Přes temné pláně (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Přes temné pláně

Pán Jeskyně:

Tyky

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Existují dvě království. Království světla a temné pláně. Mezi nimi vede velká zeď, oddělující svět lidí a svět démonů. Jenže ve světě démonů, přízraků a příšer se nachází pramen mládí, který vladař lidí chce. Již hodně výprav selhalo, a tak dal na radu svého věštce a nechal jej vybrat speciální výpravu. Hvězdy rozhodly a na koho ukáže věštec, tak ten bude muset vyrazit na nebezpečnou cestu ve jménu vladaře.

Klíčová slova:

18+, démoni, fantasy

Jaké hráče:

Zamluveny 4. Stále jedno místo volné.
1) Jenom hráčky.
2) 18+ nevím ještě, co přesně budou hráčky chtít, ale je lepší se přizpůsobit a mít to jištěno předem
2) Postavu bych chtěl nějak zajímavou. Může jít o kohokoliv, koho mohl mudrc vybrat. Od královy dcerky, selky, kouzelnické žačky, po kohokoliv. Ty budou muset na výpravu
3) Kouzla a schopnosti nastiňte v životopisu, házet si budu já tajně a uvidíte, jak to vyjde

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (1/5) clarimondea

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1

Erinye - 21. května 2019 08:59
Erinye

//Také se s vámi už rozloučím,
děkuji za (byť krátkodobou) spolupráci a hru, mějte se dobře a příjemně ...

rafaela - 16. května 2019 12:26
rafaela

//Já se omlouvám, ale nakonec to asi nějak opustím, moc mi nesedne čistě holčičí hra.

Erinye - 15. května 2019 22:12
Erinye

//Nevíte někdo jaká je prognóza do budoucnosti?

(jsem psala té čtvrté plánované hráčce, jenž by se měla přihlásit, jenž je dle PJ objednána, ta mi ani neodpověděla na poštolku - takže netuším co od ní čekat) tady u nás se to trošičku zaseklo na reakci mezi námi (což v pořádku, asi jsme dost probrali co se dalo než nás PJ posune) a tak nevím, zda PJ čeká na další hráčku, co nekomunikuje, na nás? Nebo my na PJ nebo máme vyhlášené prázdniny? :)

Lissuin - 4. května 2019 17:41
Lissuin

Pohlédnu žene či dívce do tváře:"Ano přesně tak máš pravdu..moc mě teší".. Pocházím z Lesního králostvi, ale bydleli jsme nedaleko..Jelikož nás vyhostili popravdě kvůli mému narození.. Jsem jinou rasou nez muj otec.. Bohužel jako mála přišla o matku i otce..Díky prosbě matky a radě od ní. Našla své nové místo u temných elfú.Jednak našla jsem je díky mapě a měsíčnímu kamenu..Zde jsem naučila i měsíční magii. Taky tetovaní,ktere mám na ruce?

Původně jsem chtěla vrátit tyto dvě věci mohli nám pomoct nájít případně přenocování či doplňění zásob. Páč vím,že jsou hluboko žijí v lese. Bohužel jsem si zkomplikovala,že nemužu nic vzít.. Smít požadat jestli by jsi mi nemohola vzit nějaky věci (luk a sipy,dyky,foukacku+ sipky,dyky,teplejsi deky i obleceni+jidlo,kresadlo)..

Podivam na Fey a zkusim se ho zeptat v myšlenkách:" jestli by nám nějak nepomohl sehnat věci.. a šli dát nějak na koně..prosím"

Erinye - 4. května 2019 14:44
Erinye

Její oči se trochu rozšířily a pohlédla na ornamenty ozdobující dívčiny kyčle s neskrývaným udivením a poté i snad zděšením, či spíše něčím co možná nebyl strach jako bázeň, jako spíše nedůvěra v skutečnost, vidět něco takového zde, tady, na vlastní oči a v těchto podmínkách. Necítila strach, snad znepokojení, možná? Jakoby se dívala na něco co znala, ale bylo to pokřivené, ne podobné obrazu v zrcadle, ale spíše odrazu na hladině když do ní tančí kola od vhozeného kamene, či sledujete svět skrze rampouch jenž vše převrací, prolíná a kroutí do podivných tvarů. Její magie byla o partnerství dvou skupin, spříznění a magie dívky o paktu podřízení a vlády a spoutání. Bylo to tak rozlišné jako oheň a voda, země se vzduchem, život se smrtí? Ale přesto je něco spojovalo! Obě dvě magie byly o jakémsi partnerství, ve kterém bylo potřeba dvou partnerů, spojenců, nebo pána a kmána, dvou z dvojice. Proto byla jejich magie tak vzdálená a přitom tak blízká! Možná proto ji to tolik fascinovalo, i znepokojovalo zároveň?

