 |
Den první, zalitý sluncem a sexem
Tvá zmínka o jejích prsech rozžhne její očíčka, Bella se nejprve nadechne k nějakému, asi žárlivému výstupu, ale poté se jen napne, zapýří a podloží si ruce pod prsa, aby ještě více vynikla jejich plnost a tvar. "Myslíš?" Pronese jakoby se zájmem, a sleduje je, jako by je porovnávala s tím, co má na hrudi její sestra. Zdá se spokojená a asi věří, že do jejích, kvalit, brzy také doroste, třebaže se rozhodně nemá za co stydět a většinu okolních dívek, tedy z lidské i elfí rasy bohatě pře...přeplňuje objemem svého hrudníku. Naštěstí jí asi nedošlo to hlavní, čím mohl výstup skončit, tedy to, jak důkladně znáš poměr jejích a proti tomu i sestřiných prsou. Asi jí to nedošlo až do takových rozměrů, byť ty má nemále.
(nejsem si jistá, zda ta reakce a hraní s prsy patřilo k Belle, nebo k sestře - takže to beru jako u Belly, a ohledně sestry to nechám jen ve fantaziích na noc)
Jak tvé rty přejedou Belle po prsech, spokojeně hekne, cítíš, jak se zachvěla, když se rty dotkly citlivého místa. "Tak." Vyjde z jejích úst, a na bradavce se objeví krůpěj sladkého bělostného mlíčka. Poté co přejedeš po její bradavce, respektivě dvorci nejen rty, ale i jazykem, cítíš jak je vystouplý a zduřený. Teprve jeho sevření mezi rty uvolní bělostný proud mléka, teplého a lahodného, a bradavka zapruží, jak je celý dvorec i prso napnuté a tuhé. "Ták!" Zazní mnohem intenzivněji a máš pocit, že pokračovat trochu déle, bude hluk jejího hlasu na ulici až nepřístojný. Ovšem z odpovědí, zda tak, či onak nejsi moc moudrý, co si vastně vybrat?
***
***
Tvůj polibek na její ruku, i když to je spíše jakési olíznutí, vyvolá pobavený, byť ne příliš viditelný úsměv. Spíše jen jakési pobavené zacukání v koutku úst, třebaže máš pocit, že by jí vůbec nebylo proti touhám, kdyby jsi jí celou ruku takle olizoval, nebo možná i nejen ruku. A kdo ví, co by mělo jaké chutě a příchutě.
Ovšem elfka ruku stáhne, a i když nejspíše má mateřské pochopení pro tvé nabuzení, asi ve vší vážnosti a racionalitě dává přednost potřebám, než zábavě. A tak tichounké "Napřed práce, pak odměna, a zábava." Utne když ne fantazii co s jejím chutným tělem, tak alespoň praktickou část právě proběhlé ochutnávky.
***
***
Průchod bránou proběhl bez jakékoliv potíže, dokonce jste prohodili několik slov s hlídkou, jenž se však nesly jen v tom uchu že, vůz neviděli, Lili neviděli a vy buďte tam venku opatrní. Takže žádné novinky jste se nedozvěděli.
Poté co uchopíš sestru za ruku, skoro to na Bellu zafunguje jako červený hadr na býka, protože během dvou, tří kroků je u tebe, a majetnicky se ti z druhé strany zavěsí oběma rukama do druhé paže, a kráčí vedle tebe tak, že se jí drží. Přitom si všimneš, jak se Emily uchechtla, protože vést se z jedné strany se sestrou, a z druhé být zavěšen Bellou není zrovna nejpohodlnější pro přesun. Bella se asi žárlivě poté pere s touhou být s tebou, a hlavně dohlížet na tvou sestru, aby nedostala něco víc, co by chtěla ona, tedy potřebou dohlížet aby nebyla ochuzena, tak s touhou doběhnou na farmu, a nahlásit co zjistila, tedy vlastně nezjistila. Nakonec však její žárlivost, či prostě potřeba se držet toho co si usdmula zvítězí. "Zatím stejně nic nového nevíme, tak je to zbytečné. Stavím se tam potom." Ještě pronese s douškou. "Pokud by se vrátila, tak je to jedno. A když bych tam šla teď, mohla bych dostat nějakou práci, radši půjdu s váma." Nu, jitá logika v tom je, i když si myslíš, že to je až ten poslední důvod.
