Námořní dobrodružství (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

//Za děti už nemusíš, Yenn, hraj jak jen uznáš za vhodné

Teprve po dobrých dvou hodinách pocítila Myra závan odpovědnosti a z dalšího dětského veselí se omluvila. "Nevíte, kde tu bydlí bohatí lidé?" optala se skupinky, ze které ihned tři prsty zamířily neomylně k severovýchodu.

Po chvíli už kráčela po hlavní třídě směrem k bohatší části města. Opravdu nikdy neviděla tak nádherné město - udivovalo ji, jak jsou všechny chodníky dlážděné a jak udržovaně ulice vypadají. Ryiah musela být ve svém živlu, jak si s úsměvem uvědomila.
Mezi domy a paláce vrchnosti dorazila bez konkrétního plánu. Nevěděla, jak se tady od někoho něco dozvědět - pár kolemjdoucích jí věnovalo útrpný úsměv a zraky ostatních byly nepříjemné, jako kdyby ji tu všichni hodnotili.
Ve svých myšlenkách prošla čtvrtí a vydala se do doků, překontrolovat loď. Tímto tempem by se měla dostat do soumraku zpět do pokoje, jak si říkala. Nemohla se dočkat, až se podělí s Ryiah o zážitky..

//Ry, nechceš si dát do profilu postavy fotku Ry?

//Co kapitánka? Mám hrát za ty děti?

Kluk dopadl na zem, ale hned vyskočil na nohy a oprášil si dlaněmi kalhoty. Krátce kývnul hlavou a rychlým krokem vyrazil směrem k dolní části města, ani se neohlídnul.
Pokud ho Ryiah následovala, pustili se vedlejší ulicí na jihozápad a brzy se ocitli v úzkých křivolakých uličkách. Domky byly čím dál menší a navenek méně udržované, což ostře kontrastovalo s perleťově bílým leskem kamene, z nějž byly postaveny. Smrdělo to tu splašky, pachem vařeného tuřínu, a jak se blížili k břehu moře, také rybinou. Mezi domky byly natažené šňůry se sušícím se prádlem, tu a tam na ně zavrčel pes, jinde se z okna ozval hlasitý smích nebo pláč malého dítěte.
Najednou se za nimi ozvalo ostré zahvízdnutí. Kluk se polekaně ohlédl a v tu ránu se vypařil jak pára nad hrncem. Ryiah v úzké uličce osaměla.
Chvíli bylo ticho, v kterém se dalo tušit jen pravidelné hučení moře v přílivu. Ulička před ní po 30 krocích zahýbala doleva, za zády ji křížila jiná, ještě užší.
Bez jediného slyšitelného zvuku jakoby odnikud vystoupily tři mužské postavy a obestoupily ji. Jeden chlap měl přes oko černou klapku, koutkem úst líně žvýkal smotaný list nějaké rostliny, zbylí dva měli oči zakryté kápí. Mlčky na ni koukali, jejich výraz nevěstil nic dobrého.

Zrzka nad jeho nabídkou dumala.Horní čtvrť nebo doky? Horní je nesmysl. Tam nikdo nic neřekne. Dole v docích to bude nebezpečnější, ale spíš někdo zazpívá. Myšlenky ji zaměstnaly natolik, že zapomněla, že klučíka pořád drží. Po jeho otázce ho pustila téměř ihned. Druhý zlaťák si ale zatím nechávala.

"Tak do doků. Jestli seženeš někoho, kdo o ní bude cokoliv vědět, druhej je tvůj." Protočila mezi prsty onu druhou zlatku a pak ji schovala do kapsy. Kápi si stáhla víc do očí a kývla mu na srozuměnou, že mohou jít, že ho bude následovat.

Byla ale obezřetná. Smysly měla napnuté. Jestli si všiml jejích očí, je možné, že na ni v docích někdo zaútočí. Možná i kvůli plnému měšci. Bylo to něco, co by nerada riskovala. Na druhou stranu to vnímala jako jediné správné rozhodnutí. V horní čtvrti by nevěděla, kde hledat. A bohatí nemají takovou motivaci pár mincí jako chudina.

