Cesta do Dagentu (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

Ahoj, podobně jako Kufi se s vámi rozloučím. Ke hře jsem se zatím nedostal a nezdá se, že by se to v nejbližší době změnilo.

Ahoj, netušíte zda se hra hne kupředu?

//Přátelé, kamarádi, rád bych napsal, že mi tu bylo s vámi hezky, ale nechci lhát. Rád bych si s vámi zahrál, ale aktivita PJ mi to zřejmě neumožní. Poslední příspěvek od ní mám z 9.10. Na mě je to prostě málo. Mrzí mě to, protože jsem strávil víc času vytvářením postavy, než samotným hraním.

Přeji vám trpělivost a víru v to, že se to tu nakonec rozjede. Já o víru přišel a tak jde Galand spáchat rituální sebevraždu.

Na shledanou v jiném životě a jiném světě.

Jenovéfa Eulálie Cypřištíková 22. října 2019 15:30
//Už jsem mu něco nadhodil :)

//U naší skupinky poslední včera. Nemáš nějaké přípravy, co byste mohli odehrát než se někam dostaneme?

//Hraje ještě někdo, nebo to skutečně umřelo. Můj poslední herní příspěvek od PJ je z 9. října.

//Jen klid pánové, jsme u Vás jistě cobydup!

Několik příspěvků jsme si odehráli soukromě a skutečně čekáme na odpověď všech, netušil jsem že nehrajete - právě v poklidu baštím placku.

Lartan Arken Akrata 16. října 2019 15:56
To jsem pochopil taky tak, jen že z celkem svižného počátečního tempa se poněkud polevilo :)

Galand 16. října 2019 15:45
// Pokud vím, počítá se s tím, že my tři se ke skupině, která právě vyšla, připojíme později a do té doby nic, a pravděpodobně se všeobecně čeká až zareaguje Morgana, soudě dle data poslední aktivity a toho, že do ní patři.

Galand 16. října 2019 15:45
//Já to vnímám tak, že jen co se nadechla zak zdechla, ale pevně doufám že se pletu :)

//Jeskyně umírá, nebo ostatní hrajete a jen na mě se nedostává pozornost PJ?

//Půjdete pořád dál po cestě, dokud se něco nestane nebo nebudete muset zastavit, nebo budete cestou hrát?

Jenovéfka vesele zamávala všem třem spolucestovatelům. Na Edgardovu poznámku vesele spustila: "Já vím, měla jsem štěstí, že jste počkali až téměř k ránu." Zazubila se a se zájmem si poslechla, co o cestě do Dagentu vědí. Nepředpokládala, že tam už někdy šli, ale zarazilo ji, že cestu nikdo z nich přesně nezná.

*Vážně bych čekala, že ta zpráva o cestě omladiny do města pocházela z hlavy někoho, kdo tu cestu skutečně plánoval a já že se jen připojím.* Blesklo jí hlavinkou a na její expresivní tváři se zatím promítl výraz hlubokého bloumání, který ale zmínka o jídle spolehlivě zahnala.

"Já můžu poskytnout výborné placky, co maminka včera večer připravila. Vzala jsem je všechny - budeme je potřebovat více, než ona s tatínkem" Spustil Jenůfin chlubivý a veselý hlásek a ručka se (samozřejmě už za chůze) vnořila do omlácené - téměř až vandrácké torny. Bystřejšímu pozorovateli určitě neujde, jak zvědavé planoucí oči se do torny spolu s ručkou noří - jako by zkoumaly zcela nový svět.

Chování první dívky mne trápí a zkusím se na ni dívat povzbudivě, jenže ona se věnuje ďůlku v zemi.
*Sirien, Sirien, takový cizí méno... Uši!* - všimnu si nakonec a zůstanu na nich viset očima i během Morganina představování.
Její praktickou odpověď jsem nechal chviličku viset ve vzduchu...*Chladné děvy jsou to,* zdá se, že těm všem známým vesnickým "veselým kopám" se z vesnice nechtělo a půjde se mnou ta tichá část místní omladiny, není divu že je skoro vůbec neznám.
Než Morganě odpovím, ozve se zvuk břinkajícího kotlíku a s ním přiběhne "to" děvče od kořenářky, jistě v tom nejbarevnějším oblečku v okolí. Jakmile se přiblíží k nám a začne štěbetat, vykouzlí mi upřímný široký úsměv. *Tomu řikám protiváha!* pomyslím si a nechám jí mluvit, s očekáváním neočekávaného od ní o krok poodstoupím než kamarádsky odpovím:
"Nazdárek, jdeš akorát na poslední chvíli."

