StarCraft (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

StarCraft

Pán Jeskyně:

Matt Xeri

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Spleť osudů prolínajících se navzájem napříč událostmi všech StarCraftů, počínaje 1. Velkou Válkou (The Great War), tedy zhruba během první kampaně Terranů StarCraftu 1. Pokud se moc neorientujete, nebát se - nevadí. Relevantní fakta vždy v textu zmíním a je to spíše pro zasazení do kontextu.
Prosím znalost univerza, nebo aspoň adekvátní schopnost googlit.
K postavám více v 1. příspěvku

Klíčová slova:

epika, temná atmosféra, realismus, badass, StarCraft, Terran, Zerg, Protoss, akce, romance, zvraty, válečný, sci-fi

Jaké hráče:

Spolehlivé. Takové, co se přihlásí, protože chtějí dlouhodobě hrát ve světě StarCraftu a ovládají psanou češtinu. Nemusíte být vynalézaví - stačí, když píšete k věci.
Je mi jedno jak často budete hrát.
Vám musí být jedno jak často budu hrát.
Osobně chci hrát dlouhé roky. Denní život aragornskou pravidelnost vždy zabije. Důležité je vrátit se, jakmile čas je.
Pokud vám něco na mém PJování vadí, chci to slyšet. Jestli jste někdo, kdo místo věcné kritiky s brekem a beze slova opustí jeskyni když se mu něco nelíbí, ani se nehlašte.
V opačném případě vítejte!

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (2/4) Devakar, Kráva Milka

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1

Marcus Ten - 19. listopadu 2019 15:28
Marcus Ten

Zaklel jsem a změnil směr kličkovat ve městě fakt bylo o hubu. nejraději bychse proměnil a sestřelil ho kulomety. Bohužel vevesmíru to nebylo možné. Když mi manérv vyšel poprve zkusil jsem to ještě jednou.
V tom se systémy zláznily když mě zasáhnul. "Kur...." zanadával jsem současně jsem zkusil zakličkovat zatím co moje ruka proběhla přes ovladání ve snaze zladnou poškození když přišla druhá sálva a já byl jako kachna na střelnici. Když jsem pak naboural hodil jsem sebou protí pásům ale Viking solidní stroj se tím dokázal prodrat a pokračovat i když počítač v ten moment vypadnul. Rychle jsem přejel rukou po ovládání abych přepnul na manuál a mohl dostat svůj stroj pod kontrolu. zatím co druhou rukou jsem se zkoušel oživit počítač nebo aspoň signální maják. Rychle jsem očima bloumal po okolí jestli toho pitomce nezahlednu abych mohl manuálně odpálit aspoń raketu palubní zaměřovač střely by jej měl zaměřit podle IFF. Přitzom jsem se snažil oživit počítač nebo aspoň základni ovladácí prvky.

Pán Jeskyně - 19. listopadu 2019 01:26
Pán jeskyně Matt Xeri


//omluvte přehnanou stylizaci - občas mi prostě hrábne.
///pustit zaráz:


https://www.youtube.com/watch?v=EqbufPdA5GI

https://www.youtube.com/watch?v=2k43Th9u2FU

Teresa Dawn - Tanec se smrtí.

Prázdnota vesmíru, narušena střetem,
přijala tíživou nezměrnost za svoje,
drtí každého v sobě.
Pomalu. Plíživě. Hned člověku dojde,
jaké to je ztroskotat na takovém místě.
Ledově chladném, věčném, prázdném.

Jak neviditelní přízraci,
metajíc blesky a nezmar,
snesli se tou nocí hvězd,
By ptáka zasypali stovkami ran.
"Kurva, tohle není možný!" zařvala Teresa, když další sprška laserů tvrdě zasáhla a na mnoha místech propálila lodní plášť v oblasti pravého trysku.
Varovná zpráva z terminálu hovořila jasně.

Rita Largo #3 - VÍTEJ MEZI MARIŇÁKY!

V místnosti strach a blikající světlo.
Strašlivé rány rozežírají železnou kůži.
Bubínky praskají, klouby vržou.
Obrovské otřesy.
Křik zděšených mužů...

"To bude zase kurva nářez!" Zvolal Rix až nezdravě vesele vzhledem k situaci. "Seberte se, zkurvysyni! Přece nechcete žít věčně?!" Nato propukl v hlasitý smích.
Šílené manévrování jim všem mávalo žaludky dobré dvě minuty.
Najednou se vznášedlo stabilizovalo.
"Když tohle přežijem, rozdáme si to?" Zubatě se usmál Dante na Ritu.
...

V tom se ozval Teresin lišácký hlas. "Tak jo, chlapci. Nebudu Vám lhát. Všichni tady zahyneme. Připravte se na smrt za 10. 9. 8..."
"Tyvole dělá si prdel, nebo co?!!" Ozval se jeden z nováčků. "7... 6..."
"Seržante, pane?!" Křikl na Rixe Dante.
"Ano, kaplane?" Obrovský černoch zrovna odkudsi vytáhl doutník a opatrně si ho gigantickou rukou obleku strčil do úst.
"5... 4..."
"To co řek ten zelenáč, pane."
Rix si citlivě připálil a dlouze, až labužnici z obrovského cigára potáhl...
"3..."
Seržant vyfoukl obláček kouře. "Neslyšel jsem otázku." Pokrčil rameny.
"2..."
"Pane! MYSLELA TO VÁŽNĚ?!" Vykřiklo v různých obměnách ve větě asi osm lidí.
"1..."
Seržant lačně kouřil dál. "Teresa nikdy nežertuje." Řekl s kamenným výrazem, když vyfoukl svůj poslední obláček kouře...
"0. Dobrá, bylo mi ctí pánové. Sbohem." Pronesla s hrdostí v hlase.

Malý otřes přišel tak dokonale načasovaný, že se polovina posádky zděšeně rozvřeštěla. Ozvalo se ohlušující zapištění páry a vrata nákladního prostoru se počala pomalu otevírat.
Seržant Rix se potutelně křenil.
"Né, kecám. Ve skutečnosti jsme přistáli, račte vypadnout dle libosti." Na konci její promluvy se v mikrofonu ozvalo hlasité prasknutí.

Rix odsunul "pásy" (//kurva, nemáte na to někdo lepší slovo? víte co tím myslím, že jo :D ), vstal a popadl svoji C-14ku. "MARIŇÁCI! POZOR, VY LEMRY POSRANÉ!" Zařval, načež následovalo hektické zvedání všech přítomných, doprovázené kletbami, funěním za hlasitého, kovového tartasu.

Zatímco se vrata pomalu otevíraly a vojáci vstávali do pozoru, seržant Rix přešel až k vratům. "Tak jo, slečinky! Koukejte se uvědomit. Jsme za nezvané hosty na vlastním území. Žádný skopičoviny a žádný zasraný hrdinství. Mrtvej hrdina je hrdina na hovno. Krejte si vzájemně záda, nikdy nezůstaňte z dohledu a navzájem se nenechte bez dozoru. Nebojte se ustoupit, když je to nutné, ale nikdy neopouštějte pozice tak, abyste nechali ostatní na pospas. My jsme mariňáci. My totiž buď držíme pohromadě, nebo kurva okamžitě zdechnem, jasné?! Ták jo, hejbněte kostrou, zatraceně! Za mnou!"
S tím se otočil a vyběhl z transportu...
Dante mrkl na Ritu a rozeběhl se za ním.

