Příběhy jednoho blázna. (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Příběhy jednoho blázna.

Pán Jeskyně:

Stenly

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Univerzální jeskyně pro sólové hry a postavy.
One-shot příběhy na ukrácení čekání.

Klíčová slova

Tato jeskyně nemá nastavena klíčová slova.

Jaké hráče:

Hráči jsou domluvení.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (1/1) Akasha

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3 4 ... 7 ⇒|

Pán Jeskyně - 18. června 2018 17:22
Pán jeskyně Stenly

Krysa dokončila očistu a teď se rozhlíží po místnosti.
Konečně si všimne vás, nakloní hlavu na stranu jako to dělají psi když je něco zaujme.
Robert neudrží slabý nervózní smích. "Lupino, otázka měla znít 'Řasa žere krysy?'"
Černá krysí očíčka mají světle modrý nádech a inteligenci.
Eleanora je zvídavější. Udělá krok blíž ke stolku s krysou. Ta se postaví na zadní a začenichá. Dívá se docela klidně.
"Drahá .. opatrně." Robert stojí na místě a je znát že je napjatý.
"Budu, neboj. Zavři prosímtě dveře. Na palubě jsou typy co by tu začali střílet jako šílenci."
dobrá poznámka. Robert zkontroluje chodbu, zavře dveře na doraz a vrátí se.
Krysa mezitím přestala pozorovat Eleanoru a vydala se na průzkum okolí.
Laboratoř je plná poznámek, knih, krabic a bůhví čeho ještě. Hlodavec vypadá jako by hledal něco určitého, představa sama o sobě šílená.
Najde periodickou tabulku prvků a začne po ní ťapat. Přitom vás sleduje s .. očekáváním ?
Fosfor, Rhodium, Jód, Tellur a Lithium. Krysa nakloní tázavě maličkou hlavu.
Robert se s přehnaně teatrálním gestem chytne za tu svou.
-------------
https://www.youtube.com/watch?v=nEa6pcrmAeg

Alina Lupei - 14. června 2018 10:12
Alina Lupei

Jeho slova mě zaujmou patrně podobně jako Eleanoru. Na chvíli vypustím z hlavy i fakt, že dost možná slyšela víc, než by se k jejím uším mělo dostat. Nacpu se ke dveřím a zvědavě pohlédnu k akvárku.

Držím se oběma za zády i ve chvíli, kdy prolezou do útrob laboratoře. Jejich slova vnímám tak napůl, fascinovaně sleduju vodopád a pak v poklidu plavající krysu.

"Krysy žerou řasy?" Několikrát překvapením zamrkám a hledám odpověď ve tváři Roberta i Eleanory. "Je klidná... neutíká." Dojde mi druhý překvapivý fakt.

Pán Jeskyně - 6. června 2018 20:00
Pán jeskyně Stenly

Jste pár kroků od laboratoře když se ozve velice šťavnatá nadávka a na úzkou chodbu svižně vykročí Bill s výrazem tak někde mezi šokem a zaujetím.
"Ta řasa po kryse chňapla." Mluví s dokonalým klidem gentlemana.
Eleanora je na tom podobně.
"Jak to myslíš, chňapla ? Je to jenom řasa. Nebo ne ?"
Opatrně se podívá do laboratoře, najde se skulina i pro tebe.
Uvnitř je všechno jak má být. Jenom na zemi leží prázdná krabice a nádrž s řasou teď vypadá jako by do ní ústil vodopád. Vroucí zmatek, prosvětlovaný slaboučkým namodralým světlem několikrát změní barvu a uklidní se. Netrvá to moc dlouho.
Robert a Eleanora opatrně vejdou do místnosti.
"Oba jsme byli hodně blízko a nic se nestalo. Tak proč krysu ?"
Robert pokrčí rameny.
"Člověk se tak snadno nedá, taky jsme o něco složitější. Podívej!"
Voda v nádrži se uklidnila uplně a je vidět dovnitř. Krysa tam pořád je. Malýma nožkama udržuje tělo na hladině ale jinak se zdá neobvykle klidná. Prostě jenom .. plave.
Robert se neudrží, hlodavce vytáhne z nádrže ven a postaví na stůl. Krysa se oklepe a začne se čistit jako by se nic nestalo. Trojici lidí uplně ignoruje.
"Řasa je pryč."
Tohle byl věcný tón Eleanory. Nádrž je prázdná, po řase ani stopy.
Tři páry očí se upřou na krysu.
---------------
https://www.youtube.com/watch?v=SPBfx4_WT-w

