Poslední z rodu | 18+ (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Poslední z rodu | 18+

Pán Jeskyně:

greck

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Tento příběh se odehraje v alternativní budoucnosti světa Game of Thrones a bude o vládci, který vlastně až tak moc vládnout nechce, ale nic jiného mu nezbývá. Zato kolem něj se to nejspíš bude jen hemžit lidmi, kteří by na moci svůj podíl měli rádi. A do toho bude on řešit své nepříliš jednoduché osobní vztahy.
Pokud vám to zní jako komedie, tak to není záměrem, i když se případným humorným scénkám nebráním. Primární zaměření to ale není a popis jsem se snažil zvolit tak, aby byl relativně přesný a zároveň toho neprozradil víc, než je nutné.
Hrát budeme většinou asi přes fórum s tím, že některé scény je možné odehrávat i šeptem - například intimní záležitosti.

Klíčová slova:

intriky, vztahy, boj o moc, erotika

Jaké hráče:

Primárně hledám hráčky, které budou ochotné se zapojit do příběhu popsaného výše a jsou schopné psát ideálně delší smysluplné příspěvky bez chyb a rozvíjet příběh. Prostor je pro různé postavy a přestože se v popisu píše o boji o moc, rozhodně to neznamená, že se nenajde uplatnění i pro postavy zcela postrádající takové ambice. Možná právě naopak.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Rick: http://i.imgur.com/36Er8zO.jpg Harald: https://i.imgur.com/vzFhMml.jpg William: https://i.imgur.com/mdeASGF.jpg
Hráči: (1/4) JainaX

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1

Pán Jeskyně - 21. února 2018 17:45
Pán jeskyně greck

Rick dobře věděl, čeho se Harald bojí. Nemuseli o tom mluvit nahlas. Ale mohli za těmi přepadeními opravdu být Lannisteři? Je pravda, že lapkové vypadali lépe vycvičení a hlavně vyzbrojení, než by jeden čekal, ale proč by to Lannisteři dělali? A hlavně, jak by ho našli? Rick se zdráhal věřit tomu, že nešlo o náhodu, byť sebeméně pravděpodobnou. Hodlal se tím ale zabývat později. Rozhodnout se nemusí hned. Nechá si to projít hlavou, klidně celou noc. Stačí říct ráno. Teď měl chuť se něčeho napít.

Přisedl si zpět ke Kyrigen jako by se nic nedělo. Ten cop měla i předtím? Nemohl si vzpomenout. Každopádně jí to slušelo. Nebylo to poprvé, co si Rick uvědomil, že kromě toho, že je schopná, je i velmi pohledná. Rozhlédl se kolem. Will a Rejza evidentně pokročili ve svém laškování. Povídali si spolu trochu stranou od ostatních a vypadalo to, že ona mu visí na rtech úplně stejně jako on se nemohl přestat dívat do jejích očí, zatímco jí vyprávěl nějakou zábavnou historku. Po chvíli vstal a objednal u hospodského medovinu pro všechny. Inu proč ne, neuškodí se jednou pobavit. A to pivo se fakt moc nedalo pít.

Když jim hostinský donesl jejich objednanou medovinu, otočil se Rick od Rejzy a Willa, kteří zase začínali šeptat, směrem ke Kyrigen. "Tak na zdraví a na mou záchranu," usmál se na ni. "Ještě jednou ti chci poděkovat." Řekl tišeji a když si všiml jejího zamyšleného výrazu, ještě dodal, aby si teď nedělala s Lannisportem starosti. "Domluvíme se ráno," navrhl. "Teď si pojďme odpočinout a užít večer v teple a suchu." Rick nikdy nepatřil k těm, kterým by vadilo nocovat v lese, spíš naopak. Ale jednou za čas si na spánek pod střechou nestěžoval.

Chvíli jen tak pozoroval ruch kolem sebe a konverzoval s Kyrigen. Přitom si všímal volných pramenů jejích vlasů, jejího hezkého hlasu, plných rtů, živých očí, křivek prozrazených halenou, která jí seděla až moc dobře... A dost, měl by možná přestat pít. A to měl jen trochu medoviny. Nebyl opilý, nekoktal, nepletl se mu jazyk. Ale cítil podobné teplo, jaké alkohol často přinášel. Asi byl dnes opravdu unavený. Napadlo ho, že přímé ohrožení života člověku zřejmě sebere značný díl energie. Aby zakryl své úvahy, opět se rozhlédl. Uplynulo jen pár desítek minut, přesto se situace změnila. Harald seděl u ohniště s Osudem a o něčem konverzovali. Což v jejich případě znamenalo, že jeden něco řekl, druhý zabručel a po chvíli k tomu taky něco řekl a tak to šlo dál.

Zajímavější byla druhá strana stolu. Rejza seděla Willovi na klíně, paži obtočenou kolem jeho ramen, on měl ruku položenou na jejím stehně. Líbali se. Jak dlouho asi bude trvat, než jeho ruka zabloudí pod její halenu? Záviděl jim jejich bezstarostnost. No a taky to, že našli někoho s kým stráví aspoň jednu noc... Otočil se zpět na Kyri. "Tak to vypadá, že jedna z našich tří skromných jizeb už má dané obsazení a že naše dvě skupinky budou muset strávit ještě nějaký čas pohromadě." Zasmál se a pohodil hlavou k čerstvě zamilovanému páru. Věnoval jim ještě jeden letmý pohled a zdálo se, že jeho ruka je na jejím stehně zase o něco výše. Dál už je ale nechtěl pozorovat, a tak se otočil celým tělem ke Kyrigen a dolil jí do džbánku medovinu. "Tak mi o sobě ještě něco řekni, drahá skorosepto." Zasmál se.

Kyrigen ze Swansville - 21. února 2018 15:53
Kyrigen ze Swansville

https://www.youtube.com/watch?v=RgbMdTG5L9w&t=135s - podkres

Jeho odpověď ji zdaleka neuspokojila. Zamračila se a se staženým pohledem si ho přísně prohlížela. Pak ale její výraz trochu změkl, jako by si na něco vzpomněla. Jakoby nic se zahleděla kamsi do dáli. Přestala vnímat muže ve svém okolí a když odcházeli, nepřítomně jim pokývala na pozdrav. S pohledem upřeným do plamenů její barevné oči pozorovaly, jak ohnivé jazýčky zlověstně šlehají po zkrouceném dříví. Nebyly to žádné pěkné špalky, ale ošklivé odřezky zkostnatělých vrb a pak všelijaké klacky. Vlastně se tomu sotva dalo říkat krb - spíše jen ohniště.
Taková díra... pomyslela si.

Rozčesat, shrnout, přeložit...

Pak si vzpomněla na Rickovu odpověď a zakabonila se. Nevěřil jí. Snažila se to chápat a být vůči tomu vstřícná, ale zároveň začínala mít pocit, že je to tak trochu nevděčný parchant.
Zachránila mu život.
To se vám snad neděje každý den, ne? vzpurně si pomyslela, ale pak si vzpomněla na jeho pohled a musela se pousmát.
Takový šašek... zavrtěla hlavou a setřásla podobné myšlenky.

Přeložit, utáhnout, vytáhnout jemný pramen a nechat ho volně viset...

Bylo třeba stát se efektivní. Začala si zamyšleně hladit a mnout ruce, protahovat prsty a přitom zamyšleně přivřela oči jako kočka na lovu. Barva očí se jí taky změnila. Teď už nebyly hnědozelené, ale skoro jantarové, téměř žhnoucí.
Anebo jen mátlo světlo ohně odražené v nich?

Její myšlenky plynuly naprosto přirozeně. V hlubokém soustředění prováděla analýzu faktů a svou situaci.

Lannisport, řekl. No, netvářil se zrovna nadšeně.
Očividně mu to nemůže být víc než ukradené. To nevadí. Nemusí se mu to líbit, ale jednou nás vzal do služby a moji muži přece jen něco budou potřebovat. Ale čert to vem, mě by peníze taky nemohly být víc než ukradené, stejně jako jemu. Šašek jeden úsečnej. Teďka určitě spolu něco šijou.
Oba jsou to beztak úskoční lišáci - jsem si jistá,
že to, že jsou ještě naživu, o tom svědčí. Teď určitě probírají poslední přepadení. Od něj prakticky nebylo kdy a kde by se o něm mohli nerušeně pobavit bez naší přítomnosti, a teď budou zvažovat další kroky. Harald se zatvářil teprve nevrle, když se zmínil Lannisport. Ten tam nepáchne ani za nic a o tom určitě přesvědčí i Ricka. Rick mu stoprocentně věří a Harald je mu zase stoprocentně oddaný. No není to bájo, mít takového pána, nebo mít takového služebníka? Pěkný ráj. Heh.

Utáhnout, přeložit, splést...

