Příběhy jednoho blázna. (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Příběhy jednoho blázna.

Pán Jeskyně:

Stenly

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Univerzální jeskyně pro sólové hry a postavy.
One-shot příběhy na ukrácení čekání.

Klíčová slova

Tato jeskyně nemá nastavena klíčová slova.

Jaké hráče:

Hráči jsou domluvení.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (1/1) Akasha

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3 4 ... 8 ⇒|

Alina Lupei - 11. října 2018 10:06
Alina Lupei

Všechno mi to připadá jako jeden neskutečný sen. Nejdřív přiznání návštěv na kontaminovaném území, pak rozmluva s hlodavcem, vlastně řasou. Jeden by z toho potřeboval psychiatrickou pomoc.

"Já seděla," vypadlo ze mě rychleji, než zafungovaly mozkové buňky. Naslouchám mu a nepřerušuju jeho vyprávění. Všechno to začíná dostávat nový rozměr, dílky puzzle do sebe začínají zapadat a dávat smysl.

"A po mně chcete, abych zabránila tomu použití? Ale jak?" Věnuju pohled Corneliovi i řasokryse. "Já vám... pomůžu ráda, ale jakou já můžu mít šanci mezi těma všema vojákama? Arés bude přece dobře střeženej a ..." Znovu zabodnu pohled na Cornelia. Napadně mě, že on asi tuší, jinak by mě o pomoc nežádal.

Pán Jeskyně - 18. září 2018 20:56
Pán jeskyně Stenly

Cornelius se na posteli posadí a lehce se usměje.
"Věděl že je na palubě ? Ne. Že je Dénye naživu jsem také nevěděl."
Hlodavec přeběhne z tvého ramene, přeskočí z tvé paže na Corneliovu a vidíš jak se modré žilky rozeběhnou po hřbetu jeho ruky. Po pár vteřinách se zase stáhnou. Myš se teď chová jako nadšené dítě nebo pes.
"Myslel jsem že zahynula a jsem rád že jsem se mýlil."
Pohladí tvorečka po zádech a ten se blaženě prohne.
Cornelius se ti podívá přímo do očí.
"Určitě ti ukázala co se stalo. Působivé že jsi zůstala na nohou. Já si musel sednout abych neomdlel."

"Našel jsem jí v bunkru. Její druh potřebuje k životu vodu nebo, jak to sami nazívají, hostitele. Jako třeba teď tu krysu."
Označený hlodavec kývne.
"Měli jsme spoustu času. Celé hodiny a hodiny. Já pracoval, ona vyprávěla. Zahrada pod zemí jí k životu stačila, jako by tobě nebo mě stačila k životu jediná místnost."
Dénye se začne čistit, přesně krysím způsobem.
"Propašoval jsem jí ze zamořené oblasti v jednom z našich mrtvých. Ona pomohla mně, já pomohl jí. Mrzí mně to co se stalo ale ten stroj se nesměl dostat do rukou našich lidí. A do rukou toho klauna Malwina už vůbec ne. Jeho otec při prvním pokusu zahynul, synkovi by se to mohlo podařit."
Podívá se na krysu stejně smutným pohledem jako předtím na tebe.
"Vlastně jí dlužím službu. Zachránila mi krk."
---------------------------

https://www.youtube.com/watch?v=8ZhjzBcPY7E

Alina Lupei - 11. září 2018 21:10
Alina Lupei

Tiše a skoro se zatajeným dechem ji naslouchám. "Dénye," zopakuju tlumeně. "Já jsem Alina, teda... Lupina," ani nevím, proč jí to říkám. Pořád si připadám hloupě.

"Úkryt? Jak... jak tě mohu ukrýt? Kam potřebuješ?" Corneliův dech mi chvíli nedochází. Až v momentě, kdy ho Dénye zmíní. "Ty znáš Cornelia? Byl tam?"

Napjatě ji pozoruju, než se mě zmocní podivný pocit. Prudce se na posteli otočím a zabodnu oči do Corneliových. Na tváři se mi objeví nevyřčená otázka.

