Příběhy jednoho blázna. (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Příběhy jednoho blázna.

Pán Jeskyně:

Stenly

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Univerzální jeskyně pro sólové hry a postavy.
One-shot příběhy na ukrácení čekání.

Klíčová slova

Tato jeskyně nemá nastavena klíčová slova.

Jaké hráče:

Hráči jsou domluvení.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (1/1) Akasha

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3 4 5 ⇒|

Pán Jeskyně - 19. ledna 2018 16:03
Pán jeskyně Stenly

Cornelius je alchymista a vzdělaný muž který spolupracuje s mechaniky, inženýry i profesory. Těžko si představit lepší zdroj informací takže zamíříš rovnou tam. Do zítra máš čas.
Z přízemí domku, natěsnaného mezi dva další, se ozývá tiché cinkání kovu o kov. Cornelius pracuje, výborně.
Nízkými dveřmi vejdeš do umazaného horka uvnitř. Výheň je roztopená a ve žhnoucím uhlí je zapíchaný materiál. Na těžkém stole v rohu je něco k jídlu i pití.
Cornelius sám je v kožené vestě, silných rukavicích a se svou ochranou helmou, ve které vypadá jako strašidlo, skloněný nad kovadlinou a opatrně něco tvaruje. Necháš ho práci dokončit, bývá nevrlý když ho někdo vyruší od práce.
Za chvíli na železným plechem zakrytý pracovní stůl položí něco, co vypadá jako pařát dravce a sundá si kuklu.
"Ah .. Lupino. Myslel jsem že je tu zákazník. Jsi tu brzy."
Hadrem si otře vrásčité čelo ale povede se mu jenom přidat další vrstvu mouru.
Když vidí že máš něco na jazyku postaví kuklu na stůl vedle pařátu a sedne si na stoličku a vypadá to že si rád odpočine.
"Copak tě trápí ?"
--------------
https://www.youtube.com/watch?v=TtXMeMR81q4

Pierrete - 19. ledna 2018 14:10
Pierrete

Napjatě poslouchám a snažím se srovnat si myšlenky. Informace, které se teď dostávají k mým uším. Ares,
Ares... co to může být?
Honí se mi hlavou, ale netuším. Na druhou stranu možná by pár lidí mohlo tušit, co je to zač. Zjevně je to něco cenného, když s tím nadělají takové tajnosti a cavyky.

Vím, že teď musím čekat. Proto se zpět vydám až ve chvíli, kdy jsem si jistá, že nebudu odhalena. Celou cestu si ale lámu hlavu s tím, kdo z mých "známých" by mohl o tajemném Areovi vědět víc. Kdokoli mě napadne, bezmyšlenkovitě zamířím za ním.

Pán Jeskyně - 15. ledna 2018 15:07
Pán jeskyně Stenly

Veškerý náklad putuje do výtahu a dolu pod věž. Odsud není vidět kam pokračuje ale není těžké odhadnout že do přístavu a k lodi Institutu. S každou zásilkou cestuje dolu i několik vojáků. Podle supění vojáků jsou některé bedny proklatě těžké, další neváží skoro nic.
Poslední bedna, poslední voják a na věži zůstane už jenom důstojník, muž v plášti a špicl schovaný ve stínu, ty.
Posádka vzducholodi odpoutá kotevní lana, zavře dveře gondoly a stroj pomalým stoupáním opustí dok. Potom je z nebe slyšet hluk startujících motorů.

"Budeme pokračovat podle plánu ?"
To byl ten v plášti. Teď když tu není vzducholoď a oni přišli blíž je jim rozumět. Důstojník kývne.
"Ano. Moji muži naloží to zařízení na loď a zítra ráno vyrazíme."
Nastoupí do výtahu ke dvojici vojáků a vydají se na cestu dolů.
Poslední co uslyšíš je -
"Pokud je to skutečně Ares, na jeho palubě bude nevyčíslitelné .."
- a víc nic. Nemůžeš běžet ze schodů, i kdyby sis nezlámala nohy prozradila by ses.
--------------
https://www.youtube.com/watch?v=wmeawKaDXYY

Pierrete - 15. ledna 2018 08:57
Pierrete

Každým okamžikem sílí moje zvědavost víc a víc. Nebyl by tu takový poprask kvůli ničemu. To je víc jak jasné. Na takovou dedukci nemusí být člověk ani Einstein. Stačí mít čich na zlatky. V nestřežený okamžik se proto prosmýknu na schodiště a pak dál. Je skoro až legrační, jak jednoduché je, se na vzducholoď dostat. Tlapkám rukama po stěnách, abych se ujistila, že jdu správným směrem. Jen zvuk výtahu mě na moment zastaví. Přikrčím se a čekám, až prosviští kolem. Pak se znovu vydávám na cestu.

