Matingmon - Wonderland (18+) (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Matingmon - Wonderland (18+)

Pán Jeskyně:

Erinye

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Úžasný svět rozromilých a zároveň smyslných kočičích dívek jenž jako mladé trenérky chytají, posléze trénují a chovají, dokonce i bojují navzájem s matingmony (hentai verze pokemonů). Že Vám to zní jako jako ráj příšerkovitých moster, jenž mezi sebou bojují aby se nakonec dostali k trenérce protistrany? Jakýsi to ráj perverznosti a chlípnosti, místa kde kalhotky častěji letí vzduchem než aby je měla nositelka tam, kde mají být? Jistěže! Přijďte se přesvědčit!

Klíčová slova:

pokemon, neko, hentai, 18, sex, anime, harém

Jaké hráče:

1) plnoleté
2) úchylné
3) chlípné
...
99) perverzní
100) hraje se na fóru, četnost dle nálady
101) obsazení:
-jeden lidský kluk --OBSAZENO--
-jedna lidská dívka **volné** (po dohodě lze změnit na jiné, ale lidskou dívku upřednostním)
-jedna kočičí dívka --OBSAZENO--

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
...ve výrobě ... (průběžně bude aktualizována po schválení a během hry)
Hráči: (2/3) Devakar, Katara67

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3

Pán Jeskyně - 19. ledna 2019 17:27
Pán jeskyně Erinye

//uááááághhhhgr tak drž, musím to dopsat, nemám to dokončený

Pán Jeskyně - 18. ledna 2019 18:45
Pán jeskyně Erinye

//tyjo, sme tu fak nebyli dýl ja měsíc? honem, honem, honem něco zahrát! xD

Pán Jeskyně - 26. prosince 2018 09:23
Pán jeskyně Erinye

!!Aktivitní *PÍP* proti smazání!!

Kiyotaka Ayanokōji - 4. prosince 2018 18:17
Kiyotaka Ayanokōji

Kočky, kočičky a koťátka

V duchu jsem si odechl právě od ledové královbych čekal možná nějáký podrázek za to co se stalo před domem. Naštěstí jeji mlčení stačí k tomu aby si to ověřila. Po tom co mě začala upučovat o tom jak moc je to nebezpečné jsem na ni kouknul a na jazyk se mi drala odpoveď typu. "Ano mami." Nebo. "Jistě paní." Naštěstí jsem se ovladnul dostatečně abych zfromoval zcela jinou odpoveď. Aniž bych něják přitakal nebo něco vyvrátil. "Řiká se že riziko je odměněno odměnou." Nadhodil jsem. "A ják se mi zda rozhodně se trošku riskatní cesta přece jen vyplatil." Dodám ať si to přebere podle sebe.
Když jsem si šiml kam se dívá nebo spíše kam míří konec jejího jídla pousmál jsem se pro sebe. Ale dál jsem ji pohled neumožňoval jen ať si nechá taky něco pro představivost. Potom co se přidala na stranu své společnice jsem. Se na ni podíval a lehce stáhl nohy abych ji ubral trošku výhledu že se staví proti mě. *Hmm. Šlo by je takhle vycvičit? Asi né jsou inteligetní a tak ...* Zapřemýšlel jsem a vzpomněl jsem si na jeden díl serialu co sledovala sestra. Teorie velkého třesku nebo tak něják a tam něco takového zkoušeli. Tak proč né ja? *Alespoň se pobavím když už jsem tu zkončil.* Pomyslím si nakonec.

Ta zvědavá Gejša mi přišla nebezpečná ale i lákava. Na druhou stranu mě vždy mátka varovala před krásnými holkami co mají otázky a jsou chytré. Což mi přišlo vždy vtipné protože takové by předemnou utekli nebo by si v lepším připadě o mě neopřeli ani kolo. Jenže tady to bylo jiné. Všechny ženy co jsem potkal jsou krásné. *A já jsem tady jako flak masa. Na putovní vystavě v sovětském svazu.* Jak kdysiplácnul děda v jednom záchvatu své stařecké geniality.
Zamyslel jsem se. "Hmm. Určitě by se našlo něco s čím bych mohl pomoci." pronesu nakonec klidně. Což mi přišlo dostatečně neutrální potom co se poslintali po zmíňce relaxace.
zarazil jsem se a podíval jsem se na ni s přihmouřenýma očima jako bych se snažil přijit na to co by za tím mohlo být asi víc. Samozřejmě trochu masírovat jsem uměl. No dobře uměl jsem masírovat trochu víc. Byl to jediný způsob jak jsem se mohl přiblížit k holkám z našeho kroužku karate aň bych snimi musel rvat. Nutno říct že při takových přiležitostech jsem si dával pozor abych se ujistil že potom budou chtít ulevit od bolesti masáži. Ale to je vedlší. Neměl jsem kolem toho žadné jiné umysli. No dobře většina holek si neuvědomovala že ze sprvného uhlu je v našem uboru docela dost vidět. Po chvilkové sebereflexi a váhání jsem přikývnul. "Ano. Myslím že stím bych vám mohl pomoci. Možná trošku budu potřebovat navést ale zládnu to." Pronesu naprosto klidně.

...

Podvědoměně jsem se zamyračil než jsem dokázal ovladnout mimiku. *Tohle jsem nechtěl slyšet opravdu tohle jsem nechtěl slyšet.* Pomyslím si nakonec. *Na druhou stranu bych tady tedy mohl potkat ty dvě a šlápnout jim pořadně do úsměvu. Nebo možná něco jiného..* Napdlo mě když jsem si vzpoměl jak vypadaly.
Přikývnul jsem jako bych to věděl a dal jsem to už nerozebíral.

...

Pousmál jsem se. "Jistě osobnější přistup je někdy lepší než masoví." přitakám nakonec. Samozřejmě možnosti a servis jsou zde určitě jiné takže jsem to nerozebíral chtěl jsem ještě něco říct když zminila věřící umlčela mě tuplově. Nebyl jsem věřící tak že tyhle věci mě něják nebraly.

...

(myslel jsem ten potlest i potomo co zmizela ledovka) Pokával jsem hlavou jako bych přitom říka: "Dovedu si představi." A pak jsem se lehce otřásl přitom jopnutí. *Nesnáším Jopování. Běhá mi z něj mráz po zádech a ten tón co to mělo být? Spodek mi málem umrznul... Hmmm. To by mohli brát zdejší kočiky jako zmzlinu?* Zamyslím se a dál to raději nekomtuji anie nepromýšlím.

Posluš ně jsem se vydal za ní schálně kousek za ni abych mohl ohodnotit její zadek a potom jsem ji dvěmi rychlími kroky dohnal abych jako poslušný chlapeček kráčel vedlení. Ovšem co jsem spatřil mi vzalo dech. "Páni." vydechunu když si to prohlížím. "Nadhera." Vydechnu pak orhomeně něco takového jsem opravdu nečekal. Mělo to takový divoký lesní nádech. Málem bych zapomněl na to že jsem v lázních navíc že tu nejsem sám. Bylo tu jednoduše nádherné i já bych si dovedl přestavit že to tu má duchovní význám. Na okamžik jsem se zarazil abych se rozhlednul kde si sednout když jsem si všmil nahé Gejší.

Potlačil jsem slintání a vypláznutí jazyka. Přesto jsem musel vypadat překvapeně vypadala no při vší drzosti mohla by mít třicet a to bych si ještě nebyl jistý jestli se omlouvat za svou drzost. Mála nádherné plná prsa a krásné křivky. Jak se jim říká? Ploditelské nebo tak něják? zamyslel jsem se a podíval jsem se na ni. "Hmm." Bylo jediné na co jsem se zmohl a polknul jsem. Někde na okraji mysli mi připomněla tu ženu z pláže ale téhle čati se mi moc nechtělo věnovat krve která byla potřeba jinde. Protože se mi v urovni pasu postavil velmi rychle uhledný stan.

Podíval jsem se ji do oči a usmál jsem se. *Už jsem se bál že se nezeptáš.* Pomyslel jsem si. "Já myslel že mi jen ukážete lázeň." nadhodíl jsem nevině ale něják jsem ji nebránil naopak nátáhnul jsem a opatrně jsem ji přejel prsty po ňadrech jako bych se bál že se rozplyne. Když odložil můj župan nechal jsem se odvést do brouzdaliště a posadil jsem se na okraj a nechal jsem ji posadit. Nabral jsem lehce vodu do rukou a polil jsem ji záda. "Zažneme s relxaci." pronesu naprosto vážně a začnu ji jemně obratně masírovat rámena A pomalu se přesu nu k její páteři jednou rukou vyzkouším její ocásek zda na nějš reaguje jako mladé koťatka. A pak pokračuji v masáži. Ovšem po cvhilce místo zad začnu masírovat spíše její prsa. A několiktárt ji políbim a jemně kousnu do krku. "Líbí se vám relaxase zatím?" zeptám se ji tiše. Jako by to byl teprve začátek. Nechám ji možnost převzít inicativu. Než vkloznu celí ro brouzdalište a začnu jeí pomalu masirovat nohy a začnu se neuprusně pokud se nebrání blížit k jejímu klinu než jej začnu trošku neobratně masírovat svým jazykem.

Pán Jeskyně - 4. prosince 2018 17:17
Pán jeskyně Erinye

Kočky, kočičky a koťátka

...

Na tvoje oznámení, že umíš dobře plavat se první geiša podívala na ledovou královnu, ne snad vyčítavým nebo nevěřícím pohledem. Asi to nebyla a není dovednost kterou by ti nevěřila, spíše instinktivně proto, že jsi odkázal na děvčata, že to mají podtvrdit? Ledovka však v ten okamžik měla v ústech nějakou zeleninu a nudle, takže jen s plnou pusou něco zaskuhrala a kývnula. Což nejspíše geiše stačilo k tomu, aby si tvé slova prověřila. "To bylo velice nebezpečné tam přeplavat!" Pronesla poněkud káravě, ale ne jako hubující matka, co ti za to chce dát pohlavek, spíše jako žena smířená s tím, že se to už stalo, a tak důrazné varování má zabránit tomu, aby jsi podobnou pitomost nevyváděl znovu. I když, vlastně jsi to nedělala, ale když už jsi se do toho navezl. "Je tam mnoho zrádných proudů a hlavně písků a nánosů. Mělčiny jsou nebezpečnější než hluboká voda. Nikdo tam nechodí a neplave!" Jako by tě to v zeměpise neučili, že delty řek jsou plné nánosů a nebezpečné. Tentokrát se do hovoru, a na stranu sv společnice přidala i druhá geiša, třebaže pře okamžikem díky pohledu který jsi jí poskytl se věnovala kousku zeleniny, nejspíše nějakému výhonku bambusu nebo čemuto, který držela v hůskách a pohrávala si s ním jazykem, samozřejmě tak, aby jsi viděl, jak špičku bambusu drží rty a špičkou jazyka jí olízla, než jí do rtů zasunula. "To je pravda, ta místa jsou nebezpečná, máš štěstí, že jsi je překonal." Pronesla s úsměvem, ale věrna tomu, že to tam skutečně není bezpečné.

Následné chvíle rozhovoru se bavíte o počasí, o tvé, smyšlené cestě a jejích úmorných cetapách a strádání během tohoto počasí. Geišy, třebaže se obě zdají velice milé, jen ta jedna je více zvědavá, zatímco druhá spíše živočišnější, (neber to že je ta druhá nepřátelská, spíš jen jiný charakter) se nakonec usnesou na tom, že si zasloužíš odpočinek a veškerou možnou pomoc. Což je milé zjištění. A hlavně dle všeho toho harému okolo, pčislibující velice příjemné následné dny. Když pak geišám nabídneš, možnost odvdečení se, nejspíše si to vyloží s tím, že jsi chvíli předtím zmínil že ještě nejaké síly zbyli, jedna se hned zasměje. "To je velice šlechetné, že se chceš nějak odvděčit, myslím, že bys mohl třeba. Ano." Nakloní se k druhé geiše a něco jí šeptá do ucha. Ta přikyvuje, pak se zachichotá, přiloží si prsty k ústům, dál se chichotá a opět kývne. Otočí se k druhé geiše a opět kývne. "To by bylo skvělé!" A nyní příjemnější gejša, živočišnější se na tebe podívá. "Máš šikovné a silné ruce? Máme tady nevyužitou mísnost s lehátky a párou a sháníme do ní někoho kdo by masíroval. Mohl bys to na pár dní zkusit, máme jen pár hostí a pár dalších přijde. Ale, hlavně bychom tě využily my. Co říkáš?" Pronese smyslně a zadívá se na tebe, jakoby ti snad vysílala do mysli zprávy, že by nemuselo zůstat jen u masírování?!