Natáhnu k Dénye ruku a nabídnu jí, aby mi vyskočila na rameno. "Cornelie... vy jste... to věděl?"

Pán Jeskyně - 31. srpna 2018 13:04
Pán jeskyně Stenly

Myš se znovu dotkne tvojí ruky. Tentokrát jsou obrazy klidnější a ustálí se rychleji.
Odešli na jih. Na kontinent. My zůstali na ostrovech. Kvůli vodě.
Víš že planeta má jenom jeden kontinent. To by z přeživších dělalo vaše prapředky.
Podle vašeho .. kalendáře. Pět století.
Dlouhá doba. Dost na to aby lidé zapoměli.
Nás nezbylo dost. Dlouhá doba. Jsem Dénye, poslední.
Na nabídku pomoci se krysa, jakkoli děsivě to vypadá, usměje.
Samota není dobrá. Bylo nás bezpočet. Teď jsem jediná. Potřebuji úkryt.
Poslední otázku jsi nevyslovila nahlas ale řasa stejně odpoví.
Mechanik Cornelius .. ti věří. Já také.
Když zmíní Cornelia, uvědomíš si že jeho pravidelný dech zmizel a z šera jeho lůžka tě pozoruje pár smutných šedých očí.
-----------------
https://www.youtube.com/watch?v=DNceqb81wF0

Alina Lupei - 28. srpna 2018 08:35
Alina Lupei

Cítím se jak na kolotoči. Změť rychlých obrazů, slova, nářek. Zprvu to nedává smysl. Točí se mi z toho hlava, ale konec to začíná dávat smysl a nabývat pochopitelného obrazu.

Není pro mě prostor reagovat, nebylo by ani co říct. Veškeré mé vnímání je zaměřeno na pochopení toho, co mi krysořasa ukazuje.

A pak je po všem, nesedět, tak mě nohy asi neunesou. Stáhnu ruku a prsty promnu spánky. Musím zavřít oči a zklidnit rozbouřený žaludek. "Kdy se stalo? A co se stalo s těmi, co nemohli odejít a nemohli ani zůstat? A s vámi?" Teď se moje vědomí upnulo na řasu. "Jak... můžu já pomoct?" vypadlo ze mě nakonec tiše. Něco mi napovídalo, že Cornelius bude na straně krysořasy. Všechno je to zamotané. Musím počkat. Ale jedno mi nedává smysl.. proč si krysa vybrala právě mě?

Pán Jeskyně - 25. srpna 2018 13:33
Pán jeskyně Stenly

Krysa nenese dobře omezenou schopnost komunikace.
Potvrdí že pochází z oblasti zničeného města. Nejspíš se z toho místa dostala díky první výpravě Area.
Hlodavce přestane bavit neschopnost, ke které nebyla nikdy stvořena, a natáhne k tobě packu. Dlaň se jí slabounce zamodrá a pokryje tenoučkou vrstvou řasy.
Gesto přijmeš a natáhneš vlastní dlaň. Teplá a hebká krysí packa se opře o bříško prstu. Cítíš jak tě místě kontaktu s řasou zasvědí kůže a v náhlém návalu paniky cukneš. Lépe řečeno, pokusíš se cuknout. Tělo tě neposlouchá. Myšlení, dýchání a od ramen výš je tvoje ale zbytek je přimražený na místě.
Neboj se.
To promluvila krysa, přímo v tvojí hlavě.
Neublížím. Neboj se.
Špičku ukazováku ti obalila bledá blána ale dál nepokračuje.
V tónu hlasu, který zní trošku jako Corneliův, je slyšet radost z možnosti "mluvit".
Hlavu ti zaplaví obrovské množství alegorických obrazů v dokonalém zmatku. Jenom pomalu se začínají řadit tak, aby dávaly smysl. Hlodavec nepřestává mluvit.