Hledám si vhodné pozorovací místo. Otevřou ty bedny? Zajímá mě v duchu, ale když vidím, že vykládají jakési bedny, moje touha vědět, co je uvnitř ještě zesílí. Cítím zlaťáky... na to mám čich. Takže pokud mi to současný kryt dovolí, držím si bedny na dohled.

Pán Jeskyně - 12. ledna 2018 17:33
Pán jeskyně Stenly

Cestou k věži je znát jak se městem šíří vzrušení. Klevety získají nový náboj, alespoň na pár dní.
Je pozdě odpoledne a rozloha věže, stejně jako kotvící vzducholoď, vytvářejí v okolí věže výrazně hlubší stíny. Věž má jediný vchod. Obří výtah slouží obvykle pro cesující i pro náklad ale je tu i schodiště.
U vchodu je silná vojenská jednotka. Šedivé uniformy, helmy s chocholem a strojní pušky. Tudy cesta nevede. Naštěstí je tu hodně jiných.
Pamatuješ si jich dost ze svých cest na pevninu, coby černý pasažér, takže je otázkou několika minut a jsi na jednom ze dvou schodišť vedoucích až na horní plošinu. Je tu spousta mouru a mastnoty, to kvůli převodům výtahu a motorům lodí. Osvětlení tu není a tak se spoléháš na paměť a prakliny v plášti věže, kterými proniká skromné světlo.
V půlce cesty kolem prosupí výtah směrem dolů, v osvětlené kabině vidíš další vojáky a pár bílých plášťů.
Armáda si přivezla vlastní vědce, zajímavé.
Na plošině fouká silný vítr ale to nevadí, můžeš zůstat skrytá pláštěm a hned vedle výtahové šachty a nikdo tě neuvidí.
Vzducholoď je takhle zblízka obrovská. Z kabiny právě vojáci vykládají velké bedny a nakládají je na vozík. Poblíž nich postává důstojník a další vědec, ten něco zapisuje do desek.
-----------------------

https://www.youtube.com/watch?v=C1W8KKPmlm4

Pierrete - 12. ledna 2018 09:35
Pierrete

Promnu si prsty nos a vcelku bez zaváhání vyrazím tím směrem. Rozhodnu se pro věž, protože jestli posel něco nesl, tipuji, že tam.

Znovu strčím ruce do kapes a svižnou chůzí vyrazím. Třeba z toho kápne něco zajímavého. Navíc jsem rozhodnutá, že pokud narazím na Filipa, odchytnu si za minci ještě jeho.

Pán Jeskyně - 11. ledna 2018 15:45
Pán jeskyně Stenly

Mince rozjasní obličej asi sedmiletého kluka. Na otázku zakýve hlavou.
"Vojáci jsou tu dva dny, na palubu vyjma nich smí jenom guvernér a velitel městské posádky. Na co čekají nevím ale do přístavu právě připlula loď co patří Institutu a najali Filipa aby vojákům donesl zprávu." Za jednu minci je toho dost a kluk zmizí mezi dělníky.
Institutem myslí Geografický institut Císařství pod které spadá i Oceánografie. Mají pár lodí které se v nepravidelných intervalech objevují v docích, doplní zásoby, posádka si odpočine a zase na dlouho zmizí.

Takže něco našli a zajímá to armádu. A když to zajímá jednu, bude to zajímat i druhou. Až to jednu začne zajímat přespříliš, budou z toho problémy.
Dok s lodí společnosti je čtvrt hodiny chůze, věž asi třicet minut.
-----------------------
https://www.youtube.com/watch?v=kqjeNSNuNPM

Pierrete - 11. ledna 2018 12:41
Pierrete

Soukám do sebe polévku a natahuju uši. Přemítám si v hlavě všechno, co slyším, zbytečné informace zase vypouštím. Chvilku zvažuju výlet za meteorickým železem, ale na pevninu se mi ani za mák nechce. A tak špatně na tom zatím nejsem.