"T-to já nevím," zajíkl se kluk. První mince zajela do jeho kapsy rychlostí blesku. Na druhou hypnoticky zíral a bylo vidět, že horečně přemýšlí, jak na to, aby i druhý zlaťák skončil v jeho majetku.
"Ženskou s havranem sem fakticky neviděl, ani takovou jak řikáte... Ale esli chcete, tak já vás vodvedu do horní čtvrti, esli myslíte, že bude u někoho bohatýho." Správně pochopil význam slova vrchnost, a tak se ho držel.
"Anebo," dodal po zaváhání, "vás vemu k nám dolu, tam by někdo vo tý ženský moh' vědět víc. Jakože do doků."
Pohlédl na ni, ale když se setkal s jejím rudým pohledem, rychle ucukl očima a rozklepal se ještě víc.
"Pu-pustíte mě?" kníkl.

Pustila jeho ruku. Nechala ho prohlédnout si zlaťák a z měšce pro jistotu vytáhla ještě jeden. "Potřebuju vědět, co všechno se děje tady ve městě. Někoho hledám. Ženu s havraními vlasy..." Zrzka dokázala dopodrobna vykreslit každý záchvěv jejího obličeje i těla. I po tolika letech odloučení. "Měla snad nějaké neshody s vrchností. Podle mých informací se sem měla vrátit. Nevíš o ní něco? Nebo nápad, kde by mohla být?" Zamávala mu druhou zlatkou před očima. Hodlala být štědrá, pokud to celé k něčemu bude.

Ascende - popis města
Ascende je pobřežním městem poloostrova Bisagne a zároveň sídelním městem krále. Skutečně má skoro dokonalý tvar motýla.
Z jihu je až téměř do poloviny omýváno mořem, do nějž vystupuje dvěma rozbíhavými výběžky (ty tvoří spodní pár křídel), z pevninské části pak je město obklopeno skalnatými horami, které ostatně pokrývají celou jižní část bisagnského poloostrova. V severozápadní části hor nad městem pramení řeka, o které se píše v cestopise, spadá dolů a obtéká levé horní křídlo, aby v úzké deltě vyústila do moře kousek od zálivu, jež odděluje horní a spodní křídlo.
Středem města vede hlavní třída - široká dlážděná ulice, která připomíná tělo motýla. Na jejím severním konci je uzavřena bytelnou branou, za níž vede stezka k širokému horskému průsmyku - jediné pozemní spojnici mezi městem a zbytkem říše. Brána se se soumrakem uzavírá, aby ji strážní otevřeli zase až s prvním slunečním paprskem. Jižní konec hlavní třídy vede do přístavu, který už Myra s Riah dobře znají.
Město má ve skutečnosti ještě jeden přístav, a to v západní zátoce, poblíž delty řeky Miar. Ten však slouží pouze královské vojenské flotile, neboť právě v této části města (severozápadní křídlo motýla) stojí královský palác, obklopený vnitřními hradbami. Mezi ním a hlavní třídou stojí také vysoká perleťová katedrála.
Jihozápadní část města (levé spodní křídlo) tvoří obchodní čtvrť, jsou zde námořní doky, sklady, hostince a nejrůznější obchody. Pravděpodobně se zde nachází i hostinec, kde se ubytovaly naše cestovatelky po příjezdu do Ascende.
Severovýchodní křídlo tvoří horní, bohatší část města. Kupci a bohatí měšťané zde mají své honosné, často vícepatrové domy a paláce, všechny ulice jsou dlážděné a střídané náměstími se stromy a kašnami. Je zde také několik menších svatyní a chrámů vedlejších božstev.
Jihovýchodní křídlo pak je sídlem drobných řemeslníků a chudších obyvatel města. Není zde klasická chudina, typická pro většinu jiných měst, protože celé Ascende je díky téměř bezedným nalezištím zlata v horách a těžbě perleťovce poměrně bohatým městem. Král a měštští konšelé se o své obyvatele dobře starají, díky čemuž je zde i kriminalita na udržitelné úrovni.
Kvůli své geografické poloze je město zcela závislé na dovozu potravin z ostatních částí Bisagne, avšak zároveň mu jeho poloha, kdy je z jedné strany chráněno horami a z druhé oceánem, zajišťuje enormní míru bezpečí před vpády případných útočníků zvenčí. To městu zajistilo dostatečnou ekonomickou i politickou stabilitu, aby se mohlo vyvinout do této téměř idylické podoby.

