Údolí slz (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

Helikoptéra už byla kousek od vás, motory bylo slyšet jasně, avšak bylo jasné, že neletí příliš nízko. Netrvalo to dlouho a už jste ji, kryti zbytkem domku, mohli spatřit. Opravdu byla dost vysoko a nikdo zřejmě ani nekontroloval terén. Letěla ve směru, kudy jste předtím viděli letět tu první.

"To vypadá, že letí na tu kótu. Musíme rychle zmizet." Řeknu a pomůžu ostatním rychle všechno schovat do sanitky. Nejvíc času nám zabralo, upevnit všechno tak, abychom o nic po cestě nepřišli. Už chybí jen Daet s Plutem a můžeme vyrazit.

" Kudy se vydáme?"

Když zaslechnu Lisin hlas a spojím si to se zprávou z vysílačky, rozhrábnu dříví v pícce co nejvíc od středu, aby dál nehořely, ale maximálně žhnuly a začínám taky sklízet vše, co máme venku. Štve mě, že oproti nepřátelům nemáme prakticky nic, ale co se dá dělat... Rychle věci balím, jídlo cpu do várnic a tahám to zpět k sanitce...

Vysílačka zmlkla a tak jsem se rychle vydala pomoci kuchařům a do pojítka chvatně říkám: " Daete pozor, vrtulník je znovu na cestě. Jakmile to půjde, vraťte se."

Dojdu k polní kuchyni a rychle vše pomáhám sklidit. Opatrně vyhlížím vrtulník. " Budeme muset zmizet. Pokud si nás nevšimnou teď, tak až poletí zpátky, budou to tu mít jako na dlani. Na mapě jsem kótu nenašla, ale je to civilní mapa, takže se ani nedivím."

Zdá s, že jídlo je už uvařené, vzduch je prosycen vůněmi pečených brambor i polévky. Oba kuchaři už všechno připravují k hostině. Lisa mezi tím střídavě prohlíží mapu a otáčí knoflíkem u vysílačky.

Na oko poklidnou atmosféru najednou rozčeří dvě věci. Uslyšíte motory vrtulníku, někde nad lesem, ale zatím není nic vidět. A zároveň se z vysílačky ozve mužský hlas: "Rozumím... kóta 97... Letím"

Jen tak okrajově slyším že Lis něco říkala o kótě a tak se jí zeptám přes pojítko.

"Liso co to bylo o té kótě? Ty jsi se dívala do mapy byly tam zakresleny nějaké kóty? To vypadalo jako volání o pomoc tam asi letěla ta helikoptéra. Letěla pomoci a nebo zaútočit? každopádně jsou daleko, že není slyšet žádná střelba nebo výbuchy.

Jsem zvědavý jestli Daet najde něco zajímavého.

Měl by si pospíšit placky už budou hotové a i brambory v popelu. Krásně to voní. Podle vůně i to jídlo od Thomase bude brzy hotové. Je to tak Thomasi?"

Až bude hotové jídlo dám jej do hrnce s pokličkou, aby nevychladlo a popřípadě pomohu s hrncem Thomasovi.

Mlčky přikývnu a "uklidím" se do kabiny. Zapnu vysílačku a pomaličku projíždím frekvence. Několikrát už jsem si myslela, že něco slyším, ale bylo to je šumění, praskání a sem tam pískání. Nic víc.

"zatím není slyšet nic." Oznámím do pojítka, ale dál se snažím něco zachytit.

{b}" Žádám pomoc, kvóta 97...opakuji...{/}

Všechno zopakuji a po chvilce čekání se zeptám:
"Všechno v pořádku? Není nic slyšet"

Pluto se čile zvednul a, jako kdyby rozuměl tomu co říkáte, vrtěl ocasem. Vypadal, že se těší na vycházku. Než vyrazil po Daetově boku, ještě se podíval po Anderovi. Ten už byl zabraný do stavby kamen a tak se vydal s Daetem na obhlídku.

Thomas s Anderem se vrhli s vervou do vaření a tak se Lisa usadila pod strom, když pod sebe položila igelitovou zástěru. Pak si začala prohlížet mapu. Netrvalo to moc dlouho a zjistila, že je to prakticky mapka téměř stejná jako ta, kterou už si prohlížela v autě. A tak se zvedla a vydala se k druhému domku, který stál nedaleko.

Kolem improvizované kuchyně bylo taky rušno. Thomas už měl pokrájenou zeleninu v hrnci a jen doplnil vodu a postavil hrnec na plotnu. Za chvilku se polévka začala vařit a co víc, krásně to vonělo, až se sliny sbíhaly. Mezitím Ander pekl placky, pár brambor dal do horkého popela.

Příroda si asi taky dala menší odpočinek. Vítr foukal jen mírně, po dešti ani památka a dokonce se místy objevila i modrá obloha. Taková nedělní pohoda. Ještě dřív než Daet s Plutem došli ke svému cíli a dokonce dřív, než stačila Lisa dojít k domku, ozval se zvuk vrtulníkových motorů ...

