Matheas | Strážce (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

Znepokojen pocitem, že ho někdo sleduje, a vzhledem k ubývajímu světlu, se Matheas rozhodl vyhledat skalku, husté křovisko, nebo jiné, alespoň trochu příhodné místo na rozbití tábora a přečkání noci.

Matheas se rychle otočí a jednou rukou hmátne po noži, který má u pasu. Zahlédne jen, jak kousek před vchodem do domu dosedá k zemi prach. Cokoliv to bylo, už je to pryč. Snad. Vytasí nůž z pochvy a kráčí ke dveřím. Vykoukne - na jednu stranu, na druhou - nikde však ani živáčka.
Asi nějaké zvíře..., řekl nejistě pro sebe. Vrátil nůž do pochvy a rozhlédl se - směrem na jihozápad se v listí ukazovala širší stezka. Zhluboka se nadechl, aby si dodal odvahy, a vyrazil po ní dále.

"Doprdele-"
Matheas se ohlédl se kolem sebe, poté si zakryl tvář rukávem a obezřetně vstoupil dovnitř. Snažil se rychle prohledat rozvrácené pozůstatky bydlení - jestli nenajde něco, co by mu mohlo alespoň trochu pomoci na cestě - a zároveň nespočinout očima na tom, co tam z té osoby zbylo.

"Díky, příteli. Tobě také."

Matheas vystoupí z loďky a po vratkém molu opatrně překročí až na pevnou zem. Otočí se ještě na starce, který na něj kývne s privřenýma očima a mírným úsměvem. Ten říká, že by mu přál, aby se do Horimu v pořádku dostal, ačkoliv tomu příliš nevěří. Začne se odstrkovat ode dna a se svou loďkou pomalu mizí v oparu.

"Ten tulák říkal, že teď už by cesta měla být přímá....
Také, že v boudě poblíž by měl přebývat nějaký lovec kožešin, kterého se případně může zeptat na směr. Jak ale Matheas kráčí kolem chatrče, nabývá pocitu, že v téhle určitě již nikdo delší dobu nebydlí. Okna jsou popraskaná a dřevo převážně strouchnivělé. Přijde až ke dveřím a zaklepe.

"Haló! Je tu někdo?"

"Musím se tam dostat. Je to teď mé jediné poslání... A vůbec - kde to dnes není nebezpečné..."

"Támhle to molo - to je náš cíl."

Matheus pohlédl vzhůru, aby zjistil, kolik času zbývá do západu Slunce.