Návrat bohů (2 strany zpět) | Herna - Aragorn.cz

Všichni se vyjeveně zastaví a vrhnou na tebe tázavý pohled. Co po mě řveš?! Ohradí se svalnatý George. Christin převezme tvou zbraň. Svalovec si od tebe nenechal poradit, ale podle jeho postoje tak možná někdy amatérsky střílel s pistole, ale nikdy z pušky.

Zbroj poněkud zakrývá její největší přednosti, ale stejně je můžeš cítit, když jí upravuješ postoj. Tak mi ukaž co bych měla dělat. Navrhne ti tlumeným hlasem. Koutkem oka vidíš Christin jak tě pozoruje, ale pak se jen otočí k terči. Kdž jsi k Anně tak blízko, tak zjistíš žes ji už někde musel vidět. Někde na obrazovce, ale nevíš už kde to bylo nebo s čím to mělo souvislost.

Christin se trochu třepe nervozitou, ale nic závažného, asi nemá dobrý pocit z toho že jí to nejde. Nechá si dopodrobna poradit a hned první ranou zasáhne cíl. Ten kdo zbraň přehřál stejně střílet nemohl, jak řekl Orian zbraň byla nepoužitelná. Orian jen stojí u beden a pozoruje vše z dálky. Střílíte ještě nějakou chvíli. Christin občas koukne k tobě a poupraví sklon zbraně a podobně a můžeš si všimnout, že se její přesnost dost zlepšila.

Dost. Promluví nakonec Orian. Dnes je konec, odložte zbraně. Zbroje si nechte. Zřejmě vám nechá prostor na jejich prozkoumání ve volnu.

Zvyknout si na novou zbraň chtělo trošku cviku, ale jinak se to dalo zvládnout snadno když sem se začal strefovat skontroloval sem zbraň. Oranžová sklonil sem ji abych ji nachal odechnout když sem slyšel syčení povzdechl sem si. "Počkat. Přestaňte střílet!" Křiknu pevným hlasem. Podám Chris zbraň. "Podrž mi ji hned sem zpátky." Požádám ji šeptem a vydám se rovnou k Nejvzdálenějšímu střelci. "Ukáž pomůžu ti." Pronesu klidným přesto pevným hlasem, kterému neni radno odmlouvat. "Zbraň zapři ruku sem a druhou sem nohy takhle." Pronesu a postavím se k k něm a upravím mu postoj. Pak skontroluji ukazatel a pokynumu aby vystřelil. Popřípadě nařídím aby počkal.

Obejdu tak všechny střelce kromě kolegy. U Anny se zastavím skontrolu ji její zbraň a upravím ji postoj. "Jsem si jist že tak půvabná žena se zbraní nemá co dělat, ale tohle sou jiné okolnosti." pronesu ji šeptem do ucha. Postavím se k ní ze zádu a upravím ji správně postoj. A nechám ji vystřelit.

Pak přejdu ke Chris a odložím svou zbraň. naveduji správně. "Je to jako technika malby taky ji musíš správně uchopit." Pronesu šeptem a upravím držení pak skontroluji zbraň a nechm ji vystřelit. Pak zavelím pohov aby nepřehřelí zbraně.

Všichni se pustili do střelby. Byla to komická podívaná. Ty jsi po prvních třech neúsoěšných střelách zčala strefovat s vysokou přesností. Na zbraň si bylo třeba zvyknout. Její lehkost byla zpočátku na obtíž a taky postrádala zpětný ráz což bylo také jiné. Po dobrých třiceti střelách můžeš vidět že tvůj ukazatel má už oranžovou barvu. Christin stojící vedle sebe je z toho dost nesvá a nešikovná. Terč strefila jen párkrát a zbytek střel šel vedle. Ostatní na tom nejsou o moc líp, jen tvůj kolega nestřílí špatně. Pak nevyhnutelně jeden z otaních přehřeje zbraň. Ozve se zasyčení a zapípání. Ukazatel má rudý. Orian se na něj podívá nechápavým pohledem. Nezmůže se ani na slovo. Nechá vás jště chvíli dělat co umíte.