Vytřu kusem čerstvého chleba dřevěnou misku a nechám hostinskému minci na stole. Zvednu se od stolu a vypadnu ven. Poslíček je asi to jediné, co mě zaujme. Strčím ruce do kapes a odchytnu si jedno z děcek ulice. Vtisknu mu do dlaně jednu drobnou minci a kývnu směrem k věži. "Nevšim si něčeho zajímavýho? Na co čekají?"

Ať už mi odpoví cokoli, strčím ruce do kapes znovu a vydám se to prozkoumat sama.

Pán Jeskyně - 10. ledna 2018 22:30
Pán jeskyně Stenly

S hostinským se znáš, našla jsi pro něj balíček hracích karet s .. řekněme spoustou odhalených kotníků. A kolen. A tak dále .. takže není kam spěchat. Místa pro dalšího kunšafta tu je dost.
Posloucháš klepy ale není to vlastně nic zajímavýho. Většina toho co se povídá jsou buďto hlouposti s malou hodnotou nebo z toho kouká provaz a to v tom lepším případě.
Lady Priscilla ztratila perlový náhrdelník. To není zajímavé. Jednak byla pravá jenom polovina perel a dvak víš kdo ho ukradl a obratem střelil.
Alchimista u zadního mola se opět skoro vyhodil do povětří při zkoušení alternativy parního pohonu ale nic se mu nestalo. Už je zvyklý.
Ta má volnější mravy, ten utíká před zákonem. Jenom klepy.
U severního mola, jednoho z obřích, vyplavala část nákladu z lodi co se tu před necelým rokem v noci potopila. Armáda zkoušela vyzvednout náklad hned co šel ke dnu ale jen tak tak stihli vytáhnout potápěče, aby ho nevzal jeden z nepředvídatelných bludných proudů kterých je moře pod městem plné. Neměli odvahu jít pod proudy a tak je loď tam kam klesla.
Mechanik na jihu hledá meteorické železo. Platí velice dobře a vezme všechno v kvalitě 50% a výš. To by znamenalo cestu na pevninu.
Kolem hospody proběhne mladý poslíček od doků směrem ke kotvišti vzducholodí.
Většina jsou děti ulice a vyplácí se být s nimi zadobře. Už proto že mají nejrychlejší nohy ve městě, což ostatně tu a tam nějaká hlídka nerada ověří.
Víš že u věže už dva dny na něco čeká menší vojenská vzducholoď. Třeba se dočkali ?

Je čas pokračovat.
-----------------
https://www.youtube.com/watch?v=EHs7Av5TZhQ

Pierrete - 9. ledna 2018 08:58
Pierrete

Nestěžuju si. Beru svůj život jako výhru. Mám svobodu, co jíst, mám práci. To, že k mému štěstí musí o kousek přijít ostatní, mě absolutně netrápí. Stejně mají dost. Ale mám i své zásady. Třeba neokrádat chlebodárce. Na věci Cornelia bych nikdy nesáhla. Tedy... pokud by to nebylo absolutně nutné. Střecha nad hlavou a suchá deka na spaní je totiž přeci jen něco, o co bych nerada přišla.

V kapse mi cinká pár mincí a na stole mi právě přistála ještě stále kouřící se polévka. Po očku sleduju své okolí a natahuju uši. Sousta do mě padají s nebývalou rychlostí, přeci jen po práci mi docela vyhládlo.

Pán Jeskyně - 2. ledna 2018 13:43
Pán jeskyně Stenly

Jmenuješ se Alina Lupei a všech osmnáct let svého života žiješ v přístavu Siguranta. Je to jediný přístav, dost velký i pro nákladní vzducholodi císařství takže práce se vždycky najde a ty nestrádáš. A když náhodou ano, je tu plno neopatrných lidí, kterým z kapsy občas vypadne pár zlatek.
Přístav má vlastní vojenskou posádku, budovu cechu alchymistů, výběrčího daní, správní budovu Císařství a spoustu menších obchůdků od krejčího až po machinistu. Pro alchymisty je práce složitá ale dobře placená, u mechanika nebo krejčího naopak.
Svůj den obvykle dělíš do tří částí.
První je pracovní. Máš hodně známých a přátel, kteří dohodí kšeft, takže v kapse vždycky pár mincí cinká.
Druhá je nejkratší ale nejdůležitější. Dlouhou procházkou obhlédneš situaci, vyslechneš drby nebo pustíš chlup u lidí co nemají takové štěstí jako ty.
Třetí je odpočinek. Obvykle v podkroví domku kde v přízemí pracuje jeden z alchymistů, Cornelius. Je mu hodně přes šedesát, i když přesné číslo jsi z něj nikdy nedostala.
Většinu svého času tráví v dílně, oblečený do ochraného obleku a produkuje drobnosti pro rozličné zákazníky. Malými elektrickými svítílnami počinaje a mechanickým psíkem konče. Musíš mu připomínat když je čas se najíst a čas spát.

