Údolí slz (3 strany zpět) | Herna - Aragorn.cz

Pro jistotu se usadím vedle Pluta a dám si kolem sebe věci o které se nepotluču, kdyby to opravdu moc házelo a zvesela zvolám.

"Tak Daete práskni do koní ať už si můžeme někde doplnit zásoby. Jestli budete potřebovat někoho u periskopu tak mi dejte vědět.Stejně za jízdy terénem toho moc nenakoukáme, pokud si nechceme namlet čuňu o periskop.
Pokud bude svítit měsíc mohli bychom jet i v noci. Světla bych nepoužíval nechceme na sebe zbytečně upozorňovat, stačí hukot motoru a klapot pásů. V noci se vše rozléhá do daleka, ale světlo se dá lokalizovat velmi přesně."

Domluvím co nejvíc se zašprajcuju na svém místě a čekám divokou horskou jízdu.

„Jasně, zkus to. A ne že zboříš půlku lesa.“ rýpnu si lehce do Daeta a ochotně mu přenechám místo za řídícími pákami. „Hmm... S tím jídlem bychom fakt měli něco udělat.“ zamyslím se nahlas. Pak své mokré oblečení pověsím na šňůru napnutou vzadu přes prostor pro nosítka. Nic lepšího teď stejně asi nevymyslíme. Ale vzhledem k tomu, že oblečení nemáme neomezené zásoby, jsem pro to, aby ten, kdo půjde ven další - klidně já - šel pod pláštěnkou jen v trenkách ať má nejméně co zmoknout. Asi není důvod se mezi sebou až tak stydět... Přece jen jsme spolu už chvíli strávili, takže na tom nevidím nic hrozného nebo pohoršujícího.

Na naučení řízení nebylo zrovna moc času a hlavně nebyl čas si to vyzkoušet. Teď je ta správná chvíle.
Já to odřídím, pokud to nikomu nevadí, na začátku to možná bude trochu házet, ale já se do toho dostanu uvidíte. řeknu s úšklebkem.
Docela se na to těším, nikdy jsem nic takového neřídil, bude to sranda. Hlavně se ničeho nebát, nejhorší je smrt z vyděšení. hehe usměji se v duchu.

Počkám, než se všichni usadí nebo ulehnou na místa, nachystám se k řízení, ještě si v myšlenkách projdu předchozí lekce. Uvolním se, protřepu si končetiny, ušklíbnu se a zkusím tu mašinu nastartovat.

Všichni, kromě Lisy, jste se zabývali plněním kanystrů dešťovou vodou. Vítr vám rval plachtu z rukou, ale nakonec se vám podařilo naplnit několik kanystrů.

Lisa, na kterou nezbyla delší pláštěnka, mezitím dělala inventuru vašeho proviantu. Měli jste ještě nějaké těstoviny, rýži, několik masových konzerv, několik sáčků cukru i čaje a kávy. Posledních devět plastových lahví s vodou dala Lisa kousek stranou, stejně tak energetické nápoje, kterých už bylo jenom sedm. Krekry, keksy a energetické tyčinky taky dost ubyly, zůstalo jich celkem dvanáct.

Když jste se převlékli do suchého, vyvstala otázka kde usušit promočené oblečení. Měli jste sice pláštěnky, ale i tak jste se namočení neubránili, zejména rukávy, límce a nohavice byly značně mokré. Taky je potřeba dát hlavy dohromady a domluvit se kdo kdy bude řídit, kudy pojedete a kdo se bude střídat u periskopu.

Pluto se už částečně uklidnil a v polospánku vždycky jen tk napůl pootevřel oči nebo zastříhal ušima. Bouřka se trochu uklidnila, ale vítr a déšť neustával. Pohled na palubní hodiny vám ukázal, jak ten čas ubíhá, blíží se další noc. Je už skoro osm hodin večer.

Dešťová voda nachytána a tak prohodím.

"No tak asi už nic jiného nevymyslíme. Pojedeme tedy dál snad narazíme na místa, kde se budeme moci zásobit. Nebezpečí číhá všude a díky této slotě je menší pravděpodobnost odhalení.
Myslím že už není důvod se tu zdržovat. Kdo se ujme řízení a kdo se bude střídat u periskopu. Ostatní můžou koukat z okýnek. Ostatně Pluto i přes lomoz z jízdy uslyší nebezpečí."

Zmlknu a poslouchám ostatní. Vysílačka mlčí a z venčí je slyšet hromy a vidět blesky.

Třeba ne tak úplně, v tomhle dešti a bordelu by sanitka nemusela být moc slyšet, nebo by si nemuseli ti, co nás uslyší hned myslet, že někdo jede. Občas bouřka vyloudí podivné zvuky, tak by to nemuseli moc prošetřovat. Snad... dodám k diskusi.

Nápad s dešťovkou na pití podpořím a vydám se v pláštěnce nachystat kanystry pro nachytání vody. Natáhnu i celtu jak nadhodil Thomas. Když někdo bude chtít pomoct, přijmu to, alespoň to bude rychleji hotové.

