Hrdinové z Brannanu II. (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

Nic ke kapitánovi už nemám a tak mu popřeji hezký zbytek dne a necháváme ho v klidu odejít si po své práci.
"Co my tedy, je dost času, šel bych do toho přístavu a pořádně se poptal a prolez to tam. Jinak se ničemu nedopátráme."
Povídám Andriel a rozhlížím se zase po lokále.
"Nebo ještě něco zkusim, chvilinku."
Potom si stoupnu a pokusím se na sebe upoutat pozornost ostatních v lokále.
"Můžete mi chvíli věnovat pozornost, halóóó tady."
Zaburácím a pořádně zatleskám, aby si mě opravdu všichni všimli a začali mě poslouchat.
"Zdravim vás všechny, jsem Zaggon a tady to je moje společnice Andriel a potřebovaly by sme od vás jistou pomoc. Jak už asi všichni víte, začali se tu ztrácet lidi v přístavu a okolí a my sme tady pro to, aby sme tomu přišli na kloub a od vás potřebujeme jediný, jakoukoliv informaci, domněnku, náznak něčeho, co by s tim mohlo nějak souviset. Rozumíte my všichni? nebo víte o někom, kdo by nám moh pomoc. Je to pro dobro vás všech."
Potom už jen stojím a čekám, co se bude dít dál.

//nikdo další se nehlásí. Zdá se, že ti co to myslí vážně, se přesunuli na discordy, skype, streamy. Aragorn se pomalu ale jistě stává mrtvou platformou.

Sleduji jak kapitán opouští hostinec následně se podívám na Zaggona.
"Tak co teď? Pořád se není pořádně čeho chytnou. Doufala jsem, že od kapitána se dozvíme něco konkrétnějšího, ale to se nestalo.
Jediné co mě ještě napadá je vrátit se do doků a vyptat se lidí na to o čem se tam mluví. Popřípadě jestli přímo někdo něco neviděl."


Čekám na odpověď a mezitím se rozhlížím po hospodě.

Kapitán poděkuje za vaše představení, kývne ha hostinského, zaplatí mu svoji útratu a chystá se odejít, což také udělá, pokud už k němu nebudete mít nic.

Vy jste tedy v hospodě, je krátce po poledni a do večera je ještě sousta času.

Sice se to nedá úplně vyloučit, ale vypadá to že nějaký vrah či otrokáři to nebyli. Proletí mi hlavou když kapitán domluví.

"To je do vás milé, že se ptáte." Usměji se na něj. " Co bych vám tedy o sobě řekla. Jmenuji se Andriel Ilmar a pocházím z mále vesnice daleko odsud jménem Baren."
"Sem k vám mě přivedla vaše velká knihovna. Už nějakou dobu tady pobývám, ovšem myslím, že jsme se ještě nesetkali. Ostatně já ji ani moc neopouštěla." Zase na usměji. "Včera do knihovny zavítali, tady mí dva společníci. Zaujalo mě co dělají a také už jsem se potřebovala změnu a podívat se zas trochu ven. Takže jsem se k ním nakonec přidala a nyní tedy pomáháme s tím to úkolem."

"A co vy, krásná paní?", obrací se kapitán k trpaslíkově společnici.

Kapitán nám sice moc nepomohl, ale alespoň nebudeme zbytečně běhat po městě a někoho shánět. Po chvíli se začne ptát on.
"Tak já jsem Zaggon z rodu Trollhunterů a přijel jsem ještě s jedním nedávno na jedné lodi. Bohužel se mi můj společník někde ztratil, ale za to jsme tady ještě před tím našli společnici."
A s úsměvem poukáži na Andriel.
"No a mě osobně sem přivedlo dobrodružství, tedy jeho hledání. No a tak jsme se tu trochu poptali a to nás dovedlo až k panu Derendelovi, který nás poslal za váma a máme ty zmizení se pokusit objasnit. Pokud uspějem, dostaneme další úkol. Nebo aspoň myslim, že to takhle bylo."
Lehce se zadumám, ale pak nad tím mávnu rukou.
"Úkol sem úkol tam, prostě sme se nabídli a bylo nám vyhověno. Peníze potřebujeme každej a tohle mi přijde jako, pro mě, nejjednoduší způsob. Dost se tim i jeden dozví o svim okolí a lidech."