Podíval sem se na něj, ale nic sem neřekl. Nebylo by to nejlepší a ani taktní zeptat se ho jestli mu nenavhli piliny. Ale udržel sem se hlavně kvůli tomu že sem nechtěl vyvolávat zbytečné konflitky. Když jsme konečně dorazily všini jen sem jim kývnul na pozdrav a na Christin sem se povzbudivě usmál.
Jeho ysvětlovaní bylo tak urážející a přitom tak blízké lidským seržantům v armádě že to bylo i k smíchu. Nakonec sem si obléknul oblek a chopil zbraň a začal střílet.

//klidně piš

//Mám odepsat nebo počkat?

Christin byla píliš zabraná tím vším ne aby si toho všimla. Vzal jsi tedy jednu ze dvou lžiček. Škoda že nemáš kapsy, ale v ruce se dobře zamaskuje. Kývne. Lžička cinne o podlahu a Christin se otočí za zvukem. Nenajde ale jeho zdroj a tak vyrazí za tebou. Na chodbách nikdo není. Tvůj cvičený orientační smysl vás provede několika uličkami. Na pohled jiné dveře se před vámi otevřou.
Venitřt stojí Orian a hledí do prázdna. Je to hotový model a jak tam stojí tak vypadá jako dokonalá socha mistra. Obrátí na vás pohled. Na potomky opic uspokojivé. Pronese pohrdavě a zřejmě mu to i těžko jde z úst. Přišli jste na co máte mozek? Položí řečnickou otázku. Místnost je velká a prázdná. V rohu stojí dvě velké bedny, nebo to tak alespoň vypadá. Stojíte tam docela dlouho než se začnou trousit další vaši známí. Než přijde poslední Anna v závěsu s tím velkým svalovcem. Orian je očividně znechucený. Přijde k bednám a začne je otvírat. Dneska se vašim zvířecím hlavám pokusím vysvětlit jak se bojuje s vyspělými zbraněmi. Vyloví jednu z bedny. Připravili jsme se na vaši omezenost a upravili vzhled pro váš známý. Zbraň z černého materiálu vypadá podobně jako nějaká pozemská útočná puška. Je to pokročilá technologie nad vaše chápání, tak vám to nebudu vysvětlovat. Sjede vás pohledem. Co potřebujete vědět je že tahla zbraň vypouští silně energeticky nabité částice a to dokáže zranit téměř cokoliv ve vesmíru. Tahle technologie vyžaduje aktivní chlazení, takže když někdo z vás bude střílet jako tupý zvíře bez mozku, tak si zbraň přehřeje a než se chladící směs vrátí do normálu, tak se už bude válet na podlaze. Zohne se a vytáhne malou kouli. Hodí ji před sebe a ta se začne vznášet. Zřejmě odjistí pojistku, protože na jinak černé zbrani se rozsvítí malý panel, velký asi jak tužka. Svítí slabě modře. Abyste to byli schopní pobrat, tak modrá je chladná a červená horká a zlikvidovaná. Založí zbraň a vypálí do koule, která střelu pohltí. Tvému oku neujde že brava lehounce změnila odstín, necvičené oko so toho zřejmě po jedné ráně nevšimne, možná malířka ano. Tohle po vás budu chtít. Rozdá vám všem po jedné zbrani. Je překvapivě lehká. Aby jste se nepobyli jak to máte ve zvyku, tak dostanete ochraný oblek. Otevře další bednu a vytahá z nich černé obleky i s helmou, kterou vám ale nerozdá. Kombinéza je jako dělaná pod tuhle zbroj. Je lehká a pohyblivá. Máte volno k palbě.

