Tralaláček (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Tralaláček

Pán Jeskyně:

hokio

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Jak si představujete vlastní smrt? Je to lákavá, či docela hrozivá myšlenka?
Právě někoho napadl nápad. A mohl by to být skvělý nápad, nebýt právě toho docela maličkého háčku s názvem S-M-R-T.
Příběh se odehrával, odehrává a odehrávat bude ve městě zvaném Tulka. Jeden šílený..bytost... ehrm. Zkoumá typické otázky jako: Jaký je smysl života? Kolik ryb dokáže nasytit celou vesnici? Proč po konzumaci kvašeného ovoce bolí hlava, nebo Kde se tu berou komáři.
Zároveň se jinde perou o moc a přichází válka. Na scénu se dere nový produkt zvaný pUi1uck6huck00346 a dokonce se objevil článek z dávné minulosti, stvoření téměř stejně staré jako sám svět. Ale to hlavní nakonec! Každý si sólo anebo společně prožije něco možná zvláštního. Rozhodně jedinečného.

Klíčová slova:

Tajemno, experiment, smrt, společenství,..

Jaké hráče:

Jakékoliv.
Teda. Hlavně schopné dát včas vědět že nebudou aktivní, jinak je to fuk. Máš rád fantasy? Scify? Horor? Pohádku? Černý humor? Nebo jsi docela nevinný? Je ti pět, nebo sto pět? Máš čtyři ruce, jedno oko nebo nejsi víc než létající hlava? Jsi vítán, vezmi křeslo a připoj se!

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Pokud máš v hlavě nápad na nějakou postavu, nechám ti volnou ruku. Jen prosím žádné polobohy :)Na druhou stranu, pokud by byl zájem o hru z této perspektivy, není problém :) Stačí se domluvit. Komunikace je důležitá! :)
Hráči: (1/5) Deloran

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1

Pán Jeskyně - 22. ledna 2020 08:18
Pán jeskyně hokio

Vzdorovitě nafoukla tváře a jen ho sledovala, dokud se nepřesunul ke dveřím. To obsah dutiny ústní vyfoukla. Přibližně půl minuty dýchala jako pes.

"Ale tohle přece nesmíme! Maminka mi říkala, že nejsi skutečný. Nejsi! A mám na ní počkat tady, kde je bezpečí. Ne venku kde mě může něco přejet. A víš přece, co říká o těch pánech s bonbony!" navzdory protestu se pohnula jeho směrem. Venku se ozvala rána jak dvě osobní auta do sebe narazila plnou rychlostí následována menší. Jedno z aut bylo nárazem odmrštěno na lampu. Očividně se lekla a poskočila. Hmátla po klice.

Dveře téměř rozrazila. v zápalu boje prudce narazila ramenem do veřejí. Prozatím v návalu adrenalinu nic necítila.

"Tak pojď!" pobídla kamaráda. V této chvíli si vzpomněla že stále v ruce drží panenku. Hodila ji obloukem zpět do pokoje. docupitala do kuchyně. Na chviličku zaváhala, než chytila židli a přisunula ji ke kuchyňské lince. Vyšplhala na ni velmi obratně. Ostatně měla už nějakou praxi získanou kradením bonbonů a sušenek z nejvyšších polic.

Natáhla se aby odzátkovala dózu. Chvilku se v ní prohrabovala, než našla co potřebovala. Vítězoslavně vytáhla klíčky. "JDEME!"
Narychlo popadla několik sušenek z vedlejší dózy a pospíchala dál.

V předsíni si ještě vzala batůžek, svůj lup uložila dovnitř. Spokojeně zjistila že tam má dokonce i nějaký nevypitý džus. Posadila se na lavici a přezula boty. Stále s klíčky v ruce a růžovým batůžkem na zádech otevřela vchodové dveře.

"Fuuuj tady něco strašně smrdí!" upustila klíčky a chytila svůj malý nosík. "No fuuuuuuuuj!" vyrazila po krátkém schodišti. Na posledním schodu se zastavila a vrátila zpět aby sebrala ztracené klíčky.

Pan Knoflíček - 21. ledna 2020 21:48
Pan Knoflíček

Při dívčiných slovech pan Knoflíček ztuhl a v ten okamžik vypadal víc jako výtvor nějakého nepříliš talentovaného uměleckého kováře, než jako uvědomělá bytost. Asi půl minuty na sobě nedal nic znát a vyrovnával se se změnou situace. Konečně protočil hlavu kolem dokola a vážně přikývl.

“ Protože jsem se o tebe nechtěl s tou nánou dělit. Nepotřebuješ ji, když máš mě, to se ví.“

Lichotilo mu, že mu dívka přiznala až takovou míru kontroly nad fyzickým světem.
Bez jakékoliv námitky okamžitě přistoupil na dívčinu hru, jakoby se to vědělo samo-sebou. Venku byl chaos, padaly sloupy a panikařili lidé, ale zde se řešila utržená hlavička panenky, jakoby se nechumelilo.