Kapitán se nad vašimi otázkami zamyslí. "Nejhorší na tom celém případu je, že fakt nemáme tušení, co se mohlo stát. A nemyslím si, že by tady ve městě byl někdo, kdo o tom ví víc. Teda možný to je, ale o nikom takovým nevíme. Kdybychom věděli, tak ho dávno vyslechneme. Ono sem tam k nějaký vraždě ve městě dojde, ale ke zmizení, to ne. Zdejší otrokář, Beldorog, sice dostane do otroctví spousty lidí, ale musí o nich mít záznamy i s důvodem, proč se do otroctví dostali. A zatím co víme, tak vždycky o všech ty záznamy vedl a nikdy neměl problém nám ty seznamy ukázat. Sice je to zvláštní člověk, ale dělá všechno pro to, abychom na něho nemohli. Nemyslím si, že by si chtěl dělat problémy kvůli pár chudákům. A co se týče tý vodní potvory, tak to je úplně možný. To byste se ale měli spíš zeptat v přístavu nějakých lodníků. Ty budou nejlíp vědět, co za havěť se pohybuje pod vodou."

Kapitán domluví, dá si pár loků piva a čeká, jestli budete mít ještě nějaké otázky. Než se ale dostanete k řeči, zeptá se vás.

"Když už si tak hezky povídáme, řekněte mi něco taky o sobě. Kdo jste, odkud jste a co máte v plánu?"

"No a nebo určitě víte o někom, kdo by moch něco vědět, ale nebude se bavit se stráží. My ale stráž nejsme a tak by se třeba bavil s náma."
Skočím do rozhovoru, když domluví Andriel. U mluvení se pomalu usadím ke stolu a vedle sebe opatrně postavím a o stůl opřu svou sekeru.
"Myslim, že kdyby sme dělali, že hledáme jednoho z těch zmizelích, že je to náš nějakej známej nebo tak, mohlo by to zabrat. Jen nám musíte podrobně popsat ty zmizelí a říct nám o nich co nejvíc a my si jednoho vybereme a začneme se po něm vyptávat tady v dokách. Co vy na to."

Využiji kapitánovi nabídky a usadím se na židli u jeho stolu. Hned mu dojde o co jde a mluví také přímo a jasně. "To je někdo na koho by se tady dali asi opravdu spolehnout."
Poslouchám jeho vyprávění až do konce a pak zareaguji.
"Promiňte ještě kapitáne, ale snad Vám nebude vadit ještě pár otázek. Evidentně znáte tohle město a lidi v něm. Nemáte alespoň nějaké podezření i klidně malé. Prostě něco čeho by se dalo chytit?
Víte říkám si kdyby tu řádil vrah, asi by jste našli těla nebo alespoň nějaké stopy. Pak by to prý mohli být otrokáři, což by vysvětlovalo zmizení beze stop. No a pak mě napadla ještě jedna věc. Nežijí zde v okolí nějaké nebezpečná vodní nebo obojživelná zvířata? Něco co by dokázalo zabít člověka."

// Nejdřív se omlouvám, že v poslední době jsem chodím méně, ale je teď méně času. Snad se to zlepší.
Jinak to podle mě záleží na tobě, kolik lidí by si měl v dobrodružství rád. Určitě nic nedáš když budeš hledat další. Uvidíš jestli se někdo ozve nebo ne

Pán Jeskyně 4. září 2020 14:36
// Mě je to osobně jedno, pokud to půjde hrát jen takhle, klidně můžeme takhle pokračovat, více lidí více čekání viz. Sidar :-/.
Na druhou stranu, víc lidí víc ví a míň přehlídne. Má to svoje pro i proti, ale pokud máš někoho spolehlivého, sem s ním.

//mám se pokusit dobrat do jeskyně dva, tři lidi, nebo chcete hrát takhle ve dvou. Se Sidarem už moc nepočítám a asi brzy opustí naše řady.

Víceméně nikdo vašemu rozhovoru nevěnuje pozornost. A jestli jo, tak o tom nevíte. Kapitán rukou ukazuje na volná místa u stolu a tím vám naznačuje, abyste přisedli. Pak vám k věci povídá.

