Druhá strana (231 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

//Můj návrh je tedy být u Katryn (v pátek tam klidně můžu dojet busem:-) a v sobotu k večeru se přesunout k nám a spát u nás. Mamka v sobotu jede na třídní sraz, bude se někdy v noci vracet, ale můžeme tam klidně být. Já budu muset v neděli ráno odjet, ještě nevím v kolik, ale možná to bude brzo, tak to bude takhle asi nejlepší, teda pro mě:-))//

//Ahoj, tak už jsem zas konečně tady a budu tu celý víkend :-) tak snad se tu nějak potkáme :-)//

Tak to je brzo:-) Tak si vezmu svou noční košilku, zatáhnu závěsy a jdu si lehnout:-)Abych řekla pravdu spánek mi připadá ztráta času, ale opotřebujeme ho na další úspěšné tažení.
(Kat opij se jako já a taky budeš mít povznešenou náladu.)

Zavřou se za vámi dveře pokoje. Hodiny ukazují něco po třetí hodině odpoledne.

Narážka na Richieho u mě vyvolala zasmušilou náladu...tak nějak ke mně přišly depresivní a pesimistické myšlenky ohledně našich možností návratu...Nemohu říct, že by se mi oblékaní luxusního oblečení, pobyt v luxusním hotelu a jezení výborného jídla nelíbilo, ale přeci jen bych se moc a moc chtěla vrátit...a moc se bojím, že to jen tak nepůjde.
Nic neříkám, jdu za vámi a závidím Margaret její povznešenou náladu. Už se opravdu těším do postele a na spánek. Kéž by tohle vše byl jen zvláštní sen.

(22:54) Margare-tka: "Tak myslím, že tady se snad nic dít nebude. A taky v to doufám." Vzpomenu si na Godorok;-)
(22:49) Morigan: "Tak se snažte odpočívat," popřeju vám, když jsme u dveří. "Kdyby cokoliv, budu vedle."
(22:49) Margare-tka: Docela se taky těším do postele. ...
(22:45) Margare-tka: Jak si mám pamatovat co jsem řela, když jsem opilá:-/
(22:44) Margare-tka: No takhle dopadá snaha o komunikaci.
(22:43) Morigan: "Páni, líbí se mi krátké šaty, ale oni mě předčili - líbí se jim krátké šaty," ušklíbne se Damon. "Už jí to nedávejte pít." Výtah dorazil do našeho patra a my se vracíme k našemu pokoji. Rozdělávám si cestou vlasy a polovina vlásenek padá na zem. Tedy nepadá, protože je Damon chytá svou vampýří rychlostí. Nejspíš jsem si toho ani nevšimla, těším se do postele.
(22:36) Margare-tka: "Teda aspoň Richieho, ano."
(22:36) Margare-tka: "Myslím, že je taky zaujali krátké šaty a sukně:-)"
(22:23) Margare-tka: "Čarodějové. "
(22:23) Margare-tka: "Ale co bych mlela...Jen jsem si vzpomněla co se nejvíc líbilo jim."
(22:20) Morigan: "Kdo je Cedrik a Richie?" zajímá Damona.
(22:16) Morigan: Podívám se na Margaret. "Co to zase meleš?"
(22:15) Morigan: "Má mě přečtenýho," konstatuje a nařčení se nebrání. "Ale moc se mi líbí, že tu ženy běžně nosí kalhoty. V Berklandu nosily kalhoty jen ty odvážné. Ve Svobodné to taky nebylo úplně zvykem, ale už vás za to neodsunuli do škatulky lehkomyslných žen."
(22:15) Margare-tka: "Tak to tě Richie s Cedrikem předčili, ti nadšeni z něčeho jiného."
(22:14) Morigan: "No jasně, že se mu líbí krátký šaty," mávnu rukou.
(22:10) Margare-tka: Tak to máme veselou cestu. "A jaká móda se ti tady nejvíc líbí? Když jsme šli dolů, tak jsi říkal, že tě zaujala." zeptám se Damona. Ale asi jen díky alkoholu...
(22:06) Morigan: Damon vypadá spokojeně, takže mu zřejmě chutnalo. Když už si nic nebudeme objednávat a vypijeme co máme, Damon ovlivní číšníka a my se vracíme do pokoje. Jestliže Margaret se už předtím cítila střízlivá, nyní se cítí zase velmi lehce a vesele (trochu se motá, ale jí samotné to tak nepřipadá). Jedeme nahoru výtahem.
(21:25) Margare-tka: Taky upíjím své portské. A jak Damonovi chutnalo? Myslím, že mám z pokoje dobrý základ;-)
(21:14) Morigan: Ucucávám portské a dám ochutnat i Damonovi, který vypil svou irskou kávu dřív

Káva mi přijde jako moc dobrý nápad :-) "A taky bychom si k tomu mohli dát nějaký zákusek, mám po sladkém úplný absťák!"
Jako přijde mi to celé dost ironické a paradoxní, tohle mě nenapadlo ani ve snu.

