Příběhy jednoho blázna. (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Příběhy jednoho blázna.

Pán Jeskyně:

Stenly

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Univerzální jeskyně pro sólové hry a postavy.
One-shot příběhy na ukrácení čekání.

Klíčová slova

Tato jeskyně nemá nastavena klíčová slova.

Jaké hráče:

Hráči jsou domluvení.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (1/1) Akasha

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3 4 ... 8 ⇒|

Pán Jeskyně - 14. srpna 2019 06:59
Pán jeskyně Stenly

//

Pán Jeskyně - 27. července 2019 12:09
Pán jeskyně Stenly

//

Pán Jeskyně - 5. července 2019 14:06
Pán jeskyně Stenly

//

Pán Jeskyně - 13. června 2019 13:58
Pán jeskyně Stenly

//

Pán Jeskyně - 22. dubna 2019 22:15
Pán jeskyně Stenly

Probudíš se když tebou Cornelius zatřese.
"Vstávej Alino, za dvě hodiny máme oběd u Baileyových."
Poskytne ti soukromí a počká na chodbě, zatím co se připravíš.
Je cítit že se loď nehýbe. Je možné že už jste na místě ?
Cornelius tě ze všeho bejdřív odvede na palubu lodi. Doprovod je pryč, i chodba postrádá obvyklou porci vojska.
"Jsme na místě. Ostrov je sotva vidět ale loď nemůže blíž, kvůli ponoru. Támhle."
Ostrov nejlépe označuje připoutaná vzducholoď. Je to ještě nejméně tři kilometry, samotná plocha ostrova je vidět jenom když teď víš kde ho hledat.
"Jestli tam ta věc pořád je, musíme jí zničit."
Jak znáš Cornelia, je rozhodnutý ten stroj zničit i kdyby ho to mělo zabít. Jen aby se nedostal do rukou Malwinovi nebo někomu ještě hloupějšímu.
Cornelius se podívá na hodinky a odevzdaně si vzdychne.
"Už bude čas. Připravíme se na oběd. Nepochybuji že odpoledne nás ovezou na břeh."
Eleanora a Robert vás za hodinu očekávají.
-----------------

https://www.youtube.com/watch?v=qCWEeLR_z_U

Pán Jeskyně - 5. března 2019 14:19
Pán jeskyně Stenly

Sledujete stříbrné vejce tam v dálce. Dlouho se nic neděje. Je cítit vůně rozpáleného kovu, jako ve slévárnách hlavního města.
Ze špičky vejce se oddělí dvojice ptáků a vystoupá tak vysoko že oba zmizí.
"Tohle není výtka nebo hra na city. Co se stalo bylo jenom hloupé nedorozumění."
Mrknutí oka změní scénu. Teď je dole několik drobných postaviček. Něco vynášejí z útrob vejce. Zahlédneš i to čeho se Cornelius Akker tolik obává. Stroj stojí na okraji dočasného skladiště. Tmavá barva ostře kontrastuje s okolím.
"Ano, lidé zareagovali ve vzteku ale my jim oplatili stejnou kartou."
Strávila jsi život pozorováním takže dovedeš rozlišit postavy tam dole podle chování. Ty rychlé a metodické jsou vojáci. Ty co se snaží jim neplést do cesty jsou civilisté. Vojáků je tu víc.
"Téměř jeden tisíc lidí. Akker i Malvin jsou tam dole. Ne ti které známe, samozřejmě. Jejich pra pra předci."
Stroj se probere z letargie, oběhne vejce a odkluše pryč směrem k horám. Tam Cornelius a ostatní našli podzemní bunkr. Je možné že by přehlédli takhle velký objekt ? Tři staletí je dlouhá doba.
"Znala jsem toho co si chtěl promluvit s člověkem. S tímhle."
Malá skupina postaviček se vydá vaším směrem. Nejspíš míří k moři.
Na rozlišení jsou příliš daleko ale protože jde o vzpomínky, víš koho myslí.
"Velitel lidí, vojáků, zpanikařil když se to dozvěděl. Následky znáš."

