Tezca Chimalpopoca (Tezcatlipoca) | O superbia profusa! (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

// He, já ne. V sobotu budeme malovat, takže nejspíš kolem půlnoci zažiju imperativní komatozní stav. Uvidí se.

// Supr, od víkendu mám noční, tak možu psát celou noc.

// OK, tak zase rozjedem hru o víkendu potom, což?

// Celý následující týden budu bez netu (možná přes mobil), takže budu moct odpovídat nejdřív v pátek. (případně ve čtvrtek, pokud se vrátím domů dřív.

// Omlouvám se, ale mám teď v práci perno a chci, aby se tehle hra odvýjela alespoň trochu vážně, takže budeme pokračovat od víkendu, nejpozději však příští týden.

Užívám si pohodovou jízdu a myšlenkami se toulám po různých okolních místech, kam bych si mohl zajet a vychutnat si pěkný výhled do kraje. Naprosto nezapadjící zvuk lusknutí mě vytrhne ze zamyšlení. Než však stihnu cokoliv udělat, řídítka se mi vytrhnou z rukou a já letím vzduchem. Reflexivně se připravím na tvrdý dopad. Ten se však nekoná. Naopak si uvědomím, že byl naopak poněkud měkký. Jediná překážka, kterou jsem prosvištěl, bylo sklo výkladní skříně.

Otevřu oči, přihlížejících si nevšímám. Pomalu se zvednu, vstanu a při oprašování zbytků střepů se dívám na mého těžkého choppera, jak tam takřka stojí zaseknutý v podivné poloze. Co se to krucinál stalo! A jak to, že Jaguár (// tak pojmenoval choppera) pořád stojí na předním kole. Jako by se zasekl v prostoru. S tou vahou by přeci musel spadnout.
Proud mých myšlenek přetrhne až prodavač, který promluví přímo na mě. Otočím k němu hlavu "Cože? Jo, jo, jsem v pohodě. Myslím, že nemám žádné zranění." a zamířím ven obhlédnout situaci. Na druhé straně cesty uvidím muže, který svým vzezřením působí značně výstředně. Co však upoutá pozornost nejvíce, jsou jeho žluté oči. Kdo to sakra je? Jestli má v tomhle prsty... Znovu pohlédnu na choppera. Doufám, že s mým Jaguárem nic není. Pokud má byť jen škrábnutí, najdu si způsob, jak viníka zničit. Můj hněv a špatná nálada, přebíjí i překvapení, z nečekaného zvratu událostí. Střídavě obhlížím mašinu a pozoruji podivína, jak se pomalu plouží po chodníku.

Tezca Chimalpopoca

Motorka svištěla silnicí, s větrem v uších sotva bylo něco kolem slyšet. Idylka.
Cosi aleticho protnulo. Znělo to jako lusknutí prstů, nebo snad křupnutí kloubu, ale to přeci...?
Stroj se zakymácel a řídítka se vyrvala z rukou. Člověk by čekal ránu, dopad... ale ne do měkého.
První se ozvala vřava. Tezca se probral na posteli, jakýmsi činem nejspíš prolétl výkladní skříní do Ikei a přistál v jjedné z vystavených postelí. Jeho motorka stála na silnici, přední kolo zaklísněné v kanálu, zadní čouhalo nahoru jakoby někdo zachytil koně v momentě, kdy se vzapjal na přední, aby shodil jezdce.
"Jste vpořádku, pane?" zeptal se prodavač v uniformě Ikei. Podle jenovky se jmenoval Steve.
Na náprotivném rohu stál vysoký černoch ve fialovém obleku s ramenníma vycpávkama. Navázal oční kontakt žlutýma zornočkama, nasadil si fialový cylindr s květinou na krmpě, pokynul a dal se na pomalý odchod.

// zejtra hrajeme.

Po noční šichtě si poležím v posteli až do oběda. Ne že by hlídání výběhů bylo nějak náročné. Dvakrát za noc obejdu celý areál a zbytek prosedím v kanclíku na svém stanovišti, kde poslouchám hudbu, sleduji kamery u kočkovitých šelem, které mám na starosti a inhaluji beznikotinovou mátovou náplň ze své elektronické cigarety. Zatímco pozoruji hustá oblaka eltkronické páry, promýšlím, čím by se ještě dal zkrášlit nebo vylepšit můj chopper.
V prstech mimoděk obracím svůj přívěšek, obsidiánové zrcátko, do kterého někdy stočím zrak, ale nenapadá mě, na co nebo koho bych se podíval. Nakonec toho vždy nechám, neboť ve mně vyvolává vzpomínky na zašlou minulost, která už je dávno pryč. Nostalgie je na hovno. Kdyby lidé žili tak dlouhé životy jako bohové, pro většinu z nich by to bylo sprosté slovo. V tichosti se znechuceně ušklíbnu a zapudím myšlenky na vzpomínání. Do konce šichty už zbývá jen chvíle, kterou strávím potahováním z elektronky.
Domů se vracím s ranními paprsky. Choppera řídím spíš automaticky a víc vnímám svěží vzduch a vítr ve vlasech, než naučenou, stejnou, každodenní trasu. Rychlá sprcha, umýt zuby a zalehnout do peřin.