"Vím, o čem mluvíte. Moji chlapi se tomu problému se zmizelými lidmi věnovali několik dní, ale na nic nového a převratného nepřišli. Po zmizelých se toho moc nenašlo. Ono co si budeme povídat, tak kolem Přístavní čtvrti není jednoduché pátrání. Jednak je tam velký pohyb lidí, jak z města, tak odjinud, ale hlavně jsou tam místa, kam se vám ani nechce jít. Ne že by se mí hoši báli nebo tak. To si nemyslete. Kdybych si myslel, že je tam nebezpečno, tak tam uděláme takovej vítr, že by všichni valili voči. Ale nechci svý chlapi posílat, tady sličná mi promine, do hoven a sraček, který se tam válej po ulici. Nechápu, jak v tomhle bordelu dokáže vůbec někdo žít. Ale to není moje starost, jsem kapitánem stráží a ne uklízeček. No prostě pátrali jsme, ale moc jsme toho nezjistili. Jen v okolí kanálový vpustě východně od mola jsme našli trochu krve. Ale zrovna tak jako lidská to mohla být krev nějaký ryby, co si děti vytáhli z vody. Heleďte, jestli přijdete na to, co a jak, tak se za mnou zastavte a pokusím se vám pomoct. Ale teď pro vás toho asi moc udělat nemůžu."

S tím svoje povídání končí. Vy z něho máte pocit, že je to chlap, kterej ví co dělá a má celkem slušnej přehled.

Nějakou dobu to trvá, než se ty dva najedí, ale stalo se. Čas krácený čučením po lokále je konečně u konce. Zvednu se, naznačím na Andriel, aby se zvedla taky a vykročím ke strážím.
"Dobrý den pánové. Jsem rád, že jsme vás tady zastihly. Jmenuju se Zaggon a tohle je moje společnice Andriel. Sme tady kvůli tý záležitosti s těma zmizeníma. Jste doufám kapitánem zdejší posádky. Abych tu neřešil něco s někým, kdo o tom nemá moc šajn, to bych nerad. Posílá nás totiž pan Derendel."
Chvíli čekám na odpověď a při tom sleduji okolí, kdo jak naslouchá a jak moc.

Jsou po jídle.

Dá se říct, že skoro celé dopoledne jsem procouraly po městě. Proto jsem i ráda, že si v hostinci mohu posadit a na chvíli odpočinout. Jídlo je dobré a tak jím pomaleji a vychutnávám si každé sousto.
"Ano jídlo tady mají dobré."
Mí společníci jsou s jídlem už hotoví a já teprve dojím, když do hostince vstoupí tři strážný. Podle zbroje a oblečení je jasné, že jde o onoho kapitána.
"Souhlasím určitě počkejme až budou po jídle. S plným žaludkem bude určitě spokojenější a bude tak snad snaží s ním navázat rozhovor."

A co na to Andriel?

Sedíme v hostinci a dopřáváme si oběd.
"Nevim jak ty, ale mě to chutnalo, zeleninová polívka se musí umět, jinak to je jen taková divná skorokaše."
Hodnotím jídlo a v ten samí okamžik vchází do hostince, na můj vkus, až moc okázalá hlídka. Není pochyb že to bude náš kapitán.
"A hele asi sme našli našeho kapitána. Až dojedi, šel bych za nima, co ty na to."
Optám se Andriel a při tom po očku sleduji kapitána a jeho dva pomocníky.

Vracíte se tedy do centra Brannanu. Jdete po hlavní ulici vedoucí přímo z přístaviště. Proudy lidí i zboží proudí sem a tam. Až si říkáte, jak je možné, že se tu tolik zboží smění a prodá. Za pár minut jste opět na náměstí s vstupujete do Hostince U Kruhového stolu. Protože se blíží čas obědu, objednáváte si zeleninovou polévku a kus pečeného kuřete s domácími obilnými plackami. Sotva dojíte, objevuje se ve dveřích muž v bohatě zdobené uniformě městské stráže. Je v doprovodu dvou dalších mužů ve stejných, byť méně zdobených, uniformách. Muži si sedají dva stoly od vás a objednávají si oběd. Shodou okolností si objednávají to samé a jsou velmi rychle obslouženi. O něčem si povídají a dávají se přitom do jídla.