Prokletí ohnivého boha (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Prokletí ohnivého boha

Pán Jeskyně:

Sidar

Systém:

DrD

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Tomu zapadlému kraji se říkalo Meln. Rozlehlou úrodnou pánev odděloval od zbytku Marenského království hustý pás Smolenského hvozdu a jeho izolovanost dokonávaly Pohraniční vrchy táhnoucí se desítky mil k hranicím sousední Rolanské republiky.
Melnu vládli již více jak dvě staletí svobodní páni z rodu Hryznů. Kdysi dávno prý nosili šlechtický titul a mezi lidmi kolovalo mnoho povídaček proč a jak padli u dvora v nemilost. Pravdu však věděli jen sami Hryznové a jeho lidu to bylo vlastně jedno. Byli to dobří páni a o svůj lid a zem se starali k všeobecné spokojenosti.
Centrem bylo svobodné město vybudované na dávných ruinách v meandru říčky, které nikdo neřekl jinak než Rezavá a to pro barvu kamení, které omývala čistá voda přitékající z pohraničních vrchů. Zdejší hornina obsahovala příměs železa, ale to co se dalo, vytěžili již kdysi pradávno. Pozůstatky důlní činnosti prozrazovaly zavalené doly a ruiny rozeseté po širokém údolí. Na jejich základech vzniklo nejen svobodné město Meln, ale i nejedna ves či osada v dalekém okolí.
Dařilo se zde velmi dobře ovoci a ořechům. A obchod s jablky, broskvemi a valšskými ořechy byl hlavním zdrojem a obživy a příjmu. Místní sadaři byli zapálení a vynalézaví a po Malnském malinovém jablku a především ořechu červeňáku byla ve zbytku království velká poptávka. Hryznové dodávali dokonce i na královský dvůr. Co se neprodalo na podzim, doprodávalo se brzy na jaře. Ve starých dolech a prastarých slepeních některé odrůdy bez problému vydržely do jara a přebytky se vypálily. Ořechovka a jablečná pálenka byla oblíbeným nápojem místních.
Vše tu běželo dlouhá léta ve vyjetých kolejích, letošní úroda se zdála být nadprůměrná a doba sklizně se nezadržitelně blížila. Z ničeho nic se však mezi lidmi začala šířit nemoc. Choroba dosud neznámá rychlá a smrtelná. Brzy se ji začalo říkat prokletí ohnivého boha. Proč a zda vůbec byl Maln proklet nikdo nevěděl. Jisté však bylo, že kdo ochořel, tak až na vzácné výjimky během několika málo dnů ve vysokých horečkách, které provázel úporné průjmy a zvracení, zemřel vyčerpáním a dehydratací. Na těle mu zůstaly veliké rudé fleky, připomínající popálení ohněm. Nemoc si nevybírala a nedalo se vysledovat, zda se šíří vzduchem, vodou či dotykem. Zmírali ženy, muži, mladí i staří bez rozdílu. Jak ve městě, tak na odlehlých osadách. Maln zaplnilo naříkání, kvílení a po několika týdnech tíživé a husí kůži nahánějící ticho. Lidé se uzavřeli do svých domovů, málo kdo pochovával mrtvé. A bylo jich více než těch přeživších. Úroda pomalou opadávala pod stromy….
Král vyhlásil nad Malnem karanténu z obavy, aby se choroba nerozšířila do zbytku království. V Smolenském hvozdu armáda zřídila průsek hlídaný lučištníky. Kdo se k průseku přiblížil přivítala ho sprška šípů. Karanténa byla vyhlášena do jara následujícího roku. Nikdo Maln nesměl opustit a ten kdo chtěl dobrovolně vstoupit, se mohl vrátit až karanténa pomine. Nikdo se na pomoc skomírajícím lidem nehrnul. Objevili se jen mniši v černých sutanách, přepásaných rudým špagátem. Říkali si Bratři Torgaillovi a pozůstalým začali nabízet pochovávání mrtvých a posmrtné pomazání. Zarážející bylo, že si za práci nechávali zaplatit pohřební desátek….

Klíčová slova

Tato jeskyně nemá nastavena klíčová slova.

