Hrdinové z Brannanu II. (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

"No tak je to dva na jednoho, ale v podstatě je jedno kam dřív, hlavně že s otrokářem počkáme, ten mě vážně asi moc nezajímá. takže se jde tedy za alchymistou. jen si dám ještě kousek masa a pivo, přeci jen je to pořádný jídlo po jaký době, nehodlám to odbít."
Nehodlám se zdržovat dlouho a tak když Beledril vstal jen k němu mezi sousty prohodím.
"za chvilku jsem hotov, nezdržím nás neboj."
Zakousnu se do masa a už držím v ruce pivo a s chutí si přihnu.
Když dojím a dopiji, zvednu se taky a jdu k pultu zaplatit. S překvapením však zjišťuji, že je už placeno a tak se otočím a jdu za Beledrilem, poděkovat mu za jeho štědrost.

A chápou to stejně?

//Peníze odečítám.

Ještě okamžik jsem seděl a pozoroval přicházející hosty. Byli jen o málo zajímavější, než ti, které jsem viděl už při vstupu do hostince. Jídlo bylo dostatečně vydatné, aby mě má porce nasytila. Piva jsem také víc více nepotřeboval. Za předpokladu pokračování událostí v zaběhaných kolejích jsem svoje důvody pro pobyt v hostinci vyčerpal.

„Myslím, že na programu jsme více méně dohodnutí. Nebo máte ještě nějaké plány tady v hostinci?“ prohodím směrem ke svým společníkům. I kdybychom se rozhodli prohodit pořadí dvou ze tří vybraných kontaktů, zdá se mi dostatečně jasné, čím se v průběhu odpoledne budeme zabývat. Pokud Naggon, ani Ziggy nevznesou žádné námitky, pomalu ale rozhodně se zvedám od stolu. Tiše hvízdnu na Ernu, nyní již převalenou na bok a kráčím k barovému pultu. U barového pultu s kývnutím na místní obsluhu zachrastím měšcem. Dávám tak najevo, že hodlám za náš slůl zaplatit. Jídlo jsem objednal já, takže ho i s pitím protentokrát zaplatím. Hádanku, zda by se moji společníci zachovali stejně, necháme na příště. Obsluze předložím zářezy za jeden džbánke piva, plus tři poctivé porce. Zaplatím jakoukoliv přiměřenou částku, která je mi sdělena. Po zaplacení jsem Připravený poohlédnout se po prvním z kontaktů. Chápou-li Zaggon a Ziggy výsledek rozmluvy stejně jako já, pak by oním prvním kontaktem měl být alchymista.

Nad mudrováním co dál jste se příjemně najedli. Na účet podniku jste dostali další džbán piva. Je krátce po poledni, když zjišťujete, že už další jídlo do břich nepojmete a tak nastal čas buď zaplatit a někam vyrazit, nebo objednat další rundu amirského piva. Trpaslíci svůj boj s alkoholem vzdali a někdy během vašeho obědu se vymotali restaurace. Ke dvěma obchodníkům se přidal třetí a společně něco dál dohadují. Farmáři se dostávají do tempa a odhadujete, že do hodiny bude nejméně jeden z nich pod stolem. Mezi tím se ale jinak hospoda začala plnit dalšími hosty. Přišel nějaký manželský pár s otrokem, pak čtyřice lehce ozbrojených mužů (mají široké meče a vycpávanou zbroj). Jako poslední dorazila žena středního věku se třemi dětmi.

Proti Ziggyho doplňujícím informacím nemám co namítat. Je to v podstatě krok správným směrem. Mnohdy se vyplatí vykládat na stůl jednu kartu po druhé. Ale zase není nutné vést rozhovor s takovou opatrnost, abych sám v zápětí nepřispěchal s méně obecnou formulací. Jinak se Ziggym stále dosahujeme (//vzhledem k povolání možná trošku překvapivé) všeobecné shody. Jídlo ani pivo nezklamalo. Není horší oproti prvnímu dojmu, takže rozvážným tempem jím a piju, dokud se necítím spokojeně nasycený. Nabídnu si ode všeho. Po mase s kusem chleba okusím místo dezertu i jeden z preclíků. Erna mezi tím zaleze pod volný sousední stůl, kde si po psím způsobu pochutnává na vlastní porci.