Každopádně, je třeba s tím počítat. Oni do Lannisportu nepůjdou ani za nic, takže jestli tam chci prodávat, musím to provést na vlastní pěst. To je jednoduché. S Osmarem a Symorem se vydám do Lannisportu s tou károu. Osmar bude prodávat a já se Symorem projdeme hospody a sesbíráme co nejvíce zpráv. Tenhle Rickard... Rickard... Anebo jenom Rick? Hmm... Kde byl nějaký Rickard? Vzpomínej, Kyrigen! přikázala si podle vzoru svého otce, který ji takto často napomínal. Svého času to nenáviděla, ale teď věděla, že musí přemýšlet, že je to velice důležité.

Rickard... Rickard Stark, který byl popraven šíleným králem spolu s jeho nejstarším synem Brandonem. Brandon... Brandon Stark... u Sedmi! Kolik těch je! To už si zdaleka nepamatuju. Nějakej Brandon Stavitel, ale co ten postavil, to ať táhne do sedmi pekel. Ale taky mladší syn Eddarda Starka,
Brandon Stark, zvaný Vrána. Proč se mu tak vlastně říká? Hmm, to je jedno. Inu, ještě tam byl Rickon Stark. No pár těch Ricků v tom rodě je, to se nezapře. A ti nejmladší synové Robba Starka se taky všichni jmenovali nějak podobně...


...už si sice nepamatovala přesně jak, ale to ji zase tak moc na srdci netížilo. Při nejbližší příležitosti si to zjistí. Konec konců, může na to téma zapříst hovor kdykoli s ním bude. Konec konců mu plánovala navrhnout, aby jí zadal úkol. Cokoli bude ve městě potřebovat vyřídit, nebo zjistit. Dozví se to pouze ona a zařídí to. Její vojáci nebudou klást žádné otázky.

Byli zvyklí.

Doplést, stáhnout jemným stříbrným kroužkem. Je to moje oblíbená ozdoba. A je navíc praktická - když máte tak dlouhé vlasy jako já, tak s tím musíte taky nějak i fungovat!

S potěšením si prohlížela poctivě upletený cop, který si upředla z jemných hustých vlasů během civění do ohně a přemítání o stu a jedné věci, když se dveře do špinavého šenku s výživným zavrzáním znovu otevřely a oba muži - její zaměstnavatel a jeho nejlepší sluha - vrátili k jejich stolu. Prkenné lavice pod jejich váhou zapraskaly, až to vypadalo že hrozí se každou chvílí zřítit.

Protáhla se na své lavici jako kočka, až pod ní zapraštěla navlas stejně, ba i možná o něco víc, než ta jejich a s ohníčky v očích si Rickarda prohlížela. Byla již rozhodnutá, co mu hodlá říct a jestli má trochu slušnosti, tak je mu jasné, že se budou muset ještě dále domluvit, ale zase se do všeho nehodlala tak srdnatě hrnout.
První on. Rozhodla se. Konec konců, zbytečná iniciativa je zbytečná. Ať si řekne, co žádá a jak si věci představuje. Ona stejně zatím nic nevěděla, tak nemohla v jeho prospěch podnikat žádné kroky sama. Ale měla chuť na dobrodružství. Na patřičnou výzvu.

Sledovala ho, jestli se přidá, opřela lokty o stůl a lehce si podepřela malou bradu. Hlavu měla maličko nakloněnou na stranu a pár pramenů tmavě hnědých, skoro černých vlasů, jí neposlušně vyklouzlo z dlouhého a hustého copu, který si ve volné chvíli u stolu zapletla. Pod odepnutým pláštěm a sňatým kabátcem měla prostou, ale dobře padnoucí šedou halenu, obepínajícím všechno správným způsobem.

Ano, děti, musela jsem svého času využívat všemožné triky, nenechte se zmýlit!

//trošku mix perspektiv, ale snad to tak nějak funguje. otázka pro příště: už nikdy takhle složitě nevypravovat?

Pán Jeskyně - 20. února 2018 18:05
Pán jeskyně greck

Rick zaregistroval Symora v rohu hostince, ale nijak to nedával najevo. Tahle Kyrina taktika byla chytrá a v případě, že by snad došlo k nějakému konfliktu, Symor, který by se do něj nečekaně mohl zapojit v jejich prospěch, mohl být velmi vítaným prvkem. O něco klidněji si tak sedl ke stolu a užíval si přinesený silný vývar. Pivo bylo husté a přestože v životě už párkrát pil lepší, celkem za něj byl rád. No dobře, tohle bylo docela hnusné, ale i tak byl rád, že má aspoň něco. Ze zkušenosti věděl, že v takových hostincích nemá cenu zkoušet víno, to nebude o nic lepší, spíše naopak. Nehledě k tomu, že za svého pobytu na jihu si zvykl na lepší kvalitu, než tady pili měšťané, natož běžný lid. To už si možná spíše dá nějakou to pálenku nebo medovinu. Ale s mírou, nikomu nepomůže, když to přežene.

Kyrigen k němu promluvila ohledně prodeje výzbroje, kterou sebrali lapkům a on kývnul. Na prodeji mu sice vůbec nesešlo a kdyby to bylo jen na něm, klidně by se na to vykašlal. To už ho spíše lákalo zjistit něco víc o tom, odkud ta výbava pocházela. Nicméně zisky z prodeje Kyrigen slíbil a nehodlal své slovo porušit. "Můžeme zkusit Lannisport, nic většího v okolí není," řekl a pak dodal, že plán cesty bude chtít ještě probrat s Haraldem, který místní kraj zná lépe. Harald s ním navíc chtěl probrat i něco jiného, a to bez Kyrigen, takže se k dalšímu směru nechtěl vyjadřovat před tímto rozhovorem, který mohl teoreticky plány změnit.

I Rickard si objednal další pivo, ale ještě než mu jej hostinského žena přinesla, Harald na něj nepatrně kývnul a Rick mu gesto oplatil a zvedl se. Všiml si Kyrina tázavého pohledu a zavrtěl hlavou. "Budeme pryč jen chvíli, řekl zároveň k ní a Willovi, který se na ně také podíval, přestože jinak se zdál poměrně dost zaneprázdněn veselou konverzací s Rejzou. Will se zatvářil trochu provinile, ale znal Ricka dobře - věděl, že mu to nevadí. Následně s Haraldem opustili místnost. Kromě toho, že se šli oba vymočit na hnůj za hospodou, chtěli si také promluvit o samotě. "Vůbec se mi to nelíbí, Rickarde," řekl Harald, když pak byli sami. Po dlouhé době mu řekl plným jménem, byť bez jakýchkoliv titulů. Byli tak domluveni, před kýmkoliv jiným to byl prostě Rick. Harald následně začal popisovat svůj špatný pocit z útoků v posledních dnech a během pár minut to probrali. Starší muž byl takřka přesvědčen, že to nemůže být jen náhoda. Rickard musel částečně souhlasit, byť jeho přesvědčení nebylo tak silné a důkazy chyběly. "Co si myslíš o cestě do Lannisportu?" Zeptal se Haralda na závěr a ten se zatvářil ustaraně. "V současné situaci? Nedoporučuji. Pokud je pravda to, čeho se bojím, je to nebezpečné. Rozhodnutí je ale na tobě." Pokrčil rameny. Zvláště na tykání byl kdysi velký problém si zvyknout. "Promyslím si to." Potvrdil Rick před tím, než se vrátili do místnosti a zamířili zpět k jejích stolu.

Kyrigen ze Swansville - 16. února 2018 18:28
Kyrigen ze Swansville

Se zájmem naslouchala a vyprávěla o svých rocích v klášteře. Zprvu to byly těžké roky. Neměla žádné peníze a studium jich stálo dost. Uměla už však číst a psát a po nějaké době se jí podařilo najít práci jako kapitulní písařka. O tom, čím se živila do té doby, se raději nezmínila. Inu, když chce pěkná holka přežít, nemá někdy na vybranou.
Pak už však šel život docela hladce - peněz pak měla dost na studium i střechu nad hlavou.

Kyrigen viděla, že valná většina toho, co se mu honí hlavou, zůstala nevyřčena, a hovor, který spolu vedli, byl spíše příjemnou vycpávkou, než čímkoli jiným.

Možná na tom konec konců nebyl o moc jinak, než ona. I ona držela jazyk za zuby, co se jejího původu týče, a dobře věděla proč. Fakt byl ten, že studovat začala až dva roky poté, co byla nucena uprchnout z panství svého otce a ze své země vůbec.
Teď už nebyl takový problém se tu potulovat - válka byla dávno pryč a ona vypadala úplně jinak. Snad jen její jméno by mohlo někomu něco prozradit, ale zásadně se představovala jako Kyri Žoldnéřka, a ostatně, Kyrigen nebylo to nejneobvyklejší jméno ze všech.