Náš svět. Jsme tu sami, jediný rozum.
Obrazy připomínají nejasnou vzpomínku, navíc cizí. Modrý svět s malou špetkou pevniny.
Přišli lidé. Byli jsme zvědaví.
Rozmazaná postava člověka, sledovaná ne-lidskýma očima.
Zvědavost byla silná. Zkusili jsme .. pozdravit ?
Řasa tu a tam musí hledat vhodné slovo.
Měl strach. Utekl. Přivedl zbraně.
Humanoidní tvar, ze kterého je cítit hrozba, zaplní tvojí hlavu a po chvíli zmizí.
Zaútočil. Bránili jsme se a ... vyhráli.
Modrý nádech, jako radost z vítězství, rychle vybledne.
Chyba. Člověk zemřel. Příliš křehký. Nepochopili. Válka.
Tvoje vědomí se teď doslova koupe v odporu, hnusu, nechuti a odmítání. Cítíš i krev, smrt, smutek a vinu.
Zabíjeli nás. Bránili jsme se. Další vítězství. Poslední. Rozum se navzájem téměř vyhubil.
Malá skupina lidí, ne víc než tucet, obklopená modrým kruhem.
Zničili svou loď. Nemohli odejít. Nemohli zůstat.
Cesta za obzor na primitivním voru.
Výměnou za život přísahali že se nevrátí. Lež.
Teď cítíš spíš výčitku, podezíravost a odhodlání.

Můžeme mluvit svobodně. Neublížím ti.
Malá packa se pohne, blanka zmizí a tobě se roztřesou nohy co zase můžeš ovládat. Krysa tě pozorně sleduje.
--------------------------
https://www.youtube.com/watch?v=_4Vt0UGwmgQ

Alina Lupei - 20. srpna 2018 15:22
Alina Lupei

Jak se ukázalo, moje rozhodnutí ignorovat, že nevedu "rozhovor" s lidskou bytostí, nýbrž krysou, či snad inteligentní řasou, bylo navýsost dobré. Protože jinak by mě v tuto chvíli už dostal pravděpodobně do péče lodní psychiatr.

Otáčím listy a sleduju krysí reakce. Ta lidská gesta jsou až neuvěřitelná, odkud je asi má? Zaujme mě ale i její demonstrace střelby. "Ty stroje střílely po lidech? Zabili je?" Zkusmo nadhodím, jestli se chytám správným směrem.

"Tys tam žila?" zkoumavě ji pozoruji a přemýšlím, jak se s ní nejlíp domluvit. Je mi jasné, že to bude trvat dlouho, ale jiné východisko nevidím.

Slezu z postele a tiše kdesi vyhrabu standardní velikost papíru. Tužkou na ni velkými písmeny vypíši abecedu a položím před krysu. A zkusím to: "Jak ses dostala na loď? Kde tě našli? Tady?" ukážu do míst, kam krysa dřív ukazovala.

Pán Jeskyně - 26. července 2018 21:04
Pán jeskyně Stenly

Krysa, vlastně spíš řasa v ní, je mimořádně chápavá.
Ukazuješ kresby které ti Cornelius popsal a vysvětlil.
Město. Stroj. Ponorný člun. Reaktor ..
Hlodavec označí město a ukáže na tebe. Když si odmyslíš že je to maličká tlapka s ostrými drápky, je to lidské gesto. Ukazovák míří přímo k tobě, zbytek drobných prstů stočených k dlani.

Z hrdla vydá pár písknutí, každé další zní mimo jako když se pokouší zpívat chlapec v pubertě. Uvědomíš si že se snaží artikulovat odpověď, mluvit.
Nakonec to s otráveným mlasknutím vzdá a pokračuje.

Stroj. Prstíky s drápky naznačí vývrtku a ukážou na zem. Vrtání v zemi ? Důlní stroj ? Mechanický horník, na kontinentu je občas používají když najdou vydatnou žílu v dolech. Nedovedou myslet ale můžou pracovat v místech kde by člověk zahynul.

Ares kryse nic neříká. Dokonce pokrčí rameny. Stejně tak v případě reaktoru.

Stroje, které našla původní posádka Area na cestě do města, však pozná a zatváří se vztekle. Chvíli vypadá jako by držela zbraň a střílela z ní, potom ukáže na svou hlavu, padne na matraci a z tlamičky vyplázne jazyk.