"Nemá smysl přemýšlet co by se stalo kdyby ... Stalo se a už to tak zůstane. Ale dost už."
Mávne rukou a vejce i lidé zmizí. Na pláni se prohání zvířata, veliká přibližně jako antilopy. Svěží vítr ve vlasech, vůně lesa pod vámi, čistá modrá obloha nad hlavou. Dokonce je slyšet oceán.
Cítíš lítost svojí společnice ale i útěchu ve vzpomínkách.
-----------

https://www.youtube.com/watch?v=3fDwYaBRjCI

Alina Lupei - 4. března 2019 10:18
Alina Lupei

Nevím, co víc dělat, než ji naslouchat. Navíc ta příroda je nádherná. Na moment se mě zmocní smutek z toho, co dokázal člověk zdevastovat. Ale hádám, že možnost záchrany už není. Je jen možnost zničit pekelný stroj a nedovolit zničit cokoli dalšího.

Přikývnu a zvedám se z písku. Ze zvyku opráším zadek od zrnek písku a vydávám se za ní. Sleduju, co mi ukazuje a svírá se mi z toho hrdlo. Nedokážu jí na to nic říct. I když to není má vina, pořád to byli lidé, má rasa, která se o tu genocidu postarala.

Pán Jeskyně - 22. února 2019 21:57
Pán jeskyně Stenly

Dénye si čmárá klacíkem do písku před sebou a poslouchá.
"Pro vás je to přibližně tři století.
Zvedne dlaň a pomalu jí před sebou mává. Vlny se pohybují v souladu s rytmem dlaně.
"Příroda zůstala na místě. Tahle pláž, moře, stromy. Život ve vodě je ale nadobro pryč. Nezůstalo dost pro obnovu. V téhle podobě už existuje jenom tady, ve vzpomínkách."
Tvojí poslední otázku uplně ignoruje, zvedne se z písku a gestem tě vyzve aby jsi jí následovala.
Stačí pár kroků z pláže a les sevře úzkou cestičku po které jdete.
Slyšíš listí na stromech i hmyz v trávě, dokonce i vůně tlejícího dřeva je naprosto zřetelná. Dénye musí mít velice pozoruhodnou paměť.
Jdete dlouho do kopce, stromy vás pustí až těsně před vrcholem.
Z vysokého kopce máš výhled na rozsáhlou step, kterou na vzdáleném obzoru lemují další kopce.
Dénye se posadí do trávy a bradu položí na složené ruce.
"Tady to začalo. Vaši předci. Podívej!"
Ukáže prstem na pláň a ty vidíš maličkou postavičku. Nedovedeš rozeznat detaily ale je to člověk. Chvíli stojí na místě, potom se otočí a rozeběhne se doprava a pryč od vás. Občas se od něj odrazí světlo slunce. Doběhne k něčemu co připomíná převrácený rybářský člun a zmizí pod ním.
"Druhý den jich bylo víc."
Na údolí padne stín a z nebe se pomalu snáší sloup ohně. Děsivá podívaná. Děsivá i fascinující. S pekelným rámusem něco narazí do země a ty cítíš jak se půda pod nohama třese. Ta věc tam dole, je zahalená v kouři ze spálené vegetace.
Když vítr kouř rozfouká, na pláni stojí obrovské stříbrné vejce.
"Lidé."
--------------
https://www.youtube.com/watch?v=dZWne89Xou4

Alina Lupei - 21. února 2019 12:46
Alina Lupei

Málokdy se mi zdají sny. Zejména tak živé, kdy si uvědomuju, že mé pravé, mé skutečné já sní někde daleko pode mnou a má mysl se zhmotnila ve snovém světě. Přesto je to jako realita. Když usedám na horký písek a bořím do něj prsty, cítím jeho teplotu. Pozoruju, jak se zrnko po zrnku sype mezi mými prsty na zem a já to vydržím celou věčnost. Nikam nechvátám, užívám si toho klidu a nádhery, které se přede mnou rozprostírá.