Když překvapení nepřichází a Morgana opět pobídne k odchodu, odpoví jí věcně Sirien.
*Tak přece,* dovolím si krátce přehodnotit obrázek který zanechal první dojem ze setkání, *to maj holky v sobě.*
"Tak ňák jsem to taky myslel, Sirien - podle toho co řikal ten děda." dodám prostě a dám se hned do pohybu.
"Nemáte hlad?" prohodím ještě do vzduchu a za chůze si shodím vak z ramene.

Pohlédnu na své tři společníky, se kterými budu v nadcházejících dnech trávit čas na cestě přes hory. *Hm, Tihle dva by se mohli dobře postarat o divou zvěř, pokud by nás v horách něco napadlo. Otec mi říkal, že by tam prý mohli být medvědi a vlci.* Podívám se Edgara a Morganu. *A tahle... * zkoumám pohledem poslední příchozí. *Tahle nevím, ale vyzná se údajně v bylinkách. Možná má nějaké u sebe.*

"No, ten stařec na návsi říkal, že se chodilo tudyma po cestě dál do hor a přes ně. Pokud to byla cesta, tak tam musí ještě být, nemyslíte? I když třeba zarostlá a tak, ale neměl by být problém ji najít. Takže bych se vydala zatím tím směrem, jak říkal a pak uvidíme, jestli bude cesta pokračovat. Když ne, tak... " odmlčím se a uvědomím si, že jsem teď navrhla plán a pokud se nějak pokazí, tak to bude na mě. *Hlavně, že jsem si říkala, že se nebudu nijak hnát s nápady, abych pak nebyla za blbou, když to nevyjde a stane se něco.*

Začervenám se, rychle se otočím a udělám pár rychlých kroků k horám a prohodím. "Myslím, že jsem v dálce u vesnice viděla nějaké postavy. Raději bychom měli jít."

//Zdravím nově příchozí.

//Taktéž díky za přijetí, těším se na brzké zapojení do hry a doufám, že nebudeme muset PJ vykat :DD

//Děkuji Vám za Přijetí, Tanaquil, a zdravím Vás, zdrazí spoluhráčové!

//To sem měla napsat asi do příspěvku, ale snad nevadí.. Morgana na sobě má prosté kalhoty, pořádné cestovní boty a koženou vestičku. To však není vidět, jelikož je momentálně skryta v hnědém plášti s nataženou kápí.

Už se ani neohlížím, nerada bych myslela na to, že se mohu ještě vrátit. Nemohu, rozhodla sem se a tak půjdu. Musím to dokázat, i když bych třeba musela jít sama. Což naštěstí zdá se nebude nutné, jelikož už z dáli vidím drobnou postavu čekající na místě. Přijdu blíže a pousměji se když zjistím že je to ta elfka. Jméno neznám, ale od vidění ve vesnici bych ji poznala. Je dobré že nebudu jako jediná žena.

"Ahoj". Pozdravím trochu tišeji, abych nedělala zbytečný hluk a opřu se zády o vrbu, dívajíc se na hezky třpytivou hladinu rybníka a nebo na cestu směrem k vesnici.

Nevím jak dlouho to bylo, ale ruka mi sjede pod plášť k opasku kde mám svůj řemdih, když vidím blížící se postavu, která u sebe má.. kosu? Hned mně napadá že je to třeba někdo, kdo chtěl časně brzy vyrazit do práce na pole, nebylo by to tak neobvyklé. K mému překvapení je onou postavou Edgar. Zvědavě si jej prohlížím když je přímo u nás. Nevím co měl v plánu, ale to co má na sobě.. Nepřijde mi to jako oblečení na nějakou další cestu, obzvláště né máme-li jít skrze hory, ale je to jeho věc.

"Ahoj. Já jsem Morgana". Když už jsou všichni u toho představování, tak proč se nepřidat? Je to takhle lepší, než abychom na sebe volaly třeba "hej ty", nebo tak něco. Podívám se na Sirien. "Brzy začnou lidé chodit na pole. Měly bychom vyrazit". Má pravdu, čím déle zůstáváme, tím větší pravděpodobnost je že si nás někdo všimne.

Už se chystám k odchodu, když v tom se k nám připojuje ještě někdo. To je ta holka.. Maličko mi zacukají koutky úst. Párkrát sem ji koutkem oka viděla ve vesnici, ale nikdy sem jí nevěnovala příliš pozornosti. Od spousty lidí sem ale slyšela že je trochu "praštěná". Tak uvidíme jak si na cestě povede.

"Vítej". Pozdravím i ji a začínám se trochu netrpělivě rozhlížet. "Tak abychom vyrazily.. Zná někdo cestu? Aspoň kudy bychom měly zhruba jít?" Já sama si vést netroufám, jedním z důvodů budiž fakt, že vůbec nevím kam jít. Samozřejmě že asi k horám, ale pak?

//Vítej Jenovéfo,
Už jsem si chtěl začít zoufat že se musím vrátit do vesnice pro kotlík. ':D