 |
Noční LoF
Přešly jste lávku na druhou stranu bažiny, a třebaže byla spuštěná krutým divadlem, nejspíše tu bylo zcela cíleně vytvořeno jen pro podívanou, a ukázku, že lidské a elfí samice vám démonům musejí sloužit až do roztrhání těla, doslova, a jen jako vaše předměty a nástroje k dosažení cílů. Tvé témonické já, se v hlubině projevilo! (Můžeš si vymyslet jednu démonickou schopnost krutého charakteru, jejímž použitím sama získáš nějaký prospěch)(Něco jako třeba upíří dotyk - Zraníš někoho, vyléčíš sebe - Co se týče principu) ...
***
Zlatovláska je potěšena! Bere to jako pochvalu, když jí poplácáš po tváři, a rychle Tě vede k místu. Ostrůvku s jeřábem, kde přichystáš trojici dívek příšerný osud a konec. Neboť jakmile spustíš, začneš spouštět dívky pod hladinu, pochopí, že jejich život má menší cenu, nežli krystaly na řetězu namotáné. Dokonce Tě to i trošičku těší, a vzrušuje, když slyšíš vřískání trojice dívek, z nichž se ta vespod hlavou více a více naklání vzhůru, načež se její vřískot promění na bublání a gloglání, jenž v podobě bublin, a ještě delšího chvění a víření hladiny je posledním upozorněním na její existenci. To už však hladinu víří druhá z dívek, nad kterou se hladina brzy také uzavře, a jen bubliny značí, že tu někdy kdy byla! Vychraptěné hlasivky třetí dívky řvou až do okamžiku, nežli zmizí pod hladinou i ona. Ta se za ní zavře, a vršek klece zůstane jen pár palců pod hladinou, i přes temnotu a špínu bahna vidíš její světlé tělo, jak se míhá v kleci a snaží se vystrčit hlavu, a pak zoufale alespoň prsty zpod hladiny. Dokonce se jí to povede, s prsty, a ty děsivě víří hladinu, jak se pokouší dosáhnout pro pomoc. Jenže ouha! Řetěz na rumpálu nebyl přichycený, a tak s odepnutím posledního krystalu klec začne klesat do hlubin, stejně jako řetěz, který kolem vás jen prolétne, a zmizí stejně jako naděje na život poslední nebožačky ...
***
Když vytáhnete dívku z bažiny, okamžik se zdá, že je vám i vděčná! Tedy až do okamžiku, kdy jí dojde, že její vytažení je cíleno na zisk krystalu, ne spasení její existence! Debora si připne úd, a povalí děvče do bažiny, tedy pod vaše nohy v rákosí, kde se schováváte. Jen to mlaskne! Načež na špinavou dívku nalehne a začne rychle a nemilosrdně kopulovat! Což působí neskutečně komicky, protože místo řevu, jenž tlumí Katrina rukou, slyšíš jen Debořino funění a, mlaskání bahna. *Mlask!* *Mlask! Mlask!* V rytmu kopulace, což vyvolává nejen záchvat smíchu, ale díky své frekvenci mlaskání, i, no, silné pnutí v tvém rozkroku! ...
(Stav psů 4)
***
Ruiny se zdají, při bližším prozkoumání vážně staré, nejspíše v tomto lese byly už předtím, nežli začala invaze, a už tehdy byly opuštěné. Ale koho by to vlastně zajímalo? Děvče na vás pohlédne, a trochu se schoulí, ale díky řetězům nemůže moc, ani uniknout. "Už né prosím!" Hekne, což jasně značí, že jí ošukal někdo předtím, nežli ji vy našli, a vzal její krystal. Nu, aspoň si můžete ušetřit trochu času. Protože její propuštění z okovů není nikterak náročné poté co se do něho pustí Katrina, jenž se vyhoupne na klenbu pilíře, a mečem vykotlá hřeb jenž drží řetěz (Děvče tedy jde s řetězem na rukách, protože pokud jej chceš sundat i z rukou, ztratila by jsi více času)(Nijak moc jí to neomezuje) ...
