Tichý dol (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

"Heh.. Kvalitního zbrojíře tady najdeš těžko. Nejbližší je patrně v Alderštajnu... hahaha... Ani nevypadáš jako někdo, kdo za dobrou zbroj může zaplatit" dodá kovář s pochybami

Mezi tím, co si šel Agrrav pro informace, se Bjorn po tréninku oblékl do svých šatů. Stále se procházel po osadě až došel ke kováři. "Zdravím kováři, kde najdu nejbližšího zbrojíře?? Potřeboval bych lepší zbroj a i jiné služby."

Agrrav byl strážemi vpuštěn do pracovny, kde se právě Ergost skláněl nad mapami. "Jistě si jdeš pro informace, které jsem ti slíbil. Nuže, posaď se." pokyne k židli a nalije ti pohár vína. "Pokud tvé kroky opravdu směřují ke Krákorci, měj na paměti, že kraj už není stejný jako v době, kdy jsi ho opouštěl. Po planině Harga se potulují jednotky z Alderštajnu a postupují stále severněji. Tvůj strýc, který právě na Krákorci vládne, udržuje s Alderštajnem úzké styky. Vojáci Zytery mají umožněný průchod skrze jeho země a za to jsou mu přislíbena získaná území v okolí Krákorce. Vesnice, která nás zásobuje, je pod jeho správou také. Byl sem vyslán Rezavý bratr, který se zde snaží lidem vštípit svou víru." Posune před tebe mapu "Ale to není tvůj jediný problém. Než se dostaneš ke Krvavému jezeru musíš projít Heminým hvozdem, ze kterého se k nám donesly nějaké zvěsti o sporu mezi vlkeny a orky. Nevím nic bližšího, ale mrtvá těla obou národů se válí po celém lese." Ergost prstem přejede po řece, která se vlévá do Krvavého jezera "Doporučuji ti držet se trasy, kterou využívá zásobovací karavana. Nemůžu ti zaručit naprosté bezpečí po cestě, ale rozhodně je nejlepší. Okolo řeky je na každém břehu pás louky a vlkeni se takovým prostranstvím vyhýbají. Eliminuješ tedy alespoň jedno potencionální nebezpečí."

Agrrav promýšlel co dál. Chtěl si odpočinout. Chtěl si pořádně promyslet svou cestu. K tomu ale potřeboval slíbené informace od Ergosta. Byl by velice rozladěn,kdyby se na to snažil zapomenout nebo mu dal informace bez nějaké hodnoty. Jo, můžeme si s nimi zacvičit, nějaký trénink nám určitě prospěje. Zkusím si tu projít všechny záznamy co mají a dovzdelat se. Sundal zbytečné části oděvu, co by mu překáželi. Vzal si meč a sudlici a šel trénovat s vojáky. Chvíli si s vojáky zacvičil, zasmáli se, popovídali si o profesních strastech vojáků a pak Bjorna opustil a zamířil za Ergostem pro svou odměnu.

Bjorn byl zklamán. Došel zpět k Agrravovi který se stále rozhlížel na místě po osadě. "Noo, není tu nic zajímavého k sehnání. Můžeme se trochu přiučit v boji a pak pokračovat v naší cestě." Pohlédl na něj a vyčkával na Agrravův názor.

Zběžným průzkum osady Bjorna utvrdil v tušení, že zde nesežene vybavení, které by odpovídalo jeho movitosti. Kovář, kterého v osadě potkal, vytváří pouze pracovní náčiní a jediný, kdo má k výdeji zbroj, je skladník ve tvrzi. Ve stájích je prázdno, protože koně tahají dřevo z lesa, nebo jsou připravováni pro výpravu ke karavaně. Jediný náznak úspěchu jeho hledání jsou vojáci cvičící se zbraněmi pro připadnou obranu osady.

Bjorn se rozhlíží kolem sebe a užívá si energie, kterou načerpal odpočinkem. Dívá se, jak každý vesničan má svou úlohu a také sledoval co vše je možné v osadě sehnat. "To je ale klid. Lidé si tu dělají svou práci, jakoby ani netušili co vše číhá za palisádou." Nasál čerstvý vzduch a energii ze slunka a vydal se na průzkum osady. Poohlížeo se po kováři, po zbrojíři, po stájích a po krejčím. V hlavě se mu honilo co vše si může za své ukryté Zlato koupit. Také myslel na to, že nejčastěji bojuje s kopím tak by nebylo od věci nechat se naučit s ním lépe bojovat.

