Mass Effect: Glow of Calypso (7 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Mass Effect: Glow of Calypso

Pán Jeskyně:

JainaX

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Sovereign byl zničen. Citadela se sotva vzpamatovala z utržené rány a už má na rukou další válku. Tentokrát s nepřítelem mnohem strašnějším, než s jakým se galaxie kdy setkala. Nepřítelem, který ničí celé světy, jeho krutost a prohnanost je bezmezná a schopnosti v psychologické, i vesmírné válce strašlivé.
Je na vás přidat se ke galaxii a utkat se s tímto nepřítelem, ať už to přivede konec jakýkoli.
-upozornění: děj se odehrává po ME 1 a nesoustředí se nijak na válku s Reapery (od toho máme ME sérii, no ne?).
Účelem je přinést zbrusu nové dobrodružství, které je koherentně zasazeno do světa Mass Effectu, rozvíjejíc jeho zákoutí, politiku, postavy a technologii, přičemž se snaží nevymykat, ani měnit cokoliv, co je pro tuto skvělou herní sérii vlastní.
-
-
Historie počtu příspěvků:
23/11/2012: založení jeskyně
23/11/2013: 1650
23/11/2014: 2260
23/11/2015: 2770
23/11/2016: 3057
23/11/2017: 3095 - pomalu ale jistě!

Klíčová slova:

mass effect ssv calypso epic ORP

Jaké hráče:

Milovníky sci-fi znalé Mass Effectu schopné vyplodit dostatečně kvalitní příspěvek.
-
Postavy, které jsou od základu přesílené zabíjím nejraději.
+
Rozumným lidem mnoho odpustím a postupně na ně naopak uvalím OP schopnosti, s kterýma si pak musí nějak poradit. S radostí tě taky zasadím do vůdčí pozice (se vším dobrým i zlým, co s tím souvisí!)
+-
Všechno je dovoleno.
Ponesete následky.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Diskuze: http://www.aragorn.cz/diskuze/mass-effect-glow-of-calypso-diskuze/#kom Shepard či Shepardová je zde označován/a pouze jako 'S' a je striktně bezpohlavní postava. Tímto způsobem si do ní každý může zasadit svoji postavu z původní Mass Effect ságy, se kterou si toho tolik prožil a nikdo nepřijde zkrátka! Pravda, pár zásahů do příběhu bylo z mé strany učiněno, ale pokud nejste Mass Effect nerd, tak si jich ani nevšimnete. Příběhové souvislosti: Alianční výbor po událostech se Sovereignem na spojenou žádost admirála Hacketta, 'S' a generála Andersona i přes značný protest pocházející z několika hlavních míst, zakládá nový projekt. Loď SSV Calypso je jednou z nejpokročilejších lodí aliance - rozsáhlejší, obrněnější a větší, než legendární Normandie, s mnohem širší výsadkovou jednotkou, vědeckým osazenstvem a dalekosáhlejším zaměřením. Stejně jako mobilní laboratoř funguje Calypso také jako zásahový útvar, průzkumník i bitevník. Velitelka Rivainni Sunshade však všechny popudila velice výstředním požadavkem: možností verbovat i nelidské členy. Sunshade argumentuje hlavně úspěchy slavné postavy 'S' a bere si způsoby které zavedl/a za příklad. UPDATE: Galaxie napadena! Neznámí útočníci s hyperpokročilou technologií a s původem někde na hranici stroje a organiky vraždí, pálí a ničí. Celá intergalaktická společnost je otřesena poté, co nepřátelský vpád srovná se zemí tři obrovské metropole. Aliance apeluje na sjednocení všech ras pod jedinou vlajkou. A Calypso je třeba víc, než kdy dřív. Seznam Cizích Postav (Není nutno číst) -Rivainni Sunshade (Vanguard, assault/support)- Mladá žena s jemně řezanou tváří, malým nosíkem a půvabnými ústy, na nichž neustále pohrává rošťácký úsměv. Oči má černé jako noc a v nich neustále přeskakují stříbrné jiskřičky rošťáctví. Exotická tmavá kůže a kštice černých, po lopatky dlouhých vlasů již na první pohled přitáhne pohled a dráždí oči. Kočičí chůze naznačuje, že se jedná o osobu, schopnou elegantně proplout jakoukoliv situací. Sebevědomé, pevné držení těla zase, že ji jen tak něco nerozhází a hlava - jež má neustále mírně nahnutou do strany - zase působí dojmem neustálé dětské zvídavosti. Sečteno a podtrženo je Rivainni Sunshade osobou, jež si každý musí hned všimnout a která se díky svému vzezření, pohybům a výrazu ve tváři každému na první pohled buď líbí, nebo ho neskutečně dráždí. -Lara Casey (Soldier, assault)- Vysoká, dobře stavěná i (na správných místech) zaoblená. Své uhlově černé vlasy nejčastěji nosí stažené do pevného ohonu. Smyslná ústa má většinou pevně sevřená a nese se s militaristickou napřímeností. Casey je voják každým coulem. Profesionálně a protokolárně bezchybná, nepotrpí si příliš na dlouhé vykecávání a ze všeho nejvíce očividně miluje velké zbraně. Černé oči svítí duchapřítomností, ale i (téměř nikdy) nevyjádřeným cynismem. Chladná a racionální, je plukovnice perfektní důstojník, druhá v žebříčku velení, ale první, co se vojenské přesnosti týče. -Sarah Jane Starraxez (Engineer, support)- Nikdo by neřekl, že se může pod kšticí mírně rozcuchaných ohnivých vlasů, útlou, opálenou postavou a rošťáckýma oříškovýma očima skrývat tolik nebezpečí. Z výrazu i z její chůze prýští něco, co by se dalo označit jako kombinace až chorobného flegmatismu a trochu i šílenství. Sarah miluje všechno, co vybuchuje, proto je její hlavní specializace také pyrotechnika. Kromě toho má (překvapivě) oblibu v těžkých zbraních a kalibrování automatických střílen, které pokud možno střílí co největší rakety. -seržant Lester Patelle (Soldier, heavy)- Tento přestárlý terminátor se pyšní bílým strništěm, nedbale zastřiženými, stříbrnými vlasy a gigantickými rameny, které v minulosti bezpochyby nesly bezpočet raketometů. Má halasný, chraplavý hlas i smích, neustále vtipkující náladu a v jeho srdci se najde láska pro každou zbraň celého vesmíru. Seržant je hlavní vedoucí zbrojnice na SSV Calypso a zodpovídá také za její pravidelnou aktualizaci a doplňování. -Seržant James Doakes (Soldier, Support)- Tuhle obrovskou horu svalů nejčastěji uslyšíte říkat sprostá slova typu "zasraný zkurvyblb" nebo "posranej výmaz". Doakes je černoch a je dobrým přítelem seržanta Patella. Ti dva byli spolu viděni při mnoha příležitostech během volna, hrajíc poker v Patellově doupěti, zvaném zbrojnice. Doakes má na starost organizaci většiny útočných a podpůrných misí. -DECEASED, KIA --- SSV Calypso --- 1. podlaží Za výtahem se v 1. patře rozkládá celé centrální řídící středisko. Přímo před tebou je veliká holografická obrazovka, jejíž převážnou část zaplňuje galaktická mapa a je okořeněna o spoustu nápisů plných informací o těch, či oněch hvězdokupách, mlhovinách, nebo planetkách. Z obou stran okolo mapy vedou dvě, malá půlkruhovitě točitá schodiště, vedoucí nahoru, na vyvýšený můstek, který protíná celý sál - dlouhou, velkou chodbou až ke kokpitu, kde sedí piloti. Po stranách pod můstkem se nachází spousta inženýrů, pilotů, střelců a jiných, kteří převážně sedí za konzolemi a počítači, nebo sledují obrazovky, či provádějí nějaké další podivné úkony, kterým jste nikdy nerozuměli. Po obou stranách, vedle výtahu jsou dvoje další hydraulická vrata. Nad jedněmi z nich je znak pro zbrojnici a nad druhými pro ošetřovnu. Zbrojnice: Zbrojnice je veliká místnost plná nejrozmanitějšího arzenálu: Od starých dobrých titanových nožů a mačet, po přenosné těžké lasero-kulometné hnízda, raketometů všeho druhu i (pro tebe) malinkatých, těžkých pistolí. Útočné pušky, samopaly, plasmové mini-uzi, sub-atomické vibročepele, je zde vše, co si může milovník zbraní přát. Na pravé straně místnosti je dlouhý pruh-místnost, na jehož konci je železný terč. Ošetřovna: Typická místnost plná moderních, multifunkčních lůžek, bublajících a pípajících přístrojů, počítačů, skříní s léky a injekčními stříkačkami a je zde také několik neidentifikovatelných, velkých přístrojů, které nemáte ponětí co dělají. 2. podlaží Zadržovací cely (4): Výslechová místnost: Konferenèní Místnost: ----------- 3. podlaží Laboratoř: Ne příliš veliká, ale špičkově vybavená místnost perfektně navržená k efektivnímu výzkumu. V pravém rohu místnosti vedou doprava dveře do tvé útulné, ale vojensky prosté kajuty s přesnými geometrickými tvary a s modrobílými barvami. Vpravo, (blíže u vchodu do laboratoře) je další komnata, podobného rozvržení, akorát v zelenobílých barvách. Vlevo je vchod do mini-koupelny sestávající z toalety a umyvadla. Jídelna/Společenská místnost Rozlehlá, ne příliš vysoká místnost plná stolních her, pohodlných křesel, širokoúhlých obrazovek, několika okénky do vesmíru a dokonce umělým krbem. Ubikace: Povětšinou modrých, oranžových a bílých barev, příjemné, útulné a skrovně vybavené pokoje po dvou postelích. ------------- 4. podlaží Dílna: -Místnost to je poměrně rozlehlá, střední výšky a je vyplněna všemožnými stroji, lasery, ponky, skříněmi s úhledně vyrovnanými pomůckami a dokonce s okénkem ven do vesmíru. Hotový ráj pro každého mechanika a inženýra pod sluncem. Vstupuje se sem velkými, hydraulickými vraty s digitální čtečkou identifikace a vedle nich je skleněný, volitelně zatemnitelný průzor do chodby. Überskladiště: -Giantnost této místnosti zaniká díky obrovskému množství všemožných železných krabic, kontejnerů a regálů plných všeho možného. Záložní řídící kabina: -Miniaturní napodobenina můstku. V případě, že by byl můstek zasáhnut, přesunuje se veškeré velitelství sem. -Tato místnost je přístupná pouze ve vyjímečném stavu. Hangár: Obrovský sál plný pilotů, inženýrů a úctyhodného počtu lodí. Očividně tahle místnost musí zabírat celou zadní polovinu lodi ve výši několika pater, protože má strop mnohem výš, než 4. podlaží, které je na stupnici ve výtahu zapsáno nad hangárem.Hangár má na levé a pravé straně, otevírací průlety, velké přes celou stěnu, které jsou rovněž zabezpečeny modrou stěnou z laseru. Naproti, ve druhé stěně hangáru jsou na vyvýšené pozici čtyři průhledné, zaizolované balkóny, v nichž sedí za počítači několik operátorů s headsety na hlavách a hrnky kávy na stole. Pod bálkony jsou malá, vzduchotěsná vrata, očividně vedoucí do výtahu ke kabinám. Letecké vybavení Calypsy se skládá ze dvou transportních lodí, tří malých, upravených stíhačů, různorodé sady sond, jedné středně velké nákladní lodi a jednoho malého bombardéru. To všechno je vyrovnáno ve dvou vertikálních stupních, přičemž letouny v horní řadě jsou zavěšeny ve vzduchu pomocí závěsné konstrukci zabudované ve stropě. ------------- 5. podlaží Strojovna: Strojovna je velký sál s několika pomocnými motory a gigantickým řídícím jádrem, levitujícím ve vzduchu za zábradlím. Kolem něj přebíhají v pravidelných intervalech energetické výboje, které zachytává množství rovnoměrně rozmístěných ultra-moderních hromosvodů. Místnost má několik úrovní spojených schodišti, je protkaná množstvím konzolí a počítačů a pochoduje tu několik inženýrů a inženýrek. Také se zde nachází řada zapadlých, útulných koutků, podlaha zde příjemně vibruje a vzduch naplňuje tiché hučení pracujících motorů. Serverovna: Větší místnost plná hučících počítačů naskládaných jeden na druhém v masivních, železných skříních. Všude po zdi a podlaze vedou tlusté svazky zaizolovaných a různobarevných kabelů. -------------
Hráči: (6/7) Amunak, Com.Shepard, Jaina Hawke, Kubka, Nalk, Todrias Falco

