 |
Nástupiště 9 a 3/4 1.září - kolem 11:00
Trochu se mi zatočila hlava, a okamžik jsem měla v břiše podobný pocit, jako by mi do něho někdo vlil horkou polévku a poté semnou zatřepal jako s ovocným nápojem s ledem a alkoholem v šejkru. "My to nestihneme, podívej!" Zasejčkuju na otce a ukážu na hodiny, kterým poskočila ručička o další zoubek k celé.
Za normálních okolností bych se rozhlížela kolem, hledala sestru, sledovala známé tváře, ale teď na to není vůbec čas. Jedinou výhodou našeho téměř pozdního příchodu je to, že už není takový chumel kolem vlaku, protože studenti jsou zalezlí ve vlaku, a rodičové a příbuzní nám jdou vcelku ochotně z cesty, abych mohla nastoupit.
V tom chumlu mávajících rukou ani nepoznávám kdo je kdo, takže nakonec poznám Chloe až v okamžiku, kdy mi chytla kufr ze shora schůdků do vlaku. "Díky!" Hlesnu a pak si teprve uvědomím, všimnu že tu jsou obě dvě a pomáhají mi s ním, zprvu jsem jí oslovila spíše jen jako stín, ruku co se chopila mého břemene zavazadla. "Ahoj! Ahoj!" Pronesu a vytáhnu se po schůdkách do vlaku, nedlouho předtím, než se ozve hvizd píšťalka. "Ahoj, ahoj, papá!" Tentokrát to ale patří otci, jako rozloučení, než jako předešlé přivítání. Ještě zamávám, a dveře se zavřou. "Málem jsem to nestihla, von na to málem úplně zapomněl, že jedeme do Bradavic!" Hlesnu na vysvětlenou, jakože to všechno je samozřejmě vina mého roztžitého otce, co zapomněl, že dneska je 1.září, a měl mě sem dopravit. Tedy, ne, že by to byl takový problém, protože z domova bych se do Bradavic dostala několik hodin předtím, než přijede vlak do Prasinek, ale zvyk je zvyk.
Poté se chopím svého kufru, naštěstí ne příliš velkého a vybaveného kolečky. Je to spíše takové menší dívčí zavazadlo, protože samozřejmě je zbytečné sebou všechno tahat, takže tohle sebou nosím jen se zvyku a pro efekt, neboť většinu věcí už mám dávno na nástupišti v Prasinkách, kde vlak před Bradavicemi zastavuje, a vše se jen do naloží. "Tak jak jste se měly?" Hlesnu na holky během chvíle, kdy si razíme cestu k nějakému volnému kupé, jenž jak se ukáže, už mé kamarádky stačily okupovat, naneštěstí ještě s jednou naší spolužačkou, takže ho nemáme úplně sami pro sebe.
Vstoupím do kupé, které už nese známky toho, že v něm mé kamarádky mají uložené věci, a kouknu na čtvrtou spolucestující. Naštěstí je to děvče z naší třídy, a tedy i koleje, takže se nemusíme tolik, krotit, oproti tomu, kdyby tu byl někdo ze starších ročníků nebo jiných kolejí, ale na druhou stranu, je právě Cirila Venom(ová) Právě TA, asi nejvíce podivná holka z celého ročníku. "Ahoj Ciri." Pronesu ovšem mile, přeci jen, je to spolužačka ze třídy a celé prázdniny jsme se neviděly. I když, né, že by mi to vlastně vadilo. Tím je pro mě společenská rutina vyřízena a posadím se na jedno z volných míst, naproti Emily s Chloe po boku. "Tak povídejte." Skoro výsknu na holky, abych se od nich dozvěděla nejnovější informace ze světa módy, událostí, rodinných i osobních zážitků o prázdninách a o klucích. To, že má Ciri kolem krku namotaného hada místo šály mě vesměs za tu dobu po kterou ji máme v ročníku už nepřekvapuje a nechává klidnou, takže jí příliš nevěnuji pozornost, kterou soustředím na své kamarádky, které jsem o prázdninách neviděla. A začneme se bavit mezi sebou, nijak zvlášť se neohlížet na to, že si čte, protože přeci jen jsme tu v přesile tří a tak nevíme proč by jsme měly všechny mlčet, kvůli jedné z nich (ale chováme se vesměs tiše, ne hlučně nebo rozjiveně, ale prostě nemlčíme jen proto, že si čte - na to bude mít ona času dost, zatímco my si chceme vypovědět všechny novinky), takže Ciri si začnu během našeho rozhovoru všímat až v okamžiku, kdy její obličej začne nabírat brunátnějších odstínů a pohledů. Třebaže nemám moc tušení, zda ho nabírá od toho, jak se tu my ostatní bavíme mezi s sebou, nebo z obsahu jejího čtiva. "Co to vlastně čteš, to je učebnice?" Kouknu na dívku, a zahledím se pozorněji na název, který mě předtím moc nezajímal. "Na Péči o tvory?" (kouzelnické nějak samozřejmostí vynechávám) Pohlédnu na Ciri a pronesu trochu zaraženě, protože si nevybavuji, že bych si tuhle učebnici balila s sebou, jako pomůcku k letošnímu studiu.
|