Alina Lupei - 31. května 2018 14:27
Alina Lupei

Zvědavě nakouknu do krabice a rty se mi rozvlní v úsměvu. Pocítím jisté vzrušení, zvědavost. Aby ne, kromě Corneliova vyprávění jsou dny na cestě poměrně nudné.

"Dobrou noc," popřeju Corneliovi a opětovně zaměřím svou pozornost na vědce. Robertova zaujatost je mile úsměvná. Když krysu uplácí chlebem, letmý úsměv mi ze rtů nemizí. Následně mě ale o něj připraví slova Eleanory. Slyšela snad něco? Znejistím, ale nechci to na sobě dát znát. Její pozvání se ovšem nedá odmítnout. Musím zjistit, jestli něco ví a co přesně.

Pak už ji následuji do jejich laboratoře, zúčastnit se experimentu vzniklého na mou zvídavou otázku.

Pán Jeskyně - 23. května 2018 16:21
Pán jeskyně Stenly

Robert se probere rychle a zvedne krabici tak aby jsi viděla dovnitř. Z jedné z děr vykoukne krysí čumák a prskne. Hned nato se pustí do ohryzávání krabice/pasti. Vědec použije lidský přístup, vyloví z kapsy kus chleba a jedním z otvorů krysu podplatí.
"Chytil jsem krysu! Velikou. Vyzkoušíme jak na ní řasa zareaguje."
Vypadá že má z lovu stejnou radost jako z úlovku.
Eleanora se na tebe podívá až po pronikavém pohledu kterým obdařila Cornelia.
Chvíli přemýšlí ale pak to nechá být. Je jasné že si bude pamatovat co slyšela, ať to bylo cokoli.
"Můj manžel se i za cenu ohrožení zdraví vrhnul po hlavě do hromady odpadků a do čepice chytil odporného hlodavce, který je nejspíš plný blech a to v tom lepším případě."
Kolem projde Cornelius, pozdraví se s vědci, popřeje dobrou noc a odejde do kajuty. Určitě usne dřív než zavře oči.
Krysa skončila s chlebem a znovu se pustila do krabice. Robertovi došla hotovost a tak se omluví a snaží se dostat do laboratoře dřív, než si krysa najde cestu ven z krabice. Je slyšet jak jí tiše domlouvá.
Eleanora se za ním chvíli dívá a pak upře pohled na tebe.
"My dvě si musíme promluvit o panu Akkerovi a jeho nanejvýš zajímavé minulosti. Zítra, oběd v naší kajutě. Číslo 42."
Usměje se a ukáže dlaní do chodby.
"Pokud nejsi moc unavená, Robert i já budeme rádi když se přidáš k experimentu jehož jsi původcem."
----------------------

https://www.youtube.com/watch?v=Tvp3Qih9n2c

Alina Lupei - 14. května 2018 13:10
Alina Lupei

Skláním se nad Corneliem. Vše, co mi vypráví, mi přijde neuvěřitelné. Jako z jiného světa. Nechce se mi věřit, že tu byla civilizace, která předčila tu naši. A pokud ano, jak asi byla stará? Proč zemřeli? Bylo to radiací? Tolik otázek a Corneliovo vyprávění mi vytváří v hlavě další a další. Bez toho, aby byla zodpovězena ta původní: čím vlastně mohu Corneliovi pomoci.

Ze soustředěného vyprávění mě vytrhne až pohled šimrající moje záda. S trhnutím se otočím a několikrát zamrkám, než si porovnám myšlenky a vrátím se nohami na zem. "Omluvte mě na chvilku, požádám Cornelia, protože nestojím o to, aby se k nám postupně někdo přikradl a zaslechl byť jen kousek hovoru.