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

|⇐ 1 ... 5 6 7 8

Kaena - 30. prosince 2012 16:38
Kaena

Nemohla ani v nejmenším říct, že jí telefonát ve tři ráno potěšil. Zájem o její osobu se určitě dá vyjádřit i příjemnějšími způsoby. Nebyla si jistá, co všechno jim odkývala, jen telefon po namáhavých pěti minutách položila a se zasténáním si přikryla hlavu polštářem. Proč jí volají v ten den, když mohli dát předem nejméně měsíc?
Zatracení byrokraté. Vyhrabala se z postele s nadávkami na rtech.

Z jejího stanoviště v Québecu ji vyzvedli o pár hodin později v devět ráno, stále otrávenou, ale učesanou a s vyčištěnými zuby. Mohli mluvit o štěstí, že jim na místě nepřelámala končetiny. Neměla náladu mluvit s kýmkoliv dalším v transportu, natož s nějakou nadšenou novickou, tak zavřela oči a přemýšlela, o čem včera přesně mluvili. Projekt Calypso? Lidé si zkrátka všechno musí pojmenovat podle řeckých bájí, jinak by to nebyli oni. Nezní jim to bez toho dostatečně vznešeně?
Celou cestu v duchu brblala, jen aby se psychicky vyrovnala s tím, že jí odepřeli spánek.

Z transportu po přistání prchla jako první, raketovou rychlostí si táhnouc svoje vybavení rozlehlou základnou. Její mozek byl až moc otupělý na to, aby snad obdivovala rozlehlost základny. Na všechny bezpečností důstojníky vrčela takovým způsobem, že její bezpečnostní prověrka netrvala tak dlouho jako prověrky ostatních a jeden krogan to dával dostatečně hlasitě najevo. Taky na něj zavrčela. To už takový efekt nemělo.
Ve své ubikaci padla obličejem na lůžko a mohla si toho pohodlí užívat jen pár sekund, než musela znovu vstát a být funkční. Opláchla si obličej vodou, aby se zbavila nepříjemné „ulepenosti“ z cestování.
Možná to nebude až TAK zlé…, snažila se přesvědčit samu sebe před zrcadlem, když sledovala svoje kruhy pod očima. Chtě nechtě, ten projekt vypadal slibně. Už to byl nějaký čas, co před Evelin postavili nějakou výzvu.

Do sálu vešla opatrně, jako by se bála, že se na ni někdo vrhne. Všimla si té skupinky a neschopna se svým spánkovým deficitem socializovat, opatrně všechny obešla z druhé strany a sedla si vedle asarianky, které nejspíš její názor na socializaci sdílela. Zrzka zapnula omni-tool a začala hrát piškvorky. Potřebovala trochu rozhýbat mozkové závity.

