Hrdinové z Brannanu II. (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

Vypadá to, že se situace mírně uklidnila a hovor nabyl konečně určitý směr. Trochu sem počítal s tím, že nás kněžka rovnou vyhodí. Nu zdá se že se tak nestalo, prozatím.

"Nedávno jsme se utkali u města Horov v Bronzových horách s horským trollem. Škodil horníkům. Práce to byla těžká a tvora jsme nakonec udolali. Není vyloučeno, že se s podobným stvořením potkáme někdy v budoucnu. U protivníků tohoto typu budeme ale vždy ti slabší a tak je třeba vědomostí abychom ze střetnutí vyšli nakonec vítězně. Když to zbecním zajímalo by nás zda některá z vašich knih pojednává o obrech."
Pak ještě rychle dodám
"Je samozřejmé, že pokud nás necháte nahlednout do nějakého z vašich svazků, které pro nás budou přínosné, zanecháme n vašem oltáři nějaký dar."

"S knihovnou pana Derendela se náš skromný příbytek nemůže rovnat, ale pár knih zde máme. Některé jsou i velmi vzácné. Vůbec nevidím problém vás tady nechat v některých listovat. Jen stále nevím, co to vlastně za mytické bytosti sháníte."

Pak si vás prohlédne a zcela vážně a bezostyšně řekne

"Ale jak jistě chápete, i náš řád musí z něčeho žít..."

Prohlédnu si paní Aivu a jelikož jsme domluveni se Ziggym, že nebudu moc mluvit, jen se pousměji. Ale něco si prostě líbit nenechám.
"Drahá paní, nebejt těch, který někoho občas bacej po hlavě, modlila by ste se možná někde v chatrči a né v takovimhle honosnym svatostánku. A i takový jako my, občas potřebujeme něco se dozvědět a kde jinde než tam, kde se uchovávaj písemnosti o všem možným."
Potom už zase mluví Ziggy a hned trefně v duchu rozhovoru poukáže na mě, co se mlácení po hlavě týče a já se za to nestydím.
"Jsem zvědavej jak tohle dopadne, zamrzlá panna tady bude rozdávat moudra a dělat se hogo fogo."
Raději se otočím a prohlížím si znova výzdobu a výbavu tohoto svatostánku.

// Večer napíšu, před chvilkou jsem přijel z práce.

Nu o éterickou bytost jak nám paní Aiva předvedla se nejedná a možná jsem i radši. Dám hlavu mírně na stranu a ještě jednou si představenou prohlédnu. Za takové přivítání by se nemusel stydět snad i trpaslík.
„Musím uznat, že jste nás Aivo odhadla celkem trefně. Nicméně nevidím důvod proč by poutníkem nemohl být někdo jako my. Putujeme světem a konáme skutky, které lidem pomáhají. A byli jsme obdarováni schopností tlouct někoho po palici. Tak ji využíváme“
Poplácám po rameni Zagona a zakřením se na něj.
„Tady mistr Zaggon je v tom přeborník a já sem Ziggy."
Pokynu hlavou v zdvožilém pozdravu
"A teď k tomu co bychom potřebovali. K našim skutkům musíme dobře poznat místa do kterých dorazíme. A to podrobně a v souvislostech. Je to důležité, aby naše skutky lidem opravdu pomohly. Nic není černobílé a pokud se odhodláme někoho bít po palici, což má pro něj většinou fatální důsledky, musíme vědět, že nedošlo k omylu. Nyní jsme v zapeklité situaci, jelikož netušíme, kde palici co bychom měli rozbít vůbec hledat. Jedná se totiž o hlavu patřící bytosti dalo by se říci až mytologické, magické či mýtické??? No prostě takové o které se mezi lidmi prostě běžně nemluví. Napadlo nás tedy, že by bylo možné něco o stvořeních prastarých najít v nějaké knize a jak jsem říkal úplně na začátku bylo nám doporučeno, že nějakými knihami prý disponujete.“
Ukončil jsme dlouhou řeč a zvídavě jsem se zadíval na Aivu. Moc nedoufajíc že se dobereme nějakého výsledku.

"Tak na poutníky bych vás rozhodně netipovala," odpoví žena na Ziggyho sdělení "spíš bych vás tipovala na nějaké dva týpky, co spíš než život v pokoře a rozjímání a hledání boží pravdy rozbijí někomu hlavu." Její upřímnost vás zaskočila.

"Já jsem Aivy a jsem představená tohoto skromného svatostánku. Omluvám se, ale já vážně nevím, co vás přivádí k nám. Jak jsem pochopila, chcete něco vědět, ale nerozumím moc tomu, co by to mělo být."

