Firefly (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

Občas zalétnu pohledem k doktorce, když si tak zkušeně balí cigarety. Navzdory všemu se ze mě kuřák nikdy nestal. Napůl začnu uvažovat nad tím, že bych si měla nějaký takový zlozvyk najít, abych vypadala drsněji a světáčtěji, přesně jako doktorka. Ale než takovou myšlenku zvládnu přetvořit v plán, tak je porada u konce a ženská část posádky zamíří na ošetřovnu si popovídat s šerifkou. Pobaveně se ušklíbnu, když sestřenka odchází tím směrem. Její odhodlání přijít věcem na kloub by jí mohl závidět nejeden detektiv na jakékoliv planetě. A co teprve, když chytne stopu něčeho zajímavého...

Pohled stočím k Rodriguezovi, nebo směrem k jeho strojovně, pokud už odešel, jak se zamýšlím nad tím, zda tam také něco zajímavého začíná. Ale protože mi vzápětí dojde, že tu stojím jak kůl v plotě, tak s tichým hm a velmi ležérním zasalutováním spíš v podobě vtipu směrem ke kapitánovi po nevyřčeném rozchodu zamířím směrem ke zbrojovně, abych se vybavila zbraní, jak jsem slíbila. Vzala jsem si vytipovanou zbraň, ujistila jsem se, že je funkční a pak jsem připravila náboje do zbraně a vzala si jich i pár navíc s sebou. Ačkoliv předpokládám, že zbraň nebudu potřebovat, stejně je lepší mít s sebou a nepotřebovat, než potřebovat a nemít...

A pak mi nezbývá nic jiného než zalézt do pilotní kabiny a čekat. Vlastně mi to nevadí, poflakovače můžu dělat i profesionálně. A navíc pokud tam jsou nějaké manuály, či další materiály na čtení, tak si tím rozhodně ráda zkrátím čas, abych se ještě více vzdělala v tomhle ohledu. No, dokud mě nikdo nezavolá, nebudu pomáhat s maskováním ani s ničím jiným.

Zastavím se a o pár kroků se vrátím zpátky. Ruku s cigaretou mám danou za zady. Podívám se na kapitána. "Jo komunikuje. Možná bych jí měla zase přispat aby byl na ošetřovně klid." Pokusím se o milí úsměv to se mi však asi moc nedaří. Řekněme že se šerifkou jsme teď jak kočka a myš. Jen si nejsem jistá tím kdo ta kočka vlastně je.

Další pohled padne na Chris. Oslovení "paní šerifka" mne pobaví. "Nejsem její sekretářka. Takže klidně si za ní běž. Jistě bude ráda za milou společnost." Možná by neuškodilo kdyby se zítra přesunula do normální kajuty. Není potřeba už hlídat její životní funkce. Kontrola jednou denně bude stačit. Aspoň bude na ošetřovně klid a nebude to tam jak někde na pavlači.

Cigareta ze zady už mi nejspíš uhasla. Protipožární opatření, když dlouhou nešlukujete cigareta uhasne. Jenže, kdo to pak má kouřit. Když se to zapálí podruhé je to jak když hulíte vajgl.

Pokud nemá nikdo další otázky vydám se za Liss vyřešit co je potřeba.

Christina Colby 4. října 2021 21:41
//Tak může Tess nabídnou něco silnějšího :D třeba pánví po hlavě :D :D

Theresia Seward 4. října 2021 21:13
// Ale... to by přece nešlo, aby na lodi nebyla zásoba ibalginu!
Taková hrůza.

Christina Colby 4. října 2021 21:07
//Ha takže na lentilky mi tam chodíte. To kapitánovi naučtuji. Ne že budu nastavovat vlastní krk abych je sehnala :D

Theresia Seward 4. října 2021 21:05
// Jistě, kde jinde by měl člověk sehnat ibalgin na tu migrénu, kterou se snaží vyvolat kapitán?