Lius - 30. prosince 2012 12:26
Lius

Politý studenou sprchou jsem svěsil opět ruku dolů, a má pusa se začal trochu víc hýbat, jak mé zuby začali drtit žvýkačku v puse. ,,Dobře.." Řeknu si potichu a otočím se na zbytek skupiny. Chvíli si je všechny prohlížím. První dojem s naší grupy je spíš dost vtipný než nebezpečný. Pomalu se vydám ke stolu a najdu si nějaké místo na sezení. Židle je tvořena pro rasy co mají zadek... tím moc turiani nedisponují, takže mi přijde židle trochu nepříjemná na kostrč. Uvědomím si že krogan něco ryje do stolu. Chvíli se na to divám a pak se podívám na samého krogana.
,,Ahoj... Jsem Tichus... Je dost neobvyklé, aby si krogan hledal práci u jiné rasy než své a Blood Packu... Z jakého jsi klanu?" Optám se a prohlédnu si jeho tvar lebky a jizvy. Odhadem bych mu řekl asi 900 let.

Nova T'Orion - 29. prosince 2012 20:41
Nova  T

Uběhlo několik neuvěřitelně otravných dní a Alianční Skyranger mě konečně donesl na planetu Zemi. Už jsem zde jednou v minulosti byla, ale takhle zelenou si ji nepamatuji. Peru je opravdu jak bohem, tak člověkem zapomenutá džungle - perfektní místo pro základnu.

Athena Star. Nečekala jsem mnoho a mé očekávání byly splněny. Řady ocelových uliček lemovaných konzolemi, mírně zatuchlý vzduch a lidí jak kobylek. Semtam se mi i podařilo zahlédnout zástupce jiných ras, ale žádné Asari. Jsem v tom sama. A to je dobře. Poslední, co bych zrovna teď potřebovala by byl někdo, kdo by se cítil v tomhle kolosu tak opuštěně, že by se na mě potřeboval pověsit. Ne, děkuji. Tady jedu jen sama za sebe. Zrovna tak, jak se mi to líbí.

Soukromá obytná komora byla velice strohá a vojensky dokonalá. Právě v takových jsem trávila svůj spánkový čas v mých vojenských dobách. Starý dobrý stereotyp. Čtyři stěny, strop, podlaha, postel a stůl. Úžasná to pragmatičnost. Lidi možná přece jen mají trochu rozum. Posadila jsem se na postel a vytáhla z brašny svoji těžkou pistoli M-5 Phalanx. Nádherná, ladná pistole se smrtící účinností i na delší vzdálenosti v bílofialovém provedení. Malým hadříkem jsem začala leštit hlaveň.

Neuběhla ani hodina soustředěného drhnutí, když tu, ozval se formální hlas nabádající všechny k semknutí v konferenční místnosti. Bez zahálení jsem schovala zbraň do brašny a dotkla se v mysli bariéry, jež mě dělila od svých biotických schopností. Zbraň si na tenhle catwalk nevezmu, ale pro všechny případy budu moci kýmkoliv pořádně mrštit. Člověk nikdy neví.

Se zachmuřeným výrazem jsem dlouhým krokem zamířila směrem, kterým šli všichni - nebyla ani třeba se obtěžovat s Omni Toolem.

Sál se podobal každému vojenskému řídícímu centru, jaké jsem za dlouhá staletí viděla. Došla jsem k hloučku multirasových stvoření a pečlivě si všechny prohlédla. Nejvíce mě zaujal fakt, že zde byl Krogan. Byl v plné zbroji a u nohy mu poslintával Varren. Tyto bytosti jsem znala až moc dobře - už několikrát se mi v minulosti pokoušeli ukousnout nohu, když jsem odstřelila jejich páníčky. Krogan byl zjizvený a mohutný - jeho vzezření válečníka, který si nebere servítky mě ihned zaujalo. V tu chvíli ke mně nakráčel další podivný výtvor přírody. Turian se honosně představil i se všemi svými tituly a očividně si dal extra záležet na tom, aby vynikly všechny hlásky.

Než jsem si zabrala nejlepší sedadlo uprostřed v první řadě, zběžně jsem na něj pohlédla a nezúčastněně zamumlala své příjmení v odpověď. Jeho zdvižené ruky jsem si ani nevšimla. Za několik minut se na mě a mé místo překvapeně podíval nějaký pošuk, který do té doby jen civěl do holografické mapy vyvolané jeho Omni Toolem. Podívala jsem se na něj a otráveně povytáhla obočí. Své sedadlo se ani nesnažil vybojovat si zpět - jednoduše si sedl o pár metrů vedle. Přeložila jsem si nohu přes nohu a ruce zkřížila na prsou. S netrpělivým výrazem ve tváři jsem čekala, až show započne.

majstr - 29. prosince 2012 18:25
majstr

Když jsem se dozvěděl, že jsme byl vybrán na tom, abych se podílel na projektu takové velikosti a zdrojové náročnosti, jakým projekt Calypso byl, jen stěží jsem tomu mohl věřit. Myslel jsem si, že to si z něj zase někdo střílí, přece jen, kdo kdy slyšel aby se do nejambicioznějšího projektu své doby dostal mladík, kterého teprve vyplivla vysoká škola a který ještě nevytáhl paty ze své sluneční soustavy? Byl jsem nejspíš prvním.

Ani teď, když jsem zahříval sedadlo v jednom z raketoplánu mířících do Jižní Ameriky, jsem tomu nemohl uvěřit. Byla sice pravda, že školu jsem dodělal trochu dříve než ostatní mí spolužáci a co se týče prospěchu tak jsem je všechny bezmála strčil do kapsy, a to i tomu málo, co se mnou drželo krok se kouřila z hlav nad testy, které ve mě spíše vzbuzovali únavu. "Je to génius," říkali jedni psychologové, "Je to budoucí nositel svěrací kazajky," říkali druzí. Doufal jsem že mají pravdu ti první, blázince nepatřili k mým oblíbeným volnočasovým destinacím a navíc to lichotilo mému egu.