Jen co se den změní ve večer a vedle mě se objeví Dénye, ani se nepozastavím nad tím, jakou podobu si vzala. "Jak je to dlouho?" Zajímá mě příchod "našich", kdy jak chápu, bylo toto všechno nadobro zničeno. "Je šance, že se příroda vzpamatuje a zregeneruje?"

Ale pak mi to nedá. "Proč mi to vlastně ukazuješ? Předpokládám, že tenhle sen máš na svědomí ty... slíbila jsem pomoc, nemusíš mě dál přesvědčovat..."

Pán Jeskyně - 21. ledna 2019 12:45
Pán jeskyně Stenly

Zbytek noci je klidný. Usínáš s vědomím že zítra dorazíte na místo určení. Čeká tě oběd v kajutě manželů Baileyových a to bude poslední klidná událost. Severní teritorium je málo osídlené území takže jediné zázemí a relativní bezpečí zajišťuje tato loď.
To a fakt, že náklad Aresu je něco co přitahuje zjevně pomateného vojenského velitele, je důvod k obavám .. a je jedno kolik spojenců máte.

V noci si uvědomíš že sníš za plného vědomí.
Stojíš na čisté, písčité pláži, kterou z jedné strany obklopuje neprostupná hradba stromů a z druhé oceán bez konce. Průzračná, křišťálově čistá voda, se na břehu mění v pěnu, jen aby se vrátila zpátky a donekonečna opakovala svůj koncert.
Šumění příboje, odrážejícího se od lesa, spolu s čistotou písku, svádí k tolik potřebnému odpočinku.
Sedneš si do suchého a příjemně vyhřátého písku a pozoruješ hladinu. Sníš celý den na snové pláži. Začne se stmívat a voda se rozzáří bioluminescencí. Jako by si oceán a nebe vyměnili místo.
V náhlém poznání se překvapeně nadechneš. Nesníš svůj sen, jsi tu jenom hostem!
"Nádhera, já vím." Dénye sedí vedle tebe, v podobě jednoho z dětí které znáš z přístavu.
"To jsou moji .. myslím že jim můžeme říkat lidé. Předtím než přišli vaši předci."
------------------
https://www.youtube.com/watch?v=WiAnmhxIrHg

Alina Lupei - 2. ledna 2019 14:08
Alina Lupei

Ten pocit je tak zvláštní... fascinovaně pozoruju modrou žilku, kterak přechází do mého těla, vnímám teplo, které se postupně rozlévá mým tělem. Přesto, že Corneliovi důvěřuju, se nedokážu bránit strachu, který moje tělo vrhá do určité paralýzy. Pomine to až ve chvíli, kdy mi Dénye poděkuje.

V tu chvíli se rozhlížím, hledám krysu, ale nepostřehla jsem, kam utekla. Zaklepání mnou trhne a s pozvednutým obočím hledím na Cornelia, toho starýho tajnůstkáře.

Nepatrně přikývnu. "Udělám, co mi řeknete..."

Pán Jeskyně - 29. října 2018 10:31
Pán jeskyně Stenly

Modré žilky se ti rozšíří po cele ruce až k rameni. Pozoruješ jak se to, co samo sebe nazývá Dénye, přesouvá z krysího hosta na lidského.
Tenká žilka, dělící tebe a hlodavce, se slabě zachvěje a oddělí.
V posledním okamžiku cítíš jak Dénye kryse poděkuje a s přáním štěstí se rozloučí. Krysa vrácenou svobodu okamžitě využije a zmizí za nejbližší větrací mřížkou.
Cítíš jak se ti tělem šíří teplo, podobné teplu alkoholu. Dénye postupuje a zkoumá tvoje tělo. Ruce, nohy, břicho i hruď. U krku se zastaví a výš pokračuje jenom teoučká stopa tepla, která se rychle vytratí.
"Děkuji, Alino."
Totéž řekne i Cornelius.
Přeruší vás zaťukání na dveře a škvírou vidíte stín na osvětlené chodbě.
Pod dveře vklouzne kus papíru a stín zmizí.
Cornelius si vzkaz přečte a nálada se mu trošku zlepší.
"I mezi vojáky máme přátele." zašeptá.
Na papíru je jenom trojmístné číslo - 212.
"Vojáci z dvěstědvanácté nám můžou pomoci, i když proti vlastním nepůjdou."
Je velice, velice pozdě.
----------------