Když Harald přišel s tím, že je třeba zrychlit, spokojeně si oddechla. Konverzace nebyla špatná, ale raději by ji vedla uvnitř teplé jizby s korbelem kořeněné medoviny a dobrým žvancem na stole.
Hvízdla na své lidi a všichni úměrně přizpůsobili rychlost rychlejšímu klusu.

Oxcross byla špinavá díra s množstvím odpadků a výkalů volně poházených po vesnickém nádvoří. Roubené domky s doškovými střechami a komíny. Z mnoha se kouřilo.

Nejdůležitější budova však stála před nimi. Kývla na Osuda, s kterým již byla domluvená, aby se vydával za hlavního vedoucího její družiny. Když sesedli před nízkým dřevěným plotem, hodil několik měďáků podomkovi a hlubokým hlasem mu oznámil:
"Je tvým osudem postarat se o naše koně. A stane se ti osudným, jestli to neuděláš pořádně." pouštěl hrůzu a ošklivě se na mladíka zazubil.
"Ano... ano, urozený pane."
Osud dále nekomentoval a zamířil za svou velitelkou.
Dovnitř vstoupil první William a Rick s Haraldem. Když vešel za nimi Osud a hned po něm Kyrigen, sňala si ze zad plášť a stočila ho, aby si jím podestlala hrubou stoličku u stolu, k němuž se všichni posadili. Nechala Williama za všechny promluvit a oči držela ostýchavě sklopené.

Bylo chytré nechat jednat jeho - Rick měl očividně stejný nápad jako ona. Ani jeden z nich nehodlal vystupovat ve vůdčí pozici, pokud to nebylo nezbytně nutné.

Symor, pátý člen její družiny, kterého vyslala napřed, už seděl v rohu místnosti s kápí staženou do obličeje a pokuřoval z malé dřevěné dýmky. Pohár vína vedle něj na stole již byl poloprázdný. Nenápadně jí pokynul, ale nijak víc se k nim nehlásil, protože mu všechno rychle došlo. Osud v čele družiny byla typická taktika, kterou si všech pět již několikrát zažilo.

Pod stolem do ní lehce kopla Rezja. Kyrigen se na ni tázavě podívala. Mladá dívčina na ni mrkla a střelila pohledem k Willovi, jako by se ptala, co si o něm myslí.
Kyrigen na něj kriticky pohlédla a zamyslela se.
Proč mladým bránit v zábavě? Stejně spolu nějakou dobu obě družiny ještě pobudou. Sama sice neschvalovala nějaké příliš rychlé bratříčkování, protože už si také představovala, že takové dobrodružství Rezju určitě dost rozptýlí.
Aby pak jen plnila své povinnosti!
Nu, na to stejně dohlížím já. Pomyslela si a pak s úsměvem na Rezju kývla aby dala najevo své svolení.

Jakmile spořádala Kyrigen polévku, zhluboka se napila z korbele a pošeptala Osudovi, ať u hostinského objedná rychle další. Po dlouhé několikadenní jízdě plné prachu a krve, jí skutečně vyprahlo.
Spokojeně se otočila k Rickovi a tichým hlasem konstatovala:
"Někdy zítra v poledne dorazí Osmar s Martynem. Tady ve vesnici ale jen těžko prodáme všechny zbraně, škorně a oblečení, co jsme banditům sebrali. Přišlo by vhod, stavit se brzy v nějakém větším městě. Anebo, jestli nechceš, alespoň jet kolem a vyslat jen ty dva, aby to prodali. Pokud mi předem řekneš, jaké město by to mohlo být, pošlu Symora, aby dohodl obchod ještě předtím, než tam s vozem přijedou, ať neztrácíme zbytečně čas. Ráda bych se těch věcí ale zbavila právě tímto způsobem. Kápne z nich ještě spousta peněz." připila mu na zdraví a znovu se napila.

Pán Jeskyně - 15. února 2018 11:47
Pán jeskyně greck

Kyrigen Rickovi jen potvrdila, co si už chvíli domýšlel - byla to vzdělaná žena. Musela být, ostatně ve světě nebylo zase tak běžné, že by žena vedla skupinu mužů. Něčím si respekt získat musela. Možná to byl její instinkt a čich na výnosné zakázky, možná něco jiného, ale každopádně bylo poměrně jasné, že něčím je musela převyšovat.

Rickovi také imponovalo, jak mu slíbila loajalitu a věrnost, což bylo něco, na co i díky svému původu dal. Věděl, že Harald bude možná její slova zlehčovat a bude si chtít její věrnost ověřit raději časem a sledováním jejích činů, než jen slovy, ale takový Harald už prostě byl a jen tak někomu nevěřil. I Rick byl samozřejmě opatrný, ale intuice mu říkala, že na Kyrigen bude spoleh. Minimálně větší než na ostatní jí podobné. A také tušil, že jí nejde jen o peníze jako jiným žoldnéřům. Viděl u ní ještě radost z přijímání výzev a možná i trochu touhy po moci. Tím prvním si ale byl téměř jist - postavte před Kyrigen těžký úkol a ona se ho nadšeně chopí. To by mu mohlo vyhovovat.

"Já? Vzdělán jsem, ale spoustu zkušeností jsem nabral až poté, co mě to doma přestalo bavit a tak jsem si vyrazil po svém." Usmál se lehce tajemně. "Několik let jsem strávil v Essosu a pak jsem se přesunul zpět sem, na západní kontinent. Procestoval jsem i jih, ale ve Vysokých zahradách jsem nikdy nebyl, vyprávěj mi o svém životě tam." Vyzval ji. Jednak ho to doopravdy zajímalo a zadruhé neuškodí, když jim cesta bude chvíli utíkat rychleji. S Kyrigen byl rozhovor příjemný a proč se mu tedy bránit?

Nějakou dobu tak pokračovali a povídali si. On do jejího vyprávěni vstupoval kdykoliv měl pocit, že má co přidat. Jinak ale spíše poslouchal. Obecně nebyl příliš upovídaný, ale o to raději se dozvídal nové věci. Sem tam popsal nějaké své zážitky z Essosu a popsal tamní města, která se jedno od druhého často dost liší. Také lidé jsou tam různí a v různých krajích lze potkat lidi s různou barvou kůže, zvyky, kulturou a podobně. Kyrigen se tak mohla například dozvědět o tom, že si tam Rick přivydělával v bojových arénách, kam se na něj chodili dívat místní a sázet. Nebyl nejlepší, ale jeden z těch lepších rozhodně. Naučil se tam hodně o postřehu a obratnosti i o dalších aspektech boje včetně některých technik, které ve Westerosu moc známé nebyly.

O tom, odkud ve skutečnosti pocházel nebo proč je teď zrovna tady, pomlčel. Nechtěl na sebe tolik poutat pozornost a ač Kyrigen začínal věřit čím dál víc, jejími muži si nemohl být až tolik jistý a obecně by nebylo moudré být úplně otevřený. Takže ani nezmínil to, že do okolí Oxcrossu měl zamířeno mimo jiné proto, že se chtěl podívat do kraje, ve kterém jeho otec svedl jednu z důležitých bitev a vyhrál poté, co nočním přepadením rozprášil značnou část čerstvě se formujících nepřátelských vojsk. Ze svého vzdělání si Rick také pamatoval, že v této bitvě zemřel mimo jiné Ser Stafford Lannister. Tohle vše ale běželo jen v jeho myšlenkách, nahlas se k tomu nevyjadřoval.

Po několika hodinách cesty se Harald odpojil z čela a nechal tam Jana chvíli samotného. Vrátil se se svým koněm kousek zpět a zařadil se vedle Ricka. "Brzy se začne stmívat a je to ještě kus, zrychlil bych tempo, ať dorazíme aspoň za šera. Tady už je snad bezpečněji, takže si to můžeme dovolit." Rick jen kývl na souhlas a otočil se, aby zkontroloval stav jejich procesí. Tak si mimo jiné všiml, že Will a Rejza se zařadili vedle sebe a také vedli čilou konverzaci, oba se usmívali. William zaregistroval Rickův pohled a kývnul na signál ke zrychlení. Něco pošeptal Rejze a pak popohnal svého koně, aby zaujal Haraldovo místo po Rickově levici. Harald se totiž opět vrátil do čela. "Co rameno?" Ptal se Will. "Trochu klusu ještě určitě vydrží," odpověděl Rick rozhodně předtím, než popohnal koně, aby držel tempo, které mezitím nasadili Jan s Haraldem.

Do Oxcrossu dorazili nedlouho po setmění a rovnou se vypravili k místnímu hostinci uprostřed vsi. K jejich štěstí nebyl plně obsazen a tak se našlo pár pokojů, ve kterých mohli složit hlavy. I když zdaleka neměl každý svou místnost, to ale nikdo ani nečekal. Vše za ně domluvil Will, který také objednal horký silný vývar pro všechny a pivo pro ty, kteří chtějí. Hostinskému rovnou zaplatil i za nocleh. Kromě jejich družiny bylo v hostinci ještě pár místních a několik pocestných.