---
//přepni pejsničku, pls.\
https://www.youtube.com/watch?v=7I2kb9nB-RE

Marcus Ten #5 - Z pánve rovnou do ohně.

Střet ptáků na obloze vesmíru
uchycených do lasa
bez naděje smíru,
laser seče coby smrti kosa.
Pilot mladý napadne soka,
avšak střely pouze
pohladí plášť.

Zato Marcus sám
byl pojednou orly sledován.
Dotlačen k úniku mezi železné budovy,
tančil městem, ulicemi, průlety.
Nebylo možné se oběma věčně vyhýbat...


Marcus prudce změnil směr a vletěl do stanice obslužného hangáru. Prostřílel díru v tenké protilehlé stěně a zbytek prorazil Vikingem. Trochu ho to poškrábalo, ale navzdory pověstem byl Viking výborným strojem. Marcus s ním byl skutečně skvěle sžit a byl tu jako doma. Ačkoli teď mu šlo o krk. Znovu prudce zahnul do jiné uličky a nechal nepřátelského Wraitha na chvíli za sebou, neboť ten proletěl.
Tak blízko už se dostal.
Byli stále blíž a blíž.
Nebylo pochyb, že šlo o zkušené piloty - přece jen rebelů je oproti konfederačním ozbrojeným silám jen hrstka, avšak samotné povstání již trvalo celé roky, díky čemuž se v jeho řadách nacházela řada velmi zkušených válečníků.

Zrovna chtěl Marcus provést stejný manévr po druhé, ale přepočítal se. Tentokrát Wraith nečekal na lepší příležitost zásahu a riskl to i ve velmi nevhodném úhlu. Proud plazmových šipek pronikl pláštěm a zasáhl rovnou generátor chlazení. Červené kontrolky se rozsvítily všude kolem Marcuse.
Než stačil počítač vygenerovat hlášení o škodách, otřásl Vikingem další poryv
průzračných světel. Druhý protivník si ho stačil nadletět, takže mu odstřelil část podvozku a kus levého křídla. Aerodynamika ve vesmíru naštěstí nemá k tomuto mnoho co říci, jenomže kinetická síla výstřelu vychýlila Marcuse mírně z letové dráhy.
Pravou stranou čumáku tak vrazil do pořádného skleněného billboardu. Copak o to že byl skleněný, jenomže měl ocelovou konstrukci. Viking se tak tak probořil tím božím dopuštěním, ale v tu chvíli se počítač vypnul a o polovinu rychlosti náhle přišel.

Jarvis Fletcher - Dobrá dvojka
"Teda, ta pilotka válí." poznamenala Katy na jeho frekvenci.
Stiskl tlačítko a přisvědčil, vyhýbaje se levitujícím těžkým strojům, které musel kdosi odlepit od země a doslova nechat levitovat. "To teda. Vypadá, jakoby vůbec nic nevážila."
"Kde se tu vůbec vzal takovej bordel, zatraceně!? Jak mám toho Wraitha trefit?!"
"Nerozčiluj se." Doporučil jí. "Ten dropship už je skoro mimo jejich dosah a my jsme těsně za nimi." Zazubil se do mikrofonu. "A to už nám nikam neutečou!"

Netrvalo dlouho. Jednoho z Wraithů, který doposud sledoval dropship jej náhle ztratil a na chvíli zazmatkoval. Chybně na okamžik zpomalil, jako by si chtěl rozmyslet kde má ztracený dropship hledat. Jenže to stačilo na to, aby ho Kára a Pikolík dostihli. Vikingovy protiletecké rakety fungovaly velice rychle a velice účinně. Vzplanul rychleji, než si to stačil uvědomit.
Po krátké honičce dostihli i druhého Wraitha, který se chtěl zoufale vrátit ke svým druhům.

Jenomže bitva mezi Vikingy a Wraithy se už dávno rozlila do dobré poloviny města jako víno po ubruse. Nepředstavitelná rychlost letu a dobrá manévrovatelnost letounů dávaly poměrně rovnoměrnou výhodu - záleželo hlavně na schopnostech pilota, neboť jak Wraith, tak Viking létaly takřka stejně, avšak zásadní rozdíl byl: kde byl Wraith o něco rychlejší, tam byl Viking mnohem pancéřovanější, ale i obratnější. Výborně navržené odlehčené plátování mělo za hlavní následek nikoli o tolik vyšší hmotnost, jako že zaplnilo mnohem více prostoru, takže ho už nezbylo tolik na větší motor.
Kde Wraith byl supervýkonný motor potažený kůží, byl Viking mnohem všestrannější jednotkou.
Místy nebylo od věci pro pilota vyletět nahoru nad stanici, aby zamezil zákeřnému napadení ze zálohy - obzvláště v momentech, kdy ztratil o jeho pozici pojem. Skener netrval dlouho a jeho informace rychle začaly stárnout.
"Velitelství?" Ozval se John "Srdce" Sylvus. "Další skener IHNED! 23, 45, 98."
"Za chvíli to bude." Zněla odpověď centrály.
"Hej, lidi! hlaste se, sakra! Nikoho z Vás nevidím!"
"Tady Kříže, mám s ním tak trochu status quo."
"Já právě taky." Odpověděl John.
"Káry a Pikolík zlikvidovali dva cíle."
"Sakra, to máte hlásit hned jak se to stane, ne až se vás zeptám, zelenáči!" zahromoval. "Koukejte se připojit k nejbližšímu z nás!"
"Rozkaz, pane!"
"Co ty, Žolíku? Hlášení!"

Marcus Ten - 12. listopadu 2019 10:34
Marcus Ten

Když jsme se vynořili z warpu u největší stanice systému zadržel jsem dech byl to úchvatný pohled. I když zprostředkovaný především senzory. I tak jsem obyčejným pohledem viděl ohnivé květy na nebi. Básník by to řekl krásně ale každý pilot ví že ten ohniví květ je ve skutečnosti zničený letoun a mrtví pilot.
Rychlím pohybem prstů jsem přepnul na chvíli zvětšení abych se podíval na stanici něco se mi na ni nezdálo když jsem si uvědomil o co jde zaklel jsem. *Sakra takových lodí bez posádky.* Zamyslel jsem se. Pak my došlo že kdybych chtěl aby zaútočit na tuhle soustavu pokusil bych se nějak zneškodnit co nejvíce lodi na stanci. Ale ani ve snu by mě nenapadlo že by mohli být tak úspěšní. Pak jsem zachytil další bitvu na stanici. *Perfekt podařil se jim i výsadek jeden si říká na co máme ty super zabezpečení.* Utrousím sám k sobě v duchu.