Venku je zima, chladný vítr a déšť. Pod pláštěnkou mám jen kalhoty a triko, takže studenou vodu přes pláštěnku cítím. Už ať to máme, vevnitř je příjemněji.

Nastoupím do sanitky s hotovým úkolem. Je asi úplně jedno co najdeme, hlavně když nenastanou problémy. Jestli se třeba lidé ve vesnici schovávají a bojí se, určitě budou mít za nepřítele každého, kdo přijde k jejich domu.

Zatím jsem na vysílačce nic nezachytil, nejspíš mají klid. dám si chvíli pauzu. dumavě sedím v sedadle a přemýšlím o nadcházející cestě.

Prve jsem si myslel, že nějakého chytráka napadlo ostřelovat louku, vedle které jsme, z děl, ale pak mi došlo, že je to jen hřmění, které ke každé pořádné bouřce patří. Bohužel během války bylo častěji slyšet hřmění děl, takže tato asociace se určitě vybavila i Anderovi jako bývalému vojákovi.

„To určitě není špatný nápad Liz. Mohli bychom natáhnout nějakou plachtu a z ní nechat vodu téct do kanystrů.“ upravím trochu Lisin plán. Mohlo by nám to dát nějakou vodu navíc. Jinak s šetřením pitnou vodou samozřejmě souhlasím, i když si myslím, že pít je bezpečnější tu dešťovou než někde z řeky. Už jsem mnohokrát viděl krásnou čistou bystřinu, kde o pár set metrů proti proudu byl převrácený náklaďák nebo hromada mrtvol...

„Ještě bych chvíli počkal a zkusil nachytat tu vodu. Pak bychom mohli zkusit cestovat. Ale je problém, že oni o nás vědět budou a my o nich ne...“ odpovím pak.

Najednou Pluto zvedne hlavu a zavrčí, jenže tak nějak jinak. Seskočí ze sedadla a snaží se schovat, už jen kňučí. Netrvá to ani minutu a je jasné co se děje. Uhlušující rána, hromové burácení a další a další. Jako kdyby nestačilo, že leje jako z konve už takovou dobu. Déšť zesílil ještě víc, pokud je to ještě možné.

" Měli bychom dát prázdné kanystry od vody na chvíli ven, dešťová voda by nám na mytí stačila. Hlavně si musíme dát stranou pitnou vodu a začít s ní šetřit. S jídlem taky. Musíme se podívat, jestli tady někde najdeme nějaké pláštěnky a gumáky, abychom zbytečně neničili oblečení a boty v tom bahně a dešti. Myslíte, že by se té bouřky dalo využíd k našemu cestování nebo je to riziko v té bouřce se pohybovat v sanitě po silnici?" Řekne Lisa a snaží se utišit Pluta.

Poslouchám návrhy a pak také k tomu dodám.

"Máte všichni dobré rady a já bych si z toho vybral, jet dál dokud nenarazíme na místo kde by byla naděje doplnit zásoby.Tam
než, se rozhodneme jak je získáme zjistit situaci pořádným průzkumem.

Sanitku dobře zamaskovat a my dva s Thomasem a Plutem půjdeme na zvědy. pokud to bude vypadat slibně jeden půjde vyjednávat a druhý jej bude krýt. Jen nevím co budeme moci za potraviny nabídnout. Příslib zdravotní pomoci či něco jiného."

Odmlčím se a počkám jak se dohodneme.

„No, rád bych zjistil, co je tady tak důležitého, ale uznávám, že zásob moc nemáme a chce to nějaké sehnat... I když raději bych byl za nějaký příliš nevyrabovaný sklad než vesnici...“ odpovím „Přece jen, když vidím tu spoušť všude, pochybuju že nějaká vesnice toho byla ušetřená a případně se budou chtít podělit.“ dodám pak.

„Jasně, můžeme tam přijet a máchat zbraněma... Ale tomu bych se rád vyhnul. Zvlášť když tenhle krám nemá kanon a ani skoro žádný pancíř.“ dodám a vzpomenu si na to, jak jsme takhle jednou přišli o celou rotu transportérů jen proto, že ve vsi chtěli získat jídlo násilím a v jednom z domů nocovala nepřátelská průzkumná četa s pár raketomety...

Přesně... otočím se na sedadle a ukážu na Lis. Jeďme radši dál. řeknu a otočím se zpět.

Poslouchám a přitom přemýšlím so dál. " Ono se to možná nezdá, ale docela by to chtělo doplnit nějaké zásoby. Energetické tyčinky docházejí, sucharů už máme taky jen pár. Odhaduji, že nám jídlo celkově vydrží tak na dva, maximálně tři dny. Taky by neuškodila trochu změna jídelníčku. Dala bych si brambory nebo aspoň kousek chleba..."

Odmlčím se a zasněně si zavzpomínám na čerstvá rajčata nebo třešně, sýr by byl taky dobrý. A mléko!