Kyrigen ze Swansville - 15. února 2018 02:14
Kyrigen ze Swansville

Při jeho pohledu směrem k těm dvěma se pobaveně usmála, až se jí kolem očí vytvořila malá půvabná vráska a v očích jí vesele zablýsklo.

Když se však začal věnovat odpovědím, její úsměv samozřejmě jenom narostl. Už když popisoval s jakou opatrností se chce spolu s nimi chovat, napadlo ji hned několik užitečných triků, jak jeho přítomnost dokonale schovat.
Zatímco mluvil dál, nepřítomně přikyvovala a v duchu si už připravovala seznam věcí, které bude třeba zařídit a jak to bude muset svým lidem podat takovým způsobem, aby ukojila jejich zvědavost a zároveň je přiměla ke špičkovým opatřením.
Nejspolehlivějším argumentem proti téhle sebrance lotrů byly peníze a těch mladý šlechtic doposud dal dost a kromě dalších sliboval také notnou dávku povyražení.

"Můžeš se na mě a mé přátele spolehnout. Nepotřebuji vědět víc. Můžeš však zůstat ubezpečen, že naše cesta se tedy bude čirou shodou okolností shodovat s tou vaší. Po jakou dobu, to ví pouze Cizinec. Avšak nejen bohové, ale já osobně dohlédnu na to abychom dostáli své povinnosti."
Kývla hlavou a považovala záležitost za vyřešenou. Z jeho chování bylo ostatně jasné, že víc prozradit nemíní a jí do toho konec konců přece jen nic nebylo.

Skutečně neměli na talíři už dlouho takhle pikantní sousto. V duchu Kyrigen napínala síly a snažila se rozpomenout na všechny rody a jejich vlivy, které si ze svých dnů strávených studiem u mistra Ceraena, pamatovala. Tak předně tady byli Lannisterové a Starkové. Miska vah se jakýmsi řízením osudu před nějakými třiceti lety, nenachýlila ani na jednu stranu a zuřivě válčící rody se nakonec, ku nezměrnému podivu Sedmi království, usmířily a většina ostatních důležitých rodů zůstalo tedy konfliktem nepokořené, ale ani ne nezjizvené.
V tu dobu se zpečetily mnohé lidské životy, ale mnohé jiné zůstaly ušetřeny.

Kostky osudu a jejich dotek poznala téměř okamžitě. V duchu si spočítala, že tohle je dost možná zakázka jejího života. Taková, na kterou čekala. Tahle práce, ač zajímavá a poučná, ji ale nijak blíže nedostávala tam, kam chtěla, ale zároveň se zařekla, že k hlupákovi se do armády už nikdy nepřidá.

Tenhleten ale nevypadal jako hlupák. A jeho vystupování, ač přátelské, nepostrádalo určitou šlechtickou pýchu, kterou dobře znala z dob strávených na dvoře Albrechta ze Swansville. Mnoho jiných by jistě jeho bezstarostné chování oklamalo, ale on vyzařoval klidnou autoritu a přestože se ti tři mezi sebou chovali výhradně přátelsky, Kyrigen cítila, že Will i Harald se cítí být výhradně jeho věrní služebníci. V každém jejich gestu, pohledu i slovu byla znát úcta.

Určitě to byl syn některého z předních šlechticů Sedmi království, možná i samotný princ. Kterého rodu, to však netušila. S Lannistery neměla nikdy tu čest, poněvadž byla jen špinavým žoldnéřem a ne dvorní dámou, tedy alespoň zatím ne, i když také ne. Do lepší společnosti se doposud neměla jak dostat, ačkoli už o to usilovala nějakou dobu. Tajně spřádala sítě a po celé zemi poznávala lidi a získávala si přátele. Jednoho dne bude mít kontaktů dost, aby se chytře provdala, či jinak fikaně získala vlastní državu. I kdyby se z ní měla stát jen zemanka, ona už si poradí. Věděla jak funguje svět, tomu ji otec vyškolil vskutku řádně, a ona uměla šplhat.
Vzpomínka na otce ji na okamžik vykouzlila na tvářích melancholický výraz. Přestože neprojevoval lásku tak často, jak by si přála, a byl přísný, nebyl nelaskavý. Vždy ji rád poučoval, což svého času ze srdce nenáviděla.

Teď, s mnohaletým odstupem se na to celé samozřejmě dívala docela jinak a v duchu svatořečila svého otce i milostivou matku za všechno co jí do života dali. Sami zahynuli rukou zrádných nepřátel a za to je stěží mohla vinit. Kdyby nebylo otcových věrných, nepřežila by ani ona.
Nedávala vinu ani sobě, jak mnohé ženy viděla dělat, když se cítily bezmocně.
Ne, vinila za to ty vrahy. Do dnes si to živě pamatovala. Byla už skoro ženou, když se to stalo a přišlo to ve chvíli vskutku nejhorší...

Zamrkala, jakoby se probrala a uvědomila si, že už jede drahnou chvíli mlčky. Úsměvem mu poděkovala, že ji z úvah nevyrušil. Vzpomněla si, že se jí vyptával na klášter. Při přesné formulaci jeho otázky se chtě nechtě musela zamyslet, jestli se jí ptá, zda složila přísahu čistoty a celibátu.
Přísně se na něj zadívala a chvíli se tvářila, že každou chvíli zvedne prst a začne chrlit litanii teologických řečí o hříchu a pokání.
Pak mávla ležérně rukou a zaklonila se trochu v sedle, aby se pohodlněji opřela.
"Studovala jsem ve Svatyni poblíž Vysoké Zahrady pouze jen jako laická sestra a k vysvěcení jsem nepřistoupila. Vzdělání jsem však po třech letech zakončila bakalářskou zkouškou."
Otěže pevně, ale s uvolněným zápěstím držela jednou rukou těsně nad hruškou, v pozici, v níž mohla v každém okamžiku jízdy dokonale koně ovládnout. Vlastně se takhle držely otěže i v případě, když jeden jel do bitvy. Tohle byla jediná věc na jízdě, která se prováděla vždy stejně.
"A ty? Měl jsi mistra, nebo jsi někde studoval?" optala se ho nazpět. Ačkoli napůl očekávala, že jí neodpoví, necítila se špatně, že by vyzvídala. On se zeptal první a vnímala jako své právo se také o mladého muže zajímat.

Co ji poví bude stejně nakonec jeho svobodná volba.

Pán Jeskyně - 14. února 2018 13:52
Pán jeskyně greck

Ricka překvapilo, že Kyrigen měla v minulosti něco do činění s klášterem Sedmi. Sám nebyl příliš zbožným mužem a když už, tak se spíše přikláněl ke Starým bohům, ale od Kyrigen by také zbožnost nečekal. "Takže jsi septou? Nebo jsi odešla ještě před zasvěcením svého života Sedmi?" Ptal se trochu překvapeně a zvědavě. Zvláště teď, když mu zachránila život, mu připadalo jako dobrý nápad se o ní dozvědět trochu více. Když ho měla doprovázet i nadále, dávalo to smysl.

Rick během konverzace pozoroval jak okolí, tak své kumpány a Kyrigeniny lidi. Jan Osud jedoucí vepředu s Haraldem zjevně tvořili spokojenou dvojici. Přestože Rick neviděl ani jednomu do tváře a věděl, že Harald nejspíše bude stejně zamračený jako vždy, bylo evidentní, že si rozumějí a Haraldovi naprosto vyhovuje, že na něj nikdo moc nemluví. Byl to tak trochu morous a Rick si už skoro ani nepamatoval, kdy se naposledy usmíval, ale Jan Osud se zdál být z podobného těsta a rozuměli si víceméně mlčky.

Zato Rejza se zdála být spíše všetečná a nevypadalo to, že by ráda dlouho seděla v klidu bez nějakého rozptýlení. Byla poměrně mladá a Rick si musel přiznat, že i hezká, přestože by jí podle jeho skromného názoru slušely delší vlasy. Ona si Rickova pohledu ale nevšimla, její oči se zaměřovaly spíše na Williama, který byl o pár let starší než ona a který ji zřejmě zaujal. Rick si toho všiml a musel se trochu pousmát. Nedalo se vyloučit, že si oba užijí dnešní noc více než jiné a to nejen proto, že to bude pod střechou hostince. Rick pohledem ke Kyrigen naznačil co si o těch dvou myslí a zdálo se, že Kyrigen si toho také všimla.

Když pak ale Kyrigen začala svou širokou otázku, Rick trochu zvážněl. Všechno to byly smysluplné otázky, ale ne o všem si on přál mluvit nahlas. Nicméně chtěl se pokusit odpovědět alespoň tak, aby uspokojil její zvědavost, byť mu bylo jasné, že Kyrigen pozná, že si něco nechává pro sebe. Nebude to ale na škodu, nebylo zase tak divné, že si ochranu platili lidé, kteří měli něco ke skrývání.