"A teď si dám kávu!" prohlásím, když dojíme a opravdu se na ní těším.
Po dobrém jídle vypadá všechno alespoň zdánlivě lépe, než předtím. Navíc je to pěkná ironie - nedávno jsme ještě živořili uprostřed divočiny a teď si sedíme v luxusní restauraci, máme na sobě děsně drahé věci a bydlíme v drahém hotelu.

(18:23) Ketryn: Posadím se tedy do těch křesel, zavadla nechám u našich nohou. Pozoruji vás a doufám, že vše dobře dopadne. Myslím, že se z Damona jednou zblázníš :-) A co teprve, když s ním budeš na pokoji ;-)
(18:20) Morigan: Vejdeme do haly, táhnu ho k recepci, ale cestou se uklidním a pustím ho, abychom nepůsobili jako neandrtálci. Nechali jsme tašky u vás, můžete se usadit do měkkých kožených křesel, odkud na nás krásně vidíte. Nechala jsem si jen kabelku. Kráčíme k recepci, snažím se tvářit neutrálně, což mi moc nejde. Damon zpozoroval jiný pár, který se držel za ruku a rozhodl se to napodobit s výmluvou na nenápadnost, což mi k neutrálnímu výrazu nepomáhá, ale neperu se s ním. Dojdeme k recepci, kde se nás ujme upravená paní středního věku a my se s ní bavíme, neslyšíte ale o čem.
(18:17) Ketryn: Povzdechnu si nad jeho skvělou náladou, nezapomene nikdy vtipkovat :-)
(18:17) Ketryn: Poslouchám a souhlasím, že se tam posadíme v hale a počkáme, jak to vyřídíte. Hlad už mám taky velký, těším se na nějaké teplé jídlo....A nad vypitou colou se taky zamračím.
(18:15) Morigan: "Kdybych zlobil, hodí po mě ohnivou kouli," dodá Damon pobaveně.
(18:15) Morigan: "Půjdeme k recepci, až tam bude co nejmíň lidí," začnu raději vysvětlovat plán. Damonovi jsem ho už zřejmě jednou vysvětlovala, aspoň se tak tváří. "Vy se tam zatím někam posaďte, nechám ho ovlivnit recepční, aby nám nechala pokoje a budu ho kontrolovat."
(18:11) Morigan: "To mě taky!"
(18:11) Morigan: "Protože mi chutná!" ohradí se Damon.
(18:11) Morigan: Já už taky ne, když vylezeme na Dejvické a stojíme před hotelem, jsem šťastná. A taky mám hlad. Napiju se aspoň z toho, co nám ještě zbylo a co neustále taháme sebou. "Vypil jsi skoro všechnu colu!" zamračím se.
(17:50) Ketryn: Hotelu už se opravdu nemůžu dočkat!
(17:48) Ketryn: "To je složitější...Hlavně teď je tu naše existence hodně usnadněna tím, že ovlivňuješ lidi."
(17:43) Morigan: "V tom vašem světě se mi líbí," prohlásí Damon v metru. "Nechápu, co proti němu máte."
(17:43) Morigan: Skutečně jsem se začala těšit do toho hotelu.
(17:39) Morigan: Vrátíme se do metra a jedeme zpátky. Opravdu to bylo únavné.

(14:27) Margare-tka: "Tohle se už povést nemuselo. Třeba nás Christián chtěl teleportovat sem a povedlo se mu, ale Linerit udělal tohle nepovedené... Nebo co já vím. Co si myslíš Mor?"
(14:26) Margare-tka: "No to já taky ne, ale nevěděly jsme o Lineritu ani to, že je nápomocen při teleportu. tak co ty víš, jak se mohl zachovat. Když poznal, že je to třeba násilný teleport...."
(14:25) Ketryn: "Nechápu, proč by nás linerit sám o sobě měl teleportovat zrovna do Berklandu."
(14:22) Margare-tka: Řeknu když jdeme, jen tak zničeho nic.
(14:22) Margare-tka: "Pamatujete si, jak se nám zdáli ty podobné sny jako když sme se teleportovaly do Lúúderu. Co když ten teleport tady odtud má na starosti Linerit? Není to možné?

