Hrdinové z Brannanu II. (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

//jen píši, abychom měli aktivitu a nezrušili nám to tady.

// I tobě a všem ostatní hodně zdraví.

//Já se omlouvám, ale budu muset do konce nouzového stavu tuto jeskyni pozastavit. Máme toho v práci teď hodně a bude toho ještě víc za dva tři týdny. Na viděnou v lepších časech a hlavně zdraví vám i celým vašim rodinám.

//Nic se asi neděje, všem se to nejspíš krapek zkomplikovalo. Ten bordel z Číny nám tu byl čert dlužnej.

//Ahoj, omlouvám se dělám teď z domova a je to takové komplikovanější, tak budu mít asi trochu výpadky v aktivitě.

Kouknu se hned do mapy, abych si udělal nějaký obrázek o situaci a co můžeme v tuhle chvíli dělat dál. Když se dost vynadívám, mám nějakou tu představu co asi by jsme mohli udělat dál.
"Díky moc pane Derendele, to by mělo pro začátek stačit."
Když se potom zastavíme u brány, aby jsme si vzali své věci, opět vytáhnu mapu a ukáži ji i ostatním.
No, jestli chceš jít hned na výzvědy do hostince Andriel, máme přímo po cestě k molu jeden hostinec, myslím že nic lepšího nás ani nemohlo potkat. Je to přímo v okolí těch zmizení."
A prstem ukážu na hostinec u mola a na molo samotné.
Potom mrknu na nebe, jak vysoko je slunce a jestli by se při té příležitosti nemělo i něco sníst.
Ale usoudím, že času na jídlo je ještě dost.
"Jestli tedy chcete běžte do hostince, já se poptám tady v okolí toho mola a trochu to tam prolezu."
A prstem po mapě vyznačím prostor, kde se chci porozhlídnout.
"Potom by sme se měli mrknout po tom kapitánovi, mohl by nám lecos ujasnit a někam nás přímo nasměrovat. Co vy na to."

"Děkujeme za váš čas, který jste nám věnoval."

Odvětím na správce Derendela, při odchodu z místnosti. Z tohoto jednání mám spíšené pocity. Sice jsme se nic nového nezjistili, ale zas na druhou stranu jsme dostali jiný zajímaví úkol. Mít případně plusové body u správce toho města, by se určitě mohlo hodit.
Dál následuji své společníky až bráně. Kde si opět vezmu na zpět své věci.

"Tak co pánové vydáme se rovnou do Přístavní čtvrti? Určitě by také nemuselo být na škodu zastavit se v hospodě a zjistit co se mezi lidmi povídá."

Rozloučím se s panem Derendelem úklonou a nahlédnu Zaggonovi přes rameno do mapy. Z mého obličeje je možné na malou chvíli vyčíst mírné zklamání. Nic ale neříkám, naopak s úsměvem pokynu ještě jednou ve znamení díků.
"Vynasnažíme se do soboty zjistit co nejvíce pane správče."
Pak se vydám se ke dveřím a pro své věci.

"To máte určitě pravdu. Mám tady jednu mapu, která by mohla postačovat pro vaše potřeby."

S tím vám podává pan Derendel svitek, na kterém je město vyobrazeno.

/najdete jej v mapách v této jeskyni/

Když je vše řečeno není čas strácet čas a tak se točím zády a s pozdravem se chystám opustit místnost a i budovu. Však myšlenka zastaví mé kroky pryč a já se ještě jednou otáčím a vracím k Derendelovi.
Prosím vás pane Derendel, teď mě tak napadlo, určitě by nám velmi urychlilo hledání kapitána i pátrání, kdyby jsme měli mapu města a i blízkého okolí. Neměl by jste tu jednu na půjčení? Takový běhání po městě, rozměrů jako je toto, by nám zabralo většinu času a s mapou by jsme mohli být už třeba na stopě. Už jenom v přehlednosti pátrání by bodla.

"Nevím přesně, kde je teď kapitán, ale zřejmě plní své povinnosti obhlídkou strážních stanovišť nebo kontrolou pohyblivých hlídek. Takže ho najdete někde po městě. Pravidelně mi pak chodí podávat hlášení v sobotu ráno, ale to je až pozítří. To ho jistě do té doby zvládnete najít sami.
A co se týče času, byl bych rád, kdybyste se problému začali věnovat hned. A víte vy co? Nejlepší bude, když přijdete v sobotu na ráno na kapitánovo hlášení a podáte mi zprávu o tom, co jste zjistili a jak jste v řešení věci postoupili."

Nevypadá to, že bych chtěl ještě pan Derendel pokračovat. Zda se, že vše již bylo řečeno.