Jaké hráče:

Již domluveno

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (3/3) Anach, iveta, Mack

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2

Rose - 16. ledna 2019 19:20
Rose

Konečně povyražení! Na cestě před nimi se objevili jezdci a vůz. Zaraduje se. Jak se ale vynořují další a další postavy a nakonec se vyrýsuje i zbroj, zamyšleně se podrbe prstem na nose.

"Tak vám nevím, je jich docela... dost." Breptne polohlasem, avšak nezní vystrašeně, jen rozpačitě.

"Už nás stejně museli vidět, souhlasím s Carin." Podívá se na Bena a dál vede koně po cestě. Přemýšlí nad tím, jakou šanci by asi měl její kůň proti těm jejich. Její kobyla je už několik dní na cestě, značně rozmrzelá, nohy se jí pletou. No, vyhlídky nejsou moc slavné.

"Koho to tam proboha vezou?" Špitne, když si všimne lavice s lidmi. Potom si mimoděk představí je tři, jak se natřásají na té samé lavici o několik chvil později. Tak to tedy ne! Neučila se přece boji pro nic za nic! V žilách jí začne stoupat adrenalin, přestože se ještě nic neděje.

Jak se přibližují, prohlíží si zbroj jezdců a v duchu uvažuje, jaký výpad by asi byl nejúčinější.

Carin Lambert - 16. ledna 2019 16:19
Carin Lambert

"Ano" Odpovím rázně. A zase pro změnu se mi hlavou honí, proč jen Benrir tak nervózní. Když nás zastaví, tak prostě řekneme, že jedeme do osady Placák.
"Hlavně v klidu." Dodám tiše. "Jedeme do osady Placák."

Carin Lambert - 16. ledna 2019 16:12
Carin Lambert

// Hlavně Nenápadně!! =D =D Ten Ben nemá nějak čistý svědomí =P

Pán Jeskyně - 16. ledna 2019 16:03
Pán jeskyně Sidar

Benrir 16. ledna 2019 15:59
//na odbočku to mezi vámi a vojáky nenapadá, leda byste z ničeho nic zapadli někam do houští :)

Benrir - 16. ledna 2019 15:59
Benrir

Ben je na tom trochu jinak. Při spatření vojáků se trochu tázavě podívá na obě jezdkyně.
Takže jako fakt jdeme dál, jo?
Asi jo. Aspoň se držím blíže koním, aby bylo jasný, že my přece patříme k sobě. Moje taktika je mlčet a tvářit se úplně samozřejmě na cokoliv, co Carin nebo Rose řeknou, pokud nás vojáci zastaví. i tak mám ale tendenci prostě sejít z cesty a jít jinudy, ale nakonec se na cestě udržím.

//Asi tu nějaké odbočky nebudou, co? Že bychom zahnuli někam k nějaké usedlosti?

Carin Lambert - 16. ledna 2019 15:48
Carin Lambert

Koukám před sebe a nechávám se kolábat chůzí koně. Občas ho lehce poplácám po šíji a slabě mu šeptnu lichotku o jeho výdrži a slíbím mu lákavou odměnu v podobě mrkve, kterou dostane hned, co se dostaneme domů. Když pozvedám svůj pohled zpět na cestu spatřím jezde na koních a za nimi povoz. Ihned zauvažuji, co v něm asi může být, ale nic mě nenapadá. Možná je prázdný, protože vezl zásoby vojákům. Kupodivu nejsem moc nervózní, jen se v sedle lehce narovnám a zkusím nasadit nic neříkající milý úsměv. Nemáem se přece čeho bát.

