Údolí slz (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

Rychlá odpověď "Není, ale je jich tu víc, a možná i někdo další, ještě přesně nevíme. Pokud Ander chce, může je vzít, ale aby nevyzradilo naši pozici."

Zapnu pojítko a tiše řeknu: " Nechcete to dítě přivést sem? Udělala bych mu horký čaj a nějaké jídlo. Není raněné, že ne?"

Jakmile Ander položil tyčinku ke dveřím, za moment se objevila ruka a hbitě tyčinku sebrala. Šustění papíru prozrazuje, že ji rychle rozbaluje. Za chvilku se ozve " Děkuju, já pudu teda ven, ale nezabijete mě, že ne?" Otázka visí ve vzduchu a doslova je cítit jeho strach.

Mezitím se Daet vydal k vedlejšímu domku. Cestou si to rozmyslel a u Andera se nezastavil, aby neprozradil případně, že vás je tu víc. Když už jsi kousek od plotu zahrady, kde jsi postavu zahlédl, všimnul sis pohybu vpravo od tebe v křovích. Nevíš jestli je to někdo další, nebo nějaké zvíře, protože není nic vidět. Jen předtím se rozhýbaly větve a teď už je zase klid.

" Za chvilku vám něco doneseme." Ozvu se do pojítka a hned jsu hledat, co můžeme poslat.

Tentokrát se tedy vydali do vesnice Daet a Ander, doprovázeni Plutem. Lisa s Thomasem v sanitce prozatím osaměli. Stále prší, ale jen drobně, vítr skoro ustal, bláto kam se podíváš...

na Daetovu nabídku odpovím.


"Daete pokud nebudou ostatní nic namítat tak proč bys nešel se mnou. Ve dvou se to lépe táhne a můžeme se navzájem jistit."

Vidím, že Pluto pochopil, že se někám chystám a už je celý netrpělivý. Šťouchá do mně čumákem a vrtí ocasem div neshazuje věci na zem.

"Díky, teď si nedám, nechce někdo přisladit?" odmítnu cukr do čaje. Ursknu čaj "Můžu jít s tebou, jsem v pohodě." nadhodím Anderovi nabídku, pokud chce jít sám, zůstanu. "Čaj a deka mě zatím zahřáli dost, takže o chlad bych se nebál. Vzal bych jen pláštěnku, stejně je v dešti teplo když tam člověk chvilku pobude."

Na námitku, že bychom mohli být zpozorováni a napadeni odpovím.

"Já jsem si odpočinul a Pluto se určitě rád proběhne mohli bychom jít na průzkum a dát vám pojítkem zprávu, zda je bezpečné přijet se sanitkou blíže. Nemusíme se v tom dešti plahočit všichni."

Počkám co na mou nabídku řeknou ostatní.

Postupně odebírám talíře a příbory a podávám hrnky na čaj. Bohužel sucharů je jen trochu, čaj bude bez "zákusku", jen každý vyfasuje dva cukry, já ne, nesladím.

" Jasně, ideální by to bylo jet co nejblíže, avšak nenaděláme moc velký randál? Pokud tam někdo je tak se na nás může připravit. Co kdybyste vyrazili pěšky, nevím jak se tedy cítí Thomas. Pojítka máme, když tam bude bezpečno, můžu přijet blíž." Navrhnu bez mrknutí oka a doufám, že to dám, nic těžkého na tom nemůže být.

Dojídám poslední sousta. Kromě oblečení nám dochází i jídlo, to budou dvě hlavní věci po kterých všichni půjdou. Jídlo a zbraně. Zatraceně, tak nebezpečný. Každou chvíli někde můžeme umřít. Bude město lepší volbou než vesnice? Ale kde tu vesnice jsou, všechny rozbombardované, města skoro taky. Jak dlouho tato situace asi trvá?
Dojedl jsem. Očividně mám zmatený výraz v obličeji. "Říkal někdo něco? Můžete to zopakovat ještě jednou pro ty vzadu?" radši se zeptám, kdyby mi něco uniklo.

"Jak dlouho tahle situace trvá, víte to někdo skoro přesně?" nadhodím. "Jo a co se týče zájezdu, asi bych zajel radši taky kousek blíž, někde ze strany abychom nepřijeli hlavní příjezdovou cestou. Fakt by jsme potřebovali krom oblečení i jídlo. Jak dojíte, klidně bych vyrazil" nadhodím návrh.

Odložím talíř na další, abych šetřil trochu místa a jídlo zapiji trochou kávy.

Nějak to dopadne.

Slupnul jsem svou porci s chutí vytřel talíř kouskem chleba který jsem podstrčil nenápadně Plutovi. Ten se jen olízl jako by spolkl tabletku.
pohodlně jsem se opřel o lehátko a poslouchám o čem se ostatní baví.

Zároveň jsem zvědav co říkají na můj návrh jet se sanitkou poblíž městečka.