https://www.youtube.com/watch?v=WiAnmhxIrHg

Alina Lupei - 24. října 2018 13:57
Alina Lupei

Stále úplně nechápu, kam tím míří. Stále mě nenapadá, jak bych mu s něčím takovým mohla pomoci. A i když jsem se v duchu možná viděla, jak se kradu tiše po lodi a vloupávám se na zakázaná místo, tohle mě prostě nenapadlo.

"Co prosím?" vypadne ze mě překvapeně. Dá se říct, že mi to i vyrazilo dech. Zamrkám a chvíli střídavě hledím na Cornelia a na Dényi. Jestli to myslí vážně.

Zdá se, že ano. Zvuky z chodby mé rozhodnutí ale uspíší. Jsme tu v pasti, na po zuby ozbrojené lodi. Cornelius je v nebezpečí, a já zřejmě také. Tomu jedinému, který nade mnou držel a drží ochrannou ruku Dénye dle jeho slov pomohla. Tak co řeším?

"Fajn, tak jo," slyším ještě svůj vlastní tichý hlas, který je trochu rychlejší než myšlenky mozku. Natahuju ke kryse ruku, se staženým žaludkem a skrývaným strachem. Lhala bych, kdybych tvrdila, že ne...

Pán Jeskyně - 24. října 2018 12:24
Pán jeskyně Stenly

"Dénye svůj druh označila za symbiotický. Může se spojit s jiným živým organismem ku zisku obou."
Cornelius je viditelně nesvůj. Těžko odhadnout jestli tě o službu žádat nechce nebo ví co to obnáší.
"Udělal bych to sám ale jsem moc starý. Moje tělo už nemá moc co nabídnout."
Krysa si sedla a pozorně poslouchá.
"Proto tě, Alino Lupei, prosím, aby jsi dovolila Dényi se s tebou spojit, jako to teď udělala s tou myší."
Na ruce ucítíš lehké zasvrbění řasy. Dénye se taky chce vyjádřit.
"Krysa nerozumí tomu co říkám. Ne jako člověk. Je nezbytné ovládat. Vyvarovat se nebezpečí. Nejde ovládat uplně. Ty budeš v bezpečí. Vlastním pánem. Přísahám."
Cornelius už asi nemá co říct.

Tvoje uši zaznamenají na chodbě za tebou zašustění dlouhého kabátu a něčí dech.
--------------
https://www.youtube.com/watch?v=WcLzUZSGT6Q

Alina Lupei - 11. října 2018 10:06
Alina Lupei

Všechno mi to připadá jako jeden neskutečný sen. Nejdřív přiznání návštěv na kontaminovaném území, pak rozmluva s hlodavcem, vlastně řasou. Jeden by z toho potřeboval psychiatrickou pomoc.

"Já seděla," vypadlo ze mě rychleji, než zafungovaly mozkové buňky. Naslouchám mu a nepřerušuju jeho vyprávění. Všechno to začíná dostávat nový rozměr, dílky puzzle do sebe začínají zapadat a dávat smysl.

"A po mně chcete, abych zabránila tomu použití? Ale jak?" Věnuju pohled Corneliovi i řasokryse. "Já vám... pomůžu ráda, ale jakou já můžu mít šanci mezi těma všema vojákama? Arés bude přece dobře střeženej a ..." Znovu zabodnu pohled na Cornelia. Napadně mě, že on asi tuší, jinak by mě o pomoc nežádal.

