Údolí slz (2 strany zpět) | Herna - Aragorn.cz

Pokud by vám to nevadilo, nechala bych Thomase s nám jako "mlčky jdoucí s námi". Pokud byste věděli o někom, kdo by si chtěl zahrát tak dejte vědět. Zatím jedeme dál a doufám, že třeba Thomas si to ještě rozmyslí.

Pomalu se vydám dál na sever podél cesty. Vyjíždím pomalu, kdyby si chtěl někdo rozmyslet cíl cesty, ať to můžu v klidu otočit. Když nebude mít nikdo nic proti, zkusím se u cesty dostat mezi řeku a cestu, abychom nebyli tak nápadní.

Všichni se snažili, aby se co nejdříve dalo odjet. Když bylo všechno připraveno, nasedli jste a Daet nastartoval. Jenomže kam se vydat?

"Výborně" podotknu na Lisinu odpověď. Sednu ke kormidlu a počkám, než přisedne Thomas.

Přátelské postavy mizí v dáli a Lisa prohlásila, že uklidí sanitku a tak jen podotknu.

"Príma já se tedy postarám o Pluta a budu ti Liso k ruce. než uklidíš v sanitce. Liso co potřebuješ? Mám ti ohřát vodu na mytí? A až budeme moci nastoupit do sanitky tak sbalím své věci a Plutovi udělám pelíšek z hadrů a nachystám misku do které mu budu doplňovat vodu."

Domluvím a čekám zda budu o něco požádán, abych Lise pomohl a mohli jsme co nejdříve vyrazit.

Lisa ještě chvíli sleduje postavy, které se rychle vzdalují. Pak se ale otočí a kouknu na chlapy. " Musíme co nejdřív odtud, pokud měl Danil pravdu, tak by se sem mohli pro něj vrátit. V kabině není potřeba nic uklízet, spíš jen připravit zase Plutovi pelíšek a misku na vodu. Vody máme taky připravené ve skříňce i nějaké jídlo na cestu. Než to tu trochu dáte kolem dokupy, uklidím vzadu a vyrazíme. Díky Daete, ale to budu mít za chvilku hotové. Nechám asi na vás kam se vydáme. Potřebujeme jak vodu tak palivo."

Pokud mě nikdo nezastaví nějakým dotazem, odejdu dozadu a začnu tam všechno připravovat na cestu, aby se nic zbytečně nerozbilo.

Rozloučím se se všemi a chvíli zabádám v hlavě, kde asi teď jsme.
"Já bych to vzal dál kolem řeky, mít vodu pořád po ruce se může hodit. Hory mají taky svoje výhody. Palivo nám snad na pár set kilometrů ještě zbyde, ale když dojde, dá se vůbec se sanitkou jel volně z kopce jako s autem? Zatím jsem nad tím nepřemýšlel." otázka je spíše pro Andera s Thomasem.

"Lis, nechceš vevnitř s něčím pomoct, není to tam celé od krve? Můžu ohřát trochu vody a utřít to tam. Nebo můžu jít řídit ať se Thomas ještě dospí."

Naposledy zamávám odcházejícím. Pluto ještě popoběhne za Elenkou a šťouchne přátelsky do ní a když vidí , že ona přesto odchází, vrátí se zpátky k nám. Otočím se k ostatním a prohlásím.

"Tak a teď co uděláme my. Už není moc bezpečné se zde zdržovat. Měli bychom vyrazit je jen otázka kam. Do hor kde byly ty vrtulníky třeba by se tam něco našlo, jestli-že tam došlo k boji nebo tam měli základnu. Nebo máte někdo jiný nápad?"


Zmlknu a ještě dodám.

"Já si ještě před odjezdem odskočím snad najdu WC ať jednou zase udělám potřebu civilizovaně a ne pořád v lese v podřepu."

Pokud mne někdo neosloví, tak vykonám co jsem nadnesl a vrátím se k ostatním, abych byl připraven k odjezdu.

V nastálém loučení si nikdo ani nevšimnul, že Lisa někam zmizela. Za chvilku se vynořila ze sanitky s balíčkem v jedné ruce, zatím co ve druhé svírá dvě lahve s pitím. Dojde Alex a podává jí to. " Moc toho není, ale aspoň trochu jídla a pití na cestu. A tady máš něco sladkého ty, Elenko. Opravdu si myslíte, že je lepší jít pěšky? My bychom vás mohli odvézt."

Chvilku, tak na tři údery srdce bylo ticho a pak se stalo víc věcí najednou. Elenka se vrhla k Lise a když se ohýbala, aby jí podala energetickou tyčinku, dívenka se jí pověsila na krk. " Ty seš tak hodná. Děkuju." Vlepila Lise pusu, až to mlasklo.

Zároveň Danil převzal od Thomase brašnu se zbraní. " Jsem ti vděčný, v téhle době vidět lidi, kteří se rozdělí o jídlo, pomůžou ošetřit rány a ještě nám dáte zbraň na obranu, to je skoro zázrak." Podá ruku postupně všem a všem se mírně ukloní. Poodstoupí stranou, aby udělal místo svojí ženě.