//Vy mi na tu ošetřovnu chodíte jak do cukrárny :D :D

Neodolám a uchechtnu se, když slyším Tory, jak mluví o svém ostrovtipu. Jo, mám pocit, že má ohledně těch zbraní stejný pocit jako já. Ale překvapí mě, že už má něco vybraného a podezřívavě se po ní podívám, abych jí dala výrazem tváře jasně najevo, že jsem zvědavá a fakt by mě zajímalo, jaký je za tím příběh.

Doktorka stojící vedle nás mě trochu zneklidňuje a sem tam po ní také hodím pohledem, když vidím, jak upřeně se zabývá cigaretami… asi nějaký vojenský zvyk? Nebo možná pocit předurčení toho, že se rakoviny plic asi nedožije? Z té představy mě zamrazí v zádech a musím trochu zakroutit rameny, abych se toho pocitu zbavila.

„To je dobré vědět,“ odpovím kapitánovi a v hlavě si udělám malou poznámku o technických možnostech, které máme k dispozici a rovněž se snažím zařadit i tento kousek informace do skládačky, jak funguje loď a její dlouhodobí členové.

Teatrálně si povzdechnu a už už se chystám rozhodit ruce v gestu marnosti a předvést divadlo na téma „k čemu mi to bude“, než mě zarazí náhlá myšlenka: „Hmmm, myslíte, že to, že vypadám, jako bych nezasáhla vrata od stodoly na 10 metrů bude mluvit spíše v můj prospěch jako moment překvapení?“ Založím si ruce v bok v sebevědomém gestu a lišácky se usmívám při té představě. Minimálně do chvíle, kdy uslyším, jak se mluví o pacientce, kterou jsem už viděla na ošetřovně.

Komunikuje? Takže už je vzhůru? „Pokud je paní šerifka při vědomí, zašla bych si s ní promluvit, až dokončíme natírání lodi,“ řeknu doktorce.

Tentokrát kapitán odpovídá první Chris. "No, ta možnost tady je, i když se mi úplně nechce obětovat drahý radiomaják takhle zbytečně. Zaplaceno máme za shoz na souřadnicích. Víc není třeba." vysvětlí proč není důležité vědět, kdo konkrétně si zásilku vyzvedne. Za tohle pravděpodobně placení nejste.

"Uznávám, zbraň to je. Ale přesto bych byl raději, kdyby k ní přibyla i taková, která působí na větší vzdálenost." vyjádří se pochybně k volbě zbraně u Chris.

"Dobře, výborně. Kdyby byl nějaký problém, stavte se za Rodriguezem, zbraně vám upraví." vybídne vás kapitán a vypadá to, že myslí všechny tři.

"V pořádku doktorko, zdá se mi, že už komunikuje o dost lépe. Dobrá práce." ocení to, co Tes zvládla s chabým vybavením ošetřovny. Pak se podívá na své hodinky "Přípravu lodi odhaduji tak na 2 až 3 hodiny, takže času máte snad dost." upřesní ještě dobu odletu z tohoto místa

Nemá smysl tahat sebou velké zbraně. Budou to jistit níže a nejspíš můj miláček. Zatímco se holky baví o make- upu za lichocení našeho kapitána, si ubalím menší zásobu cigaret. S cvaknutím zavřu tabatěrku. Poslední cigaretu si dám za ucho.

Pobaveně sleduji děvčata. Jsou docela roztomilé. Jejich laškovné hlašky však kapitána z rovnováhy nevybedou. Není to pak taková zábava a já ztrácím koncentraci na další minuty rozhovoru.

"Za jak dlouho vyražíme?" Chci časovou údaj abych věděla kolik mám času na přípravu. Nic jiného v vědět nepotřebuji. "Musím ještě zajistit pacientku. Takže mne omluvte." Hodím úsměv směrem ke kapitánovi. Vstanu a za doprovodu pískání pojrebniho pochodu zamířim směrem k ošetřovně. Za rohem se za mnou začne linout cigaretový kouř.

