Údolí slz (3 strany zpět) | Herna - Aragorn.cz

Vlastně jsem nešel ani nijak konkrétně něco zkoumat nebo hledat. Spíš jsem si chtěl jenom trochu vyčistit hlavu, což se mi ale moc nepodařilo. Zase se mi vracely všechny zážitky z minulosti kdy v mých patách kráčela smrt. Kdyby umřel v boji, bylo by to snazší, ale takhle jsem ho zastřelil na útěku. Ano, ohrožoval nás, ale i tak...

Každopádně mě z přemýšlení probere hlas Lisy v komunikátoru. "Ne, nic zajímavého. Vracím se zpět." odpovím a skutečně zamířím k sanitce. Jestli se na mé místo řidiče usadil někdo jiný, nevyženu ho. Pokud tam ale nikdo nesedí, klidně si opět zaberu řidičské křeslo

Zvednu hlavu a usměju se. " Ne ne, já jsem zvyklá a nejsem ospalá. Můžu se vyspat třeba po cestě. Thomas by se měl prospat a ty taky. Budete se asi střídat v řízení, tak ať si odpočinete. My tady ještě musíme probrat s Alex jak to bude dál."

Zapnu pojítko a řeknu do něj: " Thomasi objevil jsi něco? Měl by ses vrátit a na chvíli se prospat. "

Pak pohladím Elenku po vláskách a musím se usmát jak na ni Pluto kouká, jako na svatý obrázek.

Chvíli ještě pozoruji tu zdánlivou idylku, která kolem sanitky teď zrovna panuje. Pažbu samopalu opřu o zem a jen celý tenhle výjev sleduji. V duchu jsem ale někde úplně jinde. Před lety, daleko, s úplně jinými lidmi a hlavně ženou. Válka nakonec ale karty rozdala úplně jinak a nikdo z nich už není mezi živými.

"Díky. Já se asi ještě trochu projdu." odpovím Lise po nějaké době kdy jsem moc nevnímal, co se děje kolem mě

S dojetím sleduji jak je Elenka šťastná v náručí maminky.

Až když Lisa zmínila lůžka jsem si uvědomil jak sem unavený. Jen sem pomyslel na spánek a už začínám zívat.

"Pluto si koukám Elenku oblíbil. No tak mohu být klidný on bude hlídat i když třeba bude dřímat. Za to já usnu jak špalek. Zalehnu v ošetřovně."

Řeknu notně zívaje.

"Budit prosím jen v nutném případě."

Dodám a zamířím se natáhnout k spánku na ošetřovnu. Sundám si boty a svrchní oděv. Sotva se hlavou dotknu polštáře odeberu se do náruče Morfeovy.

Máte připravená dvě lůžka v ložnici a jeden se může natáhnout v ošetřovně, všechno jsem převlékla a vydezinfikovala. My to tady ohlídáme, že ano Alex. A Elenka nám pomůže, viď broučku. "

Lisa se usměje na holčičku a pohladí ji po vláskách. K jejímu překvapení se Pluto najede zvedne a sedne si těsně vedle Elenky a doslova zakňourá na Lisu. " To víš Pluto, taky nám pomůžeš, hlavně hlídat nebo bys chtěl vyprat prádlo?" Podrbe pejska za uchem a zasměje se u toho.

Pluto malinko zakňoural, když jste se podívali co se děje, uviděli jste Elenku jak si protírá očka. Pak si všimne Alexi a vyskočí." Maminko, maminko moje!" Ještě štěstí, že Alexa stihla polévku dojíst, jinak by ji Elenka rozlila jak se pověsila mamince kolem krku.

" Elenko opatrně, maminka ještě není úplně zdravá, nesmí teď zvedat těžké věci, víš. Taky ti dám polévku, jistě máš hlad." Snaží se Lisa malou upokojit.

