Údolí slz (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

Vzbudil jsem se jakmile bylo slyšet motory.
Sakra... jsou snad přímo tady, přepadli nás ? pomyslím si zatímco vstávám a chystám se vyjít ven ze sanitky.

Jakmile jsem venku a slyším motory ne kolem nás, ale nad námi. Podívám se po ostatních.
Všechny jsem pohledem našel, tak jsem začal pátrat po okolí. Zmatený rámusem okolo a ozářenou oblohou jdu směrem k Lise.
Byla vzhůru, snad bude vědět co se děje.
"Tušíš, co se děje Lis?" zeptám se co nejtišeji protože nevím, jestli kolem nejsou nepřátelé a není moudré dělat zbytečný zvuk.

Možná trochu vyděšený z toho, že můžeme mít trable poplašeně koukám po okolí, ale čekám, co mi řekne Lisa.

Daet s Thomasem si dali říci a každý po svém si šel na chvíli schrupnout nebo alespoň odpočinout. Lisa posbírala nádobí, zbytkem ještě teplé vody ho omyla a pak všechno uklidila. Pohybovala se tiše, jako kdyby se nad zemí snad vznášela, aby nedupala. Pak vzala jeden kanystr s vodou, ze kterého už se voda brala šla na druhou stranu sanitky, aby měla trochu soukromí. Tam se rychle umyla, sice studenou vodou, ale i to bylo dobré.

Vzadu v ošetřovně si prohlídla stav zranění a spokojeně přikývla. Přelepila znovu sterilním obkladem a převlékla se do čistého prádla. Rychle ve zbytku vody přeprala prádlo a vše po sobě uklidila. Všechna ta činnost netrvala ani půl hodinky. Mezitím Ander na své předsunuté hlídce, bedlivě sledoval okolí i Pluta. Přeci jen nevěděl, jak by pes zareagoval, kdyby se objevil cizí člověk.

Všude byl klid, až nepřirozené ticho. Zřejmě všichni čekali co se bude dít. To už Lisa dalekohledem propátrávala okolní les, aby je nepřekvapil někdo z druhé strany. Slunce si nedělalo žádné starosti, blahosklonně se usmívalo na své cestě k obzoru. V lese se pomalu začalo stmívat, mimo něj bylo ještě vidět poslední sluneční paprsky, ale i ty se za chvíli schovaly nejen za obzor, ale i za mraky.

Najednou, bez jakéhokoliv náznaku změny, oblohu rozsvítily tři světlice, dvě červené a jedna bílá. Než jste se stačili vzpamatovat, uslyšeli jste zvuk motorů. Nešel od vesnice, ale zhora. Bylo jasné že k vám letí nejméně jeden, ale nejspíše aspoň dva vrtulníky.

„Máš pravdu.“ odpovím Lise „Jen to dočistím a půjdu si odpočinout.“. dokončím, složím pistoli, párkrát natáhnu závěr abych se přesvědčil, že vše chodí hladce a pak se natáhnu vedle sanitky do trávy. V uzavřených prostorech se mi nespí dobře..

Přestal jsem trochu věnovat pozornost zbraním když Lisa přišla blíž a a čekal co řekne, bylo na ní vidět, že chce něco říct.

"Asi máš pravdu." odpovím jí a otočím se k Thomasovi. "Díky za rychlokurz Thomasi." poděkuji mu.

Všechno si uklidím, zvednu se ze země a zamířím směrem k sanitce do zadní lůžkové části. Jakmile dojdu, odložím věci a zkusím se podívat jestli tu nebylo nějaké čistší tričko, ve kterém bych vlezl do postele aby nebyla tak špinavá a zbytečně načuchlá.

Uvelebuji se v posteli, zavírám oči a trochu si v hlavě přemítám myšlenky jak to večer asi dopadne a jak budeme pokračovat.