"To asi jo," připustím a podrbu se na předloktí. "Teď už mi to dává smysl."

Lehce se mi zvedne koutek úst, když poslouchám tu výměnu mezi kapitánem a Chris. Napadne mě, jestli si nakonec kapitán s Rodriguezem nebudou lézt do zelí. Ale tak, zatím se tím hodlám jen bavit. Aspoň Chris bude mít poněkud veselo.

"No jo, nabrousím si svůj ostrovtip," pokrčím ležérně rameny a pak se usměji. "A taky si dojdu pro zbraň, už mám Mausera vyhlídlého. Vyzvednou si ho cestou k pilotní kabině," ujistím pak kapitána, abych nedostala ten káravý pohled alá 'mladá dámo teď není čas na vtipy'.

Pozorně poslouchám kapitánovy pokyny a uklidňuje mě, když vím, že vlastně Tory bude se mnou a s Rodriguezem a nebudeme daleko od ostatních.

„To je milé, že to říkáte, ale člověk by neměl moc vyčnívat z davu. A z toho, jak popisujete plán, mi nepřijde, že byste mě chtěl někde, kde bych záměrně poutala pozornost,“ dokončím úvahu, než se vrátím od tématu make-upu k tématu beden.

„Je nějaká možnost, jak bychom mohli ty bedny sledovat také my? Čistě pro jistotu, že opravdu dopadly tam, kam mají, a vyzvedli si je ti správní lidé?“

„Však já už zbraň mám,“ neodolám a připomenu kapitánovi, že jsem si svůj domácí úkol splnila včera a poklepu si rukou na nůž, který mám zastrčený za pásek.

"S do­vo­le­ním první od­po­vím Tory."otočí se ka­pi­tán ke jme­no­va­né "Bu­de­te s lodí čekat na stej­ném místě, kde nás vy­sa­dí­te. Bylo by po­de­zře­lé, kdyby úkli­do­vá loď zmi­ze­la dřív, než na­lo­ží ná­klad, ne?" od­po­ví "Kdyby se něco po­sra­lo, máme ko­mu­ni­ká­to­ry pro spo­je­ní spolu na­vzá­jem i s lodí." dodá ještě a pak se ob­rá­tí k Chris.

"Že byste ho zrov­na vy po­tře­bo­va­la..." do­sta­ne se Chris od­po­vě­di ohled­ně ma­ke-upu. "Ale co se týče beden, tak není třeba nic. Jsou opat­ře­ny pa­dá­ky i ra­di­o­ma­já­ky, aby je náš kli­ent snáze na­le­zl kdyby je vítr za­ne­sl strán­ku od místa shozu." vy­svět­lí.

"Jinak to asi zdů­razňovat ne­mu­sím, ale stej­ně to při­po­me­nu. Každý účast­ník akce bude oz­bro­jen. I pokud zů­stá­vá na lodi. Takže ano, i vy, Tory." otočí se k nové pi­lot­ce. To, že bude mít zbra­ně i zá­lož­ní vý­sa­dek je podle něj sa­mo­zřej­mé

Pohrávam si se zapalovačem, měla jsem si před tou schůzkou zakouřit. Chvíli trvá než se začnu soustředit na Kapitánová slova a z mysli vytlačím touhu po té malé lahodné mršce.

Přivřu oči. Nejsem si jistá jestli je moudré do toho zatahovat celou posádku. Je zbytečně aby riskovali životy. Kapitán však rozhodl jinak. Hlavou mi proletí soupis léků na ošetřovně. Měli by stačit. Snad

Žádné dotazy nemám. Zatím. Podezíravě se dívám po kapitálový. Na rozdíl od něj sem neměla tušení kde hledat. Jak se zdá má víc informací než připouští. Nákrčím obočí a raději se zase začnu věnovat zapalovači. Možná že mne to udrží víc v klidu.

*To je ale prdel světa,* ohodnotím pohled na písečnou pustinu kolem, když přistanu s lodí na daném místě. Jistě, užívám si samotné přistávání a tak, ale cílová destinace by mohla být trochu více esteticky přitažlivá.