Potřebujeme najít nějakou vesničku, třeba jen malou, zapadlou, ale kde bydlí nějací farmáři. Myslíte, že bychom mohli risknout dostat se na silnici a jet třeba jen na slabé světlo? Docela bych nerada zůstávala na jednom místě moc dlou. V tomhle počasí těžko vyletí helikoptéry, takže by snad šance byla. Co třeba namířit někam k horám? Nebo vy vážně chcete prozkoumávat okolí řeky tady? Sice, pravda, nevíme co tady je, že se tu o to bojuje, ale víme, že nejméně dvě skupiny proti sobě tady jdou. Vážně se do toho chceme zamíchat?"

***************************
omlouvám se za zdržení, bývám dlouho v práci

Pěkně ještě dospávám.
Sakra, já jsem musel usnout. vylekám sám sebe, chtěl jsem být déle vzhůru kde jsem vůbec skončil?
Začnu hledat lístek , kde jsem si snad zapsal dobu, kdy jsem kterou frekvenci zkoušel.
Jak mířím dopředu k vysílačce, trochu, aby nepršelo dovnitř pootevřu okýnko nebo dveře, aby se nám v sanitce hnul trochu vydýchaný vzduch.
Posadím se do sedadla a mrknu na lístek, kdy jsem skončil se zapisováním.

Ostatní se zatím baví, co budeme dělat dál.
Já bych tady moc dlouho neotálel. Venku je fakt mokro takže než to uschne může trvat dlouho, navíc ještě pořád prší a pak by jsme nemuseli zamést naše stopy. Proto bych jel radši dál, klidně kolem řeky, teď by se bahno po projetí sanitkou mohlo vrátit zpátky kde bylo a když se bude dařit, nezanecháme stopy. Je fakt, mokro a jídlo máme, ale měli by jsme sehnat i další čisté a suché oblečení. Snad bychom cestou na něco narazili. na chvilku zvednu jedno obočí ve smyslu, "co na to říkáte?"

Probudil jsem se odpočatý a po protahování, abych zjistil jak jsou na tom mé svaly a rozproudil krev, jsem pronesl kouknuv zkusmo ven.

"No do toho sajrajtu by ani Pluta nevyhnal. Navrhuji vyčkat až vyleze slunce a vysuší to bahno. Zásoby máme, tak dáme odpočinek s pořádným jídlem a podle počasí se rozhodneme co podnikneme dál. Budeme se ti co nebudou zaměstnáni přípravou jídla střídat u periskopu. Já jen občas vylezu, abych vyvenčil Pluta a moc se nezasvinil, budu pod stromy, kde jen není tolik bláta."

Když nikdo nic nenamítne tak vezmu Pluta na vodítko a poctivě se vyhýbaje rozbředlým místům jej vyvenčím. Při té příležitosti jej nechám větřit jestli neucítí nebezpečí a rozhlížím se kolem.

„Hm... Nic moc.“ okomentuji situaci po vyhlédnutí z průlezu „Jak to s tím průzkumem vidíte?“ zeptám se ostatních. Zásoby nějaké máme, takže klidně můžeme zůstat v sanitce případně jejím blízkém okolí a nachytat třeba dešťovou vodu do kanystrů když se nic moc jiného dělat nedá...

Déšť neustále a se stejnou intenzitou bubnoval na střechu sanitky. Venku už nebylo vidět téměř ani na krok, vysílačka mlčela. Ander si šel lehnout dozadu na lůžko, Thomase nikdo nemusel dlouho přesvědčovat a šel si lehnout taky. Lisa se stočila do klubíčka na zadním sedadle, Daet nakonec taky usnul, na lůžku v ošetřovně. Pluto se uvelebil na zadním sedadle, jako kdyby hlídal, aby někdo neunesl Lisu. Noční ticho přerušilo občas něčí zachrápnutí, jinak byla noc klidná.

-----------------

Postupně jste se začali probouzet, déšť stále bubnoval na střechu, ale už ne s tak silnou intenzitou. Pohled z okna sanitky vás jistě překvapil. Kolem dokola, kam oko dohlédlo bylo bahno, místy se vytvořila jezírka špinavé vody. Na nějaký průzkum to vůbec nevypadalo...

Usrknu čaj a promluvím.

"No nevím jak vy, ale já si potřebuji zdřímnout. Kdyby jste přišli na něco důležitého, tak mne klidně vzbuďte. Až si odpočinu a přestane pršet, tak bych vzal Pluta a šel se mrknout do míst, kde jsme byli, jestli tam nenajdeme nějaké stopy nebo předměty, co by nám napověděli o co se ty dvě skupiny zajímaly.

Popřípadě kam ti co byli pěší odešli."

Počkám jestli bude k tomu mít někdo návrhy a pokud ne tak se pokusím někam natáhnout a usnout.

Rychle se převléknu do suchého a natáhnu se pro čaj na tácu „Já bych si tedy s dovolením vzal. Děkuju Lis.“ prohodím když si beru kelímek životabudiče.

„To není špatný nápad Daete.“ ocením návrh na pozorování okolí periskopem a zároveň sledování frekvencí, na kterých bychom se snad mohli něco dovědět. „Takže nikdo netušíte co by mohli být zač?“ zeptám se ještě na to co mě trápí. Přece jen není příjemné vědět že se tu kolem nás pohybují takhle vybavené skupiny které k nám asi nemají úplně přátelské vztahy...

HALO HALO, HRAJEME?