Údolí slz (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

Vidím, že Daet skončil s obhlížením země před sebou, asi objevil také stopy a dívá se co chvíli směrem k domku. Tak když se podívá na mně ukážu na domek a pomalu s Plutem začnu opatrně postupovat k němu.

"Doufám že posunek byl dostatečně srozumitelný a budeme postupovat k domku současně. Jsem zvědav čí stopy to byly a koho objevíme. Celkem už bych uvítal někoho kdo je místní a řekne nám co je tady nového."

Koukám na Andera a přemýšlím, jak se ho gesty zeptat co dál. Jakmile se na mě podívá, počkám chviličku, jestli nebude chtít něco naznačit, abych nebyl zbytečně aktivní. V případě, že začne ukazovat počkám než skončí a pokud nebude jeho plán stejný jako můj, a to jít se podívat dovnitř, ukážu mu prstem na domek a kývnu hlavou. Pokud bude mít stejný názor, gesto vynechám.

Chvíli koukám na stopy přede mnou, než si všimnu Andera. Sakra, měl bych ho víc sledovat, abych si toho všiml dřív, moje chyba. Dám si na to větší pozor. Promiň Andere. omluvím se v duchu.
Ander něco objevil a hned jak si ho všiml, je mi jasné, že na mě už chvíli čeká. Zvednu ruku taky aby věděl, že jsem taky něco našel a ukážu na zem před sebe a pak na boty. Nejspíš to v první chvíli vypadá tak, jako když neandrtálec něco chce a není jasné co, tak ukazuje, ale ještě v tom nejsem úplně zběhlý, nedá se nic dělat. Snad to pochopil.
Vypadá to, že tam má taky stopy, kouká na zem před sebe a zdá se, že něco počítá, mina to nejspíš nebude. Stopy budou pravděpodobnější.
Když vidím, jak zkoumá zem před sebou, mrknu se na stopy, co mám před sebou. Možná mě něco napadne, nebo z nich něco vyčtu nejsem přece úplně blbej, viděl jsem filmy a četl spoustu věcí, ke se stopovalo, tak něco základního bych z těch stop vyčíst mohl. Zkusím to. zadívám se na stopy a zkusím, co vypotím.

Pak se zase mrknu na Andera, jak postoupil.

Neváhám a okamžitě vztyčuji ruku se zatnutou pěstí. Do pojítka tiše hovořím.

"Našel jsem stopy vedoucí k domku. Stopy jsou různé a překrývají se to znamená skupinku. Pořádně si je prohlédnu, jestli patří ženám dětem či mužům. Zda jsou to otisky vojenských bot nebo lehké obuvi.

Prozatím se kryjte než zjistím víc."

kleknu si a pozorně si stopy prohlížím a přitom koukám jak reaguje Pluto.

Dohoda byla učiněna. Na zamaskování sanitky jste se zúčastnili všichni. Posléze se na průzkum vydala dvojice Daet a Pluto po jedné straně a Ander, po druhé straně. Od sanitky je jistil Thomas a Lisa.

Chvilku přemýšlím co udělám a pak řeknu.

"Thomasi já prozkoumám za křižovatkou zda bych tam našel nějaké křoví pod vzrostlým stromem, abychom mohli zamaskovat sanitku. Nikdy nevíme kdy se objeví helikoptéra.

Pak se vydám prozkoumat ten domek. Daete půjdeme každý jinou trasou na průzkum tak, abychom na sebe viděli. Když uvidíš něco podezřelého nebo nějakou past zvedni ruku se zaťatou pěstí. To bude signál pro toho druhého ať počká a pozoruje co děláš. Opačně udělám to samé já když něco objevím.
Teď jen chvíli počkej než zamaskujem sanitku."

Domluvím vezmu Pluta na vodítko a pomalu odcházím za křižovatku prozkoumat a najít vhodné místo pro sanitku.
Pokud se mi to podaří a Thomas přeparkuje a zamaskuje stroj. Mávnu na Daeta a vydám se směrem k domku lehkým obloukem zleva.

Motor klidně přede, sanitce sice pomalu, ale přesto ubývá palivo... Zkrátka by to byl den jako kterýkoliv jiný na začátku války než se začalo všechno tak srát. Každopádně se to posralo, válka skončila a teď je to spíš jedno velké všichni proti všem. Dorazili jsme na křižovatku, zastavil jsem a po chvíli vypnul zapalování. Poslouchám diskuzi ostatních a jsem rád, že Ander očividně myslí na všechno. To je dobře. Poslední, co potřebujeme, je aby se někdo z nás zranil...

„Já asi počkám tady. Nemusíme se tam hnát všichni...“ odpovím Daetovi na jeho dotaz ohledně průzkumu domku.

Jelikož mi nezbývá nic jiného, než se učit novým věcem a přizpůsobovat se, hned Anderovi odpovím. "Sice jsem tu past ani nezaregistroval, ale možná si ji později vybavím. Každopádně klidně půjdu první, teď už ale s větší opatrností, sice to bude určitě pomalejší, ale opatrnější, takže jsem pro. Nebo pokud chceš, můžeš jít první a na případné pasti mě informovat abych je mohl prozkoumat. Chce jít ještě někdo?"

Po chvilce dodám "S těmi stopami to bylo docela dobrý." pousměju se na Pluta.

Daet navrhl že půjde prohledat domek. kouknu na něj a promluvím.