...

Geiši se na tebe podívají, když se zmíníš, že ti přeběhl mráz po zádech, okamžik jakoby váhaly, zda to je odpověď kterou chtěly slyšet, nebo zda tomu bylo skutečně? Ale nakonec se pousmějí a náhle zvážní. "Ano, toto místo má velice silné aury a síly, někteří jedinci na ně mohou nejrůzněji reagovat, zvláště se spiritualistyckými silami, nebo propojením s jiným světem, duchovnem, nebo energiemi matingmonů. Proto také je celá tato hora, alespoň tedy její velká část a okolní lesy matingmoní rezervací."Načež když geiša zahlédne tvůj pohled, jakoby snad nevyřčenou otázku, (prostě kdyby ses ptal dál, tak to písnu rovnou) a pronese. "Ach, matingmoni samozřejmě žijí i všude jinde po světě, i ve městech, stejně jako v divočině, moři a podobně, ale v rezervacích je jejich výskyt větší a naopak se tam nesmí stavět, aby se jejich zvýšený počet nerušil, a v některých je jejich lov omezen jen na některé druhy, sezonu nebo nejrůznějším způsobem chytání." Pronese na vysvětlenou o rezervacích. Jak vidno tedy, matingmoni se v rezervacích smějí chytat, ale někdy na to jsou omezení nebo pravidla, a rezervace spíše znamená, že se na onom místě nevyskytuje *člověk* tedy spíše *kočička* a musí na ta místa vstupovat?

...

Zmínka o upadnutí je nijak nevyvede z míry. "Och kdepak, to nehrozí, ani v nejmenším. Jisté stálé, zákazníky, budeme mít neustále. Přecijenom jsou některé naše služby mnohem více osobitější a důvěrnější než v parku, kde se hledí hlavně na počet, i když tvrdí, že pohodlí hostů a jejich spokojenost je prvořadé. Ale, ne, určitě si nemůžeme stěžovat na to, že by ten odliv byl až na sucho." Pronese spokojeně, jakoby jí spíše těšilo méně práce a více odpočinku s jakousi stálou jistotou, která bude vždy. Poněkud flegmatický přístup, i když. V bezstarostnosti tohoto volně sexuálního světa? "To je pravda, například veřící budou vždy chodit do těchto míst, i kdyby měly v parku nejmodernější chrám plný luxusu, historicky byl chrám vždy zde a historie je na této hoře v těchto místech, to ani oni nemohou změnit." No popravdě svým způsobem, možná naivně řečeno, ale nezpochybnitelně řečeno.

...

Když dvojice koťátek naivně odcupitá za úklidem, zůstaneš s ledovkou a geišou sám na chodbě. Tvému zatleskání, jak se jí povedlo se jen pousměje, jakoby říkala *rutyna a praxe, už je mám kolem prstu* a jen se mateřsky a přitom milenecky svůdně pousměje. Načež po rychlé výměně informací o úkolu odkvačí i ledovka. "Jop." Pronese zvláštním hlasem, který jde těžko určit, zda v něm byl led, nebo pobavení, máš pocit, že od každého půl napůl, nejspíš by jsi řekl, že být to kopí z toho slova, tak když tě zasáhne, tvá horní půlka zmrzne a spodní se počůrá smíchy. Jste teď s geišou sami!

Geiša tě bez jakýchkoliv caviků chytne za ruku, jako by vedla malé koťátko, a jemně, ne tak aby tě táhla, spíše si kráčel vedle ní, jako poslušný synek, vede chodbou. Až dojdete na okraj budovy, zakončené dřevěnými posuvnými dveřmi, nyní otevřenými, které vedou do něčeho, co vypadá jako zimní zahrada u budovy, jen s tím rozdílem, že je propojená s venkem mělkou lázní ze které stoupá pára
https://c-lj.gnst.jp/public/article/detail/a/00/00/a0000100/img/basic/a0000100_main.jpg?20181017092455 je zde až překvapivě vlhko, lázeň, tedy mělké jakési brouzdaliště, bazének se táhne pod střechou až ven do jezírka, kde jsou již hlubiny v lázni. Velká část, nejbližší okolí po vystoupení ze zminí zahrady je ještě pod stříškami https://alljapantours.com/acp/images/attraction/pH11221446.jpg takže můžeš jak do mělčiny, hlubiny jezírka, tak na nejrůznější místa aniž bys vyšel z podloubí domu a namočil se, tedy namočil se deštěm. Ve vodě budeš tak jako tak. Že je část jezírek pod střechou prozrazuje hladina, kde jasně vidíš, jak část je zozvlená kapkami deště, spíše slejváku, zatímco pod střechou je hladina skoro rovná, krom jakýchsi vlnek, od dešťové části. Všude stoupá pára, bubnuje déšť, je to úžasně nádherné! V dešti je tu jakási kouzelná atmosféra, konsrast divké bouře a relaxačního klidu. Ale co tě nejvíc udivuje je vnitřek zahrady s jezírkem a skálami. Když vyhlédneš ven, zpoza kamenů a dřevené konstrukce a skříní na kartáče, houby, osušky a další koupací doplňky, a vidíš celou velikost jezera a zahrady, vůbec si nepřipadáš jako uvnitř budov, připdadáš si, jako bys byl uprostřed lesa a jezírka, kterým jste běžely, jako by tu vůbec žádné budovy ebyly! Tak dokonale jsou zakryté dřevem, stromy, kameny a vůbec splynuté s okolím, že to tu nevypadá jako uprostřed zahrady obehnené ze všech čtyř směrů domem https://i.pinimg.com/originals/b8/f4/93/b8f49335326291e031d449d8235e78e3.jpg, nádhera!

Když se dost vynaíváš, prohlédneš si okolí, uvedomíš si, tedy spíše všimneš, že geiša za tebou stojí nahá! Její velké krásné poprsí je nádherné, štědré, ne přehaně enormní, přesto mohutné a pevné a přitom vypadá měkkce a pružně. Její boky a stehna prozrazují zralost, stejně jako podbřišek, není tak rovně tvarovaný jako u mladých děvčat co jsi zde viděl, vše je letmo a lehce zakulacené zralostí, ne tlusté, to ani omylem, je dokonale tvarovaná, ale je jasně poznat, že od malých šelmiček, i když pružností se s nima může měřit, tohle je zralá žena! Je vcelku stejně smyslná, jako žena z pláže, další zkušená samice! Naprosto težké určit podle těla její věk, kdyby byla pornoherečka asi bys jí hádal něco přes třicet, možná drze až pětatčicet, ale náramně zachovale a smyslně.

Přejde k tobě a uchopí tvůj župan do dlaní, tedy jeho dvě místa, kde se dá velice jednoduše rozepnout. "Budeme relaxovat?" Pronese a pokud se nebráníš, rozepne jej a sáhne, ještě ve vzduchu jej zkušene uchopí a pak odloží do jedné z polic. "Hmmm, mmmmh." Pronese spokojeně, s jazýčkem na rtech, olizujíc se jako, jako kočka, když vidí tvé zásobníky. "Asi bys chtěl pomoci vid?" Špitne a uchopí tě za ruku a vede tě do brouzladiště s teplou vodou. Copak tam asi budete dělat?

Kiyotaka Ayanokōji - 3. prosince 2018 20:29
Kiyotaka Ayanokōji

Kočky, kočičky a koťátka - Co se tady děje? No to se ptáš ty mě?

Vlastně to bylo docela i přijemné. Když přišla blíže plavčice překvapeně jsem se na ni podíval jako bych netušil k čemu se schyluje. "hmmm. Velmi přijemné." pronesu spokojeně po tom co jsem promoknul. "Funguje to ak i na tebe?" Zeptám se ji zvědavě. A msto to abych to zkoušel jsem se natáhnul a začal jsem ji přes latku lehce mnout prsa. Abych vyzkoušel jak to bude působit na ni i když to bude trošku níže.
Když pak mluví o celibáu mrknu na ni a přikývnu. "Ano. Děsná představa že?" Nadhodím nakonec a podívám se ji do oči nemít možnost se potěšit takovou krásou života." Pronesu a přistoupím k ní tak že se skoro dotýkáme ona prsy o mou hruď a já zásobníky o její nohy aniž bych se ji přestál dívat do oči. Nakonec jsem se naklonil a políbil jsem ji lehce na rty.

Zamyslel jsem se nevěděl jsem jak na tohle přesně reagovat zdálo se že jsou rozdělení do kategorii. Nebylo těžké si domyslet že legendární budou hodně vzácní a možná i silní. Vzacní prostě vzasní nic světoborného jaké byly další kategorie jsem netušil. Přesto jsem se usmál. "Spíše bych řekl že tady Legendární." pronesla jsem nakonec. "Jednou jsem jednoho záhlednul." pronesl jsem nakonec což byla pravda svím způsobem jen né tady. "Myslím že by si se měla první stát trenerkou než půjdeš lovit né? Navíc najít je je nesmírn těžké." pronesl jsem nakonec. A lehce jsem rozcuchal lasy rukou. "Potom si o tom promluvíme." Pronesl jsem se vší vážnosti.

...

Přemýšlel jsem nadtím co říkala. Trošku jsem tápal v jejich orintaci a mírách. Jako vzdálenostitech ne jejich pírach ty jsem byl skoro schopný odhadnout. A byl jsem si jistý že nakonec dokážu říct všechno o jejich mírách.
"Ale i té rezervace by se dalo něják využít né?" Nadhodím nakonec. "Pro turistiku a tak. Vypadá to tu i jako celkem pěkná krajna. A pro trenérky by to mělo být docela lákavé." Dodám pak. *Fajn takže jsem někde napůl cesty mezi světy.*

Podíval jsem se na ni a lehce jsem pokývnul zatím co jsem ji sledoval. *Zatraceně to tam musela být? Nezníš jako by si citovala nějáký cestovatelský maganí. Nebo nějáký pitomí pořad.* Zakleji v duchu a v duchu protořím oči v sloup a druhé gejše ( https://nhentai.net/g/206716/13/) dopřeji podvědomě ještě o něco lepší pohled aby se mohla pokochat za to že mě tak netýrá. "Ale ano umím plavat. Umůžete se zeptat děvčat že umím docela dobře plavat." Pronesl jsem nakonec. *Doufam žee to nebude dál rozvádět.* Pomyslím si po takové poloviční odpovědi na to co říkala ohledně plavaní aniž bych to potvrdil nebo vyvrátil. Vdečně jsem ji věnoval úsměv. "To ano v tomhle počasí byla cesta docela umorná. I když nějáké síly mi ještě zbyly." pronesu neurčitě a přitom se pečlivě vyhnu pohledu na ledovou králvnu která se tváři jako by stím co se stalo nechtěla mít nic společného.
Zaklel jsem v duchu přesto jsem se usmál. "Proti rozvoru nic nemám. I když občas je rozhovor dost ... jak to říct omezující v poznávání." Nadhodím nakonec. Doufám že se jí tím na chvili zbavím když ve mě začnou hlodat obavy. Proč mám pocit že budu jak ten kluk na hodině sexuální vychovy v učebně plné nadžených holek co jsem nedávno četl.

Sledoval jsem je a lehce jsem se pobaveně usmál což se mi podařilo skrýt v dustojném nátahnutí po šalku s čajem abych se napil. "Ach proto ten křižový vyslech." pronesl jsem nakonec. Když jsem viděl jak málem nadskočily a jak to ppisuje lehce jsem se pousmál. "myslím že některé věci by se dali zařídit. Přece jen bych vám měl něják odvděčit za to že jste mě sem přijali." Pronesl jsem vážně jako bych mluvil jen o té relaxaci a nic jiném.

