Námořní dobrodružství (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

//nemazaaaat

"Klidně sto padesát pro každého, pokud mi tu mapu zajistíte. Chci vědět, kde leží Ascende," odvětila v poklidu zrzka. Naštěstí to, jak se zdá, dopadne bez šarvátky.

Záleželo, jak námořníci reagovali. Upírka byla ochotná se s nimi domluvit i na dalším dni, pokud slíbili, že mapu seženou. Potřebovala ji. Musela to zkusit a Yennefer zachránit. I když si uvědomovala, že cestování s Myrou bude náročné, jinou možnost neměla. Věděla, že Elia s nimi momentálně nepopluje, i když by jako posila při případném boji nebyla k zahození.

"Nepluje k Ascende teď nějaká loď?" Vyptávala se námořníků ještě na další otázky.

Slova o penězích dokázala u třech nezaplacených námořníků udeřit na správnou notu. Konec konců, kapitán byl ten, co jim nedal ani zlatku a prodej jeho majetku (zvlášť když šlo jen o nějakou mapu) se jim ani trochu neštítil.
"O kterou zem by mělo jít?" optal se jeden z mužů, zatímco druzí dva společně něco šeptem dojednávali. "Necháme ti ji za sto padesát zlatých," pronesli pak oba současně.
Tolik peněz jim zajistí slušné množství alkoholu a nějakou společnost, což námořník vždy dokáže ocenit.

Zrzka byla upřímně ráda, že se Myra vzpouzela jen na oko. Co já vím, jak večer bude probíhat. Nechci ji ohrozit. Stačí, že... zatřepala hlavou. A když padla temnější noc, opustila milou kapitánku.

Kráčela tiše ulicemi, našlapovala jako kočka. Zahalená v kápi, aby se tak chránila i před zraky strážných, nebo spíše své oči.

V přístavu vyhledala Myrou zmíněnou loď. Původně neměla v plánu dělat hluk a ni na molu, ale stalo se. Přejel ji mráz po zádech. Stáhla kápi a zkusila to po dobrém. Pozvedla ruku v pozdrav.

"Hledám mapu, na kterých by byla zakreslena jedna zem... dobře za ni zaplatim," nabídla mužům smířilivě. Za poslední rok toho za sebou měla spoustu a každý další přešlap znamenal další problémy. A teď už nejen pro ni.

Nic nedokázalo Myr zvednout v danou chvíli náladu tak, jako pochvala od Ryiah. Ve svém králičím vesmíru se náhle opět cítila jako kapitánka, která plnila své povinnosti a vedla posádku k úspěchu. Prozatím ještě nepřemýšlela nad tím, co svou lží způsobí - na to ji moc bolela hlava. Netušila ani to, jestli nalezne upírka na lodi něco, co jim dopomůže se dostat alespoň o krok blíže Ascende. Jako obvykle se bez rozmýšlení spolehla, že za ni problémy vyřeší někdo jiný.
Chvíli trvala na tom, že půjde s Ryiah, ale byl to spíše hraný námořnický vzdor. Byla ráda, že zbytek večera může prožít v bezpečí, bez dalšího ponížení. V osamocení vytáhla lahev ze skříně a bez okolků moštem spláchla nepříjemnou pachuť toho dne. Hořce vzpomínala na doby, kdy ji několikrát ztloukl nevlastní otec za zklamání, které mu připravila. Náhle jí, na malý okamžik, samota nepřišla tak zlá.

Tři muži v přístavu, kteří zrovna dokončili nakládání plachetnice, posedávali na molu a krátili si poslední zbytky večera kartami. Nic jiného ani dělat nemohli, protože platba za práci se ten den opozdila. Když uslyšeli kroky Ryiah na molu, neotočili se za nimi tedy v dvakrát dobrém rozmaru..

Čarodějka zamyšleně popotahovala za lem černé sukně. Většinu svých jindy úspěšných zbraní už použila, a stále bez výsledku.
"Srab je to," ulevila si polohlasem. "Sralbotka načančaná." Trhla nervózně za lem větší silou, než měla v úmyslu, až nit povolila a krajkový volán se v jednom místě oddělil.
"Seth aby to...!" zaklela hlasitě. "A za tohle taky může on!"
Zamračila se na roztrženou sukni.
"To mi draze zaplatí. A ta jeho slepice stonásob," zasyčela.
Praštila vztekle do umělecky tvarované mříže, odstoupila od okna a přešla k měkké posteli s nebesy. Potisící marně zatahala za kovově chřestící náramky, které ji zbavily veškeré magické síly. Nepovolily.
Bezmocně sebou praštila do podušek.

Seskočila ze sedla svého černého hřebce a uvázala ho u žlabu svého někdejšího obydlí. U domu, do kterého, nepřiznaně utekla z několika měsíčního spolubydlení. S kým jiným než s čarodějkou. A její mírně autistickou přítelkyní. Nikdy by ale nepřiznala, ne otevřeně, že důvodem jejího útěku nebyla touha po samotě, ale prachobyčejný strach.

