Údolí slz (2 strany zpět) | Herna - Aragorn.cz

Mimo hru, později smažu:

šeptáme ve dvojicích - Daet s Thomasem a Ander s Lisou.

Jakmile bylo palivo doplněné, ještě jste si přišli pro věci, kterí si vezmete sebou. Čekala tam na vás snídaně, s přídělem na celé dopoledne. Teplý čaj přišel vhod, i když už neleje, i to mrholení je už protivné. Netrvá to dlouho a Thomas s Daetem vyráží k drážnímu domku.

" No jo, on neví, že ty dermy dost pomáhají, rána se krásně hojí. Na to v jakých podmínkách jsme, je to nádhera. Pravda je, že ty kanystry bych si ještě neriskla tahat, ale chodit můžu. Nevadí, však nebudu zraněná pořád." Mudruju si pro sebe, zatím co dělám čaj do konvice, aby bylo něco teplého po ránu do žaludku. K tomu sušenky a krekry, každý dostane tři a tři kousky. Pak jsem ještě vyndala čtyři maličké balení medu.

Když promluvil Ander, úplně jsem se lekla. Byla jsem tak zabraná do myšlenek, že jsem ani nevnímala, že se probudil. " Dobré ráno, však se nic neděje, příště půjdeš doplňovat palivo ty. Tentokrát půjdou na průzkum Daet s Thomasem, takže budeme hlídat spolu." Odpovím mu a dopřipravím snídani.

Když se ti dva vrátí, naleju všem čaj a každému z nich dám jeden cukr. " Omlouvám se, ale musíme "najet" na přídělový systém, každý máte jeden cukr, jeden med, tři sušenky a tři krekry. Já vím, že to není moc, ale musí vám to vystačit až do oběda." Do náprsní kapsy si dám dva krekry a dvě sušenky, zabalené v papírovém kapesníčku. Pak si vezmu svůj hrnek a po maličkých kouscích ukusuji svou porci a zapíjím to čajem.

Probudí mne klepnutí plechu o plech.

"Co to je za zvuk? Proč mně Pluto nevaroval, asi proto že nehrozí nebezpečí. Safra já spal tak tvrdě, že jsem nezaznamenal, že jsme zastavili a ten zvuk to byl kanystr. Doplňují naftu."

Probudil jsem se právě včas, abych ještě zaslechl Lisu jak je upozorňuje na převrácené auto.

Obleču se a přitom promluvím na Lisu.

"Kdyby mne vzbudili tak bych jim s tou naftou pomohl. Po té procházce v dešti jsem spal jak mimino. V bezpečí sanitky jsem nechal odpočívat i smysly.

Jak jste to rozhodli kdo půjde na průzkum? Mám jít s Plutem za nimi?Nebo zůstat tady a hlídat s tebou sanitku?

Pokud už vyrazili tak nemá cenu, pokud se nic nestane, abych šel na průzkum. Nemusím být všude."

Odmlčím se a čekám co se bude dít.

„Ano, přesně tak to bude. Protože tě máme rádi, nechceme, aby se ti něco stalo a navíc máš čerstvě zašité břicho.“ zašklebím se na Lisu rovněž. Opravdu v tom nic jiného nevidím

Zašklebím se. " To mě budete pořád někde nechávat? Ach jo. No jo, tak běžte. Pohlídám to tu a budu vás jistit."

Podrbu Pluta za ušima a pak si stáhnu periskop a namířím ho na ten domek. " Nejspíš mě ani nevnímají, když jim něco povídám. Tak budou mít překvapení, až narazí na to auto."Nikde se nic nehýbe, tak si sednu dopředu a zkusím něco chytit ve vysílačce...

„Jo, nevypadá nic moc, ale něco tam třeba ještě zůstalo.“ odpovím Daetovi a jdu tankovat. Jsem vděčný i za jeho pomoc s kanystry, protože i když nejsou nijak šíleně těžké, tak ve větším množství se i tak pronesou.

„No, je to vojenský krám a nepočítá se s tím, že bude někde sám. Takže k tomu není ani klíček...“ odpovím pobaveně „Startuje se to jen čudlíkem...“ dodám ještě. „Takže co tu nechat Lisu s Anderem, aby nás případně kryli pomocí periskopu a my dva tam zajdeme.“ navrhnu, když Ander ještě spí. Pokud nikdo nemá nic proti, začnu se chystat na průzkum. Vezmu si sice svou pistoli, ale chci se spoléhat spíš na tichý blaster jako v noci

Všichni se zatím chystají a přemýšlí co bude dál.

