Stříbro nebo zlato? (2 strany zpět) | Herna - Aragorn.cz

Oba sedíte a odpočíváte. Bezeslov, energie bude třeba na něco jiného. Po chvíli druhého válečníka odvedli k souboji. Osaměl jsi a čekáš na další svůj zápas a přemítáš, co všechno tě vlastně může potkat. Viděl jsi rozličné řasy a tvory. Vlkení mág byl děsivým nepřítelem. Zde už jen obyčejné válečné umění stačit nebude a půjde o holé přežití. Slyšíš zvuky arény, nárazy zbraní o zbraně nebo o štíty, výkřiky raněných a umírajících a vše přítomný jásot a hukot tisíců lidí. Trpaslíku Silgure, je čas. Přišel pro tebe jeden z ozbrojenců.

V rychlosti si omyju ránu na stehni, namažu jí divně páchnoucí nažloutlou mastí a ovážu obvazem. S kritickým pohledem si prohlédnu své dílo. Tohle by mělo zatím stačit. Ve zbývajícím čase usednu na jednu z lavic a čekám až přijde řada na můj další souboj.

Sípal se snažil za běhu uskočit , ale nestihl to včas a Silgurovo kladivo mu rozdrtilo holeň pravé nohy a roztočilo vystrašeného mrňouse, který najednou plachtil vzduchem a kvičel bolestí. Běsnící zlobr mezitím dorážel všechny mrtvé i raněné svým kyjem. To bude ještě problém. Vlken se zaměřil na tebe a začal aktivovat další zhoubné kouzlo. Než ho však stačil vyřknout, vztyčil se za ním doutnající skřet a usekl mu hlavu. Poté opět padl na kolena a snažil se pochytat dech sežehlými plícemi. Tvým jediným problémem zůstal zlobr. Naštěstí se do arény nahrnuli strážní a začali hromotluka krotit. Jiní kontrolovali ostatní, zda žijí. Ovšem po zlobrově péči jste zbyli jen vy tři. Za jásotu arény jsi byl odveden do jednoho z tunelů. Zde budeš čekat na své další souboje. Jsou zde sedadla, brousky, nádoby s vodou a masti. Po chvíli ještě dovedou dalšího bojovníka, který je lehce poraněn. Těžce usedne do sedadla a odpočívá.

Uvolněn z vlkenova kouzla se rozbíhám za posledním sípalem. Dobíhám jej pár kroků od jeho spolubojovníka a kladivem mu udeřím na cupitající nožky.

Aslen ti přispěchal na pomoc a převzal jednoho ze Sípalů. Zlobrovi se podařilo rychle vstát a ranou kyje, zezadu do hlavy, uspal Gorgu. Její tělo s žuchnutím dopadlo do krvavé kaše co zbyla po půlelfovi. Mezitím velitel Grambash překonal vzdálenost mezi bojujícími a vlkením mágem. Ten však stihl dokončit kouzlo včas a skřet vzplál. I když byl v jednom ohni, nepřestával běžet k vlkenovi. Oheň však plál dál a skřet se zhroutil do písku arény a házel sebou aby uhasil hladové plameny, které stravovaly jeho tělo. Tvůj Sípal měl už připravenou dýku a přebývající oštěp hodil zlobrovi, aby mu nepřekážel. Tím ho ovšem rozzuřil a zlobr ztratil poslední zbytky příčetnosti a začal řádit. Sotva Aslen probodl svému protivníkovi hrdlo, zezadu ho nabral zlobrův kyj a hodil ho přes půl arény. Silgur ale neměl čas to řešit, protože jeho protivník se vyděsil a zděšeně prchal zpět k vlkenovi.

Ačkoliv jsou na mě sípalové dva, stačím štítem srážet údery obou. Nicméně na protiútok nemám prostor a tak jsou mé výpady spíše k ničemu, nežli k užitku.

