Herna
Tomorrow Is Today
Pán Jeskyně: | |
Systém: |
ORP |
Nové příhlášky: | Přijímáme |
Popis jeskyně: |
Sychravo nad ponurým městem. Život pouze v noci. Párty, emoce, drogy a vraždy. |
Klíčová slova: |
drogy, vraždy, déšť, chlad |
Jaké hráče: |
aktivní |
Nástěnka: | Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
|
Hráči: (1/2) | Veela |
Příspěvky ⇓
Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.
Vypisuje se 6 z celkem 6 příspěvků1
Pán Jeskyně - 2. března 2021 06:18 | |
![]() |
//AKTIVITA |
Pán Jeskyně - 28. října 2020 01:07 | |
![]() |
Knowledge of all mankind in Black Rock bar.. |
Tristana Crowley - 28. října 2020 00:16 | |
![]() |
Why are you familiar to me? |
Pán Jeskyně - 26. října 2020 23:00 | |
![]() |
It seems like an empty words but.. |
Tristana Crowley - 26. října 2020 21:59 | |
![]() |
Po tom co Phillip zavěsil mi projel mráz celým tělem a v hlavě se mi začaly hromadit ty nejhorší myšlenky. Rychle jsem se běžela k mému ztrouchnivělému šatníku a oblékla se do mého oblíbeného obleku, který mi přišel jako první pod ruku. Přehodila jsem přes sebe teplý kabát a nazula své oblíbené, velmi nepraktické kozačky. Při uchvátané cestě z bytu jsem všude roznesla směs popela a piva, kterou jsem nestihla uklidit. Rozloučila jsem se Hedem, zhasla všechna světla, zabouchla dveře, seběhla schody a vydala se na opačnou stranu města. Už jsem byla dva bloky od svého bytu když jsem konečně našla svoji záhadně zaparkovanou motorku. Nastartovala jsem a plnou rychlostí jsem vyjela k baru na Witch Street. Byla nepříjemná zima a pršelo, vítr se mi vyrýval do tváře, ale v tu chvíli mě to nijak nerozptylovalo, myslela jsem pouze na Laru, na to, co s ní může být a jak se to mohlo stát. Na rohu Scrape Street jsem srazila nějakého mladíka na kole, ale bez zaváhání jsem jela dál, nevypadal zraněný.. snad. Za třetí ostrou zatáčkou jsem konečně dorazila k baru. Seskočila jsem z motorky a vyrazila jeho dřevěné, letité vchodové dveře. Roztržitě jsem procházela- v tu chvíli nejdelší a nejtemnější chodbou ve vesmíru. Na zemi se vinul ošoupaný vínový koberec a ze stěn na mě hleděly zoufalé výrazy lidí z portrétů. Prošla jsem chodbu a za prosklenými dveřmi byl samotný bar. Phillip mě ihned spatřil a pronesl: “Pojď za mnou, zavedu tě k ní..” . Hned jak jsem vešla do pokoje, věděla jsem, že je něco spatně. Znám Laru z těch nejhorších chvílí a nikdy nevypadala hůř. Vypadala pár minut od smrti. Její kůže se proměnila ze zlatavé na tu nejbledější béžovou. Celé čelo pokrývaly kapky potu a oči měla otevřené jen do půlky. Když jsem k ní přisedla, chtěla něco říct, ale jediné co jsem jí rozuměla, bylo mé jméno. Phillip mi Laru pomohl zvednout a trochu vzpamatovat. Pomalu jsme došli před bar k motorce, rychle jsem poděkovala Phillipovi , setřela rukávem déšť ze sedadla a pomohla Laře nasednout. Sedla jsem před ní a spojila její ruce, aby objímaly můj pas. Rychle jsem nastartovala a vyjela. Nebyla jsem nervózní, protože jsem věděla, že teď opravdu nemůžu být. V první zatáčce se mě Lara málem pustila, tak jsem jí musela ruce chytnout svojí pravou rukou. Po dlouhé cestě v dešti jsme dorazili k mému bytu. Lara prapodivným způsobem slezla z motorky a pomalu se vláčela za mnou. Celou cestu ke dveřím bytu jsem jí musela podpírat. Hed za dveřmi začal kňučet a štěkat, ještě jsem ani nestihla najít klíče od bytu. Jakmile jsme vešly, rozsvítila jsem, dovedla Laru k posteli, sundala ji všechno oblečení a přikryla dekou. Ze sebe jsem shodila kabát a pracně sundala kozačky. Zkusila jsem s Larou komunikovat, ale reagovala opět jen nesrozumitelným mumláním. Podařilo se mi Laru dostat do vany a umýt její prochladlé tělo teplou vodou. Potom jsme obě ulehly do postele a Lara po chvíli usnula. Zvedla jsem se z postele, udělala si silný kafe, posadila se na mé oblíbené, hnědé, kožené křeslo a konečně si zapálila. Celý zbytek noci jsem pozorovala Laru a přemýšlela co se jí jen mohlo přihodit… |
Pán Jeskyně - 26. října 2020 11:25 | |
![]() |
So it begins.. |
Vypisuje se 6 z celkem 6 příspěvků1