Zaklepala na dveře a když nikdo neotevíral, vešla dovnitř. Našla ji se zarudlou tváří a při jejím vyprávění si překvapivě jen povzdechla. Neměla v plánu za trest přizabít půlku přístavu, uvědomovala si, že nesmí dělat zbytečný rozruch. Ale uplakané kapitánky jí bylo líto. Nevěřila její verzi příběhu, ale nedala jí to znát. Jen souhlasně přikyvolala a pohladila ji po vlasech. A pochválila, že byla statečná.

"Myr, a která je to loď, hm? Jestli ty mapy mají, je potřeba je získat, než někam odplují. Ty si odpočiň, hm? A já se tam večer podívám, až budou námořníci vyhazovat svý zlatý v bordelu. A pak za tebou příjdu," zrzka byla rozhodnutá loď prozkoumat sama. Stůj co stůl odmítala Myru brát sebou.

Přesto s ní zůstala až do pozdního večera, aby jí dělala společnost. a teprve když slunce zalezlo za obzor a vysoko na obloze se rozzářil měsíc, zahalená upírka vyrazila vstřív thyrskému přístavu.

A její Errtu tiše ržál u Myřina domu.

//aby námto nesmazali.. zkusím odepsat co nejdřív

Zatímco v prvních dnech Myra pociťovala radostné vzrušení, velice rychle jej vystřídal strach z neznáma. Ač se považovala za dceru moře, tahle výprava byla něčím větším, s čím v životě neměla zkušenosti. Pakliže považovala Ryiah za jedinou zbývající kamarádku, otec pro ni byl jediným zbývajícím (přežívajícím) členem rodiny a vrcholnou autoritou. Nebo spíše chtěla, aby jí byl.
Častokráte by ovšem udělala lépe, když by se zeptala na odpověď hvězd. Gathirův morální kompas byl toho dne namířen očividně na jiný sever, než ten její. Místo vytoužené rady se tak dočkala smutné přehlídly rozkladu mysli a nenávisti vůči lidské rase.
"Co mám teď dělat?" optala se zachmuřeně králice Myriam, když pomalu kráčela ulicemi večerního Thyru s věrným zvířecím druhem v náručí.
Kroky ji postupně dovedly k přístavu. Chodila sem často, ale držela se stranou od podivných osob, které se kolem přístavních mol v typickém obchodním ruchu motaly.

Dnes ovšem nestačilo z dálky koukat na plachty lodí a počítat průzory děl. Sebrala veškerou odvahu a ostýchavě se vydala získávat informace do středu dění.

Jestliže si myslela, že na přístavní živly svým zjevem zapůsobí a králík místo papouška nevadí, tak ji prvních pár minut z tohoto životního omylu tvrdě vytrhlo. V lepších případech se jí odpovědi ani nedostalo, v těch horších byla pro smích nebo terčem nadávek a poměrně neslušných návrhů. "Prosím, nevíte kde je Ascende? Zeměpisnou délku a šířku?" optala se v záchvěvu poslední naděje jednoho z mužů, kteří přenášeli dřevěné krabice do útrob malé plachetnice.

"Vypadni, než se ti něco stane."

"Nevyhrožujte mi, nemuselo by to pro vás dobře dopadnout," utrousila Myra v podobném tónu, což byl jediný, kterému tady očividně kdo rozuměl. Nikdy v životě od nikoho ovšem nedostala tak silnou ránu do obličeje. Rozplakala se až chvíli po dopadu na molo, když si v šoku uvědomila co se stalo. Jako vždycky ve svém životě, i teď udělala to, co ji nikdy nezklamalo - utekla.

Ryiah ji doma nalezla v návalech dusivého pláče, jak si tiskne mokré látky k oteklé polovině obličeje. Přes úpornou bolest a pláč dokázala celý svůj příběh (značně přerušovaně) sdělit kamarádce. Nevěděla, jestli se upírka po hlavě vrhne do výpravy za pomstou a tak přidala otřesnou lež. Byla si jistá, že s maximálně desetičlennou posádkou si poradí.

Na té lodi mají námořní mapy, které jim pomohou. Mapy, na kterých je Ascende.

//

Cválala na hřbětu svého věrného koně ke známému domu na malém thyrském náměstí. K domu, kde ještě před pár lety bydlela, k místu, kde před pár lety vedla redakci a od které už teď toužila nechat ruce velmi daleko.

Svou přítelkyni, řečenou kapitánku Sedmi moří ale tentokrát našla sedět venku. Slovo dalo slovo a upírka s ryšavými vlasy strnula. Celou tu dobu jsem si myslela, že je v Lewanu, s Eliou... Ovšem nebylo nic k rozmýšlení. Souhlasila s Myrou, že je třeba podniknout záchrannou výpravu a hlavně v první řadě zjistit, kde se Ascende vlastně nachází. Alespoň to jí dlužím. Nenechat ji v tom, zkusit ji zachránit.

