Stříbro nebo zlato? (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

Dle rozhodnutí otrokářů se doširoka rozkročím a vší silou udeřím pokřivence kladivem do hlavy. Lebka praskne a v místě, kde před okamžikem ležela jeho hlava, zůstane jen krvavá břečka. Dav hlasitě jásá. Zdvihnu ze země přilbu a štít a kráčím zpět do tunelu. Z kýble naberu vodu a spláchnu prach arény, který mám v puse i krku. Opatrně sundám překážející pláty a přejdu ke stolu s mastmi a obvazy. Po chvilce, kterou věnuji ošetření ran, vztekle odhodím obvaz, který nejsem schopen sám zavázat tak, jak bych potřeboval. "Felčar! Je tu někde sakra felčar?" zkouším se dovolat nějaké pomoci...

Hledíš do lóže, kde sedí honorace. Jednotliví zástupci škol a vůdci frakcí. Podle výrazů poznáš, kdo patří k jaké. Očekáváš verdikt. Lóže po sobě významně pokukuje, někteří se poradí. Pak postupně hlasují, ti s kyselým obličejem pro život, ostatní smrt. Dobij svého nepřítele.

Na zem upouštím štít. Strhávám z hlavy přilbu a s kladivem, které nyní držím oběma rukama přistupuji nad svého soupeře. S ostražitostí, pro případ, že by se některá z jeho paží pohnula k nečekanému úderu. Zdvihnu zrak a čekám na verdikt.

Pokřivenec nestihl včas zareagovat, nečekal ránu toporem a tak ji chytil plnou silou do obličeje. Nos povolil a pár kůstek v obličeji také. Vytryskla krev a stvůra se zhroutila k zemi. Dav propukl v jásot a aréna se třásla pod oslavným duněním. Ochozy hřmí a jásají. Vás souboj byl tak napjatý a zdlouhavý, že emoce propukly naplno a davy chtějí pro poraženého smrt...

Po poslední výměně úderů jsem si jistý, že pokřivenec je jedním z mých nejsilnějších protivníků. Taky ale vidím jeho nepříčetnost a je zřejmé, že brzy musí udělat chybu. Jen potřebuji ještě chvilku ustát jeho údery. Okovaným toporem svého kladiva vyrážím vstříc jeho čelisti.

Hrot odklonil první z pukléřů a ránu definitivně zastavil druhý. V ústrety ti letí další dvě zbraně, ve stejné kombinaci, tentokrát však řemdih míří na štítovou ruku a mečem bodá tam, kde máš mezi pláty u krku mezeru. Ale ani jedna rána netrefila svůj cíl. Tvůj soupeř už toho má dost a chce tě zabít, je vzteklý a z úst mu teče pěna. Ví, že jakákoliv chyba rozhodne o vítězství nebo porážce.
Aréna je stále v napětí, ale u některých diváků už převládá nechuť a bučí na vás oba, abyste už konečně souboj ukončili.

Pokřivencův meč sklouzne po plátové paži mé zbroje a řemdih se zaduněním naráží na obouchané dřevo štítu. Soupeř zůstal následkem sklouznutého meče nechráněn proti případnému útoku, čehož se snažím využít a nasměruji trn kladiva mezi dvě z jeho paží.

Souboj je to tuhý. Úder střídá úder, rány provází rozličné zvuky podloží, do kterého se zbraně zakousnou. Hekání, funění a výkřiky zlosti i bolesti. To vše doplněno ohlušujícím tichem, které momentálně ovládlo arénu. Diváci už nefandí ani nehlučí. Občas se ozve osamocený výkřik podpory a či povzbuzení. Všichni napjatě pozorují, kdo dříve odpadne, na čí stranu se přikloní vrtkavá štěstěna. Kdo dnes bude bohy vyvolen nebo zavržen. Blíže k tomu má úděsný mnohoruký netvor, má příležitost a vycítil ji, ale i v něm již hlodá nejistota, protože jednoznačné příležitosti promrhal. Teď už se hraje o vše. Kdo zasáhne, vyhrál a tak se opět dvě ruce pokřivence blíží k trpaslíkovi ve zprohybané zbroji. Řemdih padá zhora jako meteor z nebes a meč tne na tvé předloktí s kladivem. (2 úspěchy)

Se štěstím vykryji jeden z blížících se řemdihů. Druhý mi udělá do kyrysu další hluboký důlek, a pod silou úderu couvnu o krok zpět.