Královské město Ascende
Z knihy Cestopisy Bisagne, napsala Yennefer z Ascende
Ascende se také někdy říká Motýlí křídlo z perleti. Tento název získalo město vlivem tvaru, do něhož jej formuje Gaelské moře, které omývá město z jihu, řeka Miar, obtékající jej ze západu, a skalnaté hory, jež město obklopují a chrání z ostatních stran.
Perleť se do názvu dostala díky perleťovému lesku, jímž se město prezentuje už zdáli každému poutníku. Je způsobený částečkami slídy, obsaženými v kameni, z nějž je vystavěna většina domů. Nejsou to jen paláce nejbohatších obyvatel. I nuznější lidé, prostí dělníci, pradleny a šičky si mohou dovolit stavět své domky z tohoto perleťovce, jak je nerost nazýván. V přilehlých horách je ho hojnost taková, že se nemusí ani dolovat a složitě dobývat, stačí zapřáhnout koně do vozu a odvézt si balvany perleťovce na svou stavbu. Stavby z kamene jsou zatíženy daní, která však není nijak závratná, a brzy se i chudým rodinám investice vrátí v podobě bezplatného vzdělání pro jejich děti.
Příroda v okolí Ascende je úchvatná. Rozeklané skály, husté lesy plné divoké zvěře, rozlehlé louky na úbočích hor, hýřící pestrými barvami vonných květů. Vlídné přímořské počasí udržuje přírodu v bujném růstu po většinu roku. Z nejvýznamnějších rostlinných druhů je třeba jmenovat viničku skalní, drobnou rostlinku s omamně vonícími květy, jejíž stvoly se přidávají jako jedna z tajných přísad do místního likéru a způsobují tak nejen jeho nezaměnitelnou vůni, ale také silný účinek v oblasti, abych tak řekla, partnerského soužití. Pro nás, které se zabýváme výzkumem lektvarů a rozličných kouzel, je tato bylinka přímo požehnáním!
V řece Miar, obtékající město Ascende ze západní strany, žije zvláštní rybka, která se ve slunečních paprscích třpytí jako zlatá. Její šupinky skutečně zlato obsahují. Vědci z univerzity zjistili, že výskyt zlata v těle této rybky lze vysvětlit vysokým podílem zlatého prachu v písku u pramenů řeky v horských výšinách. Rybí potěr zde v písku dovádí, loví drobné měkkýše a zlaté částečky vnikají do jejich tělíček a v šupinách se ukládají. Všichni však vědí, že zabít zlatou rybku se nevyplácí, a proto se jejich populace těší stálému zdraví a vysokému počtu. Když rybář omylem přeci jen zlatou rybku uloví, s omluvou ji rychle hodí zpět do řeky. Traduje se, že se mu v brzké době vyplní jeho nejtajnější přání.