Holčička se na Lisu podívá a pak rychle Alexu pustí a přikývne. " Ano paní doktorko." Zatváří se u toho opravdu vážně, ale pak alespoň chytne maminku za ruku a kouká na ní jako na svatý obrázek. " Pojď si sníst polévku, potřebuješ být silná, ty moje statečná dceruško." Elenka se pustí do jídla, doslova hltá každé sousto.

Na naši novou společnici se trochu unaveně usměji, ale dál jí nijak víc pozornosti nevěnuju. Budeme se odsud muset pak zase rychle dostat, takže zatímco ostatní jsou ještě u ohně, já se vydám pořádně prohlédnout dům a jeho okolí v naději, že najdu ještě něco užitečného

Během představování při vyslovení mého jména přikývnu s pohledem na Alexu. Opatrně si jdou přisednout.
Evidentně ještě není zotavená, takže si nechám povídání na jindy, konec konců, sám se trochu natáhnu kde to půjde, zapřu si rukama hlavu a jen se zaposlouchám.

"Jistě hned ji ohřeju a naservíruji. Dvě naběračky nebo raději tři je jí ještě dostatek. bude dost i pro dcerku až se probudí. Spí a hlídá ji Pluto. Bude mít radost až uvidí mámu a to bude na její dušičku balzám o tom žádná jako, že se Ander jmenuji.

Doktorko skládám vám poklonu jak rychle jste dala dohromady naši pacientku."

Odspěchám, abych připravil polévku.

Než se malá vzbudí a chlapi se posilní polévkou, seberu se a jdu se podívat na pacientku. Trvá to dost dlouho než se znovu objevím a se mnou jde žena, kterou jsem za pomoci počítače, dermů a podobně, léčila. Vím, že ještě není úplně fit, ale je na tom podstatně lépe. Na sobě má bílé tričko a doktorské kalhoty, dole kapku ohrnuté, protože je skoro o hlavu menší než já.

" Alexo, tohle jsou Thomas, Ander a Daet. Zbyla nám ještě polévka, pro Aůexu:"

Jen sem dodal k tomu co jsem se dozvěděl od kluků co je se zajatcem.

"Ať se to vezme jak chce máme o jednu starost míň. Nemusíme hlídat zajatce a máš pravdu mrtvej nemluví, když jsme u toho, řekl něco než jste ho eliminovali?
No my jsme trénovali střelbu z pistole nasucho tak, že jsme dali na úderník filtr z cigarety, aby se nepoškodil. Střelba nasucho je dobrá k tomu, že se naučíš držet správně zbraň a nestrhnout zbraň při stisku spouště.

Jinak dobrou chuť."

Chvíli odpočinku si zasloužíte a pak bychom se mohli poradit co dál. Především kdy budou všichni schopni pokračovat v přesunu. na můj vkus jsme tu už hodně dlouho.

Zmlknu a nechám je v klidu jíst. Občas kouknu směrem k Plutovi jestli je v klidu, nebo jestli mi dá najevo, že se dívenka probudila.

V duchu si myslím.

"Vím, že to chce trpělivost, ale už bych se rád dozvěděl co nám řekne maminka. Snad se už brzy probere. Věřím, že to bude brzy."

„Tak naštěstí ten výstřel byl celkem tichý. Neměl by k nám nikoho přilákat...“ odpovím Daetovi když se vrátím. „Dobře, neboj, příště dostaneš příležitost. I když já bych ho na vašem místě asi ani nesvazoval. Vyslechnout a pak se ho zbavit. Čím víc živých za sebou necháme, tím hůř pro nás.“ vysvětlím mu svůj pohled na věc.

„Hele... Kdybys prošel válkou jako já, taky bys nebyl špatný střelec. Ale nábojů máme celkem dost a zbraně celkem tiché, takže někdy si zastřílet jít asi můžeme. Ale trénink nasucho také není od věci.“ dodám, ale nechci ho nijak poučovat. Myslím to upřímně a chci mu pomoct. Každý z nás toho musí zvládat co nejvíc...