Podplacení hostinští jsou často zdvořile sdílní, jenže kromě jmen dotyčných tří kontaktů nejsou jeho rady zvlášť objevné. Na vše co nám prozradil, bychom mohli přijít sami, nebo se to snadno dozvědět, kdybychom všeobecný dotaz směrovali na kohokoliv jiného. Každá hostinského rada může mít svůj háček, na něhož by se nebylo moudré napíchnout. Sám hostinský a především jeho kontakty, jsou obyčejní smrtelníci, s vlastními zájmy až na prvním místě. Spousta takových mužů, by pro peníze, ženy, či vliv, udělala všechno na světě. Belderog jistě častěji shání hodnotné otroky, než otrokáře. Alchymista je taktéž svým způsobem obchodník, jemuž by nebylo dobré činit unáhlené sliby. Ve skutečnosti může vyrábět jedy zrovna tak jako prospěšné substance. Derendel coby správce musí povšechně vědět o problémech svého města, avšak úvaha, že na řešení problémů musí mít spoustu sobě podřízených lidí, má pravdivé jádro. Přesto se ony tři kontakty jeví svým způsobem zajímavější, jakkoliv je doprovod běžné karavany také práce. Pro řadové ozbrojence dokonce možná slušně placená práce.

Malou chvíli jím mlčky, přemítaje, komu z dvojce správce, alchymista bych dal v případě potřeby přednost. Srovnání nemá jasného vítěze. Alchymista mě láká o něco více kvůli možnosti společného zájmu o léčení, nicméně očekávanou větší informovanost správce města nechci pomíjet.
„Nevím, kdo z nás by si dobrovolně vybral k rozhovoru mezi čtyřma očima Balderoga. Takže toho si necháme naposled. Nabídkách těch dvou dalších za uričtých okolností zajímají nás všechny. Já navrhuji nejprve zjistit, co nám nabídne alchymista Fibdekr. Následně můžeme zkusit vyzpovídat správce Derendela. No a pokud pro nás jejich nabídky budou mít hlavu a patu, pak už se uvidí,“ shrnu stručně svoje závěry ohledně nejlepšího pořadí tří kontaktů od hostinského.

Po chvíli zamyšlení Ziggy ještě dodá
Nejvíc by mě, ale asi zajímal ten alchymista.
Pak se dál věnuje obírání masa z kostí.

Na položenou otázku hostinský ještě stihl odpovědět. Dozvěděli jste se, že se jedná o běžnou karavanu asi o deseti vozech, na kterých je naloženo kde co. Přesně hostinský nevěděl, ale asi by se mělo jednat o mišmaš podle toho, co obchodníci zrovna v Brannanu dobře a levně nakoupili anebo nezvládli draze prodat.

//poprosím vás, pouze z praktického pohledu a trochu mých skromných zkušeností s hraním tady na aragornu, pokuste se vyhnout rozdělení družiny. Drobí to děj a přestává to být zajímavé. Trvalo by zřejmě několik dní, ne-li týdnů, než byste se zase sešli. A já bych se mezi tím upsal :-(

Když se hostinský představí kývnu hlavou a na oplátku mu prozradím mé jméno. Pak už jen pozorně poslouchám upíjím piva a přikusuji nabídnuté preclíky. Sem tam se pousměji, pokývám hlavou. Když odejde z doslechu naložím si konečně na talíř kus masa a bramborových placek a s nožem v ruce začnu rekapitulovat naše možnosti.
„Jasan, jsme tu nový, nikdo nás nezná. Takže klasika, žádný zázraky jsem nečekal. Počítám že, městskou uniformu voblíkat nikdo z nás nechce a je otázka zda chceme tahat panu veliteli Drendelovi trny z paty. Pokud pro nás bude něco mít, obával bych se, že to nebude nic pěknýho, když na to nebude ochoten poslat svoje hochy z městský stráže, ale můžu se plést“
Zakousnu si kus pečeně a chvilku šermuju nožem ve vzduchu.
„Podobný, ne myslím že horší to bude u Belderoga. Honit uprchlé otrokyně, nebo vyrovnávat účty s konkurencí, vymáhat dluhy, na to nemám asi náladu. Zaujal mě docela ten alchymista. Mohlo by to být zajímavý. Nicméně, napadá mě, že jsem tři a nabídky na možnou práci jsou taky tři. Co se takhle po obědě rozejít. Každý z nás si vezme na starost jednu z možností a odpoledne se tu můžeme sejít a pěkně všecho probrat a rozhodnout co za kšefty vezmeme?“
Navrhnu ostatním a upíjím dobrého piva.