Když Thomas nazná, že chce pomoci s kanystry, pomůžu mu.
Pokud ne, zajdu si do sanitky pro batoh, který vyprázdním a pro glocka se zásobníky které si zastrkám do kapes.
Stoupnu si před sanitku "Šel bych se podívat, přidá se někdo?" počkám na reakce.

Motat se kolem nádrží všichni nemá smysl. Postavím se k periskopu a začnu pozorně prohlížet drážní domek. Jak jsem vyrozuměla, máme všichni zájem se tam jít podívat.

" Keře, bláto, kolo, nádrž... cože? To vypadá..." Málem poskočím, je to tak, opravdu? Stáhnu okénko a oznámím co jsem nejspíš viděla: " vypadá to, že je tam nějaké převrácené auto. Radši dávejte pozor, abychom nenadělali velký rámus."

Znovu se postavím k periskopu a prohlížím domek od shora dolů, hledajíc nějaký náznak pohybu nebo známky toho, že domek není opuštěný. Nic, kromě toho nejspíš převráceného auta vidět není.

"Uaaa..." zívnu si když mě probere Thomasuv hlas. "Drážní domek říkáš?" začnu vstávat a vykukovat z okna. Polknu sucho v krku a začnu si hledat petku s vodou abych si dal jednoho loka, pak dám ještě jeden abych hrdlo zvlažil. Tak je to lepší Mrknu po ostatních s nataženou rukou a vodou v ruce na znamení, jestli si nedají taky. "Dáte si někdo?"
Ještě jednou kouknu z okna. Cítím slabý vánek větru. Hned vím, že to je od otevřených dveří, Thomas šel ven dotankovat. Příjemné
Opatrně se natlačím ke dveřím, abych seskočil na zem ze sanitky, trochu se protáhl a rozhlédl okolo. Vydechnu si.
Tam by jsme měli určitě zajít. Koukám, sanitku možná schováme u řeky v keři, nebo jestli ji zkusíme zamaskovat u budovy. "Chcete sanitku nechat u budovy nebo ji zkusíme zamaskovat u řeky v keřích?" zeptám se na nápady ostatních.
"Každopádně, jsem pro drážní domek. A pokud se vám bude chtít, i pro městečko. Když potom půjdeme třeba dva a dva na průzkum, sanitku by nikdo ukradnout neměl, nebo se to nějak dá? Existuje na to finta? Nebo pomůže jen klíček?" dodám ve snaze o vtip, ale i ze zvědavosti.
Zatím se trochu protahuji abych si rozproudil krev v těle.

Ještě se otočím na Thomase, kývnu hlavou na popud, jestli chce nachystat další kanystr.

Nakonec jsem přece jen usnul, takže jsem ani nevnímal strach ostatních z blátivé sprchy od Pluta a pokojně jsem to zaspal. Asi i díky tomu, že se Daet v řízení zlepšil a také najel na cestu, takže to s naším ótéčkem tak neházelo jako dříve. Vzbudil jsem se, až když mě vzbudili kvůli vystřídání na místě řidiče.

Převzal jsem sanitku a ze zvyku zkontroloval všechny budíky. *Teplota vody v klidu, olej taky...* běží mi hlavou *Tlak hydrauliky sice menší, ale pořád v normě... Jen ta nafta nám ubývá.“ zhodnotím, ale jedu dál po cestě, protože ani vyprazdňující se nádrž zatím neznamená vyloženě akutní problém. Kanystry zatím ještě máme, takže stačí na nějakém příhodném místě přelít jejich obsah do velkých, prakticky bezedných nádrží sanitky.

Poslední rezerva v nádržích vyšla akorát na moment, kdy jsem před sebou spatřil městečko a o kus blíž drážní domek u zničené trati. „Vstávejte.“ probudím jemně ostatní, kdyby jim k tomu nestačilo zastavení pohupujícího se stroje. „Ten drážní domek by možná stálo za to prozkoumat a to městečko před námi určitě taky.“ nadhodím „Stejně musíme dolít naftu a pak sanitku někde schováme.“ navrhnu další postup a pokud nikdo nic nenamítá, otevřu dveře, abych se rovnou pustil do tankování

Pluto byl tak hodný, že nikoho nenahodil a tak, než se do kabiny vrátil i Ander, dala mu Lisa do misky vodu. Sama si sundala pláštěnku , jednu deku podala Anderovi, který se do ní zabalil.