„Není třeba hlídat. Vysvětlím později.“ odpovím jen Anderovi. Najednou si připadám celkem unavený

Elenka se zavrtí a ze spánku broukne: " Maminko... mamííí" Lisa se k ní nakloní, pohladí ji po vláskách: "Spinkej broučku."
Pak se otočí na Andera a položí si prst na ústa.

Pluto se zavrtí, ale netroufá si štěknout. Lisa na něj koukne, proč se tak vrtí a pak se usměje a pootevře dveře sanitky. Pluto vyskočí ven, aby se za chvilku vrátil. Vděčně se po Lise podíval a pak ji olíznul ruku. Nalila mu do misky vodu, kterou hned začal pít. Pak už svou pozornost znovu přenesl na dívenku.

Než oba chlapi dojdou do sanitky, vystoupí a udělá jim místo k sednutí k jídlu. Lisa, stejně jako Ander je zvědavá co se děje, že jdou oba z domku ven....

Hleděl jsem si Jídla. Pluto v klidu pozoruje Elenku.
Kouknul jsem k domku a nevím co si mám myslet o tom co vidím.
Daet i Thomas jsou venku.

V hlavě mi proběhlo. "To nikdo nehlídá zajatce?"

Počkám až Dojdou k nám. Snad nám objasní své chování.

Hořím zvědavostí a tak nakonec houknu do pojítka.

"Co se děje? To nikdo nehlídá zajatce?"

Obrátím mrtvolu a překvapí mě, jak čistě jsem ho zabil. Ale co, aspoň se s ním teď už nemusím nějak zvlášť štvát. Odtáhnu ho kousek stranou a přehodím přes něj nějaké větve z mladých stromků rostoucích kolem.

Pak se ale vydám zpátky k ostatním. Hlavně tedy ještě jednou prohledat dům a podívat se, co tu po těch vojácích zůstalo. Stejně nemám úplně co na práci když o zraněnou ženu se stará Lisa a s dívenkou Ander

Během představování se přidám "Daet, těší mě.". Vidím, že je tu dost práce, není třeba otálet, Ander s Lis budou u sanitky.
Hned na to se vydávám zpátky do domku k zajatci. Možná už by mohl být vzhůru. Rozhovor mezi Anderem a Thomasem jsem ještě zaslechl.
Na cestě k zajatci si to zkusím promyslet.Uvidíme, je dost možné, že o ženách ve sklepě ani nevěděli. Je to těžká situace, každý se bude snažit lhát jen aby přežil. Někdo zná triky jak poznat, když někdo lže, možná nám pomůže pouze sledovat jeho tep. Uvidíme.

Odpovím Thomasovi na otázku zda mi něco dívenka nebo její matka neřekly.

"Thomasi ještě nevím co se tady stalo snad mi časem Elenka nebo její matka něco řekne. Taky mne to zajímá jen nechci Elenku obtěžovat otázkami než si odpočine.
Zkus něco dostat z toho zajatce. Ten si žádné ohledy nezaslouží pokud to byli oni co Elence a její mamince ublížili. Co když se oni také schovávali před těmi agresory.
Je to nepřehledná situace a my zatím nevíme, kdo jsou zač ti s helikoptérou a ti co se před nimi schovávají.
Počkáme až co nám řekne maminka Elenky. Lisa říkala, že se z toho dostane.
Jdu se věnovat jídlu a Elence."

Věnuji se přípravě jídla a čekám až se Elenka vzbudí.

„Ahoj maličká...“ pozdravím holčičku a zamávám jí, když Ander zmíní moje jméno „Strejda má pravdu. Maminka bude brzo v pořádku, ale chvilku to s námi musíš zvládnout, ano?“ snažím se ji trochu rozveselit. Pak ale vyrazím za Daetem a zajatcem.

„Zvládáš? Víš, co se tu stalo?“ zeptám se ho pak a stočím pohled k zajatci. Pomoct matce s dítětem je jedna věc, ale dávat z našich malých zásob někomu, kdo jim ubližoval.. No, to se mi úplně nezamlouvá...