Teprve na základně mi došlo, k jakému že ďáblovi jsem se to upsal. Prvotní příjemné omámení vystřídala nervozita a lehká nevolnost. Normálně bych se to snažil filtrovat, bezděčným plácáním, ale mohutnost komplexu dokázala zavřít ústa i mně. Nemohl jsem si pomoct ale těšil jsem se až mi konečně přidělí nějakou práci. Můj mozek potřeboval výzvu, nějakou horu, kterou má slézt, ne jen nějaký lehce překročitelný kopeček.

Komnata byla skrovná a decentně malá, přesně podle mého gusta, i přes zoufalý nedostatek jakéhokoliv zařízení mu připadala útulná. Připomínala mi můj pokoj na koleji, jen mi tu chyběli okna a pořádkumilovný spolubydlící. *Jak ten mě nesnášel...* pousmál jsem se.
Zavazadel jsem neměl mnoho. Velký kufr s oblečením a osobními věcmi a menší kufřík plný elektronického harampádí z kategorie "Co kdyby".
Posadil jsem se na postel a vytáhl staré kapesní hodinky, jež se dědily v naší vojensky založené rodině po skoro šest generací. Nebyla v nich ani špetka elektroniky a veškerá jejich činnost závisela na hromadě ozubených koleček. Když se mu je jeho otec předával, byli už nefunkční a pohromadě je držela spíše síla vůle. A právě kvůli těmhle hodinkám jsem se dal na technické disciplíny a na něco módnějšího jako xenobiologii. I teď, když byli spravené a vyleštěné, byli moji hlavní motivací. Chvíli jsem jen tak seděl na posteli a čerpal z nich vnitřní klid. Z "meditace" mě vytáhl až rozhlas a já se vydal poslechnout si úvodní řeč.

Místnost samotná už na mě moc velký dojem neudělala. Něco takového, šlo o komplexu takové velikosti čekat. Pomocí uni-nástroje jsem našel své místo a z hrůzou zjistil, že je přímo vedle krogana. Za svůj život jsem neviděl moc mimozemšťanů, a krogana už vůbec ne. A extranet nedokázal plně vyjádřit jak moc nebezpečně ti tvorové vypadají. "Zdravím," pozdravil jsem s krapet nervóznějším úsměv než by se mi líbilo, a doufal že mi krogan neukousne hlavu.

Lius - 29. prosince 2012 15:33
Lius

// Pro představu :D

Blasto: Revange of Deadly Spectra
http://www.youtube.com/watch?v=jGldy-ABbsw

Fleet and Flotilla
http://www.youtube.com/watch?v=7CVs_VmB5eI

Grukar Matarus - 29. prosince 2012 13:00
Grukar Matarus

Cestování. Nejdříve z výzkumného centra, kde jsme se zabývali troskami onoho údajného Reapera. Zbraňové systémy vytvořené na základě trosek té masivní lodi byli naprosto fascinující. Práce na jejich vývoji (ač jen jako nepatrná součást ohromného týmu) byla značně stimulující. Morálka turianských týmů byla na vrcholu, nikdy jsem nezažil lepší morálku mezi výzkumníky a snad dokonce ani u vojenských oddílů... mít tak více času, nejspíše bychom dokázali zbraňový systém zcela obnovit a další generace by jej mohli zdokonalit, pokud je vůbec co zdokonalovat. A teď přesedám z transportu na transport a blížím se k Zemi. Příkazy byly jasné...

Otevřu oči, abych si vzpomněl, kde to vlastně jsem. Transport mířící k Zemi, na který jsem nasedl na nějaké přestupní vesmírné stanici. Už mi to celé splývá. Vezmu si jeden prášek ze své speciální krabičky, abych utišil bolest a uklidnil mysl. Přepl jsem na další skladbu na své konzoli a vytáhl si další informace, které jsem do konzole uložil. Musím se obdivovat lidským názvům - mají to sice systematicky rozdělené, jaká jména pro jaké účely, ale celkově to působilo zvláštně.

Nu další změna prostředí. Po všech těch letech služby mě to přestalo i trápit. V zásadě je to stejně jedno, obvykle bývají posádky stejné, po určité době si všimenete analogií a začnete členy posádky vnímat pod jedním jménem. Jako součástky stroje. Nu ale musím uznat, že vícerasový projekt jsem ještě nezažil, takže možná nebude projekt fungovat tak hladce, jako když dáte dohromady skupinu turianů. A ve výsledku budu vždy odtržený od posádky, je to úděl biotika mezi turiany a vědce mezi vojáky. Vytáhnu si v konzoli poslední svůj projekt, který jsem získal od kontaktu mezi Quariany. Jeden z prototypů ostatně čeká v mém batohu. *Co by se tak dalo ještě upravit...* přidám na hlasitosti hudby a hloubavě se vrtám ve schématu.