***
Poté co se rozhodneš odzkoušet Zlatovlásčinu teorii v praxi, si uvědomíš, že do obojku můžeš vložit jen jeden krystal naráz, ale vzhledem k tomu, jak jsi vzrušená ze všech těch představení, které jsi dnes sledovala, cítíš, že nebude potíž, si dát dvě čísla naráz za sebou! Alespoň si tvá děvčata trochu odpočinou! Předkloníš zlatovlásku, její zadeček je opravdu krásně tvarovaný a pevný, a lehce jí roztáhneš nohy, ona se opře rukama o spadlý kmen, a drží. Nechává Tě pracovat bez jakéhokoliv odporu, a jen hledí do dálky před sebou, aniž by se otočila, či styděla, nebo možná právě proto, se ani nekouká po tvých společnicích, co posedávají vedle a odpočívají. Začíná lehce sténat, a její prsa jichž se dotýkáš pěkně tuhnou. Její jistá netečnost na kopulaci přede všemi a dobrovolně, asi aby se ti zalíbila, je vzrušující, jak drží ani nehekne, krom lehkého funění. A pak to přijde! Stříkáš! Cítíš se naprosto, blaženě! Uvolněně, trošku vyčerpaně, omáměně! Kdyby to nebylo rouhání, řekla by jsi, božsky! Tvé horké sémě mizí v zlatovlásce, které se přebarvuje krystal ze zlatava na rudou! Trošku, vlastně hodně, to vypadá, jako by jsi to zlatovlasého andílka přeměňovala v démona, jak na její bledou pokožku a zlaté vlásky svítí zlatavá záře, která při tvém, a asi i jejím orgasmu změní barvu na krvavě rudou temnou záři. Nádhera! Tak velká a dráždivá, že ti nedělá problém jen vyměnit dívce krystal v obojku, a skočit na ní podruhé (Polohu můžete klidně změnit, ale tahle je docela dráždivá) Dokonce máš pocit, že i když ostatní odpočívají, a vše sledují, pokud to dovolíš, že i trochu závidí a jsou vzrušené, zvířata, ale vzrušená. Načež se celá scéna zopakuje, a zlatovláska se s funěním posadí do louže semene pod svýma nohama, aby trochu popadla dech, ale na obličeji má výraz uspokojení a blaženosti, i jakoby se ptala, zda si tím zasloužila tvojí přízeň a nenechala se ojet nadarmo? ...
***
Zraněná Debora ti podá luk, a vytasí dýku, kterou uřízne cár poškozené zbroje, několik řemenů a kus podšívky. Sice by jsi asi jindy takové využití a samovolné zničení zbroje nedovolila, ale faktem je, že teď už je stejně k ničemu, zlikvidovaná, a navíc by dívku jen omezovala v pohybu a zatěžovala, nehledě o podlitině na břiše a hrudi. Debora tak aspoň odhalí své krásné tělo, a dál půjde polonahá, tedy nahá, jen v botách a plášti, s ústy a hlavou zavázanou pruhy zbroje. Jakousi improvizovanou dlahou na čelisti ...
Zbytky pasti leží v mechu a kapradí, a Katrina k nim poklekne, aby je prozkoumala, alespoň to tak vypadá, že je chce prozkoumat, ovšem zkušenému oku démonky a hlavně trenérky neujde, že tím maskuje své zadýchání, chvění a jisté pohnutí, a děs v obličeji. Přesto dělá, že past zkoumá, a až po okamžiku, kdy popadne dech, se zvedne, a oddělí od klínků dva řetězy s polovinami čepele (Lze si je ponechat jako řetěz s čepelí) Katrina Ti je podá, a lehce se ukloní, stále zadýchaná. "Děkuji, Paní" Pronese a hekne. "Adrenalin" Pronese ...
(Pokud Katrina hrozí smrtelnému zásahu, získá 2 kola v nulovém čase, aby se pokusila odvrátit smrtící úder pomocí sledu rychle provedených útoků/Úhybů)(Pouze jednou za kapitolu)(Schopnost: Adrenalin)(Znovu lze aktivovat až v další kapitole) ...
***
Procházíte dál lesem, když tu náhle, v okamžiku kdy míjíš jeden keřík, nu tedy spíše obří keř, zpod keře vylétne shluk světélek, v podobě bludiček, světlušek, nebo jisker hozených do ohně, jenž všechny červeně září. "Tam! Pod keřem!" Pronese Katrina a společně se Zlatovláskou a Deborou utvoří jakousi rojnici, ženoucí nebožačku zpod keře tvým směrem, kde na ni čekáš ještě s culíkatou. Zvíře nemá šanci uniknout! A netrvá dlouho, a leží na zemi, povalená dvojicí tvých služek. "Škoda!" Pronese Katrina, a chvilku nechápeš, ale pak Ti to dojde. Těšila se na přebarvování! Které je bohužel nyní naprosto zbytečné, ale ušetříš tím čas ...