„No, já jsem taky příznivcem toho postavit zakrytý kastrol na kraj ohniště, ale když se Ander pustil do kamen... Proč ne když to nemusím dělat já.“ usměju se a dál krájím zeleninu do polévky. Chvíli jsem přemýšlel, jestli nevzít vodu z řeky, ale nakonec jsem si řekl, že jí ani po převaření nebudu úplně věřit, takže vezmu dešťovou z kanystru v sanitce.

„Já našel tuhle mapu, ale ještě jsem ji ani sám pořádně neprohlížel, tak nevím, co na ní je...“ natáhnu k Lis ruku s mapou, co jsem našel v obchodě. Chtěl jsem ji prohlédnout sám, ale vlastně na tom nezáleží. A já navíc teď práci mám!

Pobaveně pozoruju chlapy, jak se snaží postavit provizorní kamna. Daet už všechno nachystal a chová se nějak nervózně. Chvíli ho pobaveně pozoruju a když se pak vrátí už to nevydržím.

" Daete copak se děje? Ty někam spěcháš? Snad nemáš nějaké rande? Je tady klid, Pluto by nás varoval a trocha klidu a teplého jídla nás nezabije, ale naopak posílí. Ještě přemýšlím, že by neuškodilo, někde najít místečko, kde bychom se mohli trochu umýt. Lesní tůňku nebo potůček, to by bylo prima. Můžete mi půjčit mapu? Kouknu se co nás tady ještě čeká. Aspoň, že neprší, že jo."

Krájím houby a zároveň i brambory a další zeleninu abych pomohl Daetovi. V tom ale přijde Lisa s dotazem na původ „No, já to našel támhle v zahradě...A pobral jsem všecko, co nebylo zničené nebo prožrané červy.“ odpovím a zamyslím se ještě nad tím, zda jsem si nevšiml něčeho na brambory „Ne, pytle ani ničeho jiného jsem si asi nevšiml... Ale myslím, že ty brambory bychom mohli dát do kastlíku pod sedačkami vzadu, ne?“ navrhnu možné místo uložení

Záměrně se nepletu do toho jak se chlapi vrhli do práce. " Pro mužský je hlad vždycky nejlepší pohon." Usměju se v duchu, zatím co jdu k sanitce. " Určitě se všechny brambory nezpracují do polévky, budeme je muset uskladnit. Někam do tmy, takže možná najít nějaký pytel, papírová krabice by nejspíš moc vhodná nebyla. Měli jsme štěstí, že jsme narazili na ten obchod. budeme moci přeci jen jíst trochu víc a pestřeji. Máme rýži, těstoviny a teď ještě i brambory. Dokonce i čerstvou zeleninu."

Trochu se zarazím a pak zamířím k Thomasovi a Anderovi, kteří chystají něco, na čem by se dalo uvařit.

" Kde jste našli tu zeleninu? Vzali jste všechno co se dá zpracovat nebo jen něco, aby bylo do polévky? A neviděli jste někde náhodou nějaký pytel, třeba i menší nebo něco podobného? Potřebujeme ty brambory a případně zeleninu uchovat ve tmě a taky by se nám líp uchovávaly než v tom kýblu. "

Otočím se za Daetem a zakroutím hlavou. Nakonec se zasměju: " Koukám, že všechno je lepší než přiložit ruku k dílu. Tos mě výborný nápad, jde to dobře. Už mám ten kbelík plný. Přemýšlím, kolik jich nasbíráme, abychom je stihli zkonzumovat. Co myslíš, kbelík nebo víc?"

Vstanu od brambor, a odhrnu si z čela neposlušný pramen vlasů. Kouknu jak daleko to je k sanitce. " Docela dost, asi budu muset říct Anderovi, jestli by ty brambory odnesl. Přeci jenom se ještě bojím těžké věci zvedat."

Trochu podmračeně se podívám na Daeta. Pak pohodím hlavou, otočím se a jdu k vedlejšímu domku. K mému překvapení na zápraží, hned vedle lavičky, stál kbelík. Sice v něm byl nějaký bordel a samozřejmě napršelo do něj, ale to jsem kousek od domu vysypala a vydala jsem se k políčku. Už na dálku vidím zarostlé řádky s bramborami.

" Dělá ze mě nějakou hloupou pipinu! Co si myslí?... no jo holka, dobře ti tak. Staráš se jim o jídlo a oni tě berou jako nějakou kuchtu. No, s tím teda bude konec, pěkně to rozdělíme, klidně se budeme střídat jak s vařením, tak třeba i s řízením sanitky."

přemýšlím si tak a přitom se snažím vytahovat brambory ze zemně. Nejsou zelené, toho jsem se nejvíc bála. Možná nebudou úplně dozrálé, ale vařením se to ztratí. Bude změna jídelníčku a to se počítá.

Ander s Daetem prohlédli podlahu v domku. No, podlaha... směs suti, rozbitých dveří a okna, jedna skoro celá zavalená a rozbitá skříň, postel plné cihel a kamení. Thomas přijel k domku a zastavil. Oba dva vystoupili ze sanitky a šli se podívat jak to vypadá.