Pán Jeskyně - 16. ledna 2019 14:49
Pán jeskyně Sidar

• Po krátkém hovoru jste se každý ponořil do svých myšlenek. Okolní krajina nijak neláká k častému rozhlížení natož pak ke kochání. Oči máte spíš upřené k bahnité cestě vinoucí se jako had mezi křovím, a malými lesíky. Občasná sprška deště naštěstí nestačí nasytit vaše odění vlhkostí natolik, aby úplně promoklo. Vítr chvíli fouká z jedné strany, pak zas z druhé, ševelí trávou a sem tam sebou vezme nějaký ten list, již podzimně zbarvený do žluta či červena. Cesta je pustá a prázdná až před polednem se Vám za ohybem cesty naskytne pohled na vůz tažený dvěma statnými hnědáky jedoucí v doprovodu asi deseti jezdců. Jsou od vás vzdáleni několik desítek metrů. Je pravděpodobné že jako vidíte je oni pravděpodobně zahlédli vás. Na první pohled jde o vojsko. Asi polovina mužů má na sobě pravděpodobně šupinové zbroje, všichni mají kovové helmy a přes zbroj šedý přehoz. Vůz není krytý a podél bočnic je pravděpodobně lavice na které sedí několik lidí… Vůz se kymácí sem a tam v hlubokých kolejích, jede krokem a jezdci s ním drží tempo, polovina jich je před vozem polovina za vozem.

Benrir - 16. ledna 2019 13:09
Benrir

Benrirovi trochu hrkne a rychle pokývá hlavou na souhlas s Carin. Nejdřív se chtěl vklidu proplížit lesem, pak plán změnil jít aspoň cestou, protože lesem to už nešlo kvůli mokru a kvůli tomu, že stejně jsou někde pole a usedlosti, pak plán změnil jít cestou až k hvozdu, pak plán změnil klidně nechat zbytek družiny zkusit usmlouvat průchod a teď se tu zvažuje případná bitka? Je vidět, že jsem rozhodně proti něčemu podobnému.

Carin Lambert - 16. ledna 2019 13:03
Carin Lambert

V okamžiku, kdy i ostaní můj návrh příjmou, mě lehce zavibrují rty nervozitou.
"Nemůžu říct, že určitě hlídku přesvědčím, ale myslím, že máme co nabídnout." Poklepu prsty na svou brašnu a uculím se.
Zdá se že se má nálada a kondice přece jen zlepšila. Při slovech Rose se musím uculit ještě víc. Její láska k boji a ke své zbrani je pro mě trošku těžko pochopitelná.
"Nerada bych se s armádou zapletla. Má rodina s ní uzavřela pro nás důležitý obchod. Otec by mě asi nepochválil kdybych ho zhatila." Dodám a na chvíli se zachmuřím. Mé myšlenky se zase zatoulají k rodině v Melnu. Možná proto ihned dodám.
"Ale rozhodně uděláme co bude potřeba, abychom se do Melnu dostali."

Rose - 16. ledna 2019 12:27
Rose

Čisto, teplo a něco na zub.. I Rose se v očích rozsvítí světýlka. Na chvíli se zasní a přestane ty dva vnímat.

Vrátí se do přítomnosti. "No a kdyby to nevyšlo.." Ušklíbne se a položí dlaň na rukojeť meče. "Už dlouho jsem ho nepoužila, není ho škoda? Taková vytříbená zbraň." Prohlíží si meč u pasu a může na něm oči nechat, stále se ho nemůže vynadívat.

"Neříkám, že bych toužila po nepříjemnostech.. a už vůbec ne s armádou, ale postrašit hlídku, to nezní špatně. Co vy dva?" Je překvapivě natěšená na boj a to o něm pouze přemýšlí. V hlavě jí problikávají různé situace, které by mohly nastat. Jedno však mají společné, nepřipouští prohru a vždy se vidí jako vítěz.
Co na tom, je-li vzdálena od skutečnosti, srdce bojovníka plane plnou silou a o ničem takovém jako porážka není vhodno uvažovat. Což je možná trochu nebezpečné jak pro ni, tak pro zbytek družiny. Impulzivní a spontánní chování bez rozmyslu. Stačí málo, aby vznikla potyčka. Obzvlášť ve chvílích, kdy drahá válečnice nedostala dlouho na frak a už si nepamatuje, jak to může bolet. O dalších problémech ani nemluvě.

Pán Jeskyně - 16. ledna 2019 11:38
Pán jeskyně Sidar

Pro předtsavu zasílám ceny běžných věcí (na dotaz Macka)

Rozmezí dle místa a kvality.

