Příběhy jednoho blázna. (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Příběhy jednoho blázna.

Pán Jeskyně:

Stenly

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Univerzální jeskyně pro sólové hry a postavy.
One-shot příběhy na ukrácení čekání.

Klíčová slova

Tato jeskyně nemá nastavena klíčová slova.

Jaké hráče:

Hráči jsou domluvení.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (1/1) Akasha

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3 4 ... 7 ⇒|

Pán Jeskyně - 26. července 2018 21:04
Pán jeskyně Stenly

Krysa, vlastně spíš řasa v ní, je mimořádně chápavá.
Ukazuješ kresby které ti Cornelius popsal a vysvětlil.
Město. Stroj. Ponorný člun. Reaktor ..
Hlodavec označí město a ukáže na tebe. Když si odmyslíš že je to maličká tlapka s ostrými drápky, je to lidské gesto. Ukazovák míří přímo k tobě, zbytek drobných prstů stočených k dlani.

Z hrdla vydá pár písknutí, každé další zní mimo jako když se pokouší zpívat chlapec v pubertě. Uvědomíš si že se snaží artikulovat odpověď, mluvit.
Nakonec to s otráveným mlasknutím vzdá a pokračuje.

Stroj. Prstíky s drápky naznačí vývrtku a ukážou na zem. Vrtání v zemi ? Důlní stroj ? Mechanický horník, na kontinentu je občas používají když najdou vydatnou žílu v dolech. Nedovedou myslet ale můžou pracovat v místech kde by člověk zahynul.

Ares kryse nic neříká. Dokonce pokrčí rameny. Stejně tak v případě reaktoru.

Stroje, které našla původní posádka Area na cestě do města, však pozná a zatváří se vztekle. Chvíli vypadá jako by držela zbraň a střílela z ní, potom ukáže na svou hlavu, padne na matraci a z tlamičky vyplázne jazyk.

Při listování v zápisníku si všimneš mnoha nákresů o kterých ti stařík nic neřekl. Přesto je znáš, byť v jiné podobě. Je tu nakreslená vrtule, jaké se používají na vzducholodích. Vodní turbína. Několik stránek se věnuje vyšší metalurgii a jsou plné vzorců a tabulek s poměry a teplotami zpracování.
Je tu i žárovka, jenom nemá wolframové vlákno ale tenký stonek, na kterém jsou zvláštní čtverečky. Nákres parního motoru. Zařízení pro těžbu zemního plynu a ropy. Schéma elektrických rozvodů, jejichž sítě se teprve nedávno začaly šířit mezi domy měst.

Cornelius Akker je bez pochyby plný tajemství.

---------------
https://www.youtube.com/watch?v=P_4OK7oBEYc

Alina Lupei - 26. července 2018 10:00
Alina Lupei

Tiše se přesunu k posteli a mimoděk natáhnu ruku k zápisníku. Stejně se mi ještě nechce spát, chci si ho ještě prolistovat, ale to můžu v klidu i pod dekou.

"Hm?!" ujede mi tiše, když zaregistruju krysí čumák. Váhám. Co tu dělá? Proběhla mi pod nohama? Ale nedá mi to. Netváří se nepřátelsky, ani se tak nechová. A zvědavost je prostě větší.

Opatrně si vylezu nahoru na postel, posadím se a zády se opřu o stěnu kajuty. Pozoruju krysu a chvilku si zamyšleně mnu rty, než tiše promluvím: "Šla si za mnou? Chceš mi ještě něco říct?" Sahám po zápisníku, abych si ho položila do klína.

Přemýšlím ale, jak s krysou komunikovat. "Možná najdu kus papíru a něco na psaní..." Napadne mě sehnat cokoli, na co budu moci napsat abecedu.

Radši ani nepřemýšlím nad tím, jak šíleně si připadám. Nakonec ale i zkouším něco jiného. Corneliův deník. Hledám obrázky, skicy a zkouším se krysy ptát, zdali to místo zná. "Zakývej hlavou, takhle.. pokud ano, pokud ne, tak takhle," zkouším to na ní s názornými ukázkami.

