Návrat bohů (1 strana zpět) | Herna - Aragorn.cz

Lehce ji sevřu ruku a políbím ji. "Těší mě Slečno Marie." Pronesu a sleduji její vnitřní boj. "Snad se to zpráví." Pronesu a ruce kloužou po jejím těle. Docela rád bych ji udělal právě tady na zemy. Ale to nešlo i když by mi nejspíš nechyběla rád bych si ji podržel na pár ní u sebe. Přece jen tady by byla lepší než hledat si novou holku.
Políbím ji na krk. Mé ruce obratně nacházela zákoutí, které vzbzovali vzrušení v mnoha ženách.

//Trefný

Ta propitá noc s tou kočičkou mě opravdu silně unavila. Byla to opravdu dlouhá noc. Když sem probudl všiml sem si že vedle mě už neleží. To nebylo správné tohle sem měl přece udělat já. Pomalu sem se obleknul a nakonec vydal ven za ni.

//ok beru na vědomí, napíšu pozděj večer

//chcete šeptat nebo dohromady?

"hned potom co by přišli na to že lidi měli pravdu." odpovím a pohladím ji. "Co se děje že se vrtíš?" Zeptám se ji. "To by byl dobrý nápad. Hlavně aby si to vydržela." odpovím a políbím ji na krk. pak ji uchopím do náruče a odnesu ke stolu a posadím na žídly a nachystám jídlo. "Jednu za maminku." Začnu ji krmit.

Pousměje se. To je asi to nejhorší ve vesmíru co se jim může stát. Trochu se zavrtí. Jo je to na ní vidět. Odpoví. Nebojím se. Odpoví nakonec spokojeně. Co podnikneme? Možná bysme se měli najíst, ať máš sílu. Uchichtne se a otevře oči.

"To určitě. jinak by se ukázalo že je to chyba a to by neunesli." odpoví klidně. "Ale no tak Christin, je to roztleskávačka." Odpovědím a políbím ji. "Neboj se." zeptám se a pohladím ji.

jen si pořád říkám že jim musí záležet na našem úspěchu. Dodá si odvahy. To je dobře. Pošeptá slatně a položí své ruce na tvé. Jen jsem čekala že tě ta ženská hodí přes rameno a odnese sebou. Nedala bych tě. Odpoví rozhodně. Zakloní hlavu a opře se o tebe.

Zapamatoval sem si to a přemýšlel sem kdybych se tam mohl dostat.

"Určitě jinak by to nedávali." Odpovím ji vážně a usměji se. "Bude všeho dost i štětce." odpovíma ji a rukama ji přejedu po bocích. "Ke bych měl být?" Zeptám se vážně a políbím ji na tvář.

Popravdě jí střelba moc nešla, ale zade nebyla nejhorší. Pokoj je jen o tři vedle vašeho.

Doufám, že nás to ochrání. Povzdechne si. To já taky až to dílo dokončím. Doufám, že budu mít k dispozici můj oblíbenej štětec a dost barvy. Pomalu rudne, ale jak má zavřené oči tak to není tolik. To nic. Odpoví ti. Hlavně že tu teď seš.

"Dobře pak se skusím nenápadně problížit." Odpovím šeptem. A leduji její střelbu. "Výborné." Odpovím a vydám se dál. Pak se pokusím záhlednout kam do pokoje tak aby si toho nevšimla Christin.

"netuším co odnich čekat, ale mohlo by to být popravdě lepší než vesta." Připustím nakonec. "Už se těším na to jak ti budu pomáhat." Odpovím a políbím ji na krk. "Cítíš se dobře?"

Hmm, tak pilně sleduj kam zalezu, máme to ve stejný řadě. Odpoví a pak začne střílet.

Dobře. Odpoví. Nemyslím že to bude jen neprůstřelná vesta. Vypadá to vyspěle, no zdání může klamat. Pohledem zkoumá zbroj. Zavře oči když ji obejmeš. To byl první pokus, jak nabereme síly, tak vytvoříme mistrovské dílo. Mluví se zavřenýma očima a nakonec si skousne dolní ret.

Už sem si musel poradit s většími svalovci a i když sem ho bral vážně nebyl sem z něj podělaný strach.

Podívám se ji do oči. "Opravdu to je mi líto. Určitě jen nevím, který pokoj je váš." oznámim ji šeptem.

Nakloním se k ni. "Povím ti to večer." Přislíím ji vážně. "Vše je tu celkem pohodlné, ale to i byčejná neprůstřelná vesta." Pak k ni přejdu a obejmu ji zezadu kolem pasu. "To je škoda to dílo se mi opravdu líbilo." Oznámím ji vážně.

Tak to děláš chybu. Odpoví ti.

Spíš bych ti chtěla taky něco ukázat. Šoupli ke mě takovýho ňoumu, ale ty by sis s tím dokázal poradit co? Očividně myslí svoje tělo.

A kde ses to tak dobře naučil? Zeptá se ještě jednou. Jak se sem dostala? Udiví se. Nechá se svléknout ze zbroje. Je docela pohodlná. Nečekala bych to. Když se svlékáš ty, tak si Christina odnese zbroj k posteli. Hele, někdo to zde uklidil. Kývne k posteli. Tu tvou pomalovanou postel. Zaculí se.