Kývla. Nepoznávala konkrétní magii, ani její síly, ale chápala alespoň náznakem, více nežli by člověk neznalý magie si mohl troufat říci "Poutáš v sobě mocnou magii aby ti sloužila?" Pronesla a zadívala se poté dívce do očí, jakoby čekala, že jí odpoví jasněji. Ale to se nestalo.

Usoudila, že děvče nehodlá o své magii a znacích na svém těle mluvit. Vlastně se ona sama divila, že ona byla ta, která alespoň zdánlivě vedla rozhovor, jak si v duchu říkala. Málokdy tak otevřeně a dlouho hovořila s lidmi mimo svůj kmen, nebo bažiny, či pokud k tomu nebyly skutečně nutné okolnosti. Avšak, nadruhou stanu, jaké jiné okolnosti by mohly vést k seznámení, že s dívkou možná bude tvořit skupinu, která se mezi sebou naposledy uvidí naživu?

Jakmile děvče zkřilo ruce na prsou, brala to jako záminku k ukončení hovoru o tématu, že z ní už žádnou informaci nedostane, vlastně souhlasila, když k tomu ona sama dodala, že proto není vhodná doba ani místo. Tedy, jindy a jinde. "Chápu." Utrousila s pohledem okolo sebe, jakoby i na ní doléhalo toto místo tak, že by byla ráda někde jinde.

To už však děvče přešlo k tématu, byť přímo nenařčenému, o tom, že věřit se nedá nikomu. Souhlasila, byť by to znamenalo, že i slepá důvěra by neměla tedy platit mezi nimi navzájem? Pohlédla směrem kde byl Fey. A lehce pokrčila rameny. "O strážcích Velké zdi mnoho nevím, šedí s nima většinou jen obchodují, za plodiny které v bažinách nemáme, za ryby a byliny nebo dřevo." Pronesla na vysvětlenou, byť to byla vesměs obecná a asi nepříliš užitečná informace.

...

Poté co se rozhlédla po okolí, okamžik hleděla k náměstí kde na jednom z vyvýšených kamenů seděla dívka, snad zaslechla její jméno jak se bavila s jejich průvodcem. Lissuin pomyslela si, zaslechla li její jméno správně. Poté pohlédla na Gersemi. "Asi bychom si měly vyzvednou zásoby ne?" Pohodila hlavou v trochu koketním či snad dokonce pobaveném posunku a s výrazem na obličeji, snad dokonce šibalsky? Mající něco v plánu. "Neřekla bych, že nás mají zásobit oni. Sami nevypadají, že mají na rozdávání?" Ukázala pak na Feye, a několik mužů v obdobném stejnokroji. Odmlčela se. "Dorazit tam máme až nanoc, co zásoby na dnešek, cestu a tak, tak bychom si asi měly vyžádat co nám slíbil ne? Každý kousek se nám může hodit." A poté si povzdechla. Jakoby její plány shořely příliš rychle, jako troud, hterý vzplanul mocným plamenem, ale nikdo na něho nepřiložil, aby pramen pokračoval. "Vyznáš se tady? Kde seženeme jídlo, zásoby, nebo deky, lano nebo věci na rozdělání ohně?" Pronesla, jako by neměla většinu z těchto věcí již svých. Málokdo opouštěl bažiny, nebo vůbec vesnici, aby s sebou neměl zásobu troudu, křesadlo, nejméně tesák a podobné pomůcky přežití. Ale ač by nešlo o krádež, věci jim byly přeci přislíbeny, nejspíše s každou věcí navíc zvyšovala i své šance na přežití a jejich užitečnost v nadcházející výpravě. Asi myšlenka *poberme co můžeme* dostala nový rozměr, pro případ, že se ocitnou za zdí dost možná odkázány jen na tu trošku, kterou s sebou ponesou.

...

Načež se vydala (pokud ji Gersemi nenasměruje jinam)(nebo PJ) do středu náměstí, ke kamenům na kterých seděla Lissuin. "Já jsem Vëira, ty jsi Lissuin že?" Pronesla, byť to bylo samozřejmé. "Už máš všechno připraveno?" Pronesla, třebaže bylo těžké určit, zda to je více obdoná otázka, nebo mateřské se ujištění?

rafaela - 3. května 2019 06:46
rafaela

Usmála se, spíš pro sebe. Tak takhle to tedy je. Síla její nové společnice je čistá, plynoucí ze spojení s přírodou, je to dar výměnou za přízeň. Líbí se jí třpytivá vážčí křídla i další ozdoby, vyjařující příjemně přímočaře, k čemu slouží. Líbí se jí samotná podstata té vazby.

"Ne, není to o přízni, je to o boji a spoutání, podřízení."

