Námořní dobrodružství (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

Než jim strážný hodil skrz mříž dvě chlebové placky a prostrčil džbánek vody, notnou chvíli na ně zíral. Zpočátku překvapeně, když mu došlo, koho mu to v noci přivedli, a poté s určitou špatně skrývanou škodolibostí, kterou Yenn dobře znala. Objevovala se pokaždé, když nějaký chudák dočasně získal moc nad někým za jiných okolností nedosažitelně silnějším. Nikdy nevěstila nic dobrého. Očividně věděl, s kým má tu čest.
Strážný se už nadechoval k jízlivé poznámce, ale včas si všiml smrtícího pohledu čarodějky. K její úlevě netušil, že s magii pohlcujícími náramky na rukou je neškodná jako mourovaté koťátko.
"Hej," sykl na něj Viden. Strážný zamžoural do šera jeho směrem.
"Máš ženu? Děti?" zeptal se mladík polohlasem.
"Baže," kývl opatrně strážný.
"A co takhle jim dopřát něco onačejšího k obědu?" optal se Viden a z kapsy vytáhl stříbrný penízek.
Strážný zamrkal. Pak se zarazil. "A co jako, todle, za to?" optal se nedůvěřivě.
"Ale vůbec nic," opáčil Viden bezstarostně a hodil minci strážnému k nohám. Ten se pro ni váhavě shýbnul. "Možná jich mám víc," pousmál se Viden. "A ocenil bych informace od soudu." Strážný se polekaně rozhlédl. Ostatní vězni se soustředěně věnovali svým plackám, nebo hlasite chrápali a pomlaskávali ze spánku. Sotva znatelně přikývl.

Pochvala Myru potěšila. Svoji infiltrační strategii považovala za mistrovské dílo okamžiku a upřímně doufala, že je to dostane blíže k Yennefer - pokud se v domě tedy nachází.

Další zastávkou, kterou Myra zaznačila do mapy, byl neméně impozantní dům obložený nafialovělým nerostem, který Myra v životě neviděla. Mříže měl pouze na spodních oknech (z celkem dvou pater) a i k tomuto domu přiléhaly stáje a cosi, co Myra identifikovala s největší pravděpodobností jako přístavek pro služebnictvo. Před vchodem ovšem nebyly žádné stráže.

Když se kapitánka setkala s pohledem Ryiah, jen pokrčila rameny a vrátila jí váček s penězi z předchozího pokusu. "Chceš to teď zkusit ty? Dalo by se vylézt na střechu stáje a nahlédnout dovnitř, nebo prostě zaklepat..." navrhla mírně kapitánka a obhlížela dům.

Zrzka byla upřímně překvapená. Nebylo to sice přesně to, co očekávala. Ale lepší jak nic. Pokud by se ukázalo, že je Yenn vězněná zrovna tady, možná byla cesta tu začít pracovat. Chvíli. "Dobrá práce, kapitánko," i přes své obavy jí ale věnovala pochvalu. Tušila, že to pro ni bude důležité. I na případné další kroky.

"Fajn, jdeme, ať jsme po poledni zase zpátky." Usmála se přece jen na ni a ťukla jí do kapsy, kde měla mapku. "Kde je druhá zastávka? Vedeš."

Kapitánka s pověřením trochu váhavě souhlasila. Ve výsledku ji potěšilo uznání Ryiah a celkové směřování událostí, nicméně i ona měla neskrývané obavy z toho, že Yennefer bude právě zde.
Na instrukce Ryiah jen přikývla. Stáhla z hlavy klobouk (vypadal poněkud výhružně, jak si říkala), svěřila jej upírce, za pomoci příručního zrcátka si urovnala vlasy a s jí vlastním bezelstným výrazem se vydala obejít dům, aby si jej lépe prohlédla.
Námořnice měla několik na sobě nezávislých plánů, jak se pokusit získat informace nebo přímo infiltrovat objekt. Nejprve zkusila stráže u hlavního vchodu. "Dobrý den! Někoho hledám, prosím, nepomohl byste mi?" oslovila muže jemným hlasem a smírně se na něj usmála. "Vypadni," zabručel strážný a zavrtěl hlavou.
"To nebyl neočekávaný nezdar," problesklo Myr hlavou v duchu pozitivního myšlení, když se loučila a obcházela dům k druhé straně. Ovšem tam byl vchod pro služebnictvo a přilehlé stáje, které také vyhodnotila jako objekt hodný jejího zájmu - zejména pak podkoního a několik pomocníků, kteří se tam zrovna zdržovali.
Z myšlenek ji vytrhl hlas postarší ženy, která se táhla k domu s velkým košem. "Co tady pohledáváš?" optala se příšně kapitánky. Myra si byla jistá, že je jednu špatnou odpověď od finálního odehnání od domu, možná za doprovodu několika hozených rajčat. Rychle nasadila nanejvýš ztrápený výraz a vsadila na kartu selektivní pravdy. "Sbírám odvahu někoho oslovit. Jsem zde nová a hledám nějakou práci," vysvětlila jemným, roztřeseným hlasem. "Umím si poradit v kuchyni, jsem cukrářka a vařit také zvládnu obstojně," vyložila na stůl svoji (zde asi jedinou) kartu, která měla nějakou hodnotu. Zcela zřetelně viděla, že žena její nabídku zvažuje a měří ji pohledem, což jí dodávalo naději.