Pán Jeskyně - 17. července 2018 14:54
Pán jeskyně Stenly

Stařík už skutečně spí. V kajutě je slyšet jenom klidné oddechování.
Ve světle z chodby jsou vidět jeho boty, postavené u dveří.
Stín židle se protáhnul až k okýnku ve vnější stěně, venku je krásná hvězdnatá noc. Na tvojí posteli leží Corneliův zápisník. Vždycky ho schovává, takže tu čeká na tebe když autor nemůže.
Všechny zápisky a poznámky Cornelia Akkera jsou ti k dispozici.
Natáhneš ruku a zarazíš se, pod dekou tvou ruku sleduje krysí čumák!
Tvor si všimne že o něm víš a vyleze ven. Je to krysa z laboratoře, i v šeru kajuty je zřetelný modrý nádech maličkých očí.
--------------------
https://www.youtube.com/watch?v=ojZMT-qH3_A

Alina Lupei - 9. července 2018 14:58
Alina Lupei

Pohlédnu automaticky ke dveřím a zpět. Krysa je ta tam a já přemýšlím, jestli se mi to zdálo nebo ne. Neříkám ale nic a snažím se ani na vojáka nedívat.

Eleanoře jen přikývnu a vypadnu ze dveří. Zamyšleně se vracím do kajuty s pohledem zabořeným do země. Snažím se urovnat si myšlenky. Vklouznu do kajuty a tiše překontroluju, zda Cornelius spí. Pokud ano, neruším ho. Po chvíli váhání se nakonec rozhodnu tohle nechat až na ráno. Zalezu na svou postel a přetáhnu přes sebe přikrývku. Dlouho ale civím do stropu.

Jedině kdyby byl Cornelius vzhůru, tak s ním budu chtít promluvit hned.

Pán Jeskyně - 7. července 2018 07:18
Pán jeskyně Stenly

Krysa se opře tlapkou o ostrov který Cornelius označil na svojí mapě. Ostrov v samém středu zakázaného pásma, ten co ukrývá město.
Eleanora se nadechne k otázce když se ozve zabušení na dveře. Robert sebou trhne ale zavřel nadoraz takže chvíli trvá než si příchozí otevře.
Kryse to stačí aby prskla a zmizela ve stínu pod stolem. Stačilo mrknout okem a celé setkání by se dalo považovat za přelud.
Eleanora stihne dvěma tahy smazat slova z tabule a už je návštěvník uvnitř.
Voják, tak dvacet let, četař. Má jenom osobní zbraň, v pouzdře na opasku. Nejspíš poslíček.
"Kapitán si žádá manželé Baileyovi do své kajuty. O vás zmínka nebyla slečno." Dodá když se pohnete všichni.
Eleanora se na tebe podívá a tiše řekne. "Oběd, zítra u nás. Vezmi i Cornelia. V jedenáct třicet ?"
Čas na kutě, Cornelius už jistě spí. Zítra dorazíte na místo, oběd bude poslední jídlo na lodi.
------------------
https://www.youtube.com/watch?v=RzQYZ1Dgb9Y

Alina Lupei - 2. července 2018 09:55
Alina Lupei

Vážně mám chvilkama pocit, že sním, nebo že jsem v jiném světe. Tohle přece není možný. Inteligentní řasa? Pozorně si prohlžím korálková očka krysy a nevěřícně potřepu hlavou. Přítel? Co je to zač? Duchapřítomnost Roberta je na místě, mě by tohle nenapadlo. A hlavně bych bych dlouze hledala v tabulce značky. Chemie není moje parketa.

Trochu jak ve snu sleduju, jak Eleanor vytahuje mapy a reaguje na další krátké sdělení. Chvilku mi trvá, než mi dojde, že se ptají mě.

"Já? No..." prsty si pročísnu vlasy vzad a nakloním se nad mapou, chvilku hledám a pak zabodnu prst do místa přístavu Sigurant. "Odsud, žila jsem jenom tam." Zvednu oči opět ke kryse a pak těm dvěma vědcům. Připadám si najednou trochu hloupě. Vážně se tu bavíme s ... krysou?