Ander i s Plutem odešli hlídkovat a Daet s Thomasem se věnovali zbraním. Lisa chvilku bezradně postávala opodál a nakonec se rozhodla k akci. Popošla k Thomasovi a Daetovi, postavila se před ně a pak si přidřepla. " Heleďte, měli byste si jít lehnout. Co nám bude platné, když budete mít perfektně připravenou zbraň, ale budete unavení. Ander je aspoň trochu odpočinutý a já taky. Lůžka jsou připravená. Já to tady pohlídám, nebojte se. Aspoň na hodinku, dvě." Pak jen čeká, jak se oba muži rozhodnou.

Reaguji na dotazy ohledně Pluta.

"Děkuji za misky pro Pluta, hned mu do nich dám vodu a zbytky co zůstanou po jídle.

Byli jsme na procházce. Vodítko mu moc po chuti není, ale zjistil jsem, že zná základní povely jak ústní, tak posunky. Sedni, lehni, plaz, vztyk, zůstaň a vpřed .

Tak mu to vodítko sundám a budu spoléhat na to , že mne bude poslouchat. Až půjdeme na průzkum tak si ho vezmu sebou. Nechci riskovat, že by prozradil polohu naší sanitky, štěkotem nebo vytím, kdyby si myslel, že ho opouštím.

Čaj si dám rád a pak půjdu na hlídku k okraji křovin. odtud budu pozorovat vesnici"

Vypil sem hrnek čaje, dám si sušenky o které se dělím s Plutem. Když jsem mu do misky nalil vodu, okamžitě ji vypil. Pak sem mu k jeho velké radosti sundal vodítko, obojek jsem mu, ale nechal. Klepl jsem si levou rukou na nohu a on se poslušně přemístil k mé levé noze. Společně zalehneme na okraji lesíka a pomocí dalekohledu pozoruji ves jestli neuvidím nějaký pohyb.

"Děkuji, trochu si dám." odpovím Lise a vezmu si jeden z hrnků. Pak zvednu hlavu k Daetovi a odpovím i jemu. "Vůbec ne, kdyby něco nebylo jasné, ptej se." a začnu mu ukazovat rozebírání své pistole s tím, že mu popisuji v čem se Glock liší.

"S sebou bych ho nebral - nevíme jak by se choval kdyby to bylo třeba ti, co zabili jeho pána. Navíc, já se psy nikdy nepracoval, takže mé zkušenosti s nimi jsou prakticky nulové..." počkám ale ještě až se vyjádří můj noční společník.

Zavrtím hlavou a podívám se na Lisu. "Dobrý nápad". řeknu a vydám se směrem k ní. Vezmu do roky dva hrnky "Děkuji" a jdu si sednout vedle Thomase.

"Nebude ti vadit když si přisednu? Když vidím jak ji rozebíráš, chtěl bych se to naučil kdyby bylo někdy potřeba nebo pro údržbu. Jestli by ti to nevadilo mohl bys mi popsat jednotlivé části a jak to zhruba funguje během rozebírání a skládání ?" zeptám se Thomase a položím mu hrnek někde vedle něj na rovnou zem, aby se nevylil.

Pokud to Thomasovi nebude vadit,
vytáhnu si glocka a pomalu si přisednu tak, abych měl kolem sebe dost místa na jednotlivé díly.

Jak si pomalu sedám na zem, nadhodím směrem k Anderovi "Pokud se do večera neotočí vítr, nechcete si vzít Pluta radši s sebou? Kdyby jste se minuli jak jsem říkal a oni vám byli v zádech, Pluto by vás upozornil." dořeknu a čekám odpověď zatím co si prohlížím zbraně.

Je docela klidná siesta. Pluto si pomalu zvyká na nové jméno, ale na vodítku se mu nelíbí. Co chvíli po něm cvakne zubama, zavrčí a škube sebou. To se zase nelíbí jeho hojící se ráně a tak se vrčení střídá s kňučením.