...

Zamyslel jsem se a řemýšlel jsem se ješstli za to nemohli ty dvě. "Hmmm. Proto jsem měl když jsem vstoupil takový zláštní pocit jako by mi přeběhl mráz po zadech. Je to zde spojené s velkou mocí." Pronesl jsem nakonec a bezdečně jsem se dotkl svého nádobýčká a zásobníků. I ten bezděčný pohyb musel těm dvěma připad provokativní.
"Byla by škoda kdyby to zde jen tak upadlo nemyslíte?" Zeptal jsem se nakonec a podíval jsem se na ně. Čast mě měla hodně zvracený nápad. A já doufal že se ho nechopí oni ani já.

...

(https://nhentai.net/g/206716/78/)
Sledoval jsem je s slehce pobaveným výrazem přesto jsem se snažil tvářit vážně. Tolik mi to připomínalo přenice doma. Chystal jsem ji uklidnit že pak za námi může přijit když se do toho vloží gejša.
zatvářil jsem se zamyšleně. "hmm. To by možná bylo nejlepší." pronesl jsem nakonec když se ty dvě rozhodli jít najednout uklízet. Podíval jsem se na ledovou králvnu. "Děkuji." pronesl jsem s súměvem to jsem od ní nečekal. "Ještě to promyslím." pronesl jsem když byla z doslechu podíval jsem se na Gejšu a dvakrát jsem zatleskal. "Mazané." pronesu pobaveně. "No myslím že by je to jen zdržovalo do práce tudiž by jsi mi mohla ukázat kde je ta lázeň." pronesl jsem jako bych po ní chtěl jen to. "A možná i to místo kde budeme potom relaxovat." Pronesl jsem nevině a vydal jsem se do chodby. Byl jsem zvědavý jak vypají tady lázně a jak bude ona vypadat nahá.

Pán Jeskyně - 3. prosince 2018 19:22
Pán jeskyně Erinye

Kočky, kočičky a koťátka - Co se tady děje? No to se ptáš ty mě?

V kapuci županu přehozené přes hlavu, skutečně příjemně hřeje, je příjemně. Plavčice přijde blíž k tobě, na jeden, dva kroky a protože nemáš ouška, uši jako kočka, chytne do dlaní jen okraje županovité papuce a jemně je zatahá a dlaněmi protře, čím vygeneruje teplo. Nejspíše to běžně dělá malým koťatům, těžko říci zda jako odměnu, nebo jako poškádlení když zlobí. "Celibát?" Pronese s udiveným pohledem, ale ne tak udiveným jako by jsi čekal. "To je, když, máš zakázáno se pobavit? Že!" Pronese s výrazem a důslednostím důrazem na ono že, jakoby šlo o nějakou pothle podivnou mravnostní výchovu mládeže? Když pohlédne na kotě kterému utírala vlásky. Nejspíše nevadilo, že jsi je všechny viděl nahé a některými si i sexuálně laškoval a pocákal je semenem, ale jejich mravní vývoj bys asi mohl narušit, znalostmi? Podivné! "A co to má společného s mnichy, oni mají zakázáno se bavit? Nemají žádnou zábavu?" Zeptala se se zájmem, jakoby mniši byly více neznámou než celibát. Dá se, že celibát, i v tomto perverzním světě existuje, jen asi má jiné využití a fungování než náboženské?

Kotě pozorně poslouchá výklad o mnichách a jejich přirovnání, vlastně přiřazení k matingmonům. "Jé, takového mnicha sem ještě nikdy neviděla, ty jsou legendární? Nebo aspo vzácní?" Zdá se, že matingmoni tu mají nějaké kategorie, nevíš asi přesně jaké, ale ve tvém světě bylo množství sběratelských her, od kartiček typu Magic, i přes Pokemony, takže různé vzácnosti asi mají vliv i na sílu a schopnosti a dostupnost matingmonů? "A kde se jí vyhýbají? Už si nějakého viděl? Půjdeme je lovit?" Tolik všetečných otázek? Načež vykulí očka, chvilku jí to chroupe v hlavičce, když přemýšlí, že by jí to mnich udělal jako sbíječka! A pak se jí rozzáří očka. "Takže oni mohu útočit přímo na trenérku přes obranu! Já ho chci!" Sakra! Ta holka je poděs!

...

Jak pokračuje hovor gejš, přes roční období, až po tvé otázky, dozvíš se, že jsou skutečně široko daleko jediné stavení v okolí, i když pojem široko daleko může znamenat pro každého něco jiného. "Oh, to ano, pláže tu jsou nádherné, a když jsou zde hosté, nebo i když přicházejí návštěvníci z města, jsou plné. Ale velkou konkurencí je velký vodní svět a park s pláží několik mil v zátoce na jihu, navíc mezi námi a ním jsou lesy jako rezervace, kde se vyskytují matingmoni, přímorští a lesní a horští, takže jsou naše pláže oddělené. A více na sever jsou pak další lesy a pak je delta řeky, kde se moc nekoupe. A dál jsou další lesy, takže většiná pláží je pustá, ale o to jsou divočejší, krásnější a soukromější. Tu a tam jsou tu nějaké domy, farmy, ale mno mil nasever není nic, na jihu je zábavní par a pak mnohem níže, je město. Druhé je pak proti proudu delty." Jak vidno, dostal jsi se do jakéhosi rozmezí dvou měst a jakéhosi zábavního parku, a přírodní rezervace, proto je tu pustěji než normálně? (Míle případně ber jako nějakou jejich jednotku délky, nechce se mi něco vymýšlet a převádět, takže používám náš měrový systém i u nich) Což ovšem vysvětluje i to, proč tady lázně fungují jako samostatně, malé a soukromé, těží nejspíše ze soukromé pláže a blízkosti matingmoní rezervace, proto tu není v okolí mnoho budov, jak jsi si myslel a plánoval. I když, možná že směrem k deltě, by se tvůj ekonomický duch mohl uplatnit? A tolik volných a krásných divokých pláží, ovšem otázkou je, co ono zábavní, parvové kulturní centrum dole? Jak jsi si také všimnul, nepoužívají moc termíny sever a jih, ale dole pro jih a nahoře pro sever, asi jiný kraj, jiný zvyk. Dobré vědět.

Když se zmíníš o tom, že jsi přišel ze severovýchodu, geiša pokýve hlavou a pousměje se. "Takže od řeky, zeshora, tam je málo měst, spíše osady, rezervace a jen farmy a tak. Skvělé pro osamocené cestování. Krásná pobřeží, a divoké lesy." Skoro jako by vzpomínala, máš pocit, že buďto z té oblasti pochází, nebo jako mladá, možná trenérka, to misto dost prozkoumávala. Ale mohlo by být nebezpečné zapřehávat do detail, protože pokud ano, mohla by znát to, co ty ne. "A jak jsi přešel řeku, hlavní most je u města, tedy krom pár mostů v lesích, ale to je pěkný kus cesty na východ. Určtě jsi neplaval." Pousměje se. Ovšem druhá geiša se pousměje, máš pocit, že díky místu kde sedí si mnohem více a lépe než ta první všimla tvého posedu a místa, odhalení tvého županu a více než vyprávěním byla fascinována rizí živočišností a tělesností. "Ale přestaň ho tak vzpovídat. Určitě je po té cestě unavený, a chce si odpočinout. A nech ho vydechnout." Máš pocit, že by nebyla proti, kdyby to vydechnutí a odpočinek nebylo ryze spánkem, ale jen něčím jiným na loží, a že by ti v případě toho, že bys řekl, že jsi unavený, ráda i provizorně ustlala ve své komnatě. Jakýsi pohled, s jezýčkem přejetým po rtech dával tušit na co, kam hledí a jaké má myšlenky! Další nadržená samice! "Může tu odpočívat co bude chtít, a trocha příjemného hovoru ho jistě nevyčerpá, aspoň se o něm neco dozvíme, a on o nás." Pozor. Zdá se, že i druhá geiša, samice má jisté touhy a choutky? Ale jakto! Tohle je skoro až děsivé! Tolik ženských o tobe nejevilo zájem snad za celý život, a teď během jediného dne?! Začínát míš neblahé tušení, že tohle bude spíše soukromé sexuální peklo! I když velice delikátní a příjemné.

Geiša se pousměje, zatímco máš pocit, že druhá skřivila lehce úsměv, jen na okamžik, jakoby jí ta druhá pod stolem štípla, nebo plácla. Vzhledem k posdu je totiž skoro nemožné zde někoho kopnout! Že by se praly o tebe? "Oh ovšem, co jiného by to tu bylo, lázně, máme tu horké prameny, ubytování a drobné služby pro hosty." Pronese tak jednoduše, že to skutečně nejspíše bude pravda. "Je to tak, většinu času trávíme v těchto zdech, nebo blízko domu, jsme tu k němu témeř svázány, jeho úklidem, chodem a staráním se o všechno. Je velice málo volna a času, kdy bychom mohly odejít. Proto tě také tolik vzpovídáme že?" Pronese a při poslední větě koukne úkosem jakéhosi pohledu lehce ironicky zkřiveného na svojí kolegini co tě tak zpovídala. Ovšem když se pak zmíníš o tom, že by si i ony zasloužily, nebo by měly relaxovat, obě dvě jakoby pookřály. Máš dokonce pocit, že obě dvě jakoby nadskočily, skoro v touze, se hned přihlásit, ozvat, že by právě ona chtěla relaxovat, ideálně s tebou! "Oh, to bych velice ráda, jen se položit, nechat své tělo pohrávat si s teplou vodou, dopřát si masáž, a jen co skončí, hned druhou, a pak než usnu se nechat ještě ukolíbat ke spánku, krásně prohřátá, rozmazlená a uspokojená." Popisuje se zavřenými očima svojí ideální relaxaci geiša a máš pocit, že minulé pohledy co předtím směřovala na tvé ploditelské zásobníky by v její masáži a ty samotný, by v té relaxaci měly v jejích snech hrát významnou roly. Zatímco i druhá geiša se tváří zasněně, skoro jako bys viděl jak zakloní hlavu a z úst jí začne tést slina, a ona bude nahlas popisovat nějakou polorelaxační, polosexuální perverznost!

...

Poté co se geiši a i kočičky poněkud uklidní, a nebo minimálně sklidní a chovají se i přes svou nadrženost přeci jen normálně, začneš opět s nimi mluvit v ekonomické a obchodní, logické rovině. "Ach, to máš pravdu, je to tu takové ztracené že?" Ohodnotí tvojí skoro přesnou situaci geiša, když zmíníš, že by jsi toto místo skoro nenašel, kdyby ti o nem kočky neřekly, a že v dešti se ty schody daly snadno minout a jen ta brána jen trochu určovala kudy a kam, a že tu vůbec je stavba. "Skutečně to je jako nějaké mystické místo. Dříve na tomto místě býval chrám zasvěcený horským matingmonům, ale asi před dvěmasty lety při velké bouři skoro celý shořel. Zůstala jen shrine (kaple) kolem které vyrostla lázeň, nakonec se postavily dlaší části budovy a spojily se do tohoto komplexu. Je to takové mystické místo díky své minulosti, umístění a i tajuplnosti." Pronese s důstojným, ale vcelku smyslně pobaveným hlasem. "I tak jsme v okolí jedna z nejstarších dřevených budov a díky historii a místu, jsme vcelku známí. Sice ne tolik jako zábavní park, a díky dostupnosti a mystičnosti ne tak frekventovaní, ale naše lázně jsou docela známé a vyhlášené." Pronese druhá geiša. Těžko říct, co ten poměr znamená, a zda to je městká, okresní, státní, nebo kontinentální vyhlášenost. Ale nejspíše si nestěžují. Ale kdo ví? "Ale je pravda, že čím více mají nových atrakcí a programu v parku, tím mi tu máme méně a méně návštěvníků, ale zatím to je pro nás spíše výhodné, dříve jsme nevědely kam skočit a jak a kdy si odpočinout, nyní je naše vytížení takové, že ho zvládáme, ale není to takové, že by jsme padly únavou." No, na to, že mají skoro prázdno to ale podle tebe vypadá jinak. Ale, no. Jiný svět asi.