Pán Jeskyně - 27. června 2018 20:19
Pán jeskyně Stenly

Robert je muž a tedy v skrytu duše dítě. A dětskou radost z poznání projeví okamžitě. Vezme kus křídy a na přítomnou tabuli začne psát chemické značky.
"Fosfor, Rhodium, Jód, Tellur a Lithium."
Na tabuli je slovo P R I Te L.
To že se krysa pořád dívá tázavě, jakkoli absurdní se to může zdát komukoli kdo toho není očitým svědkem, bude náhrada za absenci otazníku v periodické tabulce.
Zatímco Robert ve snaze zabránit hysterickému výbuchu nadšení žmoulá v jedné ruce křídu a druhou střídavě zatíná v pěst a povoluje, Eleanora zachová klid a na krysu promluví.
"Přítel. Ano, jsme přátelé."
A krysa podle všeho rozuměla. Znovu ťapká po tabulce.
Dubnium, Kyslík, Hořčík, Kyslík, Vanad, Tázavý pohled.
Robert překládá. DOMOV.
Eleanora ohne paži v lokti a ukazovákem zavrtí ve vzduchu. Na jednom ze stolů zaplněných papíry chvíli něco hledá, zatímco krysa trpělivě čeká a dokonce odeběhne stranou když na stejný stůl Eleanora položí dvojici map. První je hlavní kontinent, druhá ostrovy Protektorátu. Hlavou ti bleskne kolik ostrovů tam není zakreslených.
"My jsme z pevniny, odsud." Hlavní město se prohne pod prstem.
Eleanora se otočí na tebe.
"Lupino, odkud pocházíš ty ?"
Dobrá otázka.
...................
https://www.youtube.com/watch?v=L1pnayWa4dY

Alina Lupei - 27. června 2018 13:51
Alina Lupei

Oči mi těknou ke dveřím. Elen má pravdu, i já jsem si jistá, že být u toho jakýkoli voják z pod velení toho parchanta, je tu všechno na cucky a my v průšvihu. Jsem ale ráda, že se nic z toho nestalo. Jsem zvědavá... něco takového se nediví každý den.

Jen co se dveře zaklapnou, znovu hledím na tu malou krysu, co se ještě před chvílí cpala odpadky a teď se tváří... inteligentně? Možná mi jenom přeskočilo...

Jenže jakmile si krysa začne poťapkávat po tabulce, v první chvíli mě nenapadá nic. I proto zaregistruju až poslední tři prvky. "Jód, Tellur a Lithium, přečtu a pohlédnu na ty dva. "Co se z toho skládá?"

Jen co onu větu vyslovím, neubráním se křečovitému zasmátí. Přijde mi absurdní, co jsem právě řekla.

Pán Jeskyně - 18. června 2018 17:22
Pán jeskyně Stenly

Krysa dokončila očistu a teď se rozhlíží po místnosti.
Konečně si všimne vás, nakloní hlavu na stranu jako to dělají psi když je něco zaujme.
Robert neudrží slabý nervózní smích. "Lupino, otázka měla znít 'Řasa žere krysy?'"
Černá krysí očíčka mají světle modrý nádech a inteligenci.
Eleanora je zvídavější. Udělá krok blíž ke stolku s krysou. Ta se postaví na zadní a začenichá. Dívá se docela klidně.
"Drahá .. opatrně." Robert stojí na místě a je znát že je napjatý.
"Budu, neboj. Zavři prosímtě dveře. Na palubě jsou typy co by tu začali střílet jako šílenci."
dobrá poznámka. Robert zkontroluje chodbu, zavře dveře na doraz a vrátí se.
Krysa mezitím přestala pozorovat Eleanoru a vydala se na průzkum okolí.
Laboratoř je plná poznámek, knih, krabic a bůhví čeho ještě. Hlodavec vypadá jako by hledal něco určitého, představa sama o sobě šílená.
Najde periodickou tabulku prvků a začne po ní ťapat. Přitom vás sleduje s .. očekáváním ?
Fosfor, Rhodium, Jód, Tellur a Lithium. Krysa nakloní tázavě maličkou hlavu.
Robert se s přehnaně teatrálním gestem chytne za tu svou.
-------------
https://www.youtube.com/watch?v=nEa6pcrmAeg

Alina Lupei - 14. června 2018 10:12
Alina Lupei

Jeho slova mě zaujmou patrně podobně jako Eleanoru. Na chvíli vypustím z hlavy i fakt, že dost možná slyšela víc, než by se k jejím uším mělo dostat. Nacpu se ke dveřím a zvědavě pohlédnu k akvárku.

Držím se oběma za zády i ve chvíli, kdy prolezou do útrob laboratoře. Jejich slova vnímám tak napůl, fascinovaně sleduju vodopád a pak v poklidu plavající krysu.

"Krysy žerou řasy?" Několikrát překvapením zamrkám a hledám odpověď ve tváři Roberta i Eleanory. "Je klidná... neutíká." Dojde mi druhý překvapivý fakt.