"Kdo půjde na výzvědy si musí dát pozor na pasti v trávě maskovaný drát o který zavadíte může spustit světlici nebo výbušninu a nebo tichý alarm. Nášlapná mina taky není zdraví prospěšná. Prostě musíte se koukat a vyhýbat se podezřelým místům.

Já bych s Plutem měl jít jako první. A nebo před námi může jít někdo kdo má s těmi nástrahami zkušenosti. Co ty na to Daete? Když už víš na co si dávat pozor zvládneš to. Prve naštěstí našli stopy Pluta a tak ten poplach vyhodnotili, že ho spustil toulavý pes."

Počkám co na to řeknou ostatní.

Z mého místa je vidět kus okolí, sice ne celé, ale dost. "Před námi jsou dvě cesty, já bych šel nejspíš prohledat domek a omrknout stromy, odsud se to zdá, že by mohli mít nějaké plody. Možná. Pak bych možná přes noc zaparkoval v lese, možná tam bude i s trochou štěstí zvíře, které bychom mohli ulovit." na moment se odmlčím. "Co vy na to?"

Pohled na palubní hodiny ukázal, že čas pokročil a ručičky ukazují skoro půl třetí. Stmívat se začíná kolem osmnácté hodiny, pokud není mocně zataženo. Nejvyšší čas vyrazit. Vybrali jste cestu po silnici ke skalám. Thomas se usadil k řízení a za chvíli ticho proříznul zvuk motorů.

Thomas se rozhodl, že nepojede moc rychle, aby ušetřil palivo. Jízda po silničce byla plynulá, motor předl a Pluto za chvíli spal. Občas jste někdo prohodil pár slov, ale jinak jste většinou pozorovali okolí. Za okny se míhaly stromy, keře, nic zvláštního. Ani na obloze se nedělo nic, když nepočítáme mraky, které vítr hnal před sebou, takže chvíli bylo dost šero, chvíli se projasňovalo. Nakonec vítr vyhrál a mraky rozehnal do všech koutů. Sluníčko, pravda již sestupovalo k horizontu, ale svítilo a dodávalo krajině jiný ráz.

Už z dálky jste, asi po hodině a půl jízdy, uviděli rozcestí. Silnice zde pokračovala dál ve svém směru, avšak na rozcestí z ní vybočila druhá silnička, vpravdě menší, vedoucí mezi hory. Po levé straně byl vidět kousíček od rozcestí domek. Za ním, ve směru jízdy, nějaké ovocné stromy. Po pravé straně se odbočující silnička ztrácela za celkem hustým lesním porostem.

Motory utichly, je čas se poradit kam dál. Jsou skoro čtyři hodiny odpoledne.

Pokud se nepletu, tak řídí Thomas? "Jedem."

"Tak na co ještě čekáme, jedeme, ať se do večera někam dostaneme." A jak jsem řekla, hned jsem taky udělala. Usadila jsem se vzadu na sedačku, tak nějak samozřejmě, jako kdyby to bylo už moje rezervované místo.

Vyhlédnu z okénka, směrem k horám a pomyslím si: " Snad se nám podaří přidat nějaký střípek do mozaiky, abychom později poskládali celý obrázek."

„Já bych asi taky jel... A souhlasím s Anderem. Měli bychom asponˇzběžně prohledat vše. Nikdy nevíme, co se může hodit.“ odpovím do všeobecné diskuze.

"Vypadá to, že můžeme vyrazit, hm?"

Jen tak pro dobrou náladu řeknu na Lisinu otázku.

"No já pojedu tam kam náš řidič otočí volantem. Svůj názor jsem už řekl a Daet souhlasil pokud někdo nemá jiný nápad tak vzhůru po silnici k místu kde byly ty helikoptéry. hlídejme vzdušný prostor ať nás nepřekvapí helikoptéry. Po cestě zkontrolujme všechna stavení.
Cokoliv najdeme se může hodit."

pomůžu naložit co jsme ještě nenaložili a s Plutem vlezu do sanitky dávaje tak na vědomí ,že jsme přichystáni na cestu.

Po rychlé "inventuře" zjišťujete, že máte už vypotřebovaných šest kanystrů na jedné straně. Tím pádem máte ještě deset kanystrů, jednu plnou nádrž a druhou téměř plnou. Olej ještě máte, vody už jen tři kanystry. Lisa ještě rychle zkoukla zásoby jídla. Pak mohla spokojeně kývnout, jídla zatím máte dost. Teď jak se rozhodnete...

"Souhlasím"

Odpovím.

"No to je fakt že nafta nás limituje. pokud nenajdeme zdroj tak jsme odkázáni na své nohy.
Tam kde před tím v horách byly ty helikoptéry, by mohly zůstat nějaké sudy s naftou, když odlétali ve spěchu nenaložili úplně všechno.

Třeba tam na té základně měli vozidla.

V druhé světové hojně používali k vožení trénu koně. Tráva a seno se shání líp.

Každopádně prozkoumat místo odkud letěly ty helikoptéry nebude na škodu. Po cestě je minimálně ještě jedna vesnice tu taky opatrně prošmejdíme a budeme si dávat pozor na nástrahy."

No uvidím na čem se dohodneme.

"No, nápad to není asi úplně špatný, ale nevím, jak to bude s naftou..." odpovím a zamyslím se "Doteď jsme jeli prakticky po cestě, ale v nezpevněném terénu nám to v nádržích udělá slušný vír. Tyhle krámy nebyly nikdy konstruované na nějaký dlouhodobý provoz v odloučení od zásobování..." dodám ještě, ale čekám, co řeknou ostatní