Hbitě vyskočím na nohy a se zvědavostí ve tváři i na rtech chci rozluštit "záhadu" krabice a Baileyovic užaslého výrazu.

Pán Jeskyně - 9. května 2018 16:03
Pán jeskyně Stenly

"Generátor jsme našli. Cizí a přesto známá technologie. Podařilo se nám obnovit nouzový zdroj energie takže jsme získali světlo, výtah a ventilátory."
Další strana obsahuje jenom výpočty. Odhadovaná spotřeba, výkon, zásoby vzduchu v nižších patrech.
"Tam dole je místo pro hodně lidí ale nezůstal tam žádný. Ubikace, sklady potravin, zahrady, nádrže s vodou i filtrační zařízení. Nic z toho jsem nikdy neviděl, technologie která tu naší předčí o stovky let. Jako by opice našla perpetuum mobile."
Kuchař přinese konvičku s kávou a o stůl cinknou dva šálky.
"Elektřinu vyráběli způsobem o kterém jsem nikdy neslyšel. Žádné uhlí, olej, mazut .. nic. Díky bohu že stroj, ke kterému nás dovedlo značení, měl primitivní ovládání. Opravit ho by nedokázal nikdo koho znám."
Kresba znázorňuje druhou generaci reaktoru Waltz-Stawski, určeného pro kolonie do dvou tisíc lidí.
"Byli jsme sto metrů pod zemí a v zahradách svítilo slunce a dokonce pršelo. Vítr ve vlasech, vzduch čistší každou minutou kterou jsme dole strávili. Náš kapitán byl víc vědec než voják, první důstojník přesně naopak. Při průzkumu každý našel to, po čem toužil. Kapitán Archu, první důstojník Stroje."
Vrátí se k nákresu který už jsi viděla, humanoidní stroj, který by měl být na palubě Area.
V zádech cítíš něči pohled. Manželé Baileyovi v němém úžasu stojí u vstupu do jídelny. V rukou mají papírovou krabici s dírami pro dýchání toho co je uvnitř.
-----------------
https://www.youtube.com/watch?v=ZcHTuCccqvM

Alina Lupei - 20. dubna 2018 08:33
Alina Lupei

Přijde mi to fascinující, vzrušující. Udržují lidi v mylné představě. A přitom tam za protektorátem existoval život. Město. Dávno nepožívané, kdo to mohl být? Zadívám se na Cornelia a palcem si v přemýšlení přejedu po rtu. "Co jste dole našli? Podařilo se vám generátor nahodit?" Je pochopitelné, že mě tohle zajímá. Visím Corneliovi na rtech a prozatím ignoruju fakt, že by mu odpočinek přišel vhod.

Pán Jeskyně - 10. dubna 2018 16:09
Pán jeskyně Stenly

"Městem jsme museli projít velice rychle, i ty kresby jsou podle fotografií které pořídil kapitán."
V notesu je i zpaměti napsaný seznam živočichů.
"S výjimkou samotného středu města jsme viděli obrovská hejna ptáků, celé tisíce jich spokojeně žije na okrajích zóny. Hlouběji se odvážili jenom vlci, nejspíš zdivočelí potomci psů."
Další nákres ti připomíná plynotěsné dveře jaké jsi viděla u alchymistů, jenom jsou několikrát větší. Černobílé spektrum kresby detaily neposkytuje ale z i tak se dá odhadnout určení .. bunkr.
"Tady radiace poklesla na normální hodnoty, alespoň podle přístroje."
Jedna ze stran je popsaná čísly, to jak si Cornelius zapisoval hodnoty z přístroje a snažil se odvodit maximální dávku ozáření.
"Vysílač stál poblíž bunkru. Poškozený počasím a nulovou údržbou. Bunkr sám byl zavřený ale měl obyčejný mechanický zámek, nedalo moc problémů ho překonat."
Skoro každý krok teď doplňuje kresbou, obvykle je jich na jedné stránce i víc.
"Používali elektřinu, dávno vyčerpanou. Generátory už spoustu let nikdo neudržoval. Jediná cesta dolů byla výtahem, nebo po nouzovém žebříku. Kapitán poslal tři mechaniky, včetně mně, aby našli a pokusili se opravit zdroj energie."
Už se připozdívá. Shon kolem je pořád menší a Cornelius by si měl odpočinout.
---------------------
https://www.youtube.com/watch?v=vh3O43qdIUU