Poloostrov Bisagne
Z knihy Cestopisy Bisagne, napsala Yennefer z Ascende
Bisagne [bisaň] je nádherný poloostrov, přiléhající z jihu ke kontinentu zvanému Gaelie. Gaelie je rozdělena na několik říší, ale Bisagne je z nich bezkonkurenčně nejlepší. Má nejkrásnější přírodu i nejhonosnější města. Lidé jsou zde nejvzdělanější, protože Královská univerzita v Ascende sdružuje největší učence z celého kontinentu. Může si to dovolit, jelikož díky nejnadanějším umělcům má bisaňská říše obrovské příjmy od královských paláců i šlechtických rodin z celého kontinentu a skrze vyvážený daňový systém pak vzrůstá blaho všeho jejího obyvatelstva.
V Bisagni naleznete pět velkých sídelních měst: Lacustre [lakastr], Batiere [batié], Keshel [kešel], Ebone [ebone] a Ascende [asende]. Ascende je rodištěm mnoha významných osobností. Pocházejí odsud mnohé nejstarší královské a šlechtické rody. První a dvě poslední manželky současného krále (z celkem pěti) také pocházejí z Ascende. Pochází odtamtud také má maličkost, a ačkoli se jistě nemohu srovnávat s rodem královny Maeve nebo královen-dvojčat Emmy a Immy, mohu bez falešné skromnosti přiznat, že také nejsem z nízkého rodu. Ba právě naopak.

Myra se na svém místě v pokoji nejprve zabydlela - mezi svými nezbytnostmi dovezla i řádku námořnických pamětihodností. Obrázek s plachetnicí, modrý námořnický klobouk, model loďky v lahvi. Tímto vyzdobila svůj noční stolek, po odchodu Ryiah uklidila odhozenou lahvičku od lektvaru a vydala se s králicí na výpravu.
Pro kapitánku zrovna začal výlet, který zahájila hledáním cukrárny. Po útrapách na moři si dle jejího mínění zasloužila odměnu, a tak si pomalu vykračovala uličkami města a obhlížela místní obchůdky či domy. Ve svém kapitánském úboru vypadala jako postavička z dětských knížek, ale na úšklebky dospělých byla zvyklá. Nečekala ovšem, že natrefí na skupinu dětí, které přímo na ulici hrály nějakou hru a čmáraly kousky barevných kamínků na zem obrazce, ve kterých poté (zjevně dle nějakých pravidel) poskakovaly.
"Ahoj. Můžu se přidat?" přistoupila ostýchavě ke skupince, která k ní obrátila rozpačitě pozornost. Na jisté bariéry byla milá námořnice zvyklá (už jí táhlo na třiadvacet), ale zároveň věděla, jak je u dětí prolomit. Čekalo ji několik hodin ve světě, kde se vždy cítila nejlépe a potom... třeba se od nich dozví, kdeže přesně bydlí některé z bohatých rodů ve městě. A od těch zase vyzjistí, kde bydlí Yennefer.

Na tržišti se zatím malý hoch vystrašeně koukal do očí ženy, která ho lapila těsně po činu krádeže. Ve chvílích jako je tato byl zákon ve skutečnosti jeho největším přítelem a už se chtěl rozkřičet o pomoc, když spatřil zlaťák v její ruce. Drobné krádeže jídla měly málokdy jiný důvod, než přežití a on nebyl výjimkou. Společně s bratrem by za takovou sumu vyžil několik dnů. Taková představa byla příliš lákavá na to, aby si ji nechal proklouznout mezi prsty, což navenek reflektoval přikývnutím. Pokud bude vědět, řekne jí cokoliv - a pokud ne, vylže cokoliv, jen aby ten zlaťák získal.

Upírka si nejprve v pokoji odložila vak s pár věcmi, které sbalila na cestu. S mírným povzdechem vytáhla i zašpuntovanou lahvičku s tekutinou, kterou ji pravidelně připravovala Myra. Vytáhla zátku a se zavřenýma očima obsah vypila. Prázdnou lahev odhodila na zem. Dle svých bordelářských zvyklostí.

K pasu si přivázala měšec a vyrazila do ulic. Kápi si nechávala nataženou na hlavě. Věděla, že na každý si může její jinakosti na první pohled všimnou, ale byli tací, které pochopitelně rudé oči bez zorniček zaujali. A následně i jinak bledá kůže.

Ryiah procházela městem a hledala náměstí. A ideálně tržiště. Což se jí nakonec podařilo. Tam strávila více času, než původně očekávala. Vyhlížela ale nějaké zlodějíčky, nebo sirotky, kteří se snaží nenápadně uzmout kus jídla.