To už však se Emily hihňá a její kroky znějí až podezřele divně náhle zpoza tebe, a pak jen. "Ať tě to ani nenapadne!" Ozve se Ellie, a máš pocit, že tě právě uchránila od živého batohu, jenž by se ti snesl na záda jen by se rozeběhla. Takle se vrátí Emily na vaši úroveň, a jde vedle vás, poťouchle se usmívajíc. Určitě něco kuje!
...
Děvčata souhlasí, i ony jsou nalezením povozu s mlékem nejspíše potěšené, protože to znamená, že se nemusíte nikde vyptávat, nebo štrachat po cestách či mezi farmami, aby jste ho hledaly. "Štěstíčko, nemusíme se nikde po něm shánět." Pronese Emily, a obě dívky jí to souhlasně kvitují. Povoz, když se k němu přiblížíš, je vcelku jednoduchý, čtyřkolový, ale tebe samozřejmě více zajímá to, jak je poháněný. Čtveřice žen jenž je v něm zapřažena nevypadá na hucowky, i když to není úplně jisté, přesto se zdá, že jejich prsa jsou menší, nemají rohy a nejsou to ani elfky. Možná otrokyně!? Každopádně jsou stejným dobytkem, hospodářským zvířetem jako jsou hucowky po nandání zvonů a zastřižení rohů. Více zvířata, nežli lidé, byť těmto nejspíše zůstává jejich inteligence a mysl, pokud se tedy ze svého údělu nezblázní, nezešílí a nebo mu nepodvolí.
Všechny čtyři ženy mají ruce spoutané za zády řetězy a řetězy mají i na nohou, aby mohly dělat jen menší kroky. Jejich oči jsou pod železnými klapkami, takže možná vnímají jen svit slunce nějakou škvírou, ale rozhodně ne cokoliv okolo či před sebou. V ústech mají udidla, sliny tekoucí po bradách dávají tušit, že nedokážou ústa plně zavřít nebo skousnout, ale ani mluvit, nejvíce huhlat, pokud ještě vědí co je to řeč? Asi dokážou už jen reagovat na základní podněty a příkazy. "Je to krásné, jak mají každá jinou barvu." Pronese náhle Emily, a hodnotí vlasy, klisen, jenž skutečně jedna je plavovláska, jedna brunetka, jedna černovláska a jedna zrzka. "Rafinovanější by bylo mít koně jedné barvy!" Pronese však Ellie. Otázka vkusu nejspíše. Stejně tak, zda vůbec je nějaká rafinovanost potřeba na mlékárenský vůz, neboť to není žádná přehlídkové desetispřeží, kde by asi všechny klisny běloušky, nebo nebo naopak jiné barvy vypadaly skutečně reprezentativně. Jak si všimneš, černovláska a brunetka jen tupě stojí v postrojích, ale plavovláska a zrzečka se ošívají. Podupávají nohama, natahují se sem a tam, dokonce jakoby se snažily vytáhnout z postroje. Vůz však je nejspíše zajištěný, snad brzdou, a navíc ve jednotlivě nemají šanci s ním pohnout, i kdyby snad obě dvě zabraly naráz. Což se však neděje, protože jedna neví co dělá druhá, oslepené, a tak jen jedna či druhá chvilkami se zapře do popruhů v marné snaze, a zatímco plavovlásce po jejích nádherných prsech tečou sliny a ona se asi kroutí díky tomu, že to je, nepříjemné, ve snaze se slin na prsech zbavit, zrzečka se kroutí v bocích, dozajista díky velkému didlu s oháňkou, které má vsunuté v zadečku, a které ji nejspíše dráždí. Ovšem to, zda se ho snaží vysunout, nebo naopak se o něj uspokojovat, aby dosáhla jeho pohybu, kdo ví, jen neustále přešlapuje a pohupuje hlavou což vede k tomu že jí sliny odlétávají od udidla na všechny strany.