Naštěstí se boj trochu pohnul. Grambash usekl hlavu Sípalovi a povedlo se mu natáhnout ruku dostatečně daleko, aby svou šavlí rozpáral zlobryni Gorle bok. Ta zpanikařila, zanechala boje a začala si do břicha cpát střeva, která jí vypadávala proseklým otvorem. Vlkena také trefil Sípalí oštěp a odeslal ho do lovišť. Naopak Půlelf zasáhl kamenem vlkeního mága a přerušil jeho kouzlo, které vám svazovalo nohy. Na Silgura už dotírali dva Sípalové a jelikož vlken padl,zbylo na něj krytí pravé strany. Gorga, rozzuřená zraněním sestry přestala být disciplinovaná a začala drtit vše, co jí přišlo do cesty, srazila na zem zlobra a kyjem zamázla půlelfa do písku arény. Aslen rozpůlil svého Sípala, ale situace byla spíše horší, než lepší. Navíc vlkení mág naproti začal cosi rýt drápem do dřevěné destičky a jeden z tvých Sípalů zaměstnával tvůj štít, zatímco druhý vrhl oštěp na tvou odkrytou stranu těla. (1 úspěch)

Ve chvíli, kdy se sípal přede mnou dostane na dosah kladiva, snažím se udeřit na jeho křehké tělíčko. Ve stejnou chvíli mě ale zasahuje oštěp, který přiletěl z neznáma mezi pláty zbroje na stehně, kde mi způsobil hlubokou krvácející ránu.

Kolem tebe probíhal boj. Vlevo se, na jejich poměry, disciplinovaně bili zlobři. Vpravo se bil s dalším Sípalem vlken. Proti tobě poskakoval jeden z nich a snažil se tě sejmout. Nejprve Sípal zkoušel hodit oštěpem, ale nenašel příležitost. Proto přiskakoval a uskakoval, aby se vyhl tvému dosahu. Pak vyčkal na vhodnou příležitost a bodl oštěpem na Silgurův štít, aby ho donutil se trochu odkrýt, ale neuspěl. Proto ustoupil a hledal další příležitost. Jenže zničeho nic letěl na Silgura oštěp z levé strany.

Obě skupiny se postavili proti sobě. Řada! zavelel Grambash a skupina se zkušeně seskupila do rovné řady a čekala na další povel. Silgurovo očekávání, že se na ně vrhne nekoordinovaná horda se nekonalo. Zlobryně se rozdělily a stáhly si k sobě své Sípaly. Až teprve teď si Silgur všiml, že se za nimi skryl ještě jeden bojovník, kterého před tím přehlédl. Stál tam vlken, ale nebyl obyčejný. Byl oděný do nachového roucha a sledoval dění. Grambash si toho také všiml a vydal rozkaz. Řada se zmenšila, protože se půlelf stáhl za štíty a uvolnil svůj prak. Zlobryně se přibližovaly a Sípalové už si chystali své dva oštěpy k hodu a u pasu se jim zlověstně pohupovaly jehlicovité dýky. Skřet vydal rozkaz Krokem vpřed! a vyrazili jste proti, abyste zkrátili vzdálenost mezi vámi a nepřítelem. V tu chvíli, ale Vlken zavyl. Ne obyčejně, ale prapodivně, hluboce a... Najednou vám těžkly nohy a rázem se celá řada zastavila. Nohy vám zatuhly jako kamenné sloupy. Naštěstí zbytek těla zůstal pohyblivý. Ale to už u vás byly Gorga a Gorla a udeřily na řadu. Sípalové bodáním otravovali ostatní, abyste neměli čas na správnou obranu. Na tvé místo se zaměřil jeden ze Sípalů. Gorga zaútočila na vašeho zlobra a začal boj o život.

Zlobr, to jako vážně?! Vyjeveně zírám na Grambashův plán nakreslený do písku a snažím se pochopit, co se po mě vlastně chce. Ve změti čar nějak nevidím, souvislost s tím, co skřet říká. Pro jistotu se ho zeptám na pár detailů, abych si byl jistý, že jsem správně pochopil. Nyní už je čas se postavit soupeřům."Kolosi, pomáhej mi." Těžká vrata se s vrzáním otevřou a do tunelu se vlije světlo slunného dne. Chvilku trvá než mé oko přivykne ostrému světlu, ale pak spatřím písek arény a v ní své protivníky. Spolu s prvním krokem do arény, sklopím hledí přilbice. Na pozdrav divákům pozdvihnu své kladivo, načež zaujmu bojovou pozici ve formaci, kterou určil Grambash. Zprvu jsem si myslel, že zlobryně a pár sípalů je podivná sebranka, ale vypadají jako dobře secvičené družstvo. Zatímco zlobryně budou mít na starosti nejzuřivější útoky, sípalové nám budou bránit, abychom se dostali příliš blízko. Jejich maso je prý léčivé. Pokud to přežiju, měl bych zjistit, jestli je to pravda.