Pustím zbraňa azahledím se mu do očí můj klidný vlidný výraz se změni na kamenný. "Já se tě nebojím." Odpovím mu klidně. "Tak skus mířit ano." Pronesu než odejdu od něj.

"Občas ano. Pokud by tu byla příležitost rád bych pomohl." Odpovím ji s úsměvem. Christin nějak zmáknu snad.

Usměji se. "Já vím je to ironie." Pronesu a mávnu nad tím rukou. Lžičku při otevření dveří strčím do místnosti a vejdu za Christinu. "Sakra co tu dělá?" zeptám se a skloním se k lžičce a zvednu ji ze země.
Pak si začnu sundávat zbroj, ale první pomohu Christně z něj.

Chvíli na tebe hledí a pak nečekaně prudce vytrhne zbraň z tvých rukou. Hleď si svýho než toho budeš litovat. Tím ukončí váš rozhovor.

Dáváš i soukromý lekce? Zeptá se. Usměje se tím tupým výrazem jako roztleskávačka. Téhle té jde očividně jen o to vyhonění a nezajimá ji další žena. Určitě by to ale neunesla Christina.

Christina vrhne po Anně nevraživý pohled, ale nechá to plavat. Děkuju. Odpoví. Nechtěla jsem se nikdy živit nějakým násilným projevem a teď nám do ruky strčí tohle. Povzdechne si.
Když přijdete ke dveřím, tak lžička leží na svém místě. Dveře se vám otevřou.

Uchopím jeho zbraň a podívám se mu klidně do oči. "Možná ano. Ale střílet z bouchačky a a střílet a trefovat jsou dvá odlišné případy." Pronesu klidně. Byl sem klidný a uvolněný což bylo pro takového člověka děsivější než co jiného. Pokud muu to stihlo dojít do mozku. "Nech si pomoci než ti to bouchne do obličeje." Pronesu naposledy klidným hlasem.

"Jen se uvolni a uklidni vše ti vysvětlím." Pronesu klidným jemným hlasem. Přitom ji klidně vysvětluji co a jak. "Promiň. jen síla zvyku." odpovím pokračuji v upravách postoje. *Nechat si vyhonit odni by nebyl špatný nápad. Škoda že Chris ke mě tak přilnu. I když se mi líbí ... že bych obě?* Přemítal sem dost ujetě. Zatím co sem ji pomáchal a osvětloval tajemství střelby.

Věvoval se ji kratičký okouzlující usměv. A pak sem se podíval na Christínu. "Šlo ti to době." Pronesl sem vážně. "Jo základy střelby se vždy učí i když střílet ze zbraní, které se používali u nás a tu je rozdíl."

O mě si nedělěj starosti. Odpoví hrdě. Střílel sem z bouchačky kdyžs ty cucal matce mlíko. Odštěkne, není ale o moc starší. Dál poněkud divoce střílí.

Ha, já myslela co holka jako má dělat. Ušklíbne se. Vůbec se tvým upravám nijak nebrání, spíš je podporuje. Když na ni vychrlíš kód, tak se na tebe trochu zmateně podívá. Neznám nějaký ty vaše postoje nebo co podle čísel. Zavrtí hlavou. Z jejího pohledu poznáš že kde tuhle holku obdařila příroda na těle tam ji ochudila s intelektem.

Pořádně se nadechne a vydechne. Když ji pochválíš tak se na tebe usměje.

Jdete v roztroušené skupince až ke dveřím. Chrostin se drží poblíž tebe. Po cestě na tebe Anna mrkla. Bylo to dneska docela fajn. Zhodnotí trénink Chrostina. Hlavně ty jsi byl skvělej. To učijou v ochrance? Zeptá se nadšeně.

Když můj hlas slaví úspěch podívám se na něj klidně a usměji se. "Jen nechci aby sis něco udělal při střelbě." Odpovím mu klidným hlasem a zamířím k němu. "Postoj celkem dobrý, ale uce takhle a zbraň pořádně zapří." Porádím mu klidně. "Tohle neni špuntovka." Vysvětlím mu. "Není žádný zpětný ráz tak že se uklidni." Vysvětlím mu a pomůžu mu změnit úchop.

"To mám v plánu." Odpovím klidně a uchopím ji za ruce a upravím ji postoj. "Pevně zapři a mířidla máš tady..." vysvětluji tlumeným hlasem. Je mi povědomá, ale už nevím proč málem sem zaklel a lehce sem ji rukou upravil postoj nohou. Působil sem co nejvíce neosobně jako učitel přestože to byla kráska. "3,7,9, Delta?" Zeptám se nakonec šeptem na idetifikační kód operačního centra.

"Uklidni se. Nádech a výdech." Pronesu vážně a upravím ji postoj. Když pak hned zasáhne usměji se na ni. "Výborně jen tak dál." Pronesu šeptem a vrátím se ke střelbě.

Po pokynu mu vrátím zbraňa vydám se rovnou s Christin do naší koje.