Jednoho takového si nakonec odchytla o dvě ulice vedle, když zrovna kousal do ukradeného jablka. Ryiah ho chytla svou ledovou rukou za zápěstí. Klučík sebou leknutím trhnul a chtěl se vytrhnout. Upírka ovšem nepustila.

"Nemusíš se bát. Tiše. Chci se tě jen na něco zeptat, a nebude to zadarmo," na důkaz pravdivosti svých slov sáhla druhou rukou do měšce a v jejích prstech se zablýskl zlaťák.

//Yenn, chces nam dat blizsi popis Ascende? Jakej je nej hostinec, atd? Nebo mame jet po svym? :-)

Přístav zrovna nepřekypoval připlouvajícími loděmi, a tak jim úředník ochotně povyprávěl o sídlech šlechtických rodů, o honosných náměstích a významných památkách. Nezapomněl dodat, že okolo celého města prosperuje nádherná příroda a nasměroval je k (dle jeho slov) slušnému hostinci. Vrhl pár pohledů na Ryiah, zpola skrývající tvář, a odběhl k jinému molu.

Ascende bylo vskutku nádherné město, říkala si Myra. Nesla si Miriam v košíku a držela se v závěsu za Ryiah, když kráčely směrem k hostinci, který byl přístavu poblíž. Lidé na ulicích po nich čas od času hodili pohledem, ale to bylo vše, čeho se dočkaly.
Myra byla jedinkrát ve svém životě donucena spát v hostinci a upřímně doufala v nějakou typickou přístavní krčmu. Budovu, která se naklání do ulice, sotva drží pohromadě a shora k ní někdo mimochodem přilepil pár pokojů, což nadšeně vysvětlovala po cestě Ryiah, která víc než co jiného vypadala zamyšleně.
Myra věnovala Ryiah a Yennefer překvapivě velké množství ze svých každodenních myšlenek. V jejich vztahu se nevyznala a vlastně si ani nebyla jistá, jak bude jejich shledání vypadat. Nebyla si ani jistá, jestli mají rády ji. Několikrát měla pocit, že na ni zapomněly, ale na druhou stranu dostávala od Yennefer dopisy a Ryiah měla talent se objevit zrovna tehdy, když ji potřebovala na povídání. Koralína se o ni starala mnohem lépe, ale Ryiah i Yennefer měly krom Myry i své problémy, jak si vždycky říkala. Kéž by o ni její otec pocítil zájem, ale ten se neštítil ji v posledních chvílích jejich soužití i udeřit. Něco takového si přece nezaslouží, nebo ano?

Hostinec byl poměrně čistý a klidný, ku zklamání námořnice. Ryiah se (alespoň prozatím) docela zamlouval a Myra se rozhodla neprotestovat. Však se později mohou přestěhovat, nebo ne?

Nad návrhem Ry jen pokrčila rameny. "Alespoň začnu s obhlížením města. Takže později odpoledne tady?" navrhla.

Byla ráda, že ji bez okolků poslechla. Následné zoufalé výrazy a zuřivé listování knihou, ohánění se různými přístroji, ji poněkud zneklidnělo. Přesto ani teď neřekla ani slovo. Ani náznak nedůvěry vůči kapitánce.

Ani by nedokázala vyslovit, o kolik se jí ulevilo ze zjištění, že je bouře zahnala správným směrem. A jako správná kamarádka, nebo spíše starší sestra, se milou Myru pokusila utišit i teď. "Možná to tak mělo být. Alespoň Ostrovy ukážeš i kouzelnici při zpáteční cestě," mrkla na ni, než ji opět připomněla, že by si s Miriam měly jít odpočinout.

Svědomitě většinu noci stála u kormidla a zaobírala se myšlenkami. Stejně nepotřebovala příliš spát. A hlavě momentálně poručit nedokázala. Dva roky... dva roky jsem žila v domnění, že žije poklidným životem s gardistkou. Že se s ní stará o to dítě... Jak se bude tvářit, až se tam s Myrou objevíme? A stihneme to včas? Byla jsem jediná, komu nenapsala. Který jsem nestála ani za jedinej řádek. Pošle mě ke všem čertům? Nebo bude ráda? Tolik se toho stalo za tu dobu... Ale i kdyby se mnou už neměla promluvit, nebudu žít s domněním, že jsem ji tam nechala napospas osudu. Narozdíl od jiných.