Kupodivu je u nás hostinský co by dup a po shlédnutí hromádky stříbrných začne sypat informace.
Je na něm vidět zkušenost z hospody a hlavně komunikace s lidma. Prostě to umí.
Otočím se na společníky po tom co hostinský odejde.
"Teda ten umí vzít za korbel piva, ten by se u nás neztratil. Ale co je důležitý, co myslíte, kam se vrtnem. Mě osobně by zajímalo, co nám může navrhnout ten zdejší správce, ten Derendel. No a ten alchymista by taky ušel."

Když se hostinský představí kývnu hlavou a na oplátku mu prozradím mé jméno. Pak už jen pozorně poslouchám upíjím piva a přikusuji nabídnuté preclíky. Sem tam se pousměji, pokývám hlavou. Než hostinský odejde zeptám se ho ještě.
"Jen pro zajímavost, co je to za karavanu? Nějaká rutina, nebo něco neobvyklého?"

Hostinský pohlédne na pěknou kupičku stříbrných mincí na stole před ním. Malinko si ji k sobě přitáhne. Pak si vás prohlédne, při představování mírně pokyne hlavou každému a povídá:

"Menuju se Julus. Jsem nájemníkem tadytý hospody. Vy vypadáte jako banda týpků, co se místo k práci raději ženou za dobrodružstvím s doufáním, že na tom rychle zbohatnou a trocha toho rizika jim nevadí. A protože nejste ani první a určitě ani poslední takováhle banda, které se u mě v hospodě zastavila, tak vám povím co a jak stejně tak jako těm ostatním." Pak při opětovném pohledu na sloupeček stříbrňáků ještě dodá "No a možná i něco navíc."

Jenže to už k vašemu stolu přichází otrokyně s miskou vody a kusem masa i s kostí pro psa. Julus jí říká o jedno pivo pro něho. "A vem k nim pár preclíků," říká ještě směrem k otrokyni, než odejde.

"Tak poslouchejte, práce pro vás je podle mě v Brannanu hrozně moc. Dám vám dva osvědčený kontakty a pak ještě jeden navíc. Jak toho využijete je jen na vás. Samozřejmě bych vám mohl začít vyprávět i o dalších problémech, které trápí některé moje hosty, ale nevím, jestli by se vám líbilo hledat po lesích vlčí smečku, která roztrhala ovce, nebo strážit zítra odjíždějící karavanu. Ale pokud se tady chcete trochu zdržet, tak první, koho vám můžu doporučit je pan Derendel. To je správce tady toho města a tím pádem i velitel všech vojenských sil, který jsou tady ve městě a jeho okolí. Pokud chcete vojenskou službu na pevnosti, ve městě, nebo někde po vokolí, pak je to ten správnej. A mezi náma, pro týpky jako vy má, myslim si i jinou práci. Rozumíte?" ale to už se vrací otrokyně s pivem a preclíky. "Dejte si, vybízí vás hostinský."

"Druhej člověk," pokračuje dál "kterej by pro vás mohl něco mít, je Fibdekr. Je to podivín a zdejší alchymista. Věčně shání nějaký přísady pro svoje lektvary, nebo nějaký speciální udělátka nebo bůhvíco ještě pro ty svoje pokusy a výrobky. Důležitý pro vás ale je, že za to slušně platí." Julus se odmlčí a řádně si zavdá ze svého korbele. "Jó, amirský pivo, to je dobrota. Ne jako Brannanská břečka," pochvaluje si a vy si vybavujete, že jste vlastně o Brannanské břečce slyšeli jako o docela dobrým pivu.

