Stopy hrůzy (7 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Snídaně

V novinových článcích nebylo vlastně nic nového ani překvapivého, tou či onou měrou se přiživovaly na stále opakovaných polopravdách a zčásti ověřených, z půle fiktivních informacích. Vlastně to bylo ponejvíce zábavné sledovat jejich zájem, který za okamžik opadne nějakou světovou situací, politickým skandálem, nebo návštěvou celebrity. O to víc se pak budou všechny ty novinky předhánět v spekulacích i důkazech poté, co se zase provalí nějaká drobná aférka ...

Odložila noviny vedle talíře z napůl rozjedenou, vlastně spíše nedojedenou snídaní. "Můžeš to odnést." Načež do dlaní pouze uchopila hrneček s čajem a usrkla pozvolna chladnoucí tekutinu. Vše ze stolu kromě podšálku zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku, pouze snídaně pro dvě dívky tam ještě pozvolna chladla ...

Irenčina činnost dávala tušit, že ještě bude několik okamžiků zaměstnána touto důležitou kombinací tělesné a duševní očisty. Sania se lehce usmála a nad něčím popřemýšlela. Úder srdce. Druhý. Do místnosti vešla Veronika. "Dobré ráno zlatíčko" Pronesla srdečně a nedopitý čaj postavila na stůl. Pohlédla na dceru, zda je dobře upravená a proč vlastně má na sobě právě to, co si oblékla. otázka. Okamžik zaváhání? "Proč bych jí to zakazovala? Ty jsi v jejím věku nebyla jinačí, jen jsi nedělala takový rámus" Slovo rámus pronesla poněkud vyvýšeně a nakloněná směrem k chodbě kde se dle zvuků dala tušit jedna z koupelen. Přesto se zatvářila více nežli chápavě, jakoby ona činnost k mladé dívce patřila tak, že jakékoliv zakazování by bylo popírání její vlastní existence. Veronika však ztočila hovor poněkud jinam. Zprvu ji plány dnešního dne pro dceru příliš nezajímaly, tedy krom rozluštění záhady, proč se tak oblékla *Exkurze* A zdělení, že bude doma dříve nežli běžně. Závěr dívčina oznámení však končil poněkud rozpačitě a nejistě. Pohlédla směrem ke kuchyni. *Nikde nikdo!* A šum z koupelny prozrazoval, že i Irenka ještě není hotová (Smajlík) "Ano?" Pronesla k Veronice a lehce se předklonila směrem k ní. "Nějaké trable, nebo spíš jen starosti?" Snažila se projevit zájem o dívčinu nevyřčenou větu ...

(Případně může PJ doplnit)

Posléze se ještě podívala na Veroniku. Z kabelky vyndala peněženku a okamžik hledala vhodnou bankovku a podala jí dívce. "Počítám, že na exkurzi se asi tvé školní obědy nevztahují" Bylo to spíše jakési drobné přilepšení ke kapesnému ...

V ten okamžik vešla do jídelny Irenka. Právě tak, jak jí sama démonka a tělesný vývoj stvořil (Kdo myslí na boha, je fakt vedle jak ta jedle, být to jeho práce, tak se tu batolí mimino a ne svůdná hračka sexuálních sil) Na parketách se ještě objevovaly šlápoty z vlhké pokožky, třebaže byla alespoň natolik ohleduplná, že se utřela. Sania zvedla ruku do výše a udělala jím kružnici směrem ke koupelně. "Dobré ránko drahoušku! Tak, a nyní si dojdi alespoň pro ručník nebo župan. Pak můžeš přijít!" Jasný povel, že ač se na Irenčino tělíčko dívá více nežli ráda, alespoň zdání lidskosti by měla její "Loutka" zachovávat. Zvláště v případě, že ve vedlejším pokoji je lidský sluha. Ještě si mlsně prohlédla její protáhnutí. To už se však Irenka otáčela k odchodu pro něco k zakrytí své hanbatosti. "Upaluj!" Ještě se smíchem lehce vyštěkla, naznačujíc dlaní, že jí přes ten holí zadek snad plácne, pokud na něj bude ještě chvilku koukat. Dívka se vrátila v okamžiku ...

Jako malou Jobovku na ní Irenka vychrlila přání své učitelky. *Ta mrška!* Jistě, kdyby se s tím pochlubila večer, ještě by si pro ní Sania vymyslela nějaký pěkný trestík. "Mám se Tě ptát co chce, nebo mi to raději dopřeješ jako překvapení?" Podívala se úkosem na Irenku, ne sice zle. Přeci jen to byla "Loutka" Ale dávajíc tušit, že tohle předvolání ji bude náramně zajímat. Poté se opět napila čaje a nyní již prázdný hrneček odložila. "Kdy se tam mám zastavit?" Samozřejmě, že nejspíše dneska. *Úžasné!* V oné myšlence byl ne nepatrný nádech ironie ...

Když zde měla obě dvě dívky pohromadě, ještě pronesla svůj plán dne. "Nejprve tedy doprovodím Irenku do školy a zjistím, proč mě její učitelka osobně vyžaduje" Okamžik posečkala, jestli na to náhodou nebude mít některá z nich nějakou trefnou připomínku, protože jí bylo jasné, že Veronika by jistě nějakou vymyslela i s dodatečným komentářem, pokud šlo o Irenčinu zálibu. "Odpoledne se ale musím připravovat na ten rozhovor, takže tu budete sami. Oběd máte ve škole (Tedy Veronika na něj dostala peníze) A svačinu si uděláte nebo řeknete Tomimu. A Irenka ze školy rovnou domů! Dneska nemáš žádnou mimoškolní činnost, tak se nebudeš nikde toulat, dokud se nevyřeší tvá školní otázka!" Zvedla se od stolu a obě dívky láskyplně pohladila. Veroniku oběma dlaněmi po vláskách, které lehce upravila a políbila ji do oněch světlých kadeří. Irenku poté potkal stejný osud, ovšem její mokré vlasy místo polibku přejela špičkou nosu a přivoněla k nim ...