Odpověděla jí a aniž si to uvědomila, znovu konečky prstů zabloudila k vypálené jizvě. Jako vždycky, když o nich mluvila, začalo ze značek stoupat lehké brnění, chvění... pro jistotu založila ruce na prsou.

Zálibně a bez jakéhokoliv ostychu pozorovala, jak se Vëira protahuje. Líbí se jí pružnost a uvolněnost v jejím pohybu i svaly, které se jí napínají pod kůží. Sama by si ji sice nejspíš nikdy za přítelkyni nevybrala, z velké míry i proto, že pro ni navazování vztahů se ženami nebylo nijak přirozené, ale teď je ráda, že při tom, co přijde, bude mít po boku někoho schopného.

"Vím. Ale to je na delší povídání, někdy jindy, někde jinde."

Věnovala jí další úsměv s letmým pohledem na Feye, aby naznačila, že s ní informace sdílet neodmítá, ale už tak toho řekla nebezpečně mnoho a jakkoliv se Fey zdá jako milé neškodné štěně, věřit se nedá nikomu.

Erinye - 1. května 2019 22:47
Erinye

Odpověď přišla z jiných úst než očekávala, snad možná však byla povolanější nežli mladíkova, protože s odpovědí neváhala a vysvětlila jí situaci rázně a jasně. "Tak to tedy je?" A ač to zaznělo jako otázka, nejspíše jí to stačilo k tomu aby Fey nemusel svoji odpověď vícero rozvádět. Stějně o koních něvěděla tolik, aby si mohla ověřit slova jeho, stejně jako její.

Zdálo se jí jakoby se dívka však odpovědí ponořila do svých myšlenek, hleděla nepřítomně do dálky, či snad hluboko do sebe. Několik úderů srdce čekala a pak se nadechla aby pokračovala v navázaném rozhovoru. Třebaže se zdálo, že právě o téma dělby a postarání se o sebe navzájem děvče nijak neznepokojovalo. Jednou svojí částí to chápala, i na blatech platilo, že kdo se nedokáže postarat sám o sebe je stracen, ale také věděla, že jako kmen, rodina, skupina se šedí spoléhají jeden na druhého aby v oněch místech přežili. A ony se budou nějspíše muset spolehnout na sebe, aby přežily, alespoň některé z nich.

Naštěstí další téma se zdálo, že děvče oslovilo, když zmínila její ozdoby. Už když jí spatřila poprvé soudila, že to pro ně bude společná řeč. "Ano, aby jsi získala přízeň sil které chceš ovládnout?" Pronesla běz skrupulí a ukázala na lebku na svém rameni patřící patrně sově. "Proti příchodu temnoty." A poté poté ramenem pohodila, vlastně jen zakroužila tak, že křídla vážek umě nalepená nejspíše smolou hodila několik duhových záblesků. "A na její rozehnání." Vysvětlila, či se o to pokusila, zda dívka pochopí co myslela.

Poté však už jen sledovala její pohyby, jak bříšky prstů potují po jinak jemné peti, až se dotknou jizvy. Určitě mající nějaký zvláštní význam a účel, jinak by si ji nenechala na svém těle udělat. Musí to být silná magie, pomyslela si, když jí drží na svém těle!

Nechápala sice význam toho slova, ale zněla v něm podivná moc, emoce, kterou však nedokázala přiřadit. "Rytuál tvého kmeno musí být velice zvláštní a mocýě, když ho nosíš na těle a říkáš že je komplikovaný." Uzavřela prohlížení jejích beder, aby nepůsobila přespříliš zvědavě a drze, spíše dotěrně, když dívka sama se o magii vyjádřila jen velice neurčitě a nespecificky. Chápala to. Na bližší seznámení a poznání jistě nadejdou vhodnější chvíle.

Protáhla se, svírajíc obě dvě ruce nad hlavou, vystavujíc tak na odiv vypnutá prsa a bříško při každém nádechu. Jakoby se konečně mohla volněji nadechnout oproti stísněné atmosféře jenž panovala v hlavním sále, třebaže byl tak obrovský, že by se do něho vešla celá její vesnice. "Víš něco o tom místě?" Pohodila hlavou až jí vlasy zaplály jako měděné plameny v ohništi do kterého někdo přihodil suché chvojí. Onen pohyb mířil jižním směrem. K hranici. Patrně soudila, že dívčiny znalosti o onom místě nekončí jen u koní. Třebaže šedí o bažinách na jihu a hranicích vědí dost, vždy je dobré si vyměnit postřehy a znalosti, zvláště závysí li na tom vzájemný společný osud.

rafaela - 1. května 2019 22:18
rafaela

Lehce, bezmyšlenkovitě zavrtěla hlavou.

