Who Made me a Princess (1 strana zpět) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Who Made me a Princess

Pán Jeskyně:

Corosa

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Píše se rok 1975.
Je po válce, kterou vyhrála Itálie.
USA už téměř neexistuje po vybombardování a celá Evropa spadá pod celou Itálii.
Asie, Afrika a Australie se ze strachu z velmoci raději uchýlila do mlčenlivosti a nechala velký stát si dělat svoje vlastní věci. Kdo ví, jestli si na ně nový císař už nebrousí zuby.
Celý příběh je usazený v Italském hlavním městě v paláci postavený přímo pro vládce celého evropského kontinentu. Jenže se mu v životě ukáže někdo, na koho zapomněl, i když byla jeho vlastní krev.
Založení jeskyně: 13. 5. 2020
13. 5. 2021 184 příspěvků

Klíčová slova:

Vládnutí, vztahy, rodina

Jaké hráče:

Kelziho a Firetail :)

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku

Mapy

Mapy Mapy Sklep https://i.imgur.com/itrphMO.jpg Přízemí https://i.imgur.com/VPKDn1Q.jpg 1. patro https://i.imgur.com/lsZ0Npb.jpg 2. patro https://i.imgur.com/Sp3yQCF.jpg Pozemek https://i.imgur.com/CFUuEkr.jpg


Postavy

Marco Cairo - Osobní strážce císaře https://i.pinimg.com/564x/a5/3d/cb/ a53dcb909218b50f0e82c076c1671c88.jpg Sara Mattoni - Hlavní pokojská v paláci princezny https://i.pinimg.com/564x/6d/8d/3c/ 6d8d3c9ab9846a95aa7e3c90548b92de.jpg Arnald Renzo- Komorník https://i.pinimg.com/564x/42/d0/98/ 42d098cb4c4c861383481a0d7fe96788.jpg Služebné, starající se o Pandoru Federica Abato https://i.pinimg.com/564x/40/3c/e1/ 403ce1220e0bb85e49cabd8db409ecad.jpg Elisa Alesi https://i.pinimg.com/564x/89/70/b3/ 8970b3ce3fa357b20fc819e478b28916.jpg Anna Bonetti https://i.pinimg.com/564x/ff/52/5e/ ff525efc056898324848735ab23a8e86.jpg Camilla Corso https://i.pinimg.com/564x/aa/26/96/ aa269697d538ac8027349eedcaef3852.jpg

Hráči: (2/2) Firetail, Kelzat

Příspěvky ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

Vypisuje se 20 z celkem 45 příspěvků1 2 3

Pandora (skoro) Romanus - 20. července 2020 11:45
Pandora (skoro) Romanus

*Proč má takový výraz?* nechápu proč vypadá tak zklamaně. *Udělala jsem něco špatně?*
Dál myslím na pěkné věci, abych to přežila. Malinko se usměju se jako bych byla ráda, že budu s tátou. "Ano, rozumím." přijdu si ještě menší jak mravenec. Spíš jako zrnko prachu.
Vyslechnu si, co všechno chce, abych se naučila. *Toho je.* už teď mám dojem, že mě to úplně vysaje. Potřebuju však oporu.
Vyčkám, až se věci začnou zařizovat a nastane vhodnější chvíle, kdy otevřu své ústa. "Mohla bych mít jednu malou prosbu, prosím?" zeptám se a doufám ve vyslechnutí.

Augustus Romanus - 20. července 2020 11:01
Augustus Romanus

Založil jsem si ruce za záda a díval jsem se ze své výšky do její dětské tváře. Měl jsem zamračené obočí a pohled plný zklamání. Alespoň se nebojí promluvit. Musel jsem uznat že má kuráž, když už krade v zahradách císaře. Přestěhuješ se do paláce abych tě měl na očích. Ještě jednou tě přistihnu krást a pošlu tě spát do špinavých ulic kam zloději patří. Rozumíš? Optal jsem se tvrdým hlasem.
Tleskl jsem pak nahlas až přiběhl sluha, přece jen Marco nebyl můj poskok. Nebyl to sluha jako za starých časů, ale placený lokaj a poskok a žádný tupí idiot. Obstarej učitele, latiny, řečtiny, italštiny, etikety, filosofie, matematiky, fyziky, biologie a chemie. Nadiktoval jsem to a říkal jsem to dost nahlas aby to má takzvaná dcera slyšela. Čas běhání po zahradě skončil. Rod Romanus nejsou šašci, ale majestát. Pak připrav pro dívku pokoj a vybav ho nezbytnými učebnicemi a odpovídajícím šatníkem. Dodal jsem ještě.