Alina Lupei - 10. dubna 2018 12:05
Alina Lupei

Stále naslouchám bez přerušování. Nemám vlastně příliš mnoho slov. Město? Dříve tam žili lidé? Je to pro mě překvapující informace. Cornelius mi dávkuje informace postupně, přesto nemám dojem, že se blíží k tomu nejpodstatnějšímu. Stále nevím, co ode mne očekává a s čím mu mohu pomoci.

"Fauna a flóra.... tam stále žije zvěř? Nebo spíš... už se vrací? Vždyť v té radiaci by museli být..." vrhnu na Cornelia zvídavý pohled.

Znovu sklopím oči k notesu. Přejíždím očima i seznam jmen. Je pro mě skoro div, že to vůbec někdo přežil. "Co to bylo za město? Kdo ho zničil?" Začínají ze mě nakonec vypadávat jednotlivé otázky.

Pán Jeskyně - 28. března 2018 22:21
Pán jeskyně Stenly

"Signál byl obyčejný, rádiový. Dá se snadno zachytit když víš co hledat." Přelistuje zpátky na mapku.
"První budovu jsme našli tady, byla celá ale příroda si jí vzala zpátky. Za sto let už tam nic nenajdeš."
Ukáže na místo asi dva palce od zdroje vysílání. Budova ?
"Našli jsme město." Slabý kruh kolem signálu.
"Dlouho opuštěné, zničené. Hodně toho zařídila flóra i fauna ale většinou bomby a zbraně."
Ukáže ti další stránku notesu a vidíš že Cornelius Akker je nadaný kreslíř.
Náčrtek na jedné straně je čelo menší budovy, obytné. Okna dávno nemá a ve dveřích roste statný strom ale architektura je podobná snad jenom těm nejstarším budovám hlavního města. Na protější straně je zase kresba ulice města. Po obou stranách těžce poškozené, většinou jednopatrové budovy. Rozeznáš lampy, zbytky nejspíš košů na odpadky a dlažbu chodníku.
"Tady byla radiace nejsilnější, dostávali jsme tablety které nás před ní měly chránit ale víc než dvě hodiny ve městě už by znamenalo vrátit se domů ozářený. Zvládli jsme to, i když ne všichni."
Na deskách notesu je zevnitř napsaný dlouhý seznam jmen. Některá jsou přeškrtnutá.
--------------------
https://www.youtube.com/watch?v=xJeBz3HxGsI

Alina Lupei - 21. března 2018 10:53
Alina Lupei

Zvědavě natáhnu krk, abych viděla na zápisník lépe. S náznakem nedůvěry pohlédnu na Cornelia. Víc ani nestačím, protože dovnitř nakráčí ten nadutec. Založím si ruce do klína a věnuju mu zamračený pohled.

Nedráždím ho slovy, ale v očích a tváři nechávám jasně číst, co i o něm myslím. Sotva se za ním zase zaklapnou dveře, prsty si projedu vlasy a tiše zamumlám několik pravděpodobně ne zrovna lichotivých slov.

"Ale to přece..." oponuju na Corneliova slova a zamrkám. Znovu pohlédnu na nákresy. Stroj, který dovolil prozkoumat zakázané území? Vzbudilo to ve mně zvědavost ještě větší. Jak to tam asi vypadalo? Na jazyk se mi dere spousta otázek, ale Cornelia nepřerušuju. Vím, že to nemá rád. Na otázky bude čas i později.