Při listování v zápisníku si všimneš mnoha nákresů o kterých ti stařík nic neřekl. Přesto je znáš, byť v jiné podobě. Je tu nakreslená vrtule, jaké se používají na vzducholodích. Vodní turbína. Několik stránek se věnuje vyšší metalurgii a jsou plné vzorců a tabulek s poměry a teplotami zpracování.
Je tu i žárovka, jenom nemá wolframové vlákno ale tenký stonek, na kterém jsou zvláštní čtverečky. Nákres parního motoru. Zařízení pro těžbu zemního plynu a ropy. Schéma elektrických rozvodů, jejichž sítě se teprve nedávno začaly šířit mezi domy měst.

Cornelius Akker je bez pochyby plný tajemství.

---------------
https://www.youtube.com/watch?v=P_4OK7oBEYc

Alina Lupei - 26. července 2018 10:00
Alina Lupei

Tiše se přesunu k posteli a mimoděk natáhnu ruku k zápisníku. Stejně se mi ještě nechce spát, chci si ho ještě prolistovat, ale to můžu v klidu i pod dekou.

"Hm?!" ujede mi tiše, když zaregistruju krysí čumák. Váhám. Co tu dělá? Proběhla mi pod nohama? Ale nedá mi to. Netváří se nepřátelsky, ani se tak nechová. A zvědavost je prostě větší.

Opatrně si vylezu nahoru na postel, posadím se a zády se opřu o stěnu kajuty. Pozoruju krysu a chvilku si zamyšleně mnu rty, než tiše promluvím: "Šla si za mnou? Chceš mi ještě něco říct?" Sahám po zápisníku, abych si ho položila do klína.

Přemýšlím ale, jak s krysou komunikovat. "Možná najdu kus papíru a něco na psaní..." Napadne mě sehnat cokoli, na co budu moci napsat abecedu.

Radši ani nepřemýšlím nad tím, jak šíleně si připadám. Nakonec ale i zkouším něco jiného. Corneliův deník. Hledám obrázky, skicy a zkouším se krysy ptát, zdali to místo zná. "Zakývej hlavou, takhle.. pokud ano, pokud ne, tak takhle," zkouším to na ní s názornými ukázkami.

Pán Jeskyně - 17. července 2018 14:54
Pán jeskyně Stenly

Stařík už skutečně spí. V kajutě je slyšet jenom klidné oddechování.
Ve světle z chodby jsou vidět jeho boty, postavené u dveří.
Stín židle se protáhnul až k okýnku ve vnější stěně, venku je krásná hvězdnatá noc. Na tvojí posteli leží Corneliův zápisník. Vždycky ho schovává, takže tu čeká na tebe když autor nemůže.
Všechny zápisky a poznámky Cornelia Akkera jsou ti k dispozici.
Natáhneš ruku a zarazíš se, pod dekou tvou ruku sleduje krysí čumák!
Tvor si všimne že o něm víš a vyleze ven. Je to krysa z laboratoře, i v šeru kajuty je zřetelný modrý nádech maličkých očí.
--------------------
https://www.youtube.com/watch?v=ojZMT-qH3_A

Alina Lupei - 9. července 2018 14:58
Alina Lupei

Pohlédnu automaticky ke dveřím a zpět. Krysa je ta tam a já přemýšlím, jestli se mi to zdálo nebo ne. Neříkám ale nic a snažím se ani na vojáka nedívat.

Eleanoře jen přikývnu a vypadnu ze dveří. Zamyšleně se vracím do kajuty s pohledem zabořeným do země. Snažím se urovnat si myšlenky. Vklouznu do kajuty a tiše překontroluju, zda Cornelius spí. Pokud ano, neruším ho. Po chvíli váhání se nakonec rozhodnu tohle nechat až na ráno. Zalezu na svou postel a přetáhnu přes sebe přikrývku. Dlouho ale civím do stropu.

