Hrdinové z Brannanu II. (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

"Nějak sem ti nerozuměl, zkus to znovu a nedělej hlouposti. Neškrtim tě, tak mluv a nezdržuj nás."
Houknu zase na muže, kterého si držím hezky u těla. Jen okem mrknu na něco co šplouchlo do bahna.
"Ještě že rybám bahno nevadí, když to urychlíš, pomůžu ti ty ryby i umejt. Takovej sem dobrák, tak dělej."
Lidí okolo si moc nevšímám, ale přeci jen si v rychlosti omrknu okolí, jestli nemám někoho, moc nepříjemně v zádech.
Hobit mezi tím prohlíží vůz s nákladem ryb.
"Tak co, jak to vypadá Edmunte."
Snažím se popohnat hobita, aby se to tu nestrhlo v nějakou potyčku.

Keď vidí, že s vozíkom nehnem, neváham a prehladám ho na mieste. Zatiaľ však trpaslíka nechám, aby poriadne prešacoval podivína. Sem tam ich omrknem, aby som sa uistil, že ho neprizabil. Nakoniec sa otočím k hlúčiku ľudí a pousmejem sa.
"Ctihodní ľudia, prosím vás, sme vyslanci z hlavného mesta a prešetrujeme tu zmiznutia. Pokiaľ máte nejaké informácie, náš pobočník z Brannanu sa vám patrične odvďačí."

Keď vidím, čo robí trpaslík, trochu ma zamrzí, že ma nepochopil. Chcel som si vziať toho chlapíka bokom a porozprávať sa. To mi však nevadí. Sledujem, ako sa zachovajú ostatní. Chcem prehliadnúť jeho vozík a hneď, ako sa mi naskytne príležitosť, preklepnem si ho.

"Dobrá tedy, jdu ho krapek proklepnout."
Pousměji se, hodím si sekeru přes rameno a otočím se k tomu muži s vozíkem plným ryb.
"Hej ty! No ty , ty s těma smradlavejma rybama.!"
Hlasitě křiknu na něj a sekerou kterou jsem měl přes rameno, ukáži přímo na něj a potom zase dám sekeru na rameno a rychlím krokem se k němu blížím.
"Ani se nehni nebo budu muset tebe a tu kárku krapek poupravit."
Než by se jeden nadál, jsem na dosah sekery od něj a to už vím, že mi neuteče.
"Co tu vokouníš, přídeš mě podezřelej, jako bys nás sledoval a já nesnášim šmíráky a vobejdy, co si mě moc prohlížej. Vyklop co tu děláš, nebo tě těma tvejma rybymy tak nakrmim, že ti praskně bachor."
To už stojím u něj, jednou rukou ho chytím kolem krku a druhou rukou se sekerou mu naznačím, že to myslím vážně.
"Tak bude to! Kápni pravdu nebo se nažereš, že ti bude dlouho blbě.!"

"Hodinu? Nevím zda to bude stačit! Bude se ale snažit."

Rychlým krokem opouštím své dva společníky. Ještě zaslechnu jak hobit upozorňuje na nějakého muže, ale nevěnuji tomu pozornost.

Musím se dát do pořádku. Potřebuji se umýt a převléknout se. Pak také potřebuji meditovat. To kouzlo co jsem seslala ve stokách mě hodně vyčerpalo. Nevím nevím zda mi hodina bude stačit.

"Iba to, že nás sleduje," nakloním sa a pošepkám Zaggonovi do ucha. "Niekde som ho videl, len si ho hneď neviem zaradiť. Nechávam to na tebe. Len, prosím ťa, strop scénu. Niektorí to nemajú radi," odvetím pokojným hlasom a trochu sa odsuniem.