"Ne, koně to na Temné moc nezvládají, pokud se tam nenarodili. A takových je málo a jsou vzácní."

Na pár chvil se pak ponořila do vzpomínek, na... Tehdy. Co se asi stalo s koňmi? Nějací tam přeci byli. Je zvláštní, jak vzpomínky jen pár let vzdálené mizí v mlze, jako by se to všechno odehrálo někdy dávno, někomu jinému.

První otázku slyší jen napůl a úplně jí vytěsní. Je jí vcelku jedno, co Lissuin dají nebo nedají. O věci se připravila sama svou nevymáchanou pusou, žvaněním bez rozmyslu. A pokud si nedokáže získat vybavení na cestu, možná je vážně tak neužitečná jak vypadá. Nemůžou přežít všechny.

"Hmm? Rituální ozdoby?"

Jemně se konečky prstů dotkne značky nad levou kyčlí, přejede po vystouplé jizvě. Vybaví si všechny výmluvy - ozdoba, pozůstatek po mučení, nevím, nepamatuju se... A bohové ví proč najednou řekne pravdu.

"Ne, žádné ozdoby. Jsou to poutací znaky. A jejich moc je..."

Zatne ruku v pěst a kousne se do rtu. Poprvé vypadá maličko rozrušená, vyvedená z míry, snad dokonce nervózní. Pak dlaň povolí a když k Vëiře vzhlédne, už je zase úplně klidná.

"Je komplikovaná."

Erinye - 1. května 2019 21:41
Erinye

Scéna která se odehrála v trůním sále ji pouze utvrdila v tom, že nepočítat se k členům tohoto království byla nejmoudřejší volba jakou kdy šedý lid učinil. Možná za šílené a nelidské počínání mohla choroba těla, stáří krále, ale více a více v ní bujela myšlenka, že to je spíše nemoc mysli a duše, a rozšířila se a nakazila už nejednu mysl v okolí. Byla ráda, když konečně mohla vyjít z ohromného sálu, takže ji nemusel nikdo pobídnout do jediného kroku. Teprve venku si trochu uvolněneji oddechla. "Mám z toho špatný pocit." Pronesla ke dvěma svým společnicím, třebaže se ještě neznaly a nepředstavily. Osud je dal nějakou zvláštní náhodou dohromady.

Nežli se však mohly ženy a dívky (pardon, nevím jak vás oslovovat kvůli věku, dyštak mi napište) blíže seznámit, už si je slovy o přebrání odchytl jeden z mužů šíleného krále, neboť jen šílenec by nechal takovouto výpravu proběhnout a vydat se do oněch míst.

Pohlédla na něho, poznala jeho uniformu, vrkoč který někdy šedí vídaly na Velké hradbě, jako členy hlídek. Lišil se od ostatních vojáků zde svojím označením nepřehlédnutelně. Přesto jeho názor, vlastně otázku nekometovala. Pouze kývla hlavou. A pronesla své jméno. "Vëira." Jen poslouchala, tedy až do okamžiku, kdy zazněla zmínka o cestování k hranicím na koních.

Při té jeho otázce se pak zachvěla, trochu snad jakoby byla zaskočena ze zálohy, nebo vylekána nějakým strašákem. Nu, dozajista už někdy na koňském hřbetě seděla, ovšem sedět párkrát za život na koňském hřbetě a umět na koni jezdit, jsou přeci jen dvě rozdílné až protilehlé strany mince. A pravda, na blatech vlastnil koně málokdo a i tak se jednalo spíše o místní zakrslou odrůdu, o dobré dvě hlavy nižšího a baculatého koně s dlouhou hřívou a rousy, kterému se přezdívalalo po celém království měchatý pony. "Já moc ne. Na koni." Pronesla a pohlédla na mladíka, jako by čekala, že jí nabídne nějakou alternativu dopravy, i když se asi nezdálo, že by to bylo možné.

Naštěstí podle jeho slov to k Hraniční zdi mělo být jen na necelý den cesty, koňmo. Ovšem neslo to s sebou nebezpečí, že by i cestu za zdí mohly, nebo měly absolvovat koňmo? Mimoděk se otřásla. Asi ji to napadlo. Ale pak se uklidnila. "Nedají nám koně i na cestu tam, že?" Určitě myslela za hradbu, do světa démodů, Temných plání. Patrně si však i sama odpověděla. Při tom co slyšela a dokonce vidouc zažila jako chování krále a jeho pomocníků na nich samotných, vlastě mohla být ráda za trochu proviantu a dalích zásob. Koně by jim na takovou cestu určitě nedaly. Dobře pro ni. Ale, má se z toho vlastně těšit, nebo to brát jako předzvěst ještě horších věcí příští?

...

