Druhá strana (286 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Morigan, nedívej se tak na mě:)...Vždyť jsme často dělaly bláznivé věci:))...hm, ale stejně vlastně nevím, kam bych měla jít..." zamyšleně si sednu na postel.
"Ty to náhodou nevíš?" :))))
Jsem taková celá neklidná...

To je bezva, Margaret se nechce spát, tobě se nechce spát a já to tam mám s vámi vydržet! Dívám se na tebe káravě, aby tě ani nenapadlo zkusit se plížit do pánské části hostince!! Zatím nic neříkám, ale jsem ve střehu, kdybys chtěla najednou náhodou někam odejít.

Margaretiny narážky ohledně toho, že půjdeme hledat Eliota, mě zas přivedly na jisté myšlenky...Nechce se mi spát a mám provokativní náladu...ale zas na druhou stranu se bojím, aby se něco nestalo...Takže mé zodpovědné já svádí boj s tím nezodpovědným. (Šijou se mnou všichni čerti)

,,No to jsem si všimla...doufám, jen to, že Colin je v pořádku:-)" Pořád polohlasem. A co dělá ten Bard?? Hraje dál?? Nebo touhle končil?

"Ta asi nebyla k pobavení, jestli sis nevšimla," odpovím taky radši polohlasem. "Co je na tom pravdy těžko říct, je to jen balada!"

,,A tebe ta balada snad nějak pobavila Morigan??, mě teda ne..." ,,Zajímalo by mě co je na tom pravdy." Řeknu ti polohlasem.

,, Nic mi není." Podívám se po něm co dělá.... myslím ten bard.

"Co je jí?" podiví se Ewan s tázavým pohledem na mě.
"No...asi jí to dojalo, co by?" odpovím. "To vy chlapi nemůžete pochopit!"

,,Fakt zajímavý..."

Složím hlavu do dlaní....

"To je teda zajímavá balada," utrousím a pátravě se dívám po Margaret. "A zajímavý název."

Bard sklidí obrovský potlesk, takže se usmívá a dostane taky spoustu mincí.
"Je to můj nejnovější příběh," říká. "Až se setkáme příště, bude-li tomu tak, složím k ní krásnou píseň. Bude se nejspíš jmenovat Zaklínačův polibek."

Potichoučku si tam pro se řeknu:?,,Ne."

A co dělá ten bard??

"Čaroděj Swen zůstal ležet mrtvý.
Colin klesl zesláblý do náruče vysvobozené čarodějky Estelly, která jej svými kouzly rychle uzdravovala, a především také svou láskou, kterou ke svému pohlednému zachránci okamžitě zahořela.
Colin s Estellou a její sestrou Kreou se pak vydali zpět do jejich věže, která už zase byla bílá jako padlý sníh. Městečko Tristram bylo zbaveno čarodějovy nadvlády.
Láska čarodějky a zaklínače byla tak silná, jak si jen smrtelníci dovedou představit. Přestože zaklínačovo řemeslo velí putovat a nemít domov, nedokázal svou čarodějku opustit a zůstal s ní. Na okraji Tristramu pod kopcem u říčky mají svůj domek, kde doposud šťastně žijí."

Pokračuje?? Svým způsobem se mi uleví, ale jsem smutná:'-(

"Swen zoufale zakřičel. Krásná čarodějka otevřela oči a zmámeně se dívala do tmavých zaklínačových zraků.
"Jsi živá!" vydechl Colin. "Žiješ, lásko!" Políbil jí krátce ještě jednou a ťal po čaroději, oslabeném svým vlastním zlomeným kouzlem. Jednou jedinou ranou ho rozpůlil."

Když už byl zaklínač zoufalý a vyzkoušel všechno co měl a znal, aby čarodějky osvobodil, čaroděj k němu promluvil: "Nikdy se ti to nepodaří, vědmáku! Estella i Krea zůstanou navždy mé věčné zajatkyně, mé spící nevěsty, i když jsi mě vlastně porazil!" smál se Swen ďábelským krutým smíchem.
Zoufalý zaklínač seděl u lůžka své milované a hladil její krásnou tvář a srdce měl naplněné smutkem. Toužil jí alespoň políbit na spící rty, alespoň jednou.
"Je zakletá, zaklínači, jestli ji políbíš, zemřeš, ať jsi jak chceš mocný." řekl mu Swen.
"Ať," odpověděl zaklínač. "Jestli ji nepolíbím, zemřu tím spíš."
A naklonil se, vzal její tvář do dlaní a vroucně jí políbíl na ústa."

"Bojovali spolu dlouho, na život a na smrt, ve dne i v noci, kouzly i mečem. "Nemůžeš zvítězit," řekl mu čaroděj. "Obě čarodějky jsou zaklety do spánku, ze kterého je neodekleje ani dobrý čaroděj, natož ty, vědmáku!"
Zaklínač hledal, až nakonec našel ve věži místo, kde na dvou lůžkách ležely obě čarodějky. Vypadaly jako mrtvé, ale zároveň stále živé, jak je tížilo Swenovo zlé zaklínadlo. Colin poklekl k lůžku své vysněné čaroděky z obrazu a ona tam ležela ještě krásnější, než si dovedl představit, s vlasy rozhozenými po polštáři a zlehka pootevřenými rty, jakoby opravdu jenom spala.

"Zaklínač vytáhl svůj stříbrný meč a sekl do nejblížšího svazku trní. Paže trnů úpěly a snažily se ho zasáhnout a spoutat, ale díky jeho rychlosti to nešlo a díky jeho lektvaru, kterého se předtím napil, na něj jed neúčinkoval. Bil se celý den a noc, ale nakonec do věže pronikl."