S elánem, který mám jen díky tomu, že čuju nějakou akci, vyklouznu z MÉHO pilotního křesla a vydám se směrem k místu, které kapitán určil jako shromaždiště. Založím si ruce na hrudi, když stojíme v kruhu a máme tuhle tajnou poradu. Pobaveně se uchechtnu Chrisinu komentáři.

"Bez problému. Doletím kamkoliv budete potřebovat, jsem lepší než aerotaxi, nejlepší space-tágo široko daleko," ujistím kapitána s širokým úsměvem. Ačkoliv mě vykání překvapí, přejdu to a před ostatními dodržím dekórum a taky mu budu vykat. Možná to je prostě jeho nastavení, když plánuje akci.

"Jenom, jestli tomu rozumím, čekám tady v lodi, než dojdete pro náklad a pak nás beru zpět, nebo čekám na signál kam pro náklad dojet, je to tak? Trochu hapruju s časováním celé operace," přiložím svojí vlastní otázku. K plánovaným akcím jsem zas tak moc nepřičichla.

//Pardon za zdržení, poslední dobou nestíhám :)

Písek… se dostane úplně všude…. Honí se mi hlavou, když se snažím představit si, jak to asi bude probíhat. Ráno jsem si dělala starosti, co si vezmu na sebe, abych zapadla mezi popeláře, ale teď si říkám, že mi bude stačit nechat si na sobě to, v čem budu venku natírat loď a okolní prostředí už zvládne udělat své.

Možná si zkusím pak trochu natrhnout látku kalhot nad kolem, čistě pro ten nedbalý efekt. Na chvíli se zakoukám na nohu a jednou rukou si nad kolenem opráším z látky fiktivní zrníčko prachu, jak nad tím uvažuji, zatímco kapitán představuje plán.

Hned se však narovnám, když slyším ten eufemismus: trochu rizikový náklad. Jasně. Povytáhnu jedno obočí v hraném údivu. „Make-up umí divy,“ poznamenám jen stručně s uchechtnutím. „Jsem si jistá, že vám bude slušet stejně jako lodi,“ dodám a poslouchám zbytek proslovu.

„Je s těmi bednami třeba něco udělat nebo je už teď jejich obsah zajištěn tak, aby ten dopad zvládl bez poškození?“ Obrátím se na kapitána s dotazem ohledně nákladu pro XZ-65, který si stále ještě vybavuji ze včerejška.

// následující den dopoledne.

Endeavour přistála na vaší cílové planetě. Tedy na místě, kde bylo tory řečeno, že přistát má. Jinak je to zde dokonalá pustina. Jen písek a občas nějaký kus skály vystupující z písečné duny. Tam si vás kapitán všechny svolal do nákladového prostoru. "Plán je následující. Čeká nás vyzvednutí trochu rizikového nákladu v alianční nemocnici kombinované s vojenskou základnou. Tam se nemáme šanci dostat, takže zde musíme Endeavour i sebe maskovat jako odpadní loď." začne pomalu a čeká, jestli budou nějaké dotazy "To bude řídit Chris s Rodriguezem. Na povrch vystoupím já a Tes. Chris s Rodriguezem budou záloha. Tory, vy nás budete muset dostat pryč. Jestli si na to věříte." přejde u Tory překvapivě zpět k vykání takhle na veřejnosti.

Mezitím ještě shodíme na padácích náklad na souřadnicích XZ-65 podle plánu. Nějaké dotazy? zajímá se ještě

Pán Jeskyně 11. srpna 2021 10:07
// No, co se dá dělat...

Christina Colby 10. srpna 2021 19:51
Psala jsi to jen mě a Tory :D Takže na ošetřovně měli smůlu. Asi jsi řvala málo...

Christina Colby 10. srpna 2021 19:51

//Já právě nic neslyšela :( asi si budu stěžovat u odborů. ;P