Pandora (skoro) Romanus - 20. července 2020 09:35
Pandora (skoro) Romanus

*Asi to bylo špatně.* sleduju, tak papa vstává a schází k mé maličkosti. *Já jsem tvoje dcera!* nejraději bych to řekla, ale mám dřevěný jazyk. *Nemůžu něco říct. Určitě by vypadal ještě děsivěji.*
Vyslechnu si jeho výzvu. Nadechnu a vydechnu slovo svým dětským hláskem. "Ano." odpovím mu sebejistě. *Pokud to pomůže si ho získat, zlepším se.*

Augustus Romanus - 20. července 2020 01:23
Augustus Romanus

Zvedl jsem se z trůnu a sešel jsem ty čtyři schody pomalu dolů. Romanus je mé jméno a ty nejsi má dcera. Odpověděl jsem jí. Alespoň zatím ne. Má dcera se musí vybraně chovat a učit. Poznamenal jsem se zdviženým prstem. Dokážeš to? Zadíval jsem se pak ostře na dívku. Měl jsem pocit že to bude jen velké zklamání. Nemohl jsem ale nechat pobíhat svoji jedinou připomínku mé milované divoce po zahradě.

Pandora (skoro) Romanus - 19. července 2020 23:46
Pandora (skoro) Romanus

*Vypadá to, že to byl správný krok. Ještě že mi Marco poradil.* oddechnu si. Za to další promluva moji lepšící se náladu srazila k zemi. Jeho chlad a led mi moc nepomáhá to celé zvládat. Zkouším myslet na jiné věci. Na roztomilá zvířátka, barvičky, kytičky a všechno duhové.
"Jmenuji se Pandora Romanus... bydlím... na Vašem pozemku v malém paláci na prostější straně zahrady." vypovím a doufám, že to nebude ještě horší.

Augustus Romanus - 19. července 2020 19:39
Augustus Romanus

Mě zářivé zlato a drahé nerosty, které zde nechal použít můj otec, už neokouzlilo. Seděl jsem na trůně, který zrovna nebyl pohodlný, stejně jako věnec na mé hlavě. Naštěstí má tóga byla to nejpohodlnější co jsem kdy měl na sobě. Pak se otevřou dveře a vstoupí můj věrný Marco a společně s ním zdroj mých problémů a mé jízlivé nálady.
Marco ji postaví před schody a já si ji začnu poprvé řádně prohlížet. Velmi bohaté šaty značily, že je minimálně urozená. Mě ale zaujala tvář. Tak podobná mé milované. Zamrazilo mě to až v morku kostí. Ne to není možné. Správný pozdrav mě až zaskočil, to jsem nečekal. Zvedl jsem pak ruku s dlaní směrem k ní. Ave. Odpověděl jsem. Bylo vidět, že ji sice vychovali, ale ne řádně. Pokud je to má dcera, tak se takhle flákat nebude. Hluboce jsem se nadechl. Jak se jmenuješ a u koho bydlíš? Optal jsem se jí dost chladným hlasem jehož tón se rozléhal v trůnním sále.

Pandora (skoro) Romanus - 19. července 2020 19:28
Pandora (skoro) Romanus

Dveře se otvírají. Jen cítím jak mi nervózně buší srdce v hrudi. Nejraději by i vyskočilo, jakmile vidím ten ohromný sál. Opravdu by se tu každý cítil jako drobek, mravenec nebo skoro až nic před velkým císařem z jehož pohledu mrazí v zádech.
S každým metrem směroucí k němu to v mém nitru řve, abych se obrátila a prostě zdrhla. Jen je štěstí, že mě drží Marcus. Takhle nemám žádnou ša*Hlavně klid. Je to papa a zatím mě nezabije. Jen se mnou chce mluvit. Přežiju to a zdravá se vrátím zpět za Sárou!*
Zastavíme se kousek před schody. Mé nohy pocítí zem. *Teď pozdrav.* polknu. "Ave Augustus Romanus." řeknu s doprovázením dobře nacvičeného úklonu. Lehce zvednu své šaty, pokrčím kolena a lehce skloním hlavu.
Poté čekám, co se mnou bude dál.

