Hrdinové z Brannanu II. (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

"Mali by sme požiadať o pomoc stráže. Alebo aspoň informovať starosti," odvetím podráždene. "Je to tu samý potkan a mŕtvola. Zrejme nič viac nezis..." skočím jednou nohou do stekajúcej vody so splaškami. "K všetkým démonom!" zahreším. "Aj účet za vyčistenie šiat im dodáme."

"A hele, zase další vchod, to už radši zaznamenáme Andriel."
Naznačím na Andriel, aby přistoupila, já jí opět nabídnu záda jako stolek a mohla zaznamenat další část stok. Po té se pořádně podívám skrze mříže a zkusím s nimi zalomcovat, jestli nejsou otevřené. Potom se vydávám pomalu cestou od mříží zase do hloubi kanálů.
"A zase hezky potichu nebo si tu chcete dát sváču? Aby ste mi za chvíli neřekli, že máte hlad."
Krapek se zakřením a čekám, co oni na to.

Procházíte dál, až přicházíte do další místnosti, do které opět ústí řada chrličů. Jinak zde ale nic dalšího není a tak pokračujete dále, až přicházíte do široké chodby, stejné, jako ta, kterou jste do kanalizací vstoupili. Po pravé straně máte kovové mříze, za nimiž vidíte řeku Escano. Pokud zabočíte doleva, zavede vás cesta opět do hloubi pod město. Když se na chvíli zastavíte, neslyšíte nic, co by vám napovědělo - z venku se ozývají tlumené zvuky normálního dne poblíž řeky, z hloubi kanalizace slyšíte všudypřítomné zurčení vody a splašek.

// Andriel to napsala zcela přesně.

Ďalšia križovatka a ďalšia cesta. Toto prehľadávanie kanálov ma už prestáva baviť. Nie je tu nič, čo by aspoň trochu naznačovalo dôvody, pre ktoré ľudia miznú. Zhlboka sa nadýchnem, zavriem oči a započúvam sa. Nič nepočuť. Absolútne nič. Ja sa však zatvárim vážne a otočím sa k spoločníkom.
"Slečna elfka, moje posledné stretnutie s majstrom Selíniom bolo naozaj zvláštne," prehovorím. "Mapu kanalizácie mal od chlapa, čo to tu voľakedy čistil. Videl som ju len na krátky čas, ale pokiaľ si dobre pamätám," ukážem prstom na stúpajúcu cestu. "Tento tunel vedie pod kasárne. Vraj v tých zmiznutiach môžu mať prsty stráže alebo správca. Správca nie je zrovna nadšenec do otrokárstva a rád by to v Brannane zakázal."

Do diskuze mezi hobitem a Zaggonem se nezapojuji. Jen souhlasně přikyvuji na to co trpaslík říká. Ohryzaná kostra mě neláká a tak čekám na ostatní až se rozhlédnou po místností.
Poté se vydáme zpět dlouho chodbou, kterou jsme jsem přišli. Na jejím konci zahneme doleva a přes křižovatku projdeme rovně až na konec chodby, kde se zatáčí opět doleva.

Těch neprozkoumaných cest je tam celá řada, tak teď nevím, kterou se chcete dát. Mohli byste mi to trochu popsat?

Pri elfkinej otázke len pokrčím ramenami a skloním zrak. Je to proste klamstvo a ja si nechcem nič ďalšie vymýšľať. Keď sa trpaslík otočí, len sa na neho zazubím. Musím byť opatrnejší. Naposledy si prehliadnem miestnosť, či tu nezbadám niečo na predaj. Dýku, ktorú sme našli pri mŕtvole, si schovám do vaku. Môžem ju ešte predať.
"Tá mŕtvola je ešte čerstvá," odvetím. "Museli ju sem odpratať len pár dní dozadu. Tipujem tak dva, možno tri dni," otočím sa. "Priateľu, odpočívaj v pokoji," odvetím na zlodeja až príliš smutným hlasom.

Otočím se na Hobita.
"Jo, ty seš obchodník a mi dobrodruzi, ale zatim sme tu v tom spolu a tak to bude i s ostatnim. Jasný. Neboj určitě škodnej nebudeš. Pokud najdem něco, co se nikomu nebude hodit asi ti to i dáme, ale abys nás tu zkoušel takhle vobírat. Povidám ti, tohle bylo naposledy.
Ale teď to podstatnější, vrátil bych se na rozcestí a šel dál chodbou vlevo, kde sme ještě nebyly."
Cestou zpět bedlivě zkoumám stěny a hledám jakoukoliv anomálii.

// Odepíši zejtra.

Pán Jeskyně 12. července 2021 16:11
Fajn, takže tam se škrábat nebudeme. :-)

Zaggon 5. července 2021 15:57
To je naznačení, že zde kanalizace viditelně stoupá nahoru, řekněme 20 coulů na sáhu.