...

Jedna z geiš, (ta co se vyptávala)(můžeš si vybrat z obrázků která je která) zatím s plavčicí a kotětem z nafukovadla začala uklízet po obědě. Druhá geiša společně s ledovou královnou mezitím vešly na chodbu, kde jsi stál k koťátky, hladil je ve vlasech, a jak tě sem dotáhly, dohadovaly jste se, která půjde uklízet, která s tebou do lázní, a nebo snad, že by jste šli do lázní všichni tři uklízení dívky nechaly napotom? Plavovláska zakroutila hlavičkou. "Né!" Pípla, že ona určitě nebude uklízet zatímco se vy dva budete koupat. A chytla tě za pravou ruku, a omotala se kolem ní svýma pažema a přitiskla se. "Já né, ty tam máš mnohem víc věcí než já!" Pronesla na obranu stříbrovláska, že ona tedy rozhodně uklízet nepůjde, aby sis tedy jako snad šel užívat do lázně s plavovláskou, a ona měla jít uklízet? No vůbec! "Řekl to tobě!" Plavovláska málem natáhla modlánky. "Ale já chci jít taky s ním do lázní!" Pronesla. V tom se však do hovoru zapojila geiša. "Můžeme ti připravit lůžko v jednom z volných pokojů, ale nějsou ještě vybavené, myslím, vyhřáté, povlečené a tak. Proto se u nás hosté objednávají. Aby se vše stihlo. Ale navečer to může být hotové. Nebo můžeš přespat jednu noc v některém z našich pokojů, tedy krom svinčíků těhle dvou." Zasměje se. Což ale u obou kotátek vyvolá něco, jako by jim uletěly včely! Pozor! Pohroma! Obě se přestanou hádat ve vidině toho, že by snad si u nich neměl spinkat! Obě dvě tě ještě chvilku drží, ale pak se pustí a vypísknou, že jdou uklízet, aby jsi u nich mohl už večer spinkat! Zaběhnou do třetích dveří vpravo a během chvilky už slyšíš jakési švitoření a hádání, ale i šoupání věcí, jak se nejspíše pustily do úklidu. A je po koupeli? Měl bys jim jít pomoc? "Mám tedy jít připravit věci?" Zeptá se ledová královna. "Jen divan, povlečení, pokrývku. Pak si to přeneseš kam budeš chtít, viď?" Zeptá se tě geiša se smíchem, jakoby nepochybovala, že si během dne vybereš, kde budeš chtít nocovat, a ledová královna ti zatím k tomu připraví věci. Ledovka odběhne. Zůstaneš tedy na chodbě sám s geišou. "Chceš si zajít do těch lázní, koťátka se asi budou chvíli haštěřit, která si pro tebe líp uklidí pelíšek, ale pokud se ti nechce je rozptylovat a pomáhat uklízením, můžeš mi dělat společnost při, relaxaci v lázni." Pronese geiša a usměje se, ukazujíc na chodbu, směrem ven do nádvoří s lázněmi. Pěkně promyšlené, jak si tě samička urvala pro sebe!

Pán Jeskyně - 9. listopadu 2018 11:48
Pán jeskyně Erinye

//A nemazat!!!

Kiyotaka Ayanokōji - 26. září 2018 20:23
Kiyotaka Ayanokōji

//hele já ti má taky co vrácet. Jo....

Kiyotaka Ayanokōji - 26. září 2018 05:14
Kiyotaka Ayanokōji

Domeček

Ten posed který zaujala který ji měl chránit před větrem mě nutil hned se k ni vrátit. Přesto jsem přemohl všechny budy na které mohla hrat a rozhodl jsem se to zkotrolovat i když jsem si slibil že se ji v domě trošku omluvím. * Tím jejich vzrušivím těličkem by to neměl ýt takoví problém.* Pomyslela si část mé racionální mysli.

"Ne neni tady. Jk říkám měl jsem pocit že jsem něco zaslechnul ale když jsem to kontroloval nic tam nebylo." Pokývam hlavou. Když pak oznámi že šli všichni po dvou na chvili mě napadl ten děstký kousek. Jak šli po dvou. Nebo možná měl a nějáký speciální postroj aby si dva držela pěkne u prsou a dalšího pěkně u kundičky a šla do bezpečí. Rychle jsem zaplašil tu myšlenku na tyhle myšlenky. Teď na ně nebyl čas ani misto. Ale rozhodně zabavily můj mozek dostatečně abych neřešil alespoň chvili tu kosu. Navíc to co jsem zatím viděl v tomhle světě by mě to ani nepřekvapilo.
Přikývnul jsem souhlasně že bychom měli pokračovat přece jen tady nebyl důvod pochybám. "Souhlasím. Neměli bychom se dál zdržovat." Přitakal jsem a usmál jsem se i kdy to bylo spíše mými myšlenkami než čím koliv jiným a vydal jsem jsem honem pro své kotě.

Neubránil jsem se úsměvu. *Že bych přece dokázal brněním ledové královny proniknout znova? Třeba to sní nebude tak špatné jak jsem se obával.* napadlo mě najednou. "Udělejte si poznámku. Při příštím útěku před bouří. jedině ekalátory nebo ještě líp výtah." Utrousím ještě jako závěrečný vtípek než vstoupím na první stupeň.

Do oči mi vytriskli slzy ale podařílo se mi nekňůčet ani nesmyslně zařvat. Měl jsem ovšem pocit že jsem si prokousnul rty z toho jak sem se to snažil potlačit. Naštětí se nezdálo že bych cítil v ústech krev. navíc jsem přesně věděl jaká je to bolest ve skutečnosti se mi to jednou povedlo.
Jediným štěstím tohoto světa je naprostá zvrácenost ú nás bych byl do svých nádrží nakopáný dotyčnou dívkou tak že by mi je asi ukopla. Nebo já bych si přál aby mi je ukopla? To je jedno pointa je stejná. Byl bych v háji i když to byly její vina tady to jen zabolelo a ona se usměje a mašíruje dál. Přemýšlel jsem jak se tady tedy ke klukům chovají normálně. Vzhledem k mím zásobníkům? Jako k nádržím na genetický materiál?
To jednoduchý "dobrý" mě rozhodilo ještě víc ale začal jsem si dělat starosti aby neuklouzla znovu.

Na okamžik jsem se nad tím kdybych ji požádal azymslel. Stali by se tři věci. Mohla by se začít chlámat tak že by mohla spadnout dolů. Naprosto by mě ignorovala. A pak by si vzala kotě a kopla mě do zásobníků a nechala skutálet dolů.
První možnost byla celkem přijemná ty další dvě byly nepříjemné. Ani mě nenapadlo že by to mohla udělat.

Zdálo se že ukazovaní samice si její malí milenci vychutnávají stejně jako já. Otázkou bylo co ve mě vidí nebo jaké má plány. U ní jsem nebyl schopný dohlednout dál než za. Prsa, klín, zadek a šoust. Páč čístě objektivně s klukem jako já tyhle kočičky dělali pořád to samé. Spouštěli jedinou páku s nápisem. "Šoustat." Otázkou bylo co to bylo namlouvání, nabýdka nebo jen hrá. *Taky jste mi mohli dát obrázkovou knížku jejích zvyků. Zatracené ženské.* Pomyslím si o dvou dívkách co mě sem hodily pro své pobavení museli se náramně bavit tím jak jsem bezradný.

Plávoláska se zdála být přesvědčená že bych jí měl sledovat při utírání nebo se mě mohla něják dotknout. Ovšem její počínání které jsem ocenil úsměvem. Mě odměnilo tím že jsem si mohl prohlednout krásný zadeček vlastně krýsný celek doplněný atmosférou lampionů a deště působil zatraceně smyslně. Možná jako z nějákkého anime. Ale byla nádherná. Pomohl jsem ji usušit kotě abych si ji přitom mohl lépe prohlednout. "Tak jo ty zlobidlo už ji nikam neutečeš." Pronesl jsem a podržel jsem ji tak aby ji mohla otřířt přitom jsem ji nechal opírat o mou nohu. S obřím sebe zapřejím jsem k plavčici pronesl. "Měla by si se alespoň zakrýt aby si nenachladla. Neboj já ji podržím aby ti nikem nautekla." Nabýdnu ji lehce starostlivým hlasem. Který mohl působit že mám strach o její zdraví ale spíše jsem se bál že mě poslechne.

V prvním okamžiku kdy se napruží jsem se bál že se odtáhne nebo mi rovnou jednu vrazí. Od ledové královny bych to i čekala ale jediná její reakce byla ta že se ke mě stavila neustále zády. Což mě překvapilo přece jsem ji nahou už viděl ale měl jsem pocit že jde spíše o to abych se ji nedotýkal na hrudí i když to jsem měl taky v plánu.
Její zadeček byl krásně vypracovaný někdo jako já by něco takového mohl vidět jen jako v porno časáku a určitě bych si na něco takového jen tak nesáhnul. Což mi nebránilo teď si to vychutnávat. Reakce ocásku se dali čekat. Chvili jsem zkoušel které části jsou nejvzrušivější. Špička ocásku nebo kořen ocásku nebo snad někde jinde pak jsem to místo začal pečlivě vysoušet. Abych zjistil zda ledovou královnu nepřinutím trochu roztát.

Lehce nenásilně jsem ji zvednul ruce abych ji mohl osušít i hrudník ale zdálo se že se nechá protože si še před sebou chránila osuškou a rukama a pak najednou jsem měl volné ruce k domu abych pokračoval její prsa byla krásná bylo třeba je důkladně vytřířt. Přistoupil jsem k ní blíž až jsem se opíral svým tělem o jějí. Aniž bych to zamyšlel údem jsem lehce třel o kořen jejího ocásku. Jak ji prsa tuhla políbil jsem ji lehce na krk. "Nezadržuj dech." Pronesl jsem tiše skoro milenecky a pokračoval jsem dál.

Její reakce mě překvapily a když jsem viděl jak se změnšuje a roztahuje nohy od sebe potlačíl jsem smích i vítězný úsměv. Nakonec jsem se na ni podíval a pokýval jsem spokojeně hlavou tedy jen lehce aby to nikdo neviděl.
Zvyžoval jsem co udělal s tím krásně vyšpuleným zadečkem mohl bych vyzkoušet zda ten pevný zadečk vyzkoušet. Pokusil jsem se ji otočit pak mě napdlo něco jiného pokusil jsem se ji lehce přehnout nebo ji dát na všechny čtyři než do ní zajedu. A začnu přirážet proti ní přičemž se vrátím opět k jejím prsoum a modlím se aby přávě te´d někdo nevešel na verandu nebo spíše moje koťátka prostože bych měl po ptákách. Možná i kojnice. Ale ta by mohla spíše brát jako zkoušku mé plodnosti nebo nadrženosti co bude větší. Pomalu jsem pokračoval ovšem pomalost mi nevydžela moc dlouho když jsem proti ní začal čistě živočišně kopulovat než jsem se do ni udělal hlasitě jsem si odechl no spíše zařechtal spokojením a pomalu jsem se od ní odtáhnul a vyklouznul jsem z ní potom co jsem se udělal doufal jsem že se udělal taky. Pak jsem zkusil uklidit ten nepořádek a vejít do domu. Pokud možná před ní pokud by ale vypadal že se domů nějáký čas nedostane rozhodnu se ji pomoci aby mě mohla navést kudy kam mám vlastně jít.

Kiyotaka Ayanokōji - 25. září 2018 21:17
Kiyotaka Ayanokōji

Bouřka

Usmál jsem se na kotě a lehce hravě jsem ji podbal za ušima. "Do haje zelenýho co." Pronesl jsem abych zmírnil její zmatení i když jsem viděl že je z toho docela nesvá. Když plavčice dodala jak dlouho půjdeme střelil jsem pohledem po mracích a bylo mi jasné že nemáme tolik času ale nechtěl jsem říkat zbytečné věci a plítvat dechem. Přitom jsem se zarazil nad převody času ale pak jsem nad tím mávnul rukou a pokračoval v činosti.