Pán Jeskyně - 15. března 2018 19:05
Pán jeskyně Stenly

Stařík ukáže na mapu.
"Zaprvé, to co jsme považovali za souostroví je jeden ostrov a hodně velký."
Než se dostane k zadruhé vdupou do místnosti dva vojáci a s nimi přišel i Malwin. Corneliův zápisník zmizí ze stolu v jediném mrknutí.
Malwin se rozhlédne kolem sebe, párkrát mlaskne aby bylo znát že se mu to nelíbí a propne se na špičkách.
"Vidím že máte pohodlí Akkere, výborně. Ještě tři dny si užívejte mojí pohostinnosti a dobré vůle, potom si jí budete muset odpracovat."
Znovu mlaskne, otočí se na podpatku, prskne na svoje muže rozkaz k odchodu a zmizí vám z očí.
S mechanikem se na sebe podíváte trochu nechápavě. Jako nevypočitatelný je Malwin nebezpečný. A oba máte pocit že se zatím choval jak nejlépe dovede.
Do jídelny za chvíli vejde kuchař a kývne vaším směrem. Zápisník je zpátky.
"Takže, než jsem byl tak hrubě a zbytečně přerušen .. zamořené území je ve skutečnosti kontinent."
Obrátí pár listů zpět. Zahlédneš hodně nákresů, plánků a popisků. Najde co hledal a ukáže to. Přístroj s velkým ciferníkem na horní straně a s madlem na přenášení. Vedle je něco co vypadá jako výbojka.
"Díky tomuhle jsme našli bezpečnou cestu na pevnině, až ke zdroji signálu. Geiger-Müllerova trubice. Přístroj odhaluje radiaci a s jeho pomocí můžeš vypočítat jako dávku dostáváš a jak dlouho si to můžeš dovolit. Jsou tam místa radiace prostá, i místa kde se stačí dotknout opuštěného stroje a svalíš se na zem mrtvá."

Na loď se začíná pomalu vracet ruch. Doplnění zásob bude dokončeno ráno a potom hned vyplouváte.
-------------
https://www.youtube.com/watch?v=1zof17ruZ14

Alina Lupei - 15. března 2018 15:31
Alina Lupei

V duchu zaplesám radostí, že můj nápad hodlají vyzkoušet. S touhou po ukojení zvědavosti vyčkávám, anebo se vracím později, abych se s jejich svolením experimentu účastnila.

-

Snažím se rozumět jeho slovům, ale nejsem si jistá, že tomu správně rozumím. "Jaké překvapení?" Zamrkám na mapu a pak na Cornelia. "Vy jste byli i na pevnině?" Jak moje slova doléhají k mým uším, přijde mi to neuvěřitelné. A směšné z míst úst.

Pán Jeskyně - 13. března 2018 18:35
Pán jeskyně Stenly

Eleanoru i Roberta tvůj nápad zaskočí a v první chvíli nevědí co říct. Pozoruješ jak se v nich rodí pochopení, potom zvědavost a nakonec odhodlání.
Robert kývne na svou ženu a zmizí z laboratoře. Eleanora se na tebe s díky usměje a začne připravovat laboratoř na experiment, který může utéct když se vystraší.

-

Cornelius na otázku vytáhne svůj zápisník a na stránku s nákresem cizího stroje přidá pár tahy mapku ostrovů protektorátu. Nikdy jsi v něm nebyla ale mapu znáš. Stařík začne kreslit i zamořená území.
"Byli jsme tam. Kapitán Lindon Smith dostal souřadnice a rozkaz prověřit tohle místo."
Na okraji jednoho ze vzdálenějších ostrovů, které tvoří přibližně kruh, udělá tečku. A znovu ten pocit že víš co se stane.
"Zamořené ostrovy jsou známé už dlouho, ovšem námořníci je pozorovali jenom z bezpečné vzdálenosti."
Udělá pár tahů tužkou a ze souostroví je kontinent. Aby mořeplavci to pobřeží viděli, museli by se nebezpečně přiblížit a riskovat ozáření. Tečka je teď na pevnině a to dost hluboko.
"Tohle bylo překvapení ale zdaleka ne jediné a ani největší."
--------------------

https://www.youtube.com/watch?v=oN2Xs-MvxLw

Alina Lupei - 12. března 2018 15:51
Alina Lupei

Pomáhá mi to krátit čas. Ubíjí mě jinak na nuda, která tu je. Pořád mít někoho za zadkem, pod ostřížím zrakem. Proto jsou vstřícní manželé vítaným rozptýlením. Pozorně naslouchám zaujatému vyprávění o téhle specifické řase. Když mi ukazuje, jak reaguje na jeho dlaň, přijde mi to fascinující.