Stále dokola stejné myšlenky jí nedaly odpočinout celou noc. Myřino probuzení a zajásání, že je blízko pevnina, její trýznivý vnitřní monolog alespoň ukončil.

Když přirazily ke břehu, oblékla se do pláště a přehodila si přes hlavu kápi. Nevěděla, jak moc přátelští vůči upírům mohou být a nebylo třeba stráhat na sebe pozornost hned zkraje. Zpod kápě jí koukaly jen prameny ryšavých vlasů.

Úředníka pozdravila a nechala rozpravu na těch dvou. Přesto si skoro prokousla ret, než jim oznámil, že trefily cíl své cesty vzásadě napoprvé. "Byl byste tak hodný a řekl nám, co zajímavého je tu k vidění? A kde se dá ubytovat? Kdo městu vládne, a tak dále? Nerady bychom tu nevědomostí způsobily nějaké potíže," zkusila to upírka po dobrém a pokud bylo třeba, vytáhla i měšec.

Když je úředník opustil, upírka navrhla. "Ubytujeme se v nějakém hostinci. A musíme nějak nenápadně zjistit, kde by Yennefer mohla být. Zkus se poptat po městě a já... zkusím totéž. Občas lidi bez střechy nad hlavou ví víc, než kdejaká stráž," navrhla.

Myra se cítila absolutně vyčerpaně a bez okolků souhlasila s Ryiah. Ještě předtím ovšem chtěla vědět, kde vlastně jsou. Převlečená do suchého kapitánského úboru vynesla na palubu své navigační instrumenty a knihu o navigaci pod nočním nebem. Následující půlhodinu nevypadala nejjistěji - ve světle svíce listovala knihou a střídavě koukala k nebi nebo skrze sextant k horizontu. Když šla pro Miriam a radila se nad knihou s králicí, už vypadala vysloveně zoufale.

"Je to špatné, ale ne z toho důvodu proč by sis mohla myslet," vysvětlila Ryiah, když zachytila její pohled. Bouře je zahnala na sever, což ve skutečnosti znamenalo dál od Ostrovů. Jiná cesta, než přímo k Ascende, nedávala smysl. Navíc na to ani neměly zásoby. Kapitánka jen těžko skrývala zklamání, když předala službu na lodi do rukou Ryiah a odcházela spát.

Trvalo další dva dny poklidné plavby, než se se jim naskytl pohled na pevninu. Myra propadla euforii - běhala po palubě, vyhazovala čepici do vzduchu a nalévala se vodou (přičemž předstírala, že je to rum). "Málokdy jsem na něco hrdá, Ryiah. Ale na to, že jsem nás sem dostala, budu hrdá do konce života," sdělila s mokrým obličejem (od vody) upírce.

Přístav, který Myra vybrala, nebyl z nějvětších, jaké kdy v životě viděla. Co mu scházelo do velikosti, to se pravděpodobně někdo rozhodl dohnat honosností - přístavní domy a skladiště byly vystaveny z něčeho, co se podobalo mramoru. "Ještě nikdy jsem neviděla tak hezký přístav, obchodu se tu asi daří," poznamenala Myra, když tu se náhle jim hory otevřely pohled na zbytek města, kterému přístav zjevně náležel. Myra stála jako opařená - ještě nikdy neviděla tak obrovské a nádherné město. Domy ze zvláštního kamene byly postaveny všude, kam jen oko dohlédlo.
"Vítejte v Bisagni," odpověděl jim přístavní úředník, když Myra po chvíli zápasení dostala loď k jednomu z volných mol. "Cože?! Tohle má být Ascende," vykřikla Myra zaskočeně, načež se muž shovívavě usmál. "Vítejte v říši Bisagne a jejím nejkrásnějším městě, Ascende," dodal vyrovnaným hlasem.