Mé ráno tedy začíná přípravou oběda. (Samozřejmě po pravidelné hygieně.) Upřednostňuji lehčí jídlo, takže opět to nejčastější - ryba v páře se zeleninou. Hodit nádobí do myčky, převléct se na ven, spakovat tašku na cvičení a vyrazit do místní posilovny, kam chodím ob den. Po cvičení sprcha, odnést propocené věci domů a mrsknout do pračky. Po svačině se hodím do tmavých džínsů, černého tílka a přes ramena přehodím lehkou bundu. I když vypadá jako klasická kožená, je z materiálů vhodných na léto, proto v ní není horko a zároveň neprofoukne. Nezapomenu samozřejmě na sluneční brýle, elektronickou cigaretu a zkontrolovat kapsy s peněženkou, klíčema a mobilem. Vemu svou mašinu a než se prádlo opere, vyrazím na projížďku.

O kom to teď mluví? Asi ne o slepicích, pomyslím si při dalším usrknutí vína. A když je nesnáší, tak proč je sbírá? Že by trofej? lehce přivřu oči. Nějak se mi ten týpek nezdá.
"Hm. Kdybys byl láska a byl takhle opeřenej, řekla bych, že jsi Amor. Ten taky musí být opilí, když střílí se svými šípy," pohledně se opřu o pohovku a chladím si čelo svým vínem.
Pohlédnu na Lennyho, přemýšlím, jestli je pro mě stále nebezpečný. Možná jen čeká, až usnu. Přeci jenom mám schopnost si taky narůst křídla, jen kdyby ve mě lidi víc věřili... ale bohužel pro něj mi nenarostou na povel, takže si je jako trofej vzít nemůže.
"Vážně si myslíš, že tě nechám spát u mě v bytě?" pronesu klidně. Musel chápat, že se tu objevil z čista jasna, začal kecat o švagrovi, ale nic konkrétního vlastně neřekl. Jak mu mám věřit?

Issie Harmony

Lenny vyvalil/a oči, poměnkově modré oči. "Co? Opeřený?" Odfrknutí. "Ne, ne, kdepak, já ty opeřence přímo nesnáším. Tohle je sesbíraný." Položil/a peří na konferenční stolek. "Chápej, že já nejsem něco, co by šlo vysvětlit slovy." Pauza. "Jsem koncept. Jako... Jako láska. Eros, roantika a tydlencty debility. Až na to, že nejsem láska." Zívnutí. "Tohle je pruda. Napokecáme si ráno? Od deseti jsem na nohou a furt jen běhám."

Lenny mi trochu lezl na nervi.
"Aspoň se zeptej, když si něco bereš!" osočím ho a pro zklidnění nervů si naliji sklenku vína.
Hodím nohu přes nohu a upiji alkoholu.
Poslouchám ho, co je to vůbec zač, napadají mě všemožná stvoření, ale jak ukázal peří, můj seznam se dramaticky zúžil. Mohl to být přítel i nepřítel, ale podle toho, jak se láduje pivem, tak mi asi nechce ublížit.
"Fajn, ty kuře opeřený. Proč jsi tedy přišel mi to říct? Pokud jsi špion, tak musíš pro někoho pracovat," mám v mysli několik bohů, ale kdo z nich to bude?

Issie Harmony

"Pivo!" ozvalo se.
Plechovka z její ruky zmizela a oběvila se v Lennyho. Najednou seděl/a s nohama na podlaze. "Víno si nech sama."
Položila otázku.
"No... Co jsem... " zahihňání. "Vim já? Nestarám se. Žiju, jim, spím. A jak vím o tvém švagrovi?" pohození obočím. "Jsem totiž něco jako špijon." Zpod saka se vynořila plná hrst bílých per. Měly zvláštní vůni. "Vím, kdo ho zajal a vím, kde byl do včerejška."

"Dionýsos...*" zašeptám potichu a do druhé ruky vezmu i flašku. Pokud by nezmínil jméno mého bratra, tak bych vykopla jeho i zmrzlinu, aby si měl na čem pochutnávat. Jenže takhle nemám na vybranou.
Ještě, než se posadím, tak vytáhnu dvě skleničky pro víno, aby nepil rovnou z lahve.
Pak se usadím a otevřu si vlastní pivo, abych se mohla napít, budu to potřebovat.
"Jo, vůbec neví, že mají víc práce s vytíráním," přitakám. Já jsem se naučila sundávat boty v Anglii. Nemusím tu tolik vytírat, hlavně v zimě a při období dešťů.
"A teď mluv. Co seš? A proč jsi mi šel říct o mém švagrovi?"
Pokud usne, vezmu na něj zase to vařečku, pomyslím si.

//*Bůh vína

Issie Harmony

Usměv. Široký, širší, než by měly být schopné vykouzlit lidské svaly. "Tak jo. A tu flašku vem taky. Já chlastám, co teče."
Na pohovce se Lennyho nevelké tělo uvelebilo. Vyložil/a si bosé nohy pod sebe do tureckého sedu. "Boty mám v předsíni, abys tu neměla nacamráno. Amíci hnusný, nezouvaj se nikam, to neuznávám." Místnost byla okamžitě prozkoumána pohledem. "Pěknej bejvášek. Takovej, jako z telky. Takovej hezkej." Hlas selhával bytost dost možná usínala.