“ Navíc bys měla vědět, že jsem ji slyšel jak tě v noci pomlouvá, když spíš. Vlastně bys mi měla poděkovat, že jsem ji zakroutil krkem“

Pan Knoflíček naznačil trhavými pohyby svých pracek rdoušení.
Poté si všiml panenčiny hlavičky, válející se na huňatém hořčicovém koberci a pomalu si k ní přidřepl. Jeden z jeho prstů, snad ukazováček, na panenčinu tvář výstražně ukázal.

“ Neměla sis s námi zahrávat, ty uličnice, falešný kámoše čeká cesta do kontejneru na plasty“

Kulatá hlava se natočila směrem k oknu, kde dál řádil chaos a pak směrem k dívce.

“ A nechci ani vědět kam čeká cesta nás, jestli se odsud někam nepohneme!“

Zavalitá postavička se překulila přes koberec směrem ke dveřím, které vedli do kuchyně.

“ Tak pojď, Katy! Já na tu poličku nedosáhnu“

Pán Jeskyně - 21. ledna 2020 20:47
Pán jeskyně hokio

Děvče sedělo na posteli a v pravidelných intervalech houpalo nohama. Broukalo si nějakou melodii a naprosto si nevšímalo okolního dění. Čím více se pan Knoflíček blížil, tím spíš sebou podvědomě trhla. Nic závratného ovšem neřekla ani neudělala a pohledem neustále bloudila jinam. Byl jen v její hlavě, to jí přece pan doktor říkal. Taky dostala nějaké prášky. Chutnaly jako voskovky, no alespoň byly barevné a vždycky pak dostala nějaký mls. Nejraději zmrzlinu.

Televizní signál se určitě musel přerušit dle vysokého tónu vycházející s reproduktorů. Že by výbuch zasáhl i satelitní věž? Těžko říct. Dívenka uchopila panenku a začala pobíhat po pokoji.

"Tak kde jsou? Kde jen jsou?! Ještě před chvílí tu byly!" během několika minut vyházela veškerý obsah všech přítomných skříní a šuplat. Nakonec růžové šatičky nalezla pod puntíkovaným polštářem. "TADY SOUU!" vykřikla nadšeně, načež svou panenku začala nemilosrdně tlačit do příliš malé díry na hlavu. Během let se seprely, protože byly její oblíbené, nehodlala se jich vzdát. Snaha obléknout svou kamarádku skončila zlomeným krkem pro panenku.

Dívenka zůstala stát jako opařená, zatímco přecházela pohledem z hlavičky na podlaze na torzo napěchované do kusu látky. Do tváří se začala vlévat krev. Jako ve zpomaleném filmu pomaličku rozevírala čelisti, dokud nezařvala "PANE KNOFLÍČKUUUUUUUUU!"

Konečně obrátila pozornost na onu téměř groteskní postavičku se slzičkama v očích. Vrazila mu před otvory bezhlavou pannu a zároveň ukázala na hlavičku stále ležící na jediném místě.
"ZA TO MŮŽEŠ TY!"

Bylo až pozoruhodné, že se již několik dní chovala vyhýbavě a někdy ho jednoduše ignorovala i kdyby jí stál přímo vedle ucha a křičel, kdežto pokaždé co se něco stalo, byla to vždy jeho vina. Chudák.

"PROČ SI TO UDĚLAL?!" rozplakala se. "VŽDYŤ VÍŠ JAK JÍ MÁM RÁDA!"

Zajímavé. Venku právě spadla lampa přímo na auto zaparkované přes ulici a několik panikařících chodců smetl zároveň. Tolik trauma a ona řeší nějakou hračku?

Pan Knoflíček - 21. ledna 2020 16:21
Pan Knoflíček

*V malém domku kdesi na předměstí tou dobou...*

A potom se z hlubin té zkázy vynořil obří černý oblak, nasáklý pachem jako popelník tety Gréty smíchaný s hokejovou taškou strejdy Sama o pátečním večeru. Dávivý jako rýžový nákyp ze školní kantýny a krutý jako tvoje matykářka! Ach HA HA Háááá!

Metalická figura se začala maniákálně řehtat, jako záporák z béčkového komixu, jeho válcovitá hruď se natřásala a čtyřprsté dlaně mávaly ve vzduchu v dramatickém gestu.

Trvalo ještě asi celou minutu hysterického smíchu, než se pan Knoflíček rozkašlal s metalickým zvukem, který zněl, jakoby někdo přesýpal kovové piliny.

Kulatá hlava připomínající mosaznou bowlingovou kouli se otočila o své ose a spočinula na jediné posluchačce, která jej v tento moment mohla vnímat. Nezdálo se, že by jej vnímala.

“ No, ale upřímně, myslím, že bychom se měli odsud zdekovat…ve zprávách říkali, že je celá oblast v nebezpečí a od ohniska celého toho armageddonu to není tak daleko ne?"

Trojice temných otvorů se obrátila směrem k oknu, za kterým zrovna projíždělo houkající požární vozidlo před tím než se obrátila zpět do místnosti.