Vstoupíme do svatostánku a je vidět že této skupině se opravdu daří a nebo má prostě štěstí. Tak jako tak je v kostele velmi příjemně a příjemně to tam i voní.
Madam co nás přijde přivítat je pro mně víc jak přitažlivá, ale nehodlám nic pokazit a tak jen zdvořile pozdravím a nesnažím se jí civět na poprsí jako bych to jinak udělal.
Sklopím zrak a tiše koukám okolo a nechávám to na Ziggym, jak jsem slíbil.

Pán Jeskyně 26. listopadu 2019 14:05
Nic si z toho nedělej, je to všude stejný, do toho pár restíků, které je potřeba do konce roku dodělat a vyřešit a najednou není čas na nic.

Při pohledu do svatyně se trochu zarazím, podobnou výzdobu bych čekal ve vykřičeném domě. Když k nám vykročí spoře oděná zralá a pohledná žena, chvíli mi trvá, než zaženu myšlenky typu, …vypadá trochu jako bordelmamá… Prostě a jednoduše mě to trochu vykolejí a začínám mít podezření, že si z nás strážný udělal dobrý den. Zhluboka se jednou nadechnu dlouze vydechnu a když k nám pohledná žena dojde snažím se působit co možná nejklidněji.
„Buď pozdravená velevážená“
Pozdravím ji a mírně se ji ukloním
„Přivedla nás sem rada jednoho dobrého muže, který nás poutníky informoval, že v této svatyni, by mohla být ukojena naše touha po vědění“
Nechvíli se zarazím a skousnu si ret za ne zcela šťastnou volbou slov a snažím se soustředit na to abych hleděl ženě výhradně do očí.
„Rádi bychom se dozvěděli něco o všeliké fauně či flóře v okolí blízkém i dalekém a bylo nám řečeno, že zde bychom snad mohli nelézti nějaký svazek o této problematice pojednávající.“
Ani nevím jak začal jsem mluvit jako pár učenců, které jsem kdysi poslouchal v jedené krčmě nedaleko univerzity. Radši už nic nedodávám a počkám co se dozvím…

Když spatříte vnitřek kaple, jste více, než jen obyčejně zaraženi. Tohle jste fakt nečekali. Kaple je zařízena velmi pohodlně. Stěny jsou lemovány látkami, uvnitř je sice přirozené šetro, to ovšem rozráží hojně umístěné zapálené lucerny s růžovými nebo červenými stínítky. V kapli výrazně něco voní. Sladká vůně dokresluje pocit pohody a intimnosti.

Ještě víc jste překvapeni, když vám jde vstříc představený chrámu, kterým je žena. Odhadujete, že by jí mohlo být někde mezi 40 a 50 lety, ale kdo ví. Vypadá, že o sebe pečuje, takže by mohla být i starší. Anebo mladší. Je nádherná. Po ramenou jí padají dlouhé, slámově zlaté kudrnaté vlasy. Její oblečení ukazuje možná víc, než by mělo. Ale to nejdůležitější skrývá.

Mile se na vás usměje a velmi příjemným hlasem povídá "Vítám vás. Co vás sem přivádí?"

//V nejbližší době se k nám přidá jeden hráč.

//Moc se omlouvám za nepřítomnost. Nevím, jak u vás, ale u nás už začalo předvánoční období, které je plné nejrůznějších povinností, porad, návštěv, chlastaček a obyčených večírků a tak podobně, a tak jsem úplně prachsprostě na Aragorn zapomněl.

" V tom máš asi pravdu, že si asi počkáme. Třeba se do tý doby naskytne jiná možnost jak sehnat stříbro, aby to nevzbudilo pozornost."
Ale to už jsme u kaple a opatrně a s jistou pokorou vstupujeme dovnitř.
"No jen doufám, že po nás nebude chtít třeba pro změnu zase uklízet, to bych šel hned hledat toho vlkodlaka radši."
Odpovím ještě na dodatek Ziggymu a lehce hlasitěji se zasměji. Hned se ale chytím za pusu a rozhlídnu se, jestli se náhodou někdo necítí být rušen.
"Jak já nesnáším tyhle pánbíčkáře, jako věřit se má, ale vocat, pocat"

Vyslechnu si Zaggonovo doporučení a jen přikývnu hlavou.
"Hlavně si myslím, že je to ještě dost přečasné. Mám takové tušení, že než začneme shánět stříbro proti vlkodlakovi tak uplyne nemálo dní, nemluvě o tom, že netuším, za co bychom ho nakoupili"
Než dojdeme ke kapli dodám ještě
"Doufám, že si zítra vyslechneme alespoń trochu méně zapeklité nabídky práce než ty co nám přednesl alchymista."
Pak nezbývá než uctivě překročit práh kaple, pokorně se poklonit neznámému božstvu a porozhlédnout se po nějakém knězi, který tento svatostánek zpravuje.

