Kráter (2 strany zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Thorusi, pojď se posadit," řeknu a letmo ukážu vedle sebe.
"Někam sem, vypadá to na dobré místo. A natoč se, abys nebyl obličejem přímo k řece, možná nejlépe bokem," dodám a čekám, až se Thorus posadí a uvolní se.

Trochu pozvednu ruce a začnu se připravovat na seslání uzdravujícího kouzla.

"Thorus je chvilku raněn a přece se mi to zdá jako věčnost." řeknu a obrátím se na Aera.

"Thorusi," zavolám zpět.
"Pojď sem, zkusíme něco s tím tvým poraněním"

Začínám mít pocit, že je mi lépe, proto zvolna ukončím svoje soustředění. Zvednu se a začnu hledat Thoruse. Nyní, když se asi kouzlo podařilo, je na čase postarat se o jeho, mnohem rozsáhlejší poranění.

// možná už spát zapomněl

// To bylo spíše hodně párů dní. :-)

// pár dní nespal určitě :D

// hej hej viem ma to doma isto "ružove" :D

// má malé dítě :) a asi musí přebalovat a pohltil ho reálný svět

// neviete ako to vyzera z PJ? 5 mesiacov sa tu neukázal.

Sleduji hladinu, jak se podél břehů vlní a tvoří malé víry. Krátce se nesou a pak se rozplývají.
V mysli je spojuji se svými zraněními, která tak po částech a pomalu, ale přece jen mizí.

S přivřenýma očima se zahledím do proudu říčky.
Představuji si, jak voda proudí přes moje tělo, smývá stopy poranění a odnáší je sebou.

Nemám rád vodu a nechci být moc namočen. Proto se rozběhnu za Aerem a běžím co mi ve vodě síly stačí.

Po několika dalších opatrných krocích poznám, že se dno začíná zvedat a potom najednou udělám dva poslední kroky a postavím se na břehu na protější straně.
Kouknu se, jestli ostatní pokračují za mnou a přitom sundám tornu ze zad. Zvolna prohlédnu nejbližší okolí a když nevidím žádné známky nebezpečí, posadím se zády k řece a začnu se soustředit na seslání uzdravujícího kouzla.

Opatrně ohledávám větví dno před sebou a pomalu se blížím k protějšímu břehu.
"Pojďte za mnou," zavolám na ostatní.
"Musíme se dostat na druhou stranu, tam se zkusíme dát trochu do pořádku."

Když po několika opatrných krocích vidím, že dno ještě klesá, vrátím se zpátky na břeh a znovu shodím tornu ze zad. Odepnu luk a přichytím ho k horní části torny. Do dalších úchytů upevním oba svoje meče. Potom si vyhrnu kalhoty až nad kolena, co nejvýše to jde. Zvednu plášť za spodek, aby se na výšku přeložil zhruba u pasu a připevním si zvednutý konec na ramena. Také si zkrátím popruh malého vaku a pak si nasadím tornu zpět na záda.

Chytím odloženou větev a podruhé zamířím do vodního proudu.
Voda mi postupně sahá až po kolena, ale pokračuji dál, rozhodnutý tentokrát přejít až na druhý břeh.
Další zbývající možnosti jsou namočit přinejmenším spodek torny nebo se ještě jednou vrátit, vysvléci šaty, svázat je do uzlu a držet je nad hlavou.

Po několika píchnutích větví do dna se otočím k ostatním:
"Tady u břehu je dno pevné, nějaké drobné kameny. Takže můžeme zkusit přebrodit přímo tudy."

Položím větev, shodím tornu ze zad a sundám si boty. Přichytím je k torně a povyhrnu si kalhoty. Potom znovu uchopím větev a vstoupím do vodního proudu.
Větví ohledávám dno v půloblouku kus před sebou a při pomalých krocích současně zkouším každé místo na které došlápnu.

Přijde mi, že běžím snad už věčnost a sále se zdá, že stojím na místě. Když se Aer zastaví a začne zkoumat dno říčky, vděčně se zastavím a zhluboka dýchám, když popadám dech.

Na břehu se ještě jednou ohlédnu zpět po ostatních a letmo znovu přehlédnu nejbližší okolí.
Potom zvednu opodál ležící větev a začnu zkoumat dno, jestli bychom se mohli přebrodit v těchto místech.

Dál ke břehu už pokračuji pomalou chůzí a hlavně se neustále rozhlížím po okolí.

Po předchozím boji a prozatím zdařilém "vyklizení" bojiště by byla smůla, kdyby takhle blízko říčky nás něco znovu překvapilo, když potřebujeme aspoň chvíli klidu na první ošetření našich zranění.