"Dobrá, počkáme tedy, než se chlapec probudí. Zatím si běžte odpočinout, jistě jste znaveni." S těmito slovy Ergost ukončí rozhovor a pokyne strážnému, který vás odvede do vašeho pokoje. Kvalita lůžek se nezměnila, ale i přesto oba rychle upadáte do bezesného spánku.

Vzbudí vás až slunce, prosvítající řídkým závěsem v okně. Na stole je připravená skromná snídaně v podobě pšeničných placek a u dveří vědro vody pro ranní hygienu. Po snídani vás strážný vyvede na náves, která je v čilém ruchu. "Toto bylo naposledy, kdy jsem vás doprovázel. Z nařízení Ergosta, již nejste cizinci a můžete se zde volně pohybovat."

Do vesnice právě přijíždí za doprovodu několika strážných povoz se dřevem, které dřevorubci skládají poblíž palisády. Na malém kolbišti cvičí několik lehkooděnců s kopími a luky.

Bjorn popíjel z poháru, pozoroval a poslouchal co říkají. Na Agrravův příběh, jen přikyvoval. Cítil na sobě značnou únavu ale dostal ze sebe... "Prokleté Zlato bylo silné. Povstala z něj magická bytost kterou jsme společnými silami zničili. Ten chlapec by nám mohl říct jak to bylo u karavany, zatím je tohle vše." Řekl Ergostovi a dal popíjel.

Snad už je vše vyřešené. Je nanejvýš smutné, že se nám nepodařilo zachránit nikoho z karavany. Ty obludné harpyje jsme však za jejich činy ztrestali a rozprášili jsme celé hejno. Poslední dvě strachem ulétly a už jsme se s nimi nesetkali. Jako důkaz přinášíme trofeje z jejich těl. Naneštěstí i některé z mužů, co jsme objevili. Třeba je ještě dokážete rozpoznat. promyslel si další část, napil se a pokračoval. Taky je potřeba poslat nějaké vozy pro zbytky zboží a poklad do věže. Sami jsme nebyli schopni vše přivézt, kvůli poničeným vozům a absenci mužů či tažných zvířat. napil se podruhé, zhluboka se nadechl a zvolna vydechl, jako by tu cestu šel v duchu znova. Hugrun... Hugrun ve věži podlehl vábení prokletého zlata. Nabral si nesmírné bohatství a opustil nás. A nebyl sám, kdo podlehl vábení, které nás málem stálo život. Naštěstí byl Brenor omráčen a my ho po boji s "duchem pokladu" a harpyjemi, mohli odnést ze zhoubné moci toho bohatství. Napil se potřetí a rozložil se do křesla.

Než vás strážný odvede do pokoje, zpráva o vašem příjezdu se roznese po celé osadě. V pokoji připravuje děvečka horkou koupel, na postelích máte složené čisté oblečení a na stole je připravené skromné jídlo. Než je vám ponechán prostor na očistu, přijde další strážný se vzkazem. "Po koupeli se najezte. Než si odpočinete, očekává Ergost hlášení. Budu za dveřmi, až budete hotovi, stačí na ně zabušit."

V rychlosti ze sebe smyjete špínu a krev, převléknete se do čistých šatů a posilníte se. Za několik okamžiků už sedíte před Ergostem a na stolech před vámi jsou dolité poháry s vínem. "Vedli jste si dobře, pánové. Byl jsem informován, že chlapec přežije a to jen vaší zásluhou. Nicméně smrt mých mužů je politováníhodnou okolností. Zde potřebujeme každou volnou ruku. Povězte, co se stalo s Hugrunem?"

Bjorn, už začal cítit ospa­lost a měl i hlad a žízeň. Oči už by se nej­ra­dě­ji za­vře­li ale ne­chtěl se utá­bo­řit, dokud chlap­ce ne­do­sta­nou do ves­ni­ce k ně­ko­mu, kdo ho uzdra­ví. Roz­ho­dl se tedy dojít až tam. Pře­dá­va­li si chlap­ce mezi sebou aby všich­ni zvlád­li dojít. Slunce stále sílilo a Bjorn náhle zvo­lal. "Hele chla­pi, dí­vej­te...už jsme tady." Nad­ho­dil si chlap­ce na ra­me­ni a vy­kro­čil dal k ves­ni­ci od které už viděl pa­li­sády. Jen co při­šli k bráně, ohlá­si­li se a strá­že je pus­ti­li dovnitř. Bjorn ihned volal na lidi okolo aby si vzali chlap­ce do péče." Po­moz­te mu někdo, ránu jsem za­lé­čil na místě ale po­tře­bu­je od­bor­nou pomoc, mohl by nám říct víc o tom co se stalo." Chlap­ce po­lo­žil a sám padl na zem úna­vou. Stráž která se se­běh­la kolem vzala Bjor­na, Agrra­va a Bre­no­ra do po­ko­jů aby si od­po­či­nu­li.