Právě teď se nacházíš v druhé fázi svého dne a poblíž přístaviště, v jedné z lepších hospod. Lepších znamená že tu od rána nikoho nepobodali kvůli falešným kostkám.
---------------------

https://www.youtube.com/watch?v=_C7UgR_sIW0

Pán Jeskyně - 10. listopadu 2017 09:33
Pán jeskyně Stenly

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Pán Jeskyně - 2. listopadu 2017 15:50
Pán jeskyně Stenly

"Mou rukou ?" Neměc zní dotčeně. "Slečno, kdybych vás chtěl zabít tak prostě odejdu a nechám vás tu zajít samotnou a v temnotách."
Vstoje něco zavolá jazykem kterému nerozumíš a pak si k tobě dřepne.
"Váš život přijímám."
Vytáhne něco z kapsy a zatřepe s tím. Cítíš a slyšíš jak ti roztrhne látku kalhot a ucítíš píchnutí do stehna. Musela to být nějaká sedativa, rychle se propadáš do bezesného spánku a poslední co vidíš jsou další dvě siluety, které se připojili k němci a jeho hlas.
"Ještě se uvidíme, zatím si odpočiňte."
---------
https://www.youtube.com/watch?v=XefRvC_CIGM

Pierette
Květen 1922 - Duben 1944
Tělo neznámé francouzky našli němci. Spolu s ostatními těly partyzánů je odvezli do Bayeux. Všechny mrtvé označili za příslušníky odboje a nařídili zakopat ve společném hrobě.
Kněz z Bayeuxské katedrály dal tajně před pohřbem pečlivě označit a sepsat počty mrtvých, odhadovaný věk a zajistit dokumenty a osobní věci, pokud je mrtví měli u sebe.
V červnu, když město osvobodili spojenci, všechny dokumenty předal zástupcům Červeného kříže, kteří zajistili exhumaci těl, jejich pečlivou identifikaci a řádný pohřeb.
Pierette, vlastním jménem Blanche Lévesque, je pohřbena na britském vojenském hřbitově v Bayeux. Nikdy se nedozvěděla, co přesně bylo podstatou jejího úkolu, ani že ho splnila.
Vzdor všem překážkám a za cenu života.

Pierrete - 2. listopadu 2017 15:30
Pierrete

Naslouchám jeho pohrdavým slovům a pevně svírám rty. Celé tělo mám jako v jednom ohni, nesnesitelně bolí všechny rány, které mi byly nedávno uštědřeny. Fyzická bolest a psychické vypětí způsobily, že vím, že má pravdu, že nemám sílu se odsud dostat. Ale jeho nabídka mi přijde tak absurdní.

"Všechno, co mám, je můj život," vysoukám ze sebe a snažím se nemít rozklepaný hlas. Jde to ale jen těžko. Všechny ty rány se silně ozývají. "Jaký je rozdíl, jestli umřu tady nebo pak vaší rukou jinde?"

Dívám se do míst, kde jsem předtím viděla jeho tvář, dokud kouřil. Vím, že chci žít. Že to chci zkusit. A tak mi stejně nezbývá než souhlasit...

Pán Jeskyně - 30. října 2017 15:51
Pán jeskyně Stenly

Němec si pobaveně odfrkne.
"My francouzi, My belgičani, My češi .. spousta hrdosti a žádný cíl."
Zašustí jehličí a muž se dostane do tvého zorného pole.
V noci slabě svítí jenom špička jeho cigarety, takže prohlédnout si ho můžeš jenom když z ní potáhne.
Má hubený obličej a úzké rty. Výrazné lícní kosti.
Chvíli si tě prohlíží.
"Jste na tom špatně. Bez pomoci se rána nedožijete, to je jasné."
Nevypadá že by s tím chtěl něco dělat. Típnutá cigareta zasyčí v půdě a v lese se rozhostí uplná tma. Ostatní němce není slyšet. Jste tu jenom vy dva.
Ticho nakonec prolomí společník.
"Můžu vám pomoci. Ale bude vás to stát všechno co máte."
-------------
https://www.youtube.com/watch?v=eIie5WykCko

Pierrete - 27. října 2017 15:09
Pierrete

Mírně se s vděčností pousměju, že alespoň někdo reagoval. Zbytečné. V té tmě to stejně nebylo vidět. Ale některé věci má člověk prostě zautomatizované. Dál už nemluvím, vnímám, že to nemá smysl. A tak zavírám oči a snažím se odpočívat.