Pán Jeskyně - 19. července 2020 18:43
Pán jeskyně Corosa

Dveře od trůnního sálu se otevřeli a malá princezna mohla poprvé v životě vidět luxus, který měla celé ty roky na dosah.
https://i.pinimg.com/564x/2c/88/a4/2c88a42ec515b0040580c6ada283ede9.jpg
Všechno se zdálo být ze zlata a z mramoru, všechno postavené jen z těch nejkvalitnějších materiálů. Cesta ke trůnu byla dlouhá a malá dívka v náruči Morca měla pocit, že je ještě menší, než si sama myslela. Vysoký strop jí dával pocit maličkosti a bohatství kolem zase dával najevo, jak moc slabá a bezmocná je v přítomnosti císaře, který seděl na úplném konci na svém trůnů, ke kterému vedli čtyři schody. Žádné další trůny ani židle na svém podstavci neměl. Proč taky? Vládl sám.
https://i.pinimg.com/564x/53/77/1e/53771e625d7cf78945dbd9231663770a.jpg
Seděl na pozlaceném trůnu, na hlavě pozlacený vavřinec a pozoroval dva příchozí. Na sobě nosil reprezentativní oblečení, jakoby se právě chystal mluvit s někým vysoce postaveným.
Marco položil holčičku dva metry od schodů a sám ustoupil dozadu několik kroků, kde si založil ruce za zády a čekal.
Samotná princezna měla dnes na sobě překrásné červené šatičky se zlatou nití a vlasy upletené do vysokého copu. Všechno laděné tak, aby bylo vidět, že patří minimálně mezi vysoké šlechticky.

//Začíná Princezna a kdo bude šeptat, tomu něco udělám

Pandora (skoro) Romanus - 24. května 2020 17:31
Pandora (skoro) Romanus

Cuknu s sebou při tom řevu. Jsem ze všeho vyklepaná ještě více. *Vždyť nelžu! Nesmím brečet, nesmím brečet.* cítím jak se mi ale chce.
"Hm." přikývnu. Jak mě zvedne, tak si pomyslím, že to není špatný nápad. Dneska jsem se nachodila dost. Navíc se cítím víc v bezpečí u tak milého člověka, než u té vrčící šelmě. Mrknu krátce na Augusta. Nedokážu říct něco více v jeho přítomnosti.
Více se vzdalujeme a mé srdce se uklidňuje.

Pán Jeskyně - 24. května 2020 17:20
Pán jeskyně Corosa

"Tvého tatínka najdeme, malá paní," přislíbil Marco. V tu chvíli se princezna podívala na císaře a vyslovila ta osudová slova.
Osobní strážce zbledl a v mysli si říkal, že je tohle konec dívenky. Věděl, jak byl císař náchylný na takovéhle věci.
Ale co když...?
"Jak si přejete, pane!" odpověděl svému veličenstvu. I kdyby měla malá Pandora pravdu, nejspíš by se nedožila ráda, kdyby nazývala Augustuse svým otcem.
"Ukážeš mi, kde bydlíš, ano?" promluvil opět na holčičku. A aby předešel problémům, zvedl jí podpaží s úmyslem donést dítě opravdovým rodičům. Tedy alespoň doufal, že její rodiče neměli stejné kořeny jako císař Romanus.

Augustus Romanus - 24. května 2020 12:02
Augustus Romanus

Nejsou? A kde jsi to teda vzala? Optal jsem se dopáleně jak mi tohle dítě lže.
Odklonil jsem se od dívky, děti mě příliš rozptylovaly a přiváděly ke starým vzpomínkám. Slyšel jsem ale co říkala a ta slova mě zabolela a také mě donutila zrudnout vztekem, že mi to nějaký fracek připomíná.
Potom co dodala jsem se prudce otočil. Marco odnes to pomatené děcko pryč! Vykřikl jsem vztekle. Krást a lhát císaři! Kam ten svět sakra spěje?! Téměř jsem to vyprskl.

Pandora (skoro) Romanus - 22. května 2020 18:12
Pandora (skoro) Romanus

Svou pozornost zcela zaměřím na toho milého strážce. Takhle se mu mohu dívat přímo do tváře, než aby mě jinak bolelo dost za krkem. "Já už mám jen tatínka." odpovím mu.
Mé velké oči se odvrátí na toho pána oblečeného ve fialovém oděvu. V mysli se mi přeženou další myšlenky.
"On je můj papa." usměju se jak malé roztomilé sluníčko.