Když jsem dostal rozkazy vydechl jsem si tedy ne že by úlevou ale spíše tím že tohle bylo vážně lepší než letět jen tak. Když se proti nám vyřítily nepřátelské stíhačky které najednou zmizeli potlačil jsem šťavnaté zakletí když se znovu objevily. "Fajn trik Srdce." Pronesl jsem s lehkým pobavením do vysílačky. Byl jsem si jistý že tehle trik si rozhodně zapamatuji pro svou budoucnost. byl jsem rad že nemusím bojovat s neviditelným nepřítelem. Zatraceně rád i mé střeva za to byla rada.
Na druhou stranu by je měli prozradit jejich zaměřovací systémy. Radar nebo lidar by měl odhalovat jejich pozici. Na optické zaměření se moderní stíhačky pohybovali příliš rychle. Ale nechal jsem své myšlenky plynout zatím co se dvojce spolubojovníků oddělovala od formace aby mohla chránit naše mariňáky. Odjistil jsem rakety. "Tady Žolík mám je na dostřel. Mám povolení pálit nebo je necháme přiblížit ještě trochu?" Zeptám se velitele letky. Připravený na povel osvítit první stíhačku a odpálit na ni raketu zároveň za kličkovat abych ztížil své vlastní zaměření.

Rita Largo - 12. listopadu 2019 10:03
Rita Largo

„Raz, dva, tři, raz, dva, tři! Hlídej si ty nohy!“ zařval a švihl ji tupým kordem přes stehno. „Chtěla ses učit šermovat, nebo tancovat?“ Major si s ní obvykle nebral servítky, ale stejně věděla, že na ní nedá dopustit. „Pít víno by ti šlo, a co takhle kliky? K zemi a chci jich vidět dvacet!“ Ráno, v noci, v dešti, v suchu, cepoval ví, jak jen mohl. Jednou z ní vypadlo, že by chtěla vědět, jaké to je být mariňákem a aby jí při tréninku nešetřil. Brzo toho začala litovat.
Když si na Majora vzpomněla, trochu zesmutněla. Vlastně ani nevěděla, jak se jmenuje, nikdy mu nikdo jinak neřekl. Bylo to jako včera, když jí nutil se plazit bahnem a ukazoval, jak se správně zamaskovat, aby ji nebylo vidět. K čemu jí takové znalosti teď budou? Asi je moc v praxi nevyužije. Snažila se myšlenkami na život před narukováním uklidnit, ačkoliv to moc nepomáhalo. Pořád se návalem adrenalinu klepala a to, jak sebou loď házela, vůbec nepomáhalo. Sedět teď na polstrovaném křesle se sklenicí vína a služkou, co by jí donesla snídani až do postele, zase tak špatně nevypadalo. Ne. Tenhle život pro ní nebyl. Proto přece utekla. Nebyla zbabělec, aby při první známce nebezpečí vzala do zaječích. Krom toho, že by dezertéři se střílejí. A stejně už neměla, kam se vrátit. Po tom, co v podstatě prchla od oltáře, se jí otec zřekl a rozhodně by svou dceru nepřivítal s otevřenou náručí. „Tady mě máš tati, nezvládla sem to, tak se starej.“ Otřásla se, při téhle strašlivé myšlence a zapřela se hlouběji do sedačky. Ne, že by to bylo třeba, tlak v kabině na to byl dost silný. Alespoň si konečně uvědomovala, do jakého bordelu se dostala. S partou mariňáků v dropshipu, který můžou každou chvíli sestřelit. Představovala si, že jí nějaká zubatá příšera ukousne hlavu, ne že shoří v rozstřelené lodi.
Podívala se kolem sebe. Vypadalo to, že není jediná, komu je špatně. Nebyla si jistá, jestli je to zrovna povzbuzující, ale poprvé muselo být zle každému. Teď se hodila každá známá tvář, dokonce i ten vedle sedící slizoun. S obdivem se zadívala na seržanta Rixe. Nemohla pochopit, jak dokáže být tak klidný a tvářit se, jako by to bylo běžné středeční odpoledne a vůbec nic zvláštního se nedělo. Jestli tohle přežije, začne si psát deník.

Pán Jeskyně - 10. listopadu 2019 22:33
Pán jeskyně Matt Xeri

https://www.youtube.com/watch?v=jhpKvHLx9RM

Marcus Ten #4 – První kontakt

Letka stíhačů ladně klouzala tichým vesmírem dobrou hodinu. Nadsvětelný pohon superrychlých stíhačů je dostal od jedné hemisféry Tarsonisu k druhé rychleji, než by se dřívějším generacím snilo. Když spolu s ostatními šestatřiceti spřátelenými plavidly na rozkaz vystoupil z hyperprostoru, spatřil před sebou stanici A. Centrální sestávala z mnoha platforem, volně levitující na oběžné dráze, propojených mosty, můstky a obslužnými šachtami. Samotná mohla měřit 60 x 30 kilometrů – kovu spotřebovaného jenom na její výstavbu byly miliony tun. Stanice sama vypadala jako město. Na platformě se z leva doprava táhly mnohé budovy, některé dosahující i pěti, šesti pater. Z vyšších pater vedly dlouhé můstky ve tvaru gigantické podkovy. V mnoha z podkov stály na titanových lanech upevněné vesmírné lodě všeho druhu: Obchodní frachťáky, útočné fregaty, letadlové lodě, štíhlé průzkumné korvety i masivní bitevní křižníky (Battlecruisers). Mnoho z podkov bylo prázdných. Nejdivnější bylo právě to, jaké množství těchto válečných lodí zůstalo zakotvených a neaktivních.

Nad platformou totiž zuřila strašlivá bitva. Ohnivé orchideje různých velikostí vyrůstaly nejvíce na její pravé straně – tady kolem sebe kroužily doslova stovky letounů a několik větších lodí, zakleslých ve vzájemné bitvě. Na samotném levém kraji platformy však také zuřila bitva – podstatně menší a méně viditelná, ale přece.

„Dispečink 6. flotile: Stíhačky Wraith, připojte se k hlavní bitvě. Nyní podléháte velení Promethea. Stíhačkám Vikingů: Doprovoďte Dropshipy 2, 3 a 4 k odlehlé bitvě. Budete nadále podléhat našim rozkazům.“

Vikingové v šipkové formaci vystřelili napřed, zatímco zmíněné dropshipy se odchýlily od ostatních, letíc v jejich závěsu. V jednom z nich se nacházela i Rita. Než Vikingové stačili doletět k menší bitvě, světlo laserů v dáli pohaslo.
V tom začalo Marcusovi na radaru pípat osm teček rychle se přibližujících, které vzápětí zmizely.