“ Ty mě ignoruješ? Zase se mě snažíš ignorovat?“

Kolébavou chůzi podobnou tučňáku se Knoflíček přesunul blíže ke křeslu.

“ Nemusíme čekat, jestli se máma vrátí z práce. Auto má zaparkovaný na ulici, klíčky máme v dóze na poličce v kuchyni. To přeci víme.“

Ležérně se zapřel zády o jedno z opěradel a spráskl tlusté prstíky k sobě.

“ Ona to přeci pochopí! Na pedály už dosáhneš ne? Bude to legrace. Takový přátelský výlet, jen já a ty a otevřená silnice…s příležitostným podezřelým stopařem, který nás možná bude a možná nebude chtít zneužít…ale převážně otevřená silnice!“

Mosazný panáček se začal škrábat na opěradlo a naklonil se blíže.

“ Proč nic neříkáš? Haló, haló, haló, haló, haló….“

Pán Jeskyně - 20. ledna 2020 23:20
Pán jeskyně hokio

//Budiž vítán, poutníče! Oh, jak jsem poctěšena tvým zájmem. Nuže vrhněme se v ústrety našemu dobrodružství. Připraven? Že NE? Ale prosím, žertíky stranou! Už slyším správně "JÁ S PŘEŘEKL." No proto! Takže příběh začíná za pět.. Tři... Dva... Čtyři... TEĎ!

Tulka bylo zvláštní místo pro život. Mnoho lidí pospolu tvořilo jakous takous kolonii všech možných neřestí vypilovanými léty praxe. Ačkoliv vzájemné, tzv. "sousedské" vztahy nebyly příliš konfliktní, našli se i tací co dokázali proti sob poštvat celé město.

Podsvětí zde bylo snad příjemnější než čtvrť boháčů a lidé zde si více rozuměli. Možná že to bylo pravidelnými vlnami epidemií pohlavních nemocí přenášených místní kurtizánou, no zkrátka si lidé byli tak nějak blíž.
Obyvatelstvo střední třídy z velké části pracovalo v monstrózních továrnách, anebo koncentračních táborech pro černošské židy. Těch v okolí nebylo mnoho a tak celý cirkus obstaral postarší spoluobčan tmavé pleti vykřikující hesla jako "s nacisty do plynu!", "žiju abys zemřel!", "černá židovská síla!" anebo mezi především mladšími občany oblíbené hlášky "s němci přichází prokletí a vodchází pívo!" a "pokáď se jen teho cecku dotkneš tož ťa zpřetrhám jak soplu". Každé ráno se vydal ze svého domova lokalizovaného v odlehlejší části města přímo vstříc tlupě výrostků v uniformách. Svým pajdavým krokem o třetí noze a zvednutou pěstí vysoko do vzduchu si dokázal získat srdce mnoha žen- no ne, ono ve sto pěti letech a kompletní zubní náhradou jde těžko hledat lásku když jste starý černý žid ve městě pln- *EROR* *EROR* *EROR* *EROR* CHYBNÝ TEXT *EROR* *EROR* BLB *EROR* PROSÍM OPUSŤTE TENTO PROSTOR *EROR* *EROR* *EROR* CO SE TO *EROR* *EROR* TENTO TEST JE *EROR* *EROR* *EROR* TEXT UKONČEN *EROR* *EROR* POMOC *EROR* *EROR* *EROR* *EROR*

Toto je automatická zpráva. Prosím nijak na ni nereagujte. V případě, že jste mrtvý, nepokoušejte se vstát! Je-li vám více než anglické královně, pokračujte východem pro bohy. Pro všechny ostatní: PANIKA JE NA MÍSTĚ

Jednou z laboratoří umístěných na vrcholu jediného mrakodrapu ve městě (KTEREJ VŮL TO TAK VYMYSLEL!?) otřásl výbuch. Mohutná vlna nahromaděné energie roztříštil veškeré tabulky skla všemi směry v okolí desítek metrů a městem se rozezněly sirény. Testování zbraní hromadného v běžném provoze přece zakázali před lety neprodleně po uměle vytvořené epidemii koňského moru. V tu dobu se ve městě nenacházel žádný a tak si ten šílený vědec pochytal toulavá zvířata, kterým na nohy přivázal podkopy, aby je nakazil tímto nebezpečným virem. Situace by se zdála nejspíše úsměvná nebýt incidentu jež se stal na parkovišti. Jeden významný politik si zrovna užíval intimní chvilku s jedinou lehčí dívkou, když ho do zadku kousl nakažený mýval. Vědec měl být okamžitě suspendován, no obhajoval se tím, že přece mor nemohl chytit protože šlo o koňský druh který se lidem vyhýbá obloukem. Co čert nechtěl, naše zkorumpované prasátko zemřelo. Příčina? Budete se divit: Mor. Momentálně se nakažená zvířata i lidi podařilo odchytit, na pořadu dne je ale již výše zmíněná exploze. Budovu pohltily plameny a jekot lidí uvězněných uvnitř, vzduch ztěžkl hustým dýmem a pachy nejrůznějších látek. Okolí začíná panikařit...

1


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)