(+1 pes, 5 psů, +1 červený)
***
Prochází jakousi mýtinou, psy před vámi, spoře osvětlenou nočním světlem hvězd. Psy jdou, či se spíše šinou vepředu, dva vprostřed, dva po okrajích mýtiny, jedna zprava a druhá zleva. A v okamžiku, kdy se chystáš na mýtinu vkročit i ty, se to stane! Obvod mýtiny se uzavře trnovitými keři, jakými šlahouny růží, či spíše, extrémně rychle rostoucího břečťanu s trny, a listy ostrými jako břitva! A vše se začne vlnit, a svíjet, ovšem zvláštním způsobem, směrem dovnitř mýtiny, ale mimo oblast hvězdného svitu se nepohne ani lísteček. Šlahouny rychle uzavírají kruh kolem tří psů, jenž se snaží stáhnout do prostředku mýtiny, zatímco jeden pes, nebožačka už leží s četnými řeznými ranami pod zmítajícími se šlahouny a vříská. Tedy, ony vřískají všechny, ale zatímco jedna agónií, zbylé děsem! Šlahouny jsou však nemilosrdné, a dostanou se k trojici ještě předtím, než řev psice pod kořeny a šlahouny smrtící růže utichne. Chvilku jim ostny a rychle se zmítající čepele listů jen sesekávají kůži z dříve krásných těl, ale po chvilce už na stojících, či spíše klesajících tělech není nic než maso, a pomalu obnažované kosti a šlachy. Docela, hrůza! Stále ještě žijí, jak vřískají! Vypadá to skoro jako požírání zaživa, jen s tím rozdílem, že toto je čirá perverze, protože odřezané a usekané kousky masa prostě padají pod jejich těla! Jako hnojivo! "Paní?" Pronese Katrina a koukne na luk ve tvých rukách, nejspíše soudí, že šíp bude milosrdnější, než se šlahouny dostanou až na orgány, které začnou rozřezávat a rozhazovat po okolí ...
(-4 psy, 1 pes)
***
Pokračujete, tedy postupujete mnohem obezřetněji, přeci jen, takovýto masakr poznamená kdekoho, ale i upozorní, že smrt číhá v lese na každém kroku! Jestlipak to nebezpečí v lese stojí za zdejší odměny? A jakoby ti mělo něco dát odpověď, zaslechneš zavytí svého dalšího psa! Dívka je až do půli stehen propadlá v jakési jámě, jenž se podivně svíjí a jakoby vřela. "Au! Au! Au!" Začne znít i z okolí, od tvých dalších společnic! Ano! Hádáš správně, to co jsi ve tmě považovala za něco vřícího, je vlastně žijící, mraveniště masožravých mravenců! Dívka v mraveništi neřve, asi je v takovém šoku, že ztratila hlas. Jen podivnou grimasou hledí na své ruce, jenž se na okamžik ponořily do mraveniště ve snaze nadzvednout jednu nohu a udělat krok. Někde ještě visí záplava mravenců, a jako voda odkapává od kostí prstů a dlaně, ale tu a tam odpadávají i kosti! Zdá se, že vše je tak rychlé, a žravé, že dívka ani necítí bolest! Říká se, že tito mravenci v sobě mají tolik jedu, že dokáží přepálit nervové vlákna v těle! Ovšem jen v situaci, kdy je jedu skutečně dostatečné množství, jinak, jinak prostě dochází k řevu, jako na tvých dalších svěřenkyních. Které odbíhají několik kroků i desítky, od mraveniště a zbavují se mravenců na své pokožce (Bez následků, jen efekt) Děvče stojící v mraveništi už zapadlo vysoko nad pupík, a rozzuření mravenci jí lezou po bocích a prsech, zatímco ona si asi konečně uvědomuje, co se vůbec děje, a natahuje k vám okousané pahýly aby jste jí pomohly ven, což však vede jen k tomu, že se převáží, a padne do mraveniště! Jakoby na okamžik vyplave její ohlodaný zadeček a stehna, zatímco prsa zmizí ve vířící mase, pak trup klesne hlouběji, nebo spíše proto, že jeho ponořená část už neexistuje, a vidíš jen hlavu, jak marně otevírá a zavírá ústa, protože plíce už dávno neexistují, načež se i z úst vynoří mravenci, a hlava zmizí pod nánosem tělíček. A pak, vše utichne, jemný prašný povrch mraveniště se ani nehne ...