Thomas se pustil do údržby zbraně, Daet vypadá zasněně, Ander se zaobírá Plutem. Mezitím Lisa obešla sanitku a otevřela ložnici. Když se vrátila, nesla čtyři hrnky a konvici s čajem.

Uvařila jsem trochu čaje a taky jsem připravila dvě lůžka na spaní. Já nejsem unavená, tak teď spát nebudu. Domluvte se mezi sebou. Ander myslím chvilku spal, tak bych navrhla, aby se trochu prospal Daet s Thomasem. My budeme hlídat."

Pak se rozhlídla po vás, jestli jste ji všichni slyšeli. Nalila do šálků čaj a jeden si vzala. " Hele ty psovode," řekla trochu žertovným tónem na adresu Andera, " Pluto bude mít asi taky žízeň. Našla jsem tady dvě ešusmisky, trochu jsou pomačkané, ale mohl bys do jedné dát vodu a případně do druhé něco k jídlu pro Pluta."

„Není to nejlepší plán. To máš pravdu, Liso. Ale radši budu teď riskovat a půjdu se podívat co jsou zač než je mít za zadkem a nevědět o nich vůbec nic. Taky se může stát - nevěřím tomu -, že tihle budou ti hodní...“ nadhodím celkem nereálnou možnost.

„Já si noktovizor brát nebudu, nemám s ním dobré zkušenosti. Pokud jej ale chce někdo jiný...“ oznámím své rozhodnutí, posadím se vedle sanitky a dám se do čištění pistole. Sice ji snad nepoužiji, ale kdyby to bylo potřeba...

Jen pro informaci, jsou asi 3 hodiny odpoledne, venku je příjemné teplo, pofukuje vítr směrem od vás k vesnici. Slunko svítí, ale sem tam se objeví i nějaký ten mráček.

"To je v pořádku Liso, já neřekl že půjdeme hlídat ven všichni, když jsem se ptal co ostatní říkají na nápad, s tebou jsem počítal, že by si byla v sanitce v bezpečí." odpovím na její obavy a jdu se opřít o sanitku.

"Kdybych měl venku problém s nepřítelem problém, můžeš ho přejet, nebo když budou mít problémy Ander s Thomasem tak můžeme vyjet na pomoc." řeknu a dodám poslední slova "Oni taky netuší, co jsme zač."

V klidu opřený o sanitku se podívám na nebe a najednou, jako bych byl duchem nepřítomen se zamyslím a nic při tom nevnímám.
Sice se trochu bojím kdyby došlo na přestřelku ale doufám, že z krytu ze zálohy bych měl větší šanci vyváznout živý, přece jen je lepší střílet do zad, sice je to asi zbabělost, ale když jde o život, nebudu si nad takovou věcí ani lámat hlavu. Udělám, co je třeba aby jsme přežili.

Po vrácení zpět do reality z transu si všechny sjedu pečlivě okem zatímco mluví a odpočívají, abych si co nejlépe zapamatoval jejich obrysy, chůzi i hlas.

Lisa mlčí, trochu se zakaboní a ještě než Ander odejde, se ozve: " moc se mi to nelíbí. Nevíme co jsou zač, kolik jich je ani jak jsou vyzbrojení. Vím, že máme pojítka, ale i tak. A mě se nechce ani někam do lesa schovat, kdyby bylo potřeba vyrazit na pomoc klukům, tak než bychom se dostali do sanitky, mohlo by být pozdě. Navíc v sanitě máme veškeré zásoby nejen jídla a pití, ale i nafty, léků a dalších potřebných věcí. A našli jsme nějaké noční vidění, to by bylo dobré, ale nevím, jestli nějaké bylo v těch truhlách.

Nerozčiluje se, mluví rozhodně, tak jak jí školili, stručně a jasně, bez nějaká té omáčky kolem.

Na dotaz na skryté hlídání ze zálohy Daetovi odpovím.