Poslechla ihned. Znala Myru už spoustu let a dost dobře na to, aby věděla, co může být z jejích zasněných vyprávění pravda a co nikoli. Kormidlování lodi a plynulé proplutí bouří patřilo k těm, které přisusovala pohádkám. Přesto ani v tuhle vypjatou situaci jí to nedala nijak znát. Naopak beze slova vyplnila uvolněné místo u kormidla a sklonila se ke kapitánce.

Místo odpovědi jen přikývl. Venku byl takový marast, že se stejně nenamáhala odpovídat. A namáhat hlasivky. Svědomitě plnila Myřiny rozkazy a svým způsobem byla ráda za své současné tělo. Necítila chlad noci a agresivního deště s vichrem na svých prstech, které pevně třímaly kormidlo. Dokonce neřekla ani nic na možnost utopení se, jen přikývla a silou, kterou poslední dobou disponovala, točila kormidlem přesně tam, kam ji kapitánka směrovala.

I na ni to bylo dlouhé. Namáhavé. Zažívala něco, co nikdy. Hlavou jí probíhaly různé myšlenky. A musela si přiznat, že i skrytý strach. Že je bouře zažene daleko a prodlouží tak jejich cestu do Ascende.

Když bouře pominula a obě byly zmáčené na kost, chvíli si upírka prohlížela Myru, vyplácnutou na promočené podlaze lodi. "Běž si odpočinout, Myr. A uklidnit Miriam," dodala opatrně, aby kapitánku namotivovala tím správným směrem. Bylo jí jasné, že hrdost by jí nedovolila si jít odpočinout jen pro ni samotnou. "Jen mě nasměruj, jaký kurz mám držet. A já se o to postarám. Bouře je snad za námi. A ty se musíš převléct, nebo nastydneš. V Ascende tě budu potřebovat. A Yennefer taky. Nesmíš onemocnět." Zanaléhala a znovu zdůraznila její drahou chlupatou přítelkyni. "A Miriam bez tvý přítomnosti určitě taky neusne. Musí být po téhle bouřce strašně vyčerpaná."

Myra zuřivě bojovala s kormidlem, zmáčená jako krysa. Cítila se hrozně - byla absolutně promočená, celé tělo ji bolelo od tance u kormidla a bouře se zatím neuklidňovala. Trochu doufala, že její první cesta na moři k ní bude trochu milosrdnější. S obavami a propadajícím se srdcem sledovala, jak se jedna z větších vln přelila přes příď lodi - její vlastní chyba, loď nebyla správně po větru. Ruce už ani necítila. Náhle na ní dolehl strach, který se celou dobu plížil kolem.
Ze strnulosti ji vytrhl až hlas Ryiah.

"Pojď sem!" zakřičela hystericky k milé průzkumnici a postrčila ji před kormidlo. Chytla Ryiah za popruhy zbroje a zavěsila se na ni, aby ji donutila se k ní sklonit. "Budeš dělat přesně to, co ti řeknu, jinak tu umřeme, utopíme se, chápeš?" křičela jí do obličeje, aby se ujistila, že upírka slyší každé slovo. Přivázala ji (i sebe) lanem ke skříni kormidla a rychle se zachytila přiléhajícího zábradlí.

Několik dalších hodin Myra strávila křikem povelů na Ryiah. Sama si dovolila několikrát běžet překontrolovat králici nebo lana plachet, ale většinu času byla po jejím boku. Bouře neustávala, zjevně se rozhodla ohlásit přicházející čas bouří s velkou parádou. "Mám tě ráda, Ryiah. S nikým bych v téhle situaci nebyla raději," sdělila vyčerpaně průzkumnici, když překonaly další z větších vln. Cítila pálení v očích - byly to slzy, nebo jen mořská voda? Hřmění už se ozývalo někde za nimi a i moře se zdánlivě uklidňovalo. Odvázala si od pasu lano a dopadla na palubu jako pytel. Bouře se s ní rozloučila pár posledními kapkami vody, které jí dopadly do tváře, a pak už uviděla jen hvězdy..