(-1 pes, 0 psů)
Stašidelný mlýn
Ať už se rozhodneš vrátit, nebo pokračuješ dál (Nechám na tvém uvážení)(Ber to jako ztráta směru, nebo prodírání se dál lesem) Dorazíš k ruině jakéhosi stavení, které mohlo být dříve asi mlýnem, podle zarostlého náhonu potoka. Kolo je rozpadlé a ztrouchnivělé, porostlé mechem, stejně jako zpola rozpadlá střecha. Ovšem, i tak působí budova jako dobrý úkryt, před nástrahami okolního lesa. A nutno říci, že i když Tě jako démonku moc osud tvých svěřenců nezajímá, vidíš na nich únavu, zděšení, a touhu aby bylo již po všem. Třebaže se žádná z nich neodváží to říci nahlas ...
***
Pokud se později pustíš do prohledávání mlýna (Tedy si tam alespoň odpočinete, či pošleš průzkum) Objevíš další dívku, ve vedlejší místnosti, ukotvenou na dřevěném rumpálu s osou uprostřed, jak slouží podobně jako nějaký osel, či mula, k uvádění do provozu dávno nefungující kolový mechanismus mlýna, http://pre01.deviantart.net/1795/th/pre/f/2016/194/2/f/learning_to_trot_by_chain_man-da9t5n3.png (Tedy stojí, nechodí, ale pokud by chodila, stejně by to bylo k ničemu, protože kola a soukolí jsou dávno zničená) I tato dívka má na sobě průhledný krystal v obojku a vyděšeně kouká na příchozí, ale nemá sebemenší šanci se pohnout, díky řetězům na rukou přikovaným k prámu, a pokud ano, jen stejně bude běhat dokola! Haha! A jak je připravená na přebarvení, jen stačí si stoupnout zezadu a, mlýn bude zase klapat! ...
O překvapení tu však není vůbec nouze! V další části mlýnu totiž najdeš, jak jinak, další součást mlýnského zařízení, tentokráte výpadnici mouky, kde mouka umletá a již setřízená, dopadávala do pytlů, přes jakousi shlukovací rouru, která sloužila k její dopravě. Zde však místo toho sedí nad kývajícím se zařízením, jenž by se chodem mlýna chvělo dopředu, dozadu, a do boků, a tímto pohybem posouvalo mouku dál a dál k okraji, přikovaná dívka,
http://pre07.deviantart.net/0443/th/pre/f/2016/205/8/e/well_deserved_rest_by_chain_man-dab84io.png na jejím krku je obojek, ale v něm hned tři speciální krystaly! Ovšem jak se k ním dostat? Zdá se totiž, že sedadlo, dá li se tak nazvat, je uděláno tak, že zrovna moc pohodlí, nebo možnost kopulace nenabízí! A vůbec, je potřeba kopulace k tomu, aby jsi je získala, jak si pamatuješ od jeřábu, ani tam ji nebylo třeba ...
Ovšem mnohem zajímavější je skutečnost, že tvé dívky hlásí, že po celém mlýně nacházejí další a další podobně přikovaná děvčata, s krystaly v obojcích, každou umístěnou na nějaké mlýnské části! Celkem jsi totiž dostala hlášení, krom těchto dvou nalezených, ještě o dalších třech, vlastně čtyřech podivně umístěných dívkách, jenž nějak souvisejí s mlýnem! Nežli se k nim však stihneš vydat, ohlásí ti Debora, jakýmsi huhláním, a posunky, že se k mlýnu blíží nějaká postava. Podle aury cítíš, že to je démon! A ne ledajaký! Poznáváš svojí sestru! Jednu z účastnit lovu! Nejspíše jde najisto, za tebou, ne, do mlýna! Že by ji lákaly speciální krystaly? Přeci jen, proč by se sem jinak sama šinula? ...
|