" To je dobře, že přestalo pršet. Brala bych trochu sluníčka. Tak co, kde jsou ty brambory?" Začne se hned Lisa zajímat o praktické věci...

Jeli jste po silnici, která byla z obou stran obklopená lesním porostem, což pro vás bylo výhodné. Téměř kdykoliv se dá sjet ze silnice do lesa a tam zůstat alespoň částečně chránění před zvědavci.

Thomas opravdu sjel dolu do lesíka napravo od silnice a po lesní cestě se dostal ke kraji lesa. Před vámi jste se mohli podívat na vesnici, která byla za lesem. Vesnice je dost silné slovo, protože tohle bylo jen šest domků, po dvojici roztroušených mezi lesem a políčky.

Kupodivu přestalo pršet, i když voda byla stále ještě cítit ve vzduchu. Obloha byla zatažená a její ocelově šedá barva působila ponuře. Všude byl klid, nikde jste neviděli ani živáčka. Teď se jen domluvit, jak to uděláte.

-------------------

" No to je ale vesnice teda", zasměju se. " Možná by měl každý prohlédnou dva domky, abychom se tu moc dlouho nezdržovali. Jen se musíme domluvit kdo půjde a kam. Já tady zůstanu a pohlídám sanitku." Tentokrát se dobrovolně přihlásím k hlídání, přeci jenom se mi ta rána ještě úplně nezahojila.

"Mě? Co by mi mělo být? Já jsem v pohodě, jen jsem se zamyslela. Škoda, že ti kluci jsou už pryč. Určitě to tady znají, mohli by nám něco o okolí říct. No nic, ukaž tu mapu, koukneme se sami."

Koukám na tu mapu chvíli si ji prohlížím a pak jen tak jako bych si povídala sama se sebou to komentuju: " Takže my jedeme vlastně proti proudu té řeky, protože jestli se nepletu, nejspíš pramení v těch horách. Ta druhá vesnice, o které ti kluci mluvili, kterápak to asi je? Nakonec je to jedno, můžeme kouknout do obou."

Rozhlídnu se kolem a uvědomím si, že si tady jen tak něco brumlám. " Hele a koukněte na ty hory, budeme se muset taky rozhodnout, kam vlastně se vydáme."

V sekci MAPY, je nahraný obrázek mapy, kterou našel Daet.
Žádné názvy vesnic a je to jen mapa okolí.

Naplnili jste několik kanystrů vodou, ve skladě bylo pět balení pitné vody v půllitrovkách, všechno jste to pobrali sebou. Konečně je všechno naloženo, co šlo se naskládalo do šatních skříněk, ostatní, zejména kanystry s vodou a podobně, Je zabezpečeno proti pohybu po podlaze.

K řízení si, tak nějak samozřejmě, sednul Thomas a vedle něj Daet. Lisa se usadila vzadu a vyhlížela ven. Ander, zabezpečil rampu a pak šel přes sklad k malému východu. I ten otevřel a rychle prošel ven. První co ho uhodilo do očí byly stopy kolem vchodu. Rychle natahal roští tak, aby stopy zakryl. Uslyšel zakňourání Pluta, který celou tu dobu ležel na místě a hlídal. Přijela sanitka, Ander i Pluto se usadili vzadu a vyrazili jste pryč odtud...

"Pušku ani žádnou zbraň jsem neviděla. Pravda je, že jsem koukala hlavně po jídle, aby bylo z čeho něco uvařit. Moc dlouho se už nezdržujte, musíme odsud vypadnout i kdyby jen někam kousek odsud do lesa. Jo pánové a vypadá to, že zase bude pršet, cítím vodu ve vzduchu. Tak pospěšte, tentokrát by se nám to hodilo, "zametlo" by to po nás stopy.

Říkám do pojítka vlezu dozadu do sanitky a odlepím si převaz. " Holka tos trochu přehnala." Pomyslím si a pro jistotu, jizvu vyčistím, ten jeden malý steh přelípnu stahovací náplastí a pak přiložím jeden Derm, který by měl doléčení urychlit. Za chvilku už zase sedím vepředu a čekám, až se všichni vrátí.

„Ty vole! Dost dobrý!“ komentuju hromadu zásob, která se na rampě postupně navršila když k tomu zacouvám s naším strojem. „No, jak říká Daet, já bych to zase zabezpečil... Sice to možná není úplně košer, ale zásoby uvnitř by se nám mohly hodit, kdybychom tudy jeli ještě zpět nebo jindy...“ nadhodím svůj názor. Pokud se ale někomu líbit nebude, prosazovat jej nijak nehodlám a podřídím se.

„Nenašli jste tam nějakou malou pušku? Malorážku nebo aspoň vzduchovku?“ zajímám se. Nedělá to skoro žádný hluk, náboje jsou lehké stejně jako zbraň a malorážkou se dá střelit klidně i srnka nebo malý jelen...