Zpozorním, až když se dá Alfons do pohybu. S napětím a očekáváním mířím za ostatními nahoru, ale... veškeré rány se po dobu xhodin odpočívání pekelně rozležely. Tiše syknu a zkřivám tvář bolestí. Bolavá ruka, poraněná žebra, drcená ještě víc sadistickým Clausem, množství dalších podlitin, ran ze slepých nábojů, podlitina pod okem, roztržený bok a noha od horkého drátu... "Díky," hlesnu ve snaze se z bolesti v první chvíli nerozbrečet, ale udržím se. A do hlasu promítnu znatelný vděk těm dvěma, kteří se rozhodli mi pomáhat.

Nechávám se jimi podpírat a šourám se za ostatními. Každý krok bolí způsobem, jaký jsem ještě nezažila. Z každé rány ostře střílí do celého těla a nebýt těch dvou, už nestojím na nohou. I když se jim snažím pomoct, zvládám pokračovat pomaleji a s konstantně zatnutými čelistmi.

Ostré světlo a následná palba mi podlomí kolena. Ti dva, co se tak bez rozmyslu vrhnou vstříc jasné smrti, mi jen dopomůžou sesunout se k zemi. Já ale... Nechci ještě umřít, ne, když jsem se dostala pryč...

Plížím se za hromadu křoví a Bůh ví, že ty slané kapky, co mi sem tam utečou po tváři, jsou od té zk*!&@><|€ bolesti. Snažím se ale ani nepípnout, snažím se být neviditelná, skoro nedýchat.

Trhnu sebou při slovech cizáka, až mnou znovu projede ostrá bolest ze všech těch ran. V první chvíli jen zírám do tmy a čekám ránu, která to tady skončí. Když se tak neděje, uvědomím si, že je mi povědomý... brzy mi dochází i odkud. Stále ale notnou chvíli nemám odvahu promluvit. Až později, kdy snad trochu dostanu pod kontrolu svůj hlas.

"My francouzi si představujeme zábavu jinak," na slovo francouzi jsem dala patřičný důraz s hrdostí. Co jiného mi taky... zbývalo.

Pán Jeskyně - 26. října 2017 20:08
Pán jeskyně Stenly

Nikdo z přítomných nevypadá že by se chtěl rozpovídat.
Dva nejbližší s očima upřenýma na poklop zašeptají jména Alfons a Jan.
Nikdo se ani nepohne další hodinu. Ve sklepě je slyšet jenom opatrné dýchání a venku je klid uplně.
Nakonec muž co se představil jako Alfons usoudí že je čas. Pomalu vyleze po žebříku, chvíli naslouchá u dvířek, pomalu je nadzvedne a rozhlédne se úzkou škvírou po ruině hájenky.
Všechno se zdá být v pořádku, můžete jít.

Venku už je hodně šero. Pár kroků do lesa a nebude vidět na krok.
Tobě ven pomůžou, ostatní rychle vylezou za tebou. Alfons mlčky ukáže kam se máte vydat. Potom tě podepře a spolu s Janem ti pomáhají v chůzi. Bůh ví že to potřebuješ.

Další unavená cesta lesem a ty pomalu ztrácíš sílu. Začneš zaostávat a nakonec jste poslední v houfu, už vidíš jenom záda a odlesky od lidí co jsou před tebou.
A znovu, lady Fortuna se usměje tvým směrem.
Velikou šerou mýtinu v lese před tebou osvítí půl tuctu světlometů a ozve se němčina, zesílená amplionem. Vidíš stíny odbojářů a slyšíš povely ke složení zbraní. Je to jenom pro formu. Němci nemají o zajatce zájem a v další chvíli zahájí palbu z kulometů, pušek i samopalů. Ten rachot je neuvěřitelný.
Alfons a Jan současně vztekle zařvou, upustí tě a vyrazí za ostatními, vstříc jasné smrti. Ty se svalíš na zem. Nohy tě neodnesou o moc dál ale z dosahu němců ano.

Dovlečeš se k velké hromadě větví, naházené u povaleného kmene ale dál už to zkrátka nejde.