Země. Jižní Amerika. Athena Star. Odložit různorodé vybavení a pár drobných projektů, které si zrovna vozím v batozích. Krátký hovor s jedním z tamějších vědeckých pracovníků, který mi zařídí nějaké částečné připojení na tamější informační síť, nová čistá uniforma a pak už směr poradní místnost.

V poradní místnosti najdu pomocí omni rozhraní místo určené mé osobě. Jako obvykle řeším otázku, jak se vlastně představovat. Zbrojní specialista zní dlouze, titul doktor zní až moc vznešeně (a navíc na něj striktně vzato nemám nárok) a na bratříčkování s křestními jmény jsem nikdy moc nebyl. Takže jako obvykle ... příjmení to jistí.

Lidský projekt, hodně lidí, ale pořád je tu i dost jiných ras. Dostatek turianů i asari, menší počty dalších ras, dokonce krogani. *Tohle bude vážně sranda*, viditelně se zašklebím a dám si další prášek proti bolesti. Tiše si do svého sluchátka pustím skladbu ** a očekávám začátek téhle show...http://youtu.be/TRhGq2A9C0o

Lius - 29. prosince 2012 10:46
Lius

Ten den začal naprosto nevině. Vstal jsem, udělal si energetický nápoj podobný lidskému kafi a zapnul svůj osobní počítač. Na klávesnici se rozzářil zelený čudlík, který otravně poblikával. *Práce volá...* popohnal jsem své vědomí a posadil se i s hrnkem k počítači. rozevřel jsem zprávy a na obrazovce se objevilo 10 obálek. Nic neobvyklého. Už když jsem bral tuto práci, věděl jsem, že papírování bude jedna z nevýhod. I přes to jsem to dělal rád. Chvíli jsem listoval poštou. Zprávy byli různorodé. Od denního oběžníků turianské hierarchie až po podivnou zprávu o rebelském turianovi nazývajícím se Archanděl, který se rozhodl vzít si na Omeze spravedlnost do svých rukou.
Samozřejmě. měl jsme kontakty... kontakty byly pro mou práci důležité. Nebyl jsem stínový prostředník, ale má síť byla při nejmenším slušná.

Ranní drink byl skoro dopitý, a já se chystal vydat za svým šéfem. Někdo by si řekl, že na mém místě bych se mohl klidně i zpozdit, ale jak moc by to bylo neuctivé když můj zaměstnavatel byl členem rady. Vylezl jsme z bytu v lepší obci. Tady nehrozili žádné přepadení lupiči ani jiná nebezpečí. C-sec tu byl snad na každém kroku, aby zajistil ochranu politickým hodnostářům a bohatým lidem, kteří v této čtvrti bydleli stejně jako já. Jedna s mnoha výhod mé práce.
,,Nazdar Jasuune... Jak hrají?" Optám se vrátného salarianské rasy sledujícího malou televizi na uni-nástroji. Je to milej chlap. je mu už něco přes třicet takže tohle je jen dosluhovací činnost i přes to si zachovává mladického ducha.
,,Není o co stát pane Victusi..." Prohlásí a já se usměji rozloučím se a vyjdu na ulici. Normální turian v mém postavení by to na ambasádu vzal autem popřípadě by si vzal taxík ale já rád chodím a jsem rád mezi "lidmi" takže se vydám pěšky k nejvyšší budově Citadeli místo toho, abych nudně cestoval autem. projdu kolem párku rozkošných asaríjek ještě ve školní době a chtě nechtě jsem nucený se za nimi otočit. Mé lícní kosti vyprodukují největší úsměv který je u turiana možní. pak ale rozum přebije hormony a já se otočím zpátky na cestu. Cestou minu velký billboard s ukázkou nového filmu Blato 4: Pomsta smrtící spectry. Mám rád tento film... určitě je lepší, než ten slaďák, co natočil známí elkorský režisér Maleon Duran, Fleet and Flotilla pojednávací o utrpení quarianského lidu ve emigrační flotile. Rozevřu svůj uni-nástroj a zadám si rezervaci dvou lísku na Blasta. Uni-nástroj mi poděkuje jménem akciové společnosti "Volus movie industries" zprostředkovávající nejšpičkovější filmovou techniku a pak nástroj opět zmizí.

Dorazím do věže a vstoupím do výtahu. do něho vstoupí i Elorský velvyslanec společně se svým menším voluským kolegou. Tito dva jsou od sebe nerozlučitelní. Někteří nižší politici si často dělávají srandu a tvrdí, že mají spolu poměr. Ob se na mě podívají a popřejí mi dobrý den. zbytek cesty je jen rozhovor o tom, jak je zdejší kantýna čím dál tím víc nesnesitelnější. Vystoupím ve svém patře a asaríjská recepční se na mě podívá se svým svůdným pohledem.

,,Dobrý den zástupce Victusi... Jaký byl večer?" Optala se zdvořile a já došel až k jejímu stolu a opřel se.
,,Studený a osamělý má neoblíbenější recepční..." Odpovím a mírně se usměji. Asaríjka se zaculí a pronese ,,Beztak to říkáte všem recepčním..." Na to odpovím.
,,Jen tem, které si to zaslouží. Nějaké zprávy?" Řeknu už s práci a asarijka mi podá datapad. ,,Radní vás chce ihned vidět a volal vám Markos jestli ten večer platí." Podívám se na datapad a chvíli si ho pročítám. ,,Platí... řekněte mu že jdeme do kyna a pak do Očistce..." Dodám a rozejdu se k dveřím svého šéfa bez tohož, abych uhnul pohledem z datapadu.
,,Přeju příjemný den" Ozve se za mnou asaríjka a já na to dodám. ,,S vámi je vždy příjemný."