Ten večer se s Myrou rozloučila a domluvila se s ní, že se sejdou co nejdříve znovu, zkusí rozhodit sítě a zjistit, kde ono záhadné Ascende je.

Ry té noci prošla svazky v knihovně, bez úspěchu. A v hlavě se jí zrodil plán, zoufalý, ale.. věděla, že to musí zkusit. A tak se následujícího dne objevila v centru Lewanu.

Zamířila do domu Eam, kterou požádala o laskavost. Věděla, že střízlivá nic nedokáže, nesebere odvahu. Požádala Eam, která poslední dny trávila s množstvím vína, o její krev. Tušila, že je to jediná cesta, jak nechat svým tělem proudit trochu toho alkoholu.

Eam, netušící, co má upírka v plánu, jí vyhověla. Netušila, že kroky rudovlásky následně zamíří k domu samotné gardistky.

Stálo ji to hodně sil, požádat ji o pomoc, o radu, kde hledat Ascende. Překvapilo ji, že Elia na tom s informacemi nebyla o moc lépe. Ale přes uštěpačné poznámky o tom, kdo se zjevně o Yenn zajímal, když ani jedna neví, odkud pochází... to vypadalo na pokliknou návštěvu. Jenže ještě před odchodem se to zvrtlo. Jedna provokace vystřídala druhou, upírka se pochopitelně zmínila, kdo ji pomohl k lehkému alkoholovému opojení a jak, a byl oheň na střeše. Zhádaly se a porvaly. I když ne tak úplně. Rudovláska se tentokrát nebránila, tedy bránila, ale neútočila. Přesto stejně skončila na zemi a nakonec ji rozzuřená gardistka odtáhla do lewanské věznice za vlasy. A kupodivu ani teď se nevzpouzela.

Ale poté, co jí gardistka opustila za mřížemi s tím, že bude jako každý jiný odsouzený o chlebu a vodě, jí přešla legrace. Uvědomila si, že pokud ji tu nechá dostatečně dlouho, začne se na povrch dostávat její bestiální já.. a pak už tu hranici, kterou jí bylo vyhrožováno, mohla mít jistou.

Celé to zachránila nakonec Eam, rudovláska doteď neví, co mezi ní a gardistkou proběhlo, ale dostalo ji to druhého dne na svobodu. I když věděla, že na ni Eam je naštvaná, jako už za ty roky poněkolikáté.

To teď ale nemohla řešit. Cválala opět k Myře, aby zjistila, zdali ve svém pátrání pokročila a jaký má plán. Stále byla rozhodnutá čarodějce stůj co stůj pomoct. I kdyby dopluly pozdě, nedokázala by žít s vědomím, že to alespoň nezkusila.

Myra Jantarová
"Dostala jsem dopis od Yennefer, koukej!" vypálila Myra na Ryiah při první příležitosti, která se jí naskytla. Nezpůsobilo to u dospělé ženy nadšení, ve které doufala - přesto se ale rozhodla vyložit svůj plán, který čítal následující:
- plavbu do Ascende (ideálně pod pirátskou vlajkou)
- vyhledání místa, kde Yennefer drží pod zámkem
- osvobození Yennefer, i kdyby násilím
Výprava mladou kapitánku velmi nadchla. Aby ne, byla dcerou moře a milovala vše, co jen zavánělo slanou pirátskou vlastí. "Je to naše povinnost, musíme se vydat na záchrannou výpravu," dodala nesmlouvavě. Co na tom, že nevěděla, kde ona země je. Někdo z kapitánů v přístavu vědět musí. Dopisy očividně nejsou problém, tak proč by byla problém malá námořní posádka?

Ne nadarmo se říká, že příliš přemýšlet se nevyplácí. Alespoň mezi námořníky. Myra celé dopoledne ležela v posteli a v hlavě rekapitulovala svůj dosavadní život, přičemž její chronické nadšení postupně vystřídal smutek a později upřímná nenávist. Nedokázala odpustit všem, kteří ji (podle jejího názoru) ponechali samotnou a ona byla nucena se o sebe starat, bydlet sama v domě a řešit veškeré své životní problémy. Děsila se dne, kdy jí dojdou peníze na nájem - ale zároveň nebyla schopná získat další. Tohle (a mnohem víc) za ni měli řešit její rodiče.
Osamocení bylo zprvu zábavné, cítila se jako dítě co na pár hodin uteče z domova. Rychle ale zjistila, že svět je příliš velký a ona mu nerozumí...

Proud myšlenek Myry přerušil šramot u dveří. Ve vzteku se vyškrábala z postele a rychle otevřela, rozhodnutá všechny poslat k mořským ďasům. Venku ovšem nikdo nebyl - jen ze schránky čouhal dopis, který roztržitě otevřela ještě na prahu. "Yennefer je v Ascende a má problémy," pronesla nahlas to hlavní, co z celého dopisu pochopila. V hlavě dívky se okamžitě zformoval záchranný plán, za který by se nemusela stydět nejedna dětská pohádka - a o tento plán se rozhodla podělit s jedinou osobou, které alespoň částečně důvěřovala.