Pozorně poslouchám starého elfa a přemýšlím co by mohlo stát za zmizením tří lidí. Že by tedy otrokáři nebo nějaký vrah? Vše se stalo poblíž vody, možná to mohlo být i nějaké vodní či obojživelné zvíře? Ovšem to by jsme se museli poptat někoho kdo se vyzná v místní fauně. Protože si nejsem jistá, jestli zde vůbec žije nějaké člověku nebezpečné zvíře.

Dál poslouchám ostatní a do diskuze se zatím nezapojuji.

Poslouchám informace a přemítám, místa a lidi kteří v tom nějak figurují.
"Takže jak vás tak poslouchám, všichni tři se s největší pravděpodobností ztratili u vody a nejspíš v okolí mola. takže tam by jsme se asi měli podívat jako první. Jo, kde najdeme toho kapitána, co hledal toho ramenáče, třeba objevil něco, co pro něho nemělo nějak zvlášť význam, ale pro nás by to mohlo bejt vodítko."
Pronesu, když Derendel domluví a kouknu i po ostatních.

Během Derendelova výkladu přikivuji mírně hlavou na znamení souhlasu a pochopení. Jsem soustředěný, snažím se vše zapamatovat, nerad bych se správce na něco ptal dvakrát. Informaci naštěstí či spíš bohužel není mnoho.
"Děkujeme pane správče za zevrubný výklad, jen bych se chtěl dotázat kolik přibližně máme času než na onu záležitost nasadíte své nejlepší lidi. Bude se od toho odvíjet náš postup a zvolené metody."
Zeptám se zdvořile

"Jistě chápete, že ne každý obyvatel tohoto panství má pro nás stejnou důležitost. Byli byste naivní, kdybyste si to mysleli. Takže o některých lidech toho víme víc, o některých míň a o některých vůbec nic. A to je přesně případ z Přístavní čtvrti. Tam žije jen málo lidí, o které máme důvod se starat. A mezi nimi jsou ještě další, kteří jsou pro nás prakticky bezcenní. Je na to hrozné takto nahlížet, ale je to prostě tak.
Takže jistě pochopíte, když vám řeknu, že se asi ztratili dva, jak bych to jen nazval, řekněme bezdomovci. Lidi, co pro nás ani pro nikoho jiného prakticky nikdy nic nedělali. Lidi, kteří do města přišli bůhvíkdy. A nejsem si ani jistý tím, že se jednalo o lidi. Ale nejspíš ano.
U třetí postrádané osoby je to něco jiného. To se ztratil někdy v noci před dvěma dny jeden dělník. Svobodný občan, ale na pokraji propadnutí do otroctví kvůli dluhům, které měl zejména u Belderoga. Ale podle všeho s tím Belderog nemá nic společného. Prostě jednoho dne se tenhle dělník, říkali u Raven Ramenatý, nebo taky jenom Ramenáč, vydal ze skladu, do kterého celý den vykládal z jedné lodi zboží, do místní krčmy na večeři. Tam ale nedošel. A to je to pouhých tři sta metrů od skladu. Cesta vede podél vody. Ani Ramenáče vlastně nikdo moc nesháněl, ale když nepřišel na večeři, a pak ani druhý den, tak se jeho mistr zeptal jednoho z městské hlídky, jestli Ramenáče náhodou nesebrali za nějakou rvačku. Ale v šatlavě Ramenáč nebyl.
Kapitán městské hlídky v Rybářské čtvrti po Ramenáčovi pátral, ale na nic nenarazil, jen na informaci, že pár dní neviděli ani dva staříky, kteří běžně sedávali u mola a snažili se z přijíždějících obchodní vymáčknout nějakou almužnu.
No a tady vstupujete do děje vy, kteří přicházíte pár hodin potom, co se ke mě kapitánovo hlášení dostalo na stůl."

Osvětluje vám pan Derendel celkem obšírně celý problém.

Stojím pár kroků za svými druhy a vše si pozorně prohlížím a poslouchám. Nakonec i já usednu na nabízenou židi a chvíli přemýšlím.