"Ano to je dobrý nápad hlídat ze zálohy. Sanitka pokud je zamčena tak ji bez těžkých zbraní neohrozí. na to , že se někdo blíží vás bezpečně upozorní pes. pokud jsem si všiml správně, tak má výcvik neštěkat bez pokynu. Tím budete mít výhodu, že se na nepřítele budete moci včas přichystat.
Pokud pes do tebe žduchne čumákem, nastraží uši, zvedne packu a podívá se směrem odkud cítí nepřítele. Můžeš si být jistý, že se nepřítel blíží.

Co se týče radaru. nejsem si jistý jestli existuje mobilní přístroj na detekci signálu, který používáme.

Ano Thomasi ve dvou máme větší šanci a můžeme se navzájem krýt, uvítám, že půjdeš se mnou.

Do setmění máme dost času, abychom si všichni postupně odpočinuli, najedli se, napili a spáchali hygienu."

Domluvím naznačím, že jdu na obchůzku se psem a využiji toho k vykonání potřeby, dál od tábora.
Pak přeberu na dvě hodiny hlídku. Po vystřídání se najím a zalehnu venku pod strom do trávy s Plutem po boku.

"Máš pravdu Andere..." odpovím a na chvíli se zamyslím. "Rozhodně souhlasím s tím, že by jste měli jít vy dva, já zatím budu hlídkovat u sanitky, ještě mě napadlo, jestli by nebyl dobrý nápad jít až se setmí hlídkovat ven a někde se schovat s dobrým výhledem na sanitku. Kdyby se stalo to, že půjdou i potenciální nepřátelé v noci na obhlídku a vy se minete, mohli by dojít až sem a všimnout si nás. Kdyby šli náhodou až k sanitce, nevím, jestli je z venčí nedobytná a měli by jsme šanci, takhle bych jim mohl vpadnout do zad, zatímco by obhlíželi sanitku". zeptám se s nápadem zkušenějších vojáků.
Během vykládání si posadím trochu bokem na sedadlo abych na všechny viděl.

"K tomu radaru, nevydává to nějaký zvuk, který by na nás upozornil? Přece jen to není ponorka se sonarem." zeptám se zvědavě lačný po technických informacích.

Pravděpodobně se za chvíli začnou chystat na noc, na obhlídku jak si naplánovali. "Pokud něco nebudete mít, mákněte do mého batohu a když to tam bude, vezměte si to, to platí i pro tebe Lis."

"Já si tu nechám glocka a zásobníky co jsem našel, snad nebude potřeba střílet."

"Ještě se vrátím k sanitce, předpokládám, že z venku není nedobytná nebo se pletu?" ještě se radši jednou zeptám.
Lepší se zeptat dvakrát a být za blba než jednou a nevědět.

Chvíli přemýšlím nad Anderovým návrhem a pak mu odpovím. „To zní dobře. Šel bych kdyžtak s tebou, přece jen máme my dva výcvik, Lisa se moc hýbat nemůže a ne, že bych chtěl Daeta podceňovat, ale myslím, že naše kombinace bude vhodnější.“ chvíli počkám, co na to Daet s Lisou a pak budu pokračovat. „Hlídky určitě nejsou špatný nápad. Mělo by to tu někde snad mít i něco jako radar...“ nadhodím a začnu po tom pátrat. Zkusím i vysílačku, jestli nenaladím vysílání z druhého transportéru... Pak si otevřu balíček sušenek a budu čekat, jak se vyjádří ostatní.

Chvíli přemýšlím.

"Tak a co teď. odjet nemůžeme bylo by nás slyšet. Já bych nejraději počkal do tmy a šel na průzkum, abych zjistil co jsou zač. jenže ti dva co vyskočili z toho transportéru, byli na průzkumu okolí za bílého dne. Počítám, že v noci udělají to samé co já, budou prozkoumávat okolí. Mohli by nás a naši sanitku najít.
No nic poradím se s ostatními."

Promluvím k ostatním.