Pán Jeskyně - 6. června 2018 20:00
Pán jeskyně Stenly

Jste pár kroků od laboratoře když se ozve velice šťavnatá nadávka a na úzkou chodbu svižně vykročí Bill s výrazem tak někde mezi šokem a zaujetím.
"Ta řasa po kryse chňapla." Mluví s dokonalým klidem gentlemana.
Eleanora je na tom podobně.
"Jak to myslíš, chňapla ? Je to jenom řasa. Nebo ne ?"
Opatrně se podívá do laboratoře, najde se skulina i pro tebe.
Uvnitř je všechno jak má být. Jenom na zemi leží prázdná krabice a nádrž s řasou teď vypadá jako by do ní ústil vodopád. Vroucí zmatek, prosvětlovaný slaboučkým namodralým světlem několikrát změní barvu a uklidní se. Netrvá to moc dlouho.
Robert a Eleanora opatrně vejdou do místnosti.
"Oba jsme byli hodně blízko a nic se nestalo. Tak proč krysu ?"
Robert pokrčí rameny.
"Člověk se tak snadno nedá, taky jsme o něco složitější. Podívej!"
Voda v nádrži se uklidnila uplně a je vidět dovnitř. Krysa tam pořád je. Malýma nožkama udržuje tělo na hladině ale jinak se zdá neobvykle klidná. Prostě jenom .. plave.
Robert se neudrží, hlodavce vytáhne z nádrže ven a postaví na stůl. Krysa se oklepe a začne se čistit jako by se nic nestalo. Trojici lidí uplně ignoruje.
"Řasa je pryč."
Tohle byl věcný tón Eleanory. Nádrž je prázdná, po řase ani stopy.
Tři páry očí se upřou na krysu.
---------------
https://www.youtube.com/watch?v=SPBfx4_WT-w

Alina Lupei - 31. května 2018 14:27
Alina Lupei

Zvědavě nakouknu do krabice a rty se mi rozvlní v úsměvu. Pocítím jisté vzrušení, zvědavost. Aby ne, kromě Corneliova vyprávění jsou dny na cestě poměrně nudné.

"Dobrou noc," popřeju Corneliovi a opětovně zaměřím svou pozornost na vědce. Robertova zaujatost je mile úsměvná. Když krysu uplácí chlebem, letmý úsměv mi ze rtů nemizí. Následně mě ale o něj připraví slova Eleanory. Slyšela snad něco? Znejistím, ale nechci to na sobě dát znát. Její pozvání se ovšem nedá odmítnout. Musím zjistit, jestli něco ví a co přesně.

Pak už ji následuji do jejich laboratoře, zúčastnit se experimentu vzniklého na mou zvídavou otázku.

Pán Jeskyně - 23. května 2018 16:21
Pán jeskyně Stenly

Robert se probere rychle a zvedne krabici tak aby jsi viděla dovnitř. Z jedné z děr vykoukne krysí čumák a prskne. Hned nato se pustí do ohryzávání krabice/pasti. Vědec použije lidský přístup, vyloví z kapsy kus chleba a jedním z otvorů krysu podplatí.
"Chytil jsem krysu! Velikou. Vyzkoušíme jak na ní řasa zareaguje."
Vypadá že má z lovu stejnou radost jako z úlovku.
Eleanora se na tebe podívá až po pronikavém pohledu kterým obdařila Cornelia.
Chvíli přemýšlí ale pak to nechá být. Je jasné že si bude pamatovat co slyšela, ať to bylo cokoli.
"Můj manžel se i za cenu ohrožení zdraví vrhnul po hlavě do hromady odpadků a do čepice chytil odporného hlodavce, který je nejspíš plný blech a to v tom lepším případě."
Kolem projde Cornelius, pozdraví se s vědci, popřeje dobrou noc a odejde do kajuty. Určitě usne dřív než zavře oči.
Krysa skončila s chlebem a znovu se pustila do krabice. Robertovi došla hotovost a tak se omluví a snaží se dostat do laboratoře dřív, než si krysa najde cestu ven z krabice. Je slyšet jak jí tiše domlouvá.
Eleanora se za ním chvíli dívá a pak upře pohled na tebe.
"My dvě si musíme promluvit o panu Akkerovi a jeho nanejvýš zajímavé minulosti. Zítra, oběd v naší kajutě. Číslo 42."
Usměje se a ukáže dlaní do chodby.
"Pokud nejsi moc unavená, Robert i já budeme rádi když se přidáš k experimentu jehož jsi původcem."
----------------------

https://www.youtube.com/watch?v=Tvp3Qih9n2c

Alina Lupei - 14. května 2018 13:10
Alina Lupei

Skláním se nad Corneliem. Vše, co mi vypráví, mi přijde neuvěřitelné. Jako z jiného světa. Nechce se mi věřit, že tu byla civilizace, která předčila tu naši. A pokud ano, jak asi byla stará? Proč zemřeli? Bylo to radiací? Tolik otázek a Corneliovo vyprávění mi vytváří v hlavě další a další. Bez toho, aby byla zodpovězena ta původní: čím vlastně mohu Corneliovi pomoci.