Sledoval jsem kotě docela mě překvapovalo že ji dokáže vzrušit i takováhle maličkost. Ale přesto jsem ji pečlivě utřel i když to pro ni mohlo být vzrušívé nechtěl jsem aby se udělala a já ji pak musel nést na zádech.
Zarazila mě myslenka koťat a chpadel když se ozvala ledová královna. Ta přezdívka na ni dokonale seděla. Když to přepočíla usoudil jsem že ostatní běželi napřed vypadali přece jen starší nebo ducha přitomnější než mi co jmse debatovali na pláži. "Jasné." Pronesl jsem nakonec a věnoval jsem kotěti povzbudivý úsměv. I když s tím vším větrem a blížící se bouří to muselo působit spíše jako poplácání po zádech od ďabla na rahu očistce přesto jsem se snažil působit povzbudivě. "Ukažjim že jsi zasloužíš být semnou." Šeptnuji povzbudivě ještě než vyrazíme na cestu.

***

"Hned jsem u tebe." pronesl jsem a sledoval jsem vílu chtěl jsem ji zachytit ale vypadalo to že se z toho udělala. *To se všechny věci tady udělají tak rychle nebo je je tak snadné vzrušit?* pomyslím si když vydím vílu. *Hele nemachruj a dávej bacha aby si vevnitř neposlintal podlachu z toho co tam uvidíš.* Pokárala mě část mé přikré mysli.
Otočil jsem se k ledové královně a vydal se za svým kotětem. "Zdálo se mi že jsem zahledl nějáké kotě tady ležet v trávě chtěl jsem se ujístit že tu někdo nezůstal raněný." Odpovím jí pohotěvě aniž bych věděl proč jsem lhal. Předschody jsem se zarazil. "Já věděl že to nebude eskalátor." Povzdechnul jsem si neurčitě a vyrazil jsem nahoru. Sám bych je brál po dvou ale s nákladem a kotětem jsem nemohl. Najednou jsem ucítil tah a instikticně jsem sevřel ruku a otočil jsem se po kotěti a heknul jsempřekvapením i trošku bolestí páč mi narazila hlavinkou do mých zásobníků a já protočil oči v sloup. A pomohl jsem ji nabrat rovnováhu. "V pořádku?" Zeptám se po třech krocích když konečně naberu sám dost duševní rovnováhy abych nekňůčel tím zásahem.
Schody jsem sice nepočítal ale poprvní padesátce jsem si byl jistý že mají tam mezi tisícem a nekonečněm. A to by mi dřív nedělali problém vyběhnout ale stím že nesu náklad v rukou a mezi nohama to bylo na houby. Skroro bych požádal královnu aby mi vyhonila uprostřed schodů aby sem nesl toho míň.

Když jsem viděl obě zamotané do osušek usmál jsem se na ně a zamával jsem jim a sám jsem vlezl na verandu a vydechl jsi a položil jsem tašku a pustil kotě. Když jsem uviděl statnou samici jak se začala předemnou doslova naparovat při sušení polknul jsem a veškerý zbytek energie se přesunul do rozkroku jak se mi z toho postavil. Náštěstí jsem nezačal slíntat ani blábolit. Za což jsem si tleskal v duchů.
Když jsem viděl jak koťata osušují sám jsem se začal osušovat i když moje koťata se tvářila že by se nejradějí nechala osušit odemně ale teď jsem se jim do toho nechtěl plést a byl jsem rád že si mohu vydechnout sám.
Když jsem pak s královnou osamněl vzal jsem suchou osušku a přešel jsem k ni a začal jsem ji lehce otírat záda. "Ukaž pomůžu ti. Vypadá to že toho máš za sebou dneska dost." Prohodil jsem a začal jsem ji otírat záda lehce jsem se přesul přitom k ocasu který jsem začal taky sušit ovšem mnohem jemnějí než jsem začal sušit její hrudník což bylo spíše než sušení obratné skrytí drážděné prsou. A pak jsem ji začal útírat i klín. "Kde to vlastně jsem?" Zeptal jsem se během toho se zájmem jako by mi o nic jiného nešlo. Než jsem se rozhodl opásat osuškou a vejít za ostatními dovnitř. Na prahu jsem se zastavil. "Můžu dovnitř nebo jako samec musím požádat o svolení?" Nadhodím ironicky.

Pán Jeskyně - 25. září 2018 20:46
Pán jeskyně Erinye

Bouřka

Plavovlasé kotě na tebe koukne, když spolkneš nadávku, jakoby nevědělo co od tebe čekat, a trošku vykulí své velká očka v očekávání, zda slovo dokončíš, protože nejspíše neví, zda něco udělala špatně, nebo proč jsi málem zaklel? Načež mávne rukou směrem k hřebenu a houkne "Tudy. Tam." Což ti vůbec neodpovědělo na otázku, jak je ten dům daleko. Což možná ale zaslechla plavčice, nebo to pronesla mimoděk. "Tak rychle, ať jsme tam co nejdřív. Čtvrt hodiny." No paráda! Vlastně je docela s podivem, že v tomhle světě je stejné měření času, a nejspíše i ospovídající tomu co znáš (pro herní jednoduchost)(klidně to ber, že řekla něco jiného a mozek ti to přeložil na adekvátní termín) i přesto, ocelové nebe se nezdálo, že by vám chtělo poskytnout tolik času!

Jakmile jsi utřel kotě, třebaže bylo asi hukotem větru dosti vystrašené, trochu se třáslo, nemohl jsi se ubránit pocitu, že slyšíš jakoby předlo a když jsi ji utíral bříško, i záda, její dech se měnil, težko říci, zda kníkala, ale rozhodně to bylo jako slastné posténávání. Ale na její vzrušivost teď nebylo moc času. Od nohou to začalo docela zábst, jak studený vítr se hnal po pláži, a i když jsi v moři neviděl ani krakena, chapadla, ani onu chapadlovitou holku, zvednuté špičky vln chapadla trošku připomínala. Ale myšlenky na chapadla a koťata? "Tak honem!" Z perverzních asociací tě vythl hlas ledové královny. V tom okamžiku kdy chytneš své kotě, a zeptáš se, zda jedno kotě nechybí. Pohlédne na Tebe, trochu nevěřícně, udiveně. "Jedna, dvě? Třetí. A dvě támhle. Jsou všechny! Jdeme!" Přesto se zdálo, docela jasně, že jí poněkud vyvedlo z míry, těžko říci, zda dojalo, nebo zaskočilo, jak jsi zareagoval a začal se starat o to, zda jsou koťata všechna. (s vámi běží tvé dvě, a ta z nafukovadla, ty dvě další, co byly na pláži to vzaly svou cestou jinudy, ale to prozatím nevíš/neřeš) Zatím to ber tak, že ses dopočítal a své kotata máte, a tak se můžete vydat na cestu. Plavčice s kotětem před tebou, ledová královna s kotětem za tebou ...

***

Kotě bičované kroupami, a zmáčené deštěm se postaví pod strom, zůstane stát na dřevěném chodníku a kouká poněkud nechápavě, proč scházíš ze stezky. přikrčí se, aby unikla bombardování, a kouká co děláš. Možná chvilku přemýšlela, že se chceš pod těmi větvemi schovat, ale nešla ze tebou. Ale ani neutekla. "Musíme domů, už tam budeme! Pojď!" Pípne na tebe dosti prosebně, poněkud promokle, ale neodchází a čeká co chceš dělat, zda jí zavoláš nebo ne? To už však dupeš a trháš šlahouny, které poutají vílu k zemi, obtáčejí se kolem jejích nožek, rukou, prsou, křídel, a dokonce jí pronikají do, do otvůrků. Když pak za jeden šlahoun zatáhneš, což vede k prudkému vytažení šlahounu z vílinýho zadečku, máš pocit, že to zavytí, které se jí vydralo z úst, bylo směsicí bolesti, překvapení, zděšení a hlavně rozkoše! Určitě se odpráskla, o čem svědčí i její očíčka, které se protočila jako nějaké panence! Rostlina, chaluhy, šlahouny se chvilku zmítají, načež se ty, které nejsou utžené, nebo přelámané stáhnou pod zem. Zatímco tělíčko víly, která se chvěje, spíše sebou škube v orgasmu, sebou hází v mechu. Párkrát sebou vysíleně škubne, a poté omdlí. Nejspíše vyčerpaná předešlým bojem, a posléze nuceným orgasmem. V tom se její tělíčko rozzáří, spíše pokryje jakousi září, snad prachem, jakoby hořela studeným, nebo spíše nehmotným, ale světelným plamenem, a následně zableskne, a. A prostě zmizí! Je pryč! Dočista fuč! Divné! "Hej?! Honem, co tam děláš, nezdržuj, musíme jít!" Slyšíš hlas ledové královny, která dorazila za vámi, spolu se svým kotětem které vedla. A nyní se zastavila, když viděla, jak tu samotné kotě čeká, místo aby šlo domů nebo se schovalo před deštěm a kroupami. "Co tam vyvádíš!" Ještě hlesne, a chce vzít kotě za ruku, aby jej táhla sama, ale kotě se evidentně (pokud tedy půjdeš zpátky, a nebudeš moc zdržovat, to jí jinak ledovka odtáhne) Přitiskne k tobě a nechá se táhnout dál tebou. Dál po dřevěném chodníku lesem. Ledovka ukáže na cestu a nechá vás dva běžet první a se svým kotětem jde za vámi. "Cos tam dělal?" Pronese, ale spíš to zní, jako by tě chtěla popohnat. "Tady nahoru, do těch schodů! Už jsme skoro doma." Pronese, což nyní zní jakoby konejšivě, asi pro koťata, když se dostanete na rozcestí, které rovně vede dál větší cestou korytem údolí po cestě, zatímco strmě vzhůru stoupá jakoby do úbočí https://img00.deviantart.net/b03c/i/2016/253/a/b/kamishikimi_kumano_shrine__takamori_by_rollwurst-dah6f5q.jpg, i když. Díky několika světlům v lampionech, a světlu nahoře v dálavě stromů, by si nejspíše sám odhadl kudy, o tom, že i kotě zná cestu, nemluvě. "Neuklouzni!" Pronese, ale zdá se, že to tentokrát nebylo na tebe, ale na kotě. A skutečně, po kamenech a dřevěných schůdkách přetékají čůrky vody, a najednou cítíš prudký tah, jak kotě uklouzne, ale podaří se ti jej zachytit tak, že místo aby spadla, nebo si sedla, jen neškodně narazí svým bokem do tvého boku a trošku pískne. Ale nezdá se moc vyděšená jen zaskočená. "Ouj." Pípne a pokračuje v cestě, ledovka na to neřekne ani bé.

Cesta tě trochu zadýchala, no trochu dost, sice si je nepočítal, no pokud jo, tak jich bylo sto tři a sedmdesát schodů, když dorazíte k dřevěné budově na úbočí. i zde jsou rozestavěné lampiony. Pod velkou verandou sedí plavčice, nyní zabalená v osušce, bělostné a chlupaté, určitě není přinesený z pláže, a suší se. Kotě, stříbrnovláska, která běžela s ní, už je zabalená v osušce a koukají jí jen chodidla a hlava s copánky. Usmívá se, a pokukuje do tmy, spíše přítmí, kde či spíše kdy se vynoříte? Na verandě leží množství drobností, které sebou přitáhly ty dvě, a také nějaké další věci, které vypadjí jako věci z pláže, které nejspíše donesly další dvě koťata, a podle všeho i samice s, chlapečky? Všechno je mokré a tak to nejspíše stojí zde, aby to nezaneřádilo vnitřek. Samice, ovšem bez chlapečků tu stojí také, a utírá se do osušek. Přitom máš pocit, že když jsi přišel, dává si velký pozor, no záležet, aby jsi vyděl jak si utírá svá prsa, aby mnutím a přejížděním po nich osuškou, ukazovala jejich plnost, tvar, velikost, a pak se do osušky zabalí tak, že jí prsa vystupují nad osuškou, kterou má uvázanou jen nad pasem a kolem beder. Pak vejde do domu, jen si nasazuje jakési huňaté boty, spíše něco jako návleky či kratounké pletené ponožky? "Tak? Jsme tu všechny?" Pronese ledovka. "Ano, vy jste poslední, takže vše v pořádku?" Ledovka kývne. "Tak se pojďte zahřát!" Pronese a ukáže do domu, a potí ti velkou bělostnou osušku, podobnou té v jaké se otírala samice, je v ní zabalená plavčice s kotětem, a i ostatní se v ní otírají. Nejspíše se všichni chtjí osušit zde na verandě, aby nekapaly do domu mokří? Přitom ledovka začne utírat záda jednomu kotěti, a plavčice druhému. Takže se můžeš utřít sám, i když vidíš jistou nevoli, že plavovlasé kotě by bolo raději, kdyby jsi jí utíral záda ty! Pak plavčice vezme obě dvě zachumlané kotěta a vede je do vnitřku domu, a pokyne ti, nejspíše aby si je následoval. Ale. taková možnost se naskytne snad jedině tady! Ledovka ještě není utřená a všichni ostatní odcházejí ...