Mezi odpovědí vezmu do ruky lžičku tak aby to Christin neviděla. "Nejrychlejší cesta bude sem." Pronesu a ukážu na místo výcvykového centra. "Tak jdeme?ů Zeptám se a když se dveře otevře pustím k okraji nenápadně lžičku aby se nemohli plně uzavřít.

A ty mě. Odpoví ti. Pak už jen kývne na souhlas.
Přesně tak. Stihne ještě říct.

Asi ho není nikdy dost že? Zamyslí se nad tím.
Místnost sloužící k výcviku pozemšťanů. Na bojové lodi se vyskytuje několik takových objektů. Vykreslí ti mapu lodi, kde jsou všechny vyobrazeny, včetně vaší polohy. Loď se zdá podle nákresu obrovská. Není těžké poznat která místnost je nejdál a která nejblíž.

POdívám se na ni dotčeně. "Chceš znát pravdu?" Zeptám se ji a pohladím ji. "Libíš se mi a moc." Oznámím ji rozhodně. "Hlavně kdy jsme spolu." Prohlásím a pohladím ji po tváři.
"TO by bylo nevychované." Odpovím před polibkem.

"Budu rád když budem spolu, ale ještě raději budu mít ještě krapet štěstí do zálohy." Pronesu věcně a pak přikývnu. "Skvělí nápad." Oznámím a vyzkouším obrazovku. "Vycviková místnost"

Asi se ti vážně líbím, když mi to povídáš tak často a sladce. Usměje se a odhalí své bílé zuby.
Jo to asi jo, ale tohle stačí. Souhlasí s tebou. Tak svou půvabnou dívku nenech čekat. Stydí se když to říká, ale natáhne se k tobě a přijme polibek a pak nespočet dalších.

Ano měli, ale kam půjdem? Loď může být plná chodeb. Zjevně má pravdu. Co zkusit poškádlit obrazovku? Navrhne. Štěstí mi přát nemusíš dokud jsem s tebou. Odpoví, ale vděčně se usměje.

Když se otočí položím ji ruku na tvář a políbím ji. "Takhle ti to oprvdu sluší." Pak se usměji. "I když dovedu si představit jídla. Třeba pěkný steik." Pronesu a olíznu se. "To by bylo stebou ještě lepší." Dodám. Když se vydám k posteli a zastavímě svou rukou otočím se na ni.
"Asi asi ano." Připustím a obejmu ji. "Když to žádá tak půvabná žena." Pronesu a dlouze ji políbím. "Nejde odmítnout."

"Asi bychom měli jít." Pronesu a políbím ji. "HOdně štěstí." Dodám a vydám se ke dveřím.

Přivře oči a usměje se. Když ji plácneš tak je poskočí. Ale ale. Svůdně otočí hlavu, obličej jí do půlky halí její dlouhé vlasy. Je to jako to nejlepší jídlo, když ho můžu sdílet s tebou. Přikývne na souhlas.
Při cestě k posteli tě chytne za ruku. Měli bychom, ale je to škoda. Odpoví. Ještě mě chvíli líbej, než zase začnou povinosti. Požádá tě.

Už oblečení a umytí přecházíte po pokoji a rozzáří se obrazovka. Obyvatelé pokoje se dostaví na výcvik. Není vám ale řečeno kam, prostě na výcvik.

"Když to říkáš." Pronesu škádlivě.
Užíval sem si to do poslední chvíle. Ono dobře ani nešlo nic jiného dělat. Když sem viděl co to sní dělá lehce sem ji objal a líbal nakonec sem ji k sobě přivinul a usnul sem.

POdívám se na spoušť a pak na ženu jenž mě donutila dělat takové blbosti. "Mě v tom brání jen to přistání." zalžu a vydám se za ni lehce ji plácnu po zadečku než se posadí a vtisknu ji polibek. "Hned co chutná lip. Když jím s tebou." Oznámim ji a po jídle se otočím k posteli. "Mělibychom se osprchovat a asi i obléci co říkáš?"