"Začal bych tím," Rick začal odpovídat klidným hlasem tak, aby jej slyšela ideálně jen ona. Nechtěl nějak vykřikovat. "Že mi přestaneš říkat 'můj pane'," usmál se. "Víš, nechci nijak přitahovat pozornost a bude lepší, když v Oxcrossu budeme působit jako skupinka dobrodruhů než jako pocestný rytíř, který si najal ochranku." Vysvětlil.
"Ze stejného důvodu bych nerad najímal místní lidi. Jednak nechci vzbuzovat rozruch přímo ve vesnici, ani pak dále na cestách tím, že nás bude celý zástup." Doufal, že ho pochopí, aniž by musel vysvětlovat detaily. "Kam máme namířeno a na jak dlouho vás budu potřebovat, to zatím nemohu říct, protože to první bych si raději zatím nechal pro sebe a to druhé nedokážu říct. Jestli se ale bojíš o práci, tak neboj. Dnes jste prokázali, že svůj žold si více než zasloužíte." Pochválil její družinu. "Hlavně ty." Dodal o něco tišeji.

Rick se ve skutečnosti plánoval pohybovat ještě v menších skupinkách. Často byli jen sami s Haraldem a Willem, se kterými cestoval od samotného začátku. Občas se na část cesty k někomu přidali, obzvláště v méně bezpečných krajích, ale jinak se snažili spíše tvářit jako nenápadná skupinka tří kamarádů a nijak nepřitahovat pozornost. Poslední dobou se jim to ale moc nedařilo. V podstatě krátce poté, co překročili hranice Západozemí, byli přepadeni poprvé a to se od té doby opakovalo ještě dvakrát. Po druhém přepadení se rozhodli najmout Kyrigen a její partu, kteří s nimi tak prodělali třetí, zatím největší přepadení. Rick se divil, že zrovna Lannisteři neměli na svém území lapky více pod kontrolou, tohle by očekával spíše dole v Dornu, ale ne tady. Nebo za tím bylo něco jiného a o tom si dnes večer bude muset promluvit s Haraldem a Willem. Doufal, že to dnes už bude bez dalších komplikací a že se večer v hostinci podaří opět použít historku o tom, jak se pár dobrodružných kamarádů potlouká po kraji a hledají nějakou práci nebo si užívaji vydělaných zlatek a budou si tak moci dát pár piv a v klidu probrat novinky, aniž by se museli obávat dalších komplikací.

Kyrigen ze Swansville - 12. února 2018 18:40
Kyrigen ze Swansville

Kyrigen ze Swansville se bez otálení vyšvihla na svého hnědáka. Byl to statný urostlý hřebec, neklidný a pln života. Na mohutném koni, s mečem u pasu a dlouhým pláštěm vypadala skoro jako rytíř, ač její oděv postrádal jakékoli barvy i erb.
Tempo, které Harald nastolil, se jí zdálo trochu pomalé, ale usoudila, že nejspíš ví co dělá. Tvářil se, že to tu znal a ona mu nehodlala v tomto odporovat. Sama tudy projížděla nanejvýše jednou a to už velmi dávno.
S ostříží pozorností prohlížela okolí, vyhledávala možné úkryty a místa vhodná k přepadení a vždycky se vedle Ricka zařadila z té strany, ze které by případně hrozilo největší nebezpečí.
Jeho otázku odbyla úsměvem a spěšným zadrmolením čehosi o výchově ve svatyni Sedmi dokud se nerozhodla klášter opustit a vydat se vlastní cestou.
Občas po Rickovi vrhla zvědavý pohled a snažila se odhadnout co by asi tak mohl být zač.
Tak skvělý v boji, s drahým mečem a takovými společníky to rozhodně musel být rytíř - možná syn mocného pána.
Na cestě odkudsi někam. Z jeho chování se však nezdálo, že by měl jasné cíle a že by zrovna příliš pospíchal. V jeho občasných pohledech, které v posledních několika dnech při večerním táboření, vrhal do hořícího ohně, četla rozčarování a hluboké zamyšlení.
Dost možná sám nevěděl co si počít se současnou situací, ať už byla jakákoliv. Věděla o ní jen to, že měl dost peněz na to, aby si kolem sebe shromáždil dobré lidi a rozumu dost na to, aby naslouchal jejich radám.

Vlastně to vypadalo, že je opravdovým mužem teprve nedlouho. Nezdálo se, že by mu chyběly zkušenosti s bojem, ale co se týče protloukání se životem, choval zjevně značné pochybnosti. To ovšem mohla být z její strany mýlka - pravdou bylo, že se do onoho přepadení příliš neprojevil. Teprve po něm a také následkem momentálního opatření, se jejich dvě družiny, do té doby fungující v podstatě samostatně a odděleně, o něco víc semkly.

Jezdci jeli blíže u sebe a Rezja, útlá šikovná dívka s nakrátko ostříhanými rusými vlasy letmo pokukovala po Willovi. Kyrigen ji přijala do družiny možná před šesti měsíci, protože byla jediný zloděj, kterému se ji málem podařilo okrást. Samozřejmě její postřeh neznal oproti všem lidem, které doposud potkala, žádných mezí, ale tahle Rezja byla jen píď od toho ukrást Kyrigen měšec. Okamžitě jí chytila a navrhla jí obchod: Kyrigen ji nenahlásí jako zloděje a nezabije a Rezja pro ni něco ukradne. Byla to jen cetka, ale byla zamčená v truhlici rychtářova domu.
Za tu cetku jí Kyrigen slíbila odměnu a následnou práci s dobrým žoldem.
Rezja obstála a od té doby se stala nepostradatelným členem družiny. Každý zámek a každá kapsa se před zlodějkou Rezjou třásli strachy.

Jan Osud, hřmotný osmahlý chlap se štětinatým plnovousem jel vpředu vedle Haralda a jak tak vedle sebe jeli, nebylo těžké na první pohled poznat, že si jsou v mnoha ohledech podobní.
Ani jeden toho moc nenamluvil a místo toho se obezřetně rozhlížel po svém okolí - oba přirozeně zaujali místo na opačném konci cesty aby štítili čelo družiny v co nejširším úhlu a aby si navzájem v případě potřeby, nepřekáželi.

Kus před ně vyslala Kyrigen pátého a posledního člena své kompanie. Měl za úkol se vrátit k nim a varovat je před první nástrahou či neobvyklostí, která by přitáhla jeho pozornost.

Kyrigen si uvědomila, že je třeba s Rickem prodiskutovat některé záležitosti.
"Můj pane," oslovila ho zdvořile a povytáhla ladné obočí. "Dnes v noci zůstaneme v Oxcrossu. Co budete chtít dělat dál? Jak dlouho vlastně budete mé služby potřebovat? Nechci na vás vyzvídat, ale je nás v tuto chvíli poměrně málo. Pokud chceme v budoucnu takovým nepříjemnostem předejít a pokud hodláte dále pospíchat nějakým směrem, možná by nebylo od věci, kdybych v Oxcrossu najala nějaké posily." navrhla. Platil dobře, ale doposud se pramálo zmínil o tom, co plánuje a Kyrigen to nedělalo dobře. Z onoho přepadení i z faktu, že Ricka a jeho společníky vlastně vůbec nepřekvapilo, usoudila, že na podobné věci byli zvyklí.
To ale také mohlo znamenat, že věděli, proč by po nich někdo pásl a ona byla lehce nervózní z toho, že veze a ochraňuje někoho, jehož hodnotu a původ vlastně vůbec nezná.
Pokud je to někdo opravdu důležitý, přemítala v duchu, nějaká ta další vojenská síla by se jen hodila. Nikdy neměla problém najít dobré lidi. Měla na ně odhad a když s vedením žoldnéřské družiny začínala, běžně sbírala rekruty i mezi vesničany. Mladým horkým hlavám stačilo slíbit nějaký ten peníz, kus žvance a slávu a kořist vydobytých na padlých nepřátelích. Sama je pak osobně nějakou dobu cvičila v boji, dokud jim nechyběla nejen síla ale i správný cit pro zbraň.

