Návrat bohů (3 strany zpět) | Herna - Aragorn.cz

Podívá se na tebe. Víš co bych udělala? Trochu silněji stiskne tvůj úd. Je to extrémně příjemné, ale stačila by troška a bylo by to bolestivé. A mnohem víc. Mrkne na tebe. Já nic neřekla. Odpoví. Když se zmíníš o její návykovosti, tak se zachichotá. A ty zase dokážeš vyvolávat návykové pocity. Odpoví a začne tě divoce líbat a přidá na intenzitě své práce. Když ucítí tvůj dotek, tak se trochu pohne aby ti usnadnila přístup.

*Mrška jedna.* Proběhne mi hlavou a pak se usměji. "Kdybych se na to tek díval tak mě nakopneš?" Zeptám se zájmem. "netuším ty?" Zeptám se ji a začnu ji líbat. "Víš že si velmi návyková žena?" Zeptám se ji a pohladím ji po tváři. pak ruku sasadím na Jejím ňadru, ale nic nedělám.

Pohlédne ti do tváře a jen spokojeně pokračuje. To jsem ráda, že to tak nemyslíš. Pokývne. Natáhne se pro polibek a otře se ňadry o tvé břicho. A kdo říká že se musíš držet na uzdě? Zeptá se. Nakoukne pod přikrývku a pak se se spokojeným výrazem vrátí k tvému uspokojování.

Proti vůli ji pevně stiku v obětí. "Úžasné." Pronesu tiše jelikož na víc se nedovedou zmoci a vychutnávám si její práci na tváři se mi usadí více než spokojený výraz. "To sem viděl na cvyčišti že nejsi ozdoba to by si to nezvládla." Odpovím ji rozhodně. "No udržet se na uzdě." odpoví ji a vášnivě ji políbím. "A taky lichotit ti když si tak skromná." Odmovím.

Usměje se a jako vděk tě pečlivěji zpracovává. Hmm něco abstraktního. Uchichtne se. Chvíli ti bez řečí hledí do očí a uspokuje tě.
Nechtěla bych aby sis myslel že jsem nějaká roztomilá ozdoba, to by mě uráželo. Lehce tě varuje. A co ti tím stěžuju? Zeptá se nechápavě.

"Děláš víc než se prostě snažíš." Oznámím ji vážně a pak se pokusímm úsmát. "Nic se neděje." Odpovím lživě. "A copak by si chtěla malovat. Zeptám se živým zájmem. "Ale jistě." Dodám nakonec odpověď.
"SI krásná, milá, nesobecká a úžasná. A navíc si roztomilá." Dodám

Snažím se. Zaculí se. Promiň. Vyděsí a Chvíli tě jemně hladí. Podívá se na tebe tázavě a pak se nesměle zeptá. Mám něco namalovat tvým štětcem? Polibek vděčně přijme. Vážně mluvíš úžasně. Pochválí tě. Udiveně se na tebe podívá a dokonce na vteřinku přestane pohybovat rukou. Čím ti to ztěžuju? Zeptá se.

Podívám se na ni. "Trošičku, ale jak se zdá mám velmi pilnou studentku." Pronesu vážně a mrknu na ni. Pak sem sykl bolesti. "Opatrně." vyroval sem ji a mrkl sem na ni. "a co málování?" Zeptám se jí škadlivě. Zavřu oči a spokojeně odechu ji je to více než příjemná náprava jejího cuknutí.
"A pro mě je to neskutečná čest." Odpovím ji vážně a pak ji políbím. "Ale víš že mi to celé stěžuješ?" Zeptám se nakonec.

To ty jsi dobrý učitel. Mrkne na tebe. Když posmutníš a pohladíš jí prsa, tak párkrát trochu intenzivněji pohne rukou.
Po tvém pošeptání zčervená a trochu nepříjemně cukne rukou. Pak ji ale vrátí. Zvedne k tobě pohled a zamrká. Vážně? Výjimečné? Usměje se. Ty mě? Já jsem dostala jako požehnání tebe. Odpoví ti. Jak ji hladíš tak nepřestává hýbat rukou. Ty jsi muj první muž v životě a kromě malování jedinej světlej bod v životě.

"To by se mi líbilo." Pronesu a políbím ji na tvář. "byl bych pozorným žákem. ty by si byla určitě velmi dobrou učitelkou." Odpovím apak spokojeně usmeji. *Ale asi sem ji naučiv víc než sem chtěl.* Pomyslím si. "Uniformu ne?" Zetptám se sklamaně a jednou rukou ji pohladím po ňadrech.
Tiše sem se zasmál a nakloním se abych ji to vysvětlil. "Mám namyslí to jak se držíš nyní." Pošeptám jim vážně. "To je ochvala od vyjmečné ženy." Pronesu rozhodně. "Víš já ... nevím čím sem si tě zasloužil." pronesu nakonec a nepřstávám ji hladit. "Po tolika chybách si tu teď světlí bod v tomhle průšvihu."

Třeba tě to někdy naučím. Navrhne. Po chvíli svou rukou zase zahýbe a zase uklidní. Po přestávce tě znovu podráždí.
Uniformu ne. Podívá se na tebe a rozhodně zakroutí hlavou. Jo pěkně by je pocuchali. Ušklíbne se. Myslím jako vždycky když potřebuju i psychicky. Vysvětlí co myslela. Ne ty jsi výjimečný. Políbí tě na tvář. A já tě ráda poslouchám. Odpoví a přivře oči, když j začneš hladit.

