: "Jo to jo, jasně že tam je spojení ale jak moc velký...ale to je jedno, je to prostě celý divný a nejasný...Z toho, co se ti stalo, přeci nikdo nemohl můt užitek...jedině že se třeba něco pokazilo. No myslím, že bude opravdu lepší přezimovat v tý Akarii."
(13:48) Morigan: "To je ale fakt divná otázka. Jestli někdo přejal symbol, musel vědět co znamená a musel ho znát, podle toho, jak je stejný. Takže je to vlastně jasný, že se to s tím nějak spojuje."
(13:38) Ketryn: "Myslíš si tedy, že je to jen převzetí symbolu, nebo že je to s tím, co se tenkrát dělo, nějak víc spojeno?"
(13:35) Morigan: "Z učně na učně jsou vlastně všichni potomci, ale v podstatě to nic neznamená, jak vidíš. Gatemallská univerzita existovala ještě dlouho tady po tomhle," ukážu na knížku.
(13:29) Ketryn: "No jestli není nějaký čaroděj, který by o tom věděl ještě víc, protože se ty informace dědily z mistra na učně a dál až do dneška."
(13:25) Morigan: "Moc nechápu, jak to myslíš...?"
(13:14) Ketryn: "Ještě mě napadlo, jestli někdo z dnešních čarodějů nemůže být potomkem někoho z těch čarodějů z Gatemallu...teda jako učeň učně učně a tak dál."
(13:12) Morigan: "O tom dost pochybuju," usoudím. "Hlavně ani moc nejsem schopná to číst vcelku...ale snažím se. Jsou tam spíš zmínky o té válce a čarodějích z Gatemallu..."
(13:11) Ketryn: "Asi tam nebude zmíňka o tetováních nebo tak něco, co?"
(13:10) Ketryn: Najdeme tam ještě něco?
(13:06) Morigan: Ještě tedy občas listuju opatrně tou půjčenou knihou.
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(12:11) Ketryn: "To já taky, podruhé už bychom asi neměly takové štěstí..."
(11:37) Morigan: "To teda pevně doufám!"
(11:29) Ketryn: "To byla drsná zkušenost...doufám, že se to stvává jen jednou za život. Ale Richie už si určitě dává pozor..."
(11:27) Morigan: "No, pevně doufám, že to půjde teleportem. Ačkoliv vlastně...nevím, jestli se mi chce po posledním zážitku se teleportovat!"
(11:03) Ketryn: "To jo. To bude hezký, že budete moct být s dětma :-)"
(11:01) Morigan: "To budeme vážně na vánoce v Akarii," uvědomím si.
(10:58) Ketryn: "No právě."
(10:57) Morigan: "No, to budeme muset vymyslet podle situace. Ale každopádně dopis pošlu ze Sirberlinu, tím nic nezkazím. Nemůžeme tam přece jen tak vtrhnout."
(10:53) Ketryn: "Nebo nějak přes Richieho."
(10:50) Morigan: "To bych mohla, protože než tam dojedeme lodí, tak tam ten dopis bude. No a když se teleportujeme, tak budu muset poslat dopis ke dvoru odněkud z Akarie."
(10:33) Ketryn: "A budeš nejdřív Rowanovi psát?"
(10:31) Morigan: "Já bych to nejdřív zkusila přes Laru, ale musíme počítat s tím, že tam třeba nebude nebo tak něco...no tak pak bychom asi musely lodí."
(10:19) Ketryn: "A pojedeme lodí nebo se zkusíme zas spojit s Larou a Richiem?"

Vstanu, jdu se podívat z okna a pak se obléknu a jdu také dolů na "snídani". Pozdravím, když vejdu a pomalu se trochu najím a zapojím se konverzace, poud tam nějaká je a jestli tam vůbec někdo je;-)
((Holky sory včera mi nefungoval net....Dneska až se vrátím z nákupu bych tu nějak měla být, mělo by to být tak kolem deváté...))

Tak já ještě chvíli spím, pak vstanu a obleču se. Vezmu si nějaké červené šaty kombinované s bílou, nebo tak něco. Jestli už Margaret taky vstává, tak můžeme jit spolu na snídani. Ale jestli spí a nechce se, tak půjdu sama.

Až když si vesele kroužím nad věží mi dojde, že jsem se mohla jít nejdřív nasnídat!!! Ach jo...