Pán Jeskyně - 22. května 2020 17:04
Pán jeskyně Corosa

Marco viděl, jak to v císaři vře a bál se, že pěna přeteče přes okraje. Naštěstí nechal dívku být a chtěl si vyžádat rodiče, kteří byli za její pohyb zodpovědní.
Strážce se uklonil, "Jak si přejete, pane," řekl s odlehčenou myslí, že se dítěti nic nestane.
Otočil s k Pandoře a klekl si, aby byl na stejné úrovni očí, jako ona.
"Ahoj, já já jsem Marco Cairo. Jsem strážce císaře, proto budeš se mnou v bezpečí," přívětivě se usmál, "řekneš mi, kde najdeme tvoje rodiče, aby si nedělali starosti?"

Pandora (skoro) Romanus - 22. května 2020 10:08
Pandora (skoro) Romanus

"To nejsou cizí věci." odpovím hned. Začíná mi být z toho do breku. *Tak nepravedlivé od něho. Asi vůbec netuší, kdo jsem.*

Augustus Romanus - 22. května 2020 09:11
Augustus Romanus

Podezřívavě jsem se na dívku díval. Nejradši bych jí jednu vrazil a nechal zavřít. Vypadá dost stará na to aby věděla že cizí věci se nemají brát, ani hračky. Pronesl jsem nasupeně.
Pak se s námi i podělí o jméno. Marco odveď mi ji z očí. Požádal jsem přítele a odklonil jsem pohled. Její rodiče chci ještě dnes vidět. Dodal jsem a sevřel jsem ruku v pěst.

Pandora (skoro) Romanus - 20. května 2020 18:50
Pandora (skoro) Romanus

"P-pandora." odpovím stydlivě s pohledem na toho strážného. Tenhle na druhou stranu vypadá, že mě každou chvíli neslupne jako sladkou malinu.

Pán Jeskyně - 20. května 2020 18:47
Pán jeskyně Corosa

Marco celou situaci viděl bídně, hodně bídně. Jak znal svého císaře, tak by mohlo dojít i ke krveprolití. Nemohl přeci vidět takovou malou holčičku vidět umírat a možná takový hrůzný čin bude muset vykonat na rozkaz. Udělal by to, ale byl by raději, kdyby se něčemu takovému mohl vyhnout.
"Je to holčička, pane. Nejspíš ani neví, nejspíš si jen myslela, že to jsou hračky," zastal se maličké, na kterou se posléze podíval.
"Řekneš nám tvé jméno, abychom ti mohli najít rodiče, malá paní?" mluvil klidně s úmyslem holčičce pomoci, aby se odsud dostala živá. Úplný opak císaře.

//Princezna může hned odpovědět.

Pandora (skoro) Romanus - 20. května 2020 18:40
Pandora (skoro) Romanus

Čím víc si pána prohlíží, tím více mi někoho připomíná. *Mám dojem, že jsem tu tvář už někde viděla. Třeba... je možné, že?* při přemýšlení mě vytrhne vyřčení hrozné křivdy.
*Cože?* zakroutím rychle hlavou až se z toho zvedly mé tmavé vlasy. Očividně už Tohle si konečně žádá mých slov. "N-ne..." *Pomoooc...*

Augustus Romanus - 20. května 2020 17:32
Augustus Romanus

Máš pravdu. To se musí vyšetřit. Není dobré aby se ztratilo dítě šlechty, ale ani aby ho nechávali běhat po mé zahradě. Odpověděl jsem Marcovi a trochu jsem se uklidnil. Pro děti a obzvlášť dívky jsem měl v srdci jen kus kamene. Pojily se s tím špatné vzpomínky co jsem chtěl utlačit do zapomnění.
Odložil jsem luk. Pak se ozvalo to cinknutí a vypadl pytlík s velmi zajímavý obsahem. Zrudl jsem a nadechl jsem se abych nekřičel. Neměl jsem potřebu řvát na dítě, měl jsem na víc. Ty kradeš u císaře? Optal jsem se jí pak přes zatlé zuby.

Pandora (skoro) Romanus - 19. května 2020 15:51
Pandora (skoro) Romanus

S okřikem toho pána ve fialovém se mi nohy a ruce rozklepou. *Kdo je to?* působil jako dívá šelma. Mlčím. Jazyk mi ztuhl. *Jak mu mám odpovědět?*
I když se ten strážce přiblížil, nehnu ani brvou. Stala se však věc. Velmi nemilá věc! Můj malý poklad se vysypal na zem. Kamínky se s hlukem rozlítly kolem mě.
*Waaaa! Ne! To se nemělo stát!* i když jsem malé dítě, cítím se ještě menší jako nějaký brouček.

Vypisuje se 20 z celkem 45 příspěvků1 2 3


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)