Poté pohlédla na své dvě společnice. Zaslechla předtím jméno ženy s perllovými korály, jmenuje se Gersemi. Nejspíše i ona zaslechla její jméno. Ale přesto jej zopakovala. "Jsem Vëira, z Mohylových blat, z šedého lidu." Dodala na vysvětlenou a pohlédla ji do očí a následně se otočila i k druhé dívce. Pousmála se. "Myslím, že nechtěly slyšet pravdu." Pronesla k dívce jenž si šla sednou na vysoký kámen na námestí s tím, že tam na nás počká. Asi to koulo, nebo co to bylo ji dalo pořádně zabrat. Vrátila se pohledem ke Gersemi a Feymu. "Říkal, že jí s sebou nic nedají?" Pohodila poukazujíc očima a bradou na odcházející dívku, jako by se ptala, co s tím tady mohou udělat? Jít na výpravu bez výbavy, to je nejen sebevražda, ale ohrožue to i ostatní, je, kteří by šli s ní. Snad by jí vybavili strážci hranic, nebo by každá z nich mohly pořádat o více vybavení a pak se rozdělit? Nápady měla ale nebyla s jistá toho, zda se ujmout vedení, nebo vůbec se starat o věci, věci které nejsou věcí šedých. Po staletí to bylá dobrá zásady jenž její lid doržoval. Měla na jazyku už připravené to, že by měly vyzvednou tu třetí, a vypadnout. A o výbavu se pak nějak snad postatat. Když si všimla, že jí Gersemi sleduje a prohlíží si ji s úsměvem. I ona si jí konečně mohla lépe prohlédnout, než zběžně v sále království. bezděky se zadívala do dekoltu, ale mohla za to více než zvědavost prostě jen ta látka a její všetečný střih. Prohlédla si korále a pak sklouzla dolů na dívčiny boky a po pažíh vzhlédla pohledem vzhůru. "To jsou rytuální ozdoby? Jejich moc neznám?" Prohodila se zájmem. Třebaže jistou mocí kterou oplývaly se nemusela zabývat, bala jasná a týkala se mužů, i některých žen a magie k ní nebylo moc třeba.

rafaela - 1. května 2019 21:13
rafaela

Křivě se na Lissuin ušklíbla a zavrtěla hlavou.

"Obdivuhodný talent pro konstatování očividného. Je skvělé mít za
společníka někoho tak moudrého."

Pak se obrátila na Feye. Přelétla ho krátkým hodnotícím pohledem a usmála se, vlídně, zdvořile, i když nepříliš zaujatě.

"Jsem Gersemi, dcera Jannike. Umím jezdit na koni a mám dojem, že čím dříve vyrazíme, tím lépe. Veřejného divadla mám tak akorát dost."

Nakonec zakotvila očima na té poslední. Teď už nebylo potřeba hrát hru na diváky a předstírat povýšenou znuděnost. Beze spěchu klouzala pohledem po jejím těle, po kombinaci praktické zbroje a rituálních artefaktů, na chvilku obdivovala netypickou barvu vlasů, a pak jí konečně pohlédla do očí a slabě se na ní usmála.

Lissuin - 1. května 2019 19:29
Lissuin

Moc mě těší Fey..jmenuju se Lissuin..Přátelé mi říkaji Liss.. Nebuď z toho smutný, že musíme na cestu.. No jo,už tu neni ani nic lidskeho u krále..Řekla bych, že to tu vede všechno ten rádce..Když ho neposlechneš brzo se hold dostaneš pod kytičky.. Počkám na Vás na náměstí.. Sednu si na vyšší kámen..pozoruji okoli

Pán Jeskyně - 30. dubna 2019 20:11
Pán jeskyně Tyky

//Jinak ale hrajte právě proto to tak mám, abyste mohli hrát, než se Swarty připojí.

Pán Jeskyně - 30. dubna 2019 17:56
Pán jeskyně Tyky

//počítám ještě se Swarty :)

Pán Jeskyně - 30. dubna 2019 13:59
Pán jeskyně Tyky

Většina lidí ztichla, když dívka se pokusila něco říci ohledně toho, aby král něco dělal. Voják se už hýbnul, že jí udeří zezadu, aby si uvědomila kdo je a s kým mluví, ale rádce hýbnul rukou. Zastavil se. V tu samou chvíli by bylo slyšet spadnout špendlík na zem. Rasputin kráčel pomalu po schůdkách. Svou výškou přesahoval většinu osob stojící v hale. Postavil se před drzou dívku, jenž přesahoval o hlavu. Hleděl na ní svým uhelným pohledem. Elfka se nemohla pohnout. Nevěděla proč, ale tělo neposlouchalo. Dlouhán stále hleděl a pak ji chytil za bradu, aby věděla, že je jen v jeho moci.