"Můžu to taky zkusit?" Trochu jak malé dítě při vidině nové hračky, zatoužím i já si ji vyzkoušet. Pak si prsty promnu nos a nakrčím obočí v přemýšlení. "Zkoušeli jste před ní dát i třeba myš nebo kočku?"

Později s Corneliem opětovně poslouchám jeho vyprávění. Další překvapivá informace. Ten stařec je zajímavější, než jsem si myslela... Napadne mě . Zvláštní... jak často člověk hledí do tváře jiných a ani zdaleka ho nenapadne, co mají za sebou, co prožili a jaké mají zkušenosti. Proto ho nepřerušuju, mám navíc ráda jeho hlas... ale po slovech o tom, co je za územím proktorátu, mi rozšíří zorničky vzrušením.

"Vy jste tam s Areem byl?" A už se mi chce nadechovat k další tentokráte rovnou salvě otázek, jaké to tam je, jak to vypadá, jak to že přežili...

Pán Jeskyně - 6. března 2018 20:29
Pán jeskyně Stenly

Cornelius Akker je cestou a nedostatkem činnosti unavený a rozptýlení uvítá.
O Areovi sice povídá nerad ale když trošku přitlačíš, svolí.
"Ares je ponorný člun, to už jsem říkal. Má dvojici elektrických motorů, na hladině dokáže plout rychlostí čtrnácti uzlů, ponořená šest."
To je hodně, rychlé lodě se štíhlým trupem zvládnou tak osmnáct, možná dvacet.
"Čtyři torpédové komory, celkem nese dvanáct, vzduchem hnaných torpéd."
V rukou zkušeného kapitána by taková loď dokázala napáchat strašlivé škody.
"Posádku tvořilo celkem dvaapadesát lidí .. včetně mně."
Cornelius se napije vody aby si osvěžil hrdlo a pokračuje.
"Byl jsem ve strojovně s dalšími dvěma muži. Těžká práce, ale dobrá. Starat se o chod motorů, zajistit že budou fungovat za všech okolností. I v oblasti za severním protektorátem."
Cornelius se na tebe podívá zkoumavě. Víš co je na severu. Tedy nevíš, neví to nikdo. Každý ví že za územím protektorátu je ještě několik středně velkých ostrovů ale každý je zamořený radiací a člověk bez patřičné ochrany tam nepřežije ani dvě hodiny. Občas se najde někdo kdo to zkusí a jejich těla zůstanou ležet v zamořené zóně. Mrchožroutí, jsou-li tam nějací, se jich ani nedotknou, mají víc rozumu.
--------------------