Ze soustředěného vyprávění mě vytrhne až pohled šimrající moje záda. S trhnutím se otočím a několikrát zamrkám, než si porovnám myšlenky a vrátím se nohami na zem. "Omluvte mě na chvilku, požádám Cornelia, protože nestojím o to, aby se k nám postupně někdo přikradl a zaslechl byť jen kousek hovoru.

Hbitě vyskočím na nohy a se zvědavostí ve tváři i na rtech chci rozluštit "záhadu" krabice a Baileyovic užaslého výrazu.

Pán Jeskyně - 9. května 2018 16:03
Pán jeskyně Stenly

"Generátor jsme našli. Cizí a přesto známá technologie. Podařilo se nám obnovit nouzový zdroj energie takže jsme získali světlo, výtah a ventilátory."
Další strana obsahuje jenom výpočty. Odhadovaná spotřeba, výkon, zásoby vzduchu v nižších patrech.
"Tam dole je místo pro hodně lidí ale nezůstal tam žádný. Ubikace, sklady potravin, zahrady, nádrže s vodou i filtrační zařízení. Nic z toho jsem nikdy neviděl, technologie která tu naší předčí o stovky let. Jako by opice našla perpetuum mobile."
Kuchař přinese konvičku s kávou a o stůl cinknou dva šálky.
"Elektřinu vyráběli způsobem o kterém jsem nikdy neslyšel. Žádné uhlí, olej, mazut .. nic. Díky bohu že stroj, ke kterému nás dovedlo značení, měl primitivní ovládání. Opravit ho by nedokázal nikdo koho znám."
Kresba znázorňuje druhou generaci reaktoru Waltz-Stawski, určeného pro kolonie do dvou tisíc lidí.
"Byli jsme sto metrů pod zemí a v zahradách svítilo slunce a dokonce pršelo. Vítr ve vlasech, vzduch čistší každou minutou kterou jsme dole strávili. Náš kapitán byl víc vědec než voják, první důstojník přesně naopak. Při průzkumu každý našel to, po čem toužil. Kapitán Archu, první důstojník Stroje."
Vrátí se k nákresu který už jsi viděla, humanoidní stroj, který by měl být na palubě Area.
V zádech cítíš něči pohled. Manželé Baileyovi v němém úžasu stojí u vstupu do jídelny. V rukou mají papírovou krabici s dírami pro dýchání toho co je uvnitř.
-----------------
https://www.youtube.com/watch?v=ZcHTuCccqvM

Alina Lupei - 20. dubna 2018 08:33
Alina Lupei

Přijde mi to fascinující, vzrušující. Udržují lidi v mylné představě. A přitom tam za protektorátem existoval život. Město. Dávno nepožívané, kdo to mohl být? Zadívám se na Cornelia a palcem si v přemýšlení přejedu po rtu. "Co jste dole našli? Podařilo se vám generátor nahodit?" Je pochopitelné, že mě tohle zajímá. Visím Corneliovi na rtech a prozatím ignoruju fakt, že by mu odpočinek přišel vhod.