Daet tedy zapnul motor a opatrně vyjel na silnici. Stále pršelo, i když přeci jenom ne tolik jako ze začátku. Máte před sebou celou noc, tak pokud vám nedojde palivo, můžete jet. Po silnici se jede daleko lépe, nedrncá to tak, ale zase je to trochu větší rámus. Dohodli jste se, že v řízení se chlapi vystřídají, protože to v tomhle počasí, není žádný med. Všichni jste si taky po cestě zdřímli, samozřejmě postupně.

K ránu, když se začínalo rozednívat, řízení měl v rukou Thomas. Už delší dobu sledoval ručičku, která ukazovala stav paliva. Nakonec zastavil, nádrž je téměř na suchu.

Je šest hodin ráno, déšť už dávno přešel spíše jen do mrholení. Ocelově šedá obloha kam oko dohlédlo vás přesvědčovala, že slunce jen tak svítit nebude. Krajina kolem vás je teď jiného rázu. Už v noci bylo vidět sem tam roztroušené domky nedaleko silnice. Teď vidíte že tak dva kilometry před vámi je nějaké městečko. Vlevo je asi sto metrů od vás nějaká říčka, na březích je místy vidět nějaké zelené keře. Vpravo je vidět koleje, na několika místech rozervané, za kolejemi je drážní domek. Patrový, bez střechy, ta se povaluje o kus dál.

Nikde jsem s Plutem nic zvláštního neviděl a tak, když udělal pěknou, úhlednou, smradlavou kupku a párkrát zvedl nohu u nějakého stromu, či kamene jsem s ním zamířil zpět k sanitce. Když jsem se přiblížil k sanitce zaslechl jsem co říká Lisa.

U sanitky jsem Pluta cvrkl do ucha což mělo za následek mohutnou sprchu když se oklepal. Tak a teď může dovnitř a neosprchuje celou osádku.

Já se chvilku postavím do místa kde ze střechy sanitky stéká pramen vody abych ze sebe smyl to co na mne pluto nanesl. Když jsem i já do čista umyt vlezu do sanitky, rychle si převléknu trenýrky a ty mokré u dveří vyždímám.

"Někam je pověsím, kde nebudou překážet a nepokapou vodou věci.
Než se zahřeju a uschnu zabalím se jen do deky."

Rychle promluvím než mne někdo něčím bací, abych ze sebe vysypal novinky. Je vidět, že svou zvědavost jen tak tak drží na uzdě.

"Venku se nic nehne. Kdo by taky v takové slotě se dobrovolně potuloval venku, kde nevidí nepřítele a může tak při nejlepším schytat kudlu do zad.
Lisa má pravdu můžeme na plný plyn uhánět po silnici. I kdyby si nás někdo všimnul v tom marastu nebude vědět kdo jsme jestli nepatříme k nim a než to zjistí tak budeme pryč."

Domluvím a sednu si na místo a počkám až sanitka zase vyjede.

Celou dobu mlčím. Když zastavíme a Ander je venku i s Plutem, obléknu se do pláštěnky, nohy skrčím pod sebe. Jestli se tady Pluto oklepe, budeme jako po sprše, ale bahenní. Nechce se mi tady sedět celá promočená."

Vezmu pak deku, kterou jsem si předtím dávala pod hlavu, zatím co druhou, na přikrytí schoám za sebe. Pak mi dojde, že tu je ještě jedna a z ní je udělaný pelíšek. Tak to přehodnotím, i deku, co jsem měla pod hlavou, dám za sebe. Pelíšek přemístím hned na kraj sedadla, aby na to Ander, hned jak otevře dveře, dosáhnul. Osušky jsou v zadní části, tam si bude muset dojít ander sám, aby se utřel a případně převléknul.

" Pojedeme po silnici, ne? Podle mě by do té sloty nikdo nevyrazil, takže než začne svítat bychom mohli mít klid. Nebo si myslíte, že se dostaneme daleko, když budeme kličkovat mezi stromy?"

Nikde nic nevidím. Je vidět jen kousek před sanitku a když jsem nakoukl na chvilku dveřmi, když Ander vycházel ven, nebylo to o nic lepší. Padající kapky doprovázené hromy a zvukem větru orientaci v prostoru vůbec neusnadňují.
Zatím jsem docela v klidu, ale zároveň nervózní, co může přijít.
Nastartuju a pojedem dál? Nebo mám chvilku počkat jestli Ander venku něco neobjeví? Vypadá to, že už se pomalu vrací zpátky, jestli to byl on, kdo prošel před průzorem.

Užívám si, že nemusím řídit a dávat neustále pozor na okolí sanitky. Zvlášť v tomhle počasí kdy bez světel přes periskopy i poklopy vidím akorát tak nezřetelné obrysy věcí nacházejících se přímo před naším vozidlem. Sice při jeho stylu jízdy ze začátku nemohu na odpočinek ani pomyslet, ale postupně se to mění k lepšímu.