"Tak momentálně jsme tady uvízli. Oni číhají ve vesnici a je jen
otázka, proč nešli ti dva co vyskočili na průzkum po stopách naší sanitky. Buď si mysleli že ty stopy jsou staré a nebo jsou opatrní a stejně jako my jsi nejsou jistí kolik nás je.
Každopádně jsou ve vesnici a slyšeli by, kdybychom nastartovali.

Já bych počkal na tmu a pak, bych se pokusil vplížit se do vesnice a zjistit co jsou zač a co mají v plánu. Pokud by se mi povedlo zajmout nepozorovaně některého z nich. Mohli by jsme ho vyslechnout a popřípadě použít jako rukojmí.

Vy se zamaskujte a buďte ve střehu. Pes vás určitě svým chováním upozorní, kdyby se k vám někdo blížil.

Navrhuji do večera držet střídavě hlídky a odpočívat."

Zmlknu a čekám, kdo ještě něco navrhne. Nožem zkrátím náhradní opasek na délku, aby se z něj stal obojek. Pokud se Pluto nebude bránit, tak mu jej dám kolem krku. Pokud mu nebude překážet, dám mu za odměnu sušenku a přichystám si kousek šňůry na vodítko. Pokud Pluto zůstane v klidu a přijme, že jej mám na vodítku, zkusím se sním krátce projít dovnitř lesíku.
Zkontroluji jestli máme v zádech bezpečno a zároveň zjistím jak se chová Pluto na vodítku.

Thomas se rozjel k lesu. Měli jste to jen tak tak. Zvuk motoru bylo už slyšet někde ve vesnici. Posléze se rozhostilo ticho, avšak to netrvalo dlouho. Uslyšeli jste několik výstřelů a pak vzduchem prosvištěly tři červené světlice. Zazněl startovací zvuk a po chvilce jste mohli vidět, co to je za vozidlo. Velký obrněný transportér, věž byla schovaná uvnitř, jen periskop bylo vidět, ale byl stažený co nejníže. Vozidlo mělo taky maskovací barvy, všechny otvory byly zavřené, kromě průhledů vepředu u řidiče.

Obrněný transportér zastavil na konci vesnice, bylo vidět, že periskop prohledává okolí. Ven vyskočili dva muži, každý se rozeběhl na jednu stranu. O chvíli později se vrátili a po krátké debatě naskočili na vozidlo, které se otočilo a jelo zpátky do vesnice. Podle toho, že zvuk motoru nebylo slyšet dlouho, jste mohli usoudit, že zůstali ve vesnici. Moc jste se nedozvěděli, viděli jste pouze 2 muže a bylo jasné, že nejméně ještě jeden seděl u řízení. Co mají v úmyslu? ...

Usadím se zpátky do sedadla a řeknu
"Tak jedem, ať už jsme v lese, těžko říct, s čím přijedou, vypadá to, že jim to dost kouří, že to nebude jen nějaký džíp, ale něco většího." řeknu a čekám, než Thomas šlápne na plyn.

"Heheh, Pluto zní dobře" zasměju se behěm rozjíždění.

Letmý pohled a všudepřítomný pach hnijících těl mi stačí k tomu, abych
dále nesetrvával venku rychle se vracím do sanitky a prohlásím.

"Vesnice je mrtva, vyvraždili úplně všechny.
Ten motor co slyšíme z dálky patří predátorům co si jedou pro lup.
navrhuji zmizet do lesa."

Obejmu psa a tiše šeptám. "Neboj my tě nedáme." Drbu jej za ušima, abych ho uklidnil.

"Musel chudáček prožít těžké chvíle, Bránil pána dokud mu síly stačily proto je tak potlučený a má ránu na boku. Asi jej omráčila prudká rána. Přežil proto, že jej měli za mrtvého a když se probral odplížil se do té zříceniny, kde jsem ho našel.

Dám mu jméno Pluto."

Pes jako by tomu rozuměl vesele štěkl.