"Hej, co se to tu děje?" křikl na ně muž od stájí, dle jeho tónu v domněnce, že Myra ženu zdržuje od práce. "Hledá práci a já bych ji v kuchyni užila, pokud je k něčemu," vysvětlila zamyšleně, zatímco muž zavrtěl hlavou. "Já zas potřebuju někoho ve stájích, kůň mi zchromil jednoho pacholka a pan hrabě chce koně v perfektním stavu," mávl umazanýma rukama bezradně ve vzduchu v gestu, které naznačovalo, že má rozhodně práce nad hlavu. "Ale ty asi ani vědro neuneseš, co?"

Byla to ovšem pravda. Na fyzicky náročnou práci byla Myra mizerným kandidátem a dobře to věděla, už v kuchyni bude mít co dělat. "Mám kamarádku, která se o koně postará a je na tom.. lépe, než já," připustila trochu neochotně kapitánskou slabinu. Žena bezradně povzdechla. "Tak ji také přiveď, po poledni se hlaste u hlavního vchodu. Strážným povězte, že vás očekává Irra, však my si vás odzkoušíme v práci," pronesla trochu skepticky, popadla koš a vypada se po svém.

Myra si nemohla pomoct, ale k Ryiah se vracela s pocitem zřetelné kapitánské (a poněkud dětinské) pýchy. Vyložila Ryiah celý příběh a čekala na její reakci. "Máme se hlásit po poledni - podíváme se na ta další místa a pak se sem vrátíme?" navrhla s úsměvem.

Upírka sice chvátala, ale pravý důvod její mysl cíleně skrývala. Nebyl na to prostě čas. Hlavu stejně nechávala schovanou v kápi, na čemž nebylo nic divného. A alespoň to zakrývalo ryšavé vlasy, které naopak pozornost poutaly leckdy až přepříliš.

Ry okoukla dům a tiše hvízdla. "Tady se o sebe někdo vážně bojí. Na Andarii takle chráněné domy ani nejsou," zavrtěla lehce hlavou a očima ještě přejela stráž. No nazdar. Nebude to snadné.

Z myšlenek ji vytrhla ale kapitánka. A světe div se. Neměla tak špatný nápad. Lepší, než interakce se stráží. "Máš pravdu! Počkáme na mě, ale moment! Žádné napadání nebude, Myr. Nabídnem jim pár mincí za informace. Jestli tu Yenn vězní, tak se to určitě neututlá. Na druhou stranu... jestli je právě tady, tak dostat se tam bude pěknej oříšek..." Zrzka si přejela dlaní tvář a zdekovala se z dohledu stráže. Kývla na Myr, ať ji následuje. "Zkus to ty, budeš působit líp než já. A buď milá, jo? Žádný výhružky, však to jsou obyčejný lidi... a na, tady máš na ... hmm.. úplatek," strčila jí do ruky měšec.