Pán Jeskyně - 1. září 2018 06:01
Pán jeskyně Erinye

//Nažhav si kočičí chloupky :D

https://www.deviantart.com/ambient-avalancher/art/Caramel-Bimbo-Remix-721621806
https://www.deviantart.com/ambient-avalancher/art/Caramel-Bimbo-721432060

čičiči
https://www.deviantart.com/ambient-avalancher/art/STOCK-Ethiopian-Neko-Tests-ab-599796025
https://www.deviantart.com/ambient-avalancher/art/STOCK-I-Own-You-Lil-Boy-622655019
https://www.deviantart.com/ambient-avalancher/art/STOCK-Grain-and-Darkness-Test-621505960
https://www.deviantart.com/ambient-avalancher/art/Theory-of-a-Goldie-MILF-613029827 (takle by mohly vypadat i knežky u Sanii, hezky od klína nahoru se to čte i jako příběh o stvoření, o vzniku v lůně a rozlévání mléka z kalicha bohyně do světa)

https://www.deviantart.com/champra/art/Tits-Lover-293229434 a do téhle podoby pak vystavět oltář kojení, a obalit ještě od kotníků po bříško chapadly co je drží na místě :)

Kiyotaka Ayanokōji - 19. srpna 2018 19:51
Kiyotaka Ayanokōji

Bouřka

Sotva jsem se dokázal vzpamatovat z toho šíleného plaveckého výkonu. A už jsem měl nad hlavou hotový uragán. "Do ha..." Zarazil jsem se zaklení protože tu byla koťata sice byly na úplně jiném mentálním kanále než já ale proč bych je měl učit takové sprsťázny po půlhodině co se známe. Já bych seměl začlenit mezi ně ne je měnit na nás. *Tedy rozhodně neuškodí to že chtějí se vším užívat. Ale to že mě mají jako hračku se mi dvakrát nelíbí. Na druhou stranu ledová královna kdyby roztála. Mohla by být velmi zajímavá.* Pomyslel jsem si. "Jak daleko máte dům?" Zeptám se nervozně.
Bezmyšlenkovitě jsem chytil ručník a rachle jsem se otřel a začal utírat nejblížší kotě. Než jsem se sám rychle zabalil do osušky. Sice to nebylo něco co bych si obleknul do bouřky. Ale co se dalo. Tričko jsem jsem chytil mechanicky. A odfknul jsem si zničeně to nebylo něco co bych na sebe normálně oblékal. Ale te´d jsem potlačil každičký kousek sebe sebe sama a nasadil jsem svůj normální netečný obličej a natahnul jsem si ho. *No paráda. Moje noční můra ožívá. Ještě tomu chybí kraken vynořující se z moře a je to všechno.* Pomyslel jsem si a podíval jsem se lehce na moře a podvědomě jsem se otřásl. Při vzpomínce na tu chapadlovou hoku co byla dole. *Blééé nechat se znásilnit chobotnicí? Nebo Žábou? Bože tenele svět je úchylný. I když ty koťata a chapadla. Hmmmmm. To by mohl být opravdu skvělí pohled.* pomyslel jsem si zatím co jsem pomáhal balit. Tedy spíše nacpat věci do tašky. "Jo." pronesl jsem klidně a do tašky jsem vrazil ještě svůj přehrávač aby se nenamočil A čapnul jsem přidělené kotě. Ale tak něják jsem se nemohl dopočítat. Moje dvě koťata, ta málem utopená a ještě jedná co si hrala s mímy. *Moment proč o nich uvařuji jako o svých? No to je teď putna.* Rychle jsem se rozhledl jesli ji jedna z nich nemá u sebe. "Nechybí nám ještě jedno kotě?" Zeptam popřípadě.

Nikdo mě nemusel dvakrát pobízet abych vyrazil z pláže. Nechtěl jsem si zažít bouři na holou kůži. Sice jsem taky nechtěl aby mě někdo viděl v dívčím třčku s sukní z osušky. Ale momentálně měl život nebo spíše zdraví vyší hodnotu než moje důstojnost. Kterou pak snad zhrabu na hromádku jako hromadu spadaného lístí. Směr do hor mě celkem překvapil na druhou stranu jestli tady měli zkušenosti s přilivovými vlnami nebylo se čem divit že chtějí být od pobřeží co nejdál.

Potlačil jsem touhu poslat matku přirodu do hazlu spolu s těmi dvěmi co mě k tomuhle ukecali mít reinkarnaci byl bych teď v klidu a nějáká bouře by mi byla šumák a měl bych k dispozici pár velkých vemen a mohl bych spát jak by se mi chtělo. Prostě úžasný život místo toho tady zdrhám před kroupama. Do noh mě mlatí moje vlastní koule o velikosti kopačáku. A Ledová královna mi upírá pohled na záda a všímá si všeho co dělám. A já bych přitom nejraději naplácal na zadek.

Ta budova ke které jsme mířili vypadala tak něják mysticky a přitom zláštně povědomě. Připomínala mi horské prameny ve vesnici kde bydlel děda s babčou. Kam jsme jezdili na prázdniny se sestrou. na okamžik jsem se ztratil ve vzpomínkách na domov na pokusi šmírovat v lázních a dalších věcech. O Rejim který se věnoval kendu a od malal běhal za mou sestrou jako ocasek. Na Min se ktrou sem se poprvé v životě opil. Ze vzpomínek mě vytrhlo zatahání za ruku. Podíval jsem se na koťatko a usmál jsem se konejšivě ale zdálo se že to nepotřebuje. Popravil jsem si tašku a přidal jsem do kroku.

Najednou jsem však něco zaslechl překvapeně jsem ohlednul odkud to slyším pak jsem odhnul listí protože jsem čekal zatoulané kotě. A to jsem tu nechat nechtěl. Krom toho že by mi to mohlo dát plus body u těhle kočiček tak jsem nebyl necitelný zmetek za ktreho mě zbytek světa měl. To co jsem spatřil mě celkem překvapilo. "Víla?" Zamumla jsem polohlasně. Když mě kotě tahalo za ruku uhnul jsem a naznačil aby na minutku počkala. A rychlím pohybem jsem dupnul na kořeny abych ji osovobodil a vydal jsem se za plavčicí a koťatem projistotu jsem počkal na ledovou královnu abych měl přehled kudy popřípadě a pokračoval sjem sní k cíli.

Pokud bylo potřeba vzal jsem kotě na záda aby ji mohl nést a mohl trošku zrychlit k bezpečí. Když jsme byly konečně pod střechou vydechl jsem si a podíval jsem na koťata. "Všichni v pořádku?" Zeptám se když se snažím vydechnout a popadnout dech.

Pán Jeskyně - 19. srpna 2018 18:38
Pán jeskyně Erinye

Kočičky

Bouřka

Najednou se začnou mraky zatahovat, klesat daleko rychleji, než do tohoto okamžiku. hromy jsou stále čatější, i když zatím nespadla jediná kapka. Vítr fučí jako zblázněný, a je jasné, že na moři by se neudržel ani surf, ani nafukovadlo, ani průměrný plavec. Je třeba vyklidit pláž! Listy a měnší vetévky zlámané větvem bičují otevřenou krajinu pláže, písek lítá do očí, jako nepříjemný prach a lepí se na mokrá těla. Plavčice se rychle zabalí do ručníku, spíše osušky a otře, a jeden to hodí, zatímco druhým začne otírat jedno z koťat. "Tak rychle, mizíme, tohle je blízko! Domů!" Pronese, docela i na svůj hlas a hravou povahu autoritativně. Zatímco ledová královna otírá děvče z nafukovadla, která se poněkud cuká, asi jako dít, které si myslí, že je dost staré na to, že to zvládne samo, než aby jí s tím někdo pomáhal, a tím zdržuje ještě víc. Koťata neštěstí drží! Plavčice si rychle na sebe přehodí tričko s krátkými ramínky a natáhne šortky. Přitom ti hodí něco, kus látky co vypadá, no přesně řečeno je, dívčí tričko? Asi jediný kus oblečení, který ted můžeš použít, spolu osuškou, pokud nechceš běžet nahý! A to jsi asi říkal, že běžet v sestřině tričku s oblíbenou kapelou na prsou, a sukni, tedy z omotané osušky, se ti může sát jen v šíleném snu? To že přitom z jakési pletené taky vypadnou kalhotky kterými se vůbec nezdržuje netřeba řešit. Stejně tak, i oblečení koťat zredukuje jen na šaty, natažené přes hlavu plavovlasého kotěte, a vše ostatní nahází do pletené tašky a do té nakonec navrh hodí osušku. "Hotovo?" Podívá se na tebe, kotě a pak na ledovou královnu spolu s posledním dvčetem. "Fajn, tak rychle!" Otočí se na tebe. "Né že jí ztratíš! Drž se za mnou! Každej vezmem jednu a rychle domů!" Pronese iniciativně, čapne za ruku jedno kotě, druhé t téměř vsune do dlaně její dlaň, a vůbec se nerozpakuje na tebe ještě zavěsit tašku s vším obsahem z pláže. Když vběhnete pod koruny stromů, do lesíka, kde vůbec nějak neregistrujete nebezpečí Rýb, na pláž dopadnou první těžké, mohutné kapky. Udělají v písku důlky, a začnou bušit do listoví nad vámi.

Všimneš si, že stánky jsou na místě, nikdo se o ně nestaral, při takovém nečasu, jen jsou stažené jejich rolety, tu a tem ještě nekde leží plechovky s pitím nebo láhve s vodou. Ale jinak se zdá být všechno uklizeno, anebo alespoň sklizeno. Ale o tom, zda to při tom dešti neodletí, težko se dohadovat, máš pocit že asi ano. Výklenek kde si hrála, maminka, s synáčky, kojila je a bezstudně s nima souložila, je prázdný. Zůstal tam jen nafukovací balon s kterým si pohrává vítr. Nejspíše matka, i dětičky vzaly do zaječích, nebo spíš medvídkovských už chvilku před vámi. Ale patrně stejnou cestou jakou se vydáváte vy. Nevidíš totiž z pláže jiný východ, jedy pokud se nechceš drát travou nebo lesem. "Poslěšte!" Ozve se, a jako podrhnutí, hned potom se ozve hrom. Před sebou vidíš jen potemnělý les, ale nejspíše děvčata vědí kam beží, pod loubím vetví je vidět, zatím, cestička z písku, mezi keži, kmeny, ravou, tu a tam menící se na devenou lávku, aby překnenula kameny, písek, nebo prohlubeň. Máš pocit, že směr vede někam pod horu, ale přesný směr, nyní pod stromi, težko určit.

Cesta lesíkem se pomalu, vlasně rychle změní v běh, jak se z oblohy začnou spouštět prudké proudy deště. Pod stromy sice není nával proudů tak silný, spíše jen děsivě znející burácení zní z korun, ale přesto je kolem pošmourtněné počasí a zatažená obloha jakoby klesala níž a níž. Bubnování o koruny stromů najednou prolínat i zvuky pleskání a k nohám se tu a tam, začnou valit mimo vod i ledové kuličky krup, které nebyly zachyceny listy.