Nedůvěřivost až paranoidní, ale za daných okolností velmi užitečná, jí opět zachránila život. Už se jen cynicky ušklíbla, když ji citlivý nos varoval před chutně vypadajícím kouskem ovoce na míse, kterou jí ráno služebná donesla s ustrašenou úklonou. Yenn by opravdu ráda věděla, co hraběnka vykládá všemu služebnictvu, že z ní mají takovou hrůzu. Nejspíš vraždím panny a spořádaným manželům v noci ukusuju přirození, pomyslela si. Namlouvala si, že je naprosto klidná, ale když tiše cvakla klika, trhla sebou. Byl to hrabě osobně. Už dlouho se u ní neobjevil.
„Ó, sám vládce vesmíru osobně,“ utrousila jízlivě. „Čím si zasluhuji takovou čest?“
„Nešaškuj,“ odbyl ji podrážděně. Několika rychlými kroky se ocitl mezi postelí, na které seděla, a stolkem s mísou ovoce. Jeho napjatý výraz se poněkud uvolnil, když si všiml, že zůstala netknutá.
„Pozdrav od ní?“ hodila Yenn hlavou k ovoci.
„Takových bude víc,“ řekl tiše s naléhavostí v hlase. „Proč neřekneš, co po tobě chce? Měla bys klid. A já ostatně taky.“
Zvedla hlavu a probodla ho očima. „Měl jsi ji už dávno poslat do horoucích pekel. Nenechám se kvůli tvé zbabělosti postavit na hranici.“
„Vždyť víš, že si to nemůžu dovolit, Yenn. Mohl bych tam skončit s tebou.“
„Ale to by bylo romantické, nemyslíš? Společná smrt v plamenech…“ provokovala ho.
Chytil ji za paži a stiskl tak, až cítila, jak se jí jeho nehty zaryly do kůže. Pokusila se mu vyškubnout. „Nesnáším tě!“ prskla.
Jediným pohybem si ji přitáhl k sobě a náruživě ji políbil.
Kolem prstů se jí okamžitě objevily rudé plamínky. Chvíli s ním zápasila, ale byl silnější a svalil ji na postel. Začal z ní strhávat oblečení a nedbal na popáleniny, které mu její dlaně způsobovaly. Přestala se bránit a místo toho z něj servala košili.
O pár minut později vstal a zapínal si poklopec.
„Vlastně jsem tě přišel varovat. Vrchní soudce chce svolat slyšení na konec měsíce.“ V jeho pohledu vycítila obavy. A soucit. Moc dobře věděla, že tohle je zlé. U vrchního soudu už se z toho nevykroutí. V Ascende, ostatně jako v celé Bisagni, se čarodějnictví dobře dařilo, oficiálně se tolerovalo, dokonce i nad černou magií se leckdy přimhouřilo oko, ale pokud nastal spor mezi čarodějkou a vrchností, byl verdikt jasný bez ohledu na to, na čí straně je právo.
Přesto hrdě pohodila hlavou: „Nemají proti mně žádný důkaz. Ostatně, nic z toho, co tvá drahá choť vykládá, jsem neudělala. A za cizoložství se, pokud vím, v civilizovaných zemích neupaluje. Jenže pravý důvod té žaloby ona stejně nepřizná.“
Sklopil hlavu. „Bylo by tě škoda, Yenn.“
Hlasitě se rozesmála. „Mě nedostanou!“
Praštil pěstí do stolku, až se ovoce rozkutálelo. Bez dalšího slova za sebou práskl dveřmi.
Pěkná neopatrnost, pomyslela si. Když ho u ní přistihnou, sveze se v tom s ní taky. Povalovala se polonahá v peřinách, ale byla v ní malá dušička. Moc dobře věděla, že má pravdu. Soud, to je konečná. Jestli se hodně rychle nestane zázrak, zbývá jí už jen pár týdnů života. Snažila se nepropadat panice.