Trochu se posilnili. Agrrav naložil Brenovi trochu zásob, Bjorn si naložil kluka a vyrazili. Cestou se o zátěž střídali, aby se nikdo z nich nevyčerpal, pokud by byli někým napadeni. Vždy ten, kdo měl volné ruce držel hlídku. Cestu už znali, a tak jim utíkala rychleji, než na tohle děsné místo. Agrrav už toho měl fakt dost, těšil se na pořádný odpočinek, a také na čas, který hodlal věnovat studiu a procvičování dovedností a technik, které začal během své cesty používat a potřeboval je více osvojit.

Bjorn jej vytáhl z pod vozu a dal mu napít ze svých zásob. Na moment si ještě odvehl aby ho ani jeden ze společníků neviděl, mečem vyřízl drn že země a pod něj položil Zlato které měl schované v látce. Pak položil drn zpět a lehce zadupal. Dobře si zapamatoval kam Zlato ukryl protože pro něj bylo důležité. Ohlédl se aby se ujistil že ho nikdo neviděl, pak si chlapce hodil opatrně přes rameno a šel k Brenorovi a Agrravovi. "Chlapy mám ho, nevypadá moc dobře. Musíme spěchat do vesnice."

Chlapec leží pod povozem, kde jste jej zanechali. Stále je v mdlobách, má horečku a blouzní, ale prozatím nezemřel. V povozech jsou především zásoby proviantu a řemeslné náčiní. Všechny vozy jsou však příliš velké a těžké na to, abyste je mohli táhnout vlastními silami až do vesnice.

Cesta zpět už byla bez problémů. Trvala i kratší dobu, protože cestu znali a vedl z mírného kopečka, takže ani nemuseli vynakládat takové úsilí. Když dorazili ke karavaně, pověřil Agrrav Bjorna, aby našel vůz, pod který opět uklidil zraněného chlapce. Pokud žije, zkusíme ho zaléčit aby přežil cestu do vsi. Jestli ne, tak ho naložíme taky a předáme ve vsi alespoň jeho ostatky. Sám šel hledat něco málo, užitečných věcí, co by mohli donést do vesnice. Brenora nechal stát na místě, aby se trochu srovnal.

Pohmožděný Brenor se s vědomím, že mu nic jiného nezbývá rozeběhl a skočil. Přes průrvu se přenesl a přistál vám u nohou. "Snad to byla ta nejtěžší část."

Bjorn byl rád že se Brenor probudil a že už se s ním nemusí trápit. Chvilka odpočinku mu dodala sil a s rozběhem přeskočil díru ve schodišti. "Tak pojď Brenore, to zvládneš." Slovně podpořil společníka a čekal s Agrravem na druhé straně.

Agrrav vysvětlil Brenorovi situaci, že byl raněn a nebylo možné ho dříve probudit. Že se pokusili o záchranu zbylých mužů, ale bylo už pozdě, že je Hugrun opustil obtěžkán zlatem, že se jim podařilo dobít zbytek harpyjí a že právě potřebují rychle do vesnice oznámit tu zprávu. Naložil mu ostatky mrtvých mužů a harpyjí a vložil mu do kapsy trochu zlata, které si kvůli tomu odebral z hromady. Teď musíme so nejrychleji ke karavaně. Vezmeme i chlapce, jako další důkaz a pospíšíme do vesnice. a ukázal Brenovi směrem přes díru ve schodech. Sám se rozeběhl a skočil přes otvor. Dopadl těsně na hranu, ale dokázal se přebalancovat na schodiště, a tak dolů sletěly jen drobné kamínky.

Brenor se začne po chvilce skutečně probírat ze mdlob. "Kde to... Co se stalo?" zběžně se rozhlédne kolem sebe, než si uvědomí, co se vlastně stalo. "Hugrun... On... Nepřežil? Tolik zlata. To nutkání bylo příliš silné. Musíme zprávu o pokladu předat Ergostovi. Mohlo by to naprosto změnit naše snažení o obnovu vesnice." Brenor se pokusí postavit. V mžiku se mu podlomí kolena a chytne se okružní obvodové zdi věže. Po chvilce se vzchopí a je připraven pokračovat dál, i když pomalejším tempem, než je u něj obvyklé.