Všichni jste se převlékli a protáhli se kabiny. Teprve teď vám došlo, že oběd tam pěkně voní a jeho vůně se mísí s vůní čaje. Každý vyfasuje svoji porci a tak se můžete pustit do jídla u něj nebo pak u čaje si můžete povídat o všem co se stalo a taky jak to uděláte ve vesnici. Pluto trochu žebrá, pofňukává, když mu nikdo nic nedá. I tak porce není moc velká, ale snad zasytí. První dojedla Lisa, její porce byla jako pro vrabce, tak nebylo divu.

" Máte vzadu připravené košile, trika, kalhoty. Víc suchého už nemáme. Uvařila jsem rýži a k tomu placičky z masa, něco jako karbanátky, Taky mám dvě konvice čaje. Tak, šup dozadu, převléknout a pak se najíme, dokud je to teplé."

Rukou ukáže na polici, ve které jsou čtyři talíře zakryté nějakou folií a dvě konve čaje. Plutu už spokojeně vyprazdňuje svou misku, hltá a nahlas usrkává vodu. Pak vezme šaty od Thomase: " To mi připomnělo mého brášku, vždycky se snažil mi něco přivézt, když byl dlouho pryč. Děkuju, uvidíme jestli bude nějaké využití pro ně."

Chtěl jsem vyrazit naproti našim průzkumníkům, ale než jsem stačil přivázat Pluta k sanitce, aby mi nepřekážel už jsou tady a přinesli samopal a náboje a nějaké šaty pro Lis.

Na otázku jak jse vedlo tady nám jim odpovím.

"Až na to, že jsem měl obavy co se vám stalo žádný adrenalin. Nic se tady nedělo.

To počasí je hnusné a tak nám to dovoluje se se sanitkou posunout blíž k městečku. Viditelnost bídná a v té slotě těžko na někoho venku narazíme. Jestli tam někdo bude, budou zalezlí.

Tím, že budeme blíž se sanitkou. V případě nebezpečí či zranění to nebudeme mít tak daleko a rychleji se můžeme vrátit do vozidla a zmizet."

„No, skoro všechno už řekl Daet...“ oznámím ostatním když také vejdu do sanitky „Akorát těch pastí tam bylo víc a netuším, jestli to ve městečku nebude stejné. Jinak jeden samopal a hromada nábojů je tady.“ dodám a položím je k ostatním zbraním, které v našem vozidle máme.

„No, vzal jsem jen tyhle šaty Lis, aby sis nestěžovala, že na tebe nemyslíme a nic jsme ti nepřinesli.“ usměju se na ni. „A jak to probíhalo tady u vás? Všechno v pohodě?“ zajímám se

V městečku budeme mít snad víc štěstí než tady. honí se mi hlavou když jdeme s Thomasem k sanitce.
Déšť je opravdu otravný, nemáme moc čistých suchých hadrů do kterých se převléct, mokré sice sušíme ale když není ani moc slunka, jde to hůř. Teplý čaj nebo káva od Lis zahřeje, stejně tak i deka ale pořád v tom mokru. Kdy už to skončí? Už by mohlo přestat pršet na pár dní.Nejsem z cukru, ale takhle dlouho už je to otravné.
U sanitky se opřu rukou u dveří a pomůžu přidržet abych se mohl svléknout venku a dovnitř jít co nejvíc suchý. Pak už jen zapadnu dovnitř kde je zrovna místo. Chvíli se rozdýchám, vidím že ostatní chtějí informace, tak spustím.
Byla tam nastražená past, bylo to štěstí že to nikoho netrefilo. Domek se začíná jistě rozpadat a jediné, co jsme našli bylo páš šatů pro Lis, Thomas je má u sebe. Jo a ještě náboje do samopalu. Viděl bych to tak, že v městečku budeme mít snad větší štěstí. Zase se kazí počasí, pokud v městečku někdo je, určitě budou schovaní. Necháme sanitku dál nebo s ní zajedeme blíž ? Jak to vidíte ?

"Potřebujete pomoc? Máme vzít nosítka?" Ozvu se hlasem profesionální lékařky.

Vrhnul ses ramenem proti dveřím a doufal jsi, že Daet nestojí hned za nimi a hlavně, že dveřmi propadneš do chodby. Naštěstí dveře byly už napůl ztrouchnivělé a tak pod náporem těla povolily. Ve stejné chvíli za tebou spadly oba trámy a strhly sebou kus stropu.

Máš naražené pravé rameno a pravé koleno, do zad jsi dostal kusem stropu, naštěstí ti ta rána ani nevyrazila dech. Otřesen jsi zůstal ležet na zemi.

Nejenom, že muži měli zbraně i s munucí uvnitř, ale taky úplně prázdné kapsy. Pokud jste se pořádně podívali kolem mrtvol, mohli jste si všimnout, že kolem nich nebyly vůbec žádné stopy. Jako kdyby je tam někdo položil jak figuríny a odletěl, aby nenadělal šlápoty nebo to bylo jinak?

V autě jste nenašli ani kapku paliva nebo oleje. Nikde žádné doklady, mapu už vůbec ne. Jediný jeden zakutálený granát, který zapadnul pod sedadlo, jinak auto prázdné, v kastlíku byly jen pohozené klíčky.

Mimo hru, později smažu:

šeptáme ve dvojicích - Daet s Thomasem a Ander s Lisou.