Já osobně už v pokoji o tom nemluvím, promítám si to v hlavě a pokud se mě na něco neptáte, tak mlčím. Christian mě zavedl na několik stop, ale bohužel nijak závazně, protože přes to všechno, co si můžeme myslet, to nejsou nic jiného, než domněnky.
Nakonec usoudím, že z nočního letu nic nebude, protože jsem přece jenom něco vypila a dělat proměnu by nemuselo být stoprocentně bezpečné. Závážu se, že ráno vstanu dřív a vyrazím.
Pochopitelně se nestane ani to, protože se mi nechce vstávat, takže otevírám okno někdy kolem půl deváté.
Pokud ještě spíte, tak vás nebudím (tedy snažím se o to), pokud ne, tak jen pozdravím a jsem pryč.

(14:30) Ketryn: Nemluvím a spíš se tak ploužím, alezároveň se vše snažím dělat rychle, abychom tam byly co nejdřív.
(14:29) Morigan: Zahladíme ohniště, sbalíme věci a chystáme se pokračovat v cestě na koních.
(14:23) Ketryn: "To jo..." :-/ "Mrholení blbý..." Pak už mi zas není moc do řeči.
(14:22) Morigan: "No to je skvělý!" řeknu nenadšeně.
(14:18) Ketryn: "Podle mě jo, jen si od toho může líp pomoct, ne? Neni ti dobře...? Na mě taky leze nějaký bacil. Nejradši bych zalezla do postele..."
(14:16) Morigan: "Nevím, snad už moc ne," odpovím podobným způsobem a zhluboka se nadechnu. "Tak mě napadá, jestli čarodějka může onemocnět."
(14:06) Ketryn: "Jak je to asi ještě tak daleko? " zeptám se mdle...
(13:40) Ketryn: Já zaujala názor, že to bude z jiného světa...a o to víc si nemůžeme být jisté, co od toho všechno čekat...
(13:37) Morigan: Občas přívěšek zkoumám, jako bych chtěla na něco přijít, i když je pochopitelné, že nepřijdu na nic.
(13:36) Morigan: Vydáváme se tedy podle domluvy na cestu ke Christianovi rovnou, bez zastávky v Silberlinu. Zatím je cestování příjemné, ačkoliv už jsou chladné noci. Jsem sama zvědavá, jak nás Christian přijme, jsem si ale jistá, že nás rozhodně nevyhodí. Ale setkání s ním pro mě bude určitě zajímavé.

Štve mě, že nepřišel na to, z čeho je ten medailon vyrobený...je to záhadnější čím dál víc. Doufám, že bude Christian ochotný se s náma vůbec bavit...kéž by poznal, co by to mohlo být nebo aspoň odkud. Ale přehnané naděje si nedělám. Občas přemýšlím nad dalšími světy, které by mohly existovat.

S tím jsem smířená, že bude protivnej. Jsem taky opravdu ráda, že jsme ho našly hned v prvním městě! Teď aby se s námy chtěl vůbec bavit...Ale to, že nevypadáš jako klasická čarodějka, to by mohlo hodně pomoct.

Při příjezdu do města se informuji na jeho název (Berrin) a hned u brány se pokouším vyptat na alchymistu.
"Alchymista? Jo, ten tu je, lidi k němu dost choděj... nebo aspoň chodili," odpoví jeden ze strážných. "Bydlí na kraji města, skoro u hradeb, nejblíž byste to měly od západní brány...optejte se, lidi budou vědět."
To jsem docela spokojená, minimálně s tím, že tu je. Předpokládám, že se doptáme bez problémů.

Náladu máme dobrou, zima ještě není a já jsem ráda pod širákem víc, než bych řekla. Když se blížíme k městu, pocítím potřebu vás psychicky připravit.
"Alchymisti jsou nesmyslně arogantní a nepříjemní. A navíc nesnáší čaroděje, takže se na to raději trochu připravte. Dost možná nám odmítne pomoc, ačkoliv nevypadám jako typická čarodějka. Ale případně to zkusíme jinde."

Zhruba za dva dny od úplňku (poté, co řádně zpracujeme nasbíraný materiál) se sbalíme na cestu, nakoupíme nějaké zásoby a vyrazíme směrem k Lařině věži. Naštěstí se nemusíme moc zatěžovat cestou, protože tu docela známe.

//Měla jsem ty samé otázky, napsala jsem je hned jak jsem dorazila na chat, ale nikdo se tam neobjevil. Takže nevím jestli jsi na ně odpovídala a jestli jsi je vůbec četla.//

Ptala jsem se na to jestli by mohli ještě existovat... i když o tom nikdo z čarodějů neví.
Jestli mají nějakou starou magii a jak je mocná. A jestli existují nějaké dračí artefakty a je-li možné, že to co jsi našla byla opravdu náhoda a nebo, že si tě ten přívěšek vybral. A co by případně takové artefakty mohly dělat. A jestli by draci třeba nemohly být spíš v Elfský říši nebo Lúúderu.