Pivo, korbel cca 0,5l 2-5 měďáků
Víno číše cca 0,25l 5-10 měďáků
Jídlo na den 5-15 měďáků
Nocleh na posteli ve svém pokoji 1-5 stříbrných
letní ošacení 1 zlaták a výš
Zimní ošacení 3 zaté a výš

Šíp 5 meďáků
dýka 5 stříbrnných a výš
Meč 5 zaltých a výš

Zbroje nekovové 5 zlatých a výš
Zbroje kovové 50 zaltých a výš

Zvěř živá
Slepice 5 střínrých
kůzle, jehně, sele 3 zalté a výš
Kráva 10 zaltých a výš
kůň 10 zlatých a výš
kůň cvičený, šlechtěný 100 zaltých a výš

Domek vesnický jednoduchý 50 zaltých a výš
Statek zděný s polnostmi 500 zaltých a výš

Žoldy:
Ozborojený doprovod, jídlo a nocelh zajištěny
3 stříbrných/den a výš ... mírné nebzpečí
1 zaltý/ den a výš .... vysoké nebezpečí.

Benrir - 16. ledna 2019 09:40
Benrir

No výborně, já celou dobu přemýšlel, jak se jim vyhnout. Mně bylo jasný, že já bych si zadělal na problémy. Sám. Ale vlastně když mám tuhle společnost, můžou věci jít hladčeji, než jsem čekal.
Jestli nás dokážeš dál dostat po cestě, tak dobrý.
Já se s nikým obchodně určitě nedohodnu, pokud by daný člověk nebyl ochoten stanovit cenu v kusech pečeného jezevce. A do Placáku se zpátky docela i rád podívám.

Carin Lambert - 16. ledna 2019 08:02
Carin Lambert

Nepromluvím celou tu dobu a trochu na koni usínám, ale otázka ohledně cesty mne probudí. Přece jen jsem touhle cestou projížděla dost často. Rozhlédnu se kolem sebe a nakonec promluvím.
"Pokud se nepletu, tak do večera bychom měli být v osadě Placák. Znám tam jedno místo, kde nás nechají ubytovat. Bude tam čisto, teplo a taky něco na zub." Při těch slovech má v očích lehké jiskřičky.
"Víš Benrire já z armády až takový strach nemám. Pořád to jsou jen lidé..." v Duchu si pomyslela něco o jednoduchosti mužů. "Možná by se mi povedlo je přesvědčit, možná bychom se obchodně domluvili. A tím by padla možnost se zbavovat koní a k tomu se trmácet bůhví kudy." Dodám a zdá se, že jsem o tom dost přesvědčená.
"Ostatně, pokud nás nepustí máme pořád možnost to zkusit tvou cestou." Dodám.

Benrir - 15. ledna 2019 17:46
Benrir

Benrir Carin se spaním nepomohl pravděpodobně proto, že zařízl moc rychle. Každopádně to musí vypadat blbě, protože má deku (okupovanou i psem), spacák, a přes to hozený cestovní plášť. A vyspí se do růžova...
Ráno mě probudí jemné kapky a hejkalovy sliny, rychle vstanu a zabalím spacák, aby moc nenavlhl. Tábořiště udupu a zahrabu, kameny z ohniště nahážu bokem cesty, zbytek masa, co nesníme k snídani, rozřežu a uložím do batohu. Dořešíme i zbytek potřebností a vydáme se na cestu.
jestli jsem včera vypadal špinavě, vězte, že dnes vypadám úplně stejně, protože už moc ošuntělejší být nemůžu. Po cestě se teda jde lépe než lesem, ale jedna věc se nezměnila. Mokro. A navíc na cestě bláto a jsem rád, že občas můžu spíš než po cestě jít po nějaké pěšině. Přijde mi, že koně budou víc a víc na obtíž.
No, v hvozdu bychom měli být snad dnes večer, ale to teda znamená narazit na armádu. Na hlídky možná ještě dřív.
Odpovím Rose. Popravdě jen odhaduju, a od těch pár lidí na cestě jsem nezjistil, jak přesně ta blokáda vypadá. Přesvědčivě nezním. Každopádně pokud to po cestě jde, snažím se to občas zkontrolovat pohledem před náma i za náma, jestli nespatřím uniformy.
A když chceme skrz hvozd do Melnu, tak vy máte nápad, jak projít po cestě? Protože jestli plánujete jít lesem, hmmm, jak moc jste vázaný na ty koně?
Už živě vidím, jak koně pašujeme lesem :)
A kdyby nás někdo zaskočil na cestě, jediné co mě napadá je vymluvit se, že jdeme do nějaké osady pro známého a chceme ho odvést do města, než se to uklidní, když je kolem Melnu karanténa.
Ukážu prstem na různá políčka. Osad tu ještě před hvozdem možná pár bude. Ikdyž co si namlouvám, kdybych se to pokusil nějakému důstojníkovi vysvětlovat já, dostanu obuškem po hubě tak rychle, než stačí říct "šupák!".

