Po stopách paměti (2 strany zpět) | Herna - Aragorn.cz

Wallas mezi tím udělal pár kroků k oknu, pod kterým jsou úhledně vyskládány polínka. K jeho smůle ho překvapilo zatoulané polínko zarostlé v trávě, na které právě šlápl. Wallasovi podjela noha, a předvedl ukázkový a bohužel nekontrolovaný let plavmo. S dunivou ránou skončil na zemi, následován několika dalšími ranami - to jak spadalo několik polínek, kterých se během pádu pokusil zachytit.

V tu chvíli je zevnitř slyšet poměrně zřetelné cinknutí skla. “Kdo je tam?” slyšíte zevnitř ženský hlas. “Co chcete? Mě ty vaše záležitosti nezajímají! Nechte mě být!”

Harun měl kratší cestu ke dveřím, a zatímco se Wallas přibližoval k oknu, postavil se blízko k nim a tiše, obezřetně naslouchal.

U okna se z úhlu snažím nahlédnout tak abych nebyl spatřen, pokud bude prostor čistý dám Harunovi signál, aby zaklepal a připravím se na útok skrze okno(porozhlednu se po nějakém kameni nebo něčem)

Pomalu a opatrně se přiblížím ke dveřím a snažím se naslouchat, zda zevnitř nevychází nějaké zvuky.
Průběžně se snažím i dávat pozor, zda se někdo ke stavení neblíží z okolí.

Pokynu Harunovi směrem ke dveřím signalizujíc "potichu" a sám se připlížím k oknu.

Pokračujete směrem k chatce. Ohlédnutím severním směrem zjišťujete, že bílý dým už odsud není viditelný - a nic jiného, zajímavého, z tohoto směru nepozorujete.
Dorazili jste k chatce. V kotlíku nad zhasnutým ohněm je na dně zbytek něčího vystydlého kulinářského umění - houbová vůně se line na sáhy. Vůně, díky které si uvědomíte, že máte poměrně hlad, nemluvě o začínajícím pocitu žízně. Poblíž ohniště leží dřevěná miska ušpiněná zbytky jídla, dřevěná lžíce a v kotlíku kovová naběračka.
Slepice pobíhající kolem chatky zaběhly za budovu, když vás viděly přicházet, a zatím tam zůstaly. Letmé nahlédnutí z dálky do okna zatím neznačí ničí přítomnost, ačkoli otevřené okno by naznačovalo opak. Pokud tu někdo je, nedává o sobě znát ani větším pohybem, ani hlukem.
Na stěně chatky visí různé sušené bylinky, vidíte česnek, cibuli, a nějaké další bylinky, které na první pohled nerozeznáte. V záhonech u chatky jde rozpoznat rajčata, nějaký salát, pak snad mrkev a minimálně 5 dalších plodin, co vám nic neříkají.
Nyní, když jste blíže, je zřejmé, že špalek před oknem i čepel sekery v něm zaklíněné jsou pokryté krví.

Opatrně se vydáváme směrem k chatce a sledujeme i směr od bílého dýmu.

Harun zkontroloval svůj obvaz, který je pevně stažený na ráně. Žádná prosakující krev není vidět, co víc, ruka je navíc poměrně bezbolestně pohyblivá.

"Určitě bych to šel prozkoumat, ale dával bych pozor na majitele, ať zbytečně nevyvoláme nějaké nedorozumění, někomu to tam patřit určitě bude." varuji.
Pro jistotu ještě zkontroluji, zda správně drží obvaz a rána nezačala krvácet.

"Tak jak to vidíš Harune? Vypadá to, že by se tam dalo získat dostatek zásob a případně přečkat noc."