„Tady Srdce." pronesl John Sylvus, jeden ze dvou pilotů, kteří měli předtím dlouholetou zkušenost s pilotováním Wraitha a který také v případě povolání do zbraně měl fungovat jako velitel letky. "Blíží se k nám 8 nepřátelských Wraithů. Zapnuly maskování. Fyzická viditelnost je více, než mizerná. Požaduji skener na souřadnicích 33, 62, 78.“

„Dispečink rozumí. Vydržte deset vteřin.“

V kokpitu Marcusovi o chvíli později zapípala jedna z konzolí na znamení přijmu dat z konfederačního satelitu. Tečky se znovu objevily. Tentokrát jich však bylo jen šest…

Rita Largo #2 – Rovnou do pánve

Někteří vtipkovali, jiní se tvářili sveřepě, další vyděšeně. Všichni se ale cítili stejně. Seržant Rix zrovna pronášel motivační řeč plnou sprostých slov a rad pro začátečníky, když se dropship divoce zakymácel.
„Kurvafix! Dropship 3 to schytal a je nadranc!" Ozval se Teresin hlas.
"Mayday! Mayday! Motory vynechaly! Zkusím přistát na stanici!" Uslyšela Rita mužský hlas, pravděpodobně pilota dropshipu 3. Přerušila ho znovu Teresa:
"Držte se, úhybné manévry! To je dneska den – sotva se vykopu z postele, už po mě někdo střílí!“
Ač měl dropship stabilizátory a nenacházel se v oblasti působení gravitace planety, odstředivá síla všechny uvnitř nákladového prostoru zamáčkla hluboko do jejich sedadel. Nováček vedle Rity zbledl a vzápětí zezelenal.
"Kurva, tohlencto nesnáším!" Zaklel Dante a chtěl si odplivnout. Naštěstí mu včas došlo, že to není dobrej nápad vůči ostatním a místo toho hlen raději spolkl.
"Klid, hoši." Řekl seržant Rix klidně avšak dostatečně nahlas, aby ho bylo přes drncání kovu o kov slyšet. "Žádnou paniku! Pilotka ví, co dělá!"

Teresa Dawn - šílená jízda

"Hej, norové! Dropship dva potřebuje píchnout, zatraceně!"
Ač uhýbala seč jí síly stačily, cítila neviditelného Wraitha na svém ocasu blíž a blíž. Její loď byla mnohem zavalitější a pomalejší, takže bylo jen otázkou vteřin, než ji dožene a najde si ten správný úhel. Pokud ovšem...
Vůbec nevím, co dělám. Prolétlo jí hlavou, ale intuici poslechla.
Prudce dropship stočila dolů k tvrdé kovové podestě dole pod nimi a šlápla na plyn. Dropship se střemhlav vyřítil k podlaze stanice...

Marcus Ten #4.2. - Anděl strážný

Jelikož on a Katin Viking uzavíral formaci, dostali se do vřavy asi o patnáct vteřin později, než ostatní. Mezitím už stihl Dropship 3 explodovat a Dropship 2 zažádat o pomoc. Střelám nepřátelského Wraithu, který si Marcuse vybral za svůj cíl, se jeho Viking snadno vyhnul vývrtkou do strany. Opětovanou palbou však nepřítele také nezasáhl a proletěli kousek kolem sebe.
"Káro, Pikolíku! Pomozte dropshipům! My si vezmem tady tyhlencty na starost!" Zavelel Sylvus.

Marcus Ten - 8. listopadu 2019 20:19
Marcus Ten

Byl jsem si sakra jistý že mám naprosto stejný výraz jako on. Sice už jsem rudou barvu viděl. I když narozdíl od něj jsem si svůj přiděl adrenalinu už vypotil pokud se to tak dá říct když jsem přistával s poškozeným raketoplánem. Což nebal zrovna legrace. Při té vzpomínce jsem se otřásl a otvírala se mi příslovečná kudla v kapse a kdybych věděl kdo to tehdy udělal rovnou bych ho vykuchal za to že nás tehdy málem zabil.
Usmál jsem se povzbudivě na Katy. "No jo promiň šaškovské úbory jsme zapomněli v šatně." zažertoval jsem v běhu ale byl jsem zatraceně rad že ji vidím.
"Tak padej Jarvisi žádná dáma tady není." Dodám žertem hlavně protože vím že Kat se to nedotkne a mohlo by to trošku uvolnit napětí.

Na vteřinu nebo dvě jsem se zastavil abych se pokochal tím pohledem a pak jsem vyrazil rovnou ke svému Vikingovi. Zcela proti tradici měl na boku nastříkanou kartu. Přitom jsem zahlédnul mariňáky rychlím pohybem jsem naznačil za salutováním. A ukázal jsem na jednoho z mariňáků a naznačil mu že mi dluží prachy. "Nenech se zabít." Křiknu přitom celkem neurčitě.

Než jsme se stihli oddělit podíval jsem se na Katy. "Nedej jim šanci kotě." pronesl jsem a vrátil jsem ji polibek. Možná to působilo jako z nějakého hloupého romantického filmu ale bylo mi to putna tady v hangáru při rudém kdy se mohlo posrat úplně všechno.
Když vylezu do své stíhačky a spokojeně vydechnu slasti když se podívám na známé ovládaní a monitory. "Ach kotě tohle je domov." vydechnu spokojeně a nasadím si helmu.

"Tady Žolík. Rozumím dispečinku." Oznámil jsem aniž bych dodal nějakou zdvořilostní frázi snad mi to ten dispečer promine ale teď nebylo čas na žádné zdvořilosti. "Fajn. Lidi koho sestřelil jde domů pěšky." Oznámím a podívám se na jeden z monitorů.
"O a zkuste se vrátit všichni ať vás můžu oškubat v kartách." Oznámil jsem klidně. Rychle jsem přepnul kanál na kterém mě mohla slyšet jen katy a někdo kdo by náhodou na dispečinku. "Katy dávej na sebe sakra pozor." Chtěl jsem říct ještě něco něž jsem si všimnul že musím na start a vyrazil jsem pomoci hangárovích techniků ven. Světlo.
Světlo.
Tma.
Takhle nějak se musí cítit mrtvola. Pro mě to byl ale úžasný pocit potom co si moje oči přivykli temnotě. Tedy tlumené záři přístrojů. Spolu ostatními jsme se srovnali do normální formace. "Tady Žolík jsme venku dispečinku." Oznámil jsem ještě a zapnul jsem skenery na plno abych zjistil co nás tady venku sakra čeká abychom mohli bojovat nebo líp přežít.