Myra se nenechala dlouho pobízet - nacpala do sebe jídlo, rychle se oblékla do kapitánského a vyrazila za Ryiah, se kterou se horlivě snažila držet krok. Jak sama musela chtě nechtě uznat, nebylo to snadné, protože upírce jako kdyby brzké shledání s Yennefer dodávalo křídla.
"Počkej, už jsme skoro tam," zavolala Myra na průzkumnici, když se podle plánku blížily k prvnímu sídlu. Honosné několikapatrové budově, u které postavala znuděná dvoučlenná stráž. Podle výrazu ve tváři už několik hodin.
Dům vypadal slibně. Fasáda byla bohatě zdobena mramorem a perleťovcem vytesaným do nádherných dekorací, na okna dal někdo umístit bytelné mříže a hlavní dveře vypadaly spíše jako vchod do pevnosti. "Jako kdyby se připravovali na válku přístavních gangů," poznamenala Myra s rozšířenýma očima. Dům měl jistě i vedlejší vchod pro služebnictvo. "Je brzké ráno, služebnictvo se bude vracet z trhu, můžeme toho využít," připomněla kapitánka mírně svůj nápad, jako kdyby si ve své naivitě neuvědomovala, že navrhuje napadení nevinného člověka.

Upírka stála u okna se založenýma rukama a dívala se ven. Nechávala tak kapitánce prostor a soukromí. Samotné se honila stále spousta otázek hlavou. Jsou blízko, i když vyhráno samozřejmě ještě nemají. Nemůžu se od toho odprostit. Co bude, až se potkáme? Zamravenčilo ji v páteři. A když se probrala ze svých myšlenek, zjistila, že kapitánku už spokojeně oddechuje. Trošku si povzdechla. Někdy by si přála mít její dětskou naivitu a zapálení.

Nehnula se od okna prakticky celou noc. Co taky jiného mohla dělat.

Uvítala ale po ránu kapitánku s úsměvem na tváři a připravenou snídaní na stole. Ne že by chtěla být tak pozorná, spíš nechtěla snídat a vystavovat se nataženým uším hned dole v lokále. "To zatim nebude zapotřebí," krotila jemně její nadšení. "V první řadě musíme vůbec zjistit, který z těch třech domů to bude. Ale výběr není veliký, věřím, že na to přijdeme, anebo se nechá nějaká běžná stráž uplatit." Ale když viděla Myřiny oči plné očekávání, povzdechla a jemně dodala: "Ale třeba na to taky dojde. A teď už jez. Máme spoustu práce."

Upírka ji popoháněla. Chtěla už vyrazit do ulic. V hlavě měla důležité body, podle kterých se mohla v městečku orientovat, aby snáze našly ty tři vytipované domy.

Myra neměla nic proti pobídce k odpočinku. Na jeden den to bylo dobrodružství až dost, jak si říkala, když usedla na svoji postel a chvíli zvědavě hleděla na Ryiah - přemýšlela, zda myslí na to stejné, jako ona. "Zdálo se, že výprava je na krůček od pomyslného pokladu, kterým mělo být vysvobození milé kouzelnice," zapsala s bezelstným úsměvem do palubního deníku, který se v budoucnu stane podkladem pro psaní pohádky, pro tentokrát značně autobiografické.
Šťastně si otřela několik dojemných slzí z obličeje, ostýchavě se převlékla do noční košile a zalezla pod přikrývku, aby svedla boj s přívalem emocí. "Jen se mi plní sen," mávla rukou krátce k Ryiah, když se setkaly pohledy. Ihned nato se kapitánka odebrala do říše snů...

Dalšího dne s východem slunce Myra (zatímco do sebe cpala jídlo, aby bylo možné co nejrychleji vyrazit) popisovala bitevní plán Ryiah. Viden jim poskytl cenné informace a Myra je zakreslila do ručního náčrtu plánku města ve svém palubním deníku. "Bude to něco opravdu velkého, určitě se strážemi a několika patry. Mám tu celkem tři místa, která bych navrhovala prozkoumat," vysvětlovala Ryiah nad plánkem. "Můžeme se třeba poptat v sousedících sídlech, nebo počkat na někoho ze služebnictva, zatáhnout ho do uličky a protáhnout pod kýlem," vyložila svoji představu průzkumu. A měla dokonce i plán na infiltraci, na který byla patřičně hrdá. "Mohla bych se obléct do hezkých šatů, trochu nalíčit a zkusit zapůsobit jako mladá divka hledající práci," navrhla Ryiah a zvedavě očekávala její reakci. Byla samozřejmě krutou kapitánkou všech korzárů, ale když na to dojde, tak dokáže stejně dobře hrát i červenající se pannu, jak si říkala. A byla si jistá, že na určitou sortu mocí opojených lidí to může udělat dojem...