Zmáčknu panel na dveřích a ty podají zprávu, že čekám za dveřmi. Po schválení příchozího se dveře otevřou a já vejdu dovnitř. Když odlepím oči od panelu stojí přede mnou turianský radní a lidský důstojník... Jak jen bylo to jeho jméno... bylo v hlášení... Anderson? Dveře se zavřou, a můj celý svět se rázem změní.

Pokoj který mi byl na zemi přidělen mi přišel jako ten, ve kterých jsme sloužil ještě před mou prací pro radu. Pomocí interkomu jsem vyřizoval zbytek věcí a pozastavoval nové. Nějak jsem se ještě duševně nevyrovnal s tím co mi bylo řečeno. Pocity, které se ve mě mísily bily sami tak zmatené, že kdybych neměl základy psychologie, asi bych teď potřeboval profesionála.

Čekání... Vždy jsem ho nenáviděl. Čekání na rozkazy, na hosty, na šéfa na zprávy z nemocnice... Čekání byl vždy můj největší nepřítel a tady bylo čekání dost. Najedno use ozvala zpráva a já ucítil jak se mi podivný pocit v břiše začal uvolňovat a mizet. Vyšel jsme na chodbu a vydal se na místo určení. Byla věčná škoda, že jsem všechno bylo hr. O zemi jsem často slýchával a moc mě zajímalo jestli je opravdu tak pěkná, jak tvrdí v mém oblíbeném časopisu "Kouzlo Planet". Ze všeho nejvíc jsme chtěl vidět asi Francii a tavbu zvanou Eifelou věž. Nebo Brusel kde prý vznikl první Evropský svaz zvaný Evropská Unie ještě dlouho před založením Lidské Aliance. Na to ale nebyl čas. Jediné co jsme vyděl byli stavby obklopující tuto pozemní základnu a ty vypadali stejně jak na Palevenu.

Došel jsem do místnosti s křesli a všiml si dalších členů.
*Dva lidi, Turian. A hele... Asaríjka...* na tváři mi vyrostl nevinný úsměv. *Je to opravdu Krogan s Varennem, nebo jsem si něčeho šlehl?* Trochu jsem znejistil a polil mě pocit nedůvěry. Sáhl jsme do kapsy a vytáhl nenápadně vyhlížející krabičku s nápisem Carbonitron. Otevřel a vytáhl z ní bílý bonbón. Ten si hodil do pusy a začal žvýkat. Došel jsem k asaríjce a nabídl jí svou ruku.
,,Kapitán Tichus Danom Victus, taktická rozvědka." Pronesl jsem a čekal jestli příjme nebo ne.

Kaena - 29. prosince 2012 08:52
Kaena

/odepíšu až k večeru, možná až zítra ráno, jelikož jedu na tour de families povánoční a už se moc těším

Pán Jeskyně - 29. prosince 2012 02:39
Pán jeskyně JainaX

SSV Calypso. Každý z vás už viděl v životě určité množství fregat, ale tak ladnou, elegantní, skvěle tvarovanou a přitom hrozivě vyhlížející loď jste ještě nespatřili. V mnohém se podobá legendární Normandii, jejíž hlavní raketa - spolu s asi milionem dalších - sestřelila obávaného Sovereigna. Avšak již na první pohled jsou zřejmé drobné rozdíly. Calypso je totiž asi čtyřikrát větší, je ostřejších tvarů a díky mnohem rozsáhlejšímu pancéřování a výzbroji vypadá mnohem robustněji, než její starší sestřička. Calypso je prostě Lara Croft v železo-titané, vesmírné verzi.

Každý z vás se na palubu dostal po svém. Každý z vás se od ostatních v mnohém liší - ať už jde o maličkosti jako rasa, pohlaví, politické názory, nebo velké, důležitější věci jako barva očí, vlasů, oblíbené jídlo, nebo hudba. Každý z vás má také jiná očekávání od projektu Calypso. Dělí vás velké věkové rozdíly, životní filozofie i počet zubů a prstů. (Končetin už ne.) Avšak ve všem rozdílní nejste.

To, co vás všechny spojuje, se dá shrnout do dvou částí. Jednak je to vysoká míra všemožných expertíz, dovedností a schopností, které jste se upsali, tomuto ctižádostivému a dost možná nejdražšímu projektu v celé Mléčné Dráze, poskytnout a jednak to je výplatní šek.

Cesta na planetu zemi do (pro ty mimozemské z vás) podivně pojmenované země, "Jižní Amerika" byla pro některé z vás (zase povětšinou ty mimozemské) utrpením, pro jiné zase miniaturní projížďka kousek za humna. Každopádně teď, po dlouhém papírování, psychologických testech, tuně podepisování a tréninkových prověrkách jste byli konečně převezeni do vašeho nového domova - přísně tajné, podzemní Alianční základny v Peru. Tento vesmírný přístav je nejvíce extravagantní tím, že jako jeden z mála, vůbec není vesmírný. Pouze velmi málo vesmírných doků se nachází pod kůrou nějaké planety - většina prostě "visí" na jejím orbitu.

