Mike Thorn | Návrat bohů (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

Přikývnul jsem. "Nešlo by z modolu zjistit co se vlastně stalo?" zeptal jsem se ji nakonec zamyšleně. Bude se muset vykoupat ale ot by neměl být problém. Usmál jsem se na ni a políbil jsem ji. "nesedí to co?" Zeptal jsem se napůl pobaveně.
Když jsem viděl jak ožila pokynul jsem ji aby šla zamnou do modulu a zkusili jsme najít něco užitečného.

//zdravím, ještě se nevracím jen ať to zde nikdo nesmaže

Lidi, které sem viděl sem neznal, ale až nepřijemně to připomínalo marnici. *V kolika sem byl podívat se na různé věci? Kolik lidí sem tam dostal. Deset? Dvacet? Sto? Kdo ví byla to práce teď se snažím udžet co nejvíc lidí na živu. Ale dělám to kvůli nim nebo sobě a té do které sem se zabouchnul až po uši?* Přemítal sem zatím sem zkoumal ostatní nakonec sem došel k jedné stěně a zaklepal na ni rukou sem přejížděl po zdí a obcházel ji ve snaze najít východ.

//tak tohle si musím promyslet.

Překvapeně sem vykřiknul tohle bolelo. Zvednul sem se a chviličku na ni civěl. "Co to sakra je?" zeptám se sám sebe a přejdu k monitoru. "Lékařšé prostředky orionské říše." Vypálím otázku

Užíval sem si to.
Tomu sem ani neuvažoval, ale pak mě zajímalo co a jak. "Ano je to reakce těle, kterou nikdo nedokáže ovládnout. Je to ale příjemné ne?" Zeptám se nakonec.
"Ano to bylo součástí experimentku. Hlavní cílem je spojení dvou pohlaví za možný ale u nás dvou nepravděpodobný popuačnám ciklem."

"Co tím myslíš?" Zeptám se nevině a pokračuji v práci.
"Na mou čest." Pronesu a políbím ji na krk nakolikrát. "Mě jistě, ale aby se to líbilo i tobě aby si na mě nebyla naštvaá." Pronesl sem nakonec.

Poklepávám prsty o stůl. "To nám dá nějakou šanci ohadnout co a jak." Zamumlám. "V jekém poměru?" Dodám poslední otázku.

"Aha. Asi to má spousty výhod co?" Zeptám se ho klidně. "Chtěla si přece předvést sex a ten se bez svlečení nedá předvést." Odpovím ji prostě.

Podívám se na ni a povzdechnu si. "JIstě tím se lecos vysvětluje." Pronesl sem chápavě. "mmm. Jo to je pozemský termín." Odpověděl sem nakoec.

Když se probudím hladem vydám se pro dálší dávku a tiše jím bez Chris je to tu prázné a děsivé. Po jídle ještě chvili depresivně sedím pak se ovšem zvednu a vydám se pomalu na chodbu tam se rozhlednu a vydám se do leva počítám tiše dveře dokud nenapočítám do čtyřiceti než zaklepu.

//no se pak uvidí.

Naházal sem do sebe porci kaše a unaveně sem seděl. Bez Chris to němlo cenu a dnes sem byl vážně dost naštvaný na všechno. Když se objevil šedivák vdal sem se prostě za nim. "Co pak další akce?" Zeptal sem seho tak v půli cesty.

POhladím ji po tváři a nechám ji ležet.

"Dobře." Pronesl sem a pak sem se zarazil. Cítil sem se při pohledu na ni . "Ne." Pronesu nakonc a nechám ji přijít na to zda to má udělat.

Usměji se na ni a pak ji naznačím aby si vylezla na léhatko a navedl sem ji na další polohu. Ta měla výhodu v tom že mohl postupně navyšovat vzrušení a nebylo možné dělat hluboké průniky.

http://nd01.jxs.cz/988/414/6f64d9c97f_9615626_o2.jpg

"NO aby ses nedivila." Prohodil sem vesele. Pak sem zvážněl. "Já věděl že ty přijdeš s něčím co ji pomůže. Pak když taky za ní zajdu a promluvím si sni. I když tak jako ty ji nedokážu pomoc." Čekal sem ještě pořád kdy se oběví šedivák na další testy.

"Co sem říkal o těch tvých kukadlách?" Zeptal sem se vážně. A vychutnal sem si polibek. "No že tě teď nikam nepustím." Pronesu zcela vážně.

Zvednu ruku a bych je uklidnila. "No tak neřekla sem nic převratného." Pronesla sem klidně. "Půjdu to omrknout kolem jesli něco nezjistím seberu se a vyjdu ven podívat se kudy jde to stádo.

Podívám se ji do oči. "Si silnějši nž si myslíš a i to mě na tobě přitahu." Oznámím ji. "Tvému dokonalému pozadí. Tvým nádherným očím." Mlusím dál a dívám se ji do oči.

"SPíš vedlemě ať tě mám na očích než uděláš nějakou hloust a nechci slyšet poznámky typu že bych měl ubrat nebo tak." Pronesu nakonec a pohladím ji po bocích.

Ochotně toho nechám a občas ji jen políbím a dál ji hladím. Pak okamžik zvažuji odpoveď. "Samozřejmě že máme." Pronesu rozhodně. "Školu jemného vyslechu." Oznámím ji žertem.
"Ty zvládneš všechno jen bych na tebe berad něják tlačil pokud nechceš." Pronesu pobaveně.

Ohledně jídla se zatvářím pokorně. "Ano paní." A popár soustech odpovím. "Do državy kde je třeba zákrok." Odpovím jako by to vysvětlovalo všechno.

Nechal sem se odbýt až moc snadno po její injekci nebo čem sem stuhnul a netušil co dál. Její injece mě trošku znervozněla, ale netušil sem co dělat a tak sem jen stál.

Usmál sem se na ni povzbudivě a lehce ji sevřel ruku abych ji dodal odvahy a vydal se za šedivákem *Tady je už docela kosa.* Pomyslel sem si a pak sem vešel do řpidělených dveří připraven skoro na všechno.