Pán Jeskyně - 18. září 2018 20:56
Pán jeskyně Stenly

Cornelius se na posteli posadí a lehce se usměje.
"Věděl že je na palubě ? Ne. Že je Dénye naživu jsem také nevěděl."
Hlodavec přeběhne z tvého ramene, přeskočí z tvé paže na Corneliovu a vidíš jak se modré žilky rozeběhnou po hřbetu jeho ruky. Po pár vteřinách se zase stáhnou. Myš se teď chová jako nadšené dítě nebo pes.
"Myslel jsem že zahynula a jsem rád že jsem se mýlil."
Pohladí tvorečka po zádech a ten se blaženě prohne.
Cornelius se ti podívá přímo do očí.
"Určitě ti ukázala co se stalo. Působivé že jsi zůstala na nohou. Já si musel sednout abych neomdlel."

"Našel jsem jí v bunkru. Její druh potřebuje k životu vodu nebo, jak to sami nazívají, hostitele. Jako třeba teď tu krysu."
Označený hlodavec kývne.
"Měli jsme spoustu času. Celé hodiny a hodiny. Já pracoval, ona vyprávěla. Zahrada pod zemí jí k životu stačila, jako by tobě nebo mě stačila k životu jediná místnost."
Dénye se začne čistit, přesně krysím způsobem.
"Propašoval jsem jí ze zamořené oblasti v jednom z našich mrtvých. Ona pomohla mně, já pomohl jí. Mrzí mně to co se stalo ale ten stroj se nesměl dostat do rukou našich lidí. A do rukou toho klauna Malwina už vůbec ne. Jeho otec při prvním pokusu zahynul, synkovi by se to mohlo podařit."
Podívá se na krysu stejně smutným pohledem jako předtím na tebe.
"Vlastně jí dlužím službu. Zachránila mi krk."
---------------------------

https://www.youtube.com/watch?v=8ZhjzBcPY7E

Alina Lupei - 11. září 2018 21:10
Alina Lupei

Tiše a skoro se zatajeným dechem ji naslouchám. "Dénye," zopakuju tlumeně. "Já jsem Alina, teda... Lupina," ani nevím, proč jí to říkám. Pořád si připadám hloupě.

"Úkryt? Jak... jak tě mohu ukrýt? Kam potřebuješ?" Corneliův dech mi chvíli nedochází. Až v momentě, kdy ho Dénye zmíní. "Ty znáš Cornelia? Byl tam?"

Napjatě ji pozoruju, než se mě zmocní podivný pocit. Prudce se na posteli otočím a zabodnu oči do Corneliových. Na tváři se mi objeví nevyřčená otázka.

Natáhnu k Dénye ruku a nabídnu jí, aby mi vyskočila na rameno. "Cornelie... vy jste... to věděl?"

Pán Jeskyně - 31. srpna 2018 13:04
Pán jeskyně Stenly

Myš se znovu dotkne tvojí ruky. Tentokrát jsou obrazy klidnější a ustálí se rychleji.
Odešli na jih. Na kontinent. My zůstali na ostrovech. Kvůli vodě.
Víš že planeta má jenom jeden kontinent. To by z přeživších dělalo vaše prapředky.
Podle vašeho .. kalendáře. Pět století.
Dlouhá doba. Dost na to aby lidé zapoměli.
Nás nezbylo dost. Dlouhá doba. Jsem Dénye, poslední.
Na nabídku pomoci se krysa, jakkoli děsivě to vypadá, usměje.
Samota není dobrá. Bylo nás bezpočet. Teď jsem jediná. Potřebuji úkryt.
Poslední otázku jsi nevyslovila nahlas ale řasa stejně odpoví.
Mechanik Cornelius .. ti věří. Já také.
Když zmíní Cornelia, uvědomíš si že jeho pravidelný dech zmizel a z šera jeho lůžka tě pozoruje pár smutných šedých očí.
-----------------
https://www.youtube.com/watch?v=DNceqb81wF0

Alina Lupei - 28. srpna 2018 08:35
Alina Lupei

Cítím se jak na kolotoči. Změť rychlých obrazů, slova, nářek. Zprvu to nedává smysl. Točí se mi z toho hlava, ale konec to začíná dávat smysl a nabývat pochopitelného obrazu.