...
Poté co se situace vyjasní, tedy do té míry, že obě dvě majitelky farmy najdete zdravé a v pořádku, si můžete trochu oddechnout. "Rozbila se nám ohrada, a než jsme všechno pochytaly, a odtáhly zpátky, stálo nás to nemálo času. Takže jsme ještě nestačily rozvést mléko." Pronese Daisy, zatímco její matka jen dodá. "Které ještě nemáme ani všechno nadojené." Což je dle všeho pravda, neb se snaží dohnat mléčný skluz taháním za prsa náramně vybavené brunetky.
Daisy na vás pohlédne a povzdechne si. "Rozumím, ve městě už asi je pěkné pozdvižení že." A už se nadechuje, aby vám zdělila. "Ještě to nějakou dobu potvá ..." Když jí však nabídneš, že pomůžete s dojením, ozve se její matka. "Výborně, to by se nám hodilo! Tak tu chvilku počkejte." A zvedne se, odcházejíc pro něco do chléva.
Mezitím její dcera, Daisy, odloží klády a palicy, překročí větve a přejde k ohradě, kterou otevře, a během chvilky vyvede čtveřici kraviček. S ještě viditelně plnými, naběhlými, nevydojenými vemínky, spíše vemeny! Jak si všimneš, jedna kravička má v ústech jakýsi mohutný roubík a oči má zakryté podobným krytem jako klisny, vypadá taky nejmladší, další dvě kravičky mají jen tyto roubíky, vypadají již trochu starší, s poměrně tupým pohledem v očích, zatímco čtvrtá má místo roubíku jen jakousy hrušku, pokrytou slinami, a v jejích očích je spíše chtivost a nadšení. Nejspíše chápe, že brzy bude zbavena svého těžkého nákladu.
(hucowky jsou v pubertě ukovány a dán jim obojek se zvonem, poté jsou jim zakryty oči a ústa, aby nemohly řvát/bučet a mozek se nerozptyloval zrakem/sluchem. Během několika dní dochází k naprostému vyhoření mozku, zešílení, kdy zůstane pouze zvířecí inteligence. Poté jsou jim oči odkryty, aby se naučily poznat své okolí, a až si zvyknou na okolí a dojení, jsou jim teprve odstraněny roubíky, protože během svého zešilování na dobytek by mohly nepěkně řvát, nebo se pokoušet utíkat, kdyby viděly na cestu, takle neutečou daleko, nebo vůbec)
To už se vrátila Diana a nese v každé ruce několik věder. "Už jste to někdy dělaly?" Pronese, a postaví vědra rovnoměrně vedle sebe, zatímco Daisy nad vědra přivede čtveřici hucowek, a přinutí je kleknout, nebo dřepnout, či zaujmout pozici nad vědrem. Dvě jsou na všech čtyřech, jedna klečí a jedna je skloněná ve stoje, opírajíc se svými rukama o stehna zatímco její obří vemena váhou visí nad vědrem. "Tak si vyberte, kdo co, a vezměte to do rukou." Pronese Diana rozhodným hlasem, který jakoby měl překonat počáteční nedůvěru a rozpaky. "Nejlépe si dlaně předtím trochu promněte, a třete, aby nebyly studené. Krávy se pak nebudou cukat, a bude to příjemné, že vám i budou pomáhat. Jemně zmáčknete asi uprostřed, a táhněte směrem k dvorci. Až na něm budete mít prsty, zmáčkněte, ne příliš silně, a táhněte k bradavce. Pak povolte, přejeďte palcem asi do půlky vemene, jemně sevřete, a vše opakujte!" Pronese krátkou instruktáž, jako by jste nikdy ještě neměly vemena krav v rukách?