Všude je temno, né snad tak, že by jste neviděly, ale šero, a spolu s vodou která stříká zeshora je orientace docela obtížná. Vlastně se dá orientovat jen podle cestičky v písku, který bělostně září mezi trávou a keři, ale tu a tam je písečná cesta přerušena dřevěným můstkem, nebo delší lávkou. Ty jsou kluzké a tak musíte postupovat pomaleji, nebo riskujete uklouznutí. A hlavně se musíte držet při sobě. Tedy, přinejmenším ty by ses měl držet u nich, jinak tu nejspíše nic nenajdeš, a zabloudíš. Takle v dešti, kroupách a chladu, jak se prudce ochladilo, postupujete asi deset minut, nyní se zdají mnohem delší než normálně. Když se zdá, že se údolíčko dvou kopců rozevírá do široka. Sice je na druhém konci, kam skoro nevidíš, přez tmu a černotu mraků, opět uzavřeno kopcem napříč, ale na úočí jedné strany je osvětlená dřevěná budova. Nízká, ale svítíci do temnoty a dálky jako maják. Její stavba je velice podobná japonským dřevěným letním domům, jakýmsi hotelům nebo spíše budovám lázní. Pod střecho na verendách je rozsvíceno několik lampionů, jenž nejspíše nyní neslouží k oslavě, ale prostě jen k orientaci, skutečně jako maják. Budova budí dojem tepla, krásného žlutě sytého oranžového světla a bezpečí. Jakoby to byla nějaká stará mystická budova z počátku přelomu minulého století. "Tudy, támhle. Už tam budeme!" Pronese, spíše křikne plavčice, a ukáže směrem k světlenému domu. Ovšem přímou cestu skrze údolí nevidíš, musíte se asi ještě ponořit do lesů, údolíčka, aby jste se pak vynořili až pod budovou. Soudíš, že dalších dobrých deset minut cesty v dešti. Ale bouře se nezdá, že by chtěla pominout tak rychle, takže se asi cesta vyplatí!

Jedno z koťat tě stiskne za ruku, chvilku to vypadá, že v obavě, před bouřkou. Ale když se na ní podíváš, i když má splihlé vlásky, culíky, usmívá se, jakmile jste zahlédli budovu a její hřejivé světlo. A dokonce tě táhne za ruku dál. Aby jste pokračovali! Plavčice s druhým kotětem je kousek před vámi, a za vámi běží ledová královna s dívkou z nafukovadla. prodíráte se lesem (tedy běžíte po cestičce a můstkách, ale občas semtam váš šlehnou nějaké nasáklé větve a teče na vás voda, nebo vás praští kroupa a vodní tříšť) když máš pocit, že zaslechneš jakésí pískání. Snad vítr? Ale pak se ozve znovu. A znovu! Zní to jako dětský kvičiví, spíše pískavý vysoký hlásek, který se dere z křoví? že by nějaká jiná zraněná kočička? Ne! https://www.deviantart.com/martymartyr1/art/Earthbind-Homage-743160410 Pokud se tím místem jen ohlídneš, rozhrneš listí, nebo jej prostě jen rozhrne vítr, uvidíš pod jedním stromem něco, někoho, napřed si myslíš, že to je dívka, děvčátko? Ale pak si uvědomíš, že má plné ženské, nu přinejmenším, smyslné tvary, ale je, maličká! Tedy, přinejmenším řikrát menší než koťátko, tedy to které držíš za ruce. Vypadá jako velká panenka, jen s ženskými tvary! Omotávají jí šlahouny nějaké rostliny, ona se s nimi snaží bojovat, ale nemá žádnou šanci, jak jí snad kořeny, zablokovaly ruce, nohy, a obtočily se i kolem bříška. Chvilku nechápeš, než ti dojde, že dívka, panenka, nebo co to je, má na zádech křídla! Proto je pod tím stromem?! Pod stromem neprší, ale to neznemená, že tam je pro ní bezpečno, to už určitě, naprosto jasně poznala! Děvřátko pištivě kníká, marbně bojujě, snaží se mávat křídly, natahuje ručičky, kope nohama, ale šlahouny jí omotávají víc a víc, a její pískot zaniká v burácení deště. kdyby jste kolem právě neprobíhaly, nejspíše by jí nikdo ani nezaslechl. Kotě tě zatahá za ruku, aby jsi šel, přidal do kroku! Za vámi dobíhá ledová královna s děvčetem z nafukovadla. koťátko běží po tvé druhé straně, a tak děvče pod stromem asi nezaslechla nebo neviděla. nad vámi se zablýsklo, a hned hlasitě zahřmělo! Bouře je přímo nad vámi. Do zad tě udeřila ohromná kroupa, a kotě netrpělivě tahá za ruku, asi i jí, i ostatní bičují kroupy. Plavčice s druhým kotětem vám zmiteli za ohybem keřů po cestě.

Pán Jeskyně - 10. srpna 2018 21:36
Pán jeskyně Erinye

https://madpanda.cf/g/1268559/b1fd31733d/
Tohle se vám bude líbit - cca. něco jako pokedex xDDD

Zkusím to najít na nějaké jiné stránce takle kompletní (tahle má dost často výpadky a hlavně blbý limity na počet otevřených obrázků)

Kiyotaka Ayanokōji - 17. července 2018 00:52
Kiyotaka Ayanokōji

Kiyotaka Ayanokōji

Kočičky

Lehce jsem přivřel oči ve snaze rozluštit co by ta zkratka mohla znamenat. *IQ to nebude. Spíše nějáký identifikační kod. To totiž dává mnohem vetší smysl než cokoliv jiného. Nebo taky nějákou rasovou pitomost.* Napadlo mě ještě. Po vysvětlení ledové královny jsem přikývnul a sledoval jsem jak to vypadalo to úchvatně pokud byly opravdu o tolik technicky ve předu jak je mohla rozhodit věc jako přehrávač. Proběhlo mi hlavou a lehce jsem trhl pohledem ke koťátům.
Zamračil jsem se a poslouchal jsem ji. *Ano vyhody to jsou ale pokud jsou všichni takhle sledování. Co soukromí nebo co jim zajistí že to nebude zneužito? Taková věc by umožnila vyhledávat cíle aniž by o tom věděli.* Pomyslím si trošku nejistě protože se mi to nelíbí. Ale pokud chci alespoń nějákou svobodu budu to muset zkusit udělat. Když pokračovala přejel jsem si rukou po tváři. "Bože Bikracie je všude? To se ji nezbavím ani po smrti?" Zeptám se trošku šokovaně a lehce ztuhnu ale lak se usměji jako bych žertoval jsem si jistý že jsem nic neprozradil. I když ledová královna mohla něco postřehnout.
Podíval jsem se na ni. "Hmm. To bych mohl i když mám takové podezření že dostat se tam by mohl být docela problém." Prohodil jsem a podíval jsem se na Ledovou královnu jestli semnou souhlasí.
"Do města bych se dostal ale na registr bych to sám asi nedotáhnul." Vysvětlím plavčici svůj problém.

Chtělo se mi něco říct ale tím bych nás oba jen zdržoval proto bylo lepší to nekomentovat a pokračovat ve snažení dostat se hlouběji do vody abych mohl plavat.

Když jsem si všiml ledé královny přemýšlel jsem kam se rozprchnuli ty krabí holky. Ale možná vycítili počasí a skryly se do ukrytů před počasím. Napůl jsem se bál že se objeví Ryba nebo jak se ta obří žába vůbec jsmenovala. A pokusí se má stáhnout dolů. Sledoval jsem skvělou filmovou scénu. Na kterou bych si s radostí počkal v kině. Ale te´d mi to tak super nepřišlo. Proto jsem zrychlil když sem viděl jak se dívka zmítá ve vlnách. Dopad kruhu má docela rozhodil. Ale intiktivně jsem jej popadl kousek mě si uvědomoval že se bude hodit pro holku v jejím vyděšeném stavu. když jsem se k ní přibližíl zpomalil jsem a tla čil jsem před sebou kruh. "No tak chyť se." Pronesu trošku udýchaně a pomůžuji chytít se kruhu aby se udržela nad hladinou pak jsem kruh přetočil tak aby do něj zapadnula. "Tak se drž se ano a dívej se na mě ano." Pronesl jsem a rychle jsem se rozhledl k vlnolamu který se mi nezdal nejschůdnější ale byl blíž. Zaklel jsem a začal jsem kruh tlačit k pobřeží. "Tak budem dělat pěné tempa. Tak ruce a nohy. Díchej nosem tak pěkně nosem pusu zavřenou." pronesu a vyprsknu vodu a tlačím kruh před sebou využívající především k plavání nohy. Když jsme se dostali do míst kde už jsem dostáhnul vydechnul jsem si a postavil jsem se a tlačil jsem ji před sebou dokud nedosáhla taky.

(pokud byl opravdu silný proud tak zamířím k vlnolamu)

První jsem zkontroloval kotě. Když jsme vylezli z vody jestli je v pořádku a pak jsem si konečně sednul s jistou ulevou díky tomu kruhu to nebylo tak špatné. Ale byl jsem docela vyfluslí. Nerad někoho zachraňuji.
Když přišli ty dvě pozvednul jsem obočí. "neměli jste je náhodou hlídat?" zeptal jsem se nakonec trošku kousavě.

Pán Jeskyně - 16. července 2018 12:20
Pán jeskyně Erinye

Kiyotaka Ayanokōji

Kočičky

...

Děvče se na tebe zadívá, okamžik tě měří od hlavy k, ke klínu ... a pak od klůnu k patám. "Trenérem, no ze všeho nejdříve budeš potřebovat své íké." Pronese jako by to byla naprostá samozřejmost, a ty jsi měl tušit, co to nějaké íké jakože má být? Ovšem dívka s fialovými vlasy, ledová královna, přistoupí k plavčici, děvčeti s kruhem zezadu lehce tí zatlačí na ramena a zátylek a odhrne vlasy do boku, takže odhalí temeno a šíji. "Íké, identifikační kód, licenční číslo přidělené každému ternéru." Pronese a dotkne se místa asi dva tři palce pod koncem vlasů na šíji dívky. Tam se objeví něco, co doslova vypadá jako by proteklo, nebo snad prosvítilo její kůží! Skoro by jsi řekl, že to kombinace čárového kódu, a změti čipových obvodů, podobné tetování v pokožce, v barvě zlata, lesklé a vznáší se to nad její šíjí? Skoro to vypadá jako nějaký hologram nebo projekce. Když to náhle vše opět pohasne a tetování, či co to vůbec bylo zmizí. "Každá trenérka ho má, když projdeš registrem můžeš přez něj spravovat svůj status i peníze a tak, dokonce i body nebo se sledovat na mapě." Začne vyjmenovávat všemožné výhody registrace plavčice. I když, vzato kolem a kolem, bystré mysli neunikne, že to určitě má i své nevýhody, být pod takýmsi jakýmsi sledovacím dohledem. Protože to až moc nápadně připomíná GPS a platební kartu, tedy alespoň podle toho co říká děvče, ovše otázka je, jaká je pravda a úroveň místních technologií? "Samozřejmě jsou ještě potřeba drobné administrativní věci, dotazník, a souhlas rodičů u mladších dětí, mít vlastní matingball a lékařská prohlídka a ..." Vyjmenovává docela jasnou a jednoduchou birokracii asi jako kdyby jsi se chtěl zapsat do sportovního kroužku turistů po kráse cestování japonskými ostrovy. "Nejbližší centrum je v Kei" (jméno města) "Tam by jsi se mohl registrovat." Pronese a zasměje se, spíše poťouchle pousměje. "A rovnou se zapsat do ligi. Pokud máš íká, matingball a matingmona." Nadhodí s úsměvem, což přeruší chladné či spíše strohé. "Tři." Chvilka ticha. "Pro vstup do ligi musíš mít tři matingmony." Ozve se na vysvětlenou.