Docela mě štve, že se nepřišlo na to, co to všechno mělo znamenat a kdo ti to udělal...hlavně z toho důvodu, že se bojím, aby se to neopakovalo. Ale nemluvím o tom.
"No my jsme se snažily něco víčíst z knížek, když jsme nemohly dělat nic jiného. Akorát jsem se chtěla zeptat, když ještě draci žili, jestli byli nějak ve spojení z lidma, myslím jako magicky."

Napadá mě, že byste taky chtěli o dracích něco vědět, proto, když jednou máme čas a jsme stranou, navrhnu: "Jestli se chcete na něco takového zeptat, tak se vám pokusím na konkrétní otázky odpovědět, ale většina věcí už spíš zůstala jen dohady, protože se to všechno zapomnělo..."

Symbol draka v tom však nejspíš bude hrát roli, Derek se domnívá, že ten, kdo mi to udělal, bude mít draka nějakým způsobem ve znaku, ať už jakkoliv. Tím ale pátrání zatím končí, protože o nikom takovém nikdo z nás neví. Pokoušíme se tedy zopakovat si všechno dostupné o dracích, aby nás to třeba aspoň k někomu navedlo - k někomu, kdo by si ho mohl dát za symbol. Já se ale domnívám, že je to tímhle způsobem celkem marné...

Přívěšek je záhada - a vlastně není. Jediné, co je na něm zvláštní, je jeho materiál. Není to stříbro, ani slitina stříbra, je to nebývalé tvrdý kov, který má na denním světle lehké zlaté zabarvení. Nepřipomíná ani žádný lúúderský kov, který jsme tam viděli a znali, ani žádný jiný, který znají čarodějové, tedy přesněji řečeno, pojmenovat ho nikdo z nás nedokáže. Možná by to chtělo někoho, kdo je specialista na kovy a práci s nimi.
Jinak na něm ale není nic. Jeho vyzařování (které je ale jen slabé), způsobuje ten kov, nic víc. Kámen v oku draka, je obyčejný safír (pokud se safírů dá říkat obyčejný). Není v něm nic zakletého, žádná magie ani vložená kletba či jenom ochranné kouzlo, prostě nic. A na tom se po dvou týdnech, kdy jsme už ve věži, shodnou všichni přítomní čarodějové včetně mě, ač jim je to všem proti srsti. Ale fakt je prostě fakt.

Pomalu se vzpamatuju ze šoků posledních měsíců a jsem opravdu ráda, že už jsi v pořádku. Občas se ptám, jestli už se na něco přišlo. Jsem buď s vámi nebo s Richiem, se kterým se snažím trávit čas, pokud to jde. Kdo ví, jak dlouho se pak zas neuvidíme. Občas mám náladu na nějaké blbnutí, když už atmosféra není tak hustá (teda když opomenu Dereka).

Tak to s tebou probírám, na co se ohledně medailonu přišlo a co o tom říkají ostatní.
Jinak asi chodíme ven trhat květiny, aby měl derek každé ráno čerstvé....(Zmetek jeden, teď mu to nevadí....)

Život ve věži se po šílených dnech vrací pomalu téměř do normálu. Na mě není vidět žádných změn, ani vnějších, ani vnitřních. Medailon v klidu dávám ostatním čarodějům k prozkoumání, nebo se také jeho zkoumání účastním, ale nevidím důvod, proč bych ho komukoliv z přítomných měla nechávat na pořád, když jsem ho našla já. Na krku ho ale většinou nemám, ani jinde na těle.
Moje dračí znamení mi přijde jako mnohem větší záhada, protože si ho neumím moc vysvětlit. Nic ale nedělá, není citlivé jako spirála, nijak se nemění, ani vizuálně, ani to necítím, prostě nic.
Je několik otázek, zda mi to mohl způsobit ten medailon (což si nikdo z nás neumí představit), nebo zda mi to nějakým způsobem udělal někdo, když jsem o sobě nevěděla. Ale ani jako Eliza jsem si na vznik toho znamení vůbec nevzpomínala. (to ví ostatní, jelikož se mě na to pochopitelně předtím ptali.)