"Vážený pane správče. Je mi jasné, že tak dobře informovaný muž jako vy je zneklidněn, když se v jeho městě děje něco o čem neví."
Začnu mírnou narážkou na jeho velmi dobrou imforvovanost. To že o nás ví jen den poté co jsme vstoupili do města mne překvapí, ale snažím se to sobě nedat znát.
"Tak trochu mi to napovídá, že pokud se do vyšetřování vložíme bude se to brzy vědět. Což by mohlo pátrání ztížit. Proto bych vás rád požádal o chvíli Vašeho drahoceného času a vyložení co možná nejvíce informací, které o případu máte, abychom se mohli pokud možno co nejsprávněji rozhodnout jak se do celé věci co nejlépe a nejůčiněji vložit."
Nachvíli se odmlčím a a dodám
"Otázky které položila Andriel jsou jistě na místě, nicméně nebylo by určitě od věci vyložit celou věc od začátku včetně časových a místních souvislostí."
Otočím se na své druhy a dokončím svou řeč.
"Myslím, že mohu mluvit za všechny, že vaši nabídku přijímáme"

Knihovna nám byla prozatím zapovězena, ale ne na vždy. Pan Derendel mluvil přímo a rozumně, že bylo jasné, jak to bude dál. Pro trpaslíka nota na kterou slyší. Prostě něco za něco.
Po chvíli nás vyzve, aby jsme se posadily. Neváhám a sedám si na židli. Když nám pan Derendel potom vypoví, co by po nás chtěl, jsem překvapen, že to už nějak nezačal řešit.
Ale co, každej má svůj způsob jak řešit problémy.
V tom se dá do řeči Andriel a zeptá se ve skratce na všechny podrobnosti. Takže jen sedím a zatím nic neříkám.

V duchu mě pobaví, když Derendel řekne, že jeho knihy nepatří do nezkušených rukou. Ne že bych byla tak namyšlená, ale už od dětství pracuji s knihami a myslím že vím jak s nimi zacházet. Ovšem mám i pochopení proto, že je nechce hned nabídnou každému kdo si o to řekne.

Využiji tedy jeho nabídky a posadím se na židli a dál poslouchám co nám říká. Hm ten starý muž mluví rozumně a zatím ve mě vzbuzuje důvěru.

"Jestli se tedy mohu zeptat kolik lidí už zmizelo a jací to byli lidé? Tím chci říci, jestli ti zmizelí neměli něco společného? Jako třeba že to byli jen ženy nebo lidé určitém věkovém rozmezí. A ještě, víte kde přesněji v té čtvrti k těm zmizení došlo?"

"O vás dvou už jsem něco málo slyšel, říkal jsem si, že je dost možné, že přijdete," ukazuje na Ziggyho a Zaggona.

"Ale že s sebou přivedete tady slečnu Andriel, to jsem netušil a je to pro mne překvapení. Ale koneckonců to spolupráce s dobrodruhy celkem často bývá. Nejste totiž ani první a určitě ani poslední skupina dobrodruhů, která se tady za mnou zastavila. Začnu od vašeho posledního požadavku, tedy nahlédnout do mé knihovny. S tím, jak jistě pochopíte, nemohu souhlasit."

Ten starý elf mluví jak když se otec snaží něco naučit své malé děcko. Ale budí to ve vás spíš důvěru v upřímnost, než pocit méněcennosti nebo podřízenosti.

"Sotva se známe pár minut a nevím o vás téměř vůbec nic. A v mé knihovně jsou díla, která určitě nepatří do rukou nezkušeným a světa neznalým mladíkům a slečnám. A tím se dostáváme k tomu, jak se lépe poznat."

Ukazuje vám na židle gestem, které je samo o sobě dost výmluvné. A tak si na židle sedáte a pan Derendel se zatím usadil do svého, jistě pohodlného, křesla.

"Nejlépe se poznáme tak, když jeden pro druhého něco uděláme. Já bych navrhoval, že vy byste pro mě udělali jednu nebo dvě malé službičky, a já bych za oplátku za to zaplatil řekněme nezbytné náklady. Cítím, že se určitě dohodneme, a proto vám zrovna řeknu, o co jde. Vyskytl se nám tady ve městě takový nešvar. Mizí lidi v Rybářské čtvrti. Buď tady máme masového vraha, nebo otrokáře, který dokonale za sebou zametá stopy, nebo, a tomu věřím spíš, je něco špatně. Zatím k tomu nemám žádné bližší informace a než na to pošlu své nejlepší lidi, rád bych využil vaše služby. Neříkám, že musíte problém vyřešit, ale zjistěte mi, co se děje a pak se domluvíme, co dál. Jak jistě chápete, nemůžu na tuhle práci poslat vojáky. Ty mají na práci něco zcela jiného. Nějaké otázky?"

Malinko jsem zaskočen Andrielinou pohotovostí a tím, že jsem ji sprostě přehlédl.
"Omlouvám se ti Andriel, jsi mezi námi krátce a tak potichu, že jsem na tebe úplně opoměl a to stojíš vedle nás. Už se to snad nestane."
Poplácám ji lehce po zádech a zasměji se.
"Snad se moc neurazila, ty ženský jsou tak citlivý."
Lehce se pousměji ještě pod vousy při myšlence.