Vaše další kroky směřovaly západně až jihozápadně směrem ke stavení na kraji lesa. Během začátku cesty Harun ještě párkrát pro jistotu obrátil zrak k lesu za vámi, nic dalšího se zde ale neudálo. Díky vyvýšené pozici máte na stavení dobrý výhled, a jak jste se blížili, určité detaily se stávaly jasnějšími. Stavení je dřevěné, s kamenným komínem. Okolo stavení se pomalu začaly rýsovat záhonky s rostlinami, které předtím splývaly s lesem v pozadí, a také jste zpozorovali první pohyb kolem této ‘chatky’ - a to několik slepic prohánějících se kolem stavení.
Dále si všímáte, to už jste takových 200 sáhů od stavení, že přímo směrem k vám má stavení jedno okno, dokořán otevřené, a zavřené dřevěné dveře. Pod oknem stavení je vyskládané nasekané dřevo, a kousek od něj větší špalek se zaraženou malou sekerou. Popošli jste ještě o něco blíže. Před stavením, kousek před dveřmi, rozpoznáváte ohniště, ohraničené kameny, nyní vyhaslé. Nad ohništěm je upevněn kotlík.
Jste od stavení asi 100 sáhů. Žádného dalšího pohybu, až na dovádivé slepice, jste si nevšimli.

"Souhlasím, alespoň jedno stavení snad nějak užitečné bude. Rozhodně bych ale
hlídal východní směr, z toho lesa by mohlo vyběhnout něco nebezpečného." Říkám ukazujíc na místo, odkud vyběhly srnky.

"Nejlepší bude směřovat na západ, jak se budeme blížit k támhleté chajdě uvidíme jestli má cenu tam jít, nebo se rovnou vydat na sever za kopce.

Rozhodli jste se vydat směrem na západ, získat trochu lepší výhled. Po několika desítkách sáhů jste se dostali na vyvýšenější místo, odkud je lépe vidět okolní krajina. Louky dále pokračují po poměrně zvlněné krajině na západ, na dohled možná míle vidíte několik kopců, vzájemně se překrývajících. Les východně od vás pokračuje dále na sever, spíše severozápad a mizí někde za kopci. Les na jihu pokračuje dále na západ, dokud také nezmizí za linie kopců.

Kromě lepšího výhledu na krajinu jste ale postřehli i dvě další věci. Na okraji jižního, respektive jihozápadního lesa se vám otevřel výhled na stavení asi dvě míle od vás, snad dřevěné, z dálky těžko soudit. Žádný pohyb kolem nepozorujete. Stavení má, zdá se, komín, z něj se ale nyní nekouří.

Kromě toho je slabě vidět bílý dým vycházející zpoza jednoho z kopců také asi tak odhadem dvě míle, jen na severozápad od vás. Kopce bohužel blokují jakýkoli další výhled.

Sotva jste se porozhlédli, v lese, který je od vás kousek na východ, se ozvalo šramocení. Obrátili jste zrak tím směrem, a malou chvilku nato z lesa vyběhlo stádo srnek, a velkou rychlostí si to zamířilo mezi kopce.

"No ... tak pojďme. Snad to po cestě nezačne víc krvácet." pravím s mírným zamračením.
"Tady bych na noc určitě nezůstával, doufám, že něco najdeme ... a díky za vytažení šipky."

Pokynu Harunovi směrem k pláním. "Jdeme, rád bych se dostal někam kde je postel a teplé jídlo, než bude noc."

Wallas se po prohlédnutí šipky a zhodnocení situace rozhodl šipku odstranit. Uchopil šipku a vytáhl ji z rány - bohužel se mu ale trochu sklouzla ruka a šipku nevytáhl zrovna rovně. Harun jen sykl bolestí, když mu šipka natrhla kus kůže kolem rány a s jejím vytažením vytryskl gejzír krve. No, ale alespoň byla venku. Wallas ihned ránu stáhl kusem látky a zdá se, že dál příliš nekrvácí.

// prosím k10 od Wallase

"Už jsem dříve takovou šipku viděl, jedná se o šipku s průrazným hrotem, neměl by být problém ji vytáhnout" Během vysvětlování připravím provizorní obvaz z kusu oděvu. Následně opatrně šipku vyprostím a ránu provizorně obvážu.

"Co se děje?" překvapeně zvolávám.
"Vzpomněl sis na něco?" dodám ustaraně