Jedině kdyby byl Cornelius vzhůru, tak s ním budu chtít promluvit hned.

Pán Jeskyně - 7. července 2018 07:18
Pán jeskyně Stenly

Krysa se opře tlapkou o ostrov který Cornelius označil na svojí mapě. Ostrov v samém středu zakázaného pásma, ten co ukrývá město.
Eleanora se nadechne k otázce když se ozve zabušení na dveře. Robert sebou trhne ale zavřel nadoraz takže chvíli trvá než si příchozí otevře.
Kryse to stačí aby prskla a zmizela ve stínu pod stolem. Stačilo mrknout okem a celé setkání by se dalo považovat za přelud.
Eleanora stihne dvěma tahy smazat slova z tabule a už je návštěvník uvnitř.
Voják, tak dvacet let, četař. Má jenom osobní zbraň, v pouzdře na opasku. Nejspíš poslíček.
"Kapitán si žádá manželé Baileyovi do své kajuty. O vás zmínka nebyla slečno." Dodá když se pohnete všichni.
Eleanora se na tebe podívá a tiše řekne. "Oběd, zítra u nás. Vezmi i Cornelia. V jedenáct třicet ?"
Čas na kutě, Cornelius už jistě spí. Zítra dorazíte na místo, oběd bude poslední jídlo na lodi.
------------------
https://www.youtube.com/watch?v=RzQYZ1Dgb9Y

Alina Lupei - 2. července 2018 09:55
Alina Lupei

Vážně mám chvilkama pocit, že sním, nebo že jsem v jiném světe. Tohle přece není možný. Inteligentní řasa? Pozorně si prohlžím korálková očka krysy a nevěřícně potřepu hlavou. Přítel? Co je to zač? Duchapřítomnost Roberta je na místě, mě by tohle nenapadlo. A hlavně bych bych dlouze hledala v tabulce značky. Chemie není moje parketa.

Trochu jak ve snu sleduju, jak Eleanor vytahuje mapy a reaguje na další krátké sdělení. Chvilku mi trvá, než mi dojde, že se ptají mě.

"Já? No..." prsty si pročísnu vlasy vzad a nakloním se nad mapou, chvilku hledám a pak zabodnu prst do místa přístavu Sigurant. "Odsud, žila jsem jenom tam." Zvednu oči opět ke kryse a pak těm dvěma vědcům. Připadám si najednou trochu hloupě. Vážně se tu bavíme s ... krysou?

Pán Jeskyně - 27. června 2018 20:19
Pán jeskyně Stenly

Robert je muž a tedy v skrytu duše dítě. A dětskou radost z poznání projeví okamžitě. Vezme kus křídy a na přítomnou tabuli začne psát chemické značky.
"Fosfor, Rhodium, Jód, Tellur a Lithium."
Na tabuli je slovo P R I Te L.
To že se krysa pořád dívá tázavě, jakkoli absurdní se to může zdát komukoli kdo toho není očitým svědkem, bude náhrada za absenci otazníku v periodické tabulce.
Zatímco Robert ve snaze zabránit hysterickému výbuchu nadšení žmoulá v jedné ruce křídu a druhou střídavě zatíná v pěst a povoluje, Eleanora zachová klid a na krysu promluví.
"Přítel. Ano, jsme přátelé."
A krysa podle všeho rozuměla. Znovu ťapká po tabulce.
Dubnium, Kyslík, Hořčík, Kyslík, Vanad, Tázavý pohled.
Robert překládá. DOMOV.
Eleanora ohne paži v lokti a ukazovákem zavrtí ve vzduchu. Na jednom ze stolů zaplněných papíry chvíli něco hledá, zatímco krysa trpělivě čeká a dokonce odeběhne stranou když na stejný stůl Eleanora položí dvojici map. První je hlavní kontinent, druhá ostrovy Protektorátu. Hlavou ti bleskne kolik ostrovů tam není zakreslených.
"My jsme z pevniny, odsud." Hlavní město se prohne pod prstem.
Eleanora se otočí na tebe.
"Lupino, odkud pocházíš ty ?"
Dobrá otázka.
...................
https://www.youtube.com/watch?v=L1pnayWa4dY

Alina Lupei - 27. června 2018 13:51
Alina Lupei

Oči mi těknou ke dveřím. Elen má pravdu, i já jsem si jistá, že být u toho jakýkoli voják z pod velení toho parchanta, je tu všechno na cucky a my v průšvihu. Jsem ale ráda, že se nic z toho nestalo. Jsem zvědavá... něco takového se nediví každý den.