Alex se slzami v očích začne nečekaně Plutem. Sehne se podrbe ho za uchem a pak mu opatrně stiskne packu, kterou jí podává stejně jako předtím Elence. Jen si netroufnul ji oblíznout tvář, zato dívence to políbení dal. Alex se narovná a postupně taky podá ruku všem mužům. Nakonec dojde k Lise. Popadne ji do náručí a už jí stékají slzy po tváři. " Nikdy na tebe nezapomenu, nikdy. Ani na vás tři nezapomeneme. Moc děkujeme za všechno co jste pro nás udělali."

Danil ještě dodá:" Půjdeme pěšky pohonné hmoty se moc sehnat nedají, stačí co už jste pro nás udělali. Do lesa to není daleko a protože to tady dobře známe, máme tam i místa, kam se dá schovat. Šťastnou cestu, my už opravdu musíme jít. Dávejte na sebe pozor. " Pokud je už nikdo nezastaví, tak vezmou Elenku každý za jednu ruku a rychle se ubírají k lesu...

Tak nějak bokem opřený o sanitku sledují šťastné shledání rodinky. Občas omrknu terén.
Asi bych neměl takhle lehkomyslně příště vystrkovat hlavu, a měl bych pozorněji poslouchat Pluta a jeho štěkot. Kdyby to byl někdo, kdo nás jde zabít, nejspíš bych byl první na ráně, dám si na to příště pozor. Pořád si sakra neuvědomuju, jak snadně je umřít, hloupý zbraně...
Odtrhnu se od myšlenek a koukám, že už se všichni pomalu loučí, byť nás možná čeká společná cesta sanitkou, kdo ví, možná půjdou pěšky, můžou to tu dobře znát.

No, vypadá to, že s náma ti tři dál nepůjdou. Vlastně mi to nevadí, ale nechci je nechat být jen tak... Jídlo snad někde seženou, ale nechci je nechat jít jen tak bezbranné. Kvérů se nám tu shromáždila pěkná kulička, takže výběru jednu z pistolí, přihodím dva zásobníky a v malé brašně to předám tomu chlapíkovi.
"Mohlo by se hodit... Snad to nebude třeba, ale jeden nikdy neví." řeknu mu jen a opět se otočím k odchodu k sanitce. Na nějaké loučení jsem nikdy nebyl...

Abych to Elence usnadnil písknu na Pluta. jakmile Pluto přiběhne popojdu k Elence a řeknu.

"Jsi statečná holčička. Máš maminku i tatínka při sobě. půjdete k tetě a my pojedeme dál. Dáš mi pusinku na rozloučenou a Pluto ti dá pac."

Pak jdu do dřepu a rozpažím ruce k objetí. Jestli mi Elenka vyjde vstříc obejmu ji a políbím. Plutovi řeknu.

"Dej paničce pac."

Pak se otočím k její mamince a řeknu ji.

" Máte moc statečnou dceru. Přeji vám ať se ve zdraví dostanete k tetě a snad se dočkáme lepších časů."

"Nechám na ní jaké zvolí rozloučení. Nevím jak se rozloučit s vdanou ženou, aby to nebylo nepatřičné."

Lisa přišla blíž a na muže se jen s úsměvem podívala, pohladila Alex po rameni. Ta se ohlídla a přikývla. " Máte pravdu. Danile, nech se ošetřit a pak půjdeme k tetě. Nebydlí zase až tak daleko. Myslíš, že budeš schopen to ujít?

Chvilku váhal a pak řekl s pohledem upřeným na Alex: "A já si lámal hlavu kam půjdeme. Já to ujdu, neboj se a co vy dvě? Musíme se dostat k lesu, tam nás jen tak nenajdou. Situaci moc neznám Andere, jen co vím, vám řeknu za chvilku, nevadí? Můžete mě prosím trošku ošetřit?" Poslední věta patřila Lise.

Lisa přikývla a odvedla ho do ošetřovny, Elenka chtěla jít taky, ale Alex ji zastavila. " Musíme si připravit nějaké věci na cestu, pomůžeš mi, prosím? Paní doktorka mezitím tatínka ošetří."

Obě dvě vešly do domku. Netrvalo to moc dlouho a vyšly ven. Obě měly na sobě tmavé,dlouhé kalhoty, tmavě hnědou bundu a pevné boty. Elenka měla na hlavě tmavý baret a v ruce panenku, Alex na zádech malý batoh a v ruce oblečení a boty pro manžela. " Rozluč se Elenko, jen co přijde tatínek, budeme muset jít. Odnesu mu čisté oblečení."

Alex šla za Lisou a Danilem.

"Když vidím tu idylku je mi až líto, že musím otravovat, ale Informace jsou důležité když je nepřítel nablízku"

Popojdu k té šťastné skupince a promluvím.

"Mrzí mně že vás otravuji při vaší šťastné chvilce, ale musíme zhodnotit naší situaci. Já jsem Ander a vám mohu říkat Danil? Jak daleko je nepřítel? Kolik jich je a jaké mají zbraně? Mají sebou psy nebo stopaře?