Po mnoha bezpečnostních opatřeních vás i s vašimi zavazadly konečně uvedli do skromných komnat, kde jste sice nestrávili moc času, ale dost na to, abyste si všimli ekologické a efektivní účelnosti, jíž veškeré Alianční vybavení i zázemí oplývá hojnou měrou. Základna "Athena Star" je zkrátka klasickým zákopovým, futuristickým bunkrem z čtvrté světové války - oplývá množstvím povalujících se panelů, místy nízkých stropů, stěnami z uniformní šedé oceli, občas okořeněnými pestrobarevnými, moc hezkými světýlky a především širokým, neustále pobíhajícím personálem. Zásadně neujdete po tomto železném, podzemním Farthen Dúr ani dvě stě metrů, abyste nevrazili alespoň do pěti, nebo šesti pospíchajících dělníků, vědců, důstojníků, či jiné militaristické havěti.

Právě teď vcházíte do enormního sálu plného holografických, i starých dobrých LCD monitorů rozmístěných všude možně, v němž se nachází zhruba osm desítek židlí, pečlivě seřazených do několika úhledných řad před menším pódiem s jediným, velice nemoderně vyhlížejícím mikrofonem na stojanu. Přednáška a oficiální zahájení projektu Calypso má být provedeno velitelkou Rivainni Sunshade do půl hodiny. Členové zásahového komanda (tj. ti, co na Calypsu létají v době aktivní služby) mají (jak vám bylo řečeno soukromým majordomem nazývaným rozhlas) reservé v prvních čtyř řadách.

-vaše akce, prosím
-jelikož se jedná o zahajovací příspěvek, doporučuji se rozepsat, poodhalit mírně motivy, názory, první dojmy a tak dále
-také značně podporuji jakékoliv první kontakty ještě před zahájením projektu Calypso

Pán Jeskyně - 26. prosince 2012 00:43
Pán jeskyně JainaX

Tak dobře. Všechny ty gunnerovy přesnosti, xenozooshity a podobne blbosti vyhoďte a nechte jenom bojové skilly. Do atribut mi napište v odrážkách vaše charakterové rysy (např. -sarkastický -nemá smysl pro humor -nesnáší emzáky atd. zkrátka všechno, co máte dojem, že je třeba vyzdvihnout.)

Do inventáře dostanete více méně všechno, co si umanete. Dejte si záležet na tom, ať máte kromě tuny střelného plazmatu, taky nějakou realisticky praktickou výstroj, jako navijáky, lana, zapalovače (klidně někdo i kuřte cigára, je to skvělý pro atmošku), medigely a tak všelijak podobně. Čím kreativnější a užitečnější budete, tím more interesting naše malá sluj bude.

Jakmile budete všici ready to go, napište to a já začnu plodit nějaký ten úvod do děje.

majstr - 24. prosince 2012 14:47
majstr

//Takže poznámka číslo jedna: držet hubu a brečet potichu :-D

Lius - 24. prosince 2012 12:12
Lius

// This Cave have just one rule... Don't Fuck with JainaX. :D Jsi drsná.. To se mi líbí :D

Pán Jeskyně - 23. prosince 2012 23:15
Pán jeskyně JainaX

Holy shit, tak se mi tu nahrňte lidi. Btw, veškeré schopnosti copněte z Ultima Esperanza, ať máme nějakej základ a já si s tím pak pohraju dle libosti + se s váma domluvim na tom, co se mi líbí a nelíbí, co bych chtěla navíc atd.

Nevím jak to chtěl pojmout gunner, ale vzhledem k tomu, že očividně neměl v plánu nám to ani ukázat, můžeme ale zjistit, jak to pojmu já.

1. co se týče logičnosti děje a dění: pravdu mám JÁ. V případě, že by toto prohlášení nesouhlasilo se skutečností, platí bod č. 1.

2. co se logičnosti techniky, reálií a světa ME týče: pravdu má Mass Effectpedia a já. V případě, že spolu my dva nebudeme souhlasit, pravdu má MEpedia a vy máte plné právo mě s tím srát.

3. Můj oblíbený styl vypořádávání se s inaktivitou: 3 dny nehlášené aktivity - přebírám postavu a týden od 3. dne ji nechávám žít. Poté už je velice možné, že spadne z blbý židle a zlomí si vaz. Jakákoliv hlášená aktivita: Postavu příběhově buď odklidím bezpečně stranou, nebo přebírám kontrolu a postava se dočasně a bezpečně stává CPčkem.

4. Nejsem absolutista a moje vize není pevná. Jsem ochotna se na čemkoliv domluvit, vyhodit něco, přidat něco, dokonce i upravit něco BĚHEM hry. Jsem otevřená návrhům a obecně jsem ráda za jakoukoliv spolupráci, připomínky, návrhy a tak všelijak podobně.

5. Jsem lover Mass Effect codexu a knížek Star Wars, čili jsem schopna vyplodit všemožné technické kecy, které potvrzují vzniknutí nějakého jevu, ale pokud je mezi vámi opravdový fyzik, budete muset přetrpět fakt, že většina toho co řeknu budou na realistické rovině pravděpodobně naprosté nesmysly - jak v praxi, tak v teorii.

Kdo má cokoliv co říct, nechť tak učiní teď, nebo mlčí... dokud nebude mít co říct.

Hawk!

|⇐ 1 ... 5 6 7 8


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)