"Není potřeba, aby tahle nicka byla bita seržante. Vyrazí na cestu a nebude nic chtít. Pokud by náhodou se rozhodla, že bude dál odporovat její Výsosti, tak si bude pamatovat mě jako toho, který ji potrestá."

Zaznělo chladně. Kdyby se pohnul a udeřil by, tak by se nemohla ani bránit. Prostě by se nepohnula. Voják jen přikývl. Pak se dotyčný otočil a tělo se znova hýblo. Tehdy se vrátil na své místo.

"Odveďte je, aby se připravili na cestu."

Tím ukončil debatu a mávl rukou, takže vojáci nejdříve ukázali, ať se hýbnou, ale pokud by nechtěli, tak pošťouchli. V případě Liss do ní i dloubli, aby se posunula. Přeci jen se jim nelíbilo jejich chování.

Netrvalo dlouho a vešli jste na náměstí. Zde se pohybovalo několik osob v bílém oblečení. Takzvaní Strážci zdi byli odvedenci, jenž museli chránit hranice, aby žádný démon nemohl přejít do Království světla. Tyto jednotky se označovali povětšinou znakem kříže jakožto základního symbolu podobného meči.

"My už to tu přebereme"


Zaznělo odněkud od pohybujících se postaviček. Středně vysoký mladík se špinavě blonďatými vlasy, modrýma očima a úsměvem se podíval na vojáky. Ty se na sebe podívali a po pokrčení ramen se zdekovali.

"Hrozný co? Mé jméno je Fey a budu na vás dohlížet, než dorazíme ke zdi. Díky tomu, co máte za úkol, tak se vám pokusím zpříjemnit vaší cestu, jak to jen půjde. Bohužel máme jako jednotka jen minimální možnosti, takže se dopředu omlouvám za nepohodlí. Navíc za hodinu vyrážíme, abychom navečer byli na hradbách. Umíte jezdit na koni?"


Optal se mile na dívky a očekával odpověď. Vypadalo to, že je mu líto, že dalšího člověka posílá za hradbu.

Erinye - 29. dubna 2019 20:52
Erinye

Okázalost výzdoby a nádhera královského sálu na ni nezapůsobila tolik jako samotná velikost stavby. Pohlédla vzhůru nejspíše v očekávání, že uvidí modré nebe místo kamenného stropu, jakoby nevěřila stavitelům jenž by dokázali uzavřít tak ohromný prostor do obyčejné stavby. Určitě tudy procházela poprvé, jak prozrazoval její krok natáčející se tu na jednu tu druhou stranu. Stavitel tohoto místa by měl být hrdý neb v ní vzbudil přesně to, co se od jeho díla očekávalo. Údiv.

Teprve jistá nedočkavost a pobýdnutí do zad ji přinutilo se přidat ke skupině která se nacházela tou dobou již několik kroků před ní. Zběžně na ně pohlédla a učinila několik posledních kroků aby jim byla naroveň, stojíc vedle dívky (ženy) s perovým provazcem jako korálemi kolem krku. Zaujala ji a věnovala ji trochu více z okamžiku, kdy si vše prohlížela jak natáčela hlavu v pok po společnicích a zase zpátky. Přejela od dekoltu s perlami a několika kůstkami vzhůru po tváři, k vlasům a zastavila se na ozdobách ve vlasech které byly z vpletených per. Co si pomyslela? Možná má s touto dívkou dívkou něco společného, neboť si mimoděk přejela po vlastních ozdobách z vypreparované lebky a ozdobných pračích per na levém rameni, jakoby z něho chtěla snad odehnat neposednou vážku, jenž ale nemohla odlétnout, neboť to byly jen její křídla co se třipytily jako ozdoby v onom místě, odehnávající zlé duchy temnoty.

Dívka mlčela, stejně tak ona, proslov ji příliš nezajímal, byť z něho vstřebávala a sbírala ty nejdůležitější informace. Vnímala to nejpodstatnější, *"král něco chce"* a *"král něco přikazuje"* pro šedý lid to nebyl žádný král, nikdy pro ně nic neudělal, a ony nikdy necítili potřebu ani touhu mu sloužit nebo bít věrní. Tak jako se zbitek království stranil šedých z bažin, tak se šedí z bažin stranili ostatních z království, za jejich členy se vlastně ani nepovažovali. Bažiny, svět sám pro sebe. Král se o ně nikdy nestara, ale pokud po nich a z nich něco chtěl chtěl, najednou to byl král co poroučel, rozkazoval, vlastnil. Neměl pro ni větší cenu než jakou měl pro kohokoliv z království cenu kdokoliv z šedých v bažině. A ač to možná nebylo vidět v jejím postoji a pohledu. Stále i při nejpozitivnějším nazváním to nepůsobilo jinak nežli jako naprostý nezájem.