...
Téměř rytmické šplíchání mléka do věder o pár chvilek později ji musí přesvědčit o opaku. "Dost nám to pomůže!" Pronese pak Diana, a koukne k ohradě, kde ještě je několik kraviček, stejně jako tyto postižených plností svého hrudníku. "Kolik jich tu ještě zbývá?" Načež je začne počítat. "Jedenáct, a jedna se zatoulala, tu jsem už nenašla, a hledat jí by stálo teď víc času a práce, pro jednu krávu, když potřebujeme tolik jiné práce!" Nadnese Daisy a Diana s trochu nabručeným výrazem v obličeji může jen přikyvovat. "Mléko z jedné nebude chybět, takže až vydojí tyhle, můžeme vyrazit." Zazní rozhodnutí. "Ale po té zaběhlé se pak podívej!" Ještě dodá, aby to snad nevyšumělo do ztracena, že se jedna někam zaběhla a nebyla postrádána. Daisy jen něco zamručí, kývne a dál se věnuje kládě, jenž táhne na své místo v ohradě.
Mléko pozvolna plní vědra, kravičky spokojeně bučí, a vaše prsty jezdí po vemenech nahoru a dolů. Dívky se hihňají a chichotají jak se jim mezi dlaněmi, prsty rytmicky pohupují mohutná vemena a stříká mléko. Tu a tam se jedna chlubí druhé, kolik má mléka ve vědru, nebo komentuje proud mléka. Dokonce jsi snad dvakrát zahlédl, jak si poměřují svá prsa s vemeny kraviček, a tu a tam si po nich přejely dlaněmi, nebo je prsty u bradavek a dvorců promnuly či zmáčkly. Z pohledu na toto tě však vyruší Daisy. "Možná by jste se po té zatoulané mohly podívat vy! Neměla by být moc daleko, kravičky většinou neběhají kde to neznají, takže se asi jen potuluje poblíž, někde usnula, nebo bučí, že už má plná vemínka. Mohly by jste jí zkusit najít." Nadhodí a zatluče jednu z klád, zmiňujíc se o tom, že ve čtyřech by jste to měly zvládnout daleko rychleji. Víc očí víc vidí!
***
***
Bella si jen povzdechne a pokrčí rameny, poohlédne se dolů směrem mezi stromy k hladině jezírka a pak si přidřepne do trávy, aby se toporně podívala na jednu květinu, zda to je to co hledáte. "Tahle je ještě malá, sbírej ty co mají lístky velké jako dlaň. Ty malé musí ještě dorůst." Pronese za jejími zády zkušeně, přidřepne vedle ní a ukáže jak má srovnat velikost lísku s dlaní. Takže Bella pustí květinu a pomalu se loudavě vydá po louce, stejně jako Ellie.
Zatímco se obě dvě plouží jedním směrem, Emily začne prohledávat jinou oblast. "Hmmm?" Zatváří se trošku nejistě na tvojí otázku. "S tebou? Myslela jsem, že každý hledáme na svém kousku?" Pronese trošku nechápavě, co se změnilo. Ale nezdá se být nějak rozhozená, spíše jí to vlastně nevadí, že by měla sbírat s tebou. Přidřepne do trávy vedle tebe, a pozvolna ji prohrabuje hřbetem ruky, aby odhalila velké listy cukřiček.
...
Hledání je nakonec úspěšné, a když jakžtakž prolezete a slezete celou stráň mýtiny naleznete 47 vcelku ucházejících a velkých rostlin. Je to více než dvojnásobek toho, co potřebujete, avšak jeden jistý problém nastává s tím, jak je nyní odnést. Je jich tolik, že nést je v ruce určitě nepůjde tak, aby je odnesly všechny jen dvě dívky (počítej tak 5-7 stonků do jedné dlaně, takže každý odnese tak 10-14 rostlin), aby jste odnesly všechny museli by jste i všichni odnášet, nebo něco vymyslet.