Podívám se na hobita, když začne nenápadně ukazovat na muže s rybami.
"Co je s ním, je vám nějak povědomej nebo co?"
Šeptnu na něho a opatrně si na chvilku toho muže prohlídnu.
"Co by na něm mohlo bejt tak podezřelího, prostě chlápek s rybama."
Pomyslím si, když pozoruji toho muže.
Potom se opět otočím k hobitovi.
"Mám jít s nim prohodit pár slov, třeba se ho zeptat zrovna na ty ryby a kam je vláčí?"
Ani si nejsem jistý, jestli to myslím vážně nebo jen ironicky, ale jeden nikdy neví.
"Třeba pod tím nánosem ryb něco pašuje, kdo ví, třeba i mrtvolu. Smrad z ryb by všechno ostatní přehlušil. Hm, to je ale blbost, hned najdeme vraha nebo kýho si."
Pousměji se sám pro sebe a myšlenku toho typu rychle potlačím a čekám, co my na to hobit odpoví.

"Majster trpaslík, slečna elfka, ten muž s vozíkom s rybami," upozorním potichu svojich spoločníkov a rukou mávnem k mužovi. "Majster Zaggon, idem s vami. Aspoň sa najeme a trochu si odpočinieme," začnem hovoriť trochu hlasnejšie, aby sme neboli podozrivý. "Za súmraku pri rieke," pozriem sa na elfku.

//Hobit,ide s trpaslíkom, ktorý za neho rozhodol :D a už hádžem.

//jen si to ujasníme, Andriel jde do hostince U Kruhového stolu, Zaggon do krčmy v Přístavní čtvrti. Kam jde hobit, jestli vůbec někam. Hobit si prosím ještě hodí k%.

"Dobrá Andriel, ale ať ti to netrvá zbytečně dlouho, ať tu na tebe hodinu nečekáme."
Povím na Andriel , ale to nás už začíná hobit stavět a jakoby se rozhlížel. Začnu se tedy taky opatrně rozhlížet a pozorovat okolí, ale jen chvilku.
Když hobit skončí, pobídne nás, aby jsme šli do té krčmy. To samozřejmě nemusí dvakrát opakovat.
"Úplně s tebou souhlasim, jdeme do krčmy zjistit něco, cokoliv."
Vyrazím a ještě jednou řeknu s úsměvem Andriel.
"Tak jasný, ne že tam budeš až do večera, nebudeme tu na tebe čekat."
Potom už vyrážím rovnou za nosem do krčmy.
"Dobrej všem."
Řeknu nahlas, když vstoupím do krčmy a jdu se posadit k volnému stolu. Po cestě ke stolu koukám, až se bude dívat i obsluha a gestem ruky ukáži, že si objednáme.

// To si snad dělá ta stránka srandu, tady smolim příspěvek a ono mi ho to potom smaže?

Ako náhle nadobudnem pocit, že nás niekto sleduje, hneď spozorniem a tichým pošeptaním "Momentík!" ich zastavím. Poriadne sa porozhliadnem. Chcem sa len uistiť, či nás niekto naozaj sleduje alebo je to len pocit. Nedávam im však nič najavo. Moc ich však nepočúvam, takže ani sám neviem, o čom sa rozprávajú.
"Mali by sme ísť do krčmy po informácie," odvetím pokojne tváriac sa, že počúvam ich.

Evidentně máme rozdílné názory na otroctví. I když mě a Zaggonovi se to příčí, tak hobit si v tom libuje. Budiž dejme tomu, je to jeho mínění, ale nemusel by nám ostatním, to pořád takhle předhazovat.

"Bohužel musím namítnou, že do toho hostince nepůjdu. Zdejší prostředí není pro mě. Je mi líto, že to komplikuji pánové, ale půjdu zpátky na hlavní náměstí. Nenutím vás jít se mnou. Klidně zde zůstaňte a třeba i něco zjistíte."

Debatou o otrocích se už raději nehodlám rozčilovat, vím že to není správné, ale sám nic nezmůžu, ale když uvidím možnost pomoci, pomůžu.
Tak tedy dem do krčmy, vy se třeba i poupravýte, i když to neni třeba, stejně zase za chvíli jdem do stejných hoven. Já to teda přežiju, stejně nás tam neucejtěj přes ten voheň a tak. Dem doufám do tady krčmy, aspoň tu zapadnem a třeba se ještě dozvíme něco novího. Když už víme, že se dá tady prolíst mřížema. Někdo si určitě něčeho všim. Na nóbl podnik si nepotrpim, lidi tam sou křivý jako větve starý vrby. Tedy aspoň většinou."