https://www.youtube.com/watch?v=iwEeP6vHyFw

Pán Jeskyně - 3. března 2018 14:45
Pán jeskyně Stenly

Manželský pár ve složení Eleanora a Robert Bailey si rád udělá čas pro novou tvář, zvlášť když projeví zájem o jejich práci. Robert nechává většinu mluvení na svojí ženě a soustředí se na předvádění toho, o čem mluví Eleanora. "Řasu jsme našli při cestě z Protektorátu, potom co kapitán dostal rozkaz od Malwina." Není překvapením že vědci nemají vojáky v lásce. Dva naprosto odlišné vzorce myšlení. Vědec novinku zkoumá a snaží se pochopit, voják přemýšlí jak to využít proti nepříteli nebo to alespoň zničit než na první způsob přijde někdo jiný.
"Je bioluminescenční, jak můžeš vidět. To samo o sobě není nijak výjimečné."
Vydávané světlo je poměrně silné. Ne že by osvětlilo místnost ale blízko nádrže by se dala číst knížka.
"Velice neobvyklou vlastnost objevil Robert. Řasa obsahuje jak rostliné tak živočišné buňky. Pozorně sleduj Robertovu ukázku."
Robert si vyhrne rukáv a přitiskne zvenčí dlaň na sklo nádrže. S tajemným úsměvem jí tam chvíli nechá a potom pomalu odtáhne aby nevydil výhledu.
Řasa v nádrži věrně napodobila mužovu dlaň, prsty i větší část předloktí.
Formu neudrží moc dlouho, můžeš pouhým okem pozorovat jak se tvar namodralé ruky pomalu rozplývá až nezbyde nic než zdánlivě obyčejná řasa. Z nějakého důvodu jsi věděla že to udělá. Bez ohledu na to je to zvláštní úkaz.
Eleanora s nadšením zatleská. "Úžasné, že ano?"
Robert je klidnější a pokýve hlavou. "Bohužel, zatím nevíme nic víc. Nevíme proč to dělá, jak dokáže zkopírovat tvar ani jak může obsahovat rostlinné i živočišné buňky. Zatím nezareagovala na nic jiného než na živou tkáň."
To demonstruje. Hrnek nebo pero řasa ignoruje a vznikne vždycky jenom přízračná kopie ruky, sevřená jako Robertova ale bez předmětu.
Oba si rádi popovídají, můžeš je kdykoli navštívit.

---------------

Alina Lupei - 2. března 2018 12:41
Alina Lupei

Nebaví mě mít neustále někoho za zadkem. Nemít svou typickou svobodu. A tak si čas krátím tlacháním s posádkou, zvídavými otázkami na to, co vidím. Namodralá řasa ve mně vzbudí zvědavost asi nejvíc, a tak je manželský pár v případě jejich ochoty podroben výslechu, co je to řasa zač, jak se o ni stará a k čemu je vůbec dobrá, když pomineme okrasu.

Nedá mi to, abych vždycky neocenila v jídelně i jídlo kuchaře. Tak trochu doufám, že mi pak třeba dopřeje a já si alespoň během mé nedobrovolné cesty napráskám břuch dobrým jídlem.

Když zůstáváme s Corneliem sami v kajutě, snažím se z něj dostat více informací o Areovi a o tom, co po mně vlastně bude chtít. Doteď se explicitně nevyjádřil.

Sotva tedy třetího dne dorazíme k první zastávce, jak Cornelius předpovídal, držím se u něj. Nechávám se vést jeho plánem.

Pán Jeskyně - 22. února 2018 15:05
Pán jeskyně Stenly

Následující tři dny jsou plné rutiny. A nudy.
Vojáci nevidí moc rádi když se bavíte se zaměstnanci institutu nebo s posádkou lodi ale Malwin na lodi nejspíš není, takže nijak nezakročí a jenom dávají pozor.
Třetí den už víte o vašem dočasném domově vlastně všechno.
Část zaměstnanců se zajímá o mořské živočichy z větších hloubek. Je tu pár lidí co každý den vypouští veliký balón ze zádě lodi, aby zbytek dne dumali nad kusem papíru. Manželský pár z hlavního města ve veliké nádrži pěstuje zvláštní řasu, kterou získali na cestě do přístavu. Ve tmě namodrale svítí.
Kapitán a zároveň velitel expedice se jmenuje Van Wieren. Je mu trošku přez padesát, rád nosí kapitánskou uniformu a obvykle je k nalezení na můstku.

Podle odhadu, třetí den přistanete u přístavu na okraji protektorátu.
Je to provinční městečko, které těží hlavně z dobře zvoleného kotviště.
Malé svižné čluny vaši loď dostrkají k molu, vojáci obsadí hlídkami celou jeho délku a vy dostanete početnější ochranku.

V dálce za přístavem, někde v polích, je vidět horní část uvázané vzducholodi, Malwin asi nerad cestuje na moři.
------------------
https://www.youtube.com/watch?v=8-2hUmoaPfU

1 2 3 4 ... 7 ⇒|


↑ navigace

Záložková navigace