***
***
K domku druidky Tatiany se dostanete nektokráte zadem, druhým směrem nežli odkud chodíte pod lesem, od brodu a města. Zkrátka se vynoříte mezi okrajem lesa, a domem, takže jen musíte obejít malou zahrádku a dřevěný plot který ji obestírá.
Elfí druidku najdete záhy, zády k vám stojí u stolku zvenku přiléhajícího ke stěně domu, trochu připomínající ponk dílny, či snad alchymistův příruční sklad, to vše pod převislou stříškou domu. V hmoždíři má nějaké byliny které drtí. Nejspíše vás slyšela přicházet, kdyby s vámi byla Bella, patrně by to bylo ještě dříve, avšak její elfí smysly jsou i tak dosti ostré. "Vítejte! Tak copak mi nesete?" Otočí se směrem k vám, stále držící hmoždíř a kroutíc paličkou ... ... "Med?" Optá se, když jí vysvětlíte, že nic nenesete, ale chcete si odnést. Odloží misku a skloní se dolů pod ponk, kde jsou mimo jiné hliněné ušáky s zátkami z navoskovaného plátna. "Tak, tady jsou, jedna, dvě, tři, čtyři ... kolik jich máte přinést?" Jak vidno, jedna shází.
(zkrácená verze)
Elfka se však nenechá vyvést z míry, a ukáže na nedaleké úly jenž jsou na okraji lesa a zahrádky. "Doběhnete mi pro trošku uhlí, a nějaké drobnosti, a já vám ho vytočím." Pronese, a rozdělí vám jednoduché a rychlé úkoly. Tebe pošle s malým dřevěným uhlákem, nyní prázdným, k nedalekým milířům, aby jsi přinesl dřevěné uhlí. Emily pak dostane malou dřevěnou misku, kterou má naplnit lístečky z jedné rostliny na zahrádce.
Neuběhne příliš času, a elfka si od vás vezme obě ingredience, a obě brzy zmizí v podivné konývce jenž má dole topeniště, a nahoře nádobu na vodu se sítkem, tam jsou umístěny byliny.
Horká pára, načichlá vůní bylin dovolí elfce otevřít jeden z úlů aniž by se strachovala o včely okolo, trochu popuzené z krádeže jejich zásob. "Tak, už jen vytočit, a můžete běžet." Což se ukáže už jen jako krátká chvilka, při které hraje hlavní roly nůž jen seřízl plástve, dřevěný kýbl a poté jeden hliněný ušáček do něhož je vše přelito. A je hotovo! Před sebou máte pětici hliněných ušáčků s medem. "Jak to pobereme?" Zaptá se Emily, a nejspíše jí v mysli ční stejná otázka o nevyrovnaném počtu vašich rukou, a ušáčků po okraj medem naplněných.
...
Ještě nežli druidku opustíte, ona se rozhlédne k lesu, poté koukne na oblohu, nejspíše odhadující denní dobu, nebo snad předpověď počasí. "Půjdete dneska ještě do lesa? Kdyby jste mi přinesly nějaké drobnosti, moc by mi to pomohlo." Nadnese a pokračuje jakoby příliš nevnímala zda vlastně souhlasíte či nikoliv. "Asi se půjdete koupat, v tom horku se není co divit, ovšem pokud by jste cestou nedaleko ruin našly květiny s modrými lístky a bílou špičkou, můžete mi přinést jejich květy, tak asi pět kousků ano? Kdyby jich nebylo tolik, u jeskyní rostou ještě podobné, fialové, můžete je natrhat také, nebo místo nich. Někdy rostou i uvnitř jeskyní, ale tam by jste neměly chodit sami." Dodá ještě, avšak spíše jen jako běžně podávané poučení, nežli aby se zdálo, že k tomu má nějaký závažný důvod.
|