Na výběr máte, zda zajdete do toho místního pajzlu, kde jste se seznámili s hobitem, nebo zda dojdete až na hlavní náměstí a půjdete do hostince U Kruhového stolu.

"To je proste biznis," odvetím pokojne na trpaslíkovu reakciu. Chvíľu pozorujem okolie. Snažím sa nájsť nejaké stopy, ktoré by nás priviedli k tomu, čo sa tu naozaj deje. Počúvam reči ľudí, ktorí sa okolo nás rozprávajú. Všímam si každého človeka, každý detail, drobnosť, ktorá by nám prezradila a priviedla na stopu toho vraha.
"Každý z nás sa musí nejak živiť. Ja sa za to proste nehanbím. S otrokmi som ešte neobchodoval. Nie je to tovar na dlhé vzdialenosti. Ale to s tou krčmou je dobrý nápad. Musím sa najesť."

"Vy ste mi ale cimprlici, trochu smrádku ještě nikoho nezabilo a že ste se i umazali. No to je strašný. Nebuďte babi."
Promnu si oči, abych přivykl na světlo a opráším se.
"Hele ty skrčku," otočím se k hobitovy, jako bych v tu chvíli byl o kus větší než on.
"Přesně kvůli takovejm jako si ty se tohle všechno děje, lidi se zadlužej, aby mohli nějak žít a nebo čert ví proč a vy toho jen zneužijete pro svůj prospěch. Rači vo tom už nemluv."
Zamračím se na něj a potom se podívám na Andriel.
"No jako ne že bych to potřeboval, ale můžem tedy do hostince, aspoň to spláchnu hltem piva a připravim se na večer."
Potom sundám batoh ze zad a mrknu co všechno budu potřebovat a přemýšlím, že si ještě raději zajdu kdo krámku něco si dokoupit a až teprve potom do krčmy.

Jsme už nějakou chvíli venku z kanálu a přesto pořád cítím ten hrozný zápach. Proboha ten smrad jde i z mích šatů a jak jsou celé špinavé. Musím si je co nejdřív vyprat a hlavně si dát koupel. Ani si moc nevšímám okolního prostředí, dokud na to neupozorní hobit. Ovšem zas si neodpustí poznámky o otroctví.
Po zádech mi projede mráz, když to zmíní. S každou takovou to poznámkou si to u mě jen zhoršuje.

"No já nevím jak vy pánové, ale já se potřebuji dát dohromady a odpočinout si. Proto bych ráda rovnou zamířila do hostince. Přeci tady nemůžeme v takovém to stavu chodit."

Keď sa vydáme na cestu do mesta, som pokojnejší. Aspoň čo sa týka potkanov. Som však aj podráždený kvôli smradu, ktorý zo mňa cítiť a špine, ktorá je na mojom prekrásnom oblečení. Vytiahnem jedno z jabĺk, ktoré nosím pri sebe a po ceste do mesta ho zjem.

Keď dorazíme do chudinskej štvrti, hneď si cez hlavu prehodím kapucu a pozerám sa po okolí. S tou mojou peknou, hnedou košeľou sem ani nezapadám. Som hotovým lákadlom pre zlodejov. Presne pre tých istých, ku ktorým patrím aj ja sám. Len dúfam, že ma tu nikto nespozná, pretože by som nechcel odhaliť svoju pravú identitu. Preto aj siahnem po zbrane ukryté pod pľáštom, vyrovnám sa a chodím, ako by mi to tu patrilo.

"Presne v takýchto častiach mesta ľahko získame otrokov," pozriem sa na trpaslíka. "Mnohí z nich sú zadĺžení, chudobní a pre pár mincí schopní všetkého. Buďte opatrní. Taktiež dobrý spôsob, ako zakryť tajomstvá o tom, kto tu naozaj likviduje majetok."