Každopádně, asi by bylo pošetilé se zde déle zdržovat. Vaše žena je ještě slabá na to, aby mohla putovat po svých. Pokud nebude mít nikdo námitky tak by měla jet s námi sanitkou. Elenka a vy taky. Ostatně pokud se nemýlím tak paní doktorka by vás bez ošetření stejně nepustila. Postará se o vás stejně tak, jako vaši ženu vytrhla ze spárů zubaté."

Podívám se směrem k naší doktorce a doufám, že můj návrh podpoří.

"Doufám, že i ostatní budou pro, aby jeli s námi. A snad nám nové příchozí poví něco o nepříteli a zdejší situaci. Třeba bude vědět kde bychom se mohli zásobit především naftou. Budu se ho muset zeptat."

No, tak čekal jsem hodně, ale tohle ne. Jasně, je to dojemné a skvělé, ale na mě asi víc, než jsem schopný aktuálně zvládnout. Zajistím samopal a opřu se o dveře sanitky. Pak se posadím na spodní rám otevřených dveří. *Až to nějak vyřešíte, dejte vědět.* řeknu jen do pojítka všem. I když tak nějak čekám, že je budou chtít vzít s námi

Postava zůstane stát jako zapíchnutá do země a jen na očích je vidět, jak je překvapení a zírá na vás jakoby viděl přinejmenším Marťany. Než stihnete udělat něco dalšího doslova vystřelí z jedné strany Alex a z druhé Elenka. Jen uslyšíte: "Tatínku!"... "Danile!" A tak, zatímco k němu obě běží, můžete vidět, že jeho oděv je od krve, místy potrhaný a jeho prázdné ruce se jen rozevřely, aby se mohl obejmout s rodinou.

" Já jim utekl, musíme rychle pryč než jim dojde, že jsem se vrátil domů. A vy jste kdo?"

Vypadá to, že by se ani neodvážil přiblížit k domu, kdyby si nebyl jist, že ho nikkdo nesleduje.

Ze spánku mne vytrhne Plutův štěkot. Není to žádné hravé poštěkávání, ale hlasitý alarmující. Okamžitě vyskakuji z lůžka a sahám po zbrani.
Venku hned koukám směrem, kterým štěká a vidím něčí postavu.

Hlavou mi bleskne.

"Kdo to je? Má zbraň? Není to léčka a nemíří na nás jeho kumpáni ze skrytu? I když to vypadá že Pluto štěká jen na tohoto cizince raději budu připraven se rychle za něco skrýt. neměli bychom si ho pustit k tělu dokud nevíme kdo to je a co můžeme očekávat."

Popojdu dopředu a zvolám k příchozímu.

"Stůj kdo tam! Drž ruce tak ať na ně vidím!
Pokud neuděláš žádný špatný pohyb, nebudeme střílet?"

Myslel jsem si, že unavený nijak zvlášť nejsem, ale jakmile jsem si sedl a zavřel oči, prakticky okamžitě jsem usnul. Z téhle blahodárné činnosti mě ale vytrhne psí štěkot. Už s sebou to psisko máme dost dlouho na to, abych věděl, že tohle není hra, ale snaží se nás varovat.

Jen rychle hrábnu po samopalu v držáku na dveřích a otevřu dveře od našeho vozidla. Zatím před sebou vidím jen nezřetelnou siluetu, ale snažím se co nejrychleji probrat. Teď nechci hned střílet jako předtím...

Otevřu oči a mírně se protáhnu na lehátku jak jen to v sanitce jde. Uslyšel jsem divný zvuk a přemýšlel co to je. Pak mi došlo, že je to Pluto, asi bude chtít jít na delší procházku projelo mi hlavou. Zvednu se z lůžka a namířím si to ke dveřím, odkud ho slyším. Otevřu dveře a kouknu dolů na Pluta, "no jasně, půjdeme se projít." Pohladím ho po hlavě a pohledem mrknu po okolí kde jsou ostatní.

Jak si kdo ustele... a tak každý z mužů usnul tam, kam si lehnul nebo sednul. Elenka si hrála s Plutem a obě ženy si po tom, co vypraly a usušily prádlo, poskládaly všechno na kupičky, umyly nádobí si konečně sedly na lavičku u domku. Pily kávu a povídaly si. Všechno vypadalo idylicky, dokonce sluníčko celkem hřálo a vítr jen mírně pofukoval.

Najednou Pluto zvednul hlavu, zavětřil a začal se ježit. Temně vrčel a doslova se snažil tlačit Elenku od domku dál. Pluto, co to děláš, maminko co se děje?"uslyšeli jste dívčin hlásek. Ta zatím nechala Pluta Plutem a utíkala se schovat k mamince. Pluto začal štěkat, pak se otočil a utíkal k sanitce, k zadním dveřím několikrát vyskočil na dveře a nepřestával štěkat.

Lisa mezitím poslala Alek i s dcerkou do sanity dopředu, aby se tam schovaly. Sama si vyndala blaster, zavřela dveře do domku a skrčila se za keř u lavičky. Pluto běžel dopředu a snažil se zalarmovat i Thomase, spícího na sedadle řidiče. Z poza rohu se vynořila postava muže...