Ráno jsi se probudil s pocitem očekávání a lehkou nervozitou. Věděl jsi, že dnes je velký den, kdy se budeš utkávat s nejlepšími gladiátory dalších škol. Snídani už jsi měl připravenou. Byla lehká ale energeticky vydatná a k ní byl přidán posilující nápoj, který tě nabudil. Strážný tě vyvedl z pokoje a společně jste se stavili pro tvou výzbroj. Po tom, co jsi zkontroloval, že je vše v pořádku, jste se vydali chodbami do podzemí a poté tunelem k velkému amfiteátru.
Poté, co jsi dorazil do chodby podzemí, slyšel jsi z dálky zvuky zbraní, sténání a výkřiky davu. Cítil jsi, jak ti horko stoupá k obličeji a tělo se ti napíná. Věděl jsi, že tohle je tvůj osud a nyní přišel čas dokázat svou sílu.

Když jsi přišel do tunelu, uviděl jsi svoji skupinu. Už byli připraveni. Mezi nimi jsi rozpoznal vlkena, půlelfa, skřeta, člověka a ohromil tě pohled na zlobra. Všichni byli oblečeni do zbrojí a netrpělivě drželi v rukou své zbraně. Cítil jsi se silně a odhodlaně. Věděl jsi, že máš za sebou tvrdý trénink a že si zasloužíš zvítězit.
Jsi sice nejmenší z celé skupiny, ale tvé zkušenosti a schopnosti jsou vynikající a díky tomu ses probojoval do tohoto turnaje. PRvní boj je skupinový. Přeživší a zdraví se kvalifikují do skupin po čtyřech, kde se bude bojovat systémem každý s každým, a potom bude vyřazovací část. Vedoucí skupiny je obrovský skřet, který se jmenuje Grambash. Má na sobě koženou zbroj, a jeho obličej zdobí tetování, které se táhne od ucha až k bradě. Vykládá o taktice a soupeři
Dalšími členy té skupiny jsou dvě zlobrské sestry, které se jmenují Gorga a Gorla, a dále pak ještě tři sípalové, jejichž jména jsou nevyslovitelná kreslí šipky do písku. Když nám všechno vyjde, zvítězíme. Koukáš jako kdyby ses právě probudil...

"Děkuji ti. Jediné co potřebuji je, aby má zbroj a zbraně byli v pořádku. Teď jdi, prosím." Stejně jako každého večera mi hlavou víří spousta myšlenek. Zajímalo by mě, kdy se odsud dostanu. Kolik trpaslíků se sjednotilo, zatímco jsem pryč? Při posledním turnaji jsem měl namále. Rány se mi po masti, kterou dostávám hojí rychle, ale na skutečné zotavení není dostatek času. Jak sakra pochytali pokřivence? Spousta otázek, na které neznám odpověď. Hodiny strávené na cvičišti mě zaměstnávají natolik, že jsem se dnes ani nezamyslel nad útěkem. Vyčerpaný usínám krátce po setmění.

Tady. Učili mě tady. pokrčila rameny Birta a zanechala tě ostatním. Odešla si sednout a živě konverzovala s Urzhvakem. Do pucu si tě teď vzal Ullimfir. Dával ti najevo svou převahu a občas mu utekl i výraz drobného opovržení. Nutno říci, že ti dával opravdu zabrat. Nastoupil na tebe tak zhurta, že určitě budeš mít modřiny. Učil tě hlavně o přesném a načasovaném pohybu. Každou tvou pomalou a opožděnou končetinu, čekal tvrdý úder dřevěné hole, kterou tě korigoval. Pamatuj, že v aréně je každý zásah nebezpečný a může znamenat smrt. Tam narazíš i na horší věci, než jsme my. Nespoléhej na zbroj, ta může zradit. Musíš myslet napřed a tam, kam dopadne soupeřova rána už nebýt. Po intenzivním bití (přeci jen jsi trpaslík a tvé pohyby, i když jsou třeba rychlé, nejsou mrštné) jsi uvítal změnu. Přišel na řadu Urzhvak. Měl na sobě stejné tetování měsíce a jeho klikatých paprsků, jako ten v aréně. Urzhvak měl však něco navíc. Působil dominantně, byl vysoký a měl jakousi auru, která nutila okolí k poslušnosti. Nehledě na jeho ostře řezaný obličej. Urzhvak s tebou nejprve nebojoval, vzal tě stranou a probíral s tebou taktiku, načasování a úskoky. Byl to ryzí praktik a všechny vědomosti, které ti předával, sám osobně zažil a vykonal. Když už se zdálo, že chápeš, vzal tě zpět a zkusili jste si to všechno i na živo. I když jsi přesně věděl, co se stane, skřetova preciznost byla udivující a ve všem tě porazil. Pak si pozval jednotlivě každého z bojovníků a na každého ti pošeptal jiný trik. A světe div se, ono to fungovalo. I toho nafrněnýho elfa si zmydlil a to jsi byl o půl kroku vždy pomalejší. Pak jsi potrénoval se všemi ještě jednou a byl čas na odpočinek. Srdečně jsi se se všemi rozloučil, poděkoval's jim za nové poznatky a odebral ses na odpočinek. Zítra už budeš muset být plně koncentrován a připraven.
V pokoji čekala služebná, která ti pomohla ošetřit modřiny, nachystala ti co nejpohodlněji lůžko a přinesla skvělou večeři. Pak se zeptala, co bys na zítřek potřeboval připravit a nachystat. Můj pán ti ve všem vyhoví. dodala a čekala na tvé požadavky.