"No a třetí, za kym byste mohli jít, je Belderog. Je to váženej a hodně bohatej člověk. Většinou tady ve městě půjčuje lidem peníze. No a taky obchoduje s otrokama. Pokud byste nějakého potřebovali, tak jděte za ním. Vlastně tady v Brannanu ani za nikým jiným jít nemůžete. Jak se říkal, peníze má a svejm chlapům platí moc dobře. Málokdo si může dovolit roztočit to tady v hospodě tak, jako jeho hoši." Hostinského hrdlo opět svlažil hlt piva a vy zjišťujete, že už ho vlastně celé vypil.

"Ať se rozhodnete, jak se rozhodnete, rád vás zase uvidím tady u sebe. A pokud byste neměli kde složit hlavu, tak nahoře jsou pokoje. Předpokládám, že vám bude stačit kdyžtak společný pokoj a ten vám necham za 7 stříbrňáků na noc a můžete si tam vzít i svýho psa."

Pak shrábne stříbrňáky a uloží si je někam do váčku nebo kapsy, moc dobře pod stůl nevidíte. "A tohle," zřejmě ještě mluví o stříbrňácích "to považuju za projev dobrý vůle z vaší strany a za to vám pošlu ještě dva džbány piva. Tak ať se vám tady u nás v Brannanu líbí."

S tím se zvedá a hodlá se jít věnovat zase své práci.

K mému překvapení se ke slovu dostanu až jako poslední, s mírným úsměvem na tváři si vyslechnu své druhy a nadám na sobě skoro nic znát, snad jen mírně zavrtím hlavou při Beledrilově poněkud obecné žádosti o informace. Napiji se zatím piva a pozoruji hostinského přes hranu korbelu. Když Bel domluví na jeho dva stříbrňáky přidám dva své a po desce stolu je přisunu k hosinskému a než začne mluvit vložím se do hovoru.
„Omlouvám se pánové, ale nedá mi to a trochu bych náš dotaz konkretizoval. Nejvíce nás pane hostinský zajímají příběhy lidí. Nešťastných lidí, hledajících pomoc, které se jim zatím nedostalo. Jsou tak, nuceni ptát se všude možně například po hostincích…. Zajímají nás především nešťastníci, které trápí nějaké nebezpečenství o kterém nechce většina lidí nic vědět natož s tím něco dělat. Pokud byste o někom takovém ve městě či blízkém okolí věděl, rádi si to poslechneme, jelikož jsme ti kteří rádi nešťastlivcům rádi pomáháme a v nebezpečenství zálibu máme. … To bych řekl nás zajímá nejvíce. Pokud naleznete chvilku a povíte nám nakonec i něco o městě zlobit se nebudeme“

U ostatních obsazených stolů v hostinci se nemluví o ničem, co by nás tři mělo obzvláště zajímat. Zato přinášené jídlo voní i vypadá velice lákavě. Takové hlad probouzející vůni by jistě neodolali ani onačí páni, než tři poutníci, jimž náhodou zbyla trocha peněz. Však je taky Erna celá divá. Zvedne dychtivě hlavu směrem k přicházející otrokyni, oblízne se a nahlas zaštěká.
„Ona říká, že by si dala taky. Jen místo piva by raději trochu vody,“ poznamenám k místní obsluze s lehkým pousmáním, ukazujíce při tom na Ernu. Psa netrápí o nic menší potřeba jídla, než nakolik ho potřebuje člověk a dobrý pán svého psa o nic lákavého zcela neošidí.
„Jenom jestli pak budu mít dost peněz na zaplacení,“ dodám ve stejně nadneseném žertovném duchu. I kdyby na tuto eventualitu náhodou došlo, bez dostatečné čestné záruky bych hostinec neopustil.