Rita Largo - 8. listopadu 2019 13:30
Rita Largo

„Nejhorší na životě mariňáka je, když vás něco svědí. Celej den se nepoškrábeš. A do obleku jen čerstvě vyprázdněný, protože až na vás zerg vycení zuby, tak se zaručeně poserete!“ Vybavila si slova svého seržanta, když je jednoho dne honil po opičí dráze, dokud nepadli vyčerpáním na huby.
„Dobrej čas!“ pochválila se, jak rychle se dokázala dostat kompletně do obleku, aby se uklidnila, ale srdce jí divoce bušilo. Její první akce. Bylo normální, že se celá třásla a žaludek se jí točil? Asi jo. Ještě že nestihla jít na oběd, teď by asi celý vyhodila pod sebe na chodbu. Ale neměla moc čas nad tím přemýšlet, důrazný křik jejich velitele dal všem jasně najevo, co má dělat. A taky moc dobře věděla, co by se stalo, kdyby neuposlechla. *Vypni mozek, jdi, kam ti řeknou, střílej, na co ti ukážou a přežiješ.* to jí kdysi doporučil jeden ze starších rekrutů a hodlala se tím držet. Ujistila se, že její zbraň, pojmenovala ji Carla, je zajištěna a připravená k použití. Musela se nějak uklidnit. Kravál v hangáru byl ohlušující. A ten zápach. Kdo by věřil, že hromada vojáků dokáže smrdět, jako něco, co vyprodukovalo stádo krav.
Zvedla hlavu a zastavila se před dropshipem. Poslední nádech. Kolik se jich vrátí zpátky? Potřebovala cigáro. Nebo něco silnějšího. Jedno hodně náročné víkendové cvičení přežila jen díky nějakému svinstvu, co jí dal jeden z mariňáků. Teď by se taky hodilo. „He?“ otočila se, když ji něco pláclo do ramene. Poznala v té osobě pilotku, která se jí rozhodla pomoc. Nechápala, jak může být stále tak pozitivně naladěná. Určitě to bylo těma žvýkačkama. Ale bylo to dobré rozptýlení, vidět přátelskou tvář. Jen aby to vydrželo. Než ze sebe dokázala vysoukat odpověď, už byla zalezlá v kokpitu. Nezbylo nic jiného, než nastoupit do lodi a vyjít vstříc svému osudu.
Rodiče si člověk nevybírá. A stejně tak ani bratry ve zbrani. „Zase si líbal Rixovi celou noc zadek, že ti tak smrdí z huby?“ Odsekla vedle sedícímu mariňákovi. Moc dobře si pamatovala, jak se po ní jednou sápal. Tenkrát se ho bála, ale znovu už by si to líbit nenechala. Zavřela oči a pevně se chytla madla. Ne, že by snad hrozilo, že vypadne, ale vzlet jí nikdy nedělal dobře. Snad si na to jednou zvykne. Ale alespoň už se jí nechtělo zvracet. Zatím. Dál už nic neříkala, věděla moc dobře, co se stane, když skočí seržantovi do řeči. To už taky znovu neudělá. První boj a zrovna s lidmi. Vesmír je plný příšer a stvůr, ale ani tak nedokážou lidi držet pohromadě. S takovou žádná práce mimozemšťanům nezbyde.

Pán Jeskyně - 7. listopadu 2019 22:12
Pán jeskyně Matt Xeri

//@Kráva Milka: Jo, a jakože vítej a tak dále. Do bitvy!

Sorry, nechal bych to na pozdějš, ale už jsem se radši chopil příležitosti tě do toho vrhnout :O

Pán Jeskyně - 7. listopadu 2019 22:11
Pán jeskyně Matt Xeri

Marcus Ten #3 - Mobilizace
https://www.youtube.com/watch?v=CIGHCoVzqtk

Jarvis neodpověděl. Když ho Marcus doběhl, všiml si jeho vážného výrazu. Nebylo divu, tohle byl první červený kód v jeho kariéře, stejně jako Marcusově.
Těsně před hangárem se na křižovatce málem srazili s Katy Woodsovou.
"Sakra!" Zaklel Jarvis a zvedl ze země spadlou čapku.
Katy měla v očích stejný pohled jako on. "Ráda vás dva šašky vidím." Nepatrně se usmála, ale rysy v tváři měla ztuhlé. "Tudy prosím." Ukázala na dveře.
"Dáma první." Zazubil se nervózně Jarvis.

Když všichni tři vběhli do obrovského hangáru, už to v něm vřelo. Početné skupinky techniků narychlo dotankovávaly řady vzorně vyrovnaných útočných letounů, z nichž jen pět byli mohutní Vikingové. Přece jen nový prototyp. Drahý prototyp. Šlo o nevzhledné, neohrabaně vyhlížející hranaté lodě pro jednoho pilota, avšak opak byl pravdou. Dva masivní rotační kulomety po stranách a protiletecký komplet na střeše. To byla výzbroj Vikinga.
https://vignette.wikia.nocookie.net/starcraft/images/c/c5/Viking_SC2-WoL_Story1.jpg/revision/latest?cb=20100829015038

Zbylých třiatřicet letounů byly stíhačky třídy Wraith s třemi štíhlými rameny, z nichž byl každý vyzbrojen laserovým kanónem.
https://starcraft.fandom.com/wiki/Wraith?file=Wraith_SC1_Art2.png
Většině z nich už burácely motory, některé už se ladně odlepovaly od podlahy a za pomoci navigátorů mávajících zářivkami spořádaně vylétávaly gigantickou branou, která se právě v momentě, kdy ti tři dorazili, se strašlivým rachotem otevřela.

Opodál se oddíly mariňáků a mediků připravovaly na nalodění do mohutných transportních dropshipů. Desítky mužů a žen kontrolovali zásobníky, vyměňovali si mezi sebou nevybrané vtípky pro uvolnění napětí, nebo narychlo dokuřovali své cigarety či doutníky. Zahlédl mezi nimi i Ritu - štíhlou hnědovlásku, s níž se možná párkrát bavil u oběda a asi s ní i jednou hrál karty. Sice o ní nevěděl nic kromě toho, že patří k pozemním jednotkám, ale byla to alespoň jedna další známá tvář, s níž bude zanedlouho sdílet bojiště.

Než se od sebe oddělili, aby každý nasedl do svého stroje, vyměnil si Marcus s Katy krátký polibek. Jemně ho zatahala za rukáv a zašeptala mu do ucha: "Nenech se sestřelit, kovboji, jinak si to s tebou vyřídím."
Měl čas jen na krátkou odezvu, než vyšplhali do kokpitu.

Nad Marcusem se uzavřelo čelní sklo a on zůstal sám, obklopený kniply, tlačítky a konzolemi.
https://starcraft.fandom.com/wiki/Viking?file=Viking_SC2-HotS_Cine1.jpg

"Pikolík připraven." Ozval se mu ve sluchátku Jarvis.
"Kára připravena." Uslyšel Katin hlas.
"Kříže čekají na rozkazy."
"Srdce připravena."

"Dispečink peruti Vikingů: čekejte na odlet první a druhé perutě Wraithů."
Netrvalo dlouho a všechny stroje byly ve vzduchu. Když Marcus pomalu prolétal halou, viděl pod sebou ve všeobecném ruchu a kouři pobíhat lidi po železné podlaze - samotné, i s vozíky. Cestu ven mu usnadnily blikající navigační linie světel a zářivky navigátorů. Když všechno to oslňující světlo za čelním štítem vystřídala nekonečná temnota chladného vesmíru, zamrazilo ho až do morku kostí.
I když to nemohl vědět, někde v hloubi duše cítil, že je to naposledy, co Stanici C vidí vcelku...