Pán Jeskyně - 10. dubna 2018 16:09
Pán jeskyně Stenly

"Městem jsme museli projít velice rychle, i ty kresby jsou podle fotografií které pořídil kapitán."
V notesu je i zpaměti napsaný seznam živočichů.
"S výjimkou samotného středu města jsme viděli obrovská hejna ptáků, celé tisíce jich spokojeně žije na okrajích zóny. Hlouběji se odvážili jenom vlci, nejspíš zdivočelí potomci psů."
Další nákres ti připomíná plynotěsné dveře jaké jsi viděla u alchymistů, jenom jsou několikrát větší. Černobílé spektrum kresby detaily neposkytuje ale z i tak se dá odhadnout určení .. bunkr.
"Tady radiace poklesla na normální hodnoty, alespoň podle přístroje."
Jedna ze stran je popsaná čísly, to jak si Cornelius zapisoval hodnoty z přístroje a snažil se odvodit maximální dávku ozáření.
"Vysílač stál poblíž bunkru. Poškozený počasím a nulovou údržbou. Bunkr sám byl zavřený ale měl obyčejný mechanický zámek, nedalo moc problémů ho překonat."
Skoro každý krok teď doplňuje kresbou, obvykle je jich na jedné stránce i víc.
"Používali elektřinu, dávno vyčerpanou. Generátory už spoustu let nikdo neudržoval. Jediná cesta dolů byla výtahem, nebo po nouzovém žebříku. Kapitán poslal tři mechaniky, včetně mně, aby našli a pokusili se opravit zdroj energie."
Už se připozdívá. Shon kolem je pořád menší a Cornelius by si měl odpočinout.
---------------------
https://www.youtube.com/watch?v=vh3O43qdIUU

Alina Lupei - 10. dubna 2018 12:05
Alina Lupei

Stále naslouchám bez přerušování. Nemám vlastně příliš mnoho slov. Město? Dříve tam žili lidé? Je to pro mě překvapující informace. Cornelius mi dávkuje informace postupně, přesto nemám dojem, že se blíží k tomu nejpodstatnějšímu. Stále nevím, co ode mne očekává a s čím mu mohu pomoci.

"Fauna a flóra.... tam stále žije zvěř? Nebo spíš... už se vrací? Vždyť v té radiaci by museli být..." vrhnu na Cornelia zvídavý pohled.

Znovu sklopím oči k notesu. Přejíždím očima i seznam jmen. Je pro mě skoro div, že to vůbec někdo přežil. "Co to bylo za město? Kdo ho zničil?" Začínají ze mě nakonec vypadávat jednotlivé otázky.

Pán Jeskyně - 28. března 2018 22:21
Pán jeskyně Stenly

"Signál byl obyčejný, rádiový. Dá se snadno zachytit když víš co hledat." Přelistuje zpátky na mapku.
"První budovu jsme našli tady, byla celá ale příroda si jí vzala zpátky. Za sto let už tam nic nenajdeš."
Ukáže na místo asi dva palce od zdroje vysílání. Budova ?
"Našli jsme město." Slabý kruh kolem signálu.
"Dlouho opuštěné, zničené. Hodně toho zařídila flóra i fauna ale většinou bomby a zbraně."
Ukáže ti další stránku notesu a vidíš že Cornelius Akker je nadaný kreslíř.
Náčrtek na jedné straně je čelo menší budovy, obytné. Okna dávno nemá a ve dveřích roste statný strom ale architektura je podobná snad jenom těm nejstarším budovám hlavního města. Na protější straně je zase kresba ulice města. Po obou stranách těžce poškozené, většinou jednopatrové budovy. Rozeznáš lampy, zbytky nejspíš košů na odpadky a dlažbu chodníku.
"Tady byla radiace nejsilnější, dostávali jsme tablety které nás před ní měly chránit ale víc než dvě hodiny ve městě už by znamenalo vrátit se domů ozářený. Zvládli jsme to, i když ne všichni."
Na deskách notesu je zevnitř napsaný dlouhý seznam jmen. Některá jsou přeškrtnutá.
--------------------
https://www.youtube.com/watch?v=xJeBz3HxGsI

Alina Lupei - 21. března 2018 10:53
Alina Lupei

Zvědavě natáhnu krk, abych viděla na zápisník lépe. S náznakem nedůvěry pohlédnu na Cornelia. Víc ani nestačím, protože dovnitř nakráčí ten nadutec. Založím si ruce do klína a věnuju mu zamračený pohled.

Nedráždím ho slovy, ale v očích a tváři nechávám jasně číst, co i o něm myslím. Sotva se za ním zase zaklapnou dveře, prsty si projedu vlasy a tiše zamumlám několik pravděpodobně ne zrovna lichotivých slov.

"Ale to přece..." oponuju na Corneliova slova a zamrkám. Znovu pohlédnu na nákresy. Stroj, který dovolil prozkoumat zakázané území? Vzbudilo to ve mně zvědavost ještě větší. Jak to tam asi vypadalo? Na jazyk se mi dere spousta otázek, ale Cornelia nepřerušuju. Vím, že to nemá rád. Na otázky bude čas i později.

1 2 3 4 ... 7 ⇒|


↑ navigace

Záložková navigace