Hostinský překvapivě nespadá do převládající skupiny napůl plešatých rudolících chlápků s bříškem. Vyrůstal-li jako syn hostinského, musel mít až nezvykle divokou povahu. V čemsi mi připomíná Zaggona, jakkoliv v tomto městě mohl dříve působit coby vysloužilý vojáke i jako notorický rváč. To by vysvětlovalo, Zaggonovo hlaholení i to, proč se k němu hlásí první ze všech. Zatím co nad tím přemýšlím, odkrajuji si z porce masa jeden tenčí plátek. Během Zaggonova slova na uvítanou takticky schovávám svoje rozpaky za pohár s pivem. Mám tudíž nejlepší příležitost zhodnotit kvalitu nápoje podávaného v tomto hostinci.
„Mistr trpaslík má jistě na mysli prosbu, zda byste nám věnoval chvilku svého času. Tedy pokud je možné, abyste si s námi vypil pohár piva a poskytl nám informace o současném dění ve městě,“ navážu plynule na Zaggona. Na znamení dobré vůle vytáhnu z měšce ještě dva stříbrňáky, což naznačje, že nejsme nesvobodní lidí a byli bychom si od hostinského ochotni minimálně koupit další pití.
„Nejsme ve městě dlouho a chceme se tu porozhlédnout po nějaké vhodné uplatnění,“ přiznám na rovinu. Že nejsme odsud beztak zkušený hostinský pozná prakticky hned. Zároveň si ale dávám pozor na hostinského reakci. Věřím, že kdyby se nás hostinský snažil okatým způsobem podrazit, musel by být dobrý herec. Jinak by snad jeho postranní záměry mé pozornosti neunikly.

Hostinec se mi líbí a tak s přáteli usedám ke stolu, kam nám za chvilku donesou dobré jídlo. Mám hlad jako vlk a tak se hned pustím do jídla. Chvilku na to si k nám přisedne, podle všeho, hostinský.
"Zdravíčko pane, vy budete nejspíše hostinský tohodle lokálu, těší mě, jsem Zaggon a toto jsou mí přátelé Beledril a Ziggy."
rychle polknu a představím sebe a své přátelé, ale můj hlad je silnější než já a jídlo tak skvěle voní a chutná, že se omluvím a nechám mluvit ostatní.
"Omlouvám se pane, ale to jídlo je tak dobrý a mám vopravdu hlad, že ostatní věci vyřídí tady ostatní."
Ukážu na ostatní přísedící a začnu se dál ládovat jídlem.

//Omlouvám se, ale byl to těžký týden a já neměl ani čas ani chuť cokoliv psát, ale napravím to.

Usedáte ke stolu. Přestože se cesta kolem stolů s hosty zdála jako dobrý nápad, vyslechli jste pouze to, že ... trpaslíci už jsou vožralý tak, že jim nebylo rozumět .... obchodníci se dohodli na směně několika rolí barvené látky za několik beček prvotřídního klíhu .... Franovi zmokla vojtěška ...... .

Otrokyně před vás na stůl po chvilce postavila džbán s pivem a třemi kalichy a před každého pak porci kouřícího masa z vepřové šunky a několik krajíců čerstvého chleba.

Zatímco jíte, ze zadní části hospody vyšel muž. Držení těla má pevné, široká ramena se spíše hodí k bojovníkovi než k hospodskému. Tipovali byste mu sotva 40 let. Jak se k vám blíží, všímáte si, že výrazně napadá na jednu nohu. Jak kdyby ji nemohl v kolenu téměř ohnout. Něco tiše promluví s otrokyní, která pak zmizí vzadu v hospodě. "Chtěli jste se mnou mluvit?", optá se když dorazí k vašemu stolu a přisedne na volnou židli.

S výběrem hostince jsem spokojený, prozatím. Je mi jasné, že se ke stolu bude vázat nějaká historka, ale tu se určitě dříve či později dozvíme. Pokud se tedy ve městě chvíli zdržíme. Což se může stát a nemusí. Výběr stolu i jídla nechám na Belovi a na otrokyni se příjemně směji.
„Přidejte k tomu ještě džbán piva“ požádám ji a na chvíli se u ní zastavím. Tišším hlasem a mírně k ní nakloněn dodám.
„A požádejte prosím pana hostinského ať na chvíli zavítá k našemu stolu a věnuje nám trochu svého času, tratit na tom nebude… díky“
Poděkuji možná vřeleji než by se k otrokovi čekalo a pomalým krokem zamířím ke našemu stolu.