"JABLEČNÝ DŽUS?!!" zahřměl náhle na chodbě rozzuřený mužský hlas. Než stihli jakkoli zareagovat, dveře se rozletěly dokořán a v nich nestál hrabě, jak si Yennefer v první chvíli pomyslela. Byl to velitel hradní jednotky a za ním se do dveří s notnou dávkou zvědavosti tlačili dva nebo tři další strážní.
Viden si s tichým klením stihnul zapnout kalhoty, ale Yenn její hedvábná šálka mnoho nezakryla. Chlapům lezly oči z důlků, a prožívali další tělesné změny, což využila čarodějka k tomu, aby se napřímila a panovačně oznámila, že "pánové jistě vychovaně počkají za dveřmi, než se dáma upraví do společnosti. ", a oni ji poslechli.
Situace byla beznadějná. Yenn na sebe sotva stihla hodit černofialové šaty a vklouznout do střevíců, než se velitel vzpamatoval a znovu vtrhl do dveří. Bez dalších okolků nasadili pouta oběma provinilcům a odvedli je do sklepení. Z nedostatku volných ubytovacích kapacit je hrubě postrčili do jediné zbylé malé cely. Oddupali pryč, a pak už bylo jen ticho a snopek paprsků Měsíce na zvalchované, zatuchlé slámě.

Čarodějku probralo tiché zahvízdnutí pod oknem. Pootevřela jedno oko, aby zjistila, že je hluboká noc, matně prosvětlená srpkem měsíce, který stál vysoko nad oknem. Signál ale dobře poznávala. Viden? Teď? Vždyť jsme nebyli domluveni... Přehodila si přes nahá ramena hedvábný šál a dlouhými prsty vjela do vlasů, aby je trochu upravila. Marně. Přistoupila k oknu a otevřela je.
"Krásko!" ozval se zezdola tlumený melodický hlas, "co dostanu za čerstvé novinky z přístavu?"
Yenn se rozbušilo srdce. Zvolna vydechla a pak nenuceným tónem odpověděla: "A za co stojí? Za starej hadí ocas jako obvykle?"
Uchechtnul se. "Tentokrát nejmíň za dvojitou porci odměny, drahá."
Beze slova přešla ke dveřím a zlehounka je otevřela. Strážný stál vedle dveří a poctivě se opíral o svou halapartnu, aby mu chrápající hlava držela v jakž takž vzpřímené poloze.
"Hej," houkla na něj Yennefer, "čarodějka ti utíká!"
Vylekaně sebou trhl a postavil se do pozoru.
"Neřeknu to na tebe, brouku... ale dones mi džbánek jablečného moštu," pravila blahosklonně.
Strážný horlivě zakýval hlavou a vyrazil chodbou ke schodišti.
"Ať je pořádně vychlazený!" poručila si ještě.
Yenn rychle přoběhla zpátky k oknu.
"Přes stáje! A zadními schody."
Mladík, který zjevně tuto cestu nepodnikal poprvé, byl nahoře během okamžiku. Vklouzl do komnaty a opřel se zevnitř o dveře. Olízl si ret a prohlédl si beze studu Yenn od hlavy až k patě. Krom hedvábného šálu před ním stála tak, jak ji pánbůh (nebo spíš démon s mnohem bujnější představivostí) stvořil. Přistoupila blíž a přitiskla se k němu. Když se nadechla jeho vůně, musela až přivřít oči.
Než dosupěl strážný se džbánem moštu, Viden už inkasoval první splátku. Neotevřeli, jen se přesunuli od dveří na sametové křesílko.

"Tak povídej," vybídla ho pak čarodějka. "A ať to stojí za to."
Odpustil si poznámku o potěšení na obou stranách a převyprávěl jí obsah setkání v krčmě. Podle barvitého popisu bláznivé holky, co si myslí, že je korvetní kapitán, a šílené zrzavé ženské s rudýma očima a zuby jak lesní kočka, okamžitě pochopila, o kom mluví, ale její rozum tomu odmítal uvěřit.
"Neřek jsem jim přesně, ale jestli nejsou úplně mimo, tak to najdou. Ví o nich ale taky jednookej Jack."
"Jsi prostě nejlepší," vydechla v náhlém přívalu emocí a znovu se přitiskla k jeho horké hrudi. Ochotně začala splácet zbylou část odměny. "Asi se mi po tobě bude trochu stýskat."