Rose - 15. ledna 2019 16:34
Rose

Leží v teplé posteli, přikryta duchnou a z dálky k ní doléhá praskání ohně v krbu. Najednou na ni prší. Jak ale, když střecha hostince zůstává neporušena? Cože? Někdo na ni hodil teplý a mokrý hadr. Ale vždyť nikoho nevidí..!

Rozespale otevírá oči právě ve chvíli, kdy se obrovský jazyk chlupáče chystá oblíznout snad půlku obličeje najednou. A to se mu daří, neb Rose je v prvních chvílích zmatená a ještě se úplně neprobrala. Najednou sebou trhne a vmžiku si sedne, čímž vyleká i samotného Hejkala.

"Au" Chytne se za záda a začne se protahovat. Ozve se pár slabých křupnutí a už je na nohou. Stále ještě pokračuje v protahování, zívne a promne si vlhký obličej. "To máme krásné ráno." Zahuhlá.

Opláchne si obličej trochou vody z měchu, potom posbírá všechny věci a stejně jako zbytek družiny se připraví na cestu. Ani ona není po ránu příliš komunikativní a šourá se od jednoho ke druhému. Konečně má vše nachystáno a tak se vyhupuje do sedla. Nebo spíš se vyškrábe na hřbet koně, který s němou výčitkou otočí hlavu k podbřišníku, očividně ho tento způsob nasedaní nenadchnul a jeho uši napovídají, že stačilo málo a Rose by měla otisk zubů na zadku.

Po cestě koni každou chvilku ujíždí noha sem.. a zas tam. Tu se zaboří po spěnky do bahna, tu škobrtne o kámen.

"Panejo, to je ale cesta! Nevím, kdo odpadne dřív, jestli kůň, nebo já." Řekne, otrávená neustálým klopýtáním svého oře. "Benrire, ty to tady znáš, jak je to ještě daleko?"

Carin Lambert - 15. ledna 2019 08:22
Carin Lambert

Je ráno. Ne že bych se probudila díky vyspání nebo snad příjemnému pocitu tepla. Probudili mě studená kapky stékající po mém krku. Cuknu sebou a rozhlédnu se. Opravdu je již všude kolem světlo, ale já mám pocit, že jsem celou noc nespala. Bolí mě snad každý kousek těla. Hlavně proležený bok z tvrdé země. Má nálada je více než špatná. Ale vždy jsem byla vychovávaná v tom, že nikoho nezajímá jakou mám náladu, tak se snažím tvářit co nejvíc přívětivě. Když mě oblizuje chlupáč, snažím se ho jen lehce odehnat.
"NO tak, bež si za páníčkem ty chlupáču jeden."
Když konečně vstanu a trochu rozhýbu své tělo, nutno říct že jako poslední z naši skupiny, začnu upínat sedlo na Caesara. Toho laskavě pohladím po čumáku a něco mu tiše šeptám. Možná ho konejším a možná spíše sebe. Po celou dobu příprav i cesty nemám vůbec chuť mluvit k ostatním a proto mlčím do doby, než někdo nepromluví mým směrem.