Pohlédla na rádce, poté co dokončil svůj monolog, při jeho proslovu mu nevěnovala pozornost, jakoby člověk více prozradil více o tom co řekl, ale i to tom jaký je a co si myslí až poté co domluví, než okamžiku když mluví. Teprve tehdy ji zajímal. Ne připravený projev a chování, ale chování poté, až všichni budou v myšlenkách toho co právě co slyšeli a on se bude chovat přirozeněji. Ovšem v tom se ozvala druhá dívka (žena) z jejich skupiny. Překvapilo jí to. Málem s sebou trhla, jakoby to nečekala. A dokonce se naklonila vpřed přes dívku s perlovíma korálema, aby na ní lépe pohlédla. Nechtěla jí dávat žádné rady. I když jich v mysli a nejspíše i na špičce jazyka měla několik, o čem svědčily i pootevřené rty. Ale nejspíše jich pak většinu spolkla. I když tichá připomínka "Myslím, že lidského už v nich moc nezbývá." Jakoby potichu vyšla s výdechem a nebyla spolknuta tak důsledně, aby ji dvoje nejbližší uši neslyšely.

Lissuin - 29. dubna 2019 20:15
Lissuin

Dívám se okolo sebe a zároveň pozoruji okolí sebe. Nenápadně se kouknu směrem ke dveřím jestli jsou odemčené a otevřené.? Kolik u nich stojí stráží?. Jestli cestou smerěm ke krali nezpatrim někoho,kdo by tam jako by nepatřil..Potom ješte nevím jak jsou na tom okna..Poznám nějaký nápis na zemi?

Před králem..se postavim a nedivam se mu zpříma do očí..Jenom si vyslechnu proslov toho radce..

"Vaše jednání je hrozné a nelidské..takhlec nás do něčeho nutit takového a vyhrožovat ješte smrtí"

"Pokud se Vám to nelíbí,že se bojíte toho ,abychom Vam nemohli utéct nějak.Tak doplňte naší skupinu Vašimi lidmi"

"Vraťte nám naše všechny osobní věci,zbraně,jídlo.." Postavim se dám ruce křížem před sebe pro jistotu..

rafaela - 29. dubna 2019 10:04
rafaela

Kráčela sálem, jako by jí patřil. Vzpřímená, přezíravá, skoro znuděná vším tím rozruchem. Nevšímá si ostatních po svém boku, nezajímají ji o nich víc než král, kterému věnuje jen letmý pohled a znechucený úsměv. Porozuje rádce, toho, který ji povolal, vpíjí se do něj očima, na rtech zamyšlený křivý úsměv.

Pro tento den si oblékla košilku z tenounkého bílého batistu, rukávy vyhrnuté nad lokty, cípy košile svázané do uzlu pod prsy. Sukni spuštěnou nízko na boky, sešitou z kousků hedvábí, brokátu a jemného aksamitu v odstínech rudé, na jedné straně dosahující až ke kotníku, na druhé končící nad kolenem a v rozparku odhalující stehno. Široký opasek ze zlatých kroužků, na krku šňůra z říčních perel několikrát obtáčející hrdlo a spadající až na nahé břicho, několik zvonících náramků na každém zápěstí, v rozpuštěných vlasech zapletené korálky a barevná pírka. Úsporný oděv odhaluje podivné znaky kdysi vypálené žhavým železem na jejím břiše těsně nad kyčlemi, pod klíčními kostmi, na zápěstích. Nikde žádné zbraně.

Proslov skoro neposlouchala a na otázku nijak nezareagovala. Proč také? Tohle je jen divadelní představení, úvod pro diváky před skutečným začátkem příběhu.

Pán Jeskyně - 28. dubna 2019 09:21
Pán jeskyně Tyky

Svítá. Dnes 28. světna roku 775 temného věku. Král David VIII Trijmanos stárne a tuší, že jeho doba přichází. Za svůj život vyzkoušel snad všechny možné léčitele, mastičkáře, šarlatány a kouzelníky, aby odvrátil smrt, ale ta se blíží a klepe na jeho dveře. Jedinou jeho nadějí je pramen mládí, který se ukrývá hluboko v území démonů odděleném od říše lidí velkou stěnou. Již tam poslal mnoho družin, mnoho schopných mužů, aby mu jej přinesli, ale nikdo se nevrátil.

Nedávno se však všechno změnilo. V zimě tohoto roku na hrad přišel věštec jménem Rasputin. Starý muž, který dokázal pomoci vladařovi a aspoň drobet odvrátit jeho stáří a choroby. Vyprávěl, že viděl ve hvězdách, že pokud vyšle specifickou sortu osob, tak ony mu přinesou vodu z pramenu.