Holčička uviděla maminku a ta ji oslovila jménem.

Hned jsem toho využil a konejšivě promluvil.

" Podívejme se jaké máš krásné jméno. Elenka a já jsem Ander tohle je Thomas, Daet a naše doktorka se jmenuje Lisa. Doktorka tvou maminku určitě vyléčí. ostatně jak se maminka jmenuje. Kde bydlíte.

No a my teď musíme udělat něco dobrého k snědku.
Voda se už vařila pro paní doktorku. Tak jenom doplníme hrnec a uvaříme slepičí polévku.
Slepici nemáme, ale máme kostky se slepičím bujónem, brambory a nějakou tu zeleninu.
Zatím ti namažu chléb s máslem a k tomu trochu salámu.
Až to sníš tak ti nachystám vpředu v sanitce místečko na spaní.
Musíš si odpočinout a až se probudíš budeš moci za maminkou."

Jak jsem řekl tak jsem i udělal. Jen jsem doufal, že Elenka po přestálém šoku usne. Pokud se mi podaří ji uspat tak se budu věnovat vaření a Pluta nechám hlídat její klid.

Po dlouhé době aspoň mně se to zdálo jako věčnost vylezla Lisa ze sanitky s dobrými správami a s požadavkem který ji milerád splním.

"Liso to jsem rád, že máme pro Elenku dobré správy. Udělal jsem ji vepředu v sanitce místečko naspaní a Pluto jí hlídá až se probudí bude moci za maminkou?
A co se týče polévky tak ta je uvařena, Měl jsem stejné myšlenky a chutě. Co dalšího si dáme k jídlu, to se poradíme.

Hoši jak to vypadá se zajatcem? Mám uvařenou polévku. mám vám ji přinést nebo si dojdete?"

Se spokojeným úsměvem se podívám k sanitce jestli Pluto hlídá. je mi jasné, že ano Elenku si oblíbil jen, kdyby už se probudila tak by skákal radostí.

Žena byla lehoučká a tak vám dalo nejvíc práce uhlídat, abyste s ní moc netřásli, když jste šli po chodech nahoru. Jakmile jste vyšli z domku, holčička hned zoufale zavolala: " Maminko, maminko moje." Žena se snažila vyloudit úsměv a tichým hlasem odpověděla: " Elenko, počkej tady na mě. Paní doktorka mi pomůže.

Lisa otevřené dveře do části sanitky, kterou jste si nazvali ošetřovna, přidržela a přitom řekla: " Za chvilku jsem tady, přendejte paní na lehátko a aspoň jeden počkejte než přijdu. Budu potřebovat teplou vodu, můžete to nějak zařídit?" Pak otevřela druhou část sanitky, ložnici, a ztratila se vám na chvilku z očí. Po malé chvilce se objeví a má plné ruce prádla a ručníky.

"Tak ty jsi Elenka? Chytrá holčička, chránila jsi maminku, viď. Já teď půjdu maminku ošetřit a ty by ses měla najíst a pak si lehnout a chvilku spát. Až se vzbudíš, mamince už bude líp, uvidíš." Pohladila holčičku po vláskách. Mrkla na Andera, aby se o ni postaral. Když šla kolem Daeta a Thomase, ještě řekla: " Kdybych potřebovala pomoc, zavolám vám. Jinak se snažte tu malou upokojit a hlídejte toho zajatce, aby neutekl." Věděla, že je jim to jasné, ale raději to připomněla.

Pak už šla do sanitky, když byli všichni chlapi venku, zavřela dveře...které se otevřely po dlouhých skoro třech hodinách. Vypadala dost unaveně, ale celkem spokojeně. " Několik dní si poleží, avšak nejhoršího už se bát nemusíme. Teď ji musíme nechat vyspat a uvařit silnou polévku. Jistě máte i vy hlad, jako já."