// :-(

Upírka to nechala na ní. Viděla její nadšení a nehodlala se do toho míchat. Ne, dokud byl Viden jakžtakž sdílný. Jen si položila ruku na desku stolu a pomalu a tiše poklepávala prsty. A stejně tak tiše pozorovala jeho tvář.

Změna v jeho chování byla nepřehlédnutelná. "Ještě štěstí, že zrovna já se té svoloče bát nemusím," povytáhla horní ret, ale nechala to být. "Díky, za vaši dobrovolnou sdílnost," k měšci ale nesáhla, když se předtím k takové nabídce neměl a ještě jí opovrhoval.

"Pojď, půjdem si před zítřkem odpočinout," kývla na Myru a sama se odebrala do jejich pokoje, kde dumala, zda vyrazí na předběžný průzkum sama, až Myra usne, anebo to opravdu nechá až na ráno.

Viden se pod nátlakem Ryiah zjevně přestal cítit dobře a úplně ztratil svůj smysl pro humor. "Hrabat je tady hned několik, to budeme obcházet celou horní čtvrť?" namítl tónem, kterým zcela jasně prosil Ryiah, aby dostala rozum. Snad si nemyslí, že jim bude dělat prohlídku města?!

"Tak vyklopte alespoň tři nejvlivnější rody," vybídla jej Myra. Horní čtvrť si prošla a velkolepý několikapatrový palác snad ještě pozná. Následujících několik minut strávila dohadováním s mužem o tom, kde se které sídlo nachází ve vztahu k hlavní třídě města a jiným orientačním bodům, jako byly kašny a další domy. Konečně na Ryiah spokojeně kývla. Byla si jistá, že trefí. "Pokud mi lžete, nechám vás projít po prkně," zabručela výhružku tiše a vydatně se napila z lahve, kterou si předtím objednala. Nebohá kapitánka, absolutně nezvyklá na alkohol, se náhle nestačila divit tomu, co jsou schopni lidé dobrovolně pít - nicméně před mužem si nedovolila víc než několikrát tiše zakašlat a s rudým obličejem zůstat sedět na místě.

"Takže to je všechno? Nebudeme se snad procházet v noci po městě, nebo ano?" dodal muž se znovunabylou jistotou a arogancí v hlase. "Pro vás by to nemuselo také dopadnout dobře. Koneckonců, na každém rohu číhá kdejaká svoloč a s tímhle klaunem zítra trefíte," kývl k Myře pohrdavě.

Upírka narozdíl od Myry posměšný rýpanec nekomentovala. Nechtěla prostě zbytečně vzbuzovat pozornost okolí.

"Pravda, vypadáte, že 400 zlatek je pro vás nic," přikývla neurčitě. Takže ji zná... a podle toho, co říká, bude stále v pořádku. Ry si pomalu olízka špičkou jazyka horní ret a ukázala tak i jeden ze špičáků. "A co by vás oslnilo dostatečně k tomu, abyste mi zjistil, kde ji drží, hm?"

Jenže, když se zvedl, upírčina ruka vystřelila k jeho zápěstí. Pevně ho obemkla a s lehkostí své nově nabité síly ho stáhla zpět do židle.

"Nebo můžete odejít, ale pak byste si měl dávat venku pozor. Na každém rohu číhá kde jaká svoloč." Upřeně mu zírala od očí s tichou výhružkou. "Tipuju, vzhledem k minulosti, že Yennefer bude věznit samotný pan hrabě, případně jeho paní. Takže je pravděpodobné, že bude v jejich domě. Ten je kde?"

Po úderu váčku mincí do stolu se napětí v hostinci značně uvolnilo. Do prostoru se vrátil klasický hospodský lomoz a muži u stolu se s úšklebkem opřeli do židle. V tak dobrý výsledek snad ani nedoufali.
"Je jen tvůj," uchechtl se jednooký vůdce bandy a mávnutím ruky odvolal svoje kumpány, se kterými se rychle vytratil vchodem ven.

Myra zdvořile přistoupila a se slabou úklonou se muži představila. Pohled na ni jej zjevně pobavil a možná i trochu uklidnil. Jestli tohle je jediná další posila, kterou ta žena před ním má, tak to celé nebude tak zlé. "Vypadáte, jako kdybyste spolu utekly z nějakého ústavu," pronesl posměšně a zakroutil hlavou se střídajícím se pohledem na obě.
"Posmíváte se mé kamarádce?" optala se výhružně kapitánka a z pouzdra u pasu povytáhla nůž. Snažila se navodit pocit, že situace u stolu ještě není bezpečno. Povedlo se jí alespoň smazat muži z tváře úsměv, který ji trochu rozčiloval.