Postupem času toto břímě přenechala Osmarovi. Byl to výtečný voják a měl s mladými dost trpělivosti. V tuto chvíli však její družina čítala pouhých pět členů, protože se nedávno účastnili vojenské šarvátky jednoho z hrabat. Jejich strana byla vítězná, ale jen taktak. Hrabě i většina z jeho a její posádky v bitvě zahynula a tak s těmi, co zbyli, pobrala co se dalo a odtáhla zase pryč. Nemínila se už znovu jen tak míchat do takových konfliktů. Ochranný doprovod karavan a bohatých cestovatelů mezi městy a vesnicemi v menším počtu elitních vojáků jí vyhovoval mnohem více. Jednak si podmínky, jako velitelka ochranky, mohla do jisté míry diktovat, peníze mohla vyžadovat a také obdržet předem a zdaleka to nebyl takový adrenalin, jako vjet na koni, po zuby obrněná, s helmou, přes kterou nelze vidět skoro nic, do šarvátky mezi dvěma sty zuřivých válečníků. Jatka jako taková by jí zase tolik nevadila, ale nehodlala svůj život riskovat jen kvůli mizernému žoldu od nějakého nabubřelého šlechtice, který jí bude vysvětlovat k čemu je zadní voj, kam postavit lučištníky a jak využít zálohu. Notabene ne, když v prvním větším konfliktu zmíněný nabubřelý šlechtic natáhne bačkory při střetnutí na meče s prvním nepřítelem, který se mu ve vřavě připlete do cesty.
Ve skutečnosti to byl až dvanáctý, který se jejího pána pokusil zabít a skutečně uspěl - těch jedenáct před tím totiž vlastnoručně srazila a zabila sama. Ale ten hlupák se nebyl schopen ubránit vůbec ničemu a ona měla plné ruce práce se čtyřmi dalšími. Kdyby byli jen tři, možná by stíhala vrhnout dýkou, kamenem, nebo alespoň varovně vykřiknout. Takhle si však nebezpečí všimla až když bylo příliš pozdě.

Tady s tím velmožem to před chvílí málem dopadlo podobně, a přestože tenhle se uměl na rozdíl od tam toho bránit, nikdo - ani on ani ona - nebyl všemocný.
Jeho bezpečí se bude úměrně navyšovat s rostoucím množstvím spolehlivých lidí, které kolem něho shromáždí.

Zamrkala a vytrhla se z úvah. Tady už plánovala, že mu pomalu začne shromažďovat armádu a on ji třeba plánoval propustit hned zítra ráno.
Bylo třeba první pohovořit o důležitostech a až pak se nechat unášet fantaziemi...

Pán Jeskyně - 11. února 2018 21:00
Pán jeskyně greck

Když Kyrigen zmínila vyhánění ďábla, Harald zavrtěl hlavou. Nic ale neřekl a nechal Ricka, ať se sám rozhodne, zda na to chce přistoupit nebo ne. Na ďábla nevěřil, ale on, Rick i William věděli, že ránu je potřeba vyčistit. Harald už viděl několik mužů zemřít na to, že jim rány začaly hnisat a postupně jim třeba zčernala noha a podobně. Rozhodně nechtěl, aby se něco podobného stalo Rickovi.

Rick k sobě Kyrigen pustil a nechal ji vyčistit jeho ránu. V podstatě to bylo asi poprvé, co se k němu dostala takto blízko. Usmívala se na něj a dívala se mu do očí, což on opětoval. Takhle zblízka si uvědomil, že je hezká. Než si ji ale stihl více prohlédnout, ucítil v ráně silný alkohol, což způsobilo pálení, při kterém mhouřil oči. Zdaleka to nebylo nesnesitelné, ale příjemné také ne. Po chvíli to ale přešlo a Kyrigen ukončila celou proceduru a pustila k němu zpět Willa s bandážemi. Ten mu ránu omotal a Rick se znovu oblékl. Oděv bude nutné později zašít a opravit, ale na to teď nebyl čas ani myšlenky, to přijde v budoucnu.

Kyrigen byla evidentně zvyklá rozhodovat a Rickovi (a jistě i Haraldovi, byť ten to asi jen tak nepřízná) imponovalo, jak byla rozhodná a jaký měla respekt u svých mužů. Rick odkýval její návrh na pokud možno rychlou jízdu do vesnice za cenu toho, že se rozdělí a část skupiny pojede pomaleji s vozem. Posbíral si věci a odešel ke svému koni. Snad to rameno vydrží, pomyslel si. Schoval zbraně a vyhoupl se do sedla svého černého hřebce. Obhlédl okolí, zkontroloval ostatní a když viděl, že jsou také připraveni, popohnal ho kupředu. Harald znal kraj nejlépe a proto na svém statném hnědákovi zaujal přední pozici a provesí vedl. Will jel spíše vzadu a Rick jel veprostřed. Muži patřící ke Kyrigen se rozprostřeli rovnoměrně a dávali pozor na okolí. Nikdo nechtěl padnout do léčky nebo se stát cílem dalšího přepadení, jakkoliv to bylo teď nepravděpodobné.

Rick se zařadil vedle Kyrigen a dal se s ní do řeči. "Kde jsi se naučila vypalovat ďábla?" Zeptal se tak, že jí zřejmě bylo jasné, že nevěří tolik na toho ďábla, ale přesto její slova nijak nezlehčoval a věřil, že ať už se to nazve jakkoliv, její zásah mu může ušetřit značné nepříjemnosti. Byl Kyrigen vděčný nejen za tohle, ale hlavně za to, že k němu v pravý čas přiskočila a pomohla mu zbavit se těch bídáků, kteří ho obklíčili. Sobě pak vyčítal, že to mohl dopustit a bylo mu jasné, že Harald si vepředu vyčítal totéž. Bylo trochu divné, že takhle šli po něm a bude potřeba se nad tím zamyslet. Nebylo to první podobné přepadení a jen těžko se to dalo pokládat za náhodu. Mohl někdo snad znát jeho tajemství? To je něco, nad čím ale nechtěl přemýšlet teď, nechá si to na později, teď chtěl spíše využít cesty k rozhovoru s Kyrigen.

Kyrigen ze Swansville - 11. února 2018 18:36
Kyrigen ze Swansville

Kyrigen ze Swanswille loupla libým pohledem na tělo mladého velmože, po tváři se jí mihl bezděčný úsměv. Když však spatřila Rickovo zranění, její tvář ihned zvážněla.

Willovo odhadnutí bylo mírně optimistické. Ač bezesporu Ricka na životě neohrožovala, mohla by se, nesprávně ošetřená, taková rána stát vážnou a táhnoucí se potíží. Obzvlášť po prvních dvou dnech by se při náročnější tělesné námaze mohla rozvinout ve velice nepříjemný zánět.

Ve studovně svého otce mnohokrát četla nejrůznější vybrané spisy, které jí doporučil. Věděla proto o lidském těle dost na to, aby znala možné následky špatně ošetřených ran. O nemocích i zraněních se spis Aloise Trevora také zmínil. Pravda je, že všechny tyto znalosti by zdaleka nebyla schopna použít v praxi, kdyby nesčetněkrát nepomáhala mistru Ceraenovi. Sloužil jejímu otci ještě v dobách dávných a bájných, dobách jejího dětství, když věci byly jiné...

"Počkej. Je třeba z ní prvně vyhnat ďábla." Pronesla směrem k Willovi ještě předtím, než stihl Rickovi obvaz zavázat. Přešla ke svému koni a přinesla čutoru s poctivou venkovskou slivovicí. Obecně to byla její nejoblíbenější medicína, a to jak na zranění tělesná, tak duševní.

Nanesla déšť průzračné tekutiny na čistý hadřík, který sebrala ze sedlové brašny a pečlivě jím promnula ránu. Snažila se to dělat jemně, ale dobře věděla, že to není pocit zrovna příjemný. Na druhou stranu si již několikrát ověřila, že jednou za čas užít ďábla k tomu, aby vyhnal zlo z rány, se přece jen oplácí. A to platilo i v mnoha dalších případech.

"Proti ohni ohněm." Pronesla krypticky a vědoucně se u toho na Ricka usmála. Oči měla chladné a soustředěné. Co se v nich přesně odehrávalo, to nemohl tušit. Zahlédl v nich vztek, ale také oddání svému úkolu, jaké již dlouho nepoznal. Zuřivá verva dostát svému slovu, a to z mnohem hlubších pohnutek, než jen z touhy po penězích. Bylo v nich cosi... nepopsatelného.
Temně smaragdové oceány se chvílemi zdály být protkány tenkými modrými žilkami... a v jiném záblesku se zase na moment téměř zdálo, že je jejich barva hnědá.

Když byla s vypalováním ďábla hotova, pokynula Willovi hlavou, ať obvaz dokončí.
Když se otočila, neunikl jí Haraldův pohled a usmála se. Bylo poznat, že je svému pánovi věrný za hrob. Nedůvěra vůči ní byla oprávněna, ale kde se u jiných velmožů mnohdy setkávala s více či méně apatickými vojáky, tady tento byl skutečně rozhodnut ochránit svého pána a třeba za něj položit život, žádala-li by si to situace. To ji zvláštním způsobem zahřálo na duši.