Rita Largo #1 - První krůčky
"No tak! Dělejte! Hněte prdelí, chátro!" Seržant Rix, masivní holohlavý černoch s páskou přes oko a doutíkem v držce, komandoval svoji jednotku patnácti lidí, mezi nimiž byli i dva zdravotníci. A kromě toho, také Rita.
https://www.deviantart.com/tsundere-power/art/Master-Chile-772401197
Těžké boty monstrózních mariňáckých obleků duněly o podlahu, útočné pušky C-14 chrastily, vojáci nadávali a supěli a pomalu se hrnuli do dropshipů.
https://starcraft.fandom.com/wiki/Quantradyne_APOD-33_dropship?file=Dropship_SC2_Art2.jpg
Rita čekala jako poslední v řadě, když ji po těžkém narameníku kdosi poplácal, zatímco proběhl kolem. Otočila hlavu a stačila zachytit povzbudivý úsměv Teresy Dawnové - o něco starší pilotky, se kterou se seznámila při pasování nováčků po úspěšném dokončení výcviku. Tehda to byla právě Teresa, kdo Ritě poradil, aby do společenské místnosti nenápadně vešla zadními dveřmi místo hlavního vchodu, protože bývalo zvykem veteránů nováčky zkropit kbelíkem ledové vody.
https://starcraft.fandom.com/wiki/Quantradyne_APOD-33_dropship?file=Dropship%20SCR%20HeadAnim.gif
"Hola, štěně!" křikla huhňavě přes rameno, zatímco šplhala do dropshipu z přední strany. "Po akci pivo!" houkla, praskla bublinu a zmizela vevnitř. Z toho, co doposud Rita viděla, Teresa žvýkala žvýkačku při každé příležitosti.

Konečně se všichni napakovali dovnitř a zacvakli bezpečnostní "pásy".
Dveře nákladního prostoru se za obrovského randálu zařvela a motor se pod nimi rozburácel.
Rita seděla vedle Danteho - slizského, postaršího veterána s obrovskou jizvou přes obličej. "Dneska ti to sekne, Largo." Vycenil na ni zuby v odpudivé grimase.
Letoun se počal vznášet a Rita ucítila na okamžik v žaludku na tisíce motýlků pocitu beztíže.
"Všichni držet hubu!" Uťal všeobecné štěbetání a paběrkování vojáků seržant Rix. "Stanice A je pod útokem Synů Korhalu. Nemusím vám říkat, co jsou zač. Těm zasranejm rebelům muselo prostě úplně hrábnout, když se pustili do samotnýho Tarsonisu a my jim to nedarujem! Letíme na pomoc spřáteleným jednotkám, kerý zatím drží linii kdesi u severovýchodního křídla centrální Stanice. Ještě nemáme od velitelství bližší rozkazy, ale očekávám, že přijdou do pěti minut. Nějaké dotazy?" Rozhlédl se po svých mariňácích, zatímco dropship vyletěl z hangáru...

Celkově pro inspiraci: https://www.youtube.com/watch?v=TGoUsd-RHqU

//@everyone: pokud neznáte příběh StarCraftu, tak zas tak moc horlivě negooglete, ať si nezkazíte překvapení. Jo a šeptněte mi, do jaké míry vůbec StarCraft znáte, ať vím, do jaké míry mám věci vysvětlovat a bejt explicitní.
//@Devakar: vzhledem k tomu, že sis s Katy přišel sám, tak tě nechám si ji i popsat, ale šeptni mi tak trochu jaký máte vztah, ať vím, jak ji dál roleplayovat.
///šprti ať mě nepřipomínaj, že s Vikingama přišlo až Dominium o patnáct let později. Vím - jsem taky šprt. Ale některé věci se porušovat mohou 3:)

Marcus Ten - 7. listopadu 2019 14:24
Marcus Ten

Sám jsem si utřel ústa když říkal že mu to posledně stačilo abych zakryl úšklebek. "Jen se musíš naučit trošku blafovat." Nadhodil jsem klidně a mrknul jsem na něj. "Paráda už se nemůžu dočkat. Končeně si ti dokážu že mám na to vést." nadhodil jsem pobaveně. "A s cigem víš že se snažím přestat." Pronesl jsem nakonec. Ne že bych k tomu měl nějaký ušlechtilí důvod. Tedy krom Katy se kterou jsem začal na konci akademie chodit což bylo u Jarvise stálým zdrojem pobavením.

Šel jsem vedle něj kývnutím jsem pozdravil pár lidi. A chystal jsem se odpovědět že si o tom může jen nechat zdát. Když se ozval poplach první reakce bylo že je to pitomí vtip. Druhý málem jsi nadělat do kalhot. Až třetí byla rozběhnout se za Jarvisem.
"Si piš někdo se dozvěděl že by jsi konečně v kulečníku prohrál a chtěl tě ochránit před tou potupou." Oznámil jsem pobaveně a po pár metrech jsem ho doběhnul. Ze své skříně v převlékaně jsem rychle vytáhnul svůj kosmický oblek a rychle se do něj nasoukal a popadnul helmu a vyrazil jsem ke své stíhačce. Abych mohl nasednout. Předpokládal jsem že při Rudém nebude instruktáž ale rychle info ve strojích jak by se dalo čekat. Když jsem nasedl do svého vikinga utěsnil jsem si helmu a zapnul HUD. "Tady Žolík. Jsem připraven." Oznámil jsem Veliteli letky.

Pán Jeskyně - 4. listopadu 2019 23:38
Pán jeskyně Matt Xeri

Marcus Ten #2
https://www.youtube.com/watch?v=ufFKg_TsB28

Jarvis chvíli ostentativně mlčel, dožvýkal, pečlivě si ubrouskem utřel ústa a prokřupl si prsty. "Karty. Ne." pronesl s prázdným výrazem. "Stačilo mi posledně." Zvedl se od stolu a oba odnesli tácy se špinavým nádobím.
"Dneska nebude přistávání." řekl mimochodem po cestě. "Máme nácvik formací. Ale až odpoledne. Teď hezky cigárko a kulečník."

Vyšli ven z jídelny a Jarvis ihned suverénně zamířil ke společenské místnosti. "Tentokrát tě oškubu já, jen po-" nebyli ani v polovině cesty, když se rozezněl alarm a zářivky zčervenaly.
"POPLACH! KÓD ČERVENÁ! VŠICHNI NA SVÁ STANOVIŠTĚ! TOHLE NENÍ CVIČENÍ! OPAKUJI..."
Hlášení se opakovalo do omrzení.

Jarvis pohlédl překvapeně na Marcuse. "Tady? Uprostřed fontány nudy? To by mně zajímalo, co se stalo. Pojď, musíme s sebou hodit." otočil se na podpatku a poklusem vyběhl k hangáru...

Marcus Ten - 4. listopadu 2019 10:09
Marcus Ten

Letaní s Vikingem bylo super Viking byl mnohem mnohem lepší než nějaký neohrabaný starý nákladní raketoplán. A první věc kterou jsem udělal že jsem sestře a Stenovi poslal svou fotku v pilotní kombinéze před Vikingem po dokončení akademie. Segra na mě mohla být hrdá potom co si mou nápravu vytrpěla. Při té myšlence jsem se usmál když jsem jedl dnešní šlichtu. Když jsem zvedl pohled abych se podíval na Jarvise potřásl jsem lehce hlavou. Bylo fajn mít někoho k sobě. byl skvělí pilot a byla čest mu dělat dvojku. I když bych byl raději kdyby ji on dělal mě.
Už jsem se těšil na večer kdy bude konečně nějaký ten klídek večer. A potom co strávíme tyhle děsivé srajdy co do nás cpali. řekl bych že kdybychom to používali jako zbraň hromadného ničení bylo to efektivnější. Což jsem taky jednou nebo dvakrát poznamenal v minulosti.