Mytologickej parchant! pomyslím si, jak zmínil sovu nenormálnost. Mám větší důvody mu nevěřit.
Následně se moje tvář zkroutila v znechucení. I ta lžíce byla docela dost, aby se mi dostala na zmrzlinu jeho sliny, ale že by od začátku používal zuby? Nechutný...
Už jsem ho chtěla odbít, že mu žádné pivo nedám, když zmínil jméno mého švagra. Zaraženě na něj zírám.
"Argestés..." zašeptám jeho další jméno, nevodí mě jen za nos? pořád mám pochybnosti, ale pokud mám najít svého manžela, jinou možnost nemám.
"U velkého Dia," povzdechnu si, položím vařečku zpátky na místo. Stejně tak uložím lahev vína do lednice a vezmu dvakrát pivo a jedno poddám Lennymu.
"Vedle mám pohovku, tam se bude sedět pohodlněji," promluvím smířlivěji a ukážu za sebe.

Issie Harmony

Lenny pokýval/a hlavou. "Jo, to je pravda. Já ale nejsem normální." Nastalo trapné ticho. "Koupím ti jinou zmrzku. Je docela možný, že se v ní někdo hrabal rukama, než našel lžíci." Lenny vycenil/a zuby v širokém úsměvu. "Dáme si pivo a pokecáme, ju?" Zaváhání. "Vím, kde je tvůj švagr Euros."

Kdo to sakra je? pomyslím si, jak ho sleduji sesedávat z linky. Mám podezření, že jde o nepřítele, nebo možná přítele, ale k tomu se budu sklánět méně. Není náhoda, že se mi někdo vloupal do bytu, aby mi jen snědl zmrzlinu. Zloděj by šel po dražších věcech a když už bych ho chytla, tak by vyšiloval, že na něj zavolám policii, nebo hůř: zaútočil by na mě.
Zůstanu v pozoru.
"Víš, že jsou mnohem přesvědčivější metody, jak říct, že nejsi nepřítel? Třeba zaklepat na dveře a vejít jako normální člověk?" přivřu oči, "proč bych ti jako měla věřit?"

Issie Harmony

"Tys nikdy neměla chuť na zmrzku?" prohodila osoba. "Asi ne, když tahle byla nenačatá, co?" Povzdech. Pomalý pohyb z linky, dosednutí na podlahu. "Já to teď všechno položím. Jmenuju se Lenny a nechci ti ublížit. Nemáš pivo?"

Celou cestou domů jsem měla pocit, jakoby mě někdo sledoval, nějaká otravná duše, co mi chce znepříjemnit páteční večer. Ale, jak by mě mohl někdo sledovat v autě? Možná zase nějaký konzervativec a chce mi tlačit jeho názory na klasickou rodinu.
Bůh stvořil ženu a muže, aby měli děti. Dva tátové, nebo mámy, jsou proti přírodě! Jsou to jenom hrozby! Kdo pak bude dělat děti? A co když to od nich děti chytí? Lidstvo zahyne!
Musím se těm kecům pousmát. Homosexualita se nedá chytit jako nemoc, nebo odkoukat. Rozdílná sexualita se mezi lidstvem, ale i zvířecím světem nachází už od nepaměti, ale nezdá se mi, že by tím kdokoliv trpěl. Nejvíc svět trpí válkami a nemoci.
Ale myšlenka: Já tomu nechápu, tak je to špatně- je více populární mezi normální populací, než se nad věcí zamyslet a diskutovat. Bohužel nechtějí a je zbytečné se s těmito lidmi bavit. Nepomáhají ani vůdci v čele státu, kteří nepodporují tyto vztahy. Koho pak mají poslouchat, když i autority říkají, že jsou tyto páry a skupiny pouze nemocní? Choroba, která se dá vyléčit tvrdou převýchovou. Ještě, že se nacházíme ve 21. století, kdy se tyto praktiky ve většině světa již neprovádí, ale jsou i státy, kde jsou mé ovečky pod přísným dohledem.
Unaveně za sebou zavřu dveře od pokoje. Jdu si nalít sklenku vína a sednu si na postel, abych si přečetla knihu.
Už tak jsem měla unavené oči, tak jsem dnes skončila brzy. Zvednu se a jdu vrátit lahev do lednice.
Okamžitě se zarazím, jakmile uvidím postavu v mé kuchyni. Sprostě jedla mou vlastní zmrzlinu, kterou jsem si chovávala na stresující chvilky.
"Jak to vypadá?" vyhrknu a hledám něco, čím bych mohla zloděje odstranit z vlastního domu. Nakonec zvednu do ruky vařečku a zvednu jí nad hlavu.
"Seš zloděj, co jí mojí zmrzlinu, jak jinak to má vypadat?!" promluvím zamračeně, nebála jsem se použít sílu vařečky.