"Opravdu zdá se že je to velmi dobrý podnit." Pronesu zajmem. Užívám si dotek její ruky na svém údu i když mám strch aby se nelekla a neškubla nebo něco podobného.
"Ne na ty si moc hezká i když ... Uniforma by ti slušela." Dodám nakonec. "Dokážeš si představi jak by rodupali tu jejich aroganci?" Zeptám se zájmem.
Při slovech o koho se opřít se k ni nakloním. "Myslíš jako teď?" Zeptám se zájmem. Pak ji jen poslouchám a pak se usměji. "Jen komentu ji pravdu." Odpovím ji pobaveně. ůCož by udělal každý muž, který netrpí akutní záchvatem sleposti a tuposti." Odpovím ji a pohladím ji po hlavě. "Já bych neměl ikoho tak chápavého komu bych se mohl svěřit se svými trapasy a tak podobně."

Přitulí se k tobě. Mrkne na tebe. Malování tě naučí spoustu věcí. Pak jen rukou několikrát pohne a pak ji zas nechá v klidu obemknutou kolem tvého údu.
Nechci z tebe nic páčit. Nejsem nějakej otravnej polda. Zakroutí hlavou. Já ti ani nikdy dost poděkovat nebudu moct. Dodá nakonec. To je pravda. Odpoví. Přišoupne se kousek blíž k tvé hlavě. Ale nechtěla bych zde bez tebe přežít, neměla bych nic o co se opřít, na koho vzhlížet, koho po ránu líbat, neměl by mě kdo rozveselit, neměl by mě kdo tak nádherně pochválit a mluvit o mě jako o krásné dívce. Odpoví ti.

"Tak jo už tě zaněj považuji." Pronesu rozhodně a políbím ji na tvář. Pak jen přïkývnu a sokojeně zamručím."Máš šikovné ruce. Určitě z malování." Oznámim ji jako by to bylo takjemství šeptem. "Ale mám a ani to netušíš. Mnoho lidí by se už strašně vyptávalo." Odpověděl sem ji vážně. "O ně proč? Stejně by se odsud nedostali a kdyby jo tak Oriane budou mít plné ruce starostí." Oznámim ji. "Ale přežila. Tak silná a odhodlaná dívka by to tu určitě zvládnula."

Usměje se a odhalí ti tak svoje bílé zoubky. Na tvůj smutný pohled odpoví tázavým. Pak svou ruku vrátí kde byla předtím. Nemáš zač. Odpoví a pohladí tě druhou rukou.
Zasměje se s tebou. Možná o sousedy. Položí se na tvou hruď. Já bych to zde bez tebe nepřežila. Odpoví naprosto vážně.

"Usměj se ještě víc a já tě začnu považovat za Anděla." Pronesu k ní šeptem. Když toho nechá podívám se na ni smutně a skoro nasadím psí oči. "Děkuji ti za tvou schovívavost." Pronesu vážně.
"A o koho jiné bych ji měl mít když je plaším já." Zeptám se vážně a pak se zasměji. "Nedovedu si to tu bez tebe představit." Pronesu a položím si její hlavu na hruď a zavřu oči.

Usměje se a je ještě nádhernější. Jen jemně kývne a nechá toho hraní.
Dobře, já umím být trpělivá. Odpoví ti. Vidíš na ní pochopení, tohle je rozhodně ten typ, který nikam nespěchá.
Myslím, že utečou před tebou. Zasměje se. Jsem ale ráda že o mě máš takovou starost. Usměje se a pohladí tě po hrudníku.

Podívám se na ni. ůNelichoť mi tolik." Pronesu tiše. "No tak to řeknu ještě jednou pokud ti to nevadí. Si nádherná když tě polije ruměnec." Pronesu rozhodně její reakce mě askočila a první mi ani nedošlo že chopila můj úd. "Budu jen rád." Odpovím ji tiše do ucha. "Nechám tě nakonec nakoknout za oponu, ale dnes asi ne musím pečlive zpracovat to co si mi řekla." Přiznám se jako by se opravdu snažil pochopit jen ji.
"Poznáš mě postupně." Přikývnu a políbím ji. "To raděj ne ještě by tě mohli pošlapat a to bych nechtěl." Pronesu ochranitelsky.

Často máš dobré nápady. Odpoví ti. Zaculí se. Ano říkal. Špitne. Chvíli na tebe jen s úsměvem hledí a pak uvidíš ten záblesk v očích když jí to došlo. Zrudla jako rak a schoulila svou tvář na tvou hruď abys ji neviděl. Poté ucítíš ruku na svém údu. Pevně ho sevře až nabere plných rozměrů, pak se zase stydlivě stáhne. Ráda ti někdy podržím. Ozve se téměř neslyšitelný šepot. Po chvíli najde odvahu zvednout hlavu, stále ji ale pokrývá ruměnec. Hodně. Kolik se necháš, ale doufám že hodně. Odpoví rozhodně. Chci znát člověka na kterým mi záleží a s kterým ležím nahá v posteli. Doplní vážně. Tak to možná budu někdy kopat abych ti je pomohla zahnat. Zasměje se.

"No vidíš občas se mi stane že mám i dobré nápady." Pronesu a mrknu na ni. "Nemusíš se stidět za nic Chris. I když sem ti už říkal že ten ruměnec ti moc sluší že ano?" Zeptám se nejistě.
Pak se k ni naklním. "To by se mi moc líbílo kdyby si mi ho podržela." Pronesu a čekám kdy ji ten dvojsmysl dojde. Podívám se ji do oči. "Jak moc důkladně?" Zeptám se ji jako by odpověď na tu otázku mohla vše ztratit.
"Nechrápu. Jen sousedi říkájí že bych měl přestat plašit nosorožce." Pronesu žertem.