Pokřivenec se vítězoslavně zašklebil a vší silou udeřil oběma řemdihy najednou.(3 úspěchy)

Opět zopakuji svou předchozí chybu a spěšně vedená rána míjí můj cíl.

Pokřivený válečník nastavil kladivu oba pukléře. Ránu však jen zbrzdily (-1) a rána přesto dopadla a způsobila malou tržnou ránu na spodní čelisti. Monstrum vztekle zavrčelo a zaútočilo meči. Jeden míří k tvému krku a druhý zadní stranu kolene. Naštěstí pro tebe jsi byl stále ještě v úhybu po ráně kladivem. První meč minul tvůj krk jen o pár milimetrů, druhý se odrazil od zbroje. Zřejmě jsi Pokřivence rozhodil natolik, že svůj výpad uspíšil a sám sebe odsoudil k brzké zkáze...

Jeden z řemdihů srážím štítem, druhý dopadá na ramenní plát. Prudkým švihem odspodu vymrštím kladivo k soupeřově čelisti.

To už ti ale vstříc letí oba řemdihy.(2 úspěchy)

Štítem srazím meč, který mi směřuje na krk a lehkým vytočením zápěstí nastavím druhému plátovou rukavici, po které sjede pryč. Vykrytí obou útoků mi však neponechává dostazek prostoru pro odvetný úder a tak jen kladivem promáchnu a minu pokřivencovo stehno.

Rána kladivem dopadla na polodémonův trup. Kůže byla tuhá, ale pro tvé uspokojení se ozvalo lehké křupnutí. Pokřivenec zařval a zaútočil. Tentokrát sekal oběma meči naráz a řemdihy si připravil na další ránu. Široké meče se blížili, jeden mířil na zápěstí se zbraní a shora na krk. (4 úspěchy)

Zaskočen soupeřovou rychlostí se mi podařilo srazit pouze jeden z jeho řemdihů. Druhý narazil do ramenního plátu, prohnul ho a v rameni mi luplo. Nehledě na bolest a slzu, která se mi vlila do oka vyrážím kladivem na jeho žebra.

Ani jsi nestihl pořádně zaslechnout, co vyvolávač vyvolává. Občas ti před očima ještě proběhly mihnutí z minulého souboje a to tě zbrzdilo. Pokřivenec se za jásotu arény rozběhl k tobě. Když jsi ho stačil zaostřit, všiml sis kovových orezlých cingrlátek, náramků a nákrčníků. I přes svou výšku a tělesnou konstituci byl rychlý a z ničeho nic už byl u tebe a útočil. Na začátek zvolil techniku "rychle rozdrť", protože se na tebe řítí oba řemdihy. (5 úspěchů)

Na proti tobě stojí v písku arény humanoidní bytost. Možná to i původně člověk byl. Teď však vypadá jako kdyby se démon z hlubin světa spářil s člověkem, je hubený a vysoký s namodralou kůží. Postava má přes obličej kovovou masku s kulatými průhledy, ze kterých září nepřirozeně oranžovo rudé oči, je oblečena do tmavomodré až fialové róby a má holé nohy, které zakončují dlouhé nehty skoro až drápy. Zda má pod róbou zbroj nevidíš. Tři páry horních končetin jsou hrozivě roztaženy a pozvedávají zbraně a hecují diváky. Jeden pár drží krátké meče, druhý pukléře a třetí řemdihy.

Zběžně prolétnu tabuli, abych získal představu o možných soupeřích. Vyrazím pro další plecháček vody a usednu s ním na jednu z lavic. Po zbytek soubojů odpočívám. Z arény se ozývájí rány a výkřiky bolesti. Jásot i sténání. Bojovníci postupně opouštějí svá místa a jen někteří z nich na ně opět usednou. Nakonec dojde opět řada i na mě. Narazím na hlavu novou přilbici, která je po pár bojích už značně obouchaná a vyrážím znovu do písku arény.