Jakmile se ale sanitka zastaví, snažím se přes pootevřené dveře zaslechnout cokoliv podezřelého zvenčí. Ale doufám, že se Pluto ozýval jen kvůli potřebě vyvenčení...

"Co to bylo ?" nebyl jsem si jistý, tak jsem radši zastavil a vypnul motor.

Po Anderově reakci.

"Klidně s ním skoč" odpovím. Určitě bude rád, asi mu není příjemná jízda v sanitce.

Zatímco Ander chodí kolem sanitky s Plutem, naslouchám zvukům z venčí. Koukám průzorem ven, ale nic zatím nevidím. Periskop už je obsazen třeba něco zahlédnou. Možná se mi to jen zdálo a nic to nebylo. Není moc vidět v takovém lijáku. Mám takový divný pocit intuice mne asi varovala, ale před čím? Možná mám jen pocuchané nervy, někdo tady může být a vůbec, všechno to co se děje, nejsem na takové věci zvyklý.

V nastálém tichu slyším jen zakňučení Pluta určitě chce na chvíli ven a tak promluvím.

"Nikde se nic nehne a ani Pluto nic neslyší. Půjdu jej krátce vyvenčit jen v trenýrkách a bos, je zbytečné si na tak krátkou dobu máčet věci.

Jestli Pluto nic neuslyší ani nezvětří mohli bychom pokračovat v jízdě po silnici."

Pokud nikdo nic nenamítá vylezu s Plutem ven a uděláme rychlé kolečko kolem sanitky. Pokud Pluto nic neobjeví vrátíme se a podám hlášení. Kolem pasu si dám ručník a trenýrky vyždímám. Pokud budou náhradní tak si je obléknu a pokud ne tak počkám až uschnou.

Nikdo nic nenamítal a tak jste se usadili, vepředu Daet a Thomas, vzadu Lisa a Ander s Plutem. Sanitka se pomalu začala rozjíždět. Počáteční cukání se zklidnilo, Daet zamířil pryč od místa, kde jste se nějakou tu chvíli zdržovali. Nejdřív to zkusil lesem, ale to nebylo to pravé ořechové, jelikož místy byl lesík dost hustý a tak musel taková místa objíždět. Nakonec se rozhodl, že zamíří k silnici. Jak se dalo očekávat, házelo to s vámi ze strany na stranu, ale dalo se to vydržet.

V jedné chvíli jste najeli na pařez a sanitka se povážlivě nahnula, pak se ale zhoupla jako tanečnice v bocích a zase dosedla do své správné polohy. Déšť dál bubnoval na střechu sanitky, ale to jste moc nevnímali, všichni jste se snažili být nějak užiteční. Daet měl plné ruce řízení, Thomas se chvilku snažil naladit něco na vysílačce, ale krom chraplání a šumění se neozývalo nic. Tak jen pečlivě sledoval, kudy Daet jede a když zamířil k silnici, přikývnul. Lisa i Ander sledovali okolí každý na jedné straně.

Kdyby ještě sem tam nezabouřilo a sanitka nedávala svůj chod celkem hlasitě najevo, byl by kolem klid. Nikomu se nechtělo do takové sloty ani vrtulník by v tom nejspíš moc letět nemohl. Před nájezdem na silnici Daet zastavil a vypnul motor. V nenadálém "tichu" se první ozval Pluto, který zakňoural a očima doslova lustroval okolí.

Oddechnu si si jako před svojí první jízdou v autoškole.
To bude hračka, pár kilometrů a bude to dobrý.
Povzbudím se v duchu, mrknu na ostatní jestli jsou na místech a pak koukám před sebe. Bez světel to bude sice o něco horší, ale má pravdu. Terén je navíc úplně mokrý takže je dost možné, že se někde na chvilku sekneme nebo nás to bude strhávat bokem, uvidíme...
Viděl jsem předtím řídit Thomase, takže využiji všechno co jsem viděl. Zkusím nastartovat, snad nebude problém. Po nastartování si v duchu přehraji řízení a hned se do toho pustím, abych se co nejrychleji žil s tímto kolosem.

"Držte se" řeknu než na to šlápnu. Zkusím vyjet v klidu, moc tomu nedávat, kvůli zbytečnému hluku, ale pokud to udělám špatně a motor chcípne, na další pokus si plynu přidám víc.

Jako v autoškole, trapně jednoduchý... usměji se při pomalé rozehřívací jízdě.