"Nevím, proč bych se měl dělit s vámi. Nemáte mi co nabídnout, pár mincí mě neoslní," mávl rukou nad nabídkou Ryiah. "Samozřejmě znám Yennefer, ale pochybuji o tom, že ji drží ve vězení. Na to je moc drahocenným zbožím. Pravděpodobně si ji někdo zamkl doma." S úsměvem zavrtěl hlavou a napřímil se na židli, jako kdyby se chystal k odchodu. Pro něj tenhle rozhovor skončil.

"Vezmem si ho nahoru a vytrháme mu nehty na rukou. To nám zajistí trochu konkrétnější informace," prohlásila smrtelně vážně Myra, která se pro ten večer zjevně rozhodla hrát roli pirátky.

Po očku je pozorovala. Rozhodně ji neunikl jeho pohled k baru. Tušila, že tu možná bude mít posilu. A taky na třiceti se nedomluvili. Má tu posily. Když odmítnu, strhnu na nás akorát nežádoucí pozornost. A v nastalým zmatku ten vyvoněnec uteče.Ryiah muži chvíli koukala do očí a pak přikývla. "Fajn," sáhla k pasu, kdo měla váček se sto zlatými. A hodila mu ho před něj na stůl. "Pokud si dobře vzpomínám, byli jste tři. Těch pár navíc je na novou pásku, zjevně už potřebuje vyměnit." Rýpla si. "A teď nás tu nechte," pozvedla mítně ruku a naznačila, ať už od stolu vypadnou.

Místo toho očima vyhledala Myru a dalším mávnutím ji přizvala k nim. Počkala, až se chlapi zdekují a nechají je u stolu samotné.

"Ani vy nebudete škodnej, když se se mnou podělíte o informace. Víte, kde ji drží? Ale abych se ujistila, že mluvíme o té samé osobě... Znáte její jméno?"

Ryiah se na něj dívala upřeně a prsty si hrála s pohárkem vína, ze kterého ale neupila ani kapku.

"Jasně, však jsem to slíbil, ne?" prohlásil muž s páskou tónem, který zcela svědčil o míře, jakou si cení svůj slib. Uděřil bez okolků dlaní do ramene mladíka, který sebou trhl a pohlédl na něj. Na místě nebyl ze své vlastní vůle a z jeho výrazu se dalo vyčíst mnoho pocitů, žádný však pozitivní - strach, rozhořčení, zmatek a vzrůstající neklid. Něco jako zvíře zahnané do kouta. Na druhou stranu, oblečený byl velmi dobře, povětšinou v hedvábí, a na své společníky koukal s neskrývaným odporem jako na někoho, kdo by mu nanejvýš měl čistit boty.
Představil se jako Viden, ale tím jeho sdílnost končila. Na otázky okolo Yennefer vždy jen nepatrně přikývl, což mohlo znamenat cokoliv. "To už je tak trochu problém tady vás," usoudil lapka a poklepal prsty jedné ruky na stůl. "Slyšel jsem, že to bylo třicet zlatek pro jednoho?" utrousil se samolibým úsměvem poté, co se dost vynadíval výstřihu Ryiah. Pro své (po všech stránkách) přehnané sebevědomí měl velmi dobrý důvod. Krátce se ohlédl k dalším mužům u barového pultu a několikrát očima zabloudil po místnosti plné lidí, jako kdyby někoho hledal. Nebo se možná jen ujišťoval.

Myra po několika minutách vzdala čekání a vyrazila za Ryiah. Netrvalo jí dlouho najít ji v hostinci, ale do probíhajícího jednání nechtěla bezprostředně vstupovat. Namísto toho si našla stůl co nejblíž schodišti vedoucímu k pokojům, kde měla dobrý výhled, a poručila si tu nejsilnější lahev alkoholu.

//koukám, že jsem asi jediná, kdo sem vůbec ještě chodí :)

//A dalsi mesice plynuly... navrhuju proste Yenn zastoupit, kdyz nereaguje... a pokud se nezapoji, dohrat to peoste az k jejimu osvobozeni, kdy tedy pak pockame na jeji rozhodnuti. Ale takhle to budeme odehravat dalsich 5 let.

//Yenn, čarodějka vždy chodí v pravý čas a ten je teď!