(19:07) Morigan: "A to si fakt myslíš, že by z toho v tom případě necícil nikdo z nás vůbec nic???"
(19:05) Ketryn: "No Moriganina duše...v tom medailonu..."řeknu rozpačitě.
(19:03) Morigan: "Jako co?" nechápe Richie.
(18:57) Ketryn: "A co třeba v tom debilním medailonu...?" řeknu, ale vážně to myslím jen na půl...
(18:56) Morigan: "No jasně, vždyť kdyby to bylo podle teorie, tak by jí taky neztratila. Jen by byla někde jinde v jiným těle a tohle by byl někdo jiný."
(18:55) Ketryn: "Ale šlo to přeci kouzlem zas spravit."
(18:53) Ketryn: "No právě...ale to jsem neztratila paměť..." :-(
(18:50) Morigan: "Asi ano. Ale opravdu nechápu, jak by se to mohlo stát jenom pouhým nasazením medailonu na krk!" řekne vážně. "To by bylo sakra velký kouzlo, takový uvěznění duše! Ale netvrdím, že to nejde, sama jsi to přece zažila..."
(18:47) Ketryn: Tvářím se hodně ustaraně a zoufale..."A mohlo by to být i tak, že Moriganina duše je někde jinde a Liza je jiná duše v Moriganiným těle?" zkusím se zeptat.
(18:44) Morigan: "Derek je nejlepší odeklínač z nás. Nejspíš zkusí nějaké protikletby, které se v podobných situacích používají. No, nějaké už zkusil, ale jaksi bez úspěchu."
(18:38) Ketryn: "A je nějaká teorie, co by to všechno mohlo být nebo co s tím dělat?" řeknu zoufale.
(18:36) Morigan: "No, nejspíš je to celý v tom medailonu, i když z něj nikdo skoro nic necítí. Což je hodně divný. Pokud by to byla kletba, která člověka posedne tím, že nějak použije prokletou věc, ta magie by z něj nezmizela. Mohla by zmizet, kdybychom ho sundaly a Morigan byla odekleta, ale to se evidentně nestalo! A to znamení je už teda vážně záhada...ale je to stejný znak, jako na medailonu. Drak."
(18:31) Ketryn: "A jsou někde stopy pa naší Morigan? A co ten medailon a tetování?"
(18:30) Morigan: "Zkoušeli...zkoušeli jsme pár věcí, ale nemělo to žádnou účinnost. Miki jako vnímač tvrdí, že by mohlo být nebezpečné pokoušet se jí nějak radikálně zasahovat do mysli, když ta kletba evidentně mysl ovlivňuje, takže se samozřejmě všichni obávají," začne.
(18:25) Morigan: "No...jak to vysvětlit, aby jste to pochopily..." zamyslí se.
(17:51) Ketryn: Čekám a naléhavě se dívám, jestli nám poví o tom, co od včerejška dělali a na co případně přišli.
(17:49) Ketryn: "No právě!"
(17:49) Morigan: Richie se zatváří otráveně. "Ještě jsem vůbec nic neřekl!"
(17:43) Ketryn: "Richie! Řekni nám, co se děje? Přišlo se na něco? Je nějaká teorie o tom, co by s Mor mohlo být nebo jak to řešit! Máme taky právo to vědět! A nezkoušej na mě, če čarodějným věcem nerozumíme!"
(17:42) Ketryn: (No jestli se nám ho podařilo odchytit a nemusela jsem ho u toho ničím omráčit, aby zas nezdrhl, tak ho opravdu ráda dostrkám nekompromisně za nejblížší dveře)
(17:38) Morigan: (Předpokládám, že jste ho odchytily někde s Margaret) Jestliže jsi na něj přímo naléhala, nemůže už zdrhnout. Takže se s váma posadí do nejbližšího možného pokoje.
(17:32) Ketryn: Při obědě se snažím na Richieho potem naléhat, že bychom chtěly vědět, co se děje, jestli se na něco přišlo a tak!
(17:31) Ketryn: Celý den se asi potulujeme po věži a chodíme si číst do knihovny.
(17:28) Morigan: Není to úplně tak, že by vám všichni zmizeli na celý den, protože u oběda se opět sejdete. Probíhá to podobně jako snídaně, paradoxně jsem já asi nejméně nervózní člověk v místnosti.
(17:23) Ketryn: "Parchant!" ulevím si a nešťastně si sednu. Umíním si, že zítra už budu připravená a pokusím se ho zadržet, aby nám něco řekl. A taky mě napadne, že ho půjdu večer hledat!
(17:20) Morigan: Richie, když nikdo z vás nic neřekne, s úlevou zmizí za dveřmi.
(17:15) Ketryn: No já se bohužel zmůžu jen na to, že ho probodnu pohledem a ovládne mě pocit zoufalství a bezmoci, že nás všichni ignorují a nic se nám neřekne. Ty jsi i naše přítelkyně a záleží nám na tobě stejně jako Derekovi a Nialovi!!!!! Stojím a rozhořčeně se dívám, jak všichni odcházejí a mizí nám na celý den (předpokládám). Na nějaký vzdor se ale bohužel nevzmůžu...
(17:12) Morigan: Skončily jsme u toho, že Richie je na odchodu do jídelny.