Nyní bylo třeba jednat. Ihned odvolala Osmara i Martyna zase zpátky a naopak jim nakázala, aby ohlídali vůz a dorazili do Oxcrossu bez nich.
"Zbytek z mé družiny a tví dva společníci pojedeme napřed, abychom se ještě dnes ubytovali v Oxcrossu." Pravila vůči Rickovi s nádechem zdvořilosti vůči svému zaměstnavatelovi.
Navíc tak šikovném zaměstnavatelovi! Pomyslela si a na jejích půvabných rtech se krátce mihl pobavený úsměv.
Byl to však jen drobný záblesk. Jinak s vážnou tváří čekala, jak se k tomu Rick vyjádří.

Pán Jeskyně - 8. února 2018 17:44
Pán jeskyně greck

Starší z můžů, kteří Ricka provázeli na cestách, Harald, se ozval, když slyšel Kyrigen, jak posílá dva ze svých mužů napřed: "Tamtím směrem je vesnice, Oxcross, tam by měla být hospoda," řekl svým chraplavým hlasem jakoby měl s tím místem spojeny nějaké dávné vzpomínky. Což klidně bylo možné. Harald byl nejstarším z jejich skupiny a přestože již jistě oslavil padesát narozenin, byl stále platným v boji. Jeho věk byl patrný i z bílé hřívy, která lemovala obličej, jemuž vévodila výrazná stará jizva. Něčí zbraň kdysi jen těsně minula oko a zastavila se těsně předtím, než by mu rozrazila lebku. "Ale nevím, jestli se tam dá dostat ještě dnes. Nejspíše ne i s vozem, jedině že bychom se rozdělili," dodal. Druhý z Rickových blízkých přátel se jmenoval Will a byl spíše v Rickově věku. Narozdíl od Haralda, který byl oblečen v pevné zbroji, byl William spíše oblečen, než vyzbrojen do boje. Jeho hlavní zbraní byl luk a ač se mečem oháněl docela solidně, ne přímý střet nebyl vyloženě zaměřený. Kromě luku si také hýčkal svého sokola, který se teď pohyboval jistě někde v okolí.
https://i.imgur.com/vzFhMml.jpg
https://i.imgur.com/mdeASGF.jpg

Byl to právě Will, který odložil své zbraně a zatímco Harald přísně hlídal okolí. Ani jednomu z jeho přátel se situace zřejmě nelíbila. Rick odepnul pásy křížící jeho hrudník a držící pochvy mečů na jeho zádech a pak rozvázal tkanice stahující jeho kazajku tak, aby ji mohl sundat. Pod ní měl jen lněnou halenu, která teď byla v oblasti levého ramene nasáklá krví. Sundal i tu a odhalil tak celou horní část jeho těla. Měl poměrně široká ramena a svalnatý hrudník, ač neměl tak mohutnou postavu jako třeba Harald. Každopádně bylo vidět, že jeho tělo bylo vypracované a zároveň dostatečně atletické na to, aby mu zajišťovalo mrštnost. Hrudník měl pokrytý mužným ochlupením a přestože to nevypadalo, že by měl podobnou památku jako Harald v obličeji, bylo vidět, že tohle nebude Rickova první jizva. "Bude to jen škrábnutí," komentoval to, ač bylo jasné že jen o škrábnutí nepůjde. Ale alespoň to nevypadalo příliš vážně.

Will popadl čutoru s vodou a pokropil Rickovo rameno zatímco on otíral ránu halenou, kterou právě sundal. "Co myslíš?" Zeptal se Kyrigen na názor ukazuje jí svou ránu. Will nedával pozor na to, kam se Rick dívá a proto odpověděl za ni. "Bude potřeba to vyčistit, nevím, jestli je to nutné šít. Jen škrábnutí to není, ale zase tak moc hluboké snad taky ne." Šlo jen o poraněný sval, čepel se dostatečně zbrzdila koženými chrániči a nedostala se tak až ke kosti nebo kloubu. Will navrhl, že by mohli z Rickovy haleny vyrobit provizorní obvaz, aby mohl sednout na koně a večer by se na to mohli podívat, až dorazí do vsi nebo alespoň rozbijí improvizovaný tábor. Rick souhlasí a Will se pustí do práce. Pokud se Kyrigen pokusí mu podat pomocnou ruku, Harald ji změří přísným pohledem, ale nic neřekne a dál hlídá okolí. Je vidět, že Ricka chrání a nevidí v jeho okolí rád neprověřené osoby. Také bylo jasné, že Harald jen tak někomu věřit nezačne. Jistě ne po pouhých několika dnech.

Kyrigen ze Swansville - 7. února 2018 21:28
Kyrigen ze Swansville

https://www.youtube.com/watch?v=PayUu_Ffjn8

//Tohle je boží hodit si na loop a prostě psát do aleluja!
_________________________________

Z ostří meče, který nyní volně držela v levé ruce, spuštěný podél boku, odkapávala krev. Koženým nátepníkem na volné ruce si setřela pot z čela a rozhlédla se kolem sebe. Zachytila Rickův pohled a otázku. "Nic mi není, můj pane." odvětila melodickým altem s náznakem úsměvu. Ten však z plných rtů zmizel, když její pohled sklouzl k Rickově zranění. V duchu se proklínala, že to dopustila, protože jí zaplatil právě za to, aby se nic podobného nestalo, ale teď nemělo smysl naříkat nad rozlitých mlíkem.

Otřela meč o roztrhaný plášť jednoho z mrtvých ničemů, vrátila jej do pochvy a dřepla si k tělu. Zkoumavě prohlédla jeho krk, obě zápěstí a snažila se odhadnout, kolik mu mohlo být let. Jeho otrhaný oděv ostře kontrastoval s dobrým železem, jehož v boji užíval a i z těch několika ran, které si s ním stačila vyměnit, než prolomila jeho obranu a rozsekla mu krční tepnu špičkou meče, poznala, že to není žádný nováček. Jestli rovnou neměl vojenský výcvik, musel se alespoň zúčastnit mnoha takových potyček a vyváznout z nich živý, což nějakou tu předchozí průpravu také potvrzovalo.

Kde že to vůbec byli? Na cestě kam a proč? Co tady vůbec dělala, sama úplně nevěděla. Ona, dcera Albrechta ze Swansville na cestě kdovíodkud kdovíkam, doprovázejíc bůhvíkoho. Zamyšleně našpulila rty a trochu nevěřícně při tom uvědomění zavrtěla hlavou, až ji dlouhý tmavý cop pohladil po bedrech.

S mečem u pasu, odlehčenými koženými pláty zakrývajícími jen ty nejcitlivější partie, jinak oděná do upnutých kožených nohavic a volné kazajky, s hnědým pláštěm kolem ramen a ve vysokých jezdeckých botách by vypadala spíše jako muž, nebýt zaoblených boků a plných ňader ve tvaru hrušky. Samozřejmě zde byly také její vlasy, které si už mnoho let odmítala ostříhat, ačkoli by to pro boj bylo praktičtější. S bojem však nikdy neměla problém, spíše to bylo nitro, co jí hlodalo. Už delší dobu pociťovala hluboký neklid. Bojovat pro peníze bylo neuspokojující - už dávno ztratila zájem o jakýkoliv větší podíl na kořisti a téměř vše obvykle přenechávala svým druhům. Tohle a přirozená autorita způsobilo, že spíše než zlato, měla vždy k dispozici dobře kuté železo a muže, kteří jím uměli vládnout.

Tmavě zelené oči si zpod dlouhých řas a černého hustého obočí prohlížely muže, kteří ohledávali mrtvé. Kdo byl ti muži zač? A kdo byl on, ten, po kterém s největší pravděpodobností tihle takzvaní banditi, šli?
Najal ji a její žoldnéře sotva před pár dny a dobře zaplatil předem. Tehdy si myslela, že je to prostě jen syn nějakého velmože, který si přeje cestovat inkognito, ale teď už se jí to nějak nepozdávalo. Něco jí říkalo, že to nebude jen tak.

Prvoplánovitým cílem přepadení bylo určitě zabít Ricka - proč by se jich na něj jinak sápalo tolik najednou a ještě s takovou vervou? V žádném případě nešlo o obyčejné bandity, i když se tak naoko tvářili.
Potřebovala vědět víc.
"Hledejte písemnosti, nebo jiné poznávací znamení! Šátek, ozdobu či kresbu na kůži!" pronesla dostatečně nahlas, aby ji její muži slyšeli a dodala: "Cennosti si nechte. Zbroj a zbraně naložte na vůz. Ve městě je dobře prodáme. Martyne, Osmare! Nasedněte na koně a jeďte napřed - zjistěte, jestli je někde v blízkosti vesnice či zájezdní hostinec. Dnes večer bych kolem sebe raději měla pevné stěny."