A to nás dovádí právě k tomuto jarnímu dni roku 775, kdy vychází výnos, aby pět dívek specificky určených vladařem za ním ihned vyrazilo. Dekret nerozlišuje jestli dotyčná je královského rodu či pouhá služka, nerozlišuje věk jestli je už to žena či ještě napůl dítě. Nerozlišuje ani, jestli je mocná či slabá. Hvězdy rozhodly a dané osoby prostě půjdou.

Vojenské jednotky tak doprovází pět dívek do hlavní haly sálu. Vojáci v černých uniformách se znakem slunce: symbolem říše, kráčí automaticky bez kouska citu. Pokud by náhodou dotyčná zastavila, jsou připraveni do ní šťouchnout, aby se pohla. Zde se s nikým nemazlí. Je to rozkaz krále a pokud by se někdo vzpíral, tak jej k němu dovlečou i násilím.

Velký královský sál je nádherný. Všude se blyští zlato a drahé kamení. Dvořani v sametu a hedvábí tmavých barev. Všichni s hlavou skloněnou, aby se na příchozí nemuseli dívat. Nikdo nevěří, že se tato výprava vrátí. Nikdo se nevrátil a toto je jen další bláznivá snaha krále, aby nezemřel. Vzadu na obrovském trůně vypodobněném slunci sedí starý muž. Vypadá jako by byl nad hrobem. Vyzáblá postava zabalená v hermelínu, ale oděná do černého roucha vyšívaného zlatou nití. Obličej je propadlý skoro již bez vlasů, a ty co zbyly jsou bílé jako sních. Jediné co ještě nevypadá nad hrobem jsou šedé oči. Chladné šedé oči plné strachu z té s kosou, ale i nelítostnosti k osudům těch, co obětují život za jeho ideál. Úzké rty vytváří jen hubenou škvíru v rovné čáře. Nikdo z lidí si nepamatoval kdy se naposledy smál a jestli to vůbec uměl. Hubené kostnaté prsty pevně držely opěradlo. Snad chtěl se udržet v rovné hrdé poloze.

Vedle něj stojí druhá postava. Rasputin. Vysoký muž kolem čtyřicíti oděn do obyčejného černého oblečení též vyšívaného, ale jen decentně, zlatou nití. Na hrudi znak slunce: Odznak rádce. Narozdíl od krále měl dlouhé havraní vlasy bez jediného stříbrného vlasu stáhnutého do ohonu. Oči barvy uhlíků se zapíjely do každé příchozí, jako by se snažil zjistit, jestli jsou to opravdu ony, ty co určil. Pod hustým plnovousem nebylo poznat jak se tváří.

Nastoupili jste do řady pod schody k panovníkovi. Malý mužík s pergamenem v ruce se postavil na první stupínek, aby byl buď nastejno s nejvyšší dívkou, nebo vyšší než ta nejnižší z vás. Mohlo mu být tak třicet možná méně. Stejně jako většina služebnictva oděn do barev její výsosti.

"Ehm Ehm"

Odkašlal si.

"Jeho Výsost milostivý král Království světla, regent Kudlančí říše, guvernér barbarských zemí a ochránce elfí říše. Nejvyšší posvědcený církve Bandorgovy jakož i jejím hlasem a nejvyšším generálem vojsk svaté říše vás pozval, aby jste jeho jménem nalezly pramen mládí. Podle legend je na severozápadě za zdí u nejvyšší hory daného území. Na cestu dostanete vše, co podle vás bude nutné, aby jste překonali cestu. Pokud to bude v jeho moci a jeho rádce to potvrdí dostanete vše, o co si řeknete...."

Vojáci se lehce ušklíbli. Každý věděl co to znamená. Jídlo tak na týden, měch s vodou, možná s vínem. Něco na spaní, aby neumrzly. Nějaká zbraň snad, křesadlo a případně pochodně či lampa. Víc vladař nedával. Herald však pokračoval.

"Pokud uspějete, tak se stanete mocnými a král se vám odmění tak, jako ještě nikomu žádný panovník před ním. Pokud ale selžete a vrátíte se bez pramene, či snad se pokusíte utéct, tak zemřete smrtí tak bolestnou, že ještě žádný smrtelník ji nezažil...."

Byla to pravda. Podle některých využíval pro to král speciální krvavou magii, aby případné zrádce našel rychle a vytvořil taková muka. Prý takový člověk byl nalezen v jedné vesnici. Zbláznění a škemrající o smrt, kterou mu však žádná rána nedala. A tak trpěl další měsíc, než kouzlo pominulo.

"Bandorg s vámi. Nějaké dotazy Vyvolené?"

Dokončil herald a sroloval list pergamenu zatímco ustoupil, aby lépe mohl panovník na vás vidět společně s jeho pobočníkem.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)