// PJ prosím tě, v té místnosti v pravém horním rohu, to jsou nějaké schody nebo jen sešikmená chodba. Visí my na tom příspěvek. :-(

Zaggon si bez problémů poradí s těmi otravnými hlodavci. Ještě chvíli počkám, až se zbytek z nich úplně vytratí a pak teprve začnu zkoumat místnost.
Jak se ale zdá, jediná nevšední věc jsou ostatky nějakého nebožáka. Není to vůbec pěkný pohled, navíc k tomu ten puch, proto nejdu až k nim a držím si menší odstup. I tak mám, ale co dělat, abych v sobě udržela obsah žaludku. "To je hodně ošklivý konec. Jestli pak to je jeden z těch pohřešovaných?"

V tom se rozmluví hobit.
"Pokud to je on, tak mě to mrzí, ale proč si nám o něm neřekl dřív?"

"Tieto drobné?" otvorím dlaň a ukážem mince, ktoré stále držím v ruke. "Pokiaľ sa chcete deliť, dobre," odvetím trochu mrzuto. "Ale beriem si o striebornú viac, inak by sme tu neboli. Už pri prvom stretnutí som vám povedal," pozriem sa na trpaslíka ako vypočítavý a prísny obchodník. "Že som obchodník, ktorý predáva veci a vy dobrodruhovia, ktorí zabíjajú príšery."

"Dobře si pamatuj, kolik tam bylo, jedeme v tom spolu a jestli se nechceš dělit, potom se můžeš rovnou votočit a jít si po svejch."
Nevím sice kolik tam bylo přesně mincí, ale tohle je ten důvod, kdy jsem už takhle pár týpků malinko pomuchlal.
"Ale tedy smrad z toho nebožáka je pořádnej, asi tu bude už dlouho.
Jako vážně si myslíš, že to by moh bejt tvůj společník? To tedy moc štěstí nepřinášíš svímu okolí."
Zakřením se na hobyta a začnu prohlížet místnost.
"Tak kudy dál. Pokračoval bych dál, ať to tu máme prolezlí hezky. Andriel, chceš si to poznamenat hned nebo se ještě orientuješ."

Trpaslík sa hneď vrhne na potkanov. Pár ich zabije a tí hneď len prebehnú okolo mňa. Zamrazí ma, napne a slzy sa mi vtisknú do očí. Taký puch som ešte necítil, tobôž nie tak ohavný pohľad. Prikročím k mŕtvolu, skloním sa a poriadne si ju prehliadnem. Vezmem dýku do rúk a prezriem si ju. Nič zvláštne na nej nevidím. Občas sa pozriem aj na spoločníkov. Keď vidím, že sa nedívajú na mňa, potajme vezmem mince, postavím sa a otočím sa k nim.
"Pár dní dozadu sa stratil jeden môj spoločník," odvetím smutne. "Majster Selínius, šíkovný, ale dosť nepozorný čarodej. Mal rovnakú dýku," ukážem ju spoločníkom. "Keď sme sa naposledy rozprávali, hovoril mi o tom, že sa vracia do kanalizácie. Nepovedal mi však dôvody. Kiež by som tak šiel s ním," smutne skloním zrak s vedomím, že sú to len samé klamstvá. Pravdou je, že o žiadnom čarodejovi s tak debilným menom neviem.

Zaggon vlítne mezi hodující krysy a začne do nich mlátit hlava nehlava svojí velkou sekerou. Těžko říct, jestli jich trefil deset, možná patnáct. Pak se krysy rozprchli a vy tak můžete do místnosti, abyste zjistili, na čem to krysy hodují. Když to prohlížíte, docházíte, že to je tělo nějakého člověku podobného tvora, možná elfa, barbara, ale možná i většího trpaslíka. Ale moc z něho už nezbývá a tak jen těžko odhadujete, jestli to byl on nebo ona. Důkladnější prohlídkou, ze které se nakonec nezvedá žaludek jenom trpaslíkovi, u nebožtíka nacházíte jednu dýku a tři zlaté v drobnějších mincích. Jinak nic, co by napovídalo o jeho původu, věku nebo pohlaví.

//jak to vidíte přes prázdniny. Já sice odjíždím na celý příští týden pryč, pak ale víceméně budu a při tom našem "smrtícím" tempu ani nepoznáte, že jsem tady nebyl :-)

Následuji své společníky do další chodby a poté i místnosti. Když ale vidím co se v ní zas nachází, zůstanu stát u vstupu do ní. Fuj další krysy co na něčem hodují. Proč ale před námi neutíkají. Normálně je to přeci běžné.

Zaggon si to s nimi chce rozdat a já proti tomu nic nemám. Zůstanu raději v bezpečné vzdálenosti a dávám na vše v okolí pozor. Hůl v ruce mám ovšem připravenou, kdyby se náhodou některá z krys vydala směrem ke mě.

// To vypadá, že se nám "skalet" krapek zasekla, nepohneš s tím i bez ní PJ ? A u "Silveriuse" bych to zabalil úplně, jsem u něj v jeskyni a tam to už několik měsíců stojí. Ach jo :-(