"Ale jo dá se to. Už to nepřipomíná svou podobu požitý olej a namočené hadry v tom."
zažertoval jsem. Když zmínil kulečník povzdechl jsem si. "bože zase se chceš nechat oškubat?" Nadhodil jsem lehce pobaveným hlasem. "Ale proč ne." Pronesl jsem a klidně sem dojedl. "A co raději karty. Aby si neřekl že podvádím nechám tě vybrat balíček." Nadhodil jsem zvědavě zda jej zlákám opět ke kartám které mu absolutně nešli. "Ke kartám bychom mohli pozvat i ostatní." nadhodil jsem s úšklebkem. "Nečeká nás dneska mimochodem další nacvičovaní přistání na stanici?" nadhodil jsem zamyšleně. Proč jsi to pamatovat taky když mám po ruce Jarvise aby si to zapamatoval ne?

Pán Jeskyně - 3. listopadu 2019 22:37
Pán jeskyně Matt Xeri

Marcus Ten #1
https://www.youtube.com/watch?v=4xjbTVQL0g8

Píše se rok 2500.

Hlavní planetu konfederace, zvanou Tarsonis, obklopovaly tři obranné vesmírné stanice, jež sloužily jako doky pro konfederační flotilu a zároveň jako obranná stanoviště v případě napadení planety. Jedna z nich, konkrétně Stanice C, byla ideálním místem pro zaběhnutí nováčků do provozu, protože byla z obrovských, vysoko nad atmosférou levitujících platforem nejmenší a nejméně obsazená. Bylo tu dost práce, takže se všichni museli dost ohánět, aby normy zůstávaly naplněny. Snad až na Centrální Stanici A, to bylo současně možná nejbezpečnější místo v celé konfederaci. Desítky obrovských vesmírných křižníků a stovky letounů neustále hlídkovaly kolem orbitu planety a byly v plné pohotovosti. Na Tarsonis by si žádný nepřítel konfederace s kouskem rozumu v hlavě nedovolil.

Marcus seděl zrovna na obědě v kantýně kasáren - právě na Stanici C.
Marcus byl čerstvý rekrut z akademie do řad pilotů nejranější verze nového typu vesmírného plavidla: Vikinga. Leteckou akademií prošel bez úhony a s dobrými výsledky, avšak přece ještě neměl žádné opravdové zkušenosti. Po dvou týdnech od toho, co jej přidělili k Divizi Beta, která měla Stanici C na starost, se stačil seznámit jen s několika dalšími rekruty. Jeden z nich, Jarvis Fletcher, seděl naproti němu a žvýkal polední šlichtu. Byl to šlachovitý bystrý chlapík s pronikavýma modrýma očima a rychlým úsudkem. Pilotoval rovněž skvěle a s Marcusem se seznámil hned první den. Od té doby často trávili čas spolu - ať už ve službě, nebo mimo ní. Na Stanici C však člověk mnoho volného času neměl. Výjimkou byl odpolední a večerní klid, první z nichž měl právě nastat.

"Docela se to dneska dá i žrát, tyvole. Ne jak jiný dny." Utrousil Jarvis a měl na mysli jídlo. "Dáme pak kulečník?" zeptal se a ukousl kusu placky.

Pán Jeskyně - 3. listopadu 2019 14:52
Pán jeskyně Matt Xeri

POSTAVA #3
Co se týče Zergů, charizma bude zvyšovat šanci ovlivnit spoluzergské jednotky. Pokud chcete můžete klidně hrát za mladého Cerebrata, je mi to jedno. Sice hrát RTS skrze příspěvky může bejt dost divný, ale fantazii se na druhou stranu meze nekladou.

U Terranů a Protossů zase jejich psionický potenciál.

Inteligence zase technickou a inženýrskou zdatnost.

To jen tak pro dovysvětlení k čemu tyhle staty budou sloužit.

Pán Jeskyně - 2. listopadu 2019 01:13
Pán jeskyně Matt Xeri

POSTAVA (#2) + CO OČEKÁVAT V GAMEPLAYI?
Přiblížení k bodíkům postav, začneme Terrany (pokud byste měli zájem o další rasu, tak napište a já si něco vymyslím).

Takže v rámci class a jejich schopností můžete vycházet tak nějak z jednotek, které známe ze StarCraftu. Nemusíte si nutně volit frakci, ke které budete náležet - vyberu vám ji v případě, že se vám to prostě nebude chtít specifikovat. Nebo můžete bejt nějací renegáti a lá James Raynor za svých mladých let, kdy s Tychusem přepadali vlaky. Meze nekladu.

Co se týče vybavení a zbraní, to musíme zkonzultovat a budeme vycházet z vaší postavy - její historie a příslušnosti. V případě, že se vám to nechce řešit, zase vám prostě něco naházím.

JAK A DO ČEHO RVÁT BODÍKY
Pro demonstraci použiji několik defaultních jednotek ze StarCraftu a uvedu k nim příklad toho, jak je stavět a jak asi tak bude asi fungovat jejich gameplay.