Jen co se dveře zaklapnou, znovu hledím na tu malou krysu, co se ještě před chvílí cpala odpadky a teď se tváří... inteligentně? Možná mi jenom přeskočilo...

Jenže jakmile si krysa začne poťapkávat po tabulce, v první chvíli mě nenapadá nic. I proto zaregistruju až poslední tři prvky. "Jód, Tellur a Lithium, přečtu a pohlédnu na ty dva. "Co se z toho skládá?"

Jen co onu větu vyslovím, neubráním se křečovitému zasmátí. Přijde mi absurdní, co jsem právě řekla.

Pán Jeskyně - 18. června 2018 17:22
Pán jeskyně Stenly

Krysa dokončila očistu a teď se rozhlíží po místnosti.
Konečně si všimne vás, nakloní hlavu na stranu jako to dělají psi když je něco zaujme.
Robert neudrží slabý nervózní smích. "Lupino, otázka měla znít 'Řasa žere krysy?'"
Černá krysí očíčka mají světle modrý nádech a inteligenci.
Eleanora je zvídavější. Udělá krok blíž ke stolku s krysou. Ta se postaví na zadní a začenichá. Dívá se docela klidně.
"Drahá .. opatrně." Robert stojí na místě a je znát že je napjatý.
"Budu, neboj. Zavři prosímtě dveře. Na palubě jsou typy co by tu začali střílet jako šílenci."
dobrá poznámka. Robert zkontroluje chodbu, zavře dveře na doraz a vrátí se.
Krysa mezitím přestala pozorovat Eleanoru a vydala se na průzkum okolí.
Laboratoř je plná poznámek, knih, krabic a bůhví čeho ještě. Hlodavec vypadá jako by hledal něco určitého, představa sama o sobě šílená.
Najde periodickou tabulku prvků a začne po ní ťapat. Přitom vás sleduje s .. očekáváním ?
Fosfor, Rhodium, Jód, Tellur a Lithium. Krysa nakloní tázavě maličkou hlavu.
Robert se s přehnaně teatrálním gestem chytne za tu svou.
-------------
https://www.youtube.com/watch?v=nEa6pcrmAeg

Alina Lupei - 14. června 2018 10:12
Alina Lupei

Jeho slova mě zaujmou patrně podobně jako Eleanoru. Na chvíli vypustím z hlavy i fakt, že dost možná slyšela víc, než by se k jejím uším mělo dostat. Nacpu se ke dveřím a zvědavě pohlédnu k akvárku.

Držím se oběma za zády i ve chvíli, kdy prolezou do útrob laboratoře. Jejich slova vnímám tak napůl, fascinovaně sleduju vodopád a pak v poklidu plavající krysu.

"Krysy žerou řasy?" Několikrát překvapením zamrkám a hledám odpověď ve tváři Roberta i Eleanory. "Je klidná... neutíká." Dojde mi druhý překvapivý fakt.