Pokud jde o interiér, hostinec se mi celkem zamlouvá. V laciných putykách hrozí více nebezpečí, než jen vyšší cena. Nižší cena a trochu jiný druh informací, jsou v podstatě jediné jejich přednosti. Držím se tedy Ziggiho plánu nejprve vyřešit otázku jídla a mezi tím se trochu porozhlédnout, vytipovat si s kým bude možné promluvit o novinkách, resp. stávající situaci ve městě. Než se najíme, může dovnitř někdo přijít, nebo z hostince odejít. Dílem náhody se nám může podařit vyslechnout pár slov. Těch pár lidí, sedících v hostinci právě teď si zapamatuji docela snadno.
Očima si vyberu stůl. Hledám stůl více vzadu, poblíž stěny tak, aby od něho bylo možné přehlédnout větší část lokálu, případně se podívat směrem ke dveřím. Ke stolu jdu tak, abych přitom musel projít kolem někoho z přítomných a mohl si vyslechnout, jestli se hovoří o něčem důležitém. Erna mě následuje s jistou dávkou samozřejmosti i hrdosti. Ještě než dojdu ke stolu, zkontroluji, zda na přeplněném tržním náměstí, nedošlo k nepředvídanému incidentu. Rukou instinktivně hmátnu k opasku, kde by měl viset můj měšec. Zase tolik peněz v něm nezbylo, ale na dobrý oběd v pořádném hostinci by to mělo stačit. Sotva dojdu ke stolu, všimnu si přicházející ženy, plnící roli místní obsluhy.
„Našel by se pro nás na rožni pořádný kus pečínky a k němu placky, nebo čerstvý chléb?“ vznesu zdvořilým tónem požadavek na dostatečně vydatný pokrm. To, že zde zaměstávají otroky ještě neznamená, že bychom se měli chovat nezdvořile. Cenou si nejsem úplně jistý. Je-li můj měšec stále na svém místě, sáhnu do něj a mezi prsty přidržím prozatím jeden celý zlaták.

Přicházíte do hostince U Kruhového stolu. Z náměstí směrem do hostince vedou tři kamenné schody. Jak již sám název napovídá, hostinci dominuje obrovský kruhový stůl stojící uprostřed místnosti. Jeho velikost vás vede k zamyšlení, jak se sem takový stůl vůbec mohl dostat a jak ho vůbec mohl někdo vyrobit. Nakonec docházíte k závěru, že hostinec, nebo alespoň jednu jeho stěnu, museli dostavět až po nainstalování stolu. Kupodivu u stolu nikdo nesedí. Okna přízemí hostince jsou dokořán otevřená, a tak je uvnitř čerství vzduch. Hostinec na vás působí příjemným a udržovaným dojmem.

V hostinci ovšem není tento stůl jediný. Je tady stolů hned celá řada. Větších i menších. Většina z nich je teď prázdná. U jednoho stolu sedí tři trpaslíci, od pohledu horníci. Ráno pro ně začalo hodně brzy, anebo ještě nešli spát, protože přesto, že je deset hodin dopoledne, z jejich řeči a chování usuzujete, že už mají pěkně pod čepicí. Další stůl je obsazen dvěma muži. Od pohledu by se mohlo jednat o obchodníky.

Vzadu, trochu blíž k výčepu, pak sedí trojice jiných mužů. Podle všeho by mohlo jít o nějaké farmáře. Všichni mají před sebou misku z kouřící polévkou a kus chleba.

Váš vstup, zdá se, je všem ostatním úplně ukradený. Většina z nich se vaším směrem ani neotočila a věnují se svým spolustolovníkům. Jen jeden farmář na vás koukl, prohlédl si vás. Nejvíc ho asi zaujal váš pes. Ale pak se zase bez dalšího věnuje své polévce.

Od výčepu k vám míří žena středního věku. Tmavě hnědé rovné vlasy má sepjaté do culíku. Podle všeho se jedná o otrokyni. Poznáváte to zejména podle toho, že má oblečení pouze šedé barvy. To je obecně znak všech otroků - barevné oblečení totiž nosí pouze svobodní mužové a ženy.

"Prosím, račte dál," povídá žena a ukazuje vám na volné stoly "čím vám mohu posloužit?"