Pán Jeskyně - 14. ledna 2019 22:09
Pán jeskyně Sidar

Po vyřešení patálie s přikrývkou jste se uložili ke spánku. Někteří z vás usnuli bez potíží. Hejkal zařezával od té chvíle co položil hlavu do trávy a snad i Ben zabral rychle. Tedy, pokud by se na něj někdo pozorněji podíval, nebyl by si jist, zda spí nebo to jen předstírá. Jenže kvůli tmě to nikdo kromě pár můrek a kolem letícího netopýra udělat nemohl. Rose chvíli trvalo než ji zbystřené smysly nepříliš uvyklé na divočinu dovolil ponořit se do říše snů. Nejhůře na tom ale byla Carin. Tu ji tlačil nějaký kořen, tu něco podezřele šustilo nedaleko v listí, tu se do ní i díky zapůjčené dece dala zima a zdála se příliš krátká, pořád něco vykukovalo.
Nebyly to první ranní paprsky, kdo vás přivítal do nového dne, ale studená sprška jemného deště, kterou na vás chlístla zamračená obloha. Hejkal vesele zavrtěl ocasem, žďuchl na pozdrav vlhkým čumákem do svého pána a dlouhým jazykem se jal obšťastňovat prochladlé tváře a nosy nových členů smečky.
Je chladné a vlezlé podzimní ráno, po obloze se valí rozervané nevyzpytatelné šedé mraky z kterých sem tam spadne kapka či malá přeprška. Pro Bena rutina nezasluhující komentář, pro Rosino houževnaté tělo je třeba jen pár svižných pohybů na rozproudění krve a je zas dobře. Jen pobledlé, prochladlé a rozlámané Carin se pod očima objevují tmavé kruhy a dala by snad cokoliv za teplou koupel, rozpálený krb nebo snad hrnek něčeho teplého… Nic takového zdá se však široko daleko není.
Po vykácení části Smolenského hvozdu vznikla neveselá krajina. Větší část zarůstá divoký podrost náletových a pionýrských dřevin, bují tu březové hájky, maliní a pichlavé ostružiní. Místy jsou vidět prastaré, pokroucené a pro těžbu nevhodné původní stromy. Často s ulámanými špičkami a větvovím od větru a sněhu, před kterým byli tito dřevnatí mrzáci v hloubi hvozdu uchráněni. Svými kývajícími pahýly a svištěním meluzíny vypráví smutnou baladu o vítězství sekyr a pil nad přírodou. Sem tam je vidět pastvina obehnaná dřevěnými plůtky. Pasáčci v otrhaných gatích tu mají na starosti ovce, kozy, výjimečně krávy či pár mezků. Řídké osady jsou šedivé a zpravidla se ustrašeně krčí za chatrnými palisádami ze zbytkového dříví. Okolo nich jsou vidět chudá kamenitá políčka, nyní již sklizená a blátivá.
Nejsnazší postup krajinou nabízí bahnitá cesta, rozježděna těžkými dřevařskými vozy. Hluboké koleje a bláto koním znesnadňují postup a tak Ben bude podobně rychlý jako jezdkyně, možná že občas i rychlejší, jelikož kolem cesty je několik různě se klikatících pěšinek umožňující pěším se tolik nezablátit….

Carin Lambert - 14. ledna 2019 19:53
Carin Lambert

"Děkuji."Přijmu celkem bez velkých vytáček deku, zabalím se do ni a s trochou výčitek se snažím usnout.

Rose - 14. ledna 2019 19:26
Rose

Zvedne se, podá Carin svou deku "Tak na, vezmi si tuhle." Kdyby se náhodou chystala odporovat, jen na ni sykne a lehne si zpět na své místo, hodí přes sebe podsedlovku, přitáhne si sedlo pod hlavu a pokusiv se nemyslet na chlad, snaží se usnout dřív, než na to bude příliš zima.

Carin Lambert - 13. ledna 2019 18:40
Carin Lambert

Všichni se začínáme uvelebovat, ale já s tím mám největší potíž. Nejsem zvyklá usínat na tvrdé zemi. Navíc jsem při cestě za obchody neočekávala, že to bude potřeba. Vždy jsem se ubytovávala v hostincích, ale teď jsem začala poznávat jaké to je. Párkrát jsem se otočila až nakonec zůstala schoulená do klubíčka, to proto, abych zachovala co nejvíce tepla. Ale už teď vím, že se moc nevyspím. Přesto se o to pokouším. V okamžiku, kdy to ani zdaleka nevypadá, že bych měla brzo usnout, se ozve hlas.
"Ano?" Odpovím tiše.
"Popravdě jsem nebyla nachystaná na kempování." Odpovím a snažím se to lehce zlehčit.

1 2


↑ navigace

Záložková navigace