(12:57) Ketryn: "Tak pojďme, ať zjistíme, kde jsme."
(12:56) Ketryn: "hm..." :-D "Třeba nás začne někdo hledat...Tady jsme dva dny? To by ve Svobodné uběhly skoro dva měsíce, jestli nejsme ve smyčce."
(12:54) Margare-tka: "Uvidíme. " Snažím se být pozitivní. "Teď nemáme co ztratit ve svobodné. Jen uvidíme naše děti až budou dospělé." Když to vezmu trochu víc nadsazeně....
(12:51) Ketryn: "Blbá vyspělá civilizace!" zanadávám si pro sebe. Jsem připravena jít dál.
(12:50) Ketryn: "No, to budeme muset nejdřív zjistit, kde jsme...Ale Christianovi cesty dřív vedly do blízkosti Příbrami, tak pevně doufám, že i teď...S cestováním bez peněz a bez magie by to jaksi byla velká potíž."
(12:46) Margare-tka: "Pokud se do Příbrami nějak dostaneme. Bůh ví kde jsme. A mohou být mnohem lepší místa kde by se mohla najít stopa magie, ale musíme zjistit, kde na druhé straně jsme."
(12:41) Ketryn: "Jo Mor, o tomnení pochyb, že jsi to zvládla na jedničku...bohužel ta cesta vedla jinam. A na to, že tu nemůžeš čarovat jsem fakt úplně zapomněla...!! Ach jo...No tak teď budeme muset přežít a pak když tak zas můžeme zkusit Svatou Horu."
(12:38) Margare-tka: ¨"Já si taky myslím, že jsi to zvládla krásně a za to kam ta cesta vede jsi ty nemohla. Prostě se stalo a budeme to muset řešit. Neděje se tu nic strašného. Jen je to tu hodně odlišné od toho co znáš. Třeba nás Christian bude hledat tady."
(12:36) Morigan: "Proboha, to tu běhají dvouhlaví ještěři, nebo tu vybuchují sopky jedna vedle druhé, že jste z toho tak vyděšený??" ušklíbne se. "U všech bohů, udělalas to výborně, malá čarodějko, našlas Cestu, dostalas nás po ní všechny, nikomu se nestalo vůbec nic a přežily to dokonce tvoje křehký kamarádky, tak co bys chtěla víc!" zatřese se mnou, nutno říct, že docela jemně.

Taky nic neříkám a jen se soustředím na cestu. Snažím se nevnímat únavu. Jsem nervozní z toho, kde jsme, pevně stále doufám, že někde v našem světě. Snad to brzy zjistíme. Rozhlížím se kolem sebe, kdybych zaznamenala něco neobvyklého.

Margare-tka: Moc nemluvím. Jsem nervozní a taky ještě unavená. Doufám, že to nebude daleko:-)
(00:05) Margare-tka: Tak jdeme:-)

Tak se snažím úplně probudit. A pak se pomalu pokusím znovu posadit.
Kouknu se na Kat, jak na to je.
"Mor?" kouknu se tvým směrem.

Probudíte se postupně, je to probuzení poněkud bolestné. Třeští vám hlava, trochu je vám ještě nevolno, ale už je to lepší, než první probuzení.
Je šero, možná večer, možná ráno a kdosi vás zabalil do plášťů a dek.
Ve vzduchu je trochu chladno.
Jsem někde poblíž a šeptám si s Damonem.

Jsem ráda, že je Kat vzhůru a koukám se tedy po okolí. "No až se vzpamatujeme budeme muset najít nějaké město a a nebo civilizaci, abychom zjistily, kde jsme:-)" řekla jsem asi ještě než jsem znovu usnula:-)

Jsem šťastná, že se nám nikomu nic nestalo (ta moje ruka snad nebude nic vážného). Pevně doufám, že jsme v našem světě a nejlépe ve Svobodné.

Ani jste si neuvědomily, že jste opět usnuly.

Konečně jste vzhůru obě, i když zatím můžete spíš jen ležet. Já sedím u Katryn, dodělala jsem tu ruku. Vypadám celkem normálně, jen jsem bledá a mám velké tmavé kruhy pod očima.
"Damon...se určitě za chvíli vrátí. Nic mu není," odpovím Katryn. "Nemám tušení, kde jsme, zůstávala jsem s vámi."

17:13) Ketryn: A modlím se! V jedné ruce mám svoje věci (zabalený vak) a druhou si držím linerit na krku.
(17:12) Ketryn: Nad ničím nepřemýšlím, jen se snažím být rychlá, abych nezdržovala.
(17:12) Ketryn: Tak se nadechnu a rychle dojdu k bráně a vkročím...
(17:10) Morigan: "Jděte, dlouho to nedokážu udržet," řeknu namáhavě.
(17:10) Morigan: "No páni!" vydechne Damon.
(17:03) Ketryn: Jsem opravdu nervozní. Podívám se na tebe, jestli mohu vstoupit?
(17:02) Morigan: Pokračuji v čarování, děje se zase to, co už jste viděli, až se postupem na tom místě vytvoří ovál. Září už na celý palouk bílomodrou oslnivou září a jeho pravidelný okraj tvoří o něco tmavší lem, kterým probleskují stovky miniaturních, jakoby živých blesků.
(16:49) Ketryn: Asi budu mít žaludeční vředy...Vždycky se psychicky připravím, že se budeme teleportovat a pak se zas něco stane...Doufám, že teď už to vyjde.
(16:27) Ketryn: To jsem ráda. Taky přemýšlím, jestli tě Damon mohl ovlivnit a taky mě to trochu zneklidnělo, ale pevně doufám, že žádné vedlejší úmysly nemá...Doufám!!
(16:25) Morigan: Nevypadám rozrušeně.
(16:23) Ketryn: Modlím se, aby tenhle Margaretin neměl nějak velký vliv na budoucí teleport a pevně doufám, že tě to moc nerozrušilo.