Náhle je váš rozhovor přerušen událostí ve vlnách a větrem, děvčetem které se na vlnách na nafukovadle řítí poněkud nebezpečně sem a tam, hnaná více větrem než svojí vůlí. Obloha se od hor, kopců docela zatahuje, v dálce je už docela tmavo, a vítr, dosti chladný je rychlejší a rychlejší. Krásné počasí končí! Zdá se, že se něco blíží, po horkém dopoledni a kusu odpoledne, to bude asi pěkný slejvák, když se podíváš nad kopce! Vběhneš do vody a dereš se proti vlnám. "Plavala moc daleko." Sikne jen ledová královna a odhodí plechovku, sevře pěst a rozeběhne se po vlnolamu, do míst směrem, kterým vlny unášejí děvče na nafukovadle. Plavčice chvilku kouká kudy kam, pak se rozeběhne pro svůj kruh a běží pro něj, načež se rozeběhne po vlnolamu za ledovou královnou.

Ty se prodíráš vlnami, vlnou za vlnou, napřet to jde docela dobře, dokud máš vodu tak nějak ke stehnům, poté co ji máš u zásobníků a pasu, jsi dost zpomalený a každá vlnu tě zpomaluje víc a víc. Ale na ponoření to ještě není. Ztratíš rochu času, až je t voda někam nad pupek a může se začí pořadně věnovat tempům a podplavávat vlny vždy když k tobě nějaká míří. Čímž se stá rychlost konečně zvýší, a můžeš plavat vstříc děvčeti na nafukovadle.

Na vlnolamu mezitím vidíš ledovou královnu jak z matingballu vyvola stvoření které jsi již viděl, https://rule34.xxx/index.php?page=post&s=view&id=2141735 napůl ženu, napůl chobotnici, a ukázala jí směrem k děvčeti a nafukovadlu. Tvor, žena, dívka, chobotnice, nebo co to u všech rýžových placek je skočí do vody a pluje to nejspíše pod vodou, vidíš jen dráhu bublin a proudu, podobnou torpédu, směrem k nafukovadlu a dívce. A pak! Místo výbuchu, tohle chtělo natočit, výjev jak z hororu! No vážně, takovouhle svénu by dobrej filmař nenatočil za míň než oskaza za efekty. Zpod hladiny vyrazí několik chapadel a obalí nafukovadlo i vřeštící dívku a začnou oboje omotávat a stahávat pod hladinu. Ovšem samotné nafukovadlo je nejspíše pro chapadlo dívku moc velké a silné, takže se jí nedaří jí pod vodu stáhnout, naopak, stáhne jen jednu polovinu, takže druhá se zvedne nad hladinu. Kde si všimneš, že nafukovadlo má mimo jiné lodní šrouby, jako pohon! Ty nyní pracují na hladině a rozstřikují vodu do všech stran. Tím však se ztratil odpor šroubů které nafukovadlo drželo proti tlaku chapadel, to se obrátí jako míček na hladině, chapadlo dívka je vytažena nad hladinu a pak plop plop efektem odpálkována dobré tři metry na hladinu kde zahučí s velkým žbluňk! Nafukovadlo nyný nezatížné se začne hnané větrem a vlnami hnát na vlnolam a tak jediný kdo asi potřebuje záchranu je děvče trčící hlavou z vody a mávající ve vlnách.

Než k ní stihneš doplavat, přistane jí téměř na hlavě růžový kruh, který jí doneslo nad hlavu jakési létající stvoření, z kterého jsi zahlédl jen stín a křídla, ale nejspíše, zcela určitě patřilo děvčeti s růžovým kruhem, plavčici. Takže nyní už je tvým úkolem jediné, chytnout se kruhu, a dotáhnout přez vlny a proud, vítr děvče v kruhu do bezpečí. Tedy buďto k vlnolamu, kde čěkají obě dvě dívky, což je blíž, ale břeh je příkřejší, kamenitý a vlny se o něj víc bijí, ale je blíž a devčata tam čekají, nebo využít sil a proti vlnám z boku děvčy odtáhnout či dotlačit až na písečnou pláž, kde dokáže vycupitat sama po písku?

Pán Jeskyně - 15. července 2018 13:27
Pán jeskyně Erinye

Kiyotaka Ayanokōji

Pláž (1/2)

Kočičky

Během lehkého slovního škádlení, kdy si trošičku dobíráš děvče s růžovým kruhem, ale i fialovlásku si všimneš zajímavé věci. Když na fialovlásku ukážeš pobaveně ukážeš, a oznámíš její bod, děvče zůstane chladné jako kámen. Ani nehne bevou, nic. Ovšem poté co se škádlíš s děvčetem s růžovým kruhem, jenž odolává tvým sexuálním nabídkám, a odtáhne se s tím, že už není malé koťátko. A ty oponuješ tím, že *Né, jen je o něco větší* Všimneš si, jak sebou fialovláska zaškubala smíchy a vyprskla trochu limonády do písku. Což je docela zarážející, ale co?

Jak se pak k tobě lehce děvče s kruhem nakloní, tvůj plán se povede askutečně jí dokážeš vyvést z rovnováhy! Jenže s něčím takovým nejspíše nepočítala tvá dvě koťata, jedno které ti sedí doslova na klíně a tře se zadečkem o tvůj úd a zásobníky, i druhá, která se o tebe otírá z boku. Takže valná hromada, která z vás zbude, zůstane ležet v písku by sice byla pasbou pro nějaké úchylného porno fotografa, ale tobě se nepodaří mnoho z kýžených dílů. Sice přejedeš jednou rukou některé po zádech, a druhou některé dokonce po ocásku, ale v té změti těl se nedá dost dobře poznat která je která! Nejspíše skutečně máš ruku na zádech své vyvolené, ale ocásek nejspíše patří plavovlásce. A to co máš v puse určitě není prso! Chvilku oblizuješ nos a tvář stříbrovlásky a pak dokonce ucho. Než se konečně vaše tváře dostanou k sobě tak, že už můžeš dýchat. Obě koťata se vesele smějou a nejspíše se jim ta mumraj míchanice i líbí. Prvotní reakci kočičky s kruhem jsi však nemohl díky svým milenkám zaznamenat, neboť ti strhly výhled jak na tebe dopadly. Ale nyní když se zvedá se zdá docela v pohodě, asi to zakopnutí věnovala navrub písku a ne tvému úmyslu. A pád na dvě dívčí těla jí nevadil, otázka je, jak by reagovala, kdyby jsi jí nyní ocucával prso, a vše byl úmysl, kdo ví? "Všichni v pořádku?" Jen se omluvně zeptá a kouká na vás a zvedá se a dřepne si, a podává ruku jedné z kočiček, aby se zvedla a vytřepala si písek z vlasů. Přesto máš pocit, že jsi zahlédl, že fialovláska tvůj úmysl pochopila a viděla, ale neřekla ani ň.

Tvá poznámka o lákání divokých manigmonů fialovlasou dívku nejspíše v prvém okamžiku nijak nerozptýlí, a pokud ano, nepostřehneš jediný pohled, údiv nebo záchvev obličeje. Pouze přiloží k ústům plechovku s limonádou, dlouze se napije, čímž docela mazaně zakryje svůj obličej, nejspíše o tom přemýšlí. Chvilku pak na tebe kouká a rukou s plechovkou na tebe ukáže prstem a lehce s ní mává sem a tam. Těžko říci co si o tom myslet, když na tebe míří ukazováčkem. Snad jediná výhoda je, že tentokrát má v ruce plechovku a ne loveball. "Zajímavá úvaha. A otestovat jí nemůžeme, protože pokud máš pravdu, odchycením by se to zrušilo?" Chvilku to znělo nadějně, pak spíše jako nedůvěřivá otázka. Svěsila ruku a položila plechovku do písku. "Takže řešení je, pouze tě sledovat a chytat matingmony které na sebe budeš lákat? Tak jsi to myslel?" Pronese bez skrupulí. Pokud ano, nejspíše nejenže se dá dost těžce odhadnout, ale i jí to zatraceně pálí! "Ovšem ty zůstaneš nechycený, aby jsi je lákal, tak si to představuješ?" Ještě dodá. Což nejspíše udiví růžovokruhové děvče, jenž se na ní otočí a s údivem se zeptá. "Myslíš, že by to šlo?" Načež místo pokrčení rameny, nebo obligátního vysvětlování fialovláska vstane. "Ne. Ne tak jak si to představuješ." Pronese a lehce se natočí jakoby k odchodu. "Co, co tím myslíš?" Pronese děvče s kruhem, a dokonce cítíš, že i placovláska i stříbrovláska vedle ebe poněkud znervózněly, nebo jsou zaujaté, a tentokrát to není asi vzrušením z tvého laskání a přítomnosti. "Divokého matingmona bude každý zkoušet ulovit i když bude v přítomnosti trenérky. Jestli ho chceš mít sebou jako divokého, každý ho bude chtít ulovit. Aby zůstal nechycený a mohl chodit volně, musí ukázat, že není matingmon, ale stát se trenérem. Pak můžeš jít s ním a chytat to co k němu přileze. Nejspíš." Pronese fialovláska a protáhne se jakoby jí ta věc už trochu začala nudit, to všem vysvětlovat. I když, zvláštní je, odkud vůbec má a ví všechny takové informace?

Když se však začneš s růžokruhovou dívkou bavit o loveballu opět se usadí. Zdá se, že jí to zaujalo, nejspíše jsi pro ní jakási záhada, kterou se rozhodla vyluštit, nebo alespoň, být pro ní alespoň dočasným rozptýlením? "Ne, to teda není, je skoro nemožné nemožné je získat! Je jich jen pár." Pronese fascinovaně děvče. "Čtyřiadvacet." Ozve se tiše, rázně, ale spíše doplňkovým hlasem. "Cože?" Koukne růžovokruhá dívka na fialovlásku. "Je jich čtyři a dvacet. Loveballů. Nebo přesněji bylo." Pronese děvče bez emočně, jako by četla zprávu z novin. "Jak to víš?" Napůl chladný, napůl bezemoční pohled. "Vím." Což fialovláska ještě doplní o. "Ne." Když se děvče s růžovým kruhem nadechuje k nějaké další otázce. "Ale ..." Opět to samé. "Ne." Pronese fialovláska. Děvče se tedy jakoby, spíše naoko uraženě otočí, a považuje to za ukončený, prohraný rozhovor. Vrátí se pohledem k tobě. "Tak kde jsi jej vzal?" Fialovláska nehla ani brvou. I když, možná přeci jen by takovou záhadu taky ráda rozluštila? V jejích očích přeci jen jakýsi zájem vidíš, i když je hluboko, hluboko někde dole, v hlubinách kam se nedá snad ani ponořit. "Její zodpovězení?" Pohlédne děvče nechápavě a rohlédne se okolo sebe, koukne na své společnice a zpátky na tebe. "Co chceš?" Zeptá se poněkud nechápavě, se skutečně podivným výrazem, ne nijak uraženým nebo soudícím, spíše udiveným, že chceš zaplatit za informaci. Nejspíše asi tento svět na to není zvyklí, nebo přinejmenší ona není.

(Tváří se skoro stejně nechápavě, jako by jsi se na ulici někoho zeptal kolik je hodin a on řekl, že ti to řekne za pětikorunu - prostě jakýsi údiv jiných morálních zvyků světa, nic víc - asi čekala, že to vybalíš)

Když tak sedíte na pláži, máš najednou pocit, že se trochu zvadá vítr, vlny se poněkud staly většími, rychlejšími. Trochu se ochladilo. Objevilo se několik rychle letících mraků! Ale co je nejdůležitější! Všimneš si, že děvče které jezdí v laguně na nafukovacím čímsi, se ve větších vlnách dostalo do potíží, nejspíše jí vlny ztěžují ovládání čehosy, a vítr jí žene více mimo lagunu a na vlnolamy a ona má co dělat držet se na nafukovadle. Ovšem asi vítr, vzdálenost, a vaše zábava nedovolovala slyšet její volání? (Reaguj podle libosti nebo hodu, čím vyšší hod, tím dříve zareaguješ, pokud bez hodu, ber to až na konec rozhovoru - pokud chceš reagovat - s vyšším hodem to můžeš kdykoliv přerušit a reagovat dřív)

1 2 3


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)