Otočila se ke svému zaměstnavateli. "Neměli bychom tu zůstávat déle, než je nezbytně nutné, můj pane. Jestli potřebujete, vyčistím vám ránu, ale pak bychom měli nasednout a jet dál."
Sama nevěděla proč - muži byli mrtví a další nebezpečí jim asi nehrozilo, ale necítila se dobře. Hluboko v břiše ji hryzala lehká křeč a tenhle pocit z její zkušenosti ještě nikdy nevěstil nic dobrého...

Pán Jeskyně - 6. února 2018 11:48
Pán jeskyně greck

Bylo po bitvě. No bitvě... Šlo spíše o takovou potyčku, ale i tak ho málem stála život. Nebýt jí. Narovnal se a ještě jednou se rozhlédl kolem. Nevedli si špatně na to, že je přepadla větší skupina byť hůře vyzbrojených lupičů. Nejspíše si dělali zálusk na zbraně a zbroje, neboť kromě nich toho jeho družina moc neměla. Nebo si možná mysleli, že ona by mohla být tou správnou kořistí. To se ale pořádně spletli. Ona - Kyrigen - by jim rozhodně nedala nic zadarmo a bylo by jich potřeba několik, aby s ní něco zmohli. Jak se ostatně ukázalo i teď.

On sám rozhodněnebyl špatným bojovníkem. Trénoval vlastně odmala a poslední roky na cestách ho hodně zocelily - zejména ty strávené cestami po Essosu a příležitostným přivyděláváním si v arénách, kde na sebe nechal publikum sázet. Přesto nebyl všemocný a teď ho jedno zaváhání málem stálo život. Nepohlídal si všechny nepřátele a kromě tří, které vedl v patrnosti, ho zaskočil čtvrtý, který se k němu nepozorovaně přiblížil. Už proti třem najednou měl co dělat a kdoví, jestli by to zvládl. Čtvrtý ho ale dokonale vyvedl z rovnováhy a bylo jasné, že si s nimi sám neporadí. Jeho druhové byli ale daleko a sami čelili přesile. Nebýt jí, tak by to měl pravděpodobně spočítané. Nevěděl odkud a jak Kyrigen přiskočila, ale najednou byla u něj a jednoho lupiče srazila rovnou na zem. S druhým pak svedla souboj, zatímco on se vypořádal se zbývajícími dvěma. Jen díky ní z té situace vyvázl pouze se šrámem na rameni.

Oba jeho věrní druhové se k němu rozeběhli, jakmile byli hotovi se svými nepřáteli a měli volné ruce a pole působnosti. Když si uvědomili, co se mohlo stát, zhrozili se. "Ricku!" Popadal dech jeden z nich. Bylo na první pohled znát, že oba mají ke svému příteli velkou úctu a někdy až posvátný respekt. Aspoň tak to zatím mohla vidět Kyrigen, kterou si s její družinou žoldnéřů trojice mužů před pár dny najala jako doprovod. "Klid, jsem v pořádku," odvětil on, přestože věděl, že to opravdu bylo jen o vlásek. Úder na jeho rameno původně mířil na krk, než Kyrigen srazila útočníka.

Rick, jak mu jeho druhové říkali, se svýma tmavýma očima podíval na Kyrigen, pokývnul hlavou a svým hlubokým hlasem jí poděkoval. Byla z něj znát upřímnost a vděk, zřejmě si uvědomoval, co se právě mohlo stát. Z čela si odhrnul tmavě hnědé asi po ramena dlouhé vlasy a pak se konečně podíval na své rameno. Nebylo to jen škrábnutí, ale vyloženě špatné to snad taky nebylo. Lehkou koženou zbrojí ovšem útočníkova čepel prošla hladce, přes ošuntělý vzhled byli lapkové zřejmě dobře vyzbrojeni, což nebylo úplně obvyklé. Kyrigenini muži obcházeli mrtvoly, doráželi přeživší a sbírali jejich cennosti. Rick by byl chtěl, aby alespoň jednoho z nich nechali žít a bylo možné mu tak položit pár otázek, ale byl teď zaměstnán nečím jiným, takže na to nedojde. Bylo potřeba vyčistit ránu a zjistit podrobněji rozsah škod. Přesto se zajímal o své dva druhy, kterých se zeptal, zda jsou v pořádku, a o Kyrigen: "A ty?" Znovu se na ni podíval. Nechtěl by, aby kvůli němu přišla k úhoně, byť vlastně byla placená za to, že ho bude na cestách chránit.

Pán Jeskyně - 6. února 2018 09:01
Pán jeskyně greck

Hodně se toho stalo od Války pěti králů. Co začalo jako poprava lorda Eddarda Starka (přestože i té předcházelo několik podstatných událostí), se nakonec rozrozstlo ve velkou válku, která zasáhla téměř celý Westeros. Robb Stark povolal své lordy a vydal se s armádou pomstít smrt svého otce. Toto tažení později přerostlo ve válku za nezávislost Severu - válku, která přinesla vyhrané bitvy, ale také velké ztráty a kromě jiného také zrady a úskoky. Nejblíže svému konci byl boj za nezávislost ve chvíli, kdy se Freyové rozhodli zradit Starky a plánovali zabít Robba a jeho rodinu. Pochopitelně měli důvod ke zlobě poté, co Robb porušil své slovo a namísto dcery Waldera Freye si z mladické nerozvážnosti a zamilovanosti vzal Talisu Maegyr.

Nicméně Roose Bolton zradu odhalil a Robba varoval. Říká se, že lord Bolton byl do příprav sám zapleten a v poslední možný moment si to rozmyslel a přeběhl na druhou stranu, ale těžko říci, jak to tehdy vlastně bylo. Rod Boltonů je některými dodnes považován za zrádný, ale pravdou je, že pokud by lord Bolton nevyzradil to, co věděl, celá rebelie by pravděpodobně skončila tehdy na hradě Twins. Namísto toho byli Freyové napadeni a téměř zničeni. Důkazem o zradě bylo i to, že tenkrát v bitvě padlo i mnoho Lannisterů, kteří v hradě jinak neměli co pohledávat.

Mezitím si Stannis Baratheon dělal nárok na Železný trůn s tím, že král Joffrey se narodil z incestu a nebyl tak synem jeho bratra Roberta Baratheona. Stannis byl však rozdrcen v bitvě o Blackwater Bay a zbytek jeho armády se rozprchl. Greyjoyové ze Železných ostrovů se nepřidali ani na stranu Starků, ani k Lannisterům, ale napadli Lannisport a drancovali pobřeží, takže část armády Lannisterů se musela stáhnout a bránit domov. Tyrellové se přidali na stranu Železného trůnu a společně s Lannistery a Baratheony bojovali proti Starkům a Greyjoyům. Boje v oblasti Tridentu trvaly dlouho a dřív než mohl Robb porazit své nepřátele a vydobýt tak nezávislost pro svůj Sever, Karstarkové, Boltoni a další rody ztrácely odhodlání a jejich jednota nebyla tak silná jako dřív. S tím, jak se Lannisterům dařilo odrážet útoky Greyjoyů a mohli tak přesouvat své jednotky do této oblasti, zdálo se čím dál méně pravděpodobné, že by Robb mohl porazit všechny a zvítězit.

Joffrey Baratheon byl ale zabit na své vlastní svatbě a králem se stal jeho mladší bratr Tommen. Ten si také vzal za ženu Margaery Tyrell a společně byli přístupnější vyjednávání o míru. Ten byl nakonec podepsán v roce 301 AC v Riverrunu. Pro obě strany dohoda znamenala mnoho kompromisů, ale zdálo se lepší ukončit konflikt diplomaticky než pokračovat ve válčení několik dalších let. Starkové získali právo vládnout Severu jako králové, nezávisle na Železném trůnu a vše severně od Moat Cailin bylo jejich. Robb Stark ovšem musel ustoupit ohledně Tridentu, který velmi chtěl získat pro své nové království, neboť ho Tullyové podporovali a už kvůli své matce chtěl, aby se podařilo tyto dva kraje sjednotit. To by ale chtěl moc a musel sám někde ustoupit, aby byla dohoda o míru možná. Alespoň se mu podařilo vyjednat pro rod Tullyů imunitu a nikdo z nich by tak neměl být trestán za podporu Starků ve válce. Tommen souhlasil, Joffrey by to nikdy neudělal.

Tommen vládl jako Baratheon s podporou Lannisterů, Tyrellů a Martellů, se kterými se mu také podařilo ujednat spory a provdal svou sestru Myrcellu za Trystana, syna prince Dorana. Respektoval také dohodu se Severem, přestože mu některé severské rody stále nevěřily. Král Robb Stark ale zřejmě Tommena respektoval a Robb sám měl na severu respekt, takže se po následujících zhruba třicet let dařilo žít v míru a postupně vracet Westerosu klid. Robb vládl Severu moudře a jeho kraj i jeho rodina vzkvétala - se svou ženou Talisou měl pět synů - Eddarda, Torrhena, Brandona, Martyna a Rickarda.

1


↑ navigace

Záložková navigace