Ziggyho předpoklad byl správný. Z výšky od pevnosti máte město a jeho okolí jako na dlani a tak není problém najít i stavbu kostela. Rozloučíte se tedy se strážnými, kterým, zdá se, asi bude za chvilku končit služba před branami. Sejdete cestou zase zpět do města a zamíříte si to směrem ke kostelu. Je vlastně jen jednu ulici od náměstí.

Možná byste od té budovy čekali víc, možná ne. Spíš než kostel byste řekli, že je to kostelík, kaplička nebo tak něco. Vzhledem k tomu, že ale o způsobu uctívání zdejšího boha toho tolik nevíte, nepřijde vám to vlastně ani tak divné.

Vše, co o náboženství víte je, že se v zemi běžně uctívá dvanáct bohů. Kterému patří ale tato svatyně, to nejste nyní schopni zjistit.

"Jak je libo, klidně si mluv, stejně víš co chceme, nic víc není třeba."
Odpovím Ziggimu a pomalu kráčíme ke kostelu.
Rozhlížím se, pozoruji okolí a přemýšlím nad tím dračím vejcem. Draky znám jen z našich bájí a vyprávění starších a nikdy to nebylo příliš šťastné setkání.
"Hele Ziggi ještě k tomu lovu třeba na ty vlkodlaky, to potřebujeme stříbro a pokud se budeme tady ve městě po něm shánět, myslím že na sebe můžeme strhnout nepříjemnou pozornost. Snad nám pomůže ten správce, Derendel."

Podívám se na město a zkusím najít kostel, či jeho věž, která předpokládám bude vyčnívat nad střechy okolních domů. Pokud tomu tak není, optám se strážného na cestu. Nakonec poděkuji a vykročím ke kostelu.
„Uvidíme jak v kostele pořídíme. Radši bych si moc nadějí nedělal.“
Odpovím Zaggonovi, po chvilce přemýšlení dodám.
„A o alchymistovi bych se raději moc nezmiňoval, netuším jak se kněz dívá na alchymistovo umění, tuším, že ne úplně vlídně. Pokud ti to nebude vadit nech prosím abych s knězem promluvil první já, něco vymyslím…

"Tak do kostela bych tedy určitě nešel."
Suše poznamenám, když se strážný o něm zmíní.
"Co spíš nějaká ta kovárna, docela rád bych se trochu protáh u kladiva a taky si přelíznul sekeru na brusu."
Opatrně vezmu sekeru do ruky a zvídavě si ji před strážným prohlížím, jestli je opravdu třeba ji nějak poupravit.
"Zase den čekat, asi si projdu alespoň město a seženu si třeba nějakou mapku města a okolí, mohla by se hodit. Třeba se nakonec ta knihovna hodit bude, ale proč zrovna v kostele. Tfuj, blázni v kutnách nebo co to maj na sobě."
Otočím se na Ziggyho.
"Možná že bych šel i s tebou do tý knihovny, třeba bych se moh podívat po nějaký mapce města a okolí, mohla by se hodit. Ty budeš určitě hledat nějaký poznadky pro toho alchymistu co?"

"Sice přesně nevím, co to je, ale pokud někdo shání nějaké knihy, sice teda nevím k čemu, tak pokud vím, tak pan Derendel má slušnou sbírku. A taky bych se kdyžtak zkusil zeptat dole v kostele u velebníčka Mníška. Ten, teda si myslim, tam taky nějaký má."

Celkem se podivujete, že se s vámi strážný takto vybavuje, pak vás ale napadne asi správný důvod - nuda, která je při stráži pevnosti může být rozbořena jenom frontálním útokem (na který to dnes nevypadá), nebo dotazy návštěvníků pevnosti.

Pokývám hlavou, na znamení že rozumím. Zde víc nezmůžeme. Nezbývá, než vymyslet jak užitečně strávit čas do zítřejšího odpoledne. Jeden nápad mi bleskne hlavou. A podívám se na strážníka, na chvíli zaváhám, ale nakonec se přeci jen zeptám.

„Mnohokrát děkujeme za informaci, zítra se určitě dostavíme. Jen bych se chtěl dotázat zda je tu ve městě nějaká veřejně přístupná knihovna?“