Ucítíš známou vůni tabáku i hlas.
"Tahle situace by se dala označit jako Schadenfreude."
-----------------

https://www.youtube.com/watch?v=JXFAGxa-MN4

Pierrete - 5. října 2017 12:39
Pierrete

Až se dostaneme do bezpečí, musím mu poděkovat. Pomoc neznámého je dost možná mojí záchranou. Únik je mnohem rychlejší. Adrenalin navíc polevuje a rána od drátu na boku a stehnu znepříjemňuje mou snahu o záchranu holého života.

Nechci si připouštět odhady, jak dlouho v tomhle stavu dokážu unikat. Ale někdo tam nahoře mě, potažmo nás pravděpodobně miluje a skopčáky nesnáší stejně jako my. Hájenka a tajný sklep mi po pár bolestných syknutích při slézání dolů zachrání zadek. Posadím se ke zdi a se zavřenýma očima se prodýchávám.

Usměju se mírně na ženu, co se mě snaží ošetřit a tiše poděkuju. Stejně jako muži, co mě celou cestu podpíral. Ztichnu ale okamžitě, co spolu s ostatními zaregistruju skopčáky nad námi. Bojím se i dýchat, aby nás neodhalili.

Po tom, co všechno utichne a uplyne dobrá hodina, se odvážím tiše promluvit: "Jaký je další plán?" Jasně, že mě zajímá i to, kdo mě zachránil, ale pragmatičnost ve vypjaté situaci zvítězila.

Našpicuju uši a pokud paranoidně nevnímám nějaké ruchy zhora, tlumeným hlasem pokračuju: "Díky, všem. Za záchranu. A... kde vlastně přesně jsme?"

Pán Jeskyně - 3. října 2017 20:08
Pán jeskyně Stenly

Jeden z utíkajících si všimne že jsi zraněná, přehodí pušku na záda a pomůže ti vstát. Trať protíná les takže máte šanci se ztratit v dalším porostu.
S pomocí to jde lépe a oba se udržíte ve skupině. Němce není vidět ale někde za vámi určitě jsou.
Kdokoli vede skupinu jí vede obloukem podél okraje lesa a lomu na kámen.
Jdete pár minut nebo půl hodiny, těžko říct ale nakonec dorazíte k hájence.
Na první pohled je opuštěná. Střecha šla k čertu, jedna ze zdí taky. Přesto v ní většina skupiny zmizí, zatímco menší oddíl pokračuje v útěku aby skopčáky zmátl.
Tvůj pomocník ti pomůže vlézt po žebříku do sklepa a protože jste poslední, zavře za vámi poklop a zajistí ho.
Sklep je maličký a pět lidí se do něj vejde jenom tak tak. Je tu uplné ticho. Žena blíž k tobě si všimne že krvácíš. Opatrně a tiše se snaží ti ránu ovázat šátkem.
Nahoře zatím dusají němci. Prohledávají ruinu hájenky a jsou jasně slyšet štěkavé povely. Poklopem se do sklepa začne sypat prach když poblíž projede těžké vozidlo.
Z dálky se ozve pár výstřelů z pušky, nad poklopem řev friců a dupot okovaných bot jak odtáhnout.
Dalších pár hodin bude klid. Vzduch tu není nic moc ale vydrží.
--------------------
https://www.youtube.com/watch?v=_vIDSk-CGdg

Pierrete - 23. září 2017 21:21
Pierrete

Nepřemýšlím. Nemohu. Adrenalin ze situace mě doslova ovládá. Po těch peripetiích, kdy jsme skoro nevěřila, že se z toho dostanu, jsem volná... volná. Ustupuju spolu s ostatními a prst stiskává spoušť pokaždé, když je mi nějaký němec na dostřel. Někdo, kdo bezprostředně ohrožuje... nás.

Za tratí se nakonec musím taky vydýchat. Někde vzadu v hlavě vím, že až bude po všem a bude v prozatimním bezpečí, rozklepou se mi ruce. Teď ještě stále cítím namožené žebra a modřiny, které mi ten sadistický parchant uštědřil. Ani zraněná ruka není zrovna tiše, ale zmíněný adrenalin v krvi dost pomáhá.

Se zaskřípěným sebou trhnu. Varovné bodnutí u srdce a já vím, že pauza skončila. Hledám očima původ zvuku, abych se ujistila, že... snažím se prchnout. Najít chvilkové kryty, které mi při ústupu poskytnou alespoň chvilkové bezpečí.

1 2 3 4 5 ⇒|


↑ navigace

Záložková navigace