Pán Jeskyně - 6. června 2018 20:00
Pán jeskyně Stenly

Jste pár kroků od laboratoře když se ozve velice šťavnatá nadávka a na úzkou chodbu svižně vykročí Bill s výrazem tak někde mezi šokem a zaujetím.
"Ta řasa po kryse chňapla." Mluví s dokonalým klidem gentlemana.
Eleanora je na tom podobně.
"Jak to myslíš, chňapla ? Je to jenom řasa. Nebo ne ?"
Opatrně se podívá do laboratoře, najde se skulina i pro tebe.
Uvnitř je všechno jak má být. Jenom na zemi leží prázdná krabice a nádrž s řasou teď vypadá jako by do ní ústil vodopád. Vroucí zmatek, prosvětlovaný slaboučkým namodralým světlem několikrát změní barvu a uklidní se. Netrvá to moc dlouho.
Robert a Eleanora opatrně vejdou do místnosti.
"Oba jsme byli hodně blízko a nic se nestalo. Tak proč krysu ?"
Robert pokrčí rameny.
"Člověk se tak snadno nedá, taky jsme o něco složitější. Podívej!"
Voda v nádrži se uklidnila uplně a je vidět dovnitř. Krysa tam pořád je. Malýma nožkama udržuje tělo na hladině ale jinak se zdá neobvykle klidná. Prostě jenom .. plave.
Robert se neudrží, hlodavce vytáhne z nádrže ven a postaví na stůl. Krysa se oklepe a začne se čistit jako by se nic nestalo. Trojici lidí uplně ignoruje.
"Řasa je pryč."
Tohle byl věcný tón Eleanory. Nádrž je prázdná, po řase ani stopy.
Tři páry očí se upřou na krysu.
---------------
https://www.youtube.com/watch?v=SPBfx4_WT-w

Alina Lupei - 31. května 2018 14:27
Alina Lupei

Zvědavě nakouknu do krabice a rty se mi rozvlní v úsměvu. Pocítím jisté vzrušení, zvědavost. Aby ne, kromě Corneliova vyprávění jsou dny na cestě poměrně nudné.

"Dobrou noc," popřeju Corneliovi a opětovně zaměřím svou pozornost na vědce. Robertova zaujatost je mile úsměvná. Když krysu uplácí chlebem, letmý úsměv mi ze rtů nemizí. Následně mě ale o něj připraví slova Eleanory. Slyšela snad něco? Znejistím, ale nechci to na sobě dát znát. Její pozvání se ovšem nedá odmítnout. Musím zjistit, jestli něco ví a co přesně.

Pak už ji následuji do jejich laboratoře, zúčastnit se experimentu vzniklého na mou zvídavou otázku.

Pán Jeskyně - 23. května 2018 16:21
Pán jeskyně Stenly

Robert se probere rychle a zvedne krabici tak aby jsi viděla dovnitř. Z jedné z děr vykoukne krysí čumák a prskne. Hned nato se pustí do ohryzávání krabice/pasti. Vědec použije lidský přístup, vyloví z kapsy kus chleba a jedním z otvorů krysu podplatí.
"Chytil jsem krysu! Velikou. Vyzkoušíme jak na ní řasa zareaguje."
Vypadá že má z lovu stejnou radost jako z úlovku.
Eleanora se na tebe podívá až po pronikavém pohledu kterým obdařila Cornelia.
Chvíli přemýšlí ale pak to nechá být. Je jasné že si bude pamatovat co slyšela, ať to bylo cokoli.
"Můj manžel se i za cenu ohrožení zdraví vrhnul po hlavě do hromady odpadků a do čepice chytil odporného hlodavce, který je nejspíš plný blech a to v tom lepším případě."
Kolem projde Cornelius, pozdraví se s vědci, popřeje dobrou noc a odejde do kajuty. Určitě usne dřív než zavře oči.
Krysa skončila s chlebem a znovu se pustila do krabice. Robertovi došla hotovost a tak se omluví a snaží se dostat do laboratoře dřív, než si krysa najde cestu ven z krabice. Je slyšet jak jí tiše domlouvá.
Eleanora se za ním chvíli dívá a pak upře pohled na tebe.
"My dvě si musíme promluvit o panu Akkerovi a jeho nanejvýš zajímavé minulosti. Zítra, oběd v naší kajutě. Číslo 42."
Usměje se a ukáže dlaní do chodby.
"Pokud nejsi moc unavená, Robert i já budeme rádi když se přidáš k experimentu jehož jsi původcem."
----------------------

https://www.youtube.com/watch?v=Tvp3Qih9n2c

1 2 3 4 ... 8 ⇒|


↑ navigace

Záložková navigace