Není pro mě prostor reagovat, nebylo by ani co říct. Veškeré mé vnímání je zaměřeno na pochopení toho, co mi krysořasa ukazuje.

A pak je po všem, nesedět, tak mě nohy asi neunesou. Stáhnu ruku a prsty promnu spánky. Musím zavřít oči a zklidnit rozbouřený žaludek. "Kdy se stalo? A co se stalo s těmi, co nemohli odejít a nemohli ani zůstat? A s vámi?" Teď se moje vědomí upnulo na řasu. "Jak... můžu já pomoct?" vypadlo ze mě nakonec tiše. Něco mi napovídalo, že Cornelius bude na straně krysořasy. Všechno je to zamotané. Musím počkat. Ale jedno mi nedává smysl.. proč si krysa vybrala právě mě?

Pán Jeskyně - 25. srpna 2018 13:33
Pán jeskyně Stenly

Krysa nenese dobře omezenou schopnost komunikace.
Potvrdí že pochází z oblasti zničeného města. Nejspíš se z toho místa dostala díky první výpravě Area.
Hlodavce přestane bavit neschopnost, ke které nebyla nikdy stvořena, a natáhne k tobě packu. Dlaň se jí slabounce zamodrá a pokryje tenoučkou vrstvou řasy.
Gesto přijmeš a natáhneš vlastní dlaň. Teplá a hebká krysí packa se opře o bříško prstu. Cítíš jak tě místě kontaktu s řasou zasvědí kůže a v náhlém návalu paniky cukneš. Lépe řečeno, pokusíš se cuknout. Tělo tě neposlouchá. Myšlení, dýchání a od ramen výš je tvoje ale zbytek je přimražený na místě.
Neboj se.
To promluvila krysa, přímo v tvojí hlavě.
Neublížím. Neboj se.
Špičku ukazováku ti obalila bledá blána ale dál nepokračuje.
V tónu hlasu, který zní trošku jako Corneliův, je slyšet radost z možnosti "mluvit".
Hlavu ti zaplaví obrovské množství alegorických obrazů v dokonalém zmatku. Jenom pomalu se začínají řadit tak, aby dávaly smysl. Hlodavec nepřestává mluvit.

Náš svět. Jsme tu sami, jediný rozum.
Obrazy připomínají nejasnou vzpomínku, navíc cizí. Modrý svět s malou špetkou pevniny.
Přišli lidé. Byli jsme zvědaví.
Rozmazaná postava člověka, sledovaná ne-lidskýma očima.
Zvědavost byla silná. Zkusili jsme .. pozdravit ?
Řasa tu a tam musí hledat vhodné slovo.
Měl strach. Utekl. Přivedl zbraně.
Humanoidní tvar, ze kterého je cítit hrozba, zaplní tvojí hlavu a po chvíli zmizí.
Zaútočil. Bránili jsme se a ... vyhráli.
Modrý nádech, jako radost z vítězství, rychle vybledne.
Chyba. Člověk zemřel. Příliš křehký. Nepochopili. Válka.
Tvoje vědomí se teď doslova koupe v odporu, hnusu, nechuti a odmítání. Cítíš i krev, smrt, smutek a vinu.
Zabíjeli nás. Bránili jsme se. Další vítězství. Poslední. Rozum se navzájem téměř vyhubil.
Malá skupina lidí, ne víc než tucet, obklopená modrým kruhem.
Zničili svou loď. Nemohli odejít. Nemohli zůstat.
Cesta za obzor na primitivním voru.
Výměnou za život přísahali že se nevrátí. Lež.
Teď cítíš spíš výčitku, podezíravost a odhodlání.

Můžeme mluvit svobodně. Neublížím ti.
Malá packa se pohne, blanka zmizí a tobě se roztřesou nohy co zase můžeš ovládat. Krysa tě pozorně sleduje.
--------------------------
https://www.youtube.com/watch?v=_4Vt0UGwmgQ

1 2 3 4 ... 8 ⇒|


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)