MARIŇÁK
Doporučené atributy: Obratnost (střelba, motorické úkony), Odolnost (netřeba vysvětlovat)
Modelová situace:
"
Sedíš v bunkru a najednou sirény. Tucet Zerglingů se valí na vaši pozici. Se svými pěti kolegy se chopíš staré dobré pušky C-14 s podvěsným bajonetem. Střílíš. PJ si hodí 1k20 a přičte tvoji obratnost. Kolik jich postřílíš záleží dost na hodu (i když ne stoprocentně). Řekněme, že ti padla uniformní 10. Máš 4 obratnost, takže výsledný hod je 14 - slabý nadprůměr. Zbraň je ale kvalitní a spolehlivá, tak si k tomu přičtu třeba další 3 body, takže výsledný hod je 17.
Než doběhnou, rozstřílíte 6 z těch potvor. Někeré obíhají okolo bunkru a hlodají a mlátí do slabších míst, zatímco se je horko těžko snažíte sestřelit, což už jde v tomhle případě hůř, protože se ne vždy nacházejí ve vhodném úhlu od střílny. Ale takový dva tři ještě sundáte. Mezitím se ale jeden stihne před dveřmi bunkru přemorfovat v banelinga.
BUM! Rána jak z děla. Dveře se vyvalí. Dovnitř vtrhnou tři a půl zerglinga (ten polovičatej je už jednou nohou v hrobě). Vrhnou se na vás a vaše kolegy.
Tohle vás (i tvoji postavu) překvapí, tak si v zákulisí hodím na tvoji moudrost (pozornost/orientace/reflexy/cokoli co-se-mi-do-toho-prostě-sakra-bude-ještě-hodit). Řekněme, že ti padne 5 a v moudrosti máš 1 bod. Výsledek je 6. Zerglingové si hodí na obratnost (neboli rychlost, s jakou k vám doběhnou) 15.
Výbuch dveří tě šokuje. Zrovna jsi přebíjel zásobník a ten ti vypadne z rukou. Zbraň zůstane nepřebitá. Bezpečí úkrytu se ve vteřinách stává krvavou lázní. Střelba, prach, kouř a zanedlouho i krev napravo nalevo od tebe. Zmocní se tě panika a než stačíš něco podniknout, už se po tobě sápe odporná slintající hromada zubů a drápů.
Hodím si na tvoji odolnost. Řekněme, že padne 13 + 4 (které sis při tvorbě postavy vybral).
Obrovská dávka adrenalinu tě nakopne a ty intuitivně natáhneš před sebe svou věrnou C-14ku. Zergling se místo do tebe zakousne do ní a ty ho odrazíš stranou, až přistane na boku na zemi. Co budeš dělat dál?
Konec mého příspěvku.
Řekněme, že se rozhodneš co nejsilněji udeřit Zerglinga bajonetem.
Hodím si na tvoji sílu. Řekněme, že padne 5 + 2 (bodíky, které máš v síle) +3 (za existenci bajonetu.) = 11
Zergling si hází na odolnost. Řekněme, že mu výsledný hod vyjde na 9. To je nižší, než je tvůj hod, ale ne zase o tolik, takže:
Zarazíš čepel na deset čísel příšeře mezi kostnaté pláty krunýře do měkkého masa na jejím boku. Zergling děsivě zavřeští a pokusí se tě kousnout do nohy.
Hodím si na odolnost a padne ti dohromady 3. Zergling hodí na sílu celkem 14.
Ostré zuby promáčknou železo a ačkoli se ti nedostane přímo na kůži, zmačkaný plech ti zkurví kotník natolik, že jdeš ihned k zemi bolestí. Co teď děláš dál?
Konec PJova tahu, jede hráč.
"

A tak dále a tak dále. Samozřejmě si asi nebudu házet úplně na každou píčovinu, protože bych se z toho zvencnul. Nehodlám si permanentně tuhle hru hrát na pozadí všeho, ale kdykoli dojdu do sporné situace, nebude se mi chtít vymýšlet co s váma, nebo prostě bude třeba trochu hru ozvláštnit, tak tohodle systému využiju. Všechny tyhle hody budou probíhat v zákulisí, tj., hráč se o nich nedozví, pokud se zpětně nezeptá. Předem připomínám, že jsem PJ a že můžu co chci, pokud se mi to bude zdát vhodné, ale taky čestně prohlašuji, že vás nechci prvoplánově pojebat. Chci dobrou hru, ve které si budeme "užívat" správné strasti i slasti, které ke StarCraftu patří.
Respektuji svobodnou vůli hráčů, pokud v mezích respektují můj herní styl a hlavně reálnost a nebezpečí samotného světa, v němž se nachází. Pokud máte rádi Anime, ve kterých v každý druhý scéně někdo rozesere půlku pralesa jedním blejskavým gestem, pak si my dva nebudeme rozumět (pokud nejste Ghost, kterej na prales právě zaměřil atomovku).

Abyste věděli, tak jsem spíše fanouškem jedničky (i když dvojku mám taky v malíku), takže očekávejte spíše ten temnější, realističtější přístup plný krvavých zvratů, politikaření, zrad, kde se věci dějí, protože jsou logické, a ne proto že to tak nějakej kokot napsal. Tedy nic ve smyslu mega epic pohádky na dobrou fucking noc, (jakou SCII do vysoké míry je) protože fuck that. Naopak se zase nehodlám profilovat jako pesimista typu GoT, kde každá kladná postava zákonitě zhebne, protože (zase) to tak nějakej kokot napsal (tady mluvím o seriálu a ne o knihách, ok?). Opravdová realita a tedy i naše jeskyně bude prostě někde mezi, jak to tak v životě chodí.

Abych vám přiblížil můj názorový náhled, tak příběhově byl Wings of Liberty poslední dobrý StarCraft a Heart of the Swarm a Legacy of the Void beru už spíše jen jako vysvětlivky k tomu, jak společnost zergů a protossů funguje, protože to tam mají zmáknutý nádherně. Ten zbytek je fkin bullshit. Nova Covert Ops je dle mě luxusní záležitost a v jejím duchu bych taky rád příběh vedl... řekněme třeba pokud si vyberete Ghosta.

Ve hře samotné budu samozřejmě mnohem více poetizovat a rozpitvávat celkový popis dění, než vidíte tady v modelové situaci - tohle jsem napsal tak nějak jak mi zobák/prsty narostl/y.

Umm... dotazy klaďte v libovolném počtu. Aspoň mi dáte inspiraci na to napsat další podobný příspěvek, kterej zase dalším lidem o něco více přiblíží moji vizi (tenhle příspěvek jsem napsal v reakci na dotaz v poštolce).

Peace.

Pán Jeskyně - 1. listopadu 2019 16:38
Pán jeskyně Matt Xeri

POSTAVA

- Začínáte na 1. levlu, takže jste focken scrubz (mlíčňáci jak cyp. Očekávám korespondující psychologii postav. Velkým tématem má být vývoj postav v rámci válečného prostředí.

- preferuju Terrany, Protossi mi nevadí, Zergy si nedovedu moc představit, ale nebráním se experimentaci, takže pokud chcete být slizký drápatý svině, proč ne. Jenom si dobře rozmyslete, jestli za to budete chtít hrát dlouho.

- hrát se bude volně v duchu DnD pravidel. Rozdělíte si do pěti atributů 10 bodíků. V průběhu hry budete dostávat další. Když budete chtít něco dělat, házím si na to já, protože nebudu půl roku čekat, než se uráčíte kliknout na 1k20. Přičítám relevantní atribut a podle toho pak volně generuju výsledek. Je to spíše pro mě, abych měl v čem se inspirovat a nemusel si všechno cucat z prstu, i když se připravte, že si budu z prstu cucat hodně.

Příklady toho, co kerý atribut ovlivňuje:

Síla: Rozrazit dveře. Zvednout kládu. Rozmrdat potvoru ránou zblízka.

Obratnost: Balancovat na laně. Vyšplhat do vejšky. Akrobacie. Mechanické páčení zámku. Střílet z bouchačky.

Inteligence: Opravit bourák. Hacknout počítač. Prohledat místnost.

Odolnost: Přežít zásah. Odolat jedu. Přežít v divočině. Přežít přežít přežít. (ne, že bych vám prvoplánovitě hodlal zabíjet postavy, ale keď nic nevydržíte, tak vás prostě něco klepne a bam: bezvědomí.

Charizma: Psionický (mentální) souboj. Někoho přesvědčit/zmanipulovat/zastrašit.

Moudrost: Odhadnout povahu. Prohlédnout mlhu. Intuice. Obecná pozornost postavy (např. keď procházíte místem, kde čeká léčka, tenhle atribut zvyšuje šanci, že něco vytušíte předem)

1


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)