Poté ještě okamžik přemýšlela o rozhovoru, který má na zítřek dohodnutý pro jednu místní televizní společnost (Něco jako regionální vysílání soukromé stanice pro Paříž a okolí) Slíbila jim čtyřicet minut rozhovoru, ovšem je jisté, že s přípravou a vším tím mumrajem okolo jí to zabere zase dobrou půli dne. Ještě štěstí, že do své společnosti může docházet jen třikrát týdně a přesto jí vše bez jediného zádrhelu funguje. Dneska a zítra musí společnost počkat (Snad ještě odpoledne by tam na chvilku mohla zaskočit) Plánů měla více nežli dosti. Jen ještě na Irenku zavolala, jak opouštěla jídelnu. "Odjíždíme za půl hodiny, tak tu nelítej v ručníku, najez se a obleč" Irenku si raději odveze do školy sama, zatímco Veroniku vysadí cestou ...

***

Když Sania ucítila Veroničiny vjemy z exkurze, velice šetrně, spíše až neznatelně (Pro Veroniku) Zvýšila její smysly. Aby mohla vjemy vychutnávat tak, že pro ní nezůstanou utajeny a hlavně díky posílení Veroniky i ostřejší a přesnější. *Co kdyby náhodou* Kdyby se něco zajímavého ukázalo být v dosahu. Nevstoupila do její mysli ani ji neovládla, dělala to nerada, mimo krajní nutnost. Takže Veronika ani neměla tušení, že se stává jakýmsi hmatovým orgánem pro dění v Muzeu. Ovšem místo obrazů registrovala aury, astrální vjemy, smyslnost a magické síly. Sania se musela trochu soustředit, být v pohotovosti, připravena Veronice vstoupit do mysli či ji ovládnout, ale zatím se spokojovala s rolí netušeného pozorovatele a pokud by se nic neudálo, chtěla nechat Veroničin zážitek jen pro ni samotnou ...

//Hojky, tak jak vám to tu jde? (Já se vrátila z služebky, tak už se těším, jak si PJ zalistuje v životáku) Co vy? Jak se vám tu hraje? ...

//Moc se omlouvám, ale nemám inspiraci tak dodám příspěvky koncem týdene nebo během týdne podle času a inspirace.

Pozerala som na postavy a potom som zareagovala na hlas dievčaťa. Prikývla som. ,,Ale neviem ako... A kto sú títo?" spýtala som sa a kývla som na dievčatá a chlapcov.

Budu odepisovat asi až zítra

//Budu odepisovat sand zítra nebo během víkendu

//Pokračovní zítra. Když tak se připome%n kdybch zapomněl

Bola som udivená. Pozrela som sa na tú mŕtvolu.
*Fúj, hnus.* pomyslela som si a odvrátila som zrak. Videla som ako cupitá k poličkám. Zrazu mi ukázala mladíka s obojkom a myslela som že je to iba sen. Mladík ako hračka? Kto to kedy videl?
,,Né, díky. Nechcem si ho požičať." vyhŕkla som a podišla som k poličke s panenkami. Poobzerala som si ich. Bolo na nich niečo, čo sa mi nepáčilo.

///nevím jak dělaj normální psi, ale ten náš píská :D

//Mňau. Kvík. Píp. Ýhá. *Jak ksakru dělá pes?!* ...

//Jen starý psi zůstávají.

//Koukám, že tady to je jak na vrátnici, někdo přijde, někdo odejde :)

//Ha. Ha. Ha. ...
(Ne, to jsem se nezasekla, to se jen s koktáním snažím říct: Hakky, ahoj!) xD xD

// A jeje :D

//Baff! Vobludy! :)
(Aneb: Ahoj! Ahoj! Ahoj!) ...

Hodnej kluk, tak se mi to líbí. usmála se na něj a pohladila po tváři.
Ne jako ten starej tlučhuba co leží v tý temný místnosti.. oklepala se odporem.
Za jak dlouho svítá? když viděla, že možná nasadila laťku příliš vysoko, přisedla si k němu.
Podívej, nechtěla jsem ti lhát. Opravdu si nic nepamatuju, jen to, že musím dostat bratra za každou cenu.. řekla spíše aby uklidnila svědomí, které ji našeptávalo že už je nevyšší čas se jít podívat na toho mizeru co ho potkala jako prvního.
Chceš jít se mnou? zeptala se a naznačila, že by mu možná i sundala ty řetězy z noh.

Rozpačitě klopím oči. "Nazvali mne Lilith, když jsem se narodila." výdechu tiše, že tomu tak bylo již před stoletími mu ale říkat nehodlám. Choulím se k němu a opírám mu hlavu o hruď, poslouchám tlumit jeho srdce a doufám, že já nebudu uspět byt příčinou jeho zástavy, ac by se mi moc líbilo kdyby se mnou sdílel věčnost.

//škola se děje mám poslední uzavírací týden tak že budu mít omezenou aktivitu.

// :D jéj nás tu ale je! vítej :)

"No šla jsem si do kajuty pro mikinu a na zpáteční cestě mě zradil můj orientační smysl a já tu v těch chodbách zabloudila." začne vysvětlovat a úsměvem na tváři, ale oči má stále chladné. "To by mi vážně moc pomohlo" řeknu a pohled mu oplácím.