Jen kývne. Já jsem vždycky jemná. Odpoví s nadšením. Její reakce je opět divoká a ne jen jednou. Čekaly vás dlouhé chvíle nepředstavitelného blaha. Když jste skončili, tak Christin nemohla ani hnout nohama, jen ležela a líbala tě. Nakonec jste usnuli v objetí.

Ráno tě probudí jak se Christina zavrtí. Zrovna otevírá ospalé oči. Usnul jste bez přikrývky a tak vidíš tu spoušť co po vašem dovádění zůstala. Otevře naplno oči a vtiskne ti polibek. Kdybych nebyla tak hladová a nečekalo by nás to přistání, tak si to hned zopakuju. Zamrká na tebe. Sklopí zrak k posteli. Páni. Pronese jenom. Nakonec se zvedne a počká na tebe. Jako laň pak odkráčí ke stolu. Nachystá oběma kaši a posadí se.

Nemůže trvat dlouho než se připojíte k Cestovateli.

"Budu na to myslet pořád." Slíbím a usměji se na ni.
"Usměji se na ni. "klidně ti jej ještě někdy pujčím pokud budeš jemná." Odpovím ji. Nechám ji prostor ke zkoumání vlastního těla a pak se do dráždění pustím naplno. Rozhodnu se se ji přivést skoro až navrchol než do ni pomalu proniknu. Pak se do ni pustím ještě jednou nebo dvakrát.

Tak na to mysli. Mrkne na tebe a pak se usměje.
Přikývne. Povedla, taky jsem měla kvalitní barvy a pořádnej štětec. Odpoví. Když ji požádáš o puštění, tak se smutně podívá a nakonec ti vyhoví. Spokojeně oddychuje, můžeš cítit jak už z toho byla navnaděná. Když zvedneš ruce k jejím ňadrům, tak si všimneš že zkoumá ruku zašpiněnou od barvy a pak se pustí do průzkumu i ústy. Dlouho to ale nevydrží, protože ji plně začne zaměstnávat tvá práce.

"Opravdu tohle totiž stačí i jako trest." odpovím a vydám spokojený sten. "Výborný nápad." Odpovím a usměji se na ni stále blaženě.
"Ta malba se ti povedla." Odpovím vážně a pak se natáhnu a zašeptám. "Pustíš?" Zeptám se ji a počkám až mě uvolní a pak se stáhnu k jejíu klínu a střídám sv ruce s jazykem v pečlivém rytmu a nakonec přidám i jejejí ňadra do seznámu dráždění.

Nikdy bych ti neublížila. Odpoví sladce.
Už o tom nemluv. Navrhne ti.
Nebo si to nepamatuju. Odpoví a pokračuje. Trochu překvapeně ucukne a usměje se. Odkryje přikrývku a podívá se na své dílo. Pěkná malba. CHvíli se dívá na své potřísněné břicho. Nakonec ještě štětcem přejede po plátně a podtrhne tak malbu. Trochu vyjekne. Ano. Pošeptá a už jen tak mimovolně si pohrává se štětcem a zhlíží dolů na to co vytvořil.

"Ano?" Pronesu slastně a podívám se na ni obdivně. "Opravdu to by si mi neudělala že né?"Zeptám se smutně a políbím ji.
"Já ... no to je jedno co sem myslel ne?" Zeptám se ji vážně.
"Opravdu?" Zeptám se ji zaskočeně užívám si její poibky a ještě víc její práci. Nedokázal sem pořádně soustředit na ni. Cítil sem že ji dopřeji brzy abstrakní obrázek an těle, ale by mi to jedno. Nakonech sem ji začal jemně zpracovávat ňadra a posouváml sem se obratně níž a níž přitom sem sem ji nechtě označkoval, LA ena druhou stranu má ruka začala pečlivě zpracovávat ji. Hodlal sem ji vrátit její peči i s úroky.