Dopoledne jsem strávil ve společnosti aslena, ailanďana, vlkena a hobita. Soupeři se celou dobu točili a nacvičovali jsme výpady a uhýbání ranám. Vyzkoušel jsem si také několik technik, které jsem zkoušel minulého večera, ale zjistil jsem, že dle mého předchozího očekávání jsou opravdu nepoužitelné. Po několika hodinách nám byl přímo na cvičiště přinesen skromný oběd, který jsme zhltnuli, abychom mohli jít dále cvičit. Po očku pokukuji po Birtě, ale nemohu poznat, ke kterému klanu patří. Po jídle budu trénovat s ní. Třeba něco zjistím. Birta je skutečně znamenitá válečnice. Ne že by mě to překvapilo. To co mě překvapilo je fakt, že ani po souboji s ní, nevím z jakého je klanu. Její styl boje mi nepřipomíná nikoho z trpaslíků, které znám. "Tvůj um je skutečně působivý, přesto nepoznávám, kde ses takto naučila bojovat. Každý z klanů má svůj způsob boje, ale tvůj jsem u trpaslíka ještě neviděl."

Ráno tě probudil strážný. Podal ti snídani a počkal, až se vypravíš. Cestou na cvičiště jste se stavili ve zbrojnici pro tvé dřevěné kladivo. Navlékl sis cvičnou zbroj a vyšel jsi s ostatními do řady před Molgruta. Všechny ostatní poslal na klasický trénink. Tebe však vzal bokem. Dneska si dáme spíš taktickej trénink, potřebuješ se naučit, jak celý souboj rozplánovat. Bojovat umíš, ale párkrát jsi skoro zdechnul kvůli nedočkavosti nebo zbrklosti. a počal vyprávět a analyzovat všechny Silgurovy duely v aréně. Ke každému ti předal zajímavé poznatky, které jsi do teď neviděl. Poté tě odvedl na jedno kolbiště, kde už na tebe čekali vybraní bojovníci, se kterými budeš trénovat. Stál tam elf (nebo nějaký kříženec, to jsi úplně nepoznal) půlčík, skřet, trpaslice... TRPASLICE!, vlken a dva lidé. Jeden z nich je určitě Aslen. Takhle pestrou skupinu si nečekal a překvapilo tě to. To Molgrutovi neušlo a unikl mu vědoucí úsměv, protože on tvou reakci očekával. Toto je trpaslík Silgur, náš hrdina z malé arény. Dnes budete jeho cviční duelisti. Bojujte jak nejlépe umíte a připravte ho na všechna úskalí, která by ho v aréně mohla čekat. Potřebujeme z něj udělat šampiona, který porazí nejen jakéhokoliv zástupce všech rodů, ale i ty pokřivence, které určitě konkurence nasadí. oznámil skupince. Silgure, seznam se. Toto je elf Ullimfir, půlčík Dreko Šmouha, skřet Urzhvak, trpaslice Birta, vlken Zeub, ailanďan Olmar a Aslen Elak. představil ti celou skupinu. Budeš s nimi celý den. Trénink nebude o tvrdém boji, ale o nácviku technik a strategií. Mluv s nimi, uč se a nech si poradit. Každý z nich má zkušeností, že by nestačila kniha. dobrácky se zachechtal a odešel dohlížet na trénink.

Za okamžik mi skrze dveře podávají oběd. Na podnose jsou opět i masti na mé rány a kalíšek bylinkového odvaru. Při prohlídce města mi vytrávilo. Rychle zhltnu oběd a přemýšlím, co se zbytkem dne. Ze stoličky odlomím jednu nohu a opět zalituji, že mi strážný nenechal dřevěné kladivo, které jsem koupil u kolbiště. Odpoledne věnuji lehkému tréninku a zkoušení nových výpadů s kladivem. Nepřijdu ale na žádný, který by měl v boji praktické využití. Večeře se nese v duchu přemítání o nadcházejícím turnaji a poté jdu spát. Zítra mě čeká trénink, na který musím nabrat zpět nějaké síly.

Kladivo je tvá tréninková zbraň. Tu dostaneš, až půjdeš trénovat. Všimneš si, že už ji stejně nemá. Předal ji jinému strážnému. Navíc za tebou stejně zavřel dveře a odešel. Chvíli se čertíš a nadáváš, nikdo ti ale neodpovídá. Ještě máš půl dne na odpočinek nebo studium. Na stole jsi našel list se vzkazem. Byl to vlastně rozpis tvého tréninkového plánu. Byl to intenzivní celodenní trénink, druhý den máš studijní den, kdy můžeš studovat u sebe nebo v knihovně. Další den máš lehčí, ale stejně celodenní trénink. Poslední poznámka je o turnaji. Byl tam přibližný rozpis utkání a také seznam předpokládaných účastníků. Bude to velmi různorodý turnaj s neskutečně zajímavými soupeři. Poznámka od Molgruta dokonce vyprávěla o pokřivencích, kteří měli hodně deformací. Budeš si muset něco načíst. Jistě si tento list vezmeš s sebou do knihovny.

Strážného si nevšímám a pokračuji směrem k tržišti. Míjím stánky se zeleninou, vyřezávanými figurkami a soškami, stánek s náboženskými cetkami, kde nabízí vyplešatělý obtloustlý chlapík artefakty, které vás vyléčí z veškerých nemocí případně zaženou zlé duchy i stánek s rybami, kde se zasmrádlý kupec dohaduje se zákazníkem o čerstvosti svého zboží. Když projdu tržiště zamířím ke kolbišti. Zápasy zde koriguje muž oblečený do kdysi možná honosných šatů. Nyní jsou samá záplata a barvy jsou vyšisované od sluníčka. Chvíli pozoruji zápasy. Bojuje se zde dřevěnými zbraněmi nebo holými pěstmi. Před a po každém zápase se k záplatovanému muži nakupí lidé a v hloučku se překřikují. Trvá několik zápasů, než mi dojde, že lidé v hloučku sází, kdo z kolbiště vyjde jako vítěz. V tomhle městě se vydělává jen na bolesti nebo smrti. Ještě chvíli pozoruji zápasy, než se rozhodnu pro další průzkum města. Když odcházím od kolbiště, míjím stojan s dřevěnými zbraněmi. Všimnu si zde cvičného kladiva, které by celkem obstojně mohlo posloužit pro trénování v mé cele. Záplatovaný muž jej zprvu nechce prodat, ale zlatá mince za kus dřeva mu nakonec přijde jako dobrý obchod. Strážný je z mého úlovku nadšený méně a mé nově nabité kladivo mi zabavuje s příslibem jeho brzkého navrácení. Zbývá zhruba hodina, než nastane čas oběda. Bezcílně se rozhodnu potulovat městem. Snažím se zapamatovat si jeho uspořádání, místa kde jsou strážnice a uličky, kterými prochází strážní nejvíce. Strážný, Myslím, že se jmenuje Baral. který mě doprovází všude a jemuž jsem byl patrně přidělen na starosti, mi oznámí, že je čas se vrátit. Zamíříme tedy zpět do mé cely. Než se zavřou dveře, zeptám se ještě. "A mé nové kladivo?"

Na náměstí se odbývá klasický trh. Prodejci provolávají slávu svému zboží, zájemci diskutují o kvalitě a ceně. Město je vystavěno z kamene a malty. Domy jsou bíle omítnuté s doškovými střechami. Ulice nejsou kdovíjak široké, ale už jsi na cestách viděl i užší. Dominantou náměstí není ani socha, ani sloup nebo nějaká fontána. Uprostřed je malé kolbiště, kde si může každý změřit své síly. Z náměstí odbíhají různé další ulice. Město je veliké, ač se to zprvu nezdálo. Rozhlížíš se, chvíli sleduješ holuby a další ptáky poletující ze střechy na střechu. Jejich hejna jsou občas rozvířena náletem menších dravců.
Tak kam to bude? ptá se trochu